Seznam muzeí

Galerie Architektury Brno je od počátku devadesátých let dvacátého století přirozeným místem setkávání architektů, milovníků architektury a umělců. Galerie Architektury Brno je od počátku devadesátých let dvacátého století přirozeným místem setkávání architektů, milovníků architektury a umělců. Zřizovatelem galerie je Nadace české achitektury. Galerie Architektury se kontinuálně věnuje prezentaci současné české a světové architektury a historii architektury. Prostřednictvím výstavní, přednáškové, publikační a medializační činnosti se snaží ve veřejnosti vzbudit zájem o architekturu, jako nedílnou součást veřejného prostoru.

Z důvodu rekonstrukce zámku novými majiteli byla Pamětní síň Emila Filly dne 24. července 2016 uzavřena. Expozice bude opět zpřístupněna v létě 2018.

Galerie současného umění je situována v zahradě národní kulturní památky broumovského kláštera. Výstavní koncepce Galerie Dům zohledňuje výjimečnou možnost prezentovat současné umění v historicky i krajinně atraktivním prostředí. Je zaměřena na prezentaci děl těch umělců, pro něž ani v dnešní době neztratil na výpovědní síle a smysluplnosti projev spjatý s tradičními výrazovými prostředky - médium malby, kresby, grafiky, sochy/plastiky/objektu, ale také fotografie. Komorní prostor galerie a specifičnost místa jsou zohledněny v prostém, avšak významově bohatém názvu Galerie Dům. Jedním z nejdůležitějších motivů pro vznik galerie byla snaha zpřístupnit a ukázat veřejnosti současné umění i v místech, která jsou vzdálena od tradičních kulturních center, a nabídnout možnost prezentace současného umění v prostředí areálu barokního kláštera a v bezprostředním sousedství s přírodními krásami broumovského regionu. Galerie Dům je součástí Vzdělávacího a kulturního centra Klášter Broumov. Otevřeno denně v době konání výstav /duben - září/ Otevírací doba: 9:30 - 17:30 hodin  

Bílkův dům v Chýnově byl postaven podle umělcových návrhů v roce 1898 a v jeho koncepci hrála prvořadou úlohu potřeba prostorného světlého ateliéru. Bílkův dům v Chýnově byl postaven podle umělcových návrhů v roce 1898 a v jeho koncepci hrála prvořadou úlohu potřeba prostorného světlého ateliéru. Podobně jako Bílkova pražská vila je také chýnovský dům zasazen volně do přírodního prostředí. Jeho stěny tvoří režné cihlové zdivo, zde v kombinaci se dřevem. Fasáda domu je zdobena řadou symbolických reliéfů, doplněných Bílkovými mystickými texty.  Od roku 1990 dům vlastní Galerie hlavního města Prahy. V Chýnově je možné navštívit také místní hřbitov, kde je František Bílek pochován u své monumentální pětimetrové sochy Modlitba nad hroby, vytvořené v roce 1905. Kromě této plastiky zdobí chýnovský hřbitov ještě pět dalších náhrobků, realizovaných Františkem Bílkem v letech 1902-1918. Pro Bílkův dům byl vydán speciální průvodce „František Bílek / Dům v Chýnově“, který je k zakoupení v pokladně objektu. Průvodce obsahuje podrobnosti a zajímavosti o životě Františka Bílka a o stavbě a historii chýnovského domu.  

Ateliérovou vilu v Praze-Hradčanech vystavěl František Bílek v letech 1910-1911 podle vlastních plánů. Ateliérovou vilu v Praze-Hradčanech vystavěl František Bílek v letech 1910-1911 podle vlastních plánů. Bílek byl především sochař a grafik, ale jeho náboženské pojetí umění ho vedlo k potřebě utvářet celá prostředí, ve kterých by se jeho díla uplatňovala v mnohostranném působení, naplňujíc své poslání spiritualizace lidského života. Jeho architektura byla motivována ideově. Pražská vila měla podle Bílka vyjadřovat „Život jako pole plné zralých klasů, skýtajících výživu bratří na každý den. Mnohé klasy svázány ve snopy - sloupy. Některé ze sloupů nedostavěny, protože ničeho nenesou.“ Segmentovitý půdorys stavby lze číst jako stopu kosy sklízející obilí. Nápadný je rovněž tvar sloupů připomínajících staroegyptskou chrámovou architekturu. Režná cihla a hrubě opracovaný kámen přibližují dílo přírodě a lidské práci. Nepravidelně členěnému interiéru dominuje vysoký ateliér jako přirozené pracovní a duchovní středisko stavby. Od roku 1963 je Bílkova vila spravována Galerií hlavního města Prahy. V nově otevřené stálé expozici, umístěné ve vile, jsou kromě původního vybavení interiéru prezentována Bílkova díla z jeho vrcholného tvůrčího období.  

Objekt Galerie hl. m. Prahy, jehož kořeny sahají do 2. pol. 13. stol., nyní slouží jako výstavní prostor pro významné výstavní projekty. Podle posledních stavebně historických průzkumů se počátky domu U Kamenného zvonu datují do druhé poloviny 13. století, kdy za mohutným věžovým nárožím s masivními obvodovými zdmi vzniklo i podélné boční stavení. Nejstarší stavební etapa se zachovala ve sklepích a v přízemí jižního křídla.    Druhá stavební etapa následovala kolem roku 1310. Tehdy byla v přízemí zřízena kaple s bohatou figurální a ornamentální malířskou výzdobou, pokrývající stěny i klenbu. Výsledkem přestavby objektu ve druhé čtvrtině 14. století byl reprezentativní městský palácový dům s věžovým nárožím, který je pozoruhodným dokladem činnosti severofrancouzsky orientované dvorské huti a jenž je ojedinělým dodnes dochovaným příkladem tohoto typu architektury v Praze. Hlavní dominantu průčelí bohatě zdobeného gotickými architektonickými prvky tvořila plastická figurální výzdoba. Její ikonografický program oslavoval ideu království a panovnickou rodinu - v této souvislosti vznikla domněnka, že stavebníkem byl někdo z okruhu královského dvora. Typické domovní znamení umístili na nároží budovy v 16. století. Po roce 1685 a v 18. století proběhly barokní úpravy budovy. Náročné rekonstrukci domu U Kamenného zvonu, při které byla stržena novobarokní fasáda z 19. století a objeveno gotické průčelí, předcházel rozsáhlý stavebně historický průzkum. Rekonstrukce byla dokončena v roce 1988 a město přidělilo objekt GHMP, které slouží jako výstavní prostor pro její významné výstavní projekty. V objektu je otevřena prodejna knih a katalogů a ve spodní zadní části objektu je umístěna kavárna.  

Budova od architekta Františka Roita z roku 1928 byla koncipována jako víceúčelový kulturní objekt. Ve výstavních sálech 2. patra budovy pořádá galerie reprezentativní výstavy moderního a současného umění. Městská knihovna na Mariánském náměstí byla postavena v letech 1925-1928 podle projektu architekta Františka Roitha, žáka profesora vídeňské akademie Otto Wagnera. Budova byla koncipována jako kulturní instituce s širokými možnostmi svého využití včetně výstavních, přednáškových a koncertních sálů.    Ve východním křídle stavby je umístěn reprezentační byt pražského primátora zařízený ve stylu art deco. Architektura budovy vychází z racionalisticky pojatého půdorysu a jednoduchého rozvržení hmoty. Nad hlavním vchodem a balkónovou balustrádou jsou umístěny alegorické sochy od Ladislava Kofránka. Fasáda budovy je pokryta travertinem, který se spolu s mosazí a umělým kamenem uplatňuje i ve výzdobě interiéru. Autorem ornamentálně geometrického dekoru na stropě centrální haly je František Kysela.   Rozsáhlé výstavní prostory ve II. patře získala GHMP v roce 1992. Po jejich rekonstrukci zde pořádá reprezentativní výstavy. Součástí úprav bylo i nové výtvarné řešení hlavního vstupu do Galerie z Valentinské ulice od architekta Vlado Miluniče z roku 1996.   

Stavba raně barokního zámku Troja byla zahájena v roce 1679. Autorem projektu zámku byl architekt francouzského původu Jean Baptiste Mathey. V návrhu zúročil zkušenosti ze svého pobytu v Itálii a inspiroval se typem římské příměstské vily. Stavba raně barokního zámku Troja byla zahájena v roce 1679. Autorem projektu zámku byl architekt francouzského původu Jean Baptiste Mathey. V návrhu zúročil zkušenosti ze svého pobytu v Itálii a inspiroval se typem římské příměstské vily.   Středem a dominantou celé hmoty stavby je velký sál, z něhož se do obou stran rozbíhá chodba s enfiládou přilehlých salónů. Po stranách stavbu vertikálně i horizontálně ukončují dvoupatrové věžovité belvedery.   Sochařská výzdoba dvouramenného schodiště vedoucího do zahrady byla svěřena drážďanským umělcům Georgovi a Paulu Hermannovým. Monumentální plastiky, zdobící schodiště, symbolizují boj Titánů s antickými bohy. Jednotlivé plastiky po obvodu schodiště představují antické bohy, alegorie denních i ročních období a světadílů.   Malířské práce v přízemí zámku převážně uskutečnil Carpoforo Tencalla, v prvním patře zámku působili Francesco Marchetti a jeho syn Giovanni Francesco. Pro iluzívní výzdobu velkého hlavního sálu povolal stavebník vlámské malíře Abrahama a Izáka Godynovy.   Stálá expozice: Architektura a výzdoba zámku Troja.   V zámku probíhají krátkodobé výstavy, které jsou uzpůsobeny specifičnosti zámeckých interiérů.

Colloredo-Mansfeldský palác patří k vynikajícím příkladům pražské palácové architektury s bohatým stavebním vývojem snoubícím v sobě prvky vrcholného baroka a pozdějších rokokových a druhorokokových úprav. Colloredo-Mansfeldský palác patří k vynikajícím příkladům pražské palácové architektury s bohatým stavebním vývojem snoubícím v sobě prvky vrcholného baroka a pozdějších rokokových a druhorokokových úprav. Barokní objekt nacházející se na jednom z nejexponovanějších míst staré Prahy u Karlova mostu byl postaven na základech románské a gotické zástavby a renesanční budovy.   Mezi jeho majiteli najdeme řadu zajímavých osobností od hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika, popraveného za účast při pražském stavovském povstání, přes jezuitský řád, saského kurfiřta, krutého hraběte Bredu až k Pavlu Jindřichovi knížeti z Mansfeldu-Fondi. Kníže nechal v letech 1736–1737 původní palác, navržený zřejmě Giovannim Battistou Alliprandim, přestavět Františkem Ignácem Preé do vrcholně barokní podoby. Definitivní novorokokovou tvář interiérům stavby pak v šedesátých letech devatenáctého století vtiskla rodina Auerspergů, která pak kolem roku 1900 přestavěla velkou část paláce na luxusní činžovní dům. Nejkrásnějším a zřejmě nejlépe dochovaným prostorem paláce je taneční sál, jehož definitivní výzdoba byla patrně dokončena v letech 1736–1737. Autory nástropní fresky s námětem shromáždění olympských bohů jsou freskař Pietro Scotti a kvadraturista Giovanni Battista Zeist. Palác je spojen s významnými šlechtickými rody, ale také s kulturními a historickými událostmi, mezi jinými s posledním zasedáním královské rady „zimního krále“ Fridricha Falckého po bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Po druhé světové válce byl palác využíván Československou akademií věd. V současnosti objekt spravuje Galerie hlavního města Prahy, která chystá jeho důstojnou obnovu a zapojí ho do svých aktivit. Prohlídková trasa, která zpřístupňuje návštěvníkům reprezentační prostory piana nobile, seznamuje návštěvníka s historií a architektonickými kvalitami paláce a nabízí jedinečný zážitek z prostor naplněných stopami minulosti a komplikovaného vztahu moderní společnosti k historickému dědictví.   Prohlídková trasa   Prohlídková trasa byla vybudována na několika základních principech, jimž dominuje snaha přitáhnout pozornost především k uměleckohistorickým a architektonickým kvalitám objektu. Jako hlavní nástroj zprostředkování významu a hodnoty paláce jsme proto využili specifickou atmosféru paláce, který je v některých částech dochován v autentickém stavu a jinde je poznamenán celou řadou stavebních úprav i stop jeho užívání v minulosti. Proto jsme omezili zásahy pouze na bezpečnost návštěvníka, akcentovali jsme zejména dochované původní prvky a vybavení a soustředili se na podání co největšího množství informací o objektu a jeho historii. Základem podoby prohlídkové trasy je idea jakéhosi „kontrolního dne“, návštěvy objektu za účelem poznání jeho podoby v mezistavu, v čase jeho proměny. Návštěvník se tedy v patnácti zastaveních seznámí s nejcharakterističtějšími prvky paláce, s výsledky stavebně-historických a restaurátorských průzkumů, ale také s jeho vlastnickou historií a společenským a kulturním životem paláce v minulosti a se záměry Galerie hlavního města Prahy. Základním cílem vybudování prohlídkové trasy a zpřístupnění Colloredo-Mansfeldského paláce veřejnosti před plánovanou rekonstrukcí je zejména snaha jednoznačně deklarovat, že Galerie hlavního města Prahy je správcem objektu a počítá s jeho využitím pro své kulturní a výstavní aktivity. Nejbližším úkolem je také uvést objekt do povědomí širší veřejnosti, získat podporu pro budoucí rekonstrukci objektu a jeho dlouhodobé užívání pro kulturní účely. V praktické rovině to rovněž znamená ověřit provozní možnosti objektu a získat základní informace o chování a potřebách jeho návštěvníků, ale také podniknout první kroky k identifikaci a budování specifických cílových skupin.  

Počátky Pražského domu fotografie (Prague House of Photography, PHP), sahají do roku 1989, kdy vznikl Aktiv volné fotografie – tedy sdružení fotografů, jehož cílem bylo hledat vhodné prostory pro výstavy. O projektu v Revoluční ulici se začalo jednat již v roce 2002. Velkorysý plán provozu této nové instituce zaměřené na prezentaci převážně české, ale i světové fotografie, počítal s obsáhlým prostorem galerie včetně vlastního depozitáře, knihovnou, přednáškovým sálem a černou komorou zařízenou na fotografické kurzy a workshopy i s dalšími místnostmi pro doprovodné programy.   Vlastní objekt Pražského domu fotografie založil Magistrát hl. města Prahy společně s ministerstvem kultury. Obě instituce, které do tohoto projektu společně investovaly 20 milionů korun, kvůli neustálým průtahům s rekonstrukcí objektu uvažovaly o tom, že z obecně prospěšné společnosti vystoupí. Nedokončený projekt také provázely stále častější spory mezi fotografy a vedením PHP.   Nakonec byly v roce 2010 nebytové prostory v domě v Revoluční ulici č. 5, jež byly v té době již několik let zrekonstruovány pro potřeby PHP, rozhodnutím Rady hl. m. Prahy převedeny do majetku GHMP. Galerie také získala od pražského magistrátu pět milionů korun na dokončení klimatizace a zprovoznění všech jeho prostor.

Galerie Jaroslava Fragnera jednou z mála galerií u nás, která se kontinuálně věnuje současné architektuře, a zároveň historii architektury. Galerie vznikla v rámci rekonstrukce Betlémské kaple Jaroslavem Fragnerem v 1. pol. 50. let v přilehlém kolejním domě, pojmenování na architektovu počest je však používáno až od doby po roce 1968. Galerie se vždy specializovala na výstavy architektury a užitého umění.    Výstavní síň patřila od počátku Svazu českých architektů, v porevoluční době ji spravovala nejdříve Obec českých architektů, později Nadace české architektury. Ta je jejím majitelem dodnes, výstavní program a provoz galerie je však nezávislý.    Po roce 1989 se galerie dostala do obecného povědomí především v období, kdy ji vedla Soňa Ryndová. Výstavní program zaměřila na dosud nezmapovaná období v historii české moderní architektury a monograficky se věnovala význačným osobnostem české architektury 20.stol. (př. A. Benš, J. Fragner, B. Fuchs, J. Krejcar, O. Rothmayer; I. Kroupa, R. Koucký, J. Pleskot, E. Přikryl, A. Šrámková atd.). Rovněž představovala moderní a současnou architekturu v zahraničí.    Tato tendence ještě zesílila s nástupem Dana Merty v roce 2001 na post ředitele galerie. Pravidelně zde vystavují zejména mladá studia ze zahraničí (BIG, Querkraft, FOA, Jürgen H.Mayer, Riedijk Neutelings, MVRDV, Mitchell Joachim, René van Zuuk, Bartlett School atd.), každý rok je představen progresivní český ateliér (Projektil, Kamil Mrva, Aulík Fišer architekti, DAM, Zdeněk Fránek, NEW WORK atd.) a významná osobnost české architektury (Věra a Vladimír Machoninovi, Miroslav Baše, Martin Rajniš, Emil Králíček, Martin Roubík atd.). GJF také připravuje autorské tématické výstavy české architektury (kubismus, šetrná architektura, porevoluční Praha, nejmladší generace, sociální inkluze v evropské architektuře). V posledních letech se rovněž věnuje prezentaci české tvorby v zahraničí (Evropa, Japonsko, USA).    Galerie Jaroslava Fragnera jednou z mála galerií u nás, která se kontinuálně věnuje současné architektuře, a zároveň historii architektury.

Budova špejcharu byla postavena v 1. polovině 18. století jako součást spálenopoříčského zámeckého velkostatku.O samotném vzniku objektu neexistují podrobnější záznamy, dendrochronologickým průzkumem však bylo zjištěno, že trámy, použité ke stavbě původního krovu, jsou z jedlového dřeva a stromy pro výrobu trámů byly pokáceny v letech 1723 a 1724. Ke svému původnímu účelu, uskladnění obilovin, sloužil špejchar až do konce 20. století, kdy byl již v havarijním stavu. Postupná záchrana objektu začala v roce 2004, dokončena pak byla v roce 2010.  Komplexní rekonstrukcí budovy vznikly prostory galerie pro příležitostné výstavy, stálá expozice historické zemědělské techniky, dále unikátní „naučná stezka pod střechou“, která nás provede přírodou Brd a životem jejích obyvatel v minulosti i současnosti a celé jedno patro špejcharu je věnováno galerii kresleného humoru Jiřího Wintera NEPRAKTY. Tato stálá výstava je jediná v republice. Špejchar naleznete v areálu hotelu Ve Dvoře v blízkosti zámku a ochotně Vás jím provede pracovnice Infocentra (lidová roubená chaloupka vedle fary).  

Cílem galerie je pořádání výstav a doprovodných akcí, které jsou zaměřeny nejen na současnou mladou scénu, ale zároveň také oslovuje místní umělce a vzdělávací zařízení. Galerie Josefa Lieslera byla založena roku 1996. Původně byla součástí informačního centra a výstavní činnost byla brána jako doplňková. Pořádaly se zde prodejní výstavy keramiky, dekorativního textilu či maleb. Intenzivněji se začalo na výstavní program dbát, když galerie přešla pod Kulturní zařízení v Kadani. Informační centrum bylo přestěhováno do jiných prostor a galerie získala punc čistě výstavního prostoru. Nyní je cílem galerie pořádání výstav současného umění a doprovodných akcí ve spolupráci s institucemi, školami, sdruženími, spřátelenými galeriemi i umělci a širokou veřejností. Každá výstava trvá vždy jeden měsíc. Principem je rozmanitost výtvarných přístupů a médií. Cílem je podporovat lokální umělce a zároveň seznamovat veřejnost s trendy současného českého a slovenského mladého umění. V roce 2015 vznikly facebookové stránky galerie, kde lze nalézt všechny novinky týkající se výstav, ale i zajímavosti ze světa kultury. Přehled galerijního programu na celý rok naleznete zde http://www.kultura-kadan.cz/budova/4037/galerie-josefa-lieslera. Galerie Josefa Lieslera sídlí na Mírovém náměstí v turisticky rušné lokalitě a je součástí radnice, která je dominantou a symbolem města Kadaň, také nazývaného královské město.  

The Contemporary Art Gallery. Galerie současného umění. Renesanční budova z roku 1611...jízdárna,lazaret,kaple ženské věznice. Dnes prostor k prezentaci toho nejlepšího, co je k vidění na české výtvarné scéně. V roce 1611 nechal postavit Jetřich ze Žerotína mohutnou renesanční budovu, která sloužila jako jízdárna koní. Na Moravě byly takové jízdárny pouze tři, ve Velkých Losinách, Břeclavi a u nás. Po porážce stavovských vojsk 1621 byla budova zkonfiskována, od roku 1628 sloužila jako sklad. Za Napoleonských válek zde armáda zřídila lazaret pro raněné vojáky. Hned vedle stojící, původně renesanční zámek Žerotínů, sloužil od 2. poloviny 19. století jako ženská věznice, v té době jediná svého druhu na Moravě. Pro duchovní potřeby trestankyň se lazaret proměnil v letech 1855 až 1908 na vězeňskou kapli, zasvěcenou Neposkvrněnému početí Panny Marie. Mezi trestankyněmi ženské věznice si údajně odpykávala trest i hlavní hrdinka hry bratří Mrštíků Maryša. Po zrušení věznice se z ní stal sklad a velmi chátrala, byla již beze střechy, dokonce se zvažovalo o jejím stržení. V roce 2008 byla nově zrekonstruována a získala významné ocenění „Stavba roku Zlínského kraje“ a od roku 2009 začala kaple sloužit jako multifunkční kulturní zařízení. Čistý a zároveň majestátný prostor se svou nezaměnitelnou atmosférou nejlépe hodí k prezentaci současného výtvarného umění. Hlavní prostor galerie Kaple má 1710m3 a k výstavnímu prostoru slouží také dvě sklepní podlaží. Každoročně probíhá šest autorských výstav představující to nejlepšího, co je k vidění v širokých vodách české výtvarné scény.

Výstavní síň Galerie Klatovy / Klenová Galerie sídlí v samém centru Klatov a nabízí k shlédnutí výstavy současného moderního českého i zahraničního uměni. Otevřeno je celoročně: út – ne 10 – 12, 13 – 17 hodin každou neděli vstup volný

Galerie Klatovy / Klenová je příspěvkovou organizací Plzeňského kraje a disponuje několika výstavními prostory na Klenové a v Klatovech. Pořádá proměnné výstavy současného moderního českého i zahraničního umění. Okresní galerie Klenová byla založena v roce 1964. Prvním ředitelem byl jmenován klatovský malíř Vladimír Levora, který se zasloužil o zpřístupnění tehdy zpustlého hradu a zámku. Galerie začala postupně budovat vlastní sbírkový fond. V počátečních letech se vystavovalo převážně české umění 19. století ze sbírek Národní galerie v Praze a Západočeské galerie v Plzni. V roce 1973 ztratila klenovská galerie samostatnost a stala se součástí Okresního muzea v Klatovech. Akviziční i výstavní činnost galerie byla v té době omezena, navíc zde chyběli odborní pracovníci. V historii galerie však existují světlá místa, která stojí zato připomenout. Jedním z nich byla legendární výstava Maxmiliána Pirnera v r. 1979, připravená Dr. Romanem Prahlem, dalším pak otevření stálé expozice malířky Vilmy Vrbové - Kotrbové a jejího manžela restaurátora Františka Kotrby ve Vile manželů Kotrbových (1976, v r. 1989 byla zrušena). Z oblastí akviziční je třeba zmínit nákup velkého souboru významných umělců tehdejší střední generace v r. 1987 a 1988 (J. Sopko, I. Ouhel, M. Rittstein, V. Novák, J. Sozanský, V. Bláha, F. Hodonský a další) v rozsahu a kvalitě, které neměly v Čechách obdoby. Tento počin pak předznamenal činnost galerie po r. 1989.   Současná Galerie Klatovy / Klenová vznikla v přímé souvislosti s listopadovými událostmi v r. 1989. Tehdy se podařilo "vybojovat" přízemí domu č. 149/I na klatovském náměstí, kde se nacházela expozice městského muzea z dějin dělnického hnutí, a uspořádat zde výstavu fotografií z listopadových demonstrací. Ve stejném duchu se nesla i druhá výstava, jež představila fotografie ze sovětské okupace v r. 1968. Protože následovaly další akce, které už měly ryze výtvarný charakter, bylo rozhodnuto, že výstavní činnost v těchto prostorách dostane oficiální ráz. Vhodným řešením se ukázalo spojení s galerií na zámku Klenová, která v té době byla součástí muzea. Vznikla samostatná instituce s novým názvem Galerie Klatovy - Klenová, která přešla pod nového zřizovatele - Ministerstvo kultury.   Před novým vedením galerie stál v první řadě úkol zastavit postupné chátrání zámku Klenová, ve kterém se objevila dřevomorka, a konzervace hradního torza. Posledně jmenované je téměř nepřetržitá práce, která pokračuje od šedesátých let až dodnes. Také klatovská Galerie U Bílého jednorožce prošla úpravami. Zpočátku se vystavovalo pouze v přízemí a v prvním patře, časem bylo upraveno podzemí se zajímavými sklepními prostory a v r. 1992 i druhé patro. Na jaře roku 2008 byla v přízemí otevřena galerijní kavárna, v níž se konají vernisáže. Po své reorganizaci galerie razantně změnila svou koncepci. Z Klenové byla odstraněna venkovní expozice soch, v níž převažovali autoři poplatní předchozímu režimu a venkovní prostory byly doplněny o plastiky špičkových českých umělců (např. J. Róna, J. Seifert, M. Kotrba). Jak přibývaly výstavní prostory (v současnosti na Klenové hrad, zámek, sýpka, purkrabství, hranolová věž), získával na rozmanitosti i výstavní program. Galerie se začala orientovat na současné umění a snažila se o  mezinárodní přesah svých aktivit, které zahrnovaly hlavně Slovensko a Itálii, kde vznikla spolupráce s významnými kurátory a umělci (V té době se uskutečnila i reciproční výstava z galerijní sbírky v italském Saló.) Dále se soustředila na umění českých exulantů, pořádala mezinárodní sympózia, střídavě pro studenty výtvarných oborů a erudované výtvarníky.  

Galerie Kroupa je zaměřená především na kvalitní české a evropské umění od počátku 19. století do současnosti. Cílem galerie je všeobecné uznání výtvarných hodnot českého malířství v mezinárodním měřítku a obchod s kvalitními a prověřenými uměleckými díly zajímavých a významných autorů.

Galerie Ludvíka Kuby Poděbrady (GALK) je multifunkční prostor v Poděbradech zaměřený na prezentaci současného a moderního umění. Galerie Ludvíka Kuby Poděbrady (GALK) je multifunkční prostor v Poděbradech zaměřený na prezentaci současného a moderního umění. Výstavní síň se nachází v samotném srdci lázeňské promenády vedle secesní Kavárny Viola a moderního Hotelu Chariclea Poděbrady. Galerie sídlí v prostorách Kolonády přátelství a umění postavené v 80. letech 20. století.       Program galerie navazuje na bohatou tradici lázeňských výstav, které se konaly v různých lázeňských objektech již od založení lázní roku 1908. Na počest poděbradského rodáka, jenž v polabském městečku žil, studoval a uspořádal zde několik autorských výstav, nese výstavní síň jméno Ludvíka Kuby.

Galerie se věnuje prezentaci širokého spektra umění od fotografie přes malbu, sochu, architekturu a užité umění až po nová média. Galerie umění v nově zrekonstruované budově Mariánských kasáren, která je jednou z dominant českobudějovického centra. Budova bývalých Mariánských kasáren byla postavena v roce 1844 a vojnu si v nich odsloužil například Jaroslav Hašek či Václav Havel. Galerie vytváří příjemné prostředí, kde se široká veřejnost může seznámit se současným uměním, ale i staršími díly. Návštěvníkům nabízí tvorbu domácích i mezinárodních umělců, věnuje se prezentaci širokého spektra umění od fotografie přes malbu, sochu, architekturu a užité umění až po nová média. Expozice není trvalá, ale mění se tak, aby se návštěvník mohl vracet a vždy ho překvapilo něco nového. Pro skupiny zde probíhají komentované prohlídky a workshopy na téma aktuálních výstav. Součástí je Galerijní obchod a Kavárna s uměleckým interiérem.

Galerie města Pardubic vznikla v roce 2012 z iniciativy kulturní veřejnosti města, aby obohatila veřejný prostor o výstavní instituci typu Kunsthalle.Nevytváříme umělecké sbírky muzejního typu, umělecká díla nevlastníme, ani nejsme galerie prodejní.

Hlavním posláním Galerie města Trutnova, jak vyplývá z jejího statutu, je výstavní, sbírkotvornou, badatelskou, osvětovou a hospodářskou činností obohacovat a rozvíjet kulturní život města a regionu. Trutnovská městská galerie je odbornou institucí zaměřenou na prohlubování a šíření poznatků o současném i historickém výtvarném životě regionu a má také své neopomenutelné místo na celé české výtvarné scéně, především díky pořádání výstav celorepublikového významu převážně z okruhu autorů 20. a 21. století. Dílčím východiskem je vlastní badatelská činnost galerie, ale také kooperace s dalšími odbornými institucemi. Dočasné výstavy, které galerie pořádá, se odehrávají ve třech prostorách: přímo v budově Galerie města Trutnova, ve výstavním síni Městského úřadu Trutnov a pak také na nejrůznějších místech ve veřejném prostoru, kde galerie každoročně pořádá přehlídku Sochy v Trutnově. Na výstavní aktivity navazuje sféra galerijní pedagogiky. K jednotlivým expozicím jsou zejména pro školní kolektivy pořádány doprovodné programy, jejichž cílem je přiblížit vystavené artefakty divákovi pomocí široké škály nejen teoretických, ale také praktických postupů. Trutnovská městská galerie je nejen institucí pořádající výstavy, ale také otevřeným duchovním prostorem, který umožňuje komunikaci o uměleckém vývoji a směřováni. 

Sbírky minerálů a drahých kamenů z českých i světových lokalit. V galerii uvidíte velkou sbírku českých i slovenských minerálů, sbírku unikátních vltavínů,sbírku minerálů a drahých kamenů ze světových lokalit a mnoho dalších kamenů. Vše je vystaveno ve 130  prachotěsných, sametových, LED osvětlených vitrínách.  

Galerie představuje významné kulturní a společenské centrum Roudnice nad Labem i Podřipska. Je členem Rady galerií ČR a Asociace muzeí a galerií ČR. Jejím zřizovatelem je Ústecký kraj. V roce 2010 oslavila galerie jako třetí nejstarší veřejná sbírkotvorná instituce v Čechách specializovaná na výtvarné umění sté výročí založení. V lednu 1910 doputovaly do Roudnice bedny s obrazy, které městu spolu s přáním, aby vybudovalo galerii moderního umění, daroval mecenáš a sběratel August Švagrovský. Od roku 1965 galerie sídlí v bývalé jízdárnělobkowiczkého zámku v Roudnici nad Labem, která byla postavena v poslední čtvrtině 17. století italským architektem Antoniem Portou. Zaklenutý interiér budovy, osvětlený bočními okny vytvořil působivé prostředí pro stálou sbírku galerie. Za její „rodinné stříbro“ lze považovat soubor 60 obrazů Antonína Slavíčka, který byl součástí kolekce Augusta Švagrovského čítající přes 200 uměleckých děl.    Galerie dnes pečuje o více než 3.000 obrazů, kreseb, grafických listů, soch a předmětů užitého umění. Bohatství sbírkového fondu zpřístupňuje veřejnosti ve stálé expozici i prostřednictvím krátkodobých prezentací a katalogů. Rozvíjí rovněž bohatou výstavní činnost, založenou na prolínání několika dramaturgických řad, v nichž se střídají monografické a kolektivní projekty, různé výtvarné disciplíny, moderní umění se starým, klasické s experimentálním. Doplňuje je širokým spektrem doprovodných programů, rozvíjejících témata jednotlivých výstav. Odehrávají se tu koncerty, divadelní představení, literární či literárně hudební programy, přednášky, besedy i filmové večery. Dětem slouží výtvarný ateliér.     KONTAKT:    Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem Příspěvková organizace Ústeckého kraje Očkova 5 413 01 Roudnice nad Labem tel.: +420 416 837 301 galerieroudnice@gmail.com       OTEVÍRACÍ DOBA:   úterý–neděle: 10–17 hodin zavírací den: pondělí   VSTUPNÉ:   plné: 60 Kč (dospělí) snížené I: 30 Kč (děti, studenti, důchodci) snížené II: 10 Kč (školní skupiny s pedagogickým doprovodem)   VOLNÝ VSTUP:   Děti do 6 let, pedagogický doprovod, studenti a pedagogové uměleckých škol a dějin umění, novináři, držitelé průkazů ZTP a ZTP/P, ICOM, RGČR, AMG, ZMS, AICA, UHS, NPÚ, AVP, rodinných pasů (1 člen rodiny zdarma, ostatní snížené vstupné).   Každý pátek máme vstup zdarma. (Během instalace nových výstav je galerie i v těchto dnech uzavřena.)   

Galerie Sýpka se zaměřuje na prezentaci současné České a Slovenské výtvarné scény. Prezentují se zde etablovaní autoři, ale zároveň poukazuje na potenciál mladých umělců a regionálních tvůrců i studentů ateliérů vysokých výtvarných škol. Bývalá barokní sýpka je součástí celého komplexu kulturně zaměřených subjektů. V poslední třetině 17. st. vzniklo pravděpodobně její jádro z místního jednozrnného kamene. Ve druhé polovině 18. st. došlo k barokně klasicistní úpravě, kdy dostala nynější podobu s charakteristickými okny. Po prodeji panství roku 1815 význam sýpky pomalu upadal. Když byla v roce 1854 založena v zámku ženská trestnice, byl v sýpce zřízen sklad postelí a také v pozdějších letech sloužila sýpka k nejrůznějším skladovacím účelům. Sýpka postupně chátrala a devastace pokračovala až do roku 1991. Více než deset let trvající proces revitalizace původně hospodářského objektu byl zdárně dokončen v roce 2006.  Pro výstavní činnost Galerie Sýpka jsou v objektu budovy vyhrazeny tři podlaží, tj. k dispozici zhruba 65 % z celkové plochy. Vznikla nejprve jako galerie s dlouhodobou expozicí výtvarného umění na Valašsku. Úplně první výstava představila sbírky profesora Adolfa Suchomela a Jiřího Demla z fondu Města Valašského Meziříčí a Muzea regionu Valašsko ve Valašském Meziříčí. Posléze byla dlouhodobá expozice zúžena a nyní se zaměřuje na prezentaci stálic současné výtvarné tvorby, mladých umělců, ale i prezentaci ateliérů vysokých uměleckých škol. Koncepčně probíhá minimálně šest výstav ročně na niž jsou k vidění čeští i slovenští autoři.

V naší galerii se vždy můžete podívat jak na stálou expozici tak na probíhající výstavu. Najdete u nás obrazy, sochy a další kuriozity.

Galerie moderního umění. Pořádáme výstavy, koncerty, přednášky, filmové projekce a mnoho dalšího. otevřeno / opening hours pondělí–pátek 13:00–19:00 a v průběhu akcí. O svátcích a letních prázdninách zavřeno. CZ (for English please see below) Galerie je místo setkávání, prezentace výtvarných, hudebních, divadelních, filmových a básnických aktivit. Soustřeďujeme se na nové umělecké trendy a počiny. Dáváme prostor jak začínajícím umělcům, kteří tímto často dostanou vůbec první možnost k veřejné prezentaci, tak kontrastně i umělcům, kteří si již své stále místo na uměleckém poli vydobili a jsou známí nejen v České Republice, ale i v mezinárodním měřítku. Najdete ji v podzemních prostorách staré zástavby středu města Olomouce, nedaleko hlavního náměstí. Na většině akcí necháváme vstupné dobrovolné a spoléháme tak na pochopení a projev podpory od samotných návštěvníků. Galerie Vám návštěvu zpříjemní posezením v klidném nekuřáckém prostředí, širokou nabídkou čajů, knihami k zapůjčení a příjemnou hudbou. Náplní činnosti galerie je: - Prezentace současného mladého umění, umění kladoucí otázky, jenž se snaží nabourávat předsudky a vést člověka k větší zodpovědnosti a toleranci. Ročně pořádámě deset výstav současného umění. Dramaturgickým plánem se snažíme obsáhnout co nejširší spektrum technik - video - art, olejomaly, koláže, fotografie, objekty, kresby. - Tvorba multižánrového-kulturní prostoru v Olomouci, který se neskládá jen z výstav, ale z dalších uměleckých oborů – koncerty, divadla, filmové kluby, básnické aktivity, přednášky, bubenické večery... - Nabídka veřejného kulturního prostoru nejen mladým lidem, chráněného od návykových látek, včetně alkoholu a tabáku. - Pořádání galerijních animací pro žáky ZŠ a SŠ - vzdělávací prožitkové programy, které korespodují a aktuální výstavou s využitím prvků artefiletiky a dramiky. Galerie U Mloka je součástí P-centra, spolku - neziskové organizace, která se zabývá prevencí, lečbou a integrací osob ohrožených drogovou závislostí. Kulturními aktivitami chceme mimo jiné přispět k otevření domu P-centra širší veřejnosti. Galerie U Mloka je součástí neziskové organizace P-centrum, která se zabývá léčbou, prevencí a integrací osob ohrožených drogovou závislostí. Kulturními aktivitami chceme mimo jiné přispět k otevření domu P-centra širší veřejnosti. EN Gallery U MLOKA is a place of informal meetings and presentation of mainly visual but also musical and literary art activities of young people. Gallery U MLOKA was found in 1998 as a place opened for contemporary arts. It seats in the underground space of a historical building, close to the main square in the centre of Olomouc (CZ). The aim of Gallery U MLOKA is to open P-centrum building to wider public. Thanks to the gallery the users of specialised services do not have to feel stigmatised by entering the building. To run the gallery means more than just to display pictures on the wall. We find the gallery to be the centre of local community, which provides educational and leisure activities. Education through art is very potential to be a good background for personal and social education and it can be very efficient in breaking the barriers and improving the tolerance to diversity. A small tearoom partly catered by volunteers is a part of our Gallery U MLOKA. Our regular activities (most of them are organised in cooperation with volunteers) are: Exhibitions – focused on contemporary art and art supporting social sphere. One exhibition usually lasts for one month. Some exhibitions are accompanied by seminars or workshops for secondary and primary school students. We would also welcome your art project! Just write a short info, eventually send some pictures at galerie@p-centrum.cz

Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě zaujímá specifické místo v síti českých galerií, neboť se jako jediná v republice specializuje na moderní českou knižní ilustraci, kresbu a grafiku vzniklou po roce 1918.

Galerie výtvarného umění v Ostravě spravuje sbírku • evropské malby • české malby 19. a 20. století • výtvarného umění ostravského regionu • kresby a grafiky • plastiky • fotografie Galerie výtvarného umění v Ostravě byla založena v roce 1952 jako Krajská galerie. Sídlí v Domě umění, v památkově chráněné budově z roku 1926, která patří mezi skvosty ostravské architektury. Jedná se o největší sbírkotvornou galerijní instituci v Moravskoslezském kraji, kterou ročně navštíví přes sto tisíc milovníků umění. Galerie spravuje více než 23 000 uměleckých předmětů. Její sbírky jsou neustále rozšiřovány, svou kvalitou instituci řadí k pětici nejvýznamnějších galerií v České republice. Galerie připravuje přístavbu současného Domu umění pojmenovanou Bílý stín, kterou navrhl architekt Josef Pleskot. V roce 2020 by se mělo začít stavět. Symbolem Galerie výtvarného umění v Ostravě a její výstavní budovy Domu umění se stala plastika lachtana sochaře Jana Laudy. Malí návštěvníci galerie pojmenovali lachtana Serafín v rámci svých tvůrčích programů a toto jméno mu už zůstalo. Serafín, který mimo jiné po dlouhá léta sloužil jako chrlič vody v expozici plameňáků v ostravské zoo, se trvale usídlil na schodišti Domu umění, kde si ho můžete pro štěstí pohladit po čumáku. Galerie výtvarného umění v Ostravě pořádá výstavy českého a mezinárodního umění, tvůrčí a vzdělávací programy pro školy a veřejnost i doprovodné programy, jako jsou přednášky, koncerty, komentované prohlídky, literární večery, divadelní vystoupení, workshopy, festivaly a jiné.

GASK – Galerie Středočeského kraje sídlí v prostorách bývalé Jezuitské koleje v Kutné Hoře. Je institucí zaměřenou svou sbírkou i výstavním programem na výtvarné umění 20. a 21. století. O NÁS Galerie Středočeského kraje (GASK) sídlí v jedinečných prostorách bývalé Jezuitské koleje, v těsné blízkosti klenotu gotické architektury, chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. GASK je galerie zaměřená na výtvarné umění 20. a 21. století. Jako instituce vznikla v roce 1963 pod názvem Středočeská galerie. V letech 1990–2009 pokračovala v činnosti pod názvem České muzeum výtvarných umění v Praze. Galerií Středočeského kraje se stala v roce 2009. Z původně regionální instituce, která měnila název i sídlo, vznikla jedna z největších galerií v České republice. V prostorách tří traktů ve dvou patrech probíhají výstavy proměnné a nachází se tu i  nová stálá expozice naší sbírky. V přízemí koleje vystavujeme díla mladých umělců, a to jak autorů pracujících s tradičními výtvarnými médii, jako je malba, kresba, socha nebo instalace, tak i experimentální práce, využívající nejnovější technologické a vědecké poznatky v audiovizuální a multimediální oblasti spojující VJ-ing, videomapping  a zvukové či světelné interaktivní sochařství. V souvislosti s designovým obchodem tu má své pevné místo i český design, oscilující na pomezí volného umění, situovaný do prostoru nazvaného Whitebox. GASK představuje moderní i současné umění citlivě a inspirativně komponovanými expozicemi. Navazujeme na poslání Jezuitské koleje jako domu vzdělání tím, že sbírkový fond a veškerý program měříme podle autentické pravdivosti svědectví a zprostředkováváme jejich sdělení v podobě co nejbližší dnešnímu člověku. Naše Lektorské centrum k výstavám připravuje programy a workshopy ve stejném duchu. Poskytujeme rovněž široké zázemí badatelům, konferencím a symposiím.   CO U NÁS LZE NAVŠTÍVIT proměnné výstavy; stálou expozici "Stavy mysli / Za Obrazem"; programy Lektorského centra pro všechny věkové kategorie; audiovizuální herny pro děti; knihkupectví zaměřené na literaturu o moderním a současném umění, dějinách města a regionu i jezuitskou tematiku; designshop s nabídkou nejlepšího současného českého designu; odbornou knihovnu; galerijní kavárnu; park s otevřenými travnatými plochami a bohatou výsadbou.