Seznam muzeí

Galerie se sídlem v Ostravě zaměřující se na současnou sklářskou tvorbu. Galerie se sídlem v centru Ostravy zaměřující se současnou sklářskou tvorbu. V rámci naší tříleté historie jsme vystavovali umělce jako jsou Yaan Zoritchak, Zdeněk Lhotský, Vladimír Kopecký a jeho žác či jsme se podíleli na oslavách 150 let Umělecké besedy.¨MA'MA Gallery je rovněž partnerem online prodejní galerie Artbanana.

Machův malovaný a vyřezávaný včelín v Krušlově je svým provedením jedinečnou ukázkou lidové tvořivosti nejen v Čechách ale i v Evropě. Machův včelín v Krušlově na Strakonicku je svým jedinečným provedením unikátem nejen v České republice, ale také ve střední Evropě.  Jedná se o rozsáhlejší dřevěnou stavbu s vyřezávanými a malovanými prvky a s unikátní sbírkou zhruba 80 řezeb a výtvarně ztvárněných úlů . Stavbu obklopuje květná zahrada a díky nadmořské výšce 740 m.n.m., ve které se včelín nachází, můžete z nedaleké louky obdivovat kouzelné výhledy do předhůří Šumavy.    

Významná středověká památka Staré a Velké Moravy (8. - 10. st.). Sídlo velkomoravských králů a pravděpodobné místo působení sv. Cyrila a Metoděje. Archeologická expozice s velmi cennými nálezy. Vyhlídková věž. Krásná příroda. Národní kulturní památka. V 8. a 9. století velkomoravský hrad s rozsáhlým podhradím na ostrovech v řečišti toku Moravy o celkové rozloze až 50 ha. Významné místo počátků naší státnosti. Místo možného působení slovanských věrozvěstů sv. Konstantina - Cyrila a sv. Metoděje. Místo nazývané Morava (grad Morava) nebo starobylé město Rasticovo (urbs antiqua Rastizi). Základy knížecího paláce a 12 kamenných kostelů, pohřebiště s celkovým počtem přes 2.500 objevených hrobů, pozůstatky mohutného valu, kůlových mostů. Vynikající stálá archeologická expozice. Přírodní rezervace Skařiny, meandry řeky Moravy, krásy fauny a flóry. Kulturní akce pro děti, mládež i dospělé. Neopakovatelné kouzlo spojení historie, kultury a přírody. Místo aspirující o zápis na listinu UNESCO.

Archeologie - Historie - Etnografie - město Veselí nad Moravou, Veselsko, Horňácko. Vlastivědná sbírka Městského muzea ve Veselí nad Moravou přibližuje historii města Veselí nad Moravou a regionu Horňácka. Archeologické nálezy dokladují kontinuitu osídlení města Veselí a nejbližšího okolí od starší doby kamenné až po dobu hradištní. Historický materiál postihuje dějiny Veselska od doby založení veselského hradu až po současnost. Návštěvník si může prohlédnout část inventáře veselského zámku, doklady o činnosti cechů, obrazy, keramiku, lidový nábytek, mince či rukodělné výrobky. Národopisná část sbírky dokumentuje tradiční technologii zpracování surovin pro výrobu textilií a jejich využití při výrobě lidového oděvu. Jsou zde představeny čtyři základní krojové typy z Veselí nad Moravou a nejbližšího okolí (veselský, ostrožský, strážnický a horňácký).

Nové stálé expozice přírody, historie, etnografie a archeologie. Vlastivědné muzeum Kyjov nabízí k prohlídce expozici archeologickou, etnografickou a expozici přírody Kyjovska. V průběhu roku se konají také krátkodobé výstavy.

Sídlem muzea je zámeček s expozicí T. G. Masaryk a rodný kraj. Nabízí i přechodné výstavy v dalších sálech a v budově na Národní třídě 21, kde se nachází také sál Evropa a archeologické pracoviště. Otevírací doba pondělí až pátek: 8.00 - 12.00 a 13.00 - 16.30 neděle: 13.00 - 18.00 (listopad-březen do 17.00) sobota zavřeno -----------------------------------------------------------------------------   Vstupné Zámeček (stálá expozice + výstava) : děti do 6 let zdarma děti 6 -15 let a ZTP/P: 15 Kč studenti, důchodci: 25 Kč dospělí: 50 Kč   Zámeček (jen aktuální výstava) : děti do 6 let zdarma děti 6 -15 let a ZTP/P: 10 Kč studenti, důchodci: 15 Kč dospělí: 30 Kč   Výstavní sál Národní tř. 21 děti do 6 let zdarma děti 6 -15 let a ZTP/P: 10 Kč studenti, důchodci: 15 Kč dospělí: 30 Kč   Další slevy:   Poskytujeme slevy na SENIORPAS, RODINNÝ PAS a SPHERE CARD ve výši 50 %  vstupného.   Vstup zdarma pro držitele průkazky Asociace muzeí a galerií ČR, Zväzu múzeí na Slovensku a průkazu ICOM.

Muzeum Mattoni vzniklo ve zrekonstruovaném Löschnerově pavilonu v obci Kyselka nedaleko Karlových varů v červenci 2016. Expozice muzea Expozice muzea nabízí řadu historických dokumentů a dobových reálií, jako jsou fotografie, certifikáty ochranných známek, obchodní korespondence, mapy, projekty realizovaných staveb. Součástí muzea jsou ale i interaktivní výstavní předměty a moderní technologie, které zpestří návštěvu muzea zejména dětem. V muzeu nechybí ani rozsáhlá sbírka historických lahví na minerální vodu nebo sbírka etiket, zdobící lahve Mattoni v minulosti i současnosti. Unikátem vztahujícím se k regionu je pak originální hodinový stroj z 16. století z věže kostela v Radošově, dnešní součásti obce Kyselka.        

Městská galerie Litomyšl se jako galerie města systematicky věnuje výtvarnému umění 19. až 21. století, se zřetelem k regionu, tj. Litomyšli a jejímu okolí. MGL se jako galerie města systematicky věnuje výtvarnému umění 19. až 21. století, se zřetelem k regionu, tj. Litomyšli a jejímu okolí. Naše činnost se paralelně rozvíjí ve dvou liniích. Na odborném základě vytváříme, spravujeme, zpracováváme, ošetřujeme, ochraňujeme a bezpečně uchováváme sbírkový fond města, který postupně doplňujeme. Směrem k veřejnosti pak svou práci zaměřujeme na tvorbu expozic, výstav, publikování a pořádání přednášek či doprovodných programů, kterými seznamuje nejširší veřejnost s výtvarným uměním a s poznatky získanými odbornou činností.

Bývalá radnice na na Masarykově náměstí 71 a přilehlý dům v Radniční ulici hostí hlavní prostory našeho muzea. Nachází se v nich sály, které slouží k pořádání výstav z prezentaci muzejních sbírek, didaktických a komornějších výtvarných výstav. Příležitostně se zde konají i přednášky a koncerty. Ve 3. patře je umístěna trvalá expozice truhel a zpřístupněna je rovněž radniční věž, ze které se nabízí neopakovatelné výhledy na město a široké okolí.

Bývalá synagoga je využívána muzeem a galerií k pořádání výstav se zaměřením na moderní české a slovenské výtvarné umění. Příležitostně se zde konají koncerty instrumentální a vokální hudby.

Současná stálá expozice s názvem "Ztracená tvář Hané" je koncipována národopisně. Na výstavě jsou nainstalovány předměty, které se váží ke Kojetínu, Hané a životu našich předků. Městské muzeum v Kojetíně bylo založeno v roce 1935 díky nadšení a obětavosti vlastivědných pracovníků, kteří ustavili Muzejní spolek pro Kojetín a okolí. V čele stál Eduard Dudík a Maxmilián Navrátil. V roce 1963 bylo muzeum začleněno v rámci integrace muzejní sítě do tehdejšího Vlastivědného ústavu v Přerově. Na základě žádosti Města Kojetín, podložené usnesením zastupitelstva města ze dne 11. 12. 1991, byla dne 5. června 1992 sepsána dohoda o přenesení funkce zřizovatele, uzavřena ve smyslu § 67, odstavec 2, zák. č. 367/1990 Sb. o obcích. Dohodou mezi Okresním úřadem v Přerově a Městem Kojetín byla ke dni 1. července 1992 přenesena funkce zřizovatele s právem zřizovat, řídit a rušit místní muzeum a galerii na Město Kojetín. V roce 1993 správu muzejních sbírek v Kojetíně dostalo do svého statutu Městské kulturní středisko Kojetín jako předmět hlavní činnosti včetně zabezpečení sbírek, výstavní činnosti a péče o fond. Ve sbírkovém fondu kojetínského muzea jsou uloženy doklady o trvalém osídlení území dnešního Kojetína i z doby paleolitu, ukázky lidového umění, kroje, lidová keramika, bohatá numismatická sbírka, obsáhlá je sbírka starých tisků, řemeslnického nářadí, historických zbraní, uměleckých děl, nábytku, religiózních artefaktů, jsou zde zastoupeny i exponáty z obou světových válek, sbírky obsahují i cenné předměty a dokumenty vztahující se k významným kojetínským osobnostem např. Marii Gardavské, Gustavu Voždovi, Janu Sázelovi, Stanislavu Hlobilovi st., významnou složku fondu tvoří historické materiály mapující kojetínské spolky a organizace např. Hanáckou besedu, Hanáckou scénu, Sokol Kojetín, tvůrčí skupiny Signál 64, dobrovolných hasičů i dnes již neexistujících např. Orla, Vlastivědného spolku, spolku Jaroslav, Okrašlovacího spolku města, Českého klubu velocipedistů Kojetín a dalších. K 31. 12. 2014 činí celkový počet evidovaných čísel sbírkových předmětů 12.345.

Městské muzeum a galerie Břeclav se do roku 2007 nacházelo v prostorách bývalé židovské školy postavené koncem 80. let minulého století. Nyní se výstavní sál a kanceláře pracovníků instituce nachází v prostorách zrekonstruovaného objektu pod vodárnou, ve kterém celoročně probíhají muzejní i galerijní výstavy s různou tématikou.

Expozice představuje život starých Slovanů na hradisku Pohansko z pohledu nejnovějších archeologických nálezů. Lovecký zámeček Pohansko je postavený podle projektu architekta Josefa Hardmutha v letech 1811 až 1812. Po zahájení výzkumů na zdejším velkomoravském hradisku v roce 1958 zde byly postupně umístěny expozice mapující výsledky archeologických prací. V roce 2010 byla otevřena nová expozice ,,Velkomoravské Pohansko“.

Budova Lichtenštejnského domu byla postavena v 80. letech 19. století jako židovská obecná škola. Samotná expozice návštěvníka provede historií rodu Lichtenštejnů, od doby jejich příchodu na jižní Moravu v roce 1249 až po současnost.

Synagoga pochází z 80. let 19. století, jedná se o dílo významného vídeňského architekta Maxe Fleischera. V ženské části synagogy je nainstalována stálá expozice „Židovská Břeclav“. V přízemí probíhají po celý rok různě zaměřené galerijní výstavy a muzejní s tematikou židovství.

Kromě stálých expozic nabízíme našim návštěvníkům: krátkodobé výstavy výtvarné i muzejní během celého roku ● badatelské, informační služby ● prodej publikací, upomínkových předmětů, keramiky... ● odbornou knihovnu se studovnou Před 175 lety vznikla v Dačicích první kostka cukru na světě Otevřeno: leden, únor úterý - pátek 9 - 12 13 - 16 březen, listopad, prosinec úterý - pátek 9 - 12 13 - 16 neděle   13 - 16 duben, květen, září, říjen úterý - neděle 9 - 12 13 - 16 červen - srpen úterý - neděle 9 - 12 13 - 17 Virtual Tour ▬► Muzeum a galerie Dačice

Stálá výstava obrazů malíře Ludvíka Kuby představuje díla s březnickou tematikou, portrétní a krajinářskou kresbu i malbu s impresionistickým nádechem a obrazy s jihočeskými motivy z období 1895-1950.

Navštivte nejstarší dům v Mariánských Lázních z roku 1818 spjatý se jménem básníka J. W. Goetha. Městské muzeum Mariánské Lázně bylo založeno v roce 1887. Od roku 1953 je umístěno v nejstarším domě historické části města s empírovým průčelím. Dům byl postaven v roce 1818 jako penzion pro lázeňské hosty. V roce 1823 v něm bydlel spisovatel Johann Wolfgang von Goethe. Původní nábytek v Goethových pokojích se zachoval díky péči bývalých majitelů domu. V Goethově pracovně naleznete kromě jeho psacího stolu i další drobné předměty, které básník používal. Expozice poodhalí také tajemství vztahu J. W. Goetha k mladičké baronese Ulrice von Levetzow, ke které básník v Mariánských Lázních citově vzplanul a následně své city k nenaplněné lásce vyjádřil ve známé básni „Elegie“. Expozice věnovaná historii města a dějinám lázeňství zachycuje vývoj mladého lázeňského místa v průběhu 200 let jeho existence. Kromě historických faktů a významných mezníků v historii města, mají návštěvníci možnost se seznámit i s dějinami lázeňské každodennosti. Expozice zachycuje vznik dnes již tradičních lázeňských oplatek, historii stáčení minerálních pramenů i to, jak se v průběhu let měnily lázeňské pohárky, se kterými chodívali hosté Mariánských Lázní k léčivým pramenům. Zapomenout také nelze na léčebné kůry připravované pro návštěvníky lázní a sbírku nejrůznějších (často i děsivých) lékařských přístrojů, které se během léčby používaly. Mariánské Lázně hostily stovky panovníků, evropských politiků, skladatelů a spisovatelů a chlubily se těmito návštěvníky, kteří prohlubovali věhlas města jako mezinárodního politického a společenského centra. V expozici „Slavní návštěvníci“ se tak dozvíte, který z návštěvníků byl ten nejbohatší i to, jak probíhalo setkání anglického krále Edwarda VII. s rakouským císařem Františkem Josefem I. v Mariánských Lázních. Královský pobyt v lázních vám přiblíží také rekonstrukce královského apartmá Edwarda VII. s originálním vybavením přeneseným z hotelu Výmar. Součástí muzea je také geologická expozice, která zachycuje postupný geologický vývoj území, těžbu nerostů a rozmanitou flóra a fauna regionu. Mimo stálých expozic najdete v muzeu i uměleckou Galerie Goethe, kde pravidelně vystavují svá díla přední výtvarníci, sochaři a fotografové. Nový zážitek z muzea si tak můžete odnést každý měsíc.

Městské muzeum a galerie Polička na začátku sezóny představilo upravenou expozicí v druhém patře radnice. Expozice je zaměřena na autory, kteří se v Poličce a na Poličsku narodili, nebo zde žili, a kteří svým významem překročili hranice regionu. První prostor je věnován tradičním krajinářům Vysočiny od 10. do 60. let. 20. století. František Bukáček svoji pozornost zaměřil na portrét, krajinomalbu a hlavně zátiší a květiny. Rudolf Hanych napětí v krajině rád vyjadřoval vysokým nebem s mraky. Jan Honsa náležel k předním českým krajinářům. Josef Jambor maloval na Českomoravské vysočině. František Cína Jelínek působil na Křižánkách. František Kaván maloval v Železných horách i na Vysočině a o jeho tvorbu byl velký zájem, který mezi sběrateli trvá dodnes. Kavánova první manželka má na centrálním hřbitově náhrobek Děvče s liliemi od sochaře Františka Úprky. Karel Kupka maloval v jižních Čechách, na Šumavě a Vysočině. Obrazy má mj. v městském úřadu a bývalé městské spořitelně v Poličce. Gustav Porš se usadil ve Skutči ve vile projektované poličským stavitelem Bohuslavem Šmídem. Ve své době byl oblíbeným autorem a jeho díla zakupovala řada institucí – mimo jiné městský úřad a spořitelna v Poličce. Josef Václav Síla se skrze malbu přírody snažil zobrazit vyšší kosmický řád, hlubší vztahy mezi věcmi, věčné, stálé, neměnné, vždy platné, vztah mezi prostorem a časem. Vladimír Šindler měl nejoblíbenější techniku dřevoryt a později litografii. Rudolf Vejrych rád pobýval v Kozlově u České Třebové, kam do domku Maxe Švabinského zajížděl i Bohuslav Martinů. V další místnost představuje Eva Vlasáková instalaci Julietta aneb Snář  - Pocta Bohuslavu Martinů. Při vzniku byla použita zrcadla k rozšíření prostoru, ale i tradiční metoda fresky malované na zeď a klenbu. Ve třetím sálu je moderní umění (abstraktní tvorba a návrat figurace, 60. léta 20. století až současnost). Bořivoj Borovský je inspirován oblaky Vysočiny, Veronika Šrek Bromová představuje velkoformátové fotografie, Pavel Herynek plastiky, Ludmila Jandová obraz vtahující diváka do magického středu, Vladimír Kopecký velkoformátovou strukturu, Jan Lichtág realistickou a abstraktní podobu letícího času (jezdce), Martin Pawera obyčejné – nám všem známé téma, Marek Rejent kameny, nejznámější poličský malíř Zbyšek Sion abstraktní i groteskně figurální obrazy, Jiří Šindler hlaholské písmo a Miroslava Zychová vymykající se dobovým proudům. Samostatný prostor je upraven jako grafický kabinet k tematickým výstavám ze sbírek galerie. Otevřeno je do konce září od úterý do neděle, průvodce má stanoviště v muzeu, odkud s návštěvníky odchází.

Gotické opevnění města Poličky patří ve svém půdorysu k nejlépe dochovaným městským fortifikacím v České republice. Ochozy rekonstruovaných částí hlavní hradby s několika věžemi jsou zpřístupněny pro veřejnost v doprovodu průvodce. Pro zájemce je zpřístupněn pěší okruh kolem hradeb, který si zájemci mohou s pomocí mapky prohlédnout a projít samostatně. Provoz nezajišťuje muzeum. Polička byla založena v roce 1265 na příkaz krále Přemysla Otakara II. Původní osadníci, kterých sem přišlo asi 110 rodin, byli asi převážně německého původu. Osadníci si předně stavěli domy a obdělávali přidělené pozemky, proto bylo původní dřevěné opevnění, pouze provizorní ochranou, která byla v polovině 14. století nahrazena pevnou kamennou hradbou. Opevnění se skládalo z hlavní hradby zesílené věžemi, z parkánu, parkánové zdi, vodního příkopu a valu. Do města se vstupovalo čtyřmi branami (Litomyšlskou, Limberskou, Kameneckou a Starohradskou) a přístup k rybníku umožňovala fortna. Hlavní hradba se dochovala v celém okruhu i se všemi 19 věžemi. Opevnění často stačilo odradit nepřátele již jen tím, že existovalo. Poličské hradby se však několikrát osvědčily i v bojích. Za husitských válek zprvu Polička jako královské město hájila královské zájmy, při tažení Pražanů, vedených Janem Žižkou, do východních Čech se však město přidalo na stranu husitů. Již na podzim roku 1421 však Poličku, patrně zradou, dobylo vojsko krále Zikmunda. Opevnění několikrát odolalo za vlády krále Jiřího z Poděbrad, v roce 1468 a pak 1469 se město ubránilo útokům uherského krále Matyáše Korvína. V době budování kamenných hradeb bylo poličské opevnění velmi účinné, postupem času s rozvojem vojenské techniky, jejich účinnost klesala. V době 30tileté války už neměly prakticky žádný vojenský význam. V pozdější době sloužily jen jako policejní a správní hranice města. Město si do dnešních dnů dochovalo středověké rozvržení ulic, neměnily se ani domovní parcely. Kvůli mnoha pohromám, které Poličku postihly, nebyly prostředky na velkorysejší přestavby a modernizaci. Měšťané museli po obrovských požárech v letech 1613 a 1845 obnovovat zničené domy. V 18. století vznikala kolem hradeb vnější okružní ulice, na jižní straně městu nedovoloval rozšíření rybník. Proto nebyl žádný důvod hradby nákladně bourat, jako tomu bylo v mnoha jiných hrazených městech. Díky tomu jsou dnes poličské hradby jedny z nejzachovalejších v Čechách. Některé části opevnění zanikly v 19. století. V první polovině století to byly brány a barbakány. Postupně zanikly i městské příkopy a koncem století byl z části zasypán i městský rybník, který chránil celou jižní stranu města. Původně se v prostoru parkánu nesmělo nic stavět, po ztrátě vojenského významu hradeb vznikaly z vnější strany přízemní domky chudiny. Část z nich byla malebně zrekonstruována (dnešní ul. Na Bídě a Parkány). Z vnitřní strany hradeb se rozmáhaly zděné přístavky, patřící k měšťanským domům. Jednou z poličských zajímavostí je současné úřadování tří starostů. Město totiž stále patřil velký majetek – rozsáhlé lesy a statky a jejich výtěžky chtěli užívat měšťané uvnitř hradeb bez účasti předměstských. Tohoto práva se soudně domohli a vznikla Osada města Poličky uvnitř hradeb, jejíž starosta sídlil v budově dnešního Městského úřadu, starosta politické obce (tj. celého města) sídli v radnici a starosta Horního předměstí úřadoval ve svém domě. Tento systém byl zrušen až v roce 1941.

Se jménem Bohuslava Martinů je neodmyslitelně spjaté unikátní, romantické, i když pro život trochu nepraktické místo - malá světnička ve věži kostela Sv. Jakuba v Poličce. Zde se 8. prosince 1890 budoucí slavný hudební skladatel narodil. Pětičlenná rodina Martinů žila ve věži až do Bohuslavových 11 let. Hlavou rodiny byl otec Ferdinand, který kromě svého ševcovského povolání vykonával práci pověžného. Jeho úkolem bylo držet stráž proti ohni ve dne i v noci, natahovat věžní hodiny a zvonit klekání. S rodinou tu žil i ševcovský pomocník, kterému přezdívali „děda“. Pomáhal rodině v domácnosti a protože světnička byla malá, měl svoji postel pod hodinami ve věži. Atmosféra života ve výšce 36 metrů nad zemí se nesmazatelně zapsala do mysli budoucího skladatele. Ve své vzpomínce z roku 1934 v Paříži píše: „…Myslím, že tento prostor je z mých největších dojmů z dětství, který si nejvíce uvědomuji a který asi hraje velkou úlohu v celém mém názoru na kompozici. Nejsou to malé zájmy lidí, starosti, bolesti nebo i radosti, které jsem viděl z velké dálky, lépe řečeno z výšky. Je to tento prostor, který mám stále před očima a který, zdá se mi, hledám stále ve svých pracích. Prostor a příroda, ne lidi…“ Pokud vystoupáte po 192 schodech až do samotné věže kostela, budete odměněni nejen zajímavou prohlídkou světničky, ale i jedinečným výhledem na celé město a jeho blízké okolí.

Pojďte se tedy s námi bavit, zakládat město, dobově se odívat, poznávat historii, zařadit se mezi poličské ostrostřelce, smlouvat na tržišti a nasát atmosféru života minulého století v tvorbě Bohuslava Martinů. Centrum Bohuslava Martinů v Poličce se nachází v objektu Městského muzea, na rohu Tylovy a Šaffovy ulice v těsném sousedství Palackého náměstí. Jedná se o historickou budovu, která byla v roce 1934 věnována Muzejnímu spolku Palacký. Do té doby byla sídlem chlapecké měšťanské školy, kterou navštěvoval i Bohuslav Martinů. V budově byl umístěn také divadelní sál, kde se konala představení místního Spolku divadelních ochotníků, a to až do roku 1929, kdy byl pro postaven Tylův dům, jenž tento úkol převzal.    Po poslední obnově muzejní budovy zde byly instalovány nové expozice, které jsou připraveny tak, aby své návštěvníky zábavnou formou vtáhly do dávných časů našich předků. Pojďte se tedy s námi bavit, zakládat město, dobově se odívat, poznávat historii, zařadit se mezi poličské ostrostřelce, smlouvat na tržišti a nasát atmosféru života minulého století v tvorbě Bohuslava Martinů. Vstupte s námi do světa křehké a barevné krásy v expozici horáckého skla. Vyzkoušejte si znalosti historie nebo umění zpěvu v lavicích školní třídy, kde se malý Bohuslav učil. Čeká na Vás řada her a možností pro pobavení i vyzkoušení sebe sama. K dispozici vám jsou následující expozice:    Větším skupinám doporučujeme se předem objednat. Historie města Poličky a okolí Seznamuje poutavým způsobem s historií královského věnného města Poličky od doby jejího založení českým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1265 až do současnosti. Expozice je rozdělena do dvou výstavních sálů. V prvním je zachyceno nejstarší období poličských dějin od gotiky přes zlatý věk baroka až k roku 1845, v němž Poličku zasáhl velký ničivý požár. Druhý sál představuje Poličku jako město, které se, i přes zničující požár, kulturně a společensky rozvíjí. V expozici je tak prezentována celá řada spolků, jako např. Poličští ostrostřelci, Spolek dobrovolných hasičů, divadelní spolek Tyl, nebo Muzejní spolek „Palacký“. Stěžejním prvkem tohoto sálu je tržiště z poloviny 19. století. V sálech si můžete vyzkoušet postavit město, obléci část zbroje nebo vzít do ruky meč. Na chvíli se ocitnete v roli ostrostřelce na střelnici či účastníka městského trhu, na němž získáte přehled o dobových platidlech a zboží. Prožitek z návštěvy podtrhne využití audiovizuální techniky, jež významně rozšíří a umocní celkový dojem. Sbírky Centra Bohuslava Martinů je možno prohlédnout či prostudovat v elektronické podobě na dvou informačních monitorech vkusně zabudovaných do reklamního sloupu. Sklářství na Horácku Vás zavede do světa křehké krásy horáckého skla. Polička leží v oblasti se staletou tradicí sklářské produkce, na pomezí českomoravského Horácka vymezeného přibližně městy Nové Město na Moravě, Litomyšl a Polička. V tomto regionu pracovalo v minulosti přes dvacet různých sklářských hutí. Velkou část z jejich produkce se podařilo shromáždit v poličském muzeu, jež takto vytvořilo jednu z vůbec nejrozsáhlejších sbírek horáckého skla v naší republice. Uvidíte zde produkci většiny horáckých sklářských hutí z 19. století, z Milov, Lubné, Budislavi, Herálce aj., od těch nejstarších až po poslední, škrdlovickou, která ukončila svou činnost v roce 2008. Vystavené exponáty Vás jistě přesvědčí o kvalitě a kráse tohoto skla, jež se ve své době vyváželo do padesáti zemí světa včetně dalekých trhů Blízkého Východu a Ameriky. Kromě samotných exponátů je k vidění též sklářské nářadí a suroviny potřebné pro výrobu skla. Expozice vedle sklářské produkce představuje i uměleckou plastiku z dílny Jana Černého a Vladimíra Kopeckého.   UZAVŘENÍ EXPOZICE SKLÁŘSTVÍ NA HORÁCKU od 1. 2. – 30. 6. 2018 Příčinou uzavření expozice je rekonstrukce ulice Šaffova. Otevřeny zůstávají expozice Historie města Poličky a okolí, Třída Bohuslava Martinů, expozice věnovaná životu a dílu Barevný svět Bohuslava Martinů a krátkodobé výstavy. Děkujeme za pochopení.    Třída Bohuslava Martinů Součástí expozic je zrekonstruovaná školní třída z přelomu 19. a 20. století, kdy do školy začal docházet malý Bohuslav. Usedněte s  námi do školních lavic a nasajte atmosféru tehdejších časů umocněnou zrekonstruovanou výmalbou a dalším dobovým vybavením. V současné době se prostory třídy využívají i pro pořádání oblíbených krátkodobých výstav přibližujících život a zvyky našich předků v minulosti.   Barevný svět Bohuslava Martinů Originální expozice poodhaluje alespoň část tajemství bohatých sbírkových fondů muzea. Návštěvníci mají možnost seznámit se s výjimečnou osobností Bohuslava Martinů prostřednictvím vizuálně atraktivního obrazového materiálu, originálních osobních předmětů a dokumentů z majetku rodiny Martinů, z nichž některé jsou veřejnosti zpřístupněny vůbec poprvé. Nechte se vtáhnout do vyprávění poutavého příběhu o fascinujících životních osudech poličského rodáka, jednoho z nejvýznamnějších skladatelů 20. století, který proslavil českou hudbu po celém světě. Jako mávnutím kouzelného proutku se budete přesouvat časem z rodné Poličky do Paříže 30. let, odtud do New Yorku a po skončení II. světové války zpět přes oceán do Itálie a Švýcarska.   Audiovizuální sál Prostory tohoto sálu jsou určeny pro promítání dokumentů o historii Poličky, o životě a díle Bohuslava Martinů, nebo filmových záznamů jeho jevištních děl. Nabízí se zde také možnost poslechu skladeb poličského rodáka podle vlastního výběru a prohlídka muzejních sbírek v elektronické podobě. Příjemná atmosféra sálu, pohodlné sezení a špičková audio-video technika umocní Vaše obrazové i sluchové vjemy. Sál je k dispozici také pro pořádání besed, konferencí a komorních koncertů.        

Městské muzeum a galerie v Holešově je malé muzeum vlastivědného typu, které se zaměřuje na dokumentaci regionu Holešovska. Pořádá výstavy a vzdělávací i poznávací akce pro nejširší veřejnosti. Městské muzeum a galerie v Holešově je organizační součástí Městského kulturního střediska Holešov, příspěvkové organizace, jejímž zřizovatelem je Město Holešov. Muzeum získává a shromažďuje sbírkové předměty především z oborů historie, etnografie, dějin umění a dalších pomocných věd historických se zaměřením na dokumentaci mikroregionu Holešovsko (východní část okresu Kroměříž, bývalý politický a soudní okres Holešov). Z vybraných předmětů, které zkoumá, vytváří sbírku. Zrostředkovává a vystavuje doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, vzdělání, výchovy a potěšení. Muzeum se zaměřuje na pořádání výstav s regionální tématikou na zámku v Holešově. Spravuje expozici Malého muzea kovářství v Zámecké kovárně.      

Expozice ve staré budově panské kovárny představuje kovářství jako tradiční řemeslo, jeho bohatou historii v českých zemích a v regionu Holešovska. Součástí prohlídky kovárny je prostor kovářské výhně s původním vybavením, expoziční místnost a obytná část domu.

Slavnostní otevření galerie bylo při příležitosti 80. výročí narození profesora architekta Josefa Svobody dne 12.6. 2000. Slavnostní otevření galerie bylo při příležitoti 80. výročí narození profesora architeka Josefa Svobody 12.6.2000. Ve čtyřech místnostech a jedné vstupní chodbě je k vidění stálá expozice malíře J. Pruchy, sochařky B. Borovičkové-Podpěrové, hudebníka a skladatele J. L. Dusíka, scénografa J. Svobody.  

Pro výstavní síň byly během roku 2004 zrekonstruovány prostory bývalé knihovny. Slavnostní otevření proběhlo v pondělí 17.1. 2005. Pro výstavní síň byly během roku 2004 zrekonstruovány prostory bývalé knihovny. Slavnostní otevření proběhlo v pondělí 17.1. 2005. Pořádají se tu výstavy výtvarného i muzejního charakteru.

Městské muzeum v Čáslavi, které patří mezi nejstarší venkovská muzea v Čechách, sídlí v jednopatrové novorenesanční budově postavené přímo pro muzejní účely v roce 1884. Městské muzeum v Čáslavi, které patří mezi nejstarší venkovská muzea v Čechách, sídlí v jednopatrové novorenesanční budově postavené přímo pro muzejní účely v roce 1884.  Ministerstvo kultury ČR prohlásilo v roce 2018 mobiliář Městského muzea a knihovny Čáslav za kulturní památku. Stálé expozice městského muzea Zoologická expozice - je původní z roku 1884, obsahuje více než 950 exponátů domácích i cizokrajných savců, ptáků a bezobratlých, vybavení bylo inspirováno muzeem v Londýně Průmyslová expozice - druhá z původních expozic obsahuje sbírku harrachovského skla, porcelánu, rozsáhlou mineralogickou sbírku, samurajská brnění a další exponáty z Dálného východu Archeologicko - historické expozice - zpřístupněné v roce 1997 a 1998 jsou rozděleny do dvou oddělení: „Historické kamnové kachle“, „Měšťan - dům - město; Čáslav ve 13. století“ Pravěká expozice - zpřístupněna v roce 2017  "Brána do pravěku" - ukazuje pravěký vývoj regionu  Expozice – Středověké město - zpřístupněna v roce 2018 K vidění je zde model města Čáslavi, zhotovený dle soudobé veduty od J. Willenberga, vytištěné už roku 1602 v Praze a dle veduty od J. Hoefnagela z roku 1617, zhotovené ale dle starší předlohy publikované už v roce 1572 v Kolíně nad Rýnem. Všední život středověkého města naznačuje jeho symbolická zvuková forma se zvuky probouzejícího se města. Expozice je doplněna originálními předměty 13. – 17. století pocházejícími z  historického jádra města, které kdysi čáslavští měšťané každodenně používali. Národopisná expozice - zpřístupněna v roce 2005, přibližuje život v chalupě a život na vesnici v období konce 18. a počátku 19. století. Expozice historického nábytku Prodejna „Clio“ - prodej rukodělných výrobků

Klasické regionální muzeum. Pořádáme i krátkodobé výstavy či jiné programy. V roce 2014 muzeum otevřelo stálou expozici, následně oceněnou cenou Gloria musaealis. Expozice vás provede historií regionu od pravěku po 20.stol.. Mimo jiné nabízi část věnovanou keramické tradici, lázeňství, elektrifikované trati atd.. V přízemní galerii pořádáme krátkodobé výstavy, v sále přednášky, nově bylo v budově zřízeno Městské infocentrum.

Městské muzeum Blatná se zaměřuje na historii Blatenska a okolí. Celoročně pořádá několik výstav nejen ve své výstavní budově, ale i na veřejných místech města Blatná jako kostel Nanebevzetí Panny Marie či na prostranství před zámkem Blatná. Jelikož budova muzea je původně okresní hejtmanství, pod muzeem se nacházejí zachovalé vězeňské kobky, které můžete po domluvě navštívit. V současné době se buduje stálá expozice muzea, pro zatím jsou otevřené dvě nové části, a to Pravěk Blatenska a Od středověku po třicetiletou válku. VÝSTAVY | út – ne: 10:00 – 17:00 | VSTUPNÉ dospělí                           40 Kč děti, studenti, senioři      20 Kč ZTP, ZTP/P                    10 Kč rodinné                           80 Kč  školní skupina                10 Kč/žák HISTORIE 7. 12. 1911 na obecní radě vystoupil Josef Siblík, podpořen Ferdinandem Hildprandtem a Františkem Matějkou, s návrhem založit městské muzeum, neboť okres Blatenský skrývá mnohé poklady, které jsou skupovány a vyváženy soukromými sběrateli. Návrh byl přijat, avšak dějinné události tomu nepřály a proto počátek muzea datujeme až do 10. 12. 1922, kdy byl zároveň ustanoven Okresní musejní spolek. Prvním správcem muzea se stal bývalý ředitel měšťanské školy a regionální archeolog Josef Siblík, který daroval muzeu bohaté archeologické sbírky. Dnešní Městské muzeum Blatná je rázu regionálního, čemuž odpovídají i sbírky etnografické, archeologické, historické (archiválie, drobné tisky, fotografie atp.) a výtvarné. V prvním patře se nachází prosvětlená expozice využívaná k muzejním, vlastivědným i výtvarným výstavám, kde jsou prezentovány sbírky muzea. Součástí celé budovy je i badatelna v druhém patře. Sbírka Městského muzea Blatná je regionálního charakteru. Založena byla společně s Okresním muzeem v Blatné v roce 1922. Největší nárůst předmětů zaznamenalo muzeum v prvních letech své existence, tehdy získalo předměty archeologické a folkloristické povahy. V poválečných letech byla sbírka doplňována v menší míře. Až v 70. letech dochází k obnovení sbírkotvorné činnosti. V regionální sbírce je zastoupena archeologie či etnografie, také výtvarné umění, písemnosti, plakáty, fotografie. Dále se v muzeu nachází předměty z oblasti numizmatiky a faleristiky, sfragistiky, nebo kodikologie, hudby a dalších oborů. Muzejní knihovna je odborně zaměřena na regionální historii, historii českou i zahraniční, literaturu z oblasti muzeologie, pomocných věd historických, výtvarného umění a dalších. Z periodik se zde nachází mnoho odborných titulů mimo jiné Český časopis historický, Jihočeský sborník historický, Výběr, Minulostí západočeského kraje, Podbrdsko, Historický obzor, Český lid, Zprávy památkové péče a jiné. Prezenční studium sbírkových předmětů i literatury je možno po předchozí písemné či telefonické dohodě.              

Otevírací doba: květen - září po-ne 8.00-11.30; 12.30-16.00 říjen - duben po-pá 8.00-11.30; 12.30-16.00 Městské muzeum Bystřici nad Pernštejnem deponuje několika desíteky tisíc fotografií, pohlednic, negativů a skleněných desek. Dále ve svých fondech uchovává desítky tisíc tiskovin, listinných materiálů, písemných pozůstalostí, obrazů. Dalších víc než deset tisíc předmětů je trojrozměrných. Část muzejních exponátů je uložena na Nových dvorech. Sbírkový fond se skládá z přírodnin (minerály, horniny, herbář, drobná entomologická kolekce), dále archeologického - převážně střepového materiálu. Výrazná část fondu je etnografického charakteru (textil, nábytek, nářadí, ...). Nově Vám představujeme i živou přírodu v podobně nové expozice Živé ryby Vysočiny.   Výstavní trasy v suterénu muzea zahrnují expozice s názvy Mineralogie, Živé ryby Vysočiny a Uran na Vysočině. V 1. patře pak pokračuje expozice Vývoj a historie města Bystřice nad Pernštejnem, Horácká světnička, Prádelna, Ukázky původních řemesel, Stará škola s kabinetem, Štěpánovská litina a Síň odkazu Mistra Aloise Lukáška.

Expozice: 1. Keramika 18. a 19. stol., Sochy Oldřicha Drahotušského a Pracovna Františka Táborského 2. Nábytek značek Thonet a TON 3. Vojmír Vokolek - Zpěv z potopy 4. Expozice napoleonských vojáků Otevírací doba: duben a říjen úterý až pátek 9.00 - 12.00 a 13.00 - 16.00 květen až září úterý až neděle 9.00 - 12.00 a 13.00 - 17.00

Rotunda svaté Kateřiny v České Třebové Jediná dochovaná románská rotunda Pardubického kraje, jejímuž oltáři dominuje pozdně gotická soška svaté Kateřiny Alexandrijské. Návštěvník je seznámen nejen se stavebně-historickým vývojem objetku, ale také s pověstmi, které se k tomuto místu váží. Dozví se i řadu dalších zajímavostí, které jsou výsledkem bádání posledních let. Samozřejmě si při této příležitosti může prohlédnout dochovaný mobiliář: kruchtu s vyobrazeními světců, barokní varhany, ale zejména barokní oltář. Ten přirozeně dominuje komornímu prostoru, v jeho centru je umístěna pozdně gotická soška svaté Kateřiny Alexandrijské - patronky kaple. Ve svatokateřinském areálu si kromě vlastní svatyně může návštěvník prohlédnout i zvonici či strávit několik poetických chvil na bývalém hřbitově, který obklopoval rotundu. Prohlídka kaple trvá přibližně 30 minut.    Otevřeno: červenec - srpen: denně mimo pondělí 9 - 12 a 13 - 17 hodin, v jiné dny po objednání na tel.: 465 534 516 (Městské muzeum Česká Třebová)

Chaloupka Maxe Švabinského v Kozlově Expozice připomínají pobyty Maxe Švabinského v Kozlově a životní osudy členů rodiny Vejrychovy. Poučení, které se dostane návštěvníkům tohoto objektu, se týká jednak historie vlastní stavby, jednak pozoruhodných osudů zdejších obyvatel - členů rodiny Vejrychovy a Maxe Švabinského. Prohlídka začíná v nejstarší části, takzvané Welzově světničce. Zde strávil poslední léta svého života buditel, filozof a bývalý revolucionář F. E. Welz. Bílý pokoj přistavěl k chaloupce Karel Vejrych, žila v něm nejprve jeho rodina, později sloužil manželům Švabinským. I dnes je vybaven původním nábytkem, který právě pro tento prostor navrhl další člen rodiny, malíř Rudolf Vejrych. Maličký, ale pozoruhodný je podkrovní pokojík zvaný Kufr. Sloužil Maxi Švabinskému jako pracovna, vznikla zde řada umělcových prací. Průvodkyně upozorňují návštěvníky rovněž na zajímavý exteriér Chaloupky, zejména na štít vyzdobený výjevem svatého Václava přijímajícího dary (dílo M. Švabinského, R. Vejrycha a O. Vaňáče), dále pak na štít sousedního Pecháčkova statku se Švabinského sgrafitem Žnečka. Prohlídka objektu trvá přibližně 40 minut.   Otevřeno: červen - srpen denně mimo pondělí 9 - 17 hodin, září a říjen pouze o víkendech a svátcích 12 - 16 hodin V jinou dobu na požádání na tel.: 465 534 516 (Městské muzeum Česká Třebová)  

V sobotu 29. září 2012 byla slavnostně otevřena nová budova Městského muzea Česká Třebová. Muzeum rekonstrukcí historického objektu čp. 11 a přístavbou zcela nové budovy získalo prostory pro krátkodobé výstavy i stálé expozice a navíc prostory sloužící badatelům a studentům. Ve dvorním traktu budov pak návštěvníci muzea najdou příjemnou odpočinkovou zónu. Do České Třebové vlakem, Velorexem, letadlem i lodí Téma stálých expozic vyjadřuje už jejich zastřešující název Dopravní křižovatky aneb do České Třebové vlakem, Velorexem, letadlem i lodí. Název v sobě spojuje – s jistou mírou nadsázky – čtyři dopravní kanály, které jsou pro Českou Třebovou příznačné či nějak spjaté s její historií. Jde o dopravu železniční, silniční, lodní i leteckou. Expozice návštěvníkovi přibližuje historii českotřebovského železničního uzlu, aviatické pokusy zdejšího rodáka Františka Formánka, vynález tříkolového vozítka OS-KAR (později Velorex) bratří Stránských či historii úvah o propojení tří moří kanálem Dunaj-Odra-Labe. Do České Třebové vlakem Jevem pro Českou Třebovou z nejtypičtějších je bezesporu železnice. Expozice muzea věnovaná právě tomuto typu dopravy chce návštěvníkovi představit fenomén cestování železnicí od poloviny devatenáctého století s důrazem na období první československé republiky. Do České Třebové Velorexem Expozice popisuje zrod a vývoj populárního vozítka OS-KAR (později Velorex). Sleduje též životní osudy obou konstruktérů, bratrů Stránských – Františka a Mojmíra. V expozici najde návštěvník téměř celou vývojovou řadu vozítek, od prototypu, přes Velorex 16/250, 16/175, 16/350 až po 435-O. Do České Třebové lodí Souvislost mezi lodní dopravou a městem Česká Třebová je málo známá. Tato vazba by se stala realitou za podmínky, že by došlo k uskutečnění projektu Dunaj-Odra-Labe, tedy ke vzniku vodních děl propojujících tyto tři velké evropské řeky. Do České Třebové letadlem Expozice představuje akademického sochaře Františka Formánka (1888–1964) především jako vynálezce létacích strojů. K vidění je zde přibližná rekonstrukce Formánkova pražského ateliéru, ve kterém pobýval po studiích na UMPRUM.   Výstavní budova otevřena denně mimo pondělí 8 - 18 hodin       Přístupné památky Od roku 2007 muzeum zajišťuje provoz expozice v památkově chráněném objektu Chaloupky Maxe Švabinského v Kozlově, od léta roku 2008 také nabízí kvalifikovaný výklad v rotundě svaté Kateřiny v České Třebové. V roce 2012 se podílelo na přípravě expozice s názvem Semanínská renesance v kostele sv. Bartoloměje v Semaníně a od léta 2013 nově zpřístupňuje poutní kapli Panny Marie Pomocné na Horách u České Třebové.  

Přírodní rezervace Soos leží přibližně 6 km severovýchodním směrem od Františkových Lázní. Oblast o rozloze 221 ha byla za národní přírodní rezervaci prohlášena roku 1964. Veřejnosti je ovšem prostřednictvím 1,2 km dlouhé, podlážkové naučné stezky opatřené informačními tabulemi přístupná pouze dílčí část rezervace. Sooská oblast představuje rozsáhlá rašeliniště a slatiniště, kde v tzv. mofetách – vyvěrá velké množství minerálních pramenů a čistý oxid uhličitý. Naučná stezka vede po dně vyschlého jezera, jež bylo kdysi plné slané (minerální) vody. V Soosu po něm zůstala skutečná evropská rarita – tzv. křemelinový štít. Erozí zbrázděný nános křemeliny – zbytky schránek jezerních řas rozsivek usazených na dně jezera – pokrytý žlutou a bílou vrstvou vysrážených minerálních solí zde vytváří fascinující obraz „měsíční krajiny“. Díky unikátním podmínkám žije v rezervaci řada chráněných živočichů a roste zde množství mokřadních a slanomilných rostlin. Kromě naučné stezky v Soosu návštěvníci najdou záchrannou stanici pro zraněné živočichy, jež je součástí Národní sítě stanic pro handicapované živočichy a od roku 2004 finančně podporována ČSOP. Prohlédnout si lze také muzejní expozice o přírodě rezervace a jejího okolí, rozsáhlou expozici „Ptačí svět Chebska“ a paleontologickou expozici „Dějiny země“, jejíž součástí jsou modely prehistorických ještěrů v životní velikosti.

Hrad Seeberg nacházející se přibližně 5 km západně od Františkových Lázní je jedním z hrstky zachovaných ministeriálních v Česku a jako jediný z nich slouží výlučně muzejním účelům. Svým návštěvníkům nabízí rozsáhlé exposice presentující dějiny hradu,  černou kuchyni, či výstavu "Ze života porcelánového šálku". Prostory hrázděné barokní stodoly, kolny a věžového špejcharu v předhradí jsou naopak věnovány lidové kultuře, zemědělství a řemeslům chebského venkova v 19. století. V létě hrad Seeberg pravidelně ožívá při dnes již tradičním Historickém jarmarku či roku 2015 poprvé uspořádaném Festivalu vína. Ke zdejšímu programu patří každoročně též koncerty nejrůznějších žánrů a tematická odpoledne pro děti i dospělé. Historie hradu Seeberg sahá až do dob štaufské dynastie. Předpokládaný vznik hradu ve 3. čtvrtině 12. století souvisí s tehdejším územním rozvojem Svaté říše římské a zároveň dokládá dějinná specifika historického Chebska, jež se tehdy jako samostatné říšské území postupně proměňovalo ve vzorový model štaufské rodové državy [*1]. Zásadní roli při tom sehráli právě ministeriálové, původně nesvobodní a na panovníkovi závislí služebníci, kteří se stali výhradními správci tehdejšího Chebska, kde od 12. století budovali síť vlastních opevněných sídel. Smyslem této vojensko-správní soustavy v okolí chebské falce byla také kultivace zdejší řídce osídlené krajiny, což z ministeriálních hradů současně činilo centra intensivní kolonisace. Od 13. století však chebská ministerialita své dominantní postavení paralelně s úpadkem štaufské moci a následným interregnem postupně ztrácí a hegemonem rozpadajícího se historického Chebska se tak stává město Cheb, ovládané početným a silným patriciátem vzešlým rovněž z řad ministeriálů. Monopol na tuto oblast městu potvrdila zástava Chebska českému králi, kvůli níž se z oblasti značná část ministeriálů vázaných na říši a císaře postupně vytratila. Listina Ludvíka IV. Bavora ze 4. října 1322, jíž bylo říšské léno Chebsko zastaveno Janu Lucemburskému za 20 000 hřiven stříbra, je současně první písemnou zmínkou o hradu [*2].  Ve stejné době patřil hrad Seeberg pravděpodobně již městu Cheb, jemuž Karel IV. roku 1349 udělil právo spravovat hrad prostřednictvím vlastního úředníka. Roku 1434 věnoval císař Zikmund Lucemburský hrad Seeberg svému věrnému služebníkovi, říšskému kancléři, chebskému a loketskému purkrabímu Casparu Schlickovi. Ten hrad o dva roky později předává svým bratřím a už v 60. letech 15. století hrad koupí získávají další majitelé, tentokrát významná chebská patricijská rodina Junckerů, kteří v Seebergu nechali vystavět kostel sv. Wolfganga. Následně hrad po dlouhou dobu drží příslušníci původně ministeriálních rodů von Neiperg (vlastně „z Neubergu“ – dnes Podhradí u Aše) a von Brand, které o hrad připravila až třicetiletá válka. Během ní se na Seebergu usazuje velitel chebské posádky Veit Dietrich von Steinheim. Jeho zásluhou byl celý hrad obnoven poté, co byl Švédy 7. dubna 1648 dobyt, vyrabován a vypálen. Roku 1703 se hrad včetně přilehlého panství vrátil opět do majetku města Cheb, pod jehož správou se proměňuje v poplužní dvůr a v hradním paláci je následně zřízena ubytovna chudých tkalců a nádeníků. Teprve na počátku 20. století vzešel z kruhů vlastivědných a národopisných badatelů okolo časopisu „Unser Egerland“ impuls k záchraně chátrající historické památky, načež byl hrad pod vedením městského stavebního rady Josefa Paschera od roku 1907 postupně renovován. Již v květnu 1915 byla na hradě otevřena výletní restaurace v historickém stylu, která se brzy stala oblíbeným cílem lázeňských hostů a výletníků z širokého okolí [*3].   Stejnému účelu hrad sloužil ještě do poloviny 50. let. Později však opět chátrá a teprve v polovině 80. let přiměl jeho neutěšený stav skupinu nadšenců zachránit hrad před demolicí. Zásluhou ředitele Městského muzea Františkovy Lázně PhDr. Pavla Stříbrného, jenž si obnovu hradu vzal za vlastní, se podařilo tento záměr prostřednictvím veřejných financí realizovat a hradní komplex, doplněný historickou sýpkou a kolnou, tak byl roku 1990 opět zpřístupněn veřejnosti. [*1] Kubů, František. Štaufská ministerialita na Chebsku. Cheb: Chebské muzeum, 1997, s. 21. [*2] Siegl, Karl. Schloß Seeberg im Egerlande. Eger: Stadtgemeinde Eger, 1915, s. 7-8. [*3] John, Alois. Burg Seeberg. Unser Egerland. Eger, 1916, XX. Jg. (Heft V.): s. 37-40.

Expozice dokumentuje dějiny lázeňského města od doby odhalení Františkova pramene až po 20.st. Návštěvníci mohou shlédnout historické pohledy lázní, dřevěný svod Františkova pramene z pol.18.st. či původní sochu „Františka“ z roku 1923. Městské muzeum Františkovy Lázně má svůj počátek v roce 1912, kdy se pro budoucí muzeum začaly prostřednictvím sbírky mezi obyvateli shromažďovat první sbírkové předměty. Výzvou z 20. června 1913 učinil tehdejší starosta Eugen Loimann tyto snahy záležitostí města Františkovy Lázně, přičemž byly muzeu společně s městskou knihovnou vyhrazeny první skromné prostory v domě „Aeskulap“ v Karlově ulici (dnes Americká ul., dům č. 131/9). Po skončení první světové války se vedení muzea ujal významný regionální badatel Alois John, jenž nashromážděné předměty proměnil ve skutečnou muzejní expozici. Ta však nepřestála druhou světovou válku, během níž muzeum fakticky zaniklo, a větší část sbírek byla ztracena. Sbírková činnost byla obnovena teprve roku 1957 a expozice nově otevřena o čtyři roky později. V říjnu 2008 se muzeum přestěhovalo do někdejšího "Hasičského domu" v Dlouhé ulici poblíž Labutího jezírka.  

Zámek - expozice - vyhlídková věž - sezonní výstavy - galerie - lapidárium - informační turistické centrum - prodej publikací a suvenýrů V muzeu se pojí prohlídka zámeckých prostor s expozicemi mineralogie, národopisu, řemeslné dílny, prácheňských marionet a se sezoními výstavami. Vedle nejreprezantivnějšího velkého sálu s freskami můžete vidět zámeckou kapli sv. Kříže s nástěnnými malbami, nebo vystoupat do čtyřpatrové věže a porozhlédnout se po městě a okolí. Oblíbená interaktivní dílna pošumavských řemesel umožňuje návštěvníkům vyzkoušet si (na objednávku) stará řemesla z Pošumaví jako např. kramplování, předení, tkaní na žakárovém nástavci, paličkování a výrobu ze dřeva. Dílna je určena návštěvníkům ve věku 4 – 100 let. Zavolejte či pošlete e-mail 3 dny dopředu a dílna bude pro vás připravena. Minimální počet 8 osob, maximálně skupina 30. V jejím sousedství se nachází stálá loutková scéna divadelního spolku Tyjátr Horažďovice. Divadelní sezóna je od října do dubna, loutky ale můžete navštívit celoročně. Jsou trvale – pokud nehrají – umístěny na kolotoči, který byl pro ně postaven na míru, a některé po stisknutí příslušného čísla promlouvají předtočenými monology. Prohlídky jsou v zámecké části s průvodcem, prohlídka muzejní části a výstav je samostatná. Prohlídka trvá cca 1,5 hod., v ceně vstupného je i návštěva přilehlé Městské galerie s výstavami regionálních autorů a stálá expozice alpských minerálů „Diagnóza krystal“. U galerie se nachází Turistické informační centrum, bohatě vybavené mapami, pohlednicemi, informacemi o okolí a suvenýry. Těšíme se na Vaši návštěvu! Sledujte i naše FCB stránky muzea.

Muzeum v Chotěboři bylo založeno v roce 1885, jako instituce města. Svým zaměřením bylo a je vlastivědné, sbírkotvornou činností dokumentující přibližně katastrální území města Chotěboře.   Od roku 1952 do 31. ledna 2022 - muzeum sídlilo v prostorách chotěbořského zámku. V současnosti se pracuje na projektu nové expozice do "nové" budovy muzea čp. 55 na rohu chotěbořského náměstí, kterou bude potřeba adaptovat na provoz muzea a informačního centra.

Městské muzeum Moravská Třebová vyniká mezi srovnatelnými muzei svou mimoevropskou sbírkou, obsahující artefakty z Indie a Japonska a kolekci staroegyptských památek se vzácnou mumií vznešené ženy. Muzeum Moravská Třebová má dlouholetou tradici. Sídlí v budově z roku 1906, o kterou se zasloužil hlavní mecenáš muzea moravskotřebovský rodák L. V. Holzmeister. Ten také muzeum věnoval rozsáhlou kolekci mimoevropského umění, kterou si přivezl z cesty kolem světa. Najdeme v ní artefakty z Indie, Japonska a jihovýchodní Asie, ale především sbírku staroegyptského umění, která je svým rozsahem druhá největší v České republice po Náprstkově muzeu. Hlavní ozdobou muzea je vzácná mumie vznešené egyptské ženy z období 22. dynastie. Součástí muzea je Galerie Františka Strážnického představující průřez dílem místního významného malíře. Muzeum pořádá i další příležitostné výstavy k dějinám města a regionu, výstavy výtvarného umění, přednášky a doprovodné akce. Muzejní exponáty s historickou tématikou jsou vystaveny také na zámku v Moravské Třebové. Sledujte nás v aktualitách a hlavně se přijďte podívat. Budeme se těšit.    

Muzeum založené již v roce 1888 zaujímá nyní dvě poschodí secesní budovy spořitelny na Masarykově náměstí. Vedle historické muzejní expozice mohou návštěvníci poznat i bohatou galerii výtvarných děl 19. a 20. století, stálou výstavu Bydžov známý a neznámý a pravidelně obměňované další tematické výstavy z vlastních fondů. Ozdobou muzejní expozice jsou deskové obrazy ze 16. století, mezi nimi zejména archa bydžovská, rozměrný epitaf Jindřicha Kapouna ze Svojkova z roku 1599, barokní obrazy Petra Brandla – Ukřižovaný a Matka Bolestná z roku 1733, ukázky nábytku, cechovních památek, fajánse, kameniny, porcelánu, skla, šperků a dalších uměleckých předmětů a bohatá expozice venkovského národopisu. Zvláštní pozornosti se těší pamětní síň profesora Bohumíra Nevyjela a jeho dcery se vzácným souborem dalších cenných obrazů a uměleckých předmětů.  Poetické kouzlo vyzařuje ze soch naivního umělce Václava Kudery – Křapíka.

Městské muzeum Polná se zaměřuje zejména na historii a současnost města Polná a oblasti Polenska. Sídlí v areálu polenského hradu a zámku a spravuje objekt hradu, východní zámecké křídlo a budovu tzv. Staré školy. Provozuje čtyři prohlídkové trasy. Městské muzeum Polná bylo založeno roku 1895 a od roku 2007 je samostatnou příspěvkovou organizací Města Polná. Sídlí v areálu polenského hradu a zámku. Provozuje několik prohlídkových tras, které se nacházejí v objektu hradu, ve východním zámeckém křídle a tzv. Staré škole: Hrad I - řemesla - v rámci této trasy si můžete projít suterén a první nadzemní podlaží hradu, uvidíte lapidárium v hradním sklepení, lékárnu "U Černého orla", kupecký krám a expozici starých řemesel. Hrad II - historická - v rámci této trasy si můžete projít druhé a třetí nadzemní podlaží hradu a seznámit se s historií polenského hradu a jeho stavebním vývojem. Uvidíte Erbovní sál, Ditrichštejnský sál, Kunštátský sál, měšťanské pokoje 19. a 20. století, "Síň rodáků", expozici života na venkově, expozici 1. světové války a československých legií. Muzeum - v rámci této trasy, která se nachází ve východním zámeckém křídle, se můžete seznámit se stručnými dějinami Polné v expozici "Proměny Polné od 13. do 19. století", projít expozici hodin a navštívit některou ze sezónních výstav. Stará škola - tato trasa se nachází v objektu tzv. Staré školy a její součástí je školní třída z roku 1866, dva kabinety učebních pomůcek, byt učitele, černá kuchyně a výstavka výtvarných prací žáků. Trasy Hrad I, Hrad II a Stará škola jsou přístupny s průvodcem a délka jedné prohlídky je přibližně 45 - 60 minut. Trasa Muzeum je bez průvodce. Sezóna trvá od začátku dubna do konce října (otevřeno denně mimo pondělí). Celoročně navíc muzeum pořádá různé kulturní akce, poskytuje přednášky pro školy a provozuje muzejní knihovnu a badatelnu.

Stálé expozice Městského muzea Rýmařov představují místní historii od 13. do 20. stol., geologii, textilnictví a dolování. V galeriích Octopus a Pranýř, které patří muzeu, probíhají výstavy, na nichž se podílí muzeum samotné a volné sdružení OCTOPUS. Městské muzeum v Rýmařově založil místní podnikatel a představitel města Wilhelm Ludwig (1853 - 1943) v roce 1901. Sbírky vzešly z darů obyvatel města a blízkého okolí, jakož i z darů bohatých mecenášů a krajanů v cizině (např. Afrika, Amerika, Orient). II. světovou válku přečkaly bez úhony ukryté v přízemí radnice. Po válce ale nastalo nemilosrdné období stěhování, ztrát a ničení sbírek. Jejich zbylé torzo pak mělo sloužit jako základ fondu okresního rýmařovského muzea. K tomu však kvůli nepochopení ze strany představitelů města nikdy nedošlo. Sbírky se znovu několikrát stěhovaly, aby jejich chabé zbytky byly nakonec roztroušeny do nejrůznějších muzejních institucí (např. Národní technické muzeum, Náprstkovo muzeum, Muzeum Bruntál a další). Nová éra muzea začala až v roce 1991, kdy byla za přispění přátel, občanů města i okolních obcí, sponzorů a kolegů z ostatních muzeí zahájena obnova muzea v budově určené původnímu záměru. K slavnostnímu znovuotevření došlo v listopadu roku 1992 výstavou Bohuslava Růžičky v Galerii Octopus. Sbírky zpočátku tvořily především nálezy z archeologických výzkumů probíhajících v Rýmařově v letech 1969 - 1991 a kolekce nerostů z geologických průzkumů. Postupně přibývají dary občanů města, méně se již daří získávat do sbírek předměty koupí nebo sběrem v terénu. Postupně vznikly jednotlivé expozice (1992 - 2001) týkající se historie Rýmařova (od 13. do 20. stol.), regionální geologie, historie místního textilnictví a dolování. Součástí muzejních expozic je i volně přístupná externí expozice hornin Jesenicka umístěná v lokalitě Hrádek (nedaleko od náměstí). Muzeum navíc disponuje dvěma sály, ve kterých po celý rok probíhají výstavy nejrůznějšího charakteru, nejčastěji výstavy umění, méně pak výstavy přírodovědné, historické nebo etnografické. Další externí expozice Městského muzea Rýmařov nazvaná" Dějiny textilnictví na Rýmařovsku" se nachází v budově Hedvy Brokát Rýmařov na ulici Opavská a je přístupná od 12. 2. 2015. Pracovníci muzea také provázejí v kapli V Lipkách a na zámku Janovice.

expozice, výstavní síň, projekce, kavárna, Wi-Fi Srdečně vás zveme k návštěvě Městského muzea Sedlčany. Sídlíme v centru Sedlčan na náměstí T. G. Masaryka hned vedle parkoviště. V příjemném a klidném prostředí si můžete prohlédnout expozici, která bezesporu zaujme všechny generace. Ve výstavní síni je téměř každý měsíc instalována nová výstava – tento prostor navíc slouží jako muzejní kavárna s možností bezplatného Wi-Fi připojení na internet. Moderně uspořádaná expozice zaměřená na sedlčanský region prezentuje mj. archeologické nálezy z doby bronzové, železné a z keltského oppida na Hrazanech. V expozici středověku a raného novověku najdete gotické kachle, zámky a klíče, dále iluminované kancionály a jiné předměty z 16. století, doby Jakuba Krčína, a městské cechovní památky. Novodobou historii Sedlčanska přibližují předměty, dokumenty a snímky z 19. a 20. století. Pozornost je věnována vorařskému a kamenickému řemeslu, spolkové činnosti, vystěhování Sedlčanska za 2. světové války, následnému odboji a osvobození. Samostatné oddělení tvoří národopisná expozice a pamětní síň hudebního skladatele Josefa Suka. Stálou expozici doplňují tři krátké filmy, které přibližují vznik a obsah Krčínova kancionálu, vystěhování Sedlčanska za 2. světové války a také život a tvorbu hudebního skladatele Josefa Suka.   Otevírací doba muzea a kavárny: leden – březen      út, čt, pá 9-12, st 9-12 a 13-16 duben – květen     út-pá 9-12 a 13-16, so 9-12, ne 13-16 červen                    út-ne 9-16 červenec – srpen  út-ne 9-12 a 13-17 září                          út-ne 9-16 říjen – prosinec     út-pá 9-12 a 13-16, ne 13-16   Vstupné: Stálá expozice: Dospělí 30,- Kč. Děti, studenti, senioři a ZTP 15,- Kč. Rodinné vstupné 60,- Kč. Krátkodobé výstavy můžete navštívit zdarma!

Interaktivní hravá expozice historie Vltavotýnska pro všechny generace Expozice představuje návštěvníkům průřez historií města Týna nad Vltavou i vltavotýnského regionu od pravěku po současnost. Samostatnou částí je expozice vltavínů, jedna z největších v České republice (téměř 1 000 ks).  Vltavíny, přírodní skla, jsou jednou z přírodních zajímavostí České republiky. Expozice navozuje atmosféru zrodu vltavínů – pád meteoritu. Naleznete zde také informace o historii výzkumu, teoriích vzniku, nalezištích, vlastnostech, formách a výskytu vltavínů. Při vstupu do expozice zní smích ducha rytíře Čabelického, jeho stopy Vás dovedou k místu, kde se duch zjevuje. Část věnovaná prehistorii ukazuje reálný model mohyly s kosterním pohřbem. Sál středověku a renesance nabízí vedle dobových exponátů nejznámější poklady regionu. Centrem sálu zachycujícího historii 18. stol. je interaktivní diorama stálého dělostřeleckého cvičiště a tábora Velký Depot. V selské světničce a stodole vidí návštěvníci chlév s interaktivními domácími zvířaty. V části věnované voroplavbě je pohyblivý model voru a projekce soutoku řeky Vltavy s Lužnicí, kde se můžete „projet“ na voru, shlédnout část historického filmu o voroplavbě a vyzkoušet interaktivní rybolov. Expozice 19. a 20. století je koncipována do scény historického vltavotýnského nádraží s postavami prvoválečných vojáků, jsou zde vystavena zajímavá kupecká vývěsní znamení, panel s nejzajímavějšími okamžiky z historie města atd. Pamětní síň režiséra Alfréda Radoka zachycuje kromě života a díla tohoto mimořádného divadelního a filmového režiséra, spoluzakladatele Laterny magiky, ukázku z filmu Dědeček automobil a záznam rozhovoru s režisérem. Poslední sál je koncipován do podoby historické školní třídy, v lavicích jsou dotekové e-booky s databází osobností a učebnicí regionálních dějin, ve třídě je rovněž galerie nejvýznamnějších osobností města. Expozice je naplněna cennými sbírkovými předměty, které nejsou pouze staticky umístěné ve vitrínách, ale v různých skrýších - zásuvkách, kukátkách atd. V patře muzea je umístěna stálá expozice Svět loutek, věnovaná památce nejslavnějšího loutkáře Matěje Kopeckého, který je v Týně nad Vltavou pohřben.    

Čelákovické muzeum je vlastivědné muzeum, které existuje od roku 1903. Čelákovické muzeum je vlastivědné muzeum, které existuje od roku 1903. Od roku 1949 sídlí ve tvrzi, nacházející se v nejmalebnější části Čelákovic. Muzeum za více než 110 let své existence vytvořilo rozsáhlé muzejní sbírky, které se řadí k početně nejvýznamnějším v Česku.      Muzeum je z důvodu rekonstrukce UZAVŘENO

Městské muzeum v Ústí nad Orlicí Muzeum sídlí v secesní Hernychově vile. Tato majestátní budova byla postavena jako reprezentativní rodinné sídlo podnikatele Floriana Hernycha v letech 1906–1907. Od té doby téměř nezměnila svoji podobu. Ve stálé expozici muzea návštěvník nalezne například výstavu věnovanou dějinám textilní výroby v Ústí nad Orlicí s názvem Textilní Oustí, zrestaurované secesní harmonium, Planičkův interiérový orloj, nebo mechanický papírový betlém. Působivý exteriér a interiér budovy je doplněn vybavenou secesní jídelnou. Atmosféra doby ve které žil první majitel vily tak zanechá v návštěvníkovi hluboký zážitek.   V muzeu probíhá každoročně řada výstav a akcí, které se věnují různým tématům vztahujícím se především k dějinám Orlickoústecka.  

Národopisná expozice Městského muzea v Železném Brodě se nachází v jednom z největších roubených domů ve městě postaveném v roce 1807 zvaném Běliště. Národopisná expozice je umístěna v největší železnobrodské roubené stavbě z roku 1807 zvané Běliště. Návštěvníci mohou shlédnout předměty dokumentující geologický vývoj Železnobrodska s ukázkami použití nerostů, které se na jeho území těžily – břidlice, vápence a železné rudy. Vystaveny jsou i archeologické nálezy z nedalekého hradu Návarova, ukázky pečetidel či kopie historických dokumentů přibližujících historický vývoj města. K vidění je stará školní třída, cechovní předměty, ševcovský koutek s verpánkem, kopyty a nezbytným potěhem. V jedné z místností je rekonstruovaná pekařská dílna s pecí, díží a kopistem na zadělávání těsta a především s ukázkou dřevěných, bohatě řezaných perníkářských forem. Na Bělišti se návštěvníci seznámí s podobou interiéru venkovské chalupy, prohlédnou si předměty denní potřeby, malovaný nábytek nebo venkovský i městský sváteční oděv. Lidovou zručnost našich předků přibližují kromě exponátů i kresby lidové architektury Josefa V. Scheybala. V prostorách půdy jsou vystaveny dřevěné skříňové betlémy a modely měšťanských domů, které stávaly na železnobrodském náměstí. Jednou z oblíbených atrakcí pro návštěvníky je i funkční flašinet s 9 melodiemi, který na Bělišti dodnes často vyhrává. 

Sklářská expozice Městského muzea v Železném Brodě se nachází v budově bývalé Městské spořitelny z roku 1936 postavené podle návrhu architektů Freiwalda a Böhma. Expozice přibližuje historii sklářské výroby na Železnobrodsku. Sklářská expozice Městského muzea je umístěna v budově bývalé Městské spořitelny z roku 1936 postavené podle návrhu architektů Freiwalda a Böhma.  V prostoru roubeného průčelí Klemencovska je instalována expozice dokumentující podobu podomácké výroby skla v druhé polovině 19. století, kdy se ze sousedního Jablonecka začal rozšiřovat tehdy nový způsob obživy. Skláři ve svých chalupách vyráběli komponenty skleněné bižuterie broušené na brusném stroji (klemprdě) či vinuté u stolu s petrolejovým kahanem. Součástí expozice jsou ukázky pracovních pomůcek sklářů (sklářský stůl s kahanem, stroje na výrobu a broušení korálků, nářadí) a finálních výrobků.   Další část expozice mapuje produkci místních sklářských firem v předválečném období. V roce 1920 byla k podpoře a rozvoji sklářského oboru založena Státní odborná sklářsko-obchodní škola, která měla zajistit přísun kvalifikovaných pracovních sil, nejen řemeslně zručných, ale také umělecky vzdělaných. Mnozí z jejich absolventů posléze založili své vlastní závody na výrobu a rafinaci skla. Ve svém oboru dosáhli výtečných výsledků a železnobrodské sklo se stalo pojmem i ve světě pro svou kvalitu a specifickou uměleckou podobu.   Galerie osobností sklářské školy představuje pedagogy a žáky nejdůležitější instituce, která měla zásadní význam na rozvoj umělecké kvality železnobrodského skla. Prostřednictvím vybraných děl se v ní představují nejvýraznější osobnosti, které na sklářské škole studovaly či působily. Za všechny jmenujme dlouholetého ředitele školy arch. Aloise Meteláka, Zdeňka Junu, Jaroslava Brychtu, Miloslava Klingera, Jindřicha Tocksteina a Božetěcha Medka.   Výstavní síň Brychtové a Libenského tvoří efektní závěr sklářské expozice. Oba světově proslulí sklářští výtvarníci zde prezentují průřez své společné tvorby. Za umělecký přínos ve vývoji tavené plastiky byli mnohokrát oceněni. Jejich díla se vystavují na celém světě a jsou zastoupena ve sbírkách nejvýznamnějších světových muzeí a galerií.   V dětském koutku je návštěvníkům k dispozici stůl se šuplíky plnými barevných korálků. Mohou si zde zkusit vyrobit z korálků jednoduché předměty, jaké jsou k vidění v expozici, nebo šperky podle svých vlastních návrhů.   

Muzejní spolek Valtice byl založen v roce 1994. Hlavním předmětem činnosti je provozování Městského Muzea. Cílem činnosti spolku je zejména podílet se na dokumentaci historického a současného vývoje Valtic a Valticka. Pořádat přednášky, exkurze, zájezdy, výstavy a další kulturní akce.

Městské muzeum sídlí v barokním areálu Kohoutova dvora, který byl postaven v 18. století pro potřeby Sporckova nadačního velkostatku. Najdete zde dvě stálé expozice - Tradice výroby vánočních ozdob a expozici věnovanou historii města a textilnímu průmyslu na královédvorsku. Městské muzeum ve Dvoře Králové nad Labem bylo založeno roku 1891. První expozice k historii města a regionu byla otevřena v roce 1923 v budově staré radnice. Po válce muzeum získalo krásné prostory v Neumannově vile. Jeho součástí byla galerie a od roku 1965 Textilní muzeum. Roku 1969 přešla vila do majetku Východočeské zoologické zahrady a muzeum bylo na přechodnou dobu uzavřeno. Zároveň bylo rozhodnuto, že se pro muzejní účely opraví areál tzv. Kohoutova dvora. Kohoutův dvůr je barokní památkou, která byla postavena pro potřeby Sporckova nadačního velkostatku v Choustníkově Hradišti. Dominantou komplexu je brána s reliéfem sv. Floriána a dobovým vyobrazením dvora s letopočtem 1738. Reliéf údajně přivezl z Kuksu první správce Kohoutova dvora F. A. Berger. Honosný portál je dekorován barokními plastikami (zleva: sv. Jan Křtitel, Panna Maria, sv. Jan Nepomucký). Protože dvůr náležel od 40. let 19. století Aloisu Kohoutovi, začalo se mu říkat – Kohoutův dvůr. Z původní usedlosti zůstaly tři budovy – hlavní (obytná) budova, špýchar a konírna. Hlavní budova slouží k muzejním účelům od roku 1978. V letech 2012 – 2013 prošla kompletní rekonstrukcí, na jejíž realizaci se podařilo získat dotaci z Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod ve výši 92,5 %. Jsou zde umístěny stálé expozice, depozitáře, muzejní knihovna a kanceláře. V roce 1998 byla otevřena další budova – bývalý špýchar. V roce 2013 byl k budově přistavěn panoramatický výtah, který umožňuje vstup do muzea i handicapovaným občanům. Část budovy slouží jako galerie. Je zde vystavena barokní Křížová cesta královédvorského rodáka J. V. Bergla a bronzové plastiky. Ve špýcharu jsou překrásné výstavní prostory a sál, kde se pořádají výstavy, koncerty a přednášky. Tradice výroby vánočních ozdob Výroba foukaných vánočních ozdob má v našem regionu dlouhou tradici. Byla započata v roce 1931 a stále trvá. Za tuto dobu vznikly tisíce ozdob různých tvarů, velikostí a dekorů, které zdobí vánoční stromky po celém světě. Příběhy vánočních ozdob začínají ve vzorkovně, kde se navrhují nové vzory a barvy pro kolekce na další rok. Vlastní výroba ozdob pak probíhá během léta a podzimu. Za ty roky se v podstatě nezměnila, vše závisí na umu foukačů vánočních ozdob a malířek.Expozice seznamuje návštěvníky s tradicí výroby vánočních ozdob na Královédvorsku. První část je věnovaná perlařství a vlastní výrobě vánočních ozdob. Výrobu perel demonstruje kout představující perlařskou dílničku. Instalace navozuje dojem, že jsme u perlaře v dílně a podílíme se na výrobě perel. Zbytek prostoru je pak věnován vlastní výrobě foukaných vánočních ozdob. Jsou zde zastoupeny všechny části výroby – foukání, smáčení, zdobení, záponkování a balení do krabic.Druhá část expozice představuje jakousi „vzorkovnu“ výrobků, které se v našem regionu vyrobily. Je zde k vidění výběr vánočních ozdob od 30. let 20. století do současnosti.      

V Městském muzeu si můžete prohlédnout stálou expozici představující historii města Velvary a jeho okolí. Expozice je instalovaná v šesti místnostech.   Ve vstupní místnosti Vás uvítá výstava obrazů Jiřího / Georga / Karse,  jednoho z představitelů Pařížské školy a přítele M. Utrilla. Výstava jeho obrazů pokračuje v krásném secesním sále. Ve stejném sále se konají koncerty, přednášky a besedy. U vstupu do druhé místnosti se dozvíte, proč jsou Velvary spjaty se vznikem dobrovolného hasičstva, a zjistíte, jak legionáři ovlivnili historický vývoj Českých zemí. Expozice ve druhé místnosti Vás pomocí archeologických nálezů provede nejstarším osídlením velvarského regionu od doby kamenné až po raný středověk. Jsou zde ukázky keramiky, kamenných i kovových nástrojů, římské a středověké mince. Seznámíte se zde také s vývojem města a životem obyvatel od 13. století až do konce 17. století. Zajímavostí je tzv. malovarský cínový poklad, jehož část je od konce roku 2011 trvale vystavena v expozici. Alespoň ve fotografii si můžete prohlédnout vzácný velvarský renesanční rorátník z konce 16. století. Kniha je uložena v SOA Praha, SOkA Kladno, fond Mariánské bratrstvo. Další místnost je věnována životu ve městě v 19. století a na počátku 20. století. Uvidíte zde ukázky historického nábytku, odívání i hudebních nástrojů. Součástí expozice jsou soubory obrazů s náboženskou tématikou ze 17. a 18. století a děl významných českých autorů z 2. pol. 19. až počátku 20. století, odkázaných muzeu ve 40. letech 20. století sběratelem Oldřichem Brtníkem. Součástí další expozice je poznání běžného života v období 1.republiky ve Velvarech a přilehlém okolí. Jsou zde ukázky z oblasti mužské i ženské módy, průmyslu tohoto regionu či například vyobrazení dětství v tomto období. V místnosti za expozicí 1.republiky se nachází pozůstatky baroka ve Velvarech. Místnosti dominuje krásný barokní strop s malbami opředený mnoha příběhy. Dále zde můžete vidět malé barokní varhany, ukázky svatých nebo se můžete něco dozvědět o stavbě Mariánského sloupu, jež stojí na náměstí. Poslední místností je „stará škola“. V ní se nachází dobové školní lavice z nedaleké Kmetiněvsi a jsou zde umístěny i popisky vývoje školství ve Velvarech. Dále lze navštívit renesanční Pražskou bránu, seznámit se s historií středověkého městského opevnění a Galerii Na špýcharu v areálu bývalého děkanství, kde je etnografická expozice a obrazy Jiřího Corvina. V muzejní galerii se uskutečňují krátkodobé výstavy prací především regionálních výtvarníků. Muzeum poskytuje poradenské a badatelské služby z oboru historie a pořádá pro zájemce vlastivědné vycházky po městě. V pokladně muzea lze zakoupit historickou literaturu s regionální tematikou, pohledy, propagační materiály týkající se malíře Jiřího Karse, turistické známky, karty, vizitky a keramické suvenýry. Otevírací doba Leden - Prosinec (1.1. - 31.12.)   pondělí zavřeno úterý 09:00 - 16:00 středa 09:00 - 17:00 čtvrtek 09:00 - 16:00 pátek 09:00 - 15:00 sobota 09:00 - 17:00 neděle zavřeno  

Ve čtyřech stálých expozicích se seznámíte s bohatou historií regionu, jeho významnými osobnostmi, těžbou černého uhlí, které zde má více než 400-letou historii, a životem zdejších obyvatel, jejichž osudy poznamenala 2. světová válka. Žacléřské muzeum sídlí na Rýchorském náměstí v prvním patře památkově chráněné budovy, která až do roku 1949 sloužila potřebám okresního soudu. Návštěvníci postupně procházejí přehledně členěnou expozicí a výstavními sály. V první místnosti se seznámí se zajímavými dějinami městečka, které vzniklo při staré zemské cestě z Čech do Slezska pod hradem Scheczler, poprvé písemně zmiňovaném r.1334. Díky své poloze je Žacléř nazýván východní branou Krkonoš. Při svém pobytu zde pruský král Fridrich II. Veliký napsal Elogii na Voltaira. Právě přes Žacléř také odcházel učitel národů Jan Ámos Komenský r. 1628 do vyhnanství, do polského Lešna. Část historie je věnována také početným průmyslovým podnikům na Žacléřsku, z nichž porcelánka jako jedna z nejstarších v Čechách funguje dodnes. Do osudu regionu krutě zasáhla 2. světová válka. Nacházely se zde zajatecké tábory vězňů a také pracovní tábor židovských dívek, později pobočka Gross Rosen. Dívky zde napsaly divadelní hru Sen jedné umělkyně. Sala Garncarz, mladá dívka z Polska, se přes různé pracovní tábory dostala až do Žacléře, kde se v květnu 1945 dočkala osvobození tábora. Její vzpomínky a dopisy s rodinou, jsou zachycené v knize Salin dar.      Osobnosti Žacléřska představuje druhá část expozice. Pilota Karla Illnera, který létal na slavných letadlech Taube trutnovského konstruktéra  Igo Etricha, sochaře Emila Schwantnera a jeho díla, obrazy Joanna Koehlera či pohnutý život lékaře Hanse Havlička.  Velký význam pro zdejší region měl nález černého uhlí r. 1570. Tomuto tématu se věnuje třetí část expozice.  Těžkou práci horníků přibližuje velké množství jedinečných exponátů, např. dřevěný důlní vůz, který táhli v podzemí koně, různé nástroje, důlní lampy, záchranné přístroje, ocelová výztuž chodeb. Při pohledu na model průřezu dolu si budete moci udělat obrázek o uložení uhelných vrstev, chodbách i svislé jámě. Zajímavé jsou minerály a paleontologické nálezy z podzemí, i sbírka minerálů z Krkonoš a Podkrkonoší. V současné době je možné v areálu bývalého kamenouhelného dolu navštívit hornický skanzen. V národopisném oddělení na návštěvníky dýchne nostalgie každodenního života minulých generací. Staré hračky, řemeslné nástroje, nářadí, nábytek, krkonošský kroj, cechovní lucerna a mnoho dalších krásných předmětů, včetně porcelánových figurek zdejší produkce. Muzeum pravidelně pořádá tématické výstavy zaměřené na historii a dějinné události, umění a nejrůznější témata, s využitím interaktivních prvků a doprovodných programů pro školy i jednotlivce. Hojně navštěvovaná je Muzejní noc a výtvarné workshopy. V prostorách muzea sídlí také infocentrum, kde turisté získají potřebné informace o regionu, aktuálních akcích v okolí a tipy na výlety. Žacléřsko je v zimě vyhledávaným lyžařským střediskem s dvěma sjezdovými areály a upravovanými běžkařskými tratěmi. V létě se změní na ráj cyklistů se sítí značených cyklotras. Žacléř je také ideálním výchozím místem pro výlety do Dolního Slezska. Součástí infocentra je oblíbený obchůdek, kde je možné zakoupit turistické vizitky, mapy, publikace, šperky, regionální výrobky a jiné pěkné suvenýry. Infocentrum nabízí i kopírovací služby. Zdarma je k dispozici internet a wc.  

Městské muzeum Žamberk je příspěvková organizace zřizovaná městem. Spolupodílí se na kulturních aktivitách města, nabízí pravidelně tematické výstavy a pořádá besedy a přednášky vztahující se nejen k historii. Městské muzeum Žamberk je příspěvková organizace zřizovaná městem. Spolupodílí se na kulturních aktivitách města, nabízí pravidelně tematické výstavy a pořádá besedy a přednášky vztahující se nejen k historii. Stálá expozice dokladuje historii Žamberka, významné rodáky a osobnosti. Představuje rozvoj lidových i uměleckých řemesel na Žambersku. V muzeu je umístěna také Erxlébenova novogotická lékárna z konce 19. století, mechanický Jedličkův betlém a loutkové divadlo.   Návštěvní doba: květen – červen, září – říjen Út - Pá 9.00 - 12.00 13.00 - 16.00   So - Ne   10.00 - 17.00 červenec – srpen Út - Pá 9.00 - 12.00 13.00 - 17.00   So - Ne   10.00 - 17.00   Kromě letní sezony (červenec, srpen) je muzeum o víkendech otevřeno pouze v době konání výstav. Informace pro skupiny: Mimo otevírací dobu návštěva možná po předchozí domluvě. Ceník služeb (vstupné) vstupné dospělá osoba snížené* stálá expozice 25,- Kč 15,- Kč výstava 25,- Kč 15,- Kč celé muzeum 50,- Kč 30,- Kč rodinné vstupné 130 Kč 2 dospělí + 1-3 děti * děti od 6 let, studenti, senioři, ZTP ** pedagogický doprovod školních skupin - zdarma V muzeu můžete zakoupit pohlednice, publikace, turistické známky a jiné upomínkové předměty. Prohlídka stálé expozice pro skupiny 15 - 25 osob trvá asi 60 minut, expozice je vhodná také pro rodiny s dětmi. Zájemci si mohou prohlédnout v nedalekém ohelu expozici věnovanou židovské komunitě v Žamberku.   Historie mueza   Městské muzeum Žamberk bylo založeno v září roku 1911, za jeho vznik je považován zápis prvního sbírkového předmětu. Podnět pro jeho založení dal dámský odbor Národní jednoty severočeské. Bylo ustanoveno "Kuratorium městského muzea", jehož předsedou byl jmenován Valdemar Mazura. První prostory pro muzeum poskytla budova radnice.   V roce 1941 bylo kuratorium přejmenováno na „Muzejní spolek Dr. E. Alberta“ a sbírky byly o rok později převezeny na základě smlouvy podepsané s Charlesem Parishem do Kateřinského špitálu. Zisk větších místností byl pro muzejní spolek velikým vítězstvím, protože o přemístění sbírek se žádalo už od poloviny 20. let.  V jednání s izraelskou náboženskou obcí bylo i podstoupení židovské synagogy.   Tři roky po válce byla činnost muzejního spolku ukončena a správu nad muzeem přebral Městský národní výbor. Většina archiválií byla převezena do Státního okresního archivu v Ústí nad Orlicí a sbírky byly přestěhovány do zámku.  Zde byly předměty uloženy do beden a krabic a v 50. letech převezeny do kasáren.   V následujících letech se zformovala skupina nadšenců, která hledala vhodné prostory pro muzejní expozice a sbírky. Vybrána byla budova Kateřinského špitálu a v první polovině 70. let probíhaly stavební úpravy. Sbírky se tak po letech vrátily tam, kde už jednou byly a 8. června 1975 došlo k jeho slavnostnímu otevření.  V této historické budově se Městské muzeum Žamberk nachází dodnes.  

Žamberk je rodištěm vynálezce bleskosvodu Prokopa Diviše. Expozice v domku zachycuje nejdůležitější okamžiky jeho cesty za vzděláním a dráhy premonstrátského kněze a vědce. Žamberk je rodištěm vynálezce bleskosvodu Prokopa Diviše. Expozice v domku zachycuje nejdůležitější okamžiky jeho cesty za vzděláním a dráhy premonstrátského kněze a vědce. Otevírací doba 1.5. - 14.6. So - Ne 10.00 - 16.00 15.6. -15.9. Út - Ne 10.00 - 11.00 16.9. - 30. 9. So - Ne 10.00 - 16.00   Ceník služeb (vstupné) základní 25,- Kč snížené 15,- Kč rodinné 70,- Kč děti do 6 let zdarma   Kontakt na průvodce: Průvodkyně: Jitka Bodnárová Betlém 326 564 01 Žamberk   V domku můžete zakoupit pohlednice, publikace, turistické známky. Prohlídka expozice trvá asi 20 minut a je výhradně s doprovodem průvodce.

ART IS HERE! Umění od 20. století po současnost, dvě stálé expozice spojené skluzavkou i krátkodobé výstavní projekty. Sochařský park s kavárnou, dětská herna, otevřený depozitář, knihovna a knihkupectví. To je Pražákův palác Moravské galerie v Brně. Pražákův palác, jehož architektem je Theophil von Hansen, taktéž autor sousedního Besedního domu, byl původně budován jako exkluzivní nájemní dům předního moravského politika Aloise Pražáka. Moravská galerie spravuje budovu od roku 1985. O pět let později došlo k její rekonstrukci a přizpůsobení galerijnímu provozu. Od roku 2013 procházel Pražákův palác postupnou obnovou, završenou v roce 2015 projektem s názvem ART IS HERE. S ním se dočkala reorganizace stálá expozice umění první poloviny 20. století, která představuje výběr nejvýznamnějších děl a tvůrců české moderny a avantgardy. K vidění jsou zde díla B. Kubišty, A. Procházky, J. Zrzavého, V. Špály, J. Čapka, J. Šímy, J. Štýrského, Toyen a dalších. Součástí expozice je také intervence umělce a designéra Maxima Velčovského, díky kterému se mezi prvorepublikovými figurálními sochami začínají rozvíjet nečekané vztahy. Osu navazující stálé expozice Nového umění tvoří díla sbírky a osobního archivu teoretika umění, kurátora, sběratele a klíčové osobnosti kulturního Brna, Jiřího Valocha. Expozice dokumentuje zásadní projevy umění od druhé poloviny 20. století, mapuje jeho lokální podoby i mezinárodní přesahy. Obě stálé expozice spojuje skluzavka, která umožňuje každému návštěvníkovi hladký přesun napříč obdobími i patry galerie. Krátkodobým výstavním projektům poskytují prostor místnosti přízemí, prostředí pro prezentaci autorů střední a nejmladší generace nabízí podkrovní Atrium. Suterénní otevřený depozitář soch umožňuje návštěvníkům skrze skleněnou stěnu nahlédnout do míst, která jsou veřejnosti obvykle nepřístupná. Místem oddechu je nádvoří se sochařským parkem a přilehlou kavárnou. Pro nejmladší je připravena Herna, kde děti mohou listovat těmi nejpůvabněji ilustrovanými knihami, zahrát si na galerijního detektiva či si skládat magnetická zvířátka od umělkyně Venduly Chalánkové. Vzdělávat se návštěvníci mohou v odborné knihovně se studovnou. Nakupovat potom v galerijním knihkupectví, které nabízí široký výběr katalogů Moravské galerie, ale i publikací zaměřených na moderní a současné umění.

Místodržitelský palác nabízí rozsáhlou expozici umění od gotiky po 19. století, prostory pro krátkodobé výstavní projekty, knihkupectví ArtMap či otevřenou terasu s kavárnou Morgal. Jedna z architektonicky nejpozoruhodnějších barokních budov města Brna, Místodržitelský palác, je s Moravskou galerií spojen od roku 1990, kdy jej galerie získala od Magistrátu města Brna. Historie jedné z dominant Moravského náměstí je úzce spjata s kostelem sv. Tomáše a sahá až do poloviny 14. století. Byl založen jako augustiniánský klášter moravským markrabětem Janem Jindřichem. Současnou podobu však získal tento stavební komplex jednak v 60. letech 17. století a zejména pak za barokní přestavby prováděné od 30. let do roku 1752 pod vedením brněnského stavitele Mořice Grimma, po jejímž dokončení byl klášter povýšen na opatství. V důsledku josefínských reforem však byli augustiniáni nuceni objekt opustit. Budova potom nadlouho sloužila státním, zemským a stavovským úřadům. Následující stavební úpravy, které poznamenaly zvláště interiéry, projektoval vídeňský dvorní architekt Franz Anton Hillebrandt. Zemským úřadům sloužil palác až do protektorátu, kdy vystřídaly úřady mladého československého státu úřady německé. Dalším závažným mezníkem novodobých dějin bylo rozhodnutí o přidělení paláce Muzeu dělnického hnutí Brněnska, jež budovou disponovalo od r. 1955 až do politických změn po listopadu 1989. Název stálé expozice v prvním patře Místodržitelského paláce „Pohled Medúsy – evropské umění šesti století“ odkazuje k jednomu z nejpozoruhodnějších a nejvýznamnějších děl expozice „Hlava Medúsy“ Petra Pavla Rubense. Je metaforou výtvarného umění schopného vyvolávat silné zážitky, budit úžas, dráždit divákovu fantazii. Expozice soustředí nejcennější exponáty evropského umění ze sbírek Moravské galerie v Brně od gotiky po 19. století, které doplňují díla zapůjčená z církevního majetku a sbírek dalších institucí. Mezi jednotlivými kolekcemi zaujímá významné místo umění středověku, díla barokních malířů a sochařů moravské a rakouské provenience, soubor italského, flámského a holandského malířství, a konečně umění 19. století v jeho figurální a krajinářské poloze. V Místodržitelském paláci najdete také knihkupectví ArtMap, které nabízí kvalitní výstavní katalogy, monografie, autorské knihy, teoretické texty, specializované časopisy, komiksy a ilustrované knihy pro děti, design či hračky. Kavárna Morgal s letní zahrádkou na nádvoří, nabízí skvělou kávu, kvalitní víno, domácí dorty a limonády z čerstvých surovin.

Uměleckoprůmyslové muzeum se zaměřuje na prezentaci užitého umění a designu. Jsou zde pořádány krátkodobé výstav, stálou expozici pravidelně oživují současní designéři. V budově se nachází Designshop, na terase architektonická instalace s barem. Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně bylo založeno po vzoru vídeňského Muzea pro umění a průmysl už v roce 1873 a patří tak k nejstarším svého druhu na světě. V roce 1961 došlo ke spojení Obrazárny Moravského zemského muzea a Uměleckoprůmyslového muzea a vznikla tak Moravská galerie v Brně. Je největší institucí tohoto typu v republice a spojuje sbírky volného a užitého umění. Soubor užitého umění a designu představuje unikátní díla, která jsou výjimečná svým vzhledem, funkcí a především řemeslným zpracováním. Svou instalací volně sledují vývojovou linií jednotlivých epoch a stylů. Zastoupené jsou sbírky skla, keramiky a porcelánu, textilu, nábytku, kovů a grafického designu. Sekce Design.Live! ve vstupních prostorách cíleně konfrontuje časem prověřené estetické i funkční hodnoty historických sbírek s tvorbou současných designérů. Kromě stálé expozice se zde nacházejí dva sály určené pro krátkodobé výstavy zaměřené primárně na design a fotografii: Respirium a Camera. Aktuální práce zásadních českých designérských ikon nabízí k zakoupení nově otevřený galerijní Designshop. Nabízí prestižními cenami ověnčené, exkluzivní limitované kolekce. Je rovněž průnikem výstavního prostoru Uměleckoprůmyslového muzea a prodejního prostoru galerijního obchodu. Na terase se návštěvníci mohou v letní sezoně osvěžit v baru BLOKK a posedět pod dřevěnou konstrukcí Sloní břich. Tu vytvořili pod vedením Huti architektury Martina Rajniše studenti brněnských vysokých škol.

Jurkovičova vila je dílem architekta Dušana Sama Jurkoviče a tvoří páteř jeho dochovaného díla v České republice. Tato architektonická památka má pro secesní Brno stejný význam jako Vila Tugendhat pro Brno funkcionalistické. Přestože větší část aktivního života strávil Dušan Samo Jurkovič na rodném Slovensku, zapsal se vedle Jana Kotěry jako jeden z nejvýznamnějších architektů působících v českých zemích na přelomu 19. a 20. století. Nejdůležitější památkou Jurkovičova působení v Brně zůstává vila, kterou si v roce 1906 navrhl a postavil na lesním svahu nad řekou Svratkou, na okraji tehdy ještě samostatné příměstské obce Žabovřesky (ul. Jana Nečase 2). Zasazení vily do krajiny je výsostným tvůrčím činem, v němž se Jurkovič projevil jako jeden z nejcitlivějších architektů ve vztahu k přírodě. Lokalita je dodnes vyhledávaným cílem výletů. Nabízí blízký les, řeku a bohaté výhledy. Jurkovič si sám aktivně těchto požitků dopřával. Stavba vily je mezníkem ve vlastní Jurkovičově tvorbě. Demonstruje vývojový posun v jeho stylu, opouštějícím počáteční parafrázování dřevěných lidových staveb, jejichž vliv se tentokrát omezil pouze na základní konstruktivní podstatu.  Z dispozičního hlediska je vila důsledně rozdělena na vstupní reprezentačně společenskou část přízemí, kde architekt zařídil i vlastní výstavní sál, na pracovní část na patře a soukromé obytné místnosti na obou podlažích. Všechny tyto prostory spojuje hala, jakožto sjednocující princip. K vile přiléhá také architektova zahrada, která byla spolu s objektem za podpory tzv. Norských fondů od roku 2009 rekonstruována a znovuotevřena v roce 2011. V objektu můžete navštívit mimo stálé expozice „Dušan Jurkovič. Architekt a jeho dům“ také krátkodobé výstavní projekty, nejčastěji zaměřené na design a architekturu.

Josef Hoffmann, architekt a designér první poloviny 20. století světového měřítka, se narodil v Brtnici u Jihlavy. Založil vídeňské rukodělné dílny Wiener Werkstätte, jejichž zásady promítl i do rekonstrukce svého rodného domu. Stavba vznikla patrně spojením dvou menších objektů. Základy severního domu pocházejí z doby kolem roku 1500, pozdně gotické jádro je dodnes patrné v silných zdech a valené klenbě sklípku. Dům vlastnilo několik generací předků architekta Josefa Hoffmanna. Otec Josef byl jedním z nejváženějších měšťanů, stál celých 36 let v čele Brtnice jako její starosta. Rodina bydlela v patře, spodní klenuté místnosti a průjezd byly provozní a hospodářské. Po smrti rodičů se děti nadále sjížděly do domu na letní pobyty a někdy mezi lety 1907–1911 Josef Hoffmann, tehdy již slavný vídeňský architekt, dům upravil. Zaměřil se na rekonstrukci interiéru, navrhl nové kusy nábytku a pestrou výmalbu stěn jednotlivých pokojů. Z malé místnosti v přízemí vedle průjezdu si zařídil pracovnu, jejíž stěny pokrývalo dřevěné táflování, velmi pietně doplnil schodiště. Na dvoře nechal upravit část stavení na altán, který vybavil novým zahradním nábytkem. Vnější vzhled domu pozměnil jen málo, později po požáru v roce 1934 dal původní mansardové střeše dnešní tvar. Dům byl Hoffmannově rodině zkonfiskován v roce 1945 a Josef Hoffmann se do Brtnice už nikdy nevrátil. Budova, kterou do svého vlastnictví převzala místní organizace KSČ, postupně chátrala, vnitřní vybavení mizelo. Po roce 1989 byl dům převeden do vlastnictví obce a v roce 2003 dle návrhů brněnské kanceláře Architekti Hrůša & Pelčák zrekonstruován. Obnova vycházela z dochovaných dobových fotografií, které nechal vytvořit Josef Hoffmann po dokončení své práce a publikoval je v soudobém tisku. V přízemí je k vidění pečlivě obnovená architektova pracovna s originálním nábytkem, v prvním patře restaurované ornamentální výmalby. Rekonstrukce se týkala také budovy stodoly v zadní části pozemku. Kromě stálé expozice „Josef Hoffmann: Inspirace“ se zde střídají také krátkodobější výstavní projekty, které Hoffmannovo dílo konfrontují s jeho současníky.  Od roku 2006 spravuje rodný dům Josefa Hoffmanna Moravská galerie ve spolupráci s vídeňským muzeem užitého a současného umění MAK. 

Moravská galerie v Brně je výjimečná šíří svého záběru. Jako jediné muzeum umění v České republice se zabývá výtvarnou kulturou zcela komplexně. Pracuje jak s volným uměním, tedy malbou, kresbou, grafikou a plastikou od nejstaršího období po současnost, tak s fotografií, užitým uměním, grafickým designem a architekturou. Moravská galerie v Brně je druhým největším muzeem umění v České republice. Moravská galerie v Brně vlastní čtyři architektonicky pozoruhodné budovy: Pražákův palác, Uměleckoprůmyslové muzeum, Místodržitelský palác a Jurkovičovu vilu. Společně s vídeňským Muzeem užitého umění (MAK) spravuje Rodný dům Josefa Hoffmanna v Brtnici u Jihlavy. Prezentuje výtvarnou kulturu území České republiky v evropském kontextu, a to jak ve stálých expozicích, tak prostřednictvím krátkodobých výstav. S tímto úsilím souvisí i spolupráce s řadou tuzemských i zahraničních institucí a účast na mezinárodních projektech. V celosvětovém měřítku má z aktivit Moravské galerie v Brně největší význam Mezinárodní bienále grafického designu pořádané od roku 1963. Výstavy i expozice obohacuje doprovodný program ve formě přednášek, komentovaných prohlídek výstav, dílen, koncertů a performancí koncipovaný pro všechny návštěvnické skupiny. Zvláštní důraz je kladen na dětské publikum, ať už se jedná o individuální návštěvníky nebo organizované skupiny. O otevřenosti muzea svědčí i zřízení kolekce uměleckých děl pro nevidomé a slabozraké a na ni vázané výstavní projekty. Pražákův palác, Husova 18, Brno Uměleckoprůmyslové muzeum, Husova 14, Brno Místodržitelský palác, Moravské náměstí 1a, Brno Rodný dům Josefa Hoffmanna, náměstí Svobody 263, Brtnice Jurkovičova vila, Jana Nečase 2, Brno - Žabovřesky

Zámek Budišov - více než 5000 jedinečných preparátů ryb, plazů, ptáků, savců a trofejí lovné zvěře. Zámek se nachází na severovýchodním okraji Budišova na rozvodí řek Oslavy a Jihlavky v kraji Vysočina. Zámek stojí na místě původní vodní tvrze ze 13. stol., přebudované v 16. stol. na renesanční zámek. Dnešní podobu získal za výrazné přestavby v honosné barokní letní sídlo ve 20. letech 18. století za hrabat Paarů. V téže době byl kolem zámku zřízen park s bohatou sochařskou výzdobou. Zoologická sbírka uložená v zámeckém depozitáři a jako jediná v České republice zpřístupněna veřejnosti patří k nejstarším souborům v Moravském zemském muzeu. Představuje nejstarší kolekce vycpanin ptáků, savců, ryb i obojživelníků ze sbírkového fondu oddělení doplněné trofejemi z loveckých výprav do Afriky, Asie a Kanady. Kromě více než 700 trofejí kopytníků z loveckých výprav do Afriky, Ameriky a Asie obsahuje zhruba 3000 exponátů exotických ptáků, včetně pštrosa dvouprstého, emu hnědého, zoborožců, tukanů, ibisů, kolibříků, papoušků a ledňáčků. Bohatě zastoupeni jsou i ptáci vodní. Samozřejmě nechybějí ani majestátní dravci, sovy, kukačky nebo zástupci šplhavců. V expozici savců upozorňujeme především na špičkově provedené exponáty velkých šelem (lev, tygr, gepard, medvěd hnědý i lední). Rybáře jistě zaujme prakticky kompletní sbírka našich ryb. Ostatní skupiny obratlovců v muzejních zoologických sbírkách reprezentují např. žraloci (kromě jiných velmi vzácný žralok nosatý z hlubin Japonského moře), rejnok, bahník, platýs, mečoun, z obojživelníků ropucha obrovská, rohatka brazilská z povodí Amazonky, listovnice stromová nebo skokan volský, největší skokan ze Severní Ameriky chovaný na farmách jako zdroj žabích stehýnek pro labužníky. Plazy zastupuje několik druhů želv včetně karety a želvy sloní, aligátor, krokodýli, leguáni a varani, z hadů např. hroznýš, kobra, korálovec a chřestýš. Samostatné sály v zámeckém depozitáři jsou věnovány např. sbírce koster a lebek nebo souboru více než 150 druhů raků a krabů. Kromě známých poustevníčků, krabů houslistů a mnoha dalších menších druhů jsou zde zastoupeni i ti největší – humr, langusta a velekrab japonský, který žije v hloubkách od 50 do 400 m a rozpětí předních končetin u samců dosahuje s klepety 4-5 m. Sbírku doplňují ukázky dalších druhů bezobratlých, najdete zde např. mořské houby, žahavce (laločnice, pérovník, polypi, medúzy, koráli) a červy (tasemnice, škrkavka, vrtejš). Bohatá kolekce ulit a lastur mořských měkkýšů je doplněna ukázkami ostnokožců (hvězdice, ježovky, sumýši) a nejprimitivnějších představitelů kmene strunatců (sumky, salpy). Z korýšů jsou zde vystaveni např. žábronožka, listonoh, lasturnatka, svijonožec, z členovců pavoukovci, stonožky a mnohonožky.   Zámek Budišov získal v roce 2014 certifikát ČESKÉHO SYSTÉMU KVALITY SLUŽEB I. stupně.

Památník Bible kralické se nachází v budově v sousedství bývalé tvrze, kde v letech 1578–1620 nalezla útočiště tajná bratrská tiskárna. Ta zde tiskla nejenom knihy náboženského charakteru (tj. bibli či bratrské kancionály), ale také nejrůznější světská díla a učebnice. Jejím nejvýznamnějším produktem však přesto zůstává šestidílná tzv. Bible kralická, náležící nejen k vrcholům tiskařského umění v našich zemích, ale kvalitou svého projevu především k pokladům českého jazyka, který přispěl k jeho uchování a rozvíjení v pozdějších dobách protireformace a exilu.

Starý zámek Jevišovice vznikl na místě hradu postaveného koncem poloviny 15. století na pravém břehu řeky Jevišovky. Na konci 16. století byl hrad přestavěn na renesanční šlechtické sídlo a v 80. letech 17. století barokně upraven tehdejším majitelem panství Ludvíkem Raduitem de Souches. V současnosti zámek patří Moravskému zemskému muzeu v Brně a je veřejnosti přístupný. Součástí expozic je dlouhodobá výstava nazvaná Umění skalních maleb, dále je zde přístupný depozitář lidového nábytku, prezentace hradní kuchyně či archeologická sbírka Františka Vildomce, významného amatérského archeologa působícího na Znojemsku v 1. polovině 20. století nazvaná František Vildomec – setkání s venuší. Zájemcům je zpřístupněna také opravená kaple Starého zámku, kde si návštěvníci mohou prohlédnout nově zrestaurované varhany od Jana Výmoly z roku 1754 ze sbírek oddělení dějin hudby MZM. Z důvodu rekonstrukce je od 1. 5. 2015 pro návštěvníky zpřístupněna pouze expozice Hradní kuchyně a výstava Umění skalních maleb.

Tento různorodý soubor historických budov obestupující ze tří stran parkově upravené nádvoří, se rozkládá v historické části Brna, pod katedrálním kostelem sv. Petra a Pavla. Architektonickým jádrem je původní gotické probošství brněnské kapituly, z něhož se dochovala gotická věž a kaple zdobená freskami. Za renesanční přestavbou v roce 1588 stojí italský stavitel Antonio Gabri. Moravské zemské muzeum získalo v Biskupském dvoře své první sídlo roku 1818, tedy rok po svém založení. V roce 2009 prošel Biskupský dvůr rekonstrukcí a stal se živým místem s mnoha kulturními akcemi. V Biskupském dvoře může návštěvník zhlédnout stálou expozici nazvanou Fauna Moravy, která představuje zástupce obratlovců žijících na území Moravy. Návštěvník si také může prohlédnout akvárium sladkovodních ryb a modely hub J. Rulíška. V Biskupském dvoře působí též houbařská poradna.

Dietrichsteinský palác na Zelném trhu v Brně zaujímá významné místo v architektuře doby barokní na Moravě. Nechal jej postavit v letech 1614–1618 olomoucký biskup kardinál František Dietrichstein jako jedno z rodových sídel. Reprezentativní budova hostila za českého povstání roku 1620 „Zimního krále‟ Friedricha Falckého a roku 1748 císařovnu Marii Terezii. V říjnu 1805 v Dietrichsteinském paláci pobýval ruský vojevůdce M. I. Kutuzov, jak o tom informuje pamětní deska. V roce 1837 byl palác adaptován pro potřeby justičního úřadu. Od roku 1911 pak Dietrichsteinský palác slouží převážně výstavním účelům Moravského zemského muzea, pro které byl zakoupen. Na přelomu 80. a 90. let 20. století prošel palác rozsáhlou rekonstrukcí a jeho vnitřní dispozice byly přizpůsobeny modernímu muzejnímu prostoru. V současné době je Dietrichsteinský palác hlavní výstavní budovou Moravského zemského muzea. Návštěvník zde může nalézt stálé expozice věnující se zaniklému životu na Moravě, pravěku na Moravě, Velké Moravě, Moravě ve středověku a je zde také velká kolekce minerálů a nerostů. Součástí Dietrichsteinského paláce je kavárna a prodejna suvenýrů.

Dům „U šlechtičen” byl postaven v letech 1682–1690 ve stylu městského barokního paláce brněnským stavitelem Janem Křtitelem Ernou. V letech 1790–1791 byla původní jednopatrová budova rozšířena a zvýšena V. J. Eitelbergerem o další poschodí a propojena se sousedním Althanským palácem. Do ulice je obrácen výrazným portálem s bosáží. V interiéru je zajímavá kaple s pozdně barokními freskami. Palác sloužil jako nadační zařízení pro výchovu opuštěných šlechtických a měšťanských dívek. Po americkém náletu na Brno v roce 1944 byl Althanský palác natolik poškozen, že došlo po roce 1948 k jeho demolici, stejný osud hrozil i Paláci šlechtičen. V průběhu 50. let 20. století se však podařilo Palác šlechtičen zachránit a významný architekt Bohuslav Fuchs objekt zrekonstruoval pro muzejní účely. Dlouhodobě zde byla umístěna etnografi cká expozice. V současnosti jsou prostory paláce určeny pro krátkodobé výstavy Moravského zemského muzea a sídlí zde Dětské muzeum.

Expozice Život a dílo Leoše Janáčka je umístěna u někdejší varhanické školy v zahradním domku, kde žil Leoš Janáček v letech 1910 až 1928. Zahrnuje původní Janáčkovu pracovnu s klavírem, v další části domku je moderní expozice, která podává základní textové a obrazové informace o životě skladatele a připomíná jeho nejznámější díla. Je zde i možnost poslechu hudebních ukázek a zhlédnutí videodokumentů. Stálá expozice: Života a dílo Leoše Janáčka Základní informace o životě skladatele a jeho nejznámějších dílech. Součástí expozice je především kompletně dochovaná Janáčkova pracovna. Nachází se zde i audiovizuální sál.  

Nejmodernější budovou Moravského zemského muzea je Pavilon Anthropos, umístěný v příjemném Pisáreckém parku. Založen je v roce 1928 objevitelem podzemí Moravského krasu a Věstonické venuše prof. Karlem Absolonem. Je ve střední Evropě největším a nejbohatším muzeum zaměřeným na nejstarší dějiny lidského rodu a vznik kultury. Po rozsáhlé rekonstrukci v letech 2003-2006 dnes představuje návštěvníkům nejmodernější poznatky z oboru antropologie a archeologie v několika stálých expozicích věnovaných etologii primátů, genetice člověka, antropologickému a kulturnímu vývoji člověka, nejvýznamnějším archeologickým nálezům z nejstaršího období lidských dějin a vzniku nejstaršího umění. Program Pavilonu Anthropos je dále rozvíjen bohatou výstavní činností, která systematicky sleduje mimoevropskou etnologickou a kulturně antropologickou tematiku. Expozice o nejstarších dějinách osídlení Moravy i celého evropského kontinentu je tvořena 3 základními celky na jejichž tvorbě se podíleli naši přední vědečtí odborníci: "Morava lovců a sběračů" a "Nejstarší umění Evropy" (autor scénáře M. Oliva) a "Paleolitické technologie" (autoři Z. a P. Nerudovi). V druhé části pak divák nalezne aktuální poznatky z výzkumu evoluce člověka a počátků jeho kultury: "Genetika ve vývoji člověka" (J. Sekerák), "Příběh lidského rodu" (Z. Šmahel, M. Dočkalová), doplněné navíc představením chování a života člověku nejbližších tvorů – primátů, prezentované v části "Primáti naše rodina" (V. a M. Vančatovi). Expozice nepřiblíží jen aktuální poznatky z výzkumů archeologie, antropologie, genetiky apod., ale přináší i interaktivní prezentace díky moderní audiovizuální technice a je obohacena řadou dioramat a rekonstrukcí prostředí i života paleolitických lovců a sběračů.   

Centrum Mendelianum je vybudováno v autentických prostorech, kde zasedala Mendelova vědecká společnost a nabízí jedinečný výlet do světa genetiky, vědy a výzkumu! Také nabízí atraktivní vhled do oblasti genetiky a molekulární biologie nejen studentům, ale i široké veřejnosti. Díky spojení historických prostor, kde působil zakladatel genetiky Johann Gregor Mendel, se špičkově zařízenou laboratoří si návštěvníci mohou aktivně vyzkoušet řadu metod a laboratorních postupů od opylování květů hrachu po genovou expresi.   Cílem projektu je posílit zájem veřejnosti o výzkum v oblasti genetiky a molekulární biologie a populárně-vědeckou formou prezentovat i praktické a společenské dopady objevů v této oblasti. Součástí aktivit centra je také Mendelova interaktivní škola, která zahrnuje i pět mobilních laboratoří. Ty zpřístupní nejnovější poznatky vědy středoškolským studentům. Centrum Mendelianum rovněž naváže na tradici výzkumu vědeckého a kulturního odkazu jednoho z největších vědců světové historie Johanna Gregora Mendela. Nová expozice demonstruje pokrok, který věda zaznamenala za 150 let od vydání jeho přelomové práce Pokusy s rostlinnými hybridy.  

Nový a zcela unikátní archiv knih, korespondence, rukopisů, rozhovorů, dopisů, fotografií, filmových záběrů a podobných věcí nejen spisovatelů, ale i jinak kulturně činných osobností, jejichž tvorba vznikala většinou v nesouladu s bývalým komunistickým režimem. Někteří z autorů mají svou vlastní místnost, ve které se nacházejí i osobní předměty těchto osobností, tím vzniká unikátní příležitost pro badatele zkoumat objekt svého bádání přímo v jeho prostředí. V současné době muzeum vlastní větší část archivu Pavla Kohouta a jeho ženy Jeleny Mašínové. Archiv a část knihovny spisovatele Jiřího Gruši s cennými nahrávkami rozhovorů, stejně jako spisovatele Oty Filipa, literárního historika Lumíra Kuchaře, filozofky Boženy Komárkové a spisovatele a literárního kritika Jana Trefulky. Knihy evangelického faráře Bedřicha B. Bašuse jsou částečně umístěny v jeho vlastním nábytku a místnost je zařizována podle představ a za pomoci jeho ženy akademické malířky Marie Filippovové. Vedle archivu moravských básníků Jana Skácela a Oldřicha Mikuláška tu badatel může nahlédnout do spisů sociologa Miloslava Petruska. Zcela mimořádnou hodnotu představují materiály tzv. Podzemní univerzity, která fungovala za pomoci londýnské nadace Jan Hus Educational Foundation. Tento archiv předal muzeu britský filozof, estetik, politolog, spisovatel a hudebník Roger Scruton. Na uspořádání tohoto archivu spolupracuje překladatelka Barbara Day, jedna z důležitých osobností Podzemní univerzity. Obsah těchto materiálů je veliký a patří k němu i cenné spisy týkající se např. Jazzové sekce, přednášky nejrůznějších osobností a velké množství korespondence lidí, kteří se v době normalizace snažili o kvalitní a ideově nezbarvené vzdělávání naší inteligence.

Když v roce 1888 učitel František Myklík ve Starém Městě, v jižní části polohy „Na Špitálkách“,v právě kopaném zářezu pro lokální železniční dráhu, zachraňoval nálezy z období pravěku a raného středověku, činil tak za vydatné pomoci starého muže s bohatým bílým plnovousem. Oním mužem byl Mořic Vilém Trapp (1825-1895), od roku 1864 kustod brněnského Františkova, později Moravského zemského muzea, člověk, jemuž je přisuzován nemalý podíl na tom, že se moravská prehistorie postupně dostávala do středu zájmu odborníků i poučených laiků evropského věhlasu. Trapp nejenže zachraňoval archeologický materiál, on i nabádal šlechtu, aby „jeho“ muzeu věnovala předměty ze svých sbírek, ba dokonce vyvíjel nemalé úsilí, aby kulturní poklady Moravy nebyly vykupovány a vyváženy do ciziny. Byl zřejmě prvním pracovníkem Moravského zemského muzea, jenž již v červáncích archeologie projevil velký zájem o oblast Uherskohradišťska, takže stojí na samém začátku řady významných muzejních vědců, kteří s tímto historií oplývajícím regionem spojili své vědecké dráhy. Z nich nejvýznamnější byl archeolog Vilém Hrubý, dříve učitel a pracovník Slováckého muzea, od roku 1948 až do svého skonu v roce 1985 vedoucí výzkumů v oblasti Starého Města, dlouholetý přednosta Prehistorického oddělení Moravského muzea. S jeho jménem je spojena celá řada významných objevů, na jejichž počátku je odkryv první na maltu stavěné architektury z doby Velké Moravy-kostela ve Starém Městě „Na Valách“, následovaný objevem velkomoravského sakrálního centra na uherskohradišťské sadské výšině, úzce svázaného s osobností arcibiskupa Metoděje, a mnoha dalšími. V. Hrubý byl také autorem celé řady výstav a prezentací svých objevů, zejména pak těch v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě. A v podobném duchu od roku 1986 doposud – a to jak na půdě brněnského muzea, tak i na archeologických nalezištích Staroměstska – pokračuje i Hrubého nástupce a žák Luděk Galuška, autor či spoluautor celé řady výstav a expozic, na Uherskohradišťsku, např. ve Starém Městě, Uherském Hradišti, Modré či Ostrožské Nové Vsi, prezentovaných především v úzké spolupráci s kolegy ze Slováckého muzea. Sedmdesát pět let trvající éra moderních archeologických výzkumů Moravského zemského muzea na půdě Starého Města a některých dalších okolních nalezišť dostává nový impulz. Má podobu „Centra slovanské archeologie“, objektu, který spolu s archeologickou stanicí ve Starém Městě vytvoří pevný základ další terénní a prezentační činnosti MZM v oblasti Uherskohradišťska.

První muzeum na světě věnované životu a dílu proslulého, světově známého představitele secese Alfonse Muchy (1860 - 1939), je umístěno v barokním Kaunickém paláci v historickém centru Prahy. Expozice podává souhrnný pohled na výtvarné dílo Alfonse Muchy (1860-1939), kromě jeho Slovanské epopeje. Pozornost je soustředěna zejména na pařížské období (1887-1904), které je světově nejproslulejší. Zde se ukazuje ucelený soubor plakátů, v čele s nejvýznamnějšími plakáty pro Sarah Bernhardt, soubor charakteristických dekorativních panó, početná ukázka z Documents décoratifs (1902), ukázka z pařížských skicáků. Další dekorativní předměty, plastika a ukázky z knižní tvorby jsou uloženy ve vitrínách. Zvláštní skupiny jsou vytvořeny z plakátů vzniklých později v Čechách (1910-1939), z kreseb a olejomaleb. Není zanedbán ani vztah Muchy k Praze. V závěru expozice je náznak Muchova ateliéru s originálním nábytkem, fotografie jeho rodiny a souborem ateliérových fotografií pořízených Muchou v Paříži. Součástí expozice je také půlhodinový dokument o životě a díle Alfonse Muchy.

Výstava Město K. Franz Kafka a Praha, instalovaná v unikátních prostorách Hergetovy cihelny na malostranském břehu Vltavy, má už za sebou úspěšnou cestu světem. Zrodila se roku 1999 v Barceloně a její úspěch vyvolat brzké opakování v Židovském muzeu v New Yorku roku 2002, kde se jí dostalo výjimečně nadšeného přijetí. Z New Yorku pak byly vyslány významné apely k nám, aby výstavu uspořádalo i Kafkovo rodné město. Úmysl ji uskutečnit v Praze byl už v době výstavy barcelonské, bránily mu však finanční důvody. Stal se skutečností, když se našla společnost odhodlaná záměr realizovat. Je pro to mnoho důvodů, např. že se poprvé na podobné výstavě podařilo zvýraznit český podíl na Kafkově životě a díle a od počátku na výstavě spolupracovat při natáčení českých lokalit a při prezentaci české recepce Kafkova díla. Tento český podíl je dosud, z důvodů politické situace u nás za minulého režimu i z důvodů jazykové bariéry, nedostatečně znám a zachycen. Výstava Město K. Franz Kafka a Praha se liší od většiny z mnoha výstav na kafkovské téma. Ty jsou většinou dokumentační, směřující k prezentaci dokumentů. Tato výstava naopak z dokumentů vychází a vytváří na jejich základě metaforický obraz Kafkova života a díla. Výstava má dvě části. První, nazvaná „Existenciální prostor“ kategorizuje hlavní události života a vlivy prostředí, v němž Kafka v Praze žil. Druhá, nazvaná „Imaginární topografie“ ukazuje, jak se u Kafky fyzická realita Prahy a jeho život v ní složitě proměňuje v metaforický obraz. Na výstavě ožívají fotografie lidí a míst, rukopisy a knihy v důmyslně koncipovaných instalacích s využitím nejmodernější audiovizuální techniky. Slovo, obraz, světlo a hudba tu vytvářejí symfonický celek.

Vstupte a nechte se okouzlit místem, které skrývá příběh o počátcích fotografie, pohnutý osud průkopníků tohoto řemesla i fotografickou kroniku česko-německo-rakouského pomezí konce 19. a 1. pol. 20. století. Vstupte a nechte se okouzlit místem, které skrývá příběh o počátcích fotografie, pohnutý osud průkopníků tohoto řemesla i fotografickou kroniku česko-německo-rakouského pomezí konce 19. a 1. pol. 20. století. Délka prohlídky s průvodcem je 50 minut, s audioprůvodcem podle vůle návštěvníka. Otevřeno je po celý rok s výjimkou pondělků v období říjen - březen a 24. a 31. prosince. Infolinka: +420 736 503 871 info@seidel.cz Určeno pro: jednotlivce i skupiny Počet osob v prohlídce: do 20 Možnost rezervace: pro jednotlivce i skupiny Počet osob pro rezervaci: od 2 do 20 osob Prohlídka s průvodcem: v češtině, němčině, angličtině Prohlídka s auidoprůvodcem: v češtině a v české znakové řeči pro neslyšící, dále v němčině, angličtině a ruštině Možnosti platby: Kč, EUR, platební kartou (mimo American Express a Union Pay) Možnost fotografování v objektu: ano Bezbariérový přístup: ne   Návštěvní hodiny a vstupné   Termín od - do Poslední  prohlídka Říjen – Březen  (Út-Ne) Pondělí zavřeno 09:00 - 12:00  13:00 - 17:00 16:00 hod. Duben – Září   (Po-Ne) 09:00 - 12:00 13:00 - 17:00 16:00 hod.           Ceník Dospělí  120,- Kč Studenti (16 - 26 let) / důchodci  80,- Kč Děti (6 - 15 let)  50,- Kč Rodinné vstupné (2 dospělí až 4 děti)      240,- Kč  Interaktivní prohlídky MFS pro školy – 90 min "Jak se fotografovalo před 100 lety" Žák / student  80,- Kč Pedagogové a doprovod                            zdarma   Výše uvedené ceny platí pro pro prohlídku s audioprůvodcem, případně výklad s průvodcem v českém jazyce.  Český Krumlov Card Vstup do Musea Fotoateliér Seidel je možný i na Český Krumlov Card, kterou můžete zakoupit v pokladně Musea Další informace najdete na stránkách Český Krumlov Card.    

Muzeum Montanelli (MuMo) je jedním z mála privátních muzeí v České republice. Vzniklo roku 2009 v čísle 13 Nerudovy ulice na Praze 1. Muzeum provozuje Nadace DrAK. Museum Montanelli je jednou z mála soukromých neziskových institucí moderního výtvarného umění v České republice. Je místem podněcujícím kreativitu a představivost, snahu o hledání dialogu mezi zavedenou a experimentální tvorbou, mezi minulostí a současností. Jeho posláním je podporovat zájem o moderní umění u veřejnosti a razit cesty k jeho hlubšímu pochopení napříč různorodými skupinami příjemců. Dlouhá řada realizovaných výstav v Praze, jiných částech naší země i v zahraničí je důkazem otevřeného přístupu a širokého záběru jeho programu. Museum Montanelli rovněž spravuje sbírku Nadace DrAK, jejíž díla pravidelně začleňuje do výstavních projektů s rozmanitou tématikou. Program muzea sahá od prezentace současných českých i zahraničních umělců, často s přesahem do „art experience“, současného umění tanečního či formy performance, přes komentované prohlídky, rozhovory s umělci a kurátory až po rozličné individuální projekty. Doprovodné programy Jako doprovodné akce k výstavám organizuje MuMo též workshopy pro děti a školní mládež a komentované prohlídky, které jsou kromě češtiny vedeny také v angličtině nebo v němčině.  

Muzejní a galerijní centrum (MaGC)  je nejmladším oddělením KZ Valašského Meziříčí, které zahájilo svou činnost 29. 10. 2014. Výstavní koncepce MaGC je směřována do několika oblastí: výstavy muzeálního charakteru připomínající významné období a osobnosti v historii České republiky i města Valašského Meziříčí, projekty mapující kulturní dědictví (s příklonem k architektuře, sochařství, malířství), výstavy dokumentující netradiční umělecká média (scénografie, tanec, design, restaurátorství…), ale také projekty reflektující aktuální místní kulturní  a výtvarné počiny. Cílem MaGC je rovněž vytváření pestrého doprovodného programu k výstavním projektům (besedy s autory, tematické filmové projekce, workshopy, scénická čtení apod.). Zvláštní důraz je kladen na dynamickou stálou expozici Reditus Leonina a expozici Josefa Ignace Sadlera. Expozice J. I. Sadlera byla otevřena v září roku 2016, expozice Reditus Leonina v květnu 2017. Dalším úkolem je zpřístupnit zámeckou kapli po jejím zrestaurování a nabídnou návštěvníkům dramaturgický program koncipovaný pro tento zcela výjimečný barokní skvost (koncerty vážné a duchovní hudby, přednášky,…). Restaurování kaple započalo v dubnu roku 2017. Naším cílem je, aby Muzejní a galerijní centrum bylo živé místo střetávání s historií, uměním  a kulturou, místem diskuzí, které přináší návštěvníkům kvalitní a bohatý prožitek.   

Regionální muzeum a galerie umístěné v areálu bývalého cisterciáckého kláštera přibližně 40 km severně od Plzně. Stálá expozice obsahuje vzdělanost a kulturu, národopis a život ve městech. Přístupný je i kostel s ambity. Historie Mariánské Týnice Poutnímu areálu v Mariánské Týnici patří mezi skvosty architektury středoevropského baroka nepochybně významné  postavení.  Dějiny poutního  místa v Týnici jsou však podstatně starší. Souvisí s působením cisterciáckého kláštera, založeného v nedalekých Plasech knížetem Vladislavem II. v roce 1144. Obec Týnici získal klášter v roce 1230 a brzy poté je zde doložen kostel s uctívanou sochou Panny Marie. Živá poutní úcta k "P. Marii od anděla pozdravené" zde přetrvávala i v dalších stoletích a kvetla i po husitských válkách, kdy okolní kraj náležel světské vrchnosti.  Klášter se pokoušel získat poutní místo  nazpět a podařilo se mu to teprve roku 1613. Barokní rozkvět a zvelebování poutního místa započalo až  ve  druhé  polovině 17. století,  po  konsolidaci v  předchozí době rozchváceného klášterního hospodářství. V té době nechal opat Ondřej Trojer týnický kostel přestavět a zvětšit, připojil k němu ambitové nádvoří se zvonicí a založil v Týnici proboštství. Trojerův nástupce, opat Evžen Tyttl, byl znalcem a příznivcem umění a jedním z nejvelkorysejších stavebníků českého baroka. Do služeb získal Jana Blažeje Santiniho, génia středoevropského vrcholného baroka. Dle Santiniho projektů byla na panství kláštera postavena řada vynikajících staveb, které podstatně přispěly ke kulturnímu výrazu kraje. Do Mariánské Týnice navrhl Santini novostavbu celého poutního areálu s proboštstvím, založenou na prostorově i objemově jedinečné a velmi komplikované, do detailů propracované kompozici. Stavba započatá roku 1711 byla dokončena až ve druhé polovině 18. století. Klášter však byl roku 1785 zrušen dekretem Josefa II. a majetek byl spravován Náboženským fondem. Od roku 1826 byl v majetku Metternichů. Nevyužíván pro žádné účely, postupně chátral. V letech 1920 došlo ke zřícení centrální kopule kostela. Díky zásluze architekta Hanuše Zápala byly provedeny první záchranné práce.    Od roku 1952 je v prostorách proboštství zřízeno regionální muzeum, které postupně začalo uskutečňovat rekonstrukce objektu. K těm nejvýznamnějším však došlo až počátkem 90. let, nejprve v části proboštství (obnova východní a západní věže a fasáda), potom k nákladné a obtížné rekonstrukci kostela a revitalizaci západního ambitu. Dostavba východního ambitu probíhala v letech 2017-2021. Definitivní dokončení areálu, jenž bezesporu patří mezi nejvýznamnější a nejpůsobivější barokní realizace v západních Čechách je závěrečným aktem procesu obnovy Mariánské Týnice a ozřejmí návštěvníkovi původní intence Santiniho geniálního návrhu. Ambitové chodby dekorované freskovou výzdobou zobrazují radosti Panny Marie. Autorem výzdoby je akademický malíř Jan Spěváček.    Více k aktuálním akcím muzea ZDE.            

Vedrovice jsou známou archeologickou lokalitou především v odborných kruzích a široké veřejnosti se snažíme Vedrovice přiblížit zřízením tohoto archeologického muzea a vystavením exponátů z nalezišť. I. expozice ,,Vedrovice před 6000 lety" Nejstarší nálezy spadají do mladší doby kamenné tzv. neolitu. Řádově můžeme říci 6000 až 4000 let před naším letopočtem. Vykopávky zde prováděli archeologové z Moravského zemského muzea v Brně. Ve Vedrovicích se našlo sídliště Kultury s lineární keramikou, která sem přišla z balkánského poloostrova a migrovala dále na západ a sever Evropy. Naleziště se nachází nad Vedrovicemi po obou stranách silnice vedoucí k Moravskému Krumlovu. Sídliště bylo obehnáno příkopy a palisádami proti nepřátelům a nezvané zvěři. Lidé s stavěli dlouhé dřevěné domy, po kterých nám zůstaly kulovité jamky a tak můžeme zrekonstruovat poobu těchto domů i dnes. Podnebí tehdejší doby můžeme přirovnat  našemu jaru nebo podzimu. Lidé již znali obělávání polí a díkytomu se stali prvními zemědělci. Toto období se nazývá neolitcká revoluce, kdy se od původního lovu a sběračství přechází k zemědělství. Pole obdělávali ručně - pluhy, motykami a srpy. Pěstovali obilí - pšenku jednozrnku,dvouzrnku nebo len,hrách a čočku. Nejrozšířenější a nejtvrdší surovinou té doby byl kámen. Z něj si lidé vyráběli nástroje nebo štípali čepele, díky čemuž si usnadňovali práci. Z obilí dokázali zhotovit mouku mletím obilí mezi kameny. Domestikovali zvířata volně žijící v lesích - prase, kozu nebo tura. Byli také zručnými umělci. V pecích nejen vařili ale i vypalovali keramiku (různé poháry, hrnce, misky,..). Dále vyráběli krásné šperky, které zdobily jejich šaty. Suroviny používali z okolí (kámen, kost) nebo ze směného obchodu, např. ze Středomoří (mušličky). Vyráběli sošky že tzv. Venuše, které symbolizovaly plodnost ženy a úrodnost země. Vedrovice se pyšní Vedrovickou venuší, datovanou do r. 4200 př.n.l. Lidé si také dokázali ze srsti na vřeténku upříst přízi a tu potom setkát v látku na stavu. Nosili haleny, kalhoty i šaty zdobené korálky a kolem pasu mívali opasek ze spondylové kosti. V tehdejší době byli i dobrými léčiteli. Dokázali si poradit se zlomeninami, dokonce úspěšně amputovali končetiny, kdy lidé tyto zákroky ve většině případech přežili.V muzeu lze také vidět raritní hroby žen keré byly pohřbeny s pozůstatky novorozence v lůně. Zřejmě došlo při porodu ke komplikacím a ženy zemřely.   Na konci této exozice je místnost věnovaná pohřebišti této kultury. V trati zvané Široká u lesa se našlo na 97 kostrových hrobů v poměrně vysoké hustotě na malém prostoru. Kostry jsou ve skrčené poloze - odtud název skrčenci. Obvykle leží na levém boku směrem k východu. V muzeu máme k nahlédnutí tři rekonstrukce hrobů, a to dítěte, ženy a muže, kteří byli pohřbeni i s milodary, chránící je v posmrtném životě. Dále zde máme maketu hrobu ženy, která byla pohřbena se všemi dosavadními poctami tehdejšího pohřbívání. Měla bohatě zdobený pohřební šat korálky, čelenkou, náhrdelníky a náramky. Na čele má stopy po okrové barvě, jejíž význam není znám. Zemřela v poměrně mladém věku 18ti let a tím je pro archeology záhadou, proč byla v tak mladém věku důležitá pro společnost. Průměrný věk dožití byl tehdy 30-40 let a lidé měřili kolem 150-160 cm.          

Muzeum seznamuje návštěvníky nejen s dějinami blízkého zámku Nová Horka a jeho zakladateli, hrabaty Wettery z Lilie, ale i s rodem světoznámého hudebního skladatele Leoše Janáčka, jehož děd Jiří Janáček byl v obci regenschorim a učitelem. Část expozice je věnována bratrům Žurovcům a počátkům letectví na Moravě. Z muzejních sbírek se také dozvíte mnohé o historii obce a přilehlé části Poodří.

Navštivte unikátní muzeum v nově zrekonstruovaném zámku Příseka, jehož historie sahá až do 15. století a připomeňte si tak hračky, se kterými jste si hráli jako malí. Připravena je expozice plná zajímavostí, raritních modelů a překvapení. Expozice nabízí příbližně deset tisíc exponátů. K vidění je například  miniaturní tank od Igry Praha, který se začal vyrábět koncem 60. let. Jedná se o plechovou hračku s plastovými koly a pryžovými pásy na pružinový pohon (natáčení klíčkem). Dalším vystaveným exponátem je  mechanický válec Husch, který patří mezi nejstarší mechanické válce vyrobené v Československu. V muzeu je k vidění také  Tatra 138 - skříňové auto (ČSAD), Škoda 120 L od KDN, Praga S5T, Tatra 815 Rallye - Kapské Město a další. V areálu zámku je pro vás připravena  kavárna, kde si můžete odpočinout, občerstvit se nebo zakoupit model, který vám po čase návštěvu tohoto jedinečného muzea připomene. Nabídka kavárny obsahuje  velký výběr nápojů, čerstvých dezertů i slaných pokrmů.

Muzeum Beskyd Frýdek-Místek sídlí ve frýdeckém zámku a je příspěvkovou organizací Moravskoslezského kraje. Krásný renesanční zámek je dominantou Zámeckého náměstí ve Frýdku. Návštěvníkům nabízí pětici stálých expozic a množství výstav vlastivědných, historických, výtvarných i přírodovědných. Tradice muzejní činnsti spadá do roku 1924, kdy byla zahájen ve Frýdku první výstava právě v Rytířském sále frýdeckého zámku. Svými sbírkami je muzeum jedním z nejbohatších v Moravskoslezském kraji.   BESKYDY - PŘÍRODA A LIDÉ Stálá expozice, která poskytuje ucelený obraz o životě v Beskydech a Pobeskydí. Historicko-etnografická část nyní prezentuje na 800 sbírkových předmětů, dokumentujících tradiční zemědělství, řemesla, obchod, železářství a další. Můžeme nahlédnout do valašské jizby, dozvědět se něco o chovu ovcí, prohlédnout si tkalcovský stav aj. Přírodovědná část představuje typické ekosystémy frýdeckomísteckého regionu, které jsou doplněny zejména velkým množstvím exponátů obratlovců (téměř 200 kusů). Pozoruhodná je zejména kolekce velkých šelem (medvěda hnědého, rysa ostrovida a vlka obecného) a mnoha druhů vzácných ptáků, unikátem je i exponát mladého losa evropského. Nejcennějšími exponáty z dávné geologické minulosti regionu jsou kosterní pozůstatky savců ze čtvrtohor a zkamenělina druhohorní cykasovité rostliny.  ZÁMECKÝ OKRUH Prohlídková trasa po frýdeckém zámku nabízí Rytířský sál s erbovními obrazy slezské šlechty, zámecké interiéry instalované v reprezentačních prostorách, vyhlídkovou věž – gloriet a kapli sv. Barbory. Stylizovaný zámecký okruh ukazuje život šlechty a měšťanstva v historické oblasti těšínského knížectví, převážně z 19. století. FRÝDEK - MARIÁNSKÉ POUTNÍ MÍSTO Stálá expozice v sakristii kaple sv. Barbory připomíná skutečnost, že Frýdek patřil k nejznámějším a nejnavštěvovanějším mariánským poutním místům ve Slezsku. FRÝDEK A MÍSTEK Expozice, která má návštěvníkovi přiblížit historii a významné osobnosti dvou měst ležících podél řeky Ostravice, moravského Místku a slezského Frýdku.   PAMÁTNÍK ÓNDRY  ŁYSOHORSKÉHO Stálá expozice věnovaná životu a dílu frýdeckého rodáka, který byl a je světově uznávaným básníkem a překladatelem.

Muzeum Blanenska se od počátku specializuje na oblast železářství od prehistorického období po současnost, zabývá se otázkami regionální historie dějin města Blanska a shromažďuje dokumentaci k dějinám výzkumů v Moravském krasu. Stále expozice: Blanenská umělecká litina, Objevitelé Moravského krasu, Hrady blanenského okolí,  Bydlení na blanenském zámku, Historické interiéry, Chemická laboratoř barona Reichenbacha, Historie měřicí techniky

Muzeum Bojkovska nabízí pohled do historie života na Bojkovsku. Mimo jiné zde naleznete expozici staré školní třídy a historického retro bytu z 50. let 20. stol. a také expozici věnovanou Moravským Kopanicím a žítkovským bohyním. V muzeu se můžete těšit na expozici věnované nejstaršímu osídlování Bojkovska, cechům a řemeslům, soudnictví v Bojkovicích, lidovému domu s hospodářstvím a na expozici sakrální tematiky. Každý  okruh má své lákadlo i neopakovatelnou atmosféru. Vexpozici zaměřené na řemesla se můžete setkat například s vybavením soukenické dílny z 18. století, s ukázkami práce kovářů a zámečníků či s cechovními postavníky. Nechybí ani tradiční téma muzea – expozice věnovaná zvěrokleštičství, které se věnovalo kastrování dobytka. Je připomenut také význam Bojkovic jako správního a soudního centra, které disponovalo soudní pravomocí již od 15. století. Stojí za zmínku, že samotné muzeum se dnes v budově bývalého soudu nachází a na tomto místě stála i bojkovská radnice z roku 1672. Její existenci připomíná zvon z roku 1669, který vyzváněl odsouzencům při cestě na popraviště, okovy z radniční šatlavy či makovice která byla umístěna na radniční věži. Novější dobu, kdy zde fungoval okresní soud, reprezentuje instalace soudní místnosti a nechybí ani připomínka významého přednosty okresního soudu poslanece JUDr. Bohumíra Bunžy. Pro milovníky lidových tradic je připravena ukázka bydlení a hospodářství na Bojkovsku s působivou instalací domovní zdi oddělující obě tyto části. Další expozice věnovaná duchovní tematice nabízí příležitost k zamyšlení a ztišení nad nad díly sakrálního charakteru. Působivou atmosféru zde navozují okenní vitráže, sochy a obrazy stětců či přítomnost kněze – byť jen coby figuríny. Jako na návštěvě u babičky si budete připřipadat v expozici historického retro bytu z 50. let  20. století, který je tvořen kuchyní, obývacím pokojem, ložnicí a koupelnou se záchodem. Veškeré vybavení je dobové a u návštěvníků evokuje vzpomínky na dobu nedávno minulou. Expozici školní třídy mají rády nejen děti, ale i dospělí, kterým se v paměti vybyví jejich školní léta. Další expozice je zaměřena na oblast Moravských Kopanic. Tedy území, které tvoří obce Starý Hrozenkov, Žítková, Vápenice a Vyškovec. První část expozice vás seznámí s historií oblasti, životem v průběhu roku a prostým krojem s barevnou výšivkou typickou pro Moravské Kopanice. Popisnou část expozice doplňují výšivky, kroje a krojové součástky pocházející z různých časových období i historické fotografie ilustrující realitu všedního života. Expozice dále pokračuje instalací dvouprostorového obydlí skládajícího se z pitvoru, který sloužil k umístění hospodářského nářadí, potřeb pro domácnost a často i hospodářská zvířata, a z jednoduše zařízení jizby, které dominuje černá kuchyň s pecí.  

Barunčina škola - pobočka Muzea Boženy Němcové - historická budova, kterou navštěvovala Božena Němcová v letech 1826–1833 - expozice prusko-rakouské války 1866

Památník byl v prostorách benediktinského kláštera v Rajhradě pro veřejnost otevřen 1. července 2005. Návštěvníkům Památník nabízí stálou expozici zahrnující nejvýznačnější osobnosti literatury na Moravě od 9. do 20. století, temporární výstavy a prohlídku interiéru restaurované historické benediktinské knihovny s osmnácti tisíci knihami.Celkem čítá fond knihovny na 65 000 svazků. Odborné badatelské veřejnosti je od poloviny roku 2006 zpřístupněna Knihovna Benediktinského opatství Rajhrad a Knihovna Muzea Brněnska, které spravuje Památník písemnictví na Moravě.

Návštěvník, vstupující barokní bránou do areálu národní kulturní památky Cisterciácké opatství Porta coeli v Předklášteří, najde za vysokou klášterní zdí rozsáhlý komplex budov s raně gotickým jádrem a s mnoha gotickými, renesančními a zejména barokními přístavbami. Alejí mohutných lip dojde na hlavní nádvoří s unikátním, bohatě zdobeným gotickým portálem v průčelí klášterního kostela a s protilehlou budovou Podhoráckého muzea, které zde sídlí od roku 1955. Nabídka v muzejní pokladně je velmi široká. V hodinových intervalech jsou zpřístupněny prostory gotického jádra kláštera: kostel, křížová chodba s rajskou zahradou a kapitulní síň. Naopak samostatně přístupné jsou čtyři stálé expozice a četné sezónní výstavy v muzeu. Ty zaujmou vnímavého návštěvníka nejen vystavenými exponáty, ale i atmosférou klasického muzejního prostředí v interiérech barokní budovy bývalého proboštství. Nejstarší expozice PALEONTOLOGIE A MINERALOGICKÝ SYSTÉM, umístěná v dobových vitrínách na chodbě muzea, byla v roce 1998 doplněna o regionální část MINERÁLY NA TIŠNOVSKU. Protiváhou k nim jsou dvě historické expozice: MĚŠŤANSKÝ OBYTNÝ INTERIÉR Z PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ z roku 1999 a DĚJINY A SOUČASNOST KLÁŠTERA PORTA COELI z roku 2004. V klášterní křížové chodbě doplňuje kolekci muzejních expozic LAPIDÁRIUM kamenných fragmentů. Bylo obnoveno a doplněno v roce 2009. Zážitky spojené s návštěvou muzea a kláštera lze v pokladně ukončit zakoupením suvenýrů vztahujících se k oběma objektům nebo k probíhajícím výstavám.

Muzeum v Ivančicích patří k nejstarším moravským regionálním muzeím – bylo otevřeno 10. června 1894. Vyniká bohatostí a rozmanitostí sbírek; mimo jiné se zde nachází fond malíře Alfonse Muchy, ivančického rodáka. Od konce roku 2005 je sbírkový fond muzea uložen v prostorách benediktinského kláštera v Rajhradě. Pracoviště muzea se nachází v Ivančicích na Široké 1; výstavy muzeum pořádá v galerii Památníku Alfonse Muchy v Ivančicích na Palackého nám. 9.

Muzeum sídlí v renesanční budově někdejší scholasterie na poklidném hlavním náměstí městečka. Pořádá tematické výstavy a zaměřuje se především na dětské návštěvníky. K výstavám připravuje programy pro školy a dílny či herny pro rodiny s dětmi. Muzeum sídlí v renesanční budově někdejší šlapanické scholasterie na poklidném hlavním náměstí městečka. V jeho sbírkách se nachází mimo jiné pozůstalostní fond významného českého krajináře Aloise Kalvody, který se ve Šlapanicích narodil. Součástí etnografických sbírek muzea je pozoruhodná kolekce výšivkových tiskátek. Šlapanice a jejich okolí jsou také spojovány se známou bitvou "tří císařů". Budova scholasterie, v níž muzeum sídlí, sloužila před bitvou jako štáb maršála Soulta, velitele IV. francouzského armádního sboru. Ve vestibulu muzea si návštěvníci mohou prohlédnout koněspřežné kočáry z  19. a 20. století. Muzeum pořádá tematické výstavy a dlouhodobě se zaměřuje především na dětské návštěvníky. Ke všem výstavám jsou připraveny dílny či herny pro rodiče s dětmi a také doprodovodné programy pro školy a školky.  K návštěvě muzea můžete využít pravidelnou linku brněnské MHD - trolejbus č. 31.

O Muzeu Brněnska Brněnsko je region charakteristický přírodní, krajinnou, sociální a kulturní rozmanitostí. Ta se projevuje i v činnosti a působení regionálního Muzea Brněnska. Vzniklo v 60. letech 20. století, tehdy pod názvem Okresní muzeum Brno - venkov, sloučením několika samostatných institucí, dnes poboček Muzea Brněnska. Jde o Podhorácké muzeum v Předklášteří (založeno v r. 1929) na severozápad od Brna, Muzeum ve Šlapanicích (vzniklo v r. 1934) na jihovýchod od moravské metropole, Památník Mohyla míru (dostavěn těsně před vypuknutím I. světové války, veřejnosti předán v r. 1923) v centru někdejšího bojiště bitvy u Slavkova, Muzeum v Ivančicích na jihozápad od Brna (otevřeno v r. 1894) a konečně Památník písemnictví na Moravě. Vyvíjí svou činnost od roku 2005 a má sídlo v benediktinském klášteře v Rajhradě na jih od Brna. Od roku 2015 je nejmladší pobočkou Vila Löw-Beer poblíž známého brněnského parku Lužánek. Nejstarší pobočkou je Muzeum v Ivančicích. Podnětem k jeho založení byla rozsáhlá sběratelská aktivita v souvislosti s přípravami pražské Národopisné výstavy českoslovanské pořádané v roce 1895. Rozsáhlé celky tvoří v muzeu archeologické doklady z dějin města, například z bývalého ivančického českobratrského sboru, vzácná sbírka cínového nádobí, keramika, kolekce zbraní a sbírkové předměty vztahující se k dávnějším i novějším dějinám města. V muzeu je také fond vztahující se k životu a dílu nejznámějšího ivančického rodáka Alfonse Muchy. Sbírkový fond pobočky je uložen v rajhradském klášteře, výstavní činnost Muzea v Ivančicích probíhá v galerii ivančického Památníku Alfonse Muchy. Podhorácké muzeum sídlí v malé, nicméně daleko za hranicemi okresu známé obci Předklášteří. Ta vděčí za svůj věhlas ženskému cisterciáckému klášteru Porta coeli (Brána nebes), založenému v roce 1232 královnou Konstancií. Podhorácké muzeum se do areálu kláštera, který byl v roce 2010 prohlášen Národní kulturní památkou, přestěhovalo v polovině 50. let 20. století z nedalekého Tišnova. Také v případě tohoto muzea došlo k prvnímu pokusu o jeho založení v souvislosti s národopisnou výstavou v Praze. Formálně bylo muzeum založeno v roce 1929 a začalo systematicky budovat sbírkový fond. Jeho jádro pochází z 50. a 60. let 20. století. Unikátní součástí sbírkového fondu muzea je rozsáhlý mineralogický materiál, bohaté jsou i fondy dokumentující vybavení zejména měšťanských domácností z Podhoráckého regionu a doklady řemeslné výroby, hospodářské, živnostenské, umělecké a školské minulosti i lidové kultury předhůří Vysočiny.  Šlapanice, kde sídlí další pobočka Muzea Brněnska, jsou prakticky na dohled od Brna. Jsou střediskem oblasti na jihovýchod od moravské metropole. Pozoruhodná minulost zde sahá daleko do pravěku – zkoumána tu byla rozsáhlá pohřebiště už z pozdní doby kamenné a starší doby bronzové, ne tak dávno také mauzoleum z období stěhování národů na nedalekém návrší Žuráni. Archeologické nálezy ze zmíněných prehistorických pohřebišť uchovává Muzeum ve Šlapanicích jen v malé míře, rozsáhlejší jsou doklady z oboru národopisu a památky hmotné kultury minulých generací z oblasti na východ od Brna. Samostatným celkem je fond šlapanického rodáka, malíře Aloise Kalvody. Ve výstavní činnosti se muzeum důsledně zaměřuje na doprovodné programy pro děti a úzce spolupracuje se školami. Svébytnými celky Muzea Brněnska jsou dva památníky. Dominantou slavkovského bojiště je Památník Mohyla míru, vybudovaný z podnětu P. Aloise Slováka v letech 1910 – 14 jako památník obětem válek. Ve své době šlo o zcela výjimečný monument, první válečný památník s mírovým posláním vůbec. Dnes je kulturní památkou. V sousedství Mohyly míru byla v roce 1925 zpřístupněna nevelká expozice ke Slavkovské bitvě. Sbírkový fond památníku obětí Slavkovské bitvy „tří císařů" (2. 12. 1805) je poměrně malý (početně i kvalitativně utrpěl mj. řadou necitlivých reorganizací před více než padesáti lety), je však v posledních letech intenzivně doplňován. K dvoustému výročí bitvy byla v muzejním objektu zpřístupněna mimořádně atraktivní multimediální expozice, která přitahuje trvalý zájem návštěvníků z celého světa. V roce 2005 začala v rámci Muzea Brněnska působit nová pobočka - Památník písemnictví na Moravě. Ve starobylých zdech kláštera v Rajhradě, jehož komplex je kulturní památkou, se tak dnes stýká a prolíná historie příslovečné benediktinské učenosti s písemnictvím Moravy, starším i tím živým. Literatura, písemné památky měly v Rajhradě vždy své pevné místo a Památník písemnictví na Moravě na tuto tradici navazuje. Vedle pravidelné výstavní činnosti se věnuje rozšiřování svého sbírkového fondu literárních moravik, jenž zahrnuje také výtvarné artefakty související s knižní produkcí. Úzký kontakt s dětmi a mládeží již několik let zajišťuje literární soutěž Skrytá paměť Moravy a její doprovodný program, seminář tvůrčího psaní Krocení literární múzy. Památník je literárním muzeem, které si za krátkou dobu své existence již získalo své pevné místo v duchovním životě Moravy i v cestovních plánech zájemců o její kulturní bohatství. Nejnovější pobočkou muzea, která svou činnost naplno rozvine od počátku roku 2015, je Vila Löw-Beerů. V památkově obnovené vile, kterou obývala významná brněnská židovská rodina velkoprůmyslníků a obchodníků s textilem, bude otevřena stálá expozice pod názvem „Svět brněnské buržoazie od Löw-Beer k Tugendhat“. Muzeum Brněnska je členem Asociace českých a moravskoslezských muzeí a galerií a také členem Českého výboru ICOM (mezinárodní organizace muzeí). Při plnění svého poslání zaměřuje pozornost především na sbírkotvornou činnost, na získávání dalších dokladů historického a (v menší míře) přírodního vývoje regionu a na péči o bohaté sbírkové fondy, které jsou výsledkem setrvalého úsilí několika generací muzejních pracovníků. A samozřejmě také na prezentaci sbírkových předmětů i výslefků studia odborných pracovníků - a jejich využití pro dospělé i mladší návštěvníky. Nepominutelnou součást muzejní práce tvoří spolupráce se školami. Dlouhodobými výzkumnými úkoly odborných pracovníků jsou dokumentace některých stránek minulosti v regionu, ať už v jeho centrech či mimo ně. Výsledkem úsilí odborných pracovníků jsou výstavy a další formy prezentace, jako jsou články v odborném i laickém tisku, přednášky, besedy, tzv. „dětské dílny“ a další. Své poslání se snaží Muzeum Brněnska naplňovat ve všech ohledech. Na každé z poboček působí odborný pracovník ve funkci historika se zaměřením na dané místo a region, kde sídlí; s výjimkou Ivančic je zároveň správcem depozitáře pobočky. Působnost dvou etnoložek, historičky umění a archeoložky je územně širší, zahrnuje celé Brněnsko. V současnosti působí v muzeu 50 kmenových zaměstnanců, z nichž je 20 odborných pracovníků, 12 průvodců, 5 technickohospodářských pracovníků a 13 pracovníků v dělnických profesích.

Památník Mohyla míru byl postaven na počest obětí Napoleonovy vítězné bitvy u Slavkova (2. 12. 1805) podle záměru kněze A. Slováka jako naplnění jeho myšlenky učinit z centra někdejšího bojiště pietní "místo světla", memento válek. Je dominantou i přirozeným středem chráněné památkové zóny Slavkovské bojiště. O státních a církevních svátcích a významných dnech a také po celý červenec a srpen je památník slavnostně osvětlen. V renovovaném muzejním objektu sousedícím s památníkem mohou návštěvníci shlédnout netradičně pojatou multimediální expozici „Bitva tří císařů. Slavkov / Austerlitz 1805“ a v muzejním pavilonu expozici "Fenomén Austerlitz". V areálu památníku probíhá každoročně na přelomu listopadu a prosince pietní akt k uctění padlých jako vyvrcholení vzpomínkových akcí k výročí bitvy. O státních svátcích, významných dnech a po celý červenec a srpen je Mohyla míru slavnostně osvětlena. Pobyt na Mohyle míru zpříjemní návštěvníkům Kavárna Mohyla míru. Bližší informace lze získat na tel. čísle 544 228 152. Prodejna suvenýrů poskytuje široký výběr. K návštěvě památníku můžete využít pravidelnou městskou linku MHD - BUS č. 48 z ul. Úzká - OD TESCO u hlavního nádraží do obce PRACE - náves a dále 1,2 km pěšky nebo pravidelnou městskou linku MHD - BUS č. 40 z ul. Úzká - OD TESCO u hlavního nádraží do obce SOKOLNICE, žel. st. a dále cca 2,5 km pěšky.

Vila obývaná v letech 1913–1939 rodinou Alfreda a Marianny Löw-Beerových, rodičů Grety Tugendhat. Vila Löw-Beer v Brně je nejmladší pobočkou Muzea Brněnska. V letech 1913-1939 vila patřila Alfrédovi Löw-Beerovi, židovskému velkoprůmyslníkovi a obchodníku s textilem, který věnoval na konci 20. let 20. století část pozemku své dceři Gretě. Ta zde společně s manželem Fritzem Tugendhatem vybudovala v letech 1929-1930 rodinný dům – dnes světoznámou Vilu Tugendhat. V památkově obnovené Vile Löw-Beer je umístěna expozice nazvaná Svět brněnské buržoazie mezi Löw-Beer a Tugendhat. Veřejnosti je k dispozici knihovna. Expozici doplňují krátkodobé výstavy v galerii Celnice. Pobyt návštěvníkům zpříjemní Café Löw-Beer. Od dubna 2018 mají návštěvníci také možnost absolvovat komentovanou prohlídku technického zázemí vily, která je seznámí se zachovalými prvky unikátního systému teplovzdušného vytápění. 

Muzeum v Žebráku svým návštěvníkům nabízí stálou expozici "Z historie města Žebráka". Expozice přibližuje návštěvníkům historii města, vývoj řemesel a seznamuje s význačnými rodáky, kterými byl například Šebestián Hněvkovský. Jméno Žebrák není odvozeno od chudoby, pomineme tedy různé pověsti o chudých studentech, ale od žebra. Ve staročeštině se takto označoval i úzký a strmý svah. Latinská podoba Mendicus a německá Bettlern vznikla doslovným překladem českého výrazu Žebrák. První písemná zpráva o existenci trhové vsi pochází z roku 1280. Zřejmě ještě za Zajíců z Valdeka byla povýšena na městečko. V roce 1336 přešlo do majetku krále Jana Lucemburského a jeho následovníků. Roku 1396 byl Žebrák povýšen na město králem Václavem IV. Ten nechal posílit hradby, které byly prolomeny třemi branami – Plzeňskou, Pražskou a Hradní. Roku 1425, poté co neúspěšně obléhali hrad Točník a Žebrák, vydrancovali a vypálili město Žebrák husité. V roce 1611 je vydrancovalo ustupující pasovské vojsko. Další pohromy, které město sužovaly, byly požáry. Největší pohroma postihla Žebrák v roce 1639, kdy byl takřka zničen vpádem Švédů. Celé město bylo vypáleno a mnoho nechybělo, aby zcela zpustlo. V ruinách přebývalo pouze 10 lidí. Po Švédech přišli opět císařští vojáci. Ani v 18. století nebylo město ušetřeno živelných a válečných pohrom. V roce 1714 opět vyhořelo a za válek v době vlády Marie Terezie v roce 1744 a 1757 jím prošla několikrát cizí vojska, která sice ve městě neřádila tak jako za třicetileté války, ale potraviny a píci brala. Roku 1780 zachvátil město požár, při kterém vyhořel i kostel sv. Vavřince, děkanství a škola. Roku 1802 byla na popud Šebestiána Hněvkovského založena Společnost divadelních ochotníků, která bez přerušení funguje dodnes. 28. června 1829 se narodil v Žebráku budoucí historiograf města Ludvík Vorel. Roku 1864 byl z podnětu L. Vorla a P. M. Hněvkovského založen spolek Hlahol, který působil až do roku 1884. V roce 1869 byla založena tělovýchovná jednota Sokol. Dne 26. května 1925 vzniklo Městské muzeum. Spolu s historickým přehledem událostí je možné zhlédnout opis listiny krále Václava IV., kterou povyšuje městečko Žebrák na město a dále ukázky typářů a rychtářského práva ze 17. až 19. století. Historická expozice je doplněna městskými a cechovními truhlami a pokladnicemi. Část expozice věnovaná významným rodákům a buditelům se zaměřuje především na osobnosti Šebestiána Hněvkovského, Jana Nejedlého a Vojtěcha Nejedlého. Další část historické expozice je věnována řemeslům, které byly zastoupeny v Žebráku.

Plzeňská brána - nedílná součást opevnění královského města Berouna - nabízí nevšední vyhlídku na město a expozici věnovanou Berounu jako svébytnému právnímu institutu a jeho privilegiím

Muzeum Českého krasu, p. o. Beroun, nabízí návštěvníkům stálé expozice zaměřené na historii Berouna a přírodu Českého krasu. Venkovní expozice Geopark Barrandien širokou veřejnost seznamuje s jeho geologickou stavbou.

Nová expozice muzea se připravuje na Starém Zámku v Hořovicích Na Státním zámku Hořovice byla 15 let (1995 – 2010) ke zhlédnutí expozice umělecké litiny původem z Komárova a Hořovic. V návaznosti na celkovou reinstalaci zámeckých interiérů budou od roku 2011 v bývalých prostorách expozice obnoveny byty služebnictva a panská kancelář se zámeckým archivem. O umělěcké litině na Podbrdsku si můžete přečíst článek na http://muzeum-beroun.cz/11/2010/litina/.

Válečné muzeum s artefakty po našich legionářích 1. světové války s možností vzdělávacích programů pro školy a veřejnost. Cílem muzea je napomáhat zachování kulturního dědictví utvářením hrdosti k vojenským tradicím a posilováním vědomí součinnosti obyvatel k obraně vlasti. Tento cíl je realizován formou výstavní expozice, která je zaměřena na první odboj a ve které je historie vzniku československých legií a našeho státu přiblížena. Kromě výstavní části je důležitou součástí badatelské a digitalizační centrum s knihovou. V této části jsou veřejnosti zpřístupňovány informace o legiích i samotných legionářích a digitalizovány historické dokumenty a trojrozměrné exponáty.   Vzdělávací centrum československých legií nabízí základním a středním školám v Praze interaktivní přednášky o historii vzniku samostatného státu. Tím Československá obec legionářská pomáhá s výukou nejmladší generace a tak přispívá k obnovení národní hrdosti, vlastenectví, demokratických a bojových tradic a k seznámení mladé generace s historickým odkazem národního boje za obnovení České republiky a legionářských tradic.   Otevírací doba: Úterý - Pátek 9:00 - 18:00 Vstup do muzea se nachází za rohem z Ječné ulice. Do muzea je vstupné zdarma.    

Marcipánové pohádky, panenky a auta, čokolaterie s pohledem do výroby a vše o čokoládě. Ve třech patrech muzea najdete vše o historii čokolády, jejím pěstování a zpracování. Výstava je interaktivní, hravá, ideální pro rodiny s dětmi. K vidění jsou také exponáty vyrobené z marcipánu, tématem jsou pohádky, historické šaty oblečené na Barbie panenkách nebo aktuálně průlomová auta historie. Naši cukráři vám přímo před očima vyrábějí dobroty, které pak můžete zakoupit v našem obchodě. Lze být i kreativní a zkusit si práci s čokoládou nebo s marcipánem v naší dílně. Máme pipraveny i programy pro školy, seniory, zážitkové balíčky. Muzeum spolupořádá Festival čokolády  Táboře.

Památník obětem internace Králíky se nachází v klášteře na Hoře Matky Boží v Dolní Hedeči, okres Ústí nad Orlicí. Rozsáhlá stálá expozice, jedinečná v ČR, byla zřízena Muzeem K-S 14 otevřená v roce 2012. Památník s historickou expozicí je důstojnou připomínkou internace řeholníků, kteří byli na základě tzv. státem řízené centralizace deportováni a na tomto místě v období let 1950–1961 a komunistickým režimem omezeni na osobní svobodě.Centralizačním klášterem v Králíkách prošlo v letech 1950–1961 celkem přes 500 osob. Mnozí z nich byli pro svoji víru a přesvědčení dále odsouzeni a vězněni v komunistických věznicích nebo táborech nucené práce na území tehdejší ČSR. Někteří na následky útrap zemřeli. V Památníku má návštěvník možnost seznámit se s osudy některých z nich. Historická expozice chronologicky přímo navazuje na expozici v Muzeu čs. opevnění z let 1935–38, Pěchotního srubu K-S 14 „U  cihelny“ o historii a vývoji čs. státu do r. 1938 a některých souvislostech poválečného vývoje Československa. Památník se stálou expozicí se nachází v historické přístavbě prvního nádvoří kláštera a skládá se z hlavního sálu a dvou podélných místností. I. Hlavní sál V hlavním sále se návštěvník seznámí s tématem vztahu státu a církve v letech 1948 – 1961 po mocenském ovládnutí politické scény v Československu komunistickou stranou. Prostřednictvím informativních tabulí s  dobovými fotografiemi a archivními materiály je možné se seznámit s řízeným procesem likvidace řeholí v Československu a omezením svobody slova a demokracie, pronásledování duchovních osob i laiků a jejich odsouzení ve vykonstruovaných procesech, včetně dodnes nevyjasněných úmrtí některých obětí. Výstavní panely odhalují zákulisí tehdy zřízeného Státního úřadu pro věci církevní, Náboženské matice a dalších orgánů státního dohledu. Pomocí ikonografického i trojrozměrného materiálu si může každý návštěvník nastudovat propracovaný systém centralizačních a internačních klášterů a způsob jejich ostrahy bezpečnostními složkami totalitního režimu. Panely ukazují také konkrétní struktury Sboru národní bezpečnosti a Státní bezpečnosti v Králíkách, v Žaberku, na Orlicko-ústecku, i v ústředním vedení, které mělo problematiku církví v gesci. Výstava zahrnuje profily a medailony pronásledovaných. V části výstavy je zmínka o neobvyklé podpoře statečných občanů z Králík, kteří pomáhali řeholníkům zprostředkovávat korespondenci s blízkými osobami a byli za svoji činnost pronásledováni a vězněni. Samostatnou kapitolu tvoří vůbec poprvé zveřejněné informace o celé historii centralizačního kláštera v Králíkách a jeho vedení, řízené politické převýchově řeholníků, hospodářské správě a pracovním nasazení internovaných řeholníků v zemědělství na Králicku i ve výrobě. Ve vitrínách je možné si prohlédnout konkrétní autentickou výstroj a výzbroj ostrahy centralizačního kláštera tehdejšího Sboru národní bezpečnosti, ale také některé velmi vzácné osobní potřeby a části pozůstalostí řeholníků kongregace redemptoristů, které se podařilo zachránit. Z liturgických a obřadních předmětů ze zcela unikátních sbírek je možné shlédnout některé oděvy řeholníků, dále pak liturgické oděvy (pluviály, kasule, ornáty), kalichy, pyxidy, ciboria, monstrance, včetně relikviářů svatých a knih, které byly v 50. letech 20. století řádům a kongregacím zabavovány. S ohledem na význam poutního místa se jedná o významnou část sbírek mající vztah k redemptoristům a klášteru na Hoře Matky Boží. Ucelenou sbírku obřadních předmětů mající vztah k poutnímu místu, může shlédnout veřejnost vůbec poprvé. V místnosti se nalézá největší existující model tehdejšího Centralizačního kláštera Králíky s okolními, dnes již neexistujícími, hospodářskými budovami, který odpovídá 50. létům 20. století a byl vyhotoven na základě leteckých snímků a archivních dokumentů. V rohové části sálu se nachází promítací místnost s informacemi o nucené převýchově řeholníků v 50. letech minulého století organizované politickým referentem kláštera. Návštěvníci mají možnost vyzkoušet si speciální vězeňskou lavici a shlédnout v projekci živé vzpomínky internovaného řeholníka P. Jána Janoka z videoarchivu Ústavu pamäti národa v Bratislavě II. Místnost Tábory Podélná místnost seznámí návštěvníka se neblahou historií Táborů nucené práce (TNP) zřízených na základě zákona č. 247/1948 Sb., a Nápravně pracovních táborů (NPT), jak byla pojmenována vězeňská zařízení ústavního nebo táborového typu k výkonu trestu odnětí svobody v letech 1955 - 1961, a to v souladu s Řádem pro NPT Ministerstva vnitra, vydaným v roce 1955. Činnost NPT byla upravena podle sovětských zkušeností a navazovala na praxi pracovních útvarů z let 1949 - 1954, které byly nejednotně označovány jako trestanecké pracovní tábory (TPT), pracovní útvary vězňů (PÚV), pracovní útvary odsouzených (PÚO) nebo pracovní útvary potrestaných (PÚP). V místnosti se nachází ukázka interiéru velitelského „baráku“ (ukázka kanceláře za mřížemi v interiéru) a strážní věže tzv. „špačkárny“ (ukázka za plotem v interiéru). Největším modelem, který lze navštívit i zevnitř, je interiér části obytného „baráku“ Nápravně pracovního tábora (NPT). V obytném „baráku“ NPT bylo přibližně deset světnic, ve kterých bylo umístěno v průměru dvacet vězňů - „muklů“ (slangový výraz vězňů léta používaný pro „mužeurčené k likvidaci“). Vězni spali většinou na dřevěných palandách se slamníky. V místnosti je možné shlédnout kovové postele vz. 10. Na zdi jsou zavěšeny poličky na osobní potřeby. V místnosti se kromě postelí nachází také kamna, která se z důvodu nedostatku otopu používala jen za obzvláště mrazivého počasí. Na věšáku visí přilba zvaná „želva“, používaná v uranových dolech, černá pláštěnka a různé potřeby. V 50. letech prošly různými NPT desítky odsouzených kněží a bohoslovců, zejména v období cílené těžby uranu a nerostných surovin. Uranovou rudu nechala čs. vláda těžit ve velkém na základě tajné smlouvy se SSSR z listopadu 1945. Trestanci v táborových podmínkách velmi strádali a trpěli. Pracující byli také kromě těžké práce v dolech vystaveni ponižování, mučení a snižování lidské důstojnosti. Podmínky se však lišily v závislosti na veliteli tábora, místě a období. Známou oblastí tězby uranu bylo Jáchymovsko, kde bylo v roce 1953 v celkem dvanácti táborech vězněno 12 000 politických vězňů. V letech 1953 - 1959 byli dalsí tisíce vězňů umístěno v příbramských táborech Vojna a Bytíz. Celkem proslo uranovými "lágry" přes 70 000 politických vězňů (pozn.: kromě politických i vězni retribuční a kriminální), kteří byli trvale vystaveni nelidským podmínkám, radioaktivnímu záření a vdechování zulového prachu. Mnozí zemřeli na rakovinu plic, nebo přezili, avsak s trvalými následky. Do SSSR bylo vyvezeno celkem 98 000 tun uranové rudy. III. Místnost Věznice Poslední místností okruhu návštěvní prohlídky je ukázka chodby z typizované věznice 50. let 20. století s ukázkou dvou samovazeb - „izolací“, z nichž jedna je otevřená a je tedy možné shlédnout i její jediné vybavení - sklopné lože na zdi. Návštěvník se tak může seznámit s poměry v československém vězeňství v období režimu nesvobody, kde zemřelo mnoho řeholníků a kněží. Na tabuli se nachází plánek táborů nucené práce a zařízení Správy sboru nápravné výchovy v ČSR a řada informací k organizaci vězeňství a postavení vězňů v letech 1950-1961. Zvláštní pozornost je věnována také výkonu trestu smrti a s ním souvisejícím tehdejším právním předpisům a jeho zneužití vůči politickým vězňům v dané době. Místnost je z důvodu prostorové dispozice vstupním prostorem památníku pro návštěvníky a je vybavena dobovým nábytkem, který používaly útvary Nápravných zařízení MV. KNIHOVNA generála Mašína Pomocná studijní knihovna a archiv s badatelnou se nachází na Velkém náměstí 367 u zřizovatele Památníku obětem internace Králíky (Muzeum čs. opevnění z let 1935-38, Pěchotní srub K-S 14 „U cihelny“ Králíky) v odpovídajících prostorách. S ohledem na charakter materiálů a podmínky jsou přístupné pouze odborné veřejnosti (muzejní pracovníci, pracovníci ústavů a institucí, studenti apod.) na dožádání u ředitele Muzea. Návštěvu je nutné dohodnout předem e-mailem. Na studium materiálu neziskové nevládní organizace není právní nárok.

Muzeum čs. opevnění z let 1935-1938, Pěchotní srub K-S 14 "U cihelny" je významnou památkou Pardubického kraje ! Přijeďte se podívat, uvnitř je unikátní a jedinečná expozice o Finanční stráži 1918-48 - jediná v ČR tohoto druhu. Historie objektu Pěchotní srub K-S 14 armáda k výstavbě zadala spolu s dalšími objekty 9. června 1936 jako 3./III. stavební podúsek ŽSV III Králíky. Lhůtu k provedení stavby stanovila na 220 dnů. Celková zadávací částka za 7 objektů podúseku činila 5 979 363,65 Kč. Do září 1938 se podařilo stavebně dokončit, vybavit a vyzbrojit všechny objekty tohoto podúseku. Při nucené evakuaci a vyklízení opevnění čs. armádou se zde v noci 3. října 1938 smrtelně postřelil četař Arnošt Hrad, příslušník osádky srubu, který svoji pevnost odmítl opustit. Je to nesmazatelná připomínka odhodlání příslušníků tehdejší armády bránit republiku s nasazením svých životů. V říjnu roku 1940 zde proběhly četné zkoušky zbraní a vnitřního zařízení (např. palby z pevnostního kanónu vz. 36, pevnostního minometu vz. 38 a minometu pro pancéřový zvon a kulometů). Jednalo se o nejrozsáhlejší zkoušky kompletního sortimentu čs. pevnostních pěchotních zbraní, provedené na našem území německou armádou. Při následném zkušebním postřelování objektu různými zbraněmi, a to až do ráže 21 cm, došlo ke značnému poškození stavby, střílen i zbraní. V 50. letech minulého století přišel srub přičiněním n. p. Kovošrot o oba své pancéřové zvony a v pozdějších letech byl několikrát upravován pro různé účely naposledy Ministerstvem vnitra o rámci projektu civilní ochrany. Střílny hlavních zbraní zůstaly zachovány a tak se pěchotní srub K-S 14 zařadil mezi lépe zachované těžké objekty v úseku ŽSV III. Od roku 1998 probíhají na tomto objektu rekonstrukční práce. V roce 2002 bylo založeno VHK ERIKA Brno na objektu Muzeum a od roku 2004 je členem Asociace muzeí a galerií České republiky. EXPOZICE A VÝSTAVY V roce 2002 byly instalovány první panely s expozicí věnovanou čs. opevnění, čs. armádě v roce 1938 a četaři Arnoštu Hradovi. V roce 2003 byl v horní části objektu vybudován základ stálé expozice o založení Republiky Československé v roce 1918 a návratu čs. Legií do vlasti s unikátní výstavou o počátcích válečné chirurgie a vojenského lékařství. Další část stálé expozice pojednává o systému a výstavbě opevnění od roku 1935 do roku 1938. Prostory s doplněným dobovým mobiliářem nebo replikami byly zpřístupněny ubikace poddůstojníků, místnost telefonisty, strojovna, ubikace velitele a skladiště PHM. V podzemních prostorách objektu se nachází vybavená strojovna, filtrovna pro tematické výstavy a místnost zemní telegrafie. V ubikaci mužstva je unikátní stálá expozice věnovaná finanční stráži Republiky Československé 1918-1948 s pamětními deskami se jmény padlých nebo zavražděných příslušníků v období 1938-1939. V minometní místnosti je možné shlédnout stálou expozici o životě a tragické smrti četaře Arnošta Hrada s bronzovou bustou tohoto vojáka od sochaře Ondřeje Štočka z Brna. ARNOŠT HRAD Četař Arnošt Hrad, zástupce velitele srubu a příslušník hraničářského pluku č. 6, při odstoupení pohraničních území Třetí říši odmítl odejít z objektu a spáchal sebevraždu zastřelením. Byl pohřben 10. října 1938 v Praze-Bohnicích. Podle výpovědí pamětníků se pohřeb stal tichou demonstrací nesouhlasu s kapitulací. Je to nesmazatelná připomínka odhodlání tehdejších příslušníků armády bránit republiku s nasazením svých životů. Bolestivý ústup z hranice jako první připomenula pamětní deska umístěná na stěně srubu „ilegálně“ v říjnu roku 1988 několika nadšenci z pozdější Společnosti přátel čs. opevnění. Ta na objektu vydržela cca jeden rok. Dne 2. října 1994 pak byla na srubu odhalena oficiální pamětní deska četaři Arnoštu Hradovi a to za účasti nejvyšších představitelů AČR. Následně zcizená deska byla obnovena nákladem Společnosti přátel čs. opevnění v roce 1998 při příležitosti akce „Bouda 98“. Tato deska je umístěna ve vstupní chodbičce do srubu a zde připomíná návštěvníkům smutné dny měsíce října 1938. Od roku 2002 je v minometní místnosti umístěna stálá expozice o životě tohoto četaře. Vznik muzea Dne 2. října 1994 byla na objektu za účasti nejvyšších představitelů armády odhalena pamětní deska četaři Arnoštu Hradovi, který se tragickou událostí z roku 1938 stal ústřední postavou dějin tohoto místa. Následně zcizená deska byla obnovena nákladem Společnosti přátel čs. opevnění v roce 1998. Srub samotný byl vyčištěn a neustále probíhají postupné konzervační a rekonstrukční práce. Na objektu od roku 1998 pracovala skupina dobrovolníků především z oblasti Královehradeckého kraje, která zpřístupnila pravou střeleckou místnost a podzemní prostory objektu. Od roku 2002 správu muzea a opravy objektu pro město Králíky zajišťuje občanské sdružení Vojensko-historický klub ERIKA Brno. Objekt byl zpřístupněn veřejnosti. Byly nainstalovány tématické expozice a výstavy. Muzeum je významným turistickým cílem v Pardubickém kraji. V okolí objektu je postupně obnovován překážkový systém. V objektu jsou prováděny konzervátorské práce a opravy kovových a betonových částí, probíhají práce k zajištění odvodnění a izolace objektu od nepříznivých vlivů počasí a odstranění poškození způsobených na objektu za II. světové války a po ní.   KNIHOVNA generála Mašína Pomocná studijní knihovna a archiv s badatelnou se nachází na Velkém náměstí 367 u zřizovatele Památníku obětem internace Králíky (Muzeum čs. opevnění z let 1935-38, Pěchotní srub K-S 14 „U cihelny“ Králíky) v odpovídajících prostorách. S ohledem na charakter materiálů a podmínky jsou přístupné pouze odborné veřejnosti (muzejní pracovníci, pracovníci ústavů a institucí, studenti apod.) na dožádání u ředitele Muzea. Návštěvu je nutné dohodnout předem e-mailem. Na studium materiálu neziskové nevládní organizace není právní nárok.

Muzeum nese jméno humpoleckého rodáka, světoznámého antropologa dr. Aleše Hrdličky. Bylo založeno roku 1895 s cílem shromažďovat duchovní a hmotné památky charakterizující oblast Českého Horácka. Humpolecké muzeum bylo založeno 28. července 1895 jako Musejní společnost pro okres humpolecký s cílem shromažďovat duchovní a hmotné památky charakterizující místní kraj. Základ sbírek tvořily předměty vystavené o rok dříve na Okresní hospodářské a průmyslové výstavě, jejíž součástí byla i výstava národopisná – jako sběratelská výstava pro plánovanou Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze pro rok 1895. Velkou část sebraných předmětů jejich majitelé musejní společnosti věnovali, a tím byl dán základ narodopisné muzejní sbírky.         Pro muzeum byla nejprve vyčleněna jedna místnost v budově tehdejší radnice, z nedostatku místa však nemohly být sbírky zpočátku přístupné veřejnosti. Až po získání druhé a třetí místnosti bylo muzeum zpřístupněno alespoň na několik dní v roce, což bylo přijato s povděkem. Po několikerém stěhování získalo muzeum konečně v roce 1933 adekvátní prostory, když bylo přestěhováno do budovy bývalé dívčí školy č.p. 273 na Horním náměstí, kde sídlí dodnes.   V roce 1952 přeměnou Muzejního spolku pro okres humpolecký vzniklo Městské muzeum v Humpolci. Nedlouho potom nastoupil do muzea první profesionální pracovník, do té doby pracovali pro muzeum pouze nadšení dobrovolníci. Postupně probíhala inventarizace sbírek, a započalo se také s celkovou rekonstrukcí budovy, při níž byly na půdě vybudovány depozitáře k uložení sbírek. V opraveném muzeu bylo národopisu vyčleněno druhé patro, kde vznikla expozice věnována životu, práci, kultuře a tradicím v oblasti Humpolecka. První patro zrekonstruované budovy bylo určeno pro nově vznikající expozici, spjatou se slavným rodákem. Ke 100. výročí narození dr. Aleše Hrdličky v roce 1969 probíhaly celostátní oslavy, které byly součástí světového kulturního výročí UNESCO. Renovované muzeum bylo otevřeno na jeho počest jako Muzeum dr. Aleše Hrdličky. V Humpolci byl k tomuto výročí uspořádán I. mezinárodní antropologický kongres, na který se sjeli vědci z celého světa. Při této příležitosti byla vybudována první antropologická expozice. A tak do té doby malé národopisné muzeum vešlo ve známost široké laické i odborné veřejnosti i jako muzeum antropologické.      V dalších letech došlo k reinstalaci národopisné i antropologické expozice a v pobočce muzea byla otevřena nová expozice Gustava Mahlera, kterou zde bylo možno zhlédnout až do roku 2013. Poté ji muzeum dlouhodobě zapůjčilo do skladatelova rodného domu v nedalekých Kalištích. Od počátku nového tisíciletí v muzeu postupně vznikaly další expozice. V roce 2002 dostal novou podobu národopis, v roce 2003 byla do muzea dlouhodobě zapůjčena mineralogická sbírka, v roce 2007 byla vybudována expozice dr. Aleše Hrdličky s indiánskou vesničkou a v pobočce muzea výstava Peklo. V roce 2009 byla vybudována expozice loutek a v roce 2014 přibyla do expozice Jak se žilo, jak se šilo. V květnu 2019, u příležitosti 150. výročí narození dr. Aleše Hrdličky, byla slavnostně otevřena zrekonstruovaná antropologická a Hrdličkova expozice.        

Muzeum Eduarda Helda představuje návštěvníkům historii výroby masopustního a karnevalového zboží. Současná firma PVO v Zákupech, vyrábějící masky, je jedinečná svého druhu a navazuje na dlouholetou tradici zakladatelské firmy Eduard Held zachováním původních výrobních postupů.

Nejzábavnější muzeum v Praze! Fascinující svět neskutečných optických klamů. Perfektní zábava pro všechny bez rozdílu věku. Jedinečný zážitek a super fotky. Více jak 100 interaktivních zábavných exponátů. Největší muzeum trikových iluzí v Praze. Vítejte v magickém světě optických iluzí! Staňte se součástí strhující expozice fantastických optických klamů a velkoformátových trikových obrazů. Vydejte se za jedinečným zážitkem do toho nejzábavnějšího českého muzea. Před návštěvou se nezapomeňte ujistit, že je váš fotoaparát plně nabitý a má dostatek místa v paměti, abyste mohli pořídit nevídané a legrační fotky a videa. Vyzkoušejte kouzelnou židli nebo magickou místnost, která vás promění v trpaslíka nebo obra. Nechte se kouzelníkem vystřelit z děla nebo levitovat ve vzduchu. Vaše hlava se náhle ocitne na stole nebo si na vás pochutná King Kong. Slavný alchymista Edward Kelley vás kouzlem uvězní ve své středověké laboratoři a dinosaurus si vás ve svých pařátech odnese do hnízda. Nechte se překvapit, čím vás zaručeně pobaví Charlie Chaplin nebo Albert Einstein. Uvidíte opravdový úsměv Mony Lisy a není to ten, který znáte z obrazu! Projdete se hlavou dolů po stropě místnosti, proměníte se v primabalerínu, uvidíte svůj skutečný obraz v zrcadle, stanete se nejkrásnějším člověkem na světě a zažijete mnohé další... Dýchne na vás kouzlo starých časů a dozvíte se zajímavá tajemství optických iluzí. Muzeum fantastických iluzí je úžasné místo pro děti a dospělé, kde nebudete věřit vlastním očím! Svým provedením je zcela originální a odlišné od všeho, co bylo dosud nejen v České republice k vidění. Návštěvu výstavy můžete zakončit ve slavné kavárně a cukrárně Myšák z roku 1922, která je přímo vedle muzea. Že se nejedná o obyčejnou cukrárnu vám napoví i věhlasná klientela. Na zákusek sem chodila například Ema Destinová, Oldřich Nový nebo prezident Tomáš G. Masaryk. Muzeum najdete na turisticky zavedené pěší trase v historickém centru Prahy ve Vodičkově ulici 31 u Václavského náměstí v 1. patře Galerie Myšák. Muzeum má výbornou dopravní dostupnost, která je zajištěna metrem A, B a tramvajemi. Zastávka tramvaje je v bezprostřední blízkosti muzea. Otevřeno je každý den 7 dní v týdnu včetně státních svátků od 9:00 do 21:00 hodin. Přejeme skvělou zábavu! Více na www.muzeumfantastickychiluzi.cz  

Ve Šrámkově domě v Sobotce vznikla nová multimediální a moderní výstava o životě a díle spisovatele, básníka a dramatika Fráni Šrámka. Na výstavě vás čeká komiks, video, audio, 3D exponáty, fotografie, básně, a tvůrčí úkoly – zkrátka literatura trochu jinak a zábavně!

V unikátní expozici plné dobových vyobrazení a 3D rekonstrukcí projdete historií vaření od pravěku až po současnost. Ve sto let staré hospodě a baru objevíte historii piva a destilátů. Poznáte životní příběhy i recepty nejslavnějších českých a světových kuchařů. Nejen děti, ale i vy se potěšíte starými kuchyňkami a obchůdky pro panenky. A v muzeu najdete ještě mnohem víc, nechte se překvapit!

Hlavní budova na Florenci je architektonickým objektem zapsaným v seznamu kulturních památek České republiky. Byla postavena přímo pro Museum královského hlavního města Prahy v letech 1896 – 1898. Muzeum je v současné době v rekonstrukci. Hlavní budova na Florenci je architektonickým objektem zapsaným v seznamu kulturních památek České republiky.  Byla postavena přímo pro Museum královského hlavního města Prahy v letech 1896 – 1898. Otevírací doba: denně kromě pondělí 9:00 –18:00, poslední středa v měsíci do 20:00   Stálé expozice hlavní budovy Muzea hl. m. Prahy: Praha v pravěku – dějiny města a jeho obyvatel od pravěku do r. 1784. Středověká Praha – expozice je věnována vzniku Pražského hradu, Vyšehradu a rozšířených osídlení pražské aglomerace v 9. – 12. Století. Barokní Praha – expozice řady uměleckých skvostů i dokladů života obyvatel Prahy. Langweilův model Prahy – model z let 1826 – 1834 ručně vyrobený z papírové lepenky. 3D kino – virtuální průlet Langweilovým modelem Prahy  - Otevřeno: úterý – neděle každou půlhodinu od 9:30 do 17:30 hodin, vstup: základní 30 Kč, snížený 15 Kč. Muzeum pro děti – expozice slouží jako herna pro děti. Slabikář návštěvníků památek – hmatová expozice pro vidomé i nevidomé návštěvníky věnovaná románskému slohu a gotice.

Jedinečný dům, ve kterém Muzeum hlavního města Prahy realizovalo stálou interaktivní expozici s názvem Praha Karla IV. - středověké město. Jedinečný dům získal dnešní základní dispoziční podobu v druhé polovině 15. století, kdy došlo ke stavebnímu spojení dvou starších objektů. O jejich nejstarší stavební fázi dodnes svědčí dochovaná dvojice raně gotických sklepů, datovaných do druhé třetiny 13. století. V interiéru domu se zachovaly fragmenty pozdně gotických nástěnných maleb v prvním patře či renesanční malovaný strop z počátku 16. století. Významnou přestavbou prošel dům kolem roku 1609, kdy byl navýšen o jedno podlaží. V pozdější době probíhaly dílčí úpravy interiérů, v 19. století byly klasicistně přestavěny nádvorní pavlače a vnější fasády a tehdy bylo také vyměněno za kopii domovní znamení – reliéf prstenu ze 17. století.     Muzeum hlavního města Prahy v objektu realizovalo stálou expozici s názvem Praha Karla IV. - středověké město. Expozice přibližuje Karlovy představy i vlastní realitu proměny pražského souměstí. Nahlédneme zde do středověkého města pomocí hmotových a virtuálních rekonstrukcí důležitých pražských míst i jednotlivých staveb (Dobytčí trh, kostel Panny Marie Sněžné, Emauzy, dům U Kamenného zvonu, gotické novostavby v Karlově ulici atd.). K atraktivním exponátům patří modely Vyšehradu a Pražského hradu či chrámu sv. Víta, který v Karlově době sloužil náboženským i státnickým potřebám. Virtuální prezentace seznamují se způsobem městské správy i stavbou středověkého mostu. Dramatická zastavení přibližují atmosféru města, jeho života a některých událostí, Karlovo narození, jeho příchod do Prahy v roce 1333, korunovaci i pohřeb. Videomapping na modelu celého pražského souměstí a modelu Karlova náměstí s blízkým okolím představuje stavební a urbanistický rozvoj města v průběhu 14. století. Každodenní život města i jeho obyvatel v době lucemburské ilustrují unikátní archeologické nálezy i další originální předměty ze sbírek Muzea hl. m. Prahy, pražského pracoviště Národního památkového ústavu a dalších institucí. Samostatnou částí expozice je samoobslužná herna, která dětským návštěvníkům nabízí možnost na vlastní kůži proniknout do různých oblastí života karlovské Prahy. Otevřeno: denně kromě pondělí  9–18 hod.  

Unikátní vila architekta Otto Rothmayera, který úzce spolupracoval se slovinským architektem Josipem Plečnikem. Architekt Otto Rothmayer (1892–1966) patří ke generaci architektů aktivních v 1. polovině 20. století. Jeho život a tvorba je úzce spojena s osobností uznávaného slovinského architekta Josipa Plečnika, s nímž spolupracoval zejména na přestavbě Pražského hradu. Práci pro Pražský hrad Rothmayer vykonával po Plečnikově odchodu i samostatně a stala se jeho celoživotním úkolem. Souběžně s ní Rothmayer projektoval i pro soukromé objednavatele, zejména na území Prahy a jejího blízkého okolí. Je autorem tří rodinných vil, několika pomníků a spolupracoval také na Plečnikově vinohradském kostele. Inspirace středomořskou tradicí, kterou zprostředkovával na našem území arch. Josip Plečnik, se rovněž odráží na architektonické podobě vlastní Rothmayerovy vily, která byla realizována v letech 1928–1929 v prostém stylu klasicizující moderny. Asketická podoba vily se omezuje na základní útvary kvádru a válce, který ukrývá točité schodiště. Interiéry vily nebyly rozlehlé, avšak zcela zásadní bylo jejich napojení na verandu a malebnou zahradu, kterou architekt sám navrhl. Její důmyslná zákoutí inspirovala řadu návštěvníků vily, pozoruhodnou sérii fotografií zátiší zahrady vytvořil například známý fotograf Josef Sudek. Muzeum hlavního města Prahy připravilo v Rothmayerově vile stálou expozici „Příběh jednoho domu a jedné rodiny“, která má poukázat nejen na osobitý styl architektonického díla Otto Rothmayera, ale také připomenout atmosféru domu a jeho inspirativního prostředí.   Otevřeno: ÚTERÝ, ČTVRTEK, SOBOTA, NEDĚLE Začátky prohlídek: duben – říjen: 9:00, 11:00, 13:00, 15:00, 17:00 listopad – březen: 10:00, 12:00, 14:00, 16:00 Návštěva vily je možná POUZE PO PŘEDCHOZÍ REZERVACI  

Vila Milady a Františka Müllerových v Praze (1928–30) představuje chef-d'oeuvre světové architektonické avantgardy. Je příkladem vzácné shody mezi osvíceným klientem a geniálním architektem. František Müller, spolumajitel stavební firmy Kapsa-Müller, patřil mezi významné představitele tehdejší české společnosti. Projekt vlastního reprezentativního sídla neváhal zadat jednomu z největších architektů té doby – Adolfu Loosovi, jenž tehdy působil v Čechách. Tato zakázka Loosovi umožnila dovést jeho originální koncepci prostoru, tzv. Raumplan, k nejvyššímu vrcholu. Vybavení interiérů vily, které vybral a v mnoha případech dokonce navrhl sám architekt, ztělesňuje překvapivou harmonii moderního funkcionalismu a klasicizujícího anglického stylu. Po pohnutém osudu v poválečné době byla vila v letech 1997–2000 zrestaurována a jako Národní kulturní památka byla zpřístupněna veřejnosti. Otevřeno: ÚTERÝ, ČTVRTEK, SOBOTA, NEDĚLE Začátky prohlídek: duben – říjen: 9:00, 11:00, 13:00, 15:00, 17:00 listopad – březen: 10:00, 12:00, 14:00, 16:00 Návštěva vily je možná POUZE PO PŘEDCHOZÍ REZERVACI  

Budova bývalé celnice na Výtoni, čp. 412 na dnešním Rašínově nábřeží, je vedle raně barokního původního farního kostelíka sv. Kosmy a Damiána posledním zachovaným zbytkem starobylé osady Podskalí. Budova bývalé celnice na Výtoni, čp. 412 na dnešním Rašínově nábřeží, je vedle raně barokního původního farního kostelíka sv. Kosmy a Damiána posledním zachovaným zbytkem starobylé osady Podskalí. Stálá expozice: Zaniklé Podskalí a život na Vltavě Expozice v Podskalské celnici, unikátní renesanční budově se srubovým patrem, vystavěné v 16. století, nabídne návštěvníkovi možnost seznámit se s historií Podskalí a původním účelem stavby, jednalo se totiž o místo, kde se vybíralo clo ze dřeva připlaveného do Prahy. Podskalská celnice představuje poslední připomínku starého Podskalí, dnes zcela přeměněné pražské čtvrti na břehu Vltavy, jejíž domky, charakteristické dřevařské ohrady i vorové přístavy musely ustoupit moderní výstavbě na konci 19. a počátkem 20. století. Život plavců, obchodníků s dřívím, dřevařů, pískařů, ledařů a dalších „lidí od vody“ je naštěstí plasticky zachycen na velkém množství fotografií, případně kreseb, s nimiž se návštěvník bude moci seznámit, stejně tak jako s nástroji používanými podskalskými řemeslníky. Expozice je zaměřena i na dokumentaci proměn dopravy na Vltavě v okolí Prahy – podobu tradiční voroplavby či rozvoj lodní dopravy může návštěvník sledovat opět prostřednictvím dobové fotodokumentace se zapojením prezentačních možností moderní techniky. Pro názornou představu o reálné podobě vorových pramenů a vltavských plavidel jsou v expozici opět umístěny modely lodí i voru. Celé pojetí expozice je zaměřeno i na atraktivitu pro dětské návštěvníky, kteří zde naleznou interaktivní prvky lákající k opakovaným návštěvám. Rodiny s dětmi jistě uvítají i herní koutek na prostranství před budovou s využitím herních prvků s tématikou plavby a voroplavby. Otevřeno: po-pá zavřeno                 so-ne 9.00 – 18.00      

Zámecký areál Ctěnice nabízí svým návštěvníkům pravidelně probíhající výstavy a doprovodné programy pro celou rodinu. Účast na lektorském programu je možná od úterý do pátku. Zámecký areál Ctěnice nabízí svým návštěvníkům pravidelně probíhající výstavy a doprovodné programy pro celou rodinu. Celoročně můžete také navštívit zámecký park, jezdeckou společnost, zámecké zahradnictví nebo hotel s restaurací. Pro firemní nebo vzdělávací akce je možné si pronajmout prostory zrenstruované Kočárovny. Zámecký areál Ctěnice také nabízí možnost využít obřadní síň nebo uspořádat svatební obřad pod širým nebem ve stavebním altánu v zámeckém parku. V prostorách zámecké kavárny můžete posedět nad šálkem kávy a strávit příjemné odpoledne ve společnosti známých žurnalistů a umělců v rámci programu Literární kavárny.   Stálé expozice: Dějiny obce Vinoře / Od pravěku do 20. století - expozice zachycuje proměny Vinoře v čase, uvádí zásadní dějinné události, ale i důležité vinořské občany a rodáky. Zámek Ctěnice / Dějiny, stavební vývoj a obnova - expozice připomene dlouhou a složitou historii ctěnického panství od nejstarších dob až do současnosti. Řemesla v pořádku / Historie profesního sdružování řemeslníků od středověku po současnost   Otevírací doba expozic:  pondělí-čtvrtek zavřeno pátek-neděle 10.00-18.00 hod.   Zámecký park je přístupný denně květen - září: 8:00–21:00 říjen – duben: 8:00–18:00  

Studijní a dokumentační centrum Norbertov propaguje moderní pražskou meziválečnou a poválečnou architekturu, bytovou kulturu, užité umění i životní styl. To vše v úzké souvislosti s nedaleko stojící Müllerovou vilou. Nedaleko Müllerovy vily stojí v památkové zóně Staré Střešovice v ulici Nad Hradním vodojemem budova s čp. 53. V objektu je dnes umístěno Studijní a dokumentační centrum Norbertov, které propaguje moderní pražskou meziválečnou a poválečnou architekturu, bytovou kulturu, užité umění i životní styl. To vše v úzké souvislosti s nedaleko stojící Müllerovou vilou. V přízemí budovy se nachází výstavní prostor, v němž budou formou výstav a přednášek postupně představeny témata a osobnosti spjaté s oběma vilami. Sál bude také sloužit široké a odborné veřejnosti pro setkání a diskuse, přednášky, dílny a další akce, zaměřené na kultivaci vnímání moderní architektury i kultury. Součástí centra je také depozitář sloužící pro uložení předmětů z obou vil, které nebyly vystaveny, archiv s dokumentací rekonstrukce obou staveb, výsledky výzkumu díla Adolfa Loose v českých zemích a odborná, tematicky zaměřená knihovna. Pro zájemce z řad badatelů je v prvním patře umístěna badatelna s možností studia archiválií a odborné literatury. Otevřeno: ÚTERÝ, ČTVRTEK, SOBOTA, NEDĚLE: 9:45-18:00 Výstava v uvedené dny: 10:00-18:00  

Clam-Gallasův palác na Starém Městě pražském patří k nejvýznamnějším architektonickým památkám Prahy a České republiky. Jedná se o jedno z vrcholných děl pražské barokní architektury. Muzeum města Prahy zve do barokního paláce na pravidelné komentované prohlídky pro veřejnost. Clam-Gallasův palác je rozlehlý stavební celek, tvořený v základě čtyřkřídlým barokním objektem kolem centrálního čtvercového nádvoří. K němu je připojen vstupní věžovitý rizalit v ose Karlovy ulice, schodištní věž při severovýchodním nároží a východní křídlo při zadních traktech domů, tvořících západní frontu Malého náměstí. Palácová plocha zahrnuje ještě tři menší dvory a nárožní zahradu. Monumentální vnější i vnitřní podoba paláce je dílem výstavby objektu v druhém a třetím decenniu 18. století a dalších úprav na konci 18. a v 19. století.

Činnost muzea je zaměřena především na zachování a rozvíjení identity Hlučínska jeho etnografii, umění, přírodovědu a vlastivědu. Muzeum provozuje turistické informační centrum.   Muzeum Hlučínska bylo založeno k 1. 1. 2005 jako příspěvková organizace města Hlučína. Navazuje na činnost městského muzea Hlučín založeného v roce 1948 a přeměněného v roce 1954 na muzeum okresní. Toto muzeum však bylo zrušeno roku 1962 a jeho sbírky převezeny do Slezského zemského muzea v Opavě. Činnost muzea je zaměřena na město Hlučín a region Hlučínska v jeho historických hranicích. Pořádá několik krátkodobých výstav ročně. K doprovodným akcím patří přednášky, besedy, exkurze, konají se zde křty publikací věnující se Hlučínsku a další aktivity. Při muzeu vznikl spolek "Společnost přátel Muzea Hlučínska", který se věnuje udržování originální identity hlučínského regionu v různých podobách (zvyky, tradice, historie, folklor, materiální dědictví apod.). Společným jmenovatelem všech aktivit je osvěta a šíření správného povědomí o Hlučínsku nejen pro návštěvníky, kteří přicházejí do regionu, ale především u místních obyvatel. Muzeum Hlučínska je rovněž členem Asociace muzeí a galerií České republiky a jeho sbírka je zapsána v Centrální evidenci sbírek. Provozuje turistické informační centrum.   Stálá expozice "Kdo jsou lidé na Hlučínsku"   Jádrem muzea je stálá expozice s názvem "Kdo jsou lidé na Hlučínsku". Expozice návštěvníkům nabízí ucelený pohled na pohnutou a zcela specifickou minulost, kterou Hlučínsko v průběhu svého vývoje prodělalo. Expozici tvoří tři výstavní celky. Exteriérovou část malého nádvoří představuje časová osa z šesti cihelných stěn, obsahující několik desítek pro Hlučínsko zásadních dějinných událostí. Zakřivená linka stěny napovídá o složitých peripetiích jeho historického vývoje. Obsahovou náplň druhého výstavního celku tvoří šest témat, které jsou faktografickým jádrem expozice - Války a armády, Hranice území, Správa území, Rodina, Ekonomika a Identita. Celkový dojem dotváří šest informačně bohatých krátkých filmů, dobové dokumenty, fotografie a trojrozměrné předměty. Závěrečná část v podkroví hospodářské budovy zámku nazvaná „Paměť národa“ přibližuje jedinečné a autentické individuální osudy a příběhy obyvatel formou video-záznamů. Vše dokresluje atmosféra „půdy“, která navozuje dojem dávno zašlých dob, malých pokladů na které padl prach, nažloutlých milostných dopisů a zapomenutých hraček. Muzeum, sídlící v budově zámku v Hlučíně a je otevřeno celoročně. Muzeum získalo za stálou expozici Zvláštní ocenění v národní soutěži Gloria Musaealis 2015 a také regionální značku Opavské Slezsko.  

Expozice zachycující život lidí na venkově v období první poloviny minulého století. Vystaveny jsou především zemědělské stroje a nářadí.

Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě plní své poslání již od svého zřízení také jako specializované muzeum pro historii a národopis Uherskobrodska. Muzeum sídlí v části dochovaného městského opevnění ze 14. – 16. století s barokním sálem pocházejícím z let 1690 – 1693. Stálá expozice Komenský lidstvu, věnovaná životu a dílu významného rodáka, je doplněna o expozici regionální historie a etnografie s názvemStarožitnosti Uherskobrodska. Mimo tyto expozice muzeum spravuje expozici Pamětní síň JUDr. Václava hraběte z Kounic na Panském domě v Uh. Brodě a etnografickou expoziciRolnický dům a hospodářství ve Vlčnově. Zájemci mohou rovněž navštívit řadu krátkodobých tematických výstav připravovaných podle ročního výstavního plánu. Součástí muzea je rovněž obsáhlá knihovna s významnou regionální a komeniologickou literaturou. Dvakrát ročně je vydáván časopis pro komeniologii, historii 16. – 18. století a regionální dějepis Studia Comeniana et historica. Činnost muzea je dále prezentována především pořádáním krátkodobých výstav, přednášek, oslav Dne učitelů, od roku 1971 pořádáním mezinárodních komeniologických kolokvií a od roku 1998 pořádáním MUSAIONFILMU – každoroční nesoutěžní přehlídky videofilmů muzeí České republiky. V oblasti komeniologie muzeum rovněž úzce spolupracuje na základě smlouvy uzavřené 1. 12. 2004 s Muzeem J. A. Komenského v Naardenu. Úkolem muzea je soustřeďovat dokumenty o životě a díle J. A. Komenského a umělecká díla všech oborů, mající vztah k činnosti této osobnosti. Rozsah působnosti muzea pokrývá území celé České republiky a muzeum úzce spolupracuje i se zařízeními obdobného charakteru v zahraničí. Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě plní své poslání již od svého zřízení také jako specializované muzeum pro historii a národopis Uherskobrodska. Hlavní obory činnosti: - komeniologie - historie a etnografie regionu Hlavní okruhy činnosti: - sbírkotvorná činnost, vědeckovýzkumná práce, výstavní činnost, metodická činnost, přednášky a osvětová práce, dokumentační středisko pedagogických čtení (výpůjční služba), vydávání časopisu Studia Comeniana et historica

Otevřeno na požádání: paní Pavla Kučerová, tel. +420 732 149 097. Prohlídka lidové architektury probíhá každoročně u příležitosti tradiční Jízdy králů ve Vlčnově. Muzeum získalo do své správy tento památkový objekt v průběhu roku 1982. Po několikaletých složitých rekonstrukčních úpravách byla zpřístupněna a poprvé 31. května 1986 otevřena stálá expozice s názvem Rolnický dům a hospodářství. V současné době se jedná o poslední typické stavení s patrovou komorou, černou kuchyní a doškovou střechou, jak bylo užíváno na Moravském Slovácku ještě na přelomu 19. a 20. století. Tento poslední cenný doklad slováckého stavení v původním prostředí přibližuje návštěvníkům nejen dnes již zaniklý způsob života vesnického obyvatelstva na Moravském Slovácku, ale také sváteční a běžné činnosti spjaté s hospodářským provozem zemědělské usedlosti. Expozice dává nahlédnout do dřívějšího každodenního života na vesnici a přispívá tak k poznání staré agrární kultury obce Vlčnov, s níž je nerozlučně spjat i cyklus výročních obyčejů, včetně tradičně proslavené jízdy králů. V usedlosti je vystaven úplný inventář vlčnovské jizby (hlavní obytná část stavení) včetně lidových oděvů a jejich součástek, síně (vstupní část objektu), komory a černé kuchyně. V přilehlých hospodářských objektech (chlévy, kůlna, stodola) které tvoří součást stavení jsou instalovány ukázky drobného hospodářského nářadí, zemědělských strojů, kovářských výrobků a nářadí, postroje a předměty související s chovem dobytka a orbou, v nádvorním přístřešku pak nevelká expozice vztahující se ke včelařství. Vystavované předměty jsou z velké části etnografickými sbírkami muzea, z menší části pocházejí z darů obyvatel obce Vlčnov, nepatrnou část tvoří i předměty z pozůstalosti rodiny Ryšavých, původních majitelů stavení. Autorem celého projektu expozice je etnograf PhDr. Pavel Popelka, CSc., z jehož iniciativy byla rovněž v roce 1993 nově provedena částečná rekonstrukce celého stavení a v roce 2004 bylo podle dobových fotografií dobudováno podvrátí a uskutečněna výměna doškové střešní krytiny včetně rekonstrukce krovů. Josef Ryšavý (1919--2003) -- poslední hospodář z domu čp. 57 ve Vlčnově na Uherskobrodsku    

V blízkosti Valašských Klobouk, mezi obcemi Vysoké Pole a Drnovice, je místo zvané Ploština, kde až do roku 1945 stávala pasekářská osada. Objekt je v současnost iuzavřen z důvodu rekonstrukce V blízkosti Valašských Klobouk, mezi obcemi Vysoké Pole a Drnovice, je místo zvané Ploština, kde až do roku 1945 stávala pasekářská osada, v níž žilo několik desítek lidí. 19. dubna 1945 byla osada za přechovávání a podporu partyzánů vypálena německými okupanty. V plamenech našlo smrt 24 obyvatel. V letech 1946 a 1947 byly postaveny nové objekty pro pozůstalé po obětech. Rovněž byla vybudována kaple na památku obětí tragédie, která byla v roce 1947 vysvěcena. V roce 1975 byl realizován Památník protifašistického odboje v Ploštině. Autorem návrhu byl ing. architekt Š. Zelina, autorem sochařské výzdoby akademický sochař F. Štábl.O deset let později došlo k doplnění památníku o kopii sochy partyzána, jejímž autorem byl V. Makovský. Tato socha byla odhalena 19. dubna 1985, takže nebyla součástí původního projektu. Socha je nyní umístěna ve vstupu do expozic. V roce 1999 byl památník zapsán do seznamu národních kulturních památek. V roce 2008 proběhla první etapa rekonstrukce, jejíž studie byla konzultována a odsouhlasena Národním památkovým ústavem v Praze. Jeden z místních domků byl Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně zadaptován pro muzejní účely. Expozice v něm instalovaná je věnována historii protifašistického odboje ve zlínském okrese. Prostřednictvím velkého množství dobových dokumentů a fotografií se snaží tuto problematiku postihnout co nejúplněji. Část expozice je věnována perzekuci civilního obyvatelstva, zahraničnímu odboji východnímu i západnímu, a také nacistickým věznicím a koncentračním táborům a obětem rasové perzekuce. Závěr expozice tvoří informace o osvobozovacích bojích v okrese.  

Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně má pro stálé expozice ve 14|15 Baťově institutu vyhrazeno celé 3. nadzemní podlaží, kde se nachází. expozice Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost. Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně má pro stálé expozice ve 14|15 Baťově institutu vyhrazeno celé 3. nadzemní podlaží v bývalé výrobní hale obuvnické továrny Baťa, později Svit. Ta byla zrekonstruována spolu se sousední budovou a vznikl tak kulturní komplex 14|15 BAŤŮV INSTITUT, kde se kromě muzea nachází i Krajská galerie výtvarného umění a Krajská knihovna Františka Bartoše.  Expozice Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost zahrnuje 3 témata - baťovské, filmové a cestovatelské. Téma baťovské představuje historii firmy Baťa od jejího založení v roce 1894 až do znárodnění v roce 1948. Zakomponování kolekcí obuvi a obuvnických strojů do expozice přirozeně vyplynulo z toho, že základ sbírek byl tvořen původními baťovskými sběry a výrobky. Další sbírkové předměty dokládají, že Baťa rozhodně nevyráběl jen obuv. Fotografie, texty a dobové materiály ilustrují vliv firmy na architekturu, kulturu a sociální život města. Také expozice o historii zlínského filmu těží z tvorby světoznámých tvůrců animovaného filmu Hermíny Týrlové a Karla Zemana i dalších generací filmařů, jakož i z vytvoření skupiny hraného filmu pro děti a mládež a následně dodnes existujícího dětského filmového festivalu ve Zlíně. I tohle všechno bylo umožněno vznikem baťovského filmového ateliéru. Kupodivu také část věnovaná fondům cestovatelů má k firmě Baťa poměrně blízko. Málokdo asi ví, že Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund na svou první cestu vyjížděli jako obchodní zástupci nabízející výrobky, přesně jako předváleční Baťovci. Expozice nabízí i interaktivní prvky, několik kinoprojekcí včetně filmů H+Z i zázemí pro návštěvníky od bezbariérvého přístupu po toalety a prodej suvenýrů a publikací. Muzeum také zajišťuje komentované prohlídky tzv. mrakodrapu/ 21. budovy - bývalé administrativní budovy firmy Baťa. Součástí prohlídky je kromě výkladu o budově, architektuře a životě v prvorepublikovém Zlíně i projížďka historickým výtahem s kanceláří J.A.Bati. Nutná rezervace 1 - 2 týdny předem. oteveno denně mimo pondělí 10-18 hodin www.muzeum-zlin.cz 573 032 111, 573 032 326, 734 769 971

Hrad Malenovice leží jen 6 kilometrů od centra moderního, funkcionalistického Zlína a dokazuje, že historie Zlína a okolí je zajímavá a hluboká. Malenovický hrad byl založen v 2. polovině 14. století moravským markrabětem Janem Jindřichem. V následujících stoletích prošel několika přestavbami, které z původního gotického středověkého hradu vytvořily renesanční sídlo zámeckého typu, později ještě barokně upravené. Až do poloviny 20. století si hrad udržel funkci obytnou a správní. Část hradu je přístupná veřejnosti. Návštěvníci si mohou prohlédnout například malovaný sál s pozdně gotickou klenbou a dochovanými nápisy z 1. poloviny 16. století nebo domácí kapli s malbami z poloviny 18. století a zpřístupněna je i hradní věž. . Lákadlem zejména pro rodiny s dětmi je zoologická expozice Zvířata na Zemi a člověk. Ve stylu šlechtických kunstkamer představuje několik stovek zoologických preparátů. K vidění jsou i interiérové celky Hostinec našich pradědečků a Na hradě nežili jen rytíři, případně panelová výstava o stavební historii hradu. Expozice Řemesla starých Malenovic je upomínkoui na dnes už pozapomenutá lokální řemesla. Sklepení a nádvoří hradu už několik sezón ozvláštňují sochy a plastiky akademické sochařky Otýlie Demelové Šuterové. Zajímavá expozice Dřevo, proutí, sláma je k vidění i v nedaleké barokní hradní hájence, kde jsou také každoročně instalovány sezónní výstavy s regionální tematikou. Parkoviště pro osobní automobily je přímo u hradu, MHD, bus i vlak jsou vzdáleny cca 800 m. WC je k dispozici Hrad pravidelně kromě běžných prohlídek ožívá řadou atraktivních akcí pro malé i velké návštěvníky - například noční prohlídky, Stará řemesla na hradě, (H)radovánky, vánoční jarmark a další.   Vstupné zahrnuje prohlídku hradu, vstup do zoologické expozice i vstup do hájenky dospělý  120,- Kč senioři nad 65 let, studenti 80,- Kč děti 3 - 6 let, MŠ 20,- Kč děti 6-15 let 50,- Kč rodinné vstupné 2+3 280,- Kč pedagog. doprovod, doprovod ZTP a ZTP-P zdarma OTVÍRACÍ DOBA pondělí  vždy zavřeno květen, červen, září ÚT - NE    10 - 12 a 13 - 17 červenec, srpen  ÚT - NE    10 - 17 duben, říjen  SO - NE    10 - 12 a 13 - 16 |  ostatní dny jen na objednávku V době svatebních obřadů je hrad pro veřejnost UZAVŘEN!.  Pro rok 2022 jsou svatební obřady plánovány na následující soboty: 28. 5. | 25. 6. | 23. 7. | 13. 8. | 10. 9. | 1. 10.    

Expozice Známé i neznámé Luhačovice, umístěná v nových prostorách kulturního domu Elektra, je expozicí životního stylu, která v sobě spojuje tři pohledy na Luhačovice počátku 20. století. Představuje návštěvníkovi Luhačovice jako centrum tradičního národopisného regionu, který nazýváme luhačovické Zálesí, jako místo s výskytem léčivých vod a rozvíjejícím se lázeňstvím a za třetí jako specifickou městskou část, vyrůstající mezi vesnicí a lázněmi. Muzeum prostřednictvím nové expozice zveřejňuje jak hodnotnou národopisnou sbírku luhačovické muzejní společnosti z dvacátých let 20. století, tak sběry z posledních let, zaměřené na dokumentaci luhačovického lázeňství a historie obce. Expozici doplňují krátkodobé výstavy a doprovodné programy pro školy a veřejnost.

Muzeum Jindřichohradecka spravuje také kostel sv. Jana Křtitele a přilehlý minoritský klášter, kde jsou výstavní prostory, konferenční sál a knihovna s badatelnou. Stálá expozice je umístěna v jezuitském semináři.. V severovýchodním cípu historického jádra Jindřichova Hradce se nalézá jedna z nejhodnotnějších pamětihodností, komplex kostela sv. Jana Křtitele s přilehlými budovami bývalého minoritského kláštera a renezančního špitálu. Atypický dvoulodní kostel sv. Jana Křtitele patří k nejstarším, nejvýznamnějším a architektonicky nejhodnotnějším stavebním památkám jižních Čech. Gotický kostel, na jehož místě stávala původně románská svatyně, vznikal postupně od 3. čtvrtiny 13. století. V následujícím století byla postavena kaple sv. Mikuláše, jež bývá někdy označována za perlu vrcholné gotiky v jižních Čechách, a zahájena stavba kláštera na místě původně plánované severní boční lodi. Původní bohatá gotická výzdoba kostela, řadící se k nejvýznamnějším projevům českého nástěnného malířství 1. poloviny 14. století, byla částečně porušena hvězdicovou klenbou z 15. století. Malby zobrazují postavy apoštolů a jsou doplněné různými abstraktními motivy a ornamenty. Rovněž presbytář kostela je vyzdoben vzácnými nástěnnými malbami z poloviny 14. století. V interiéru kostela jsou kromě nástěnných maleb cenné raně barokní oltáře, renesanční a barokní lavice, kazatelna a funkční varhany. Při obvodových zdech kostela je umístěno několik náhrobků, z nichž nejcennější je gotický náhrobek Magdaleny z Gleichenu. (1492) z červeného mramoru a renesanční náhrobky pánů Špánovských z Lisova z 1. čtvrtiny 17. století. Zajímavá architektura, bohatství nástěnných maleb a raně barokní mobiliář kostela vytvářejí z celého komplexu ojedinělou památku středoevropského významu. Kostel je ve správě jindřichohradeckého muzea, jemuž slouží jako koncertní a výstavní síň.

Městskou vyhlídkovou věž u kostela Nanebevzetí Panny Marie zpřístupňuje Muzeum Jindřichohradecka. Lze ji navštívit vždy od dubna do konce září. Konkrétní otevírací doba je uvedena na webových stránkách www.mjh.cz. Věž u kostela Nanebevzetí Panny Marie je gotického původu a pochází patrně ze 14. století. Svou dnešní podobu získala po rekonstrukci počátkem 19. stol., kdy byla snížena o jedno patro, takže měří celkem 68,3 metru, z toho báň téměř 24 m. Koule na vrcholu má průměr 1,2 m a kříž na špici je 5 m vysoký. Návštěvník, který vystoupí po 153 schodech až nahoru, si bude město prohlížet z výšky 35,3 metru a octne se přitom ve výšce 513 metrů nad mořem. Nárožím kostela Nanebevzetí Panny Marie prochází 15. poledník východní délky. K vyhlídce z městské věže vás zve Muzeum Jindřichohradecka. Zajímavost: Muzeum Jindřichohradecka pořádá každoročně sportovně-zábavnou soutěž BĚŽ NA VĚŽ o putovní pohár ředitele muzea. Závodníci jsou rozdělení do kategorií podle věku. Výherci jednotlivých kategorií obdrží keramický pohár, všichni účastníci dostanou diplom, kde je uvedený čas, za jaký zdolali všech 153 schodů věže. Dosud nepřekonaný rekord z 1. ročníku soutěže byl pod minutu (0:40,70).

Muzeum Jindřichohradecka bylo založeno roku 1882 a od roku 1927 sídlí v budově jezuitského semináře na Balbínově náměstí. Tam se nalézá stálá expozice muzea včetně Krýzových jesliček – největšího lidového mechanického betlému na světě. MUZEUM JINDŘICHOHRADECKA, založené již v roce 1882, sídlí od roku 1927 v budově jezuitského semináře na Balbínově náměstí. Ze sbírek muzea vynikají zejména KRÝZOVY JESLIČKY- největší lidový pohyblivý betlém na světě na světě zapsaný v Guinnessově knize rekordů.  V roce 2011 byla završena náročná rekonstrukce semináře a současně vznikla řada nových výstavních prostor včetně nové výstavní síně pro krátkodobé výstavy. Od sezóny 2012 je zde možno vidět tyto expozice: GOTICKÉ SOCHAŘSTVÍ - Sakrální umění na Jindřichohradecku, LANDFRASOVA TISKÁRNA - Ojedinělá kolekce památek na nejvýznamnější mimopražskou tiskárnu 19. století, BITVA NAD JINDŘICHOHRADECKEM - Jedno z největších střetnutí americké 15. letecké armády a německé Luftwaffe 24. 8. 1944 nad Protektorátem Čechy a Morava v rámci války o pohonné hmoty, JIHOČESKÉ BETLÉMY - Historie a současnost jihočeských betlémů, LÉKÁRNA U PANNY MARIE POMOCNÉ - Původní zařízení jindřichohradecké lékárny, SÍŇ EMY DESTINNOVÉ - Život a umělecký odkaz nejslavnější české operní pěvkyně, CECHY A ŘEMESLA - Historie řemeslné výroby na Jindřichohradecku, MĚŠŤANSKÁ A LIDOVÁ KULTURA - Život ve městě a na vesnici v polovině 19. století, OBRAZOVÁ GALERIE - Výtvarná díla ze sbírek Muzea Jindřichohradecka, MĚSTO PÁNŮ Z HRADCE - Jindřichův Hradec a okolí ve středověku a raném novověku, HOLUB LUDENS - Život a dílo výtvarníka Vladimíra Holuba, MALOVANÉ OSTROSTŘELECKÉ TERČE - Jindřichohradečtí ostrostřelci a jejich zbraně, JIHOČESKÁ LADA - Vývoj šicích strojů a dobová móda. V roce 2011 vznikla také stálá expozice MARIE HOPPE-TEINITZEROVÉ v Domě gobelínů, který vznikl v nově zrekonstruovaném zámeckém pivovaru. Muzeum dále spravuje kostel sv. Jana Křtitele s přilehlým minoritským klášterem ve Štítného ulici, kde jsou další výstavní prostory (Barokní kaple Nanebevzetí Panny Marie se stálou expozicí CÍRKEVNÍHO UMĚNÍ + velký výstavní a konferenční sál) a v patře sídlí odborná knihovna s badatelnou a provozuje městskou vyhlídkovou věž u kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích, příspěvková organizace, sídlí od r. 2000 v památkově chráněném objektu pseudogotického zámku Hradiště. Po rozsáhlé rekonstrukci bylo muzeum zpřístupněno veřejnosti v roce 2002, kdy bylo slavnostně otevřeno. Muzeum vlastní sbírky archeologické, etnografické, umělecko průmyslové,výtvarné a literárněhistorické. Stálé expozice jsou zaměřené na zakladatele muzea Františka Raušara, měšťanstvo, lidovou architekturu, lidový kroj a šlechtický interiér. Připravují se expozice věnované vývoji regionu jižního Plzeňska od nejstarších dob po současnost. Celoročně se v muzeu pořádají výstavy ze sbírkového fondu muzea, výstavy výtvarného charakteru a z dalších oborů. Důležité místo zde má nově vybudovaná knihovna s bohatým muzejním fondem, přístupná badatelům a nejširší veřejnosti. Součástí zámku je kaple sv. Ondřeje, postavená v 2. polovině 19. století Hanušem Kolovratem, nejvýznamnějším majitelem někdejšího hradišťského panství. Zámek obklopuje rozsáhlý park v anglickém stylu, lemovaný protékající řekou Úslavou. Za zmínku stojí nedaleké pískovcové barokní sousoší Ukřižovaného z roku 1727 a socha svatého Michaela z roku 1748, ke kterým lze dojít cestou ze zámeckého parku.

Muzeum JUDr.Otakara Kudrny s informačním střediskem sídlí v renesančním domě na netolickém náměstí. Národopisná výstava, která se konala v Netolicích v roce 1893, dala zřejmě podnět k pozdějšímu vzniku muzea. První písemný návrh na zřízení městského  muzea v Netolicích pochází již z roku 1904. Následovalo další několikaleté jednání a  v roce  1909 byla vydána tištěná výzva ke zřízení muzea. Dne 12. dubna 1913 bylo městské muzeum  zpřístupněno veřejnosti a mělo své sídlo na radnici. V letech 1889 až 1918 byl starostou města JUDr. Otakar Kudrna. Především jeho zásluhou bylo založeno v Netolicích městské muzeum.  Muzejní činnost byla omezena událostmi I. světové války a po vzniku samostatné republiky v roce 1918 se pozvolna opět začala rozvíjet. Expozice muzea byla ve dvou místnostech na radnici. Městské muzeum spravoval  lékárník František Krause a ředitel školy Rudolf Hampl. V roce 1926 byli pověřeni správou muzea učitelé Ludvík Kohout a František Řezanka. V roce 1928 se správy tohoto městského muzea ujal JUDr. Otakar Kudrna, který jej spravoval do roku 1936. Jeho nástupcem se stal Adolf Černý, odborný učitel, který v roce 1943 ukončil zápis sbírek do knih a provedl jejich inventarizaci. JUDr. Otakar Kudrna (1853-1940) byl  nejen  advokátem, ale i nadšeným archeologem, historikem, etnografem i archivářem. Sbíral rozličné historické a  národopisné památky převážně z netolického kraje, které shromažďoval ve svém domě č. 248 na náměstí v Netolicích. Ve své poslední vůli z roku 1939 ustanovil rozdělení svého majetku. Univerzálním dědicem se stal synovec JUDr. O. Kudrny. Dále zde stanovil zřídit nadaci pro správu svých sbírek s názvem „Nadace netolického muzea JUDr. Otakara Kudrny“, aby jeho sbírky byly zachovány  pro budoucí generace. Nadaci odkázal svou sbírku starožitností, sbírku pohlednic, poštovních známek a cenin, železničních lístků, zbraní, výšivek, šatů, knih, keramiky apod. a dům č. 248 v Netolicích  pro uložení těchto sbírek. Správu nadace a muzea JUDr. O.Kudrny spravovalo kuratorium, které bylo složeno ze zástupců rodiny - synovců (zemřelého JUDr. O. Kudrny 1940) Otakara Kudrny a Jaromíra Kudrny a zástupců města a některých úřadů. Členem kuratoria se stal i Adolf Černý, odborný učitel.  V Netolicích byla dvě muzea: Městské muzeum – umístěno v budově radnice a Muzeum JUDr. Otakara Kudrny – umístěno v jeho domě na náměstí č. 248. Na návrh odborného učitele Adolfa Černého v červnu 1947 rozhodlo plénum  MNV v Netolicích ve své veřejné schůzi věnovat sbírky městského muzea kuratoriu musea Dr. Otakara Kudrny v Netolicích. Ještě téhož roku byla muzea  sloučena v jedno  a přístupno veřejnosti s názvem  Muzeum Dr. Ot. Kudrny. Muzeum bylo podle městské kroniky slavnostně otevřeno Adolfem Černým a JUDr. Otakarem Kudrnou ml., který zanechal významnou stopu v dějinách netolického muzea. Na podzim 1947 bylo muzeum uzavřeno za účelem přestavby. V důsledku politických změn po II. světové válce byla  v roce 1950 rozhodnutím KNV v Českých Budějovicích a   Místního národního výboru v Netolicích  zavedena na muzeum a nadaci národní zpráva a majetek byl zestátněn.  V letech 1947 až 1951 byla prováděna velká stavební oprava domu, jeho vnitřních částí a rohové části podloubí. Práce organizovalo nejen vedení kuratoria, ale zejména JUDr. O.Kudrna ml. Investice do budovy muzea převážně hradil stát prostřednictvím památkové péče, KNV, ministerstva kultury a osvěty a ministerstva školství. Muzeum bylo znovu otevřeno 1.5.1954, autorem expozice byl tehdejší správce Jaromír Kudrna. Doba jeho působení byla pro netolické muzeum velkým přínosem, vytvořil též řadu fotografických dokumentů o Netolicích. Před rokem 1960 z rozhodnutí vedení města musel z muzea nedobrovolně odejít.        O historii muzea a zachování jeho sbírek se významně zasloužili zejména dobrovolní správci: odb. učitel Adolf Černý, JUDr. Otakar Kudrna ml., Jaromír Kudrna. V roce 1960 převzala správu muzea první placená pracovnice B.Vobořilová. V dalších letech působily ve vedení muzea M.Burdová, ing.Jana Trajerová a D. Liščáková. Muzeum neslo v průběhu let různé názvy: Muzeum Dr.Ot. Kudrny, Okresní muzeum Dra.Otakara Kudrny, Městské muzeum v Netolicích.  V roce 1990 byl muzeu vrácen název Muzeum JUDr.Otakara Kudrny v Netolicích. Zřizovatelem muzea je Město Netolice.

Muzeum Karla Zemana představuje celoživotní dílo světově uznávaného filmového tvůrce Karla Zemana a jeho filmové triky, kterými proslavil českou kinematografii 20. století. Výstava mapuje Zemanovu tvorbu od prvních animací a loutkových filmů ve čtyřicátých letech minulého století až po díla z jeho posledního tvůrčího období. Podstatná část expozice je pak věnována jeho nejzásadnějším filmům – Cestě do pravěku, Vynálezu zkázy a Baronu Prášilovi. Muzeum je unikátní svým hravým pojetím – nabízí vám možnost se zapojit a vyzkoušet si na vlastních fotoaparátech a videokamerách trikové postupy, které Karel Zeman ve svých filmech používal. Výstava je koncipována jako filmové scény a malé ateliéry, kterými budete procházet a můžete se v nich – přímo mezi kulisami – natáčet v akci. Vznesete se na létajícím stroji, projdete se po měsíci Barona Prášila nebo budete ovládat známou ponorku z Vynálezu zkázy. Současně se také seznámíte s originálními loutkami i s dosud nepublikovanými fotografiemi a dalšími dokumentárními materiály ze života a díla tohoto filmového vizionáře. Muzeum je interaktivním a hravým prostorem zaměřeným na rodiny s dětmi z České republiky i ze zahraničí. Dlouhodobě se má muzeum stát institucí uchovávající a propagující odkaz režiséra a výtvarníka Karla Zemana s širokou nabídkou aktivit pro laickou i odbornou veřejnost. Více informací pro návštěvu Muzea naleznete zde. Pro zahraniční návštěvníky Muzeum nabízí elektronického interaktivního průvodce expozicí v angličtině, němčině, francouzštině, italštině, španělštině, japonštině a čínštině. Muzeum Karla Zemana je plně bezbariérové. Těšíme se na Vaši návštěvu!

Expozice o dějinách Jáchymova, významného horního města, umístěná v Královské mincovně, renesanční budově z r. 1536. Stálá expozice: Jáchymov v zrcadle času - dějiny města, geologie a mineralogie Krušných hor, archeologické nálezy z Královské mincovny, rudné hornictví 16. století rozšířené o novou expozici hornictví ve sklepení, velkoplošný pohyblivý model dolu, numismatika a mincovnictví. Unikátní knihovna jáchymovské latinské školy z 16. století (knihy o hornictví a hutnictví přírodovědce Georgia Agricoly, ukázky z děl pastora Johanna Mathesia a hudebního skladatele Nickla Hermanna), epitafní obrazy. Krušnohorský národopis - zemědělské stroje, nářadí a historické fotografie, krušnohorská jizba, lidové kroje. Tábory politických vězňů při jáchymovských uranových dolech po roce 1950. Historie jáchymovského radonového lázeňství a dobová lékařská ordinace, jáchymovské demolice. Součástí je výstava přibližující hudební minulost života v krušnohorské oblasti. Výstava rozdělená do několika tématických sekcí prezentuje kolem stovky zajímavých exponátů od hudebních nástrojů přes tištěné záznamy po různá umělecká a lidová ztvárnění hudebního života.

Nová stálá expozice o dějinách a přírodě Karlovarska s důrazem na specifika lázeňského města. Krátkodobé výstavy. Nová stálá expozice připravená k 150. výročí existence muzea v Karlových Varech. Šest sálů v prvním patře Vás provede historií města. Cesta začíná u Vřídla, unikátního přírodního fenoménu, a pokračuje přes založení lázní a vývoj lázeňské léčby až k proměnám architektury Karlových Varů, společenskému a kulturnímu životu lázeňského města a historii mezinárodního filmového festivalu. Druhé patro představuje přírodu a historii regionu od nejstarších dějin, přes slavné období těžby rud a neméně významnou tradici cínařství a výroby skla a porcelánu. Závěr expozice je věnován dramatickému 20. století. Exponáty jsou doplněny mnohými multimediálními prvky. Koho nezaujmou doplňující projekce, nahrávky, prezentace na dotykových obrazovkách či kvízy, může si vyzkoušet nejrůznější exponáty vlastníma rukama, nebo se alespoň pokochat odlehčeným pojetím dějin na obrázcích Dalibora Nesnídala.

Muzeum bylo založeno v roce 2015 a jeho expozice představuje Plzeň jako kolébku knihtisku u nás. Plzeň se v druhé polovině 15. století stala prvním místem, kde vznikla knihtiskařská dílna a kde byla vytištěna první kniha na našem území. Muzeum se nachází na rohu Hankovy a Plovární ulice. Je umístěno zčásti v nově postavené budově, zčásti v budově, která byla zbudována v roce 1911 jako tiskárna a od té době se zde nepřetržitě tiskne. V roce 1993 koupila tiskárnu společnost NAVA, která ji v průběhu let postupně zmodernizovala, staré sázecí a knihtiskové stroje však uchovala a právě tyto stroje tvoří základ expozice muzea. Najdeme zde například více než sto let starou ruční sazárnu, sázecí stroj Intertype z roku 1928, či knihtiskové rychlolisy. Většina z vystavených exponátů je funkční. Expozice představuje Plzeň jako kolébku tisku v Čechách. V roce 1476 zde neznámý tiskař vytiskl první knihu - Statua Arnošta z Pardubic. Prohlídková trasa je nejprve zaměřena na historii knihtisku v Plzni a na ukázky nejdůležitějších knih vytištěných od 2. poloviny 15. století do 1. poloviny 16. století v některé z dílen plzeňských knihtiskařů. Představuje především prvního – neznámého tiskaře, ale i jeho následovníky Mikuláše bakaláře, Jana Mantuána Fencla nebo Hanse Pekka. Návštěvníci si také mohou prohlédnout makety tří plzeňských prvotisků. Další část prohlídky, která vede po ochozech původní historické tiskárny, je zaměřena přímo na proces výroby knihy. Návštěvníci uvidí ruční sazárnu i nástroje, které potřeboval sazeč. Prohlédne si sázecí stroje, stroje knihtiskové a další zařízení potřebná pro tisk. Prohlídka pokračuje výstavou strojů používaných při závěrečné úpravě tiskovin: skládací stroj, řezačku a drátošičku. Prohlídka končí pohledem na současný tiskárenský provoz, do kterého je vidět přímo z expozice muzea. Prohlídky muzea jsou komentované a proběhnou pouze po předchozím objednání. Jednotlivé prohlídky odcházejí v každou celou hodinu, poslední hodinu před koncem otevírací doby. Prohlídky pro školy jsou přizpůsobeny věku návštěvníků. Více informací: www.mkkp.cz - "pro školy". Otevírací doba: 1. 11. 2015 - 31. 3. 2016 úterý - pátek 9.00 - 17.00 sobota 10.00 - 15.00 

Muzeum kočárů je otevřeno od roku 2009 a nachází se v Čechách pod Kosířem. Muzeum kočárů má více jak 80 historických kočárů a saní, včetně sbírky smutečních vozů s největším smutečním vozem, kočáry zrestaurované i v původním stavu, sbírku kočárových lamp, sbírku koňských postrojů, livrejí a dalších doplňků, restaurátorská dílna je součástí prohlídky.   Otevírací doba: od 9,00 - 17,00 hodin kromě pondělí, mimo turistickou sezónu objednat na telefonu.

Přijďte se pobavit a načerpat nové informace na ornitologickou stanici - ORNIS, která se může pochlubit bohatou historií, ale také zajímavou současností a vizemi do budoucna, které vám a vašim dětem přiblíží přírodu na dosah ruky.

Muzeum Komenského v Přerově, p. o. působí v oblasti muzejnictví, památkové péče a ochrany přírody. Muzeum sídlí v několika měšťanských domech na Horním náměstí v Přerově. Stálé expozice muzea jsou umístěny na přerovském zámku.

Hrad Helfštýn je kulturní památkou spravovanou Muzeem Komenského v Přerově, p. o. Monumentální hradní architektura Helfštýna se tyčí nad údolím Moravské brány. Svojí rozlohou patří k nejrozsáhlejším hradním komplexům v Evropě.

Muzeum Kouzlo starých časů je zaměřeno na historické oděvy, doplňky a kuriozity ze života vyšších společenských vrstev z let 1850-1920. Muzeum Kouzlo starých časů Historické oděvy, doplňky a kuriozity z let 1850-1920   O muzeu Muzeum se specializuje na výstavní činnost převážně z historie odívání a textilu z let 1850-1920 a sběratelství předmětů souvisejících s tímto obdobím. K dalším činnostem patří i vydavatelská činnost, realizace výstav pro jiná muzea a instituce či spolupráce na filmových projektech. V komorním prostředí muzea mohou návštěvníci obdivovat část rozsáhlé sbírky historických oděvů, doplňků a kuriozit vyšších společenských vrstev, které dokumentují výjimečnost a um ručních prací předešlých generací. Unikátní soukromá sbírka viktoriánských a edwardiánských oděvů, doplňků a kuriozit z období 1850–1920 začala vznikat již před desítkami let a stále se rozšiřuje. Obsahuje několik set kusů kompletních oděvů, prádla, textilu, ale i stříbrných předmětů viktoriánského a edwardiánského období, pocházejících z celého světa. Část sbírek tvoří porcelán z českých a německých porcelánek do r. 1930. Akutální výstava: V rytmu viktoriánské éry Źivot vyšší společenské vrstvy na konci 19. st. Výstava ze soukromé sbírky historických oděvů a kuriozit. Rezervace návštěvy nutná. Otevírací doba St-ne: 10.00-17.00 Prohlídky začínají v každou celou hodinu, poslední v 16:00, a jsou vždy s komentářem průvodce. Vzhledem k zájmu, je nutné vždy rezervovat termín návštěvy telefonicky na č.+420 602 302 187 či e-mailem na kouzlostarychcasu@gmail.com. Platby možné pouze v hotovosti. Aktuální otevírací dobu najdete na naší oficiální internetové stránce muzea www.kouzlostarychcasu.cz.   Adresa a dostupnost Valdštejnská ulice 150/4, Praha 1-Malá Strana U stanice metra A Malostranská / tramvajová zastávka Malostranská; zvoňte na zvonek Muzeum a vyčkejte.

Muzeum Kroměřížska je institucí pokračující ve stoleté muzejní tradici ve městě. Muzeum pečuje o rozsáhlé sbírky oborů archeologie, historie, národopisu, dějin umění a přírodních věd. Muzeum Kroměřížska sídlí v domě č. p. 38, v původně renesanční budově s klenbami a portálem vybudované v r. 1609 kardinálem Františkem z Dietrichsteina v protobarokním slohu ze dvou domů s bohatou historií (1636 - 1643 jezuitský seminář, pak vrchnostenský kapitulní dům biskupské správy). Muzeum nabízí stálé expozice „Historie ukrytá pod dlažbou města“, „Památník Maxe Švabinského“, „Kroměříž v soukolí dějin 1848 – 1948“ a „Strážci času“. V objektu jsou i výstavní prostory, kde probíhají krátkodobější výstavy, výtvarné i muzejní, ale i výstavy s programy pro školní děti a mládež. Muzeum má také svou odbornou knihovnu a studovnu. Knihovní fond v současné době čítá zhruba 42 tisíc knihovních svazků. Muzeum také disponuje konferenčním sálem, kde se mohou konat přednášky, konference či odborné semináře.   Stálé expozice: Památník Maxe Švabinského – památník slavného kroměřížského rodáka, malíře a grafika Maxe Švabinského. V šesti sálech je chronologicky uspořádán výběr umělcova díla. Téměř 130 originálů (olejomalba, grafika, kresba) představuje sedm desetiletí Švabinského tvorby   Historie ukrytá pod dlažbou města – kulturně-historický obraz města Kroměříže od jeho vzniku do raného novověku. Expozice je umístěna v historickém sklepení pod budovou č. p. 38 (vrchnostenský kapitulní dům) v sídle muzea na Velkém náměstí   Kroměříž v soukolí dějin 1848 – 1948 – expozice zachycuje stěžejní momenty, které formovaly rozvoj Kroměříže mezi lety 1848-1948   Strážci času - expozice hodin, ve které každý exponát představuje spojení umění, řemeslné zručnosti a mechaniky   Muzeum dále spravuje Zámek Chropyně, Soubor lidových staveb v Rymicích u Holešova a Větrný mlýn u Velkých Těšan.  

Větrný mlýn u Velkých Těšan je jedním ze tří zachovaných větrných mlýnů v okrese Kroměříž a byl vyhlášen národní kulturní památkou. Mlýn je dřevěná dvoupatrová stavba se sedlovou střechou, zavěšená na konstrukci z trámů. Základ stavby tvoří kříž, do nějž je nasazen středový vertikální sloup „otec“, podepřený čtyřmi vzpěrami. Pod podlahou prvního patra je na středovém sloupu zavěšeno „sedlo“ z trámů, jehož pomocí se celý mlýn otáčí podle směru větru. V prvním patře je moučnice se síty, na něž padá rozemleté zrno z mlýnských kamenů v druhém patře. Vrchní kámen se otáčí pomocí palečného kola, které je napojeno na větrné lopaty. Horní část mlýna, kde jsou kameny a násypka pro zrno se nazývá „zanáška“. K mlýnu patří také tzv. „šalanda“ místnost pro mlynáře a mleče. Podle požadované kvality mouky se zrno přemílalo i několikrát. Pytle se zrnem a mouka se do zanášky vynášely po schodech. K otáčení mlýnem sloužil trámec, dosahující k zemi, později se používal hever nebo žentour. Mlýn se natáčel po větru tak, aby hřídel větrných lopat stála kolmo na směr větru. Síle větru se přizpůsoboval také počet „plachet“ na lopatách.

Vesnická stavení rekonstruovaná v sedmdesátých letech představují způsob bydlení a hospodaření v této části Moravy v posledních dvou staletích. Všechny domy v areálu jsou postaveny tradiční technologií dřevěného srubu opatřeného hliněnou omítkou, nebo z nepálených cihel, střechy mají krytinu ze slaměných došků. Návštěvníci si mohou prohlédnout interiéry domů vybavené tradičním inventářem kuchyní, světnic a hospodářských místností. K vidění je také dílna vesnického sedláře a stará kovárna s výhní a kovářským nářadím. Z blízkých Bořenovic byl do Rymic přenesen větrný mlýn německého typu, jehož ramena je možno nastavovat podle směru větru otáčením celého objektu na nosné konstrukci zvané beran. Rychlost otáčení lze regulovat přidáváním či odebíráním plachet, dřevěných desek zavěšovaných na ramena. Dominantou vesnice je renesanční tvrz, ve které naleznete následující expozice: •Z historie obce - Od kamenné sekerky k železné radlici a Obrázky z dějin Rymic •Cestou větru - O větrných mlýnech na Moravě a ve Slezsku •Brázdou času - Nahlédnutí do dějin venkovského lidu na Hané

Malebný zámek Chropyně je spojen s legendárním hanáckým králem Ječmínkem, který spí v Ječmínkově sále v noze stále prostřeného stolu. Dnešní zámek stojí v místech středověké rovinné tvrze vodního typu, která ovšem nebyla vhodná k obývání již ke konci 16. století. Počátkem století následujícího se díky Františku kardinálovi z Dietrichštejna stává chropyňský statek majetkem olomouckého biskupství. Tehdy byla po roce 1615 postavena patrová manýristická stavba s kaplí a věží, s využitím původní tvrze. Nynější podoba zámku pochází z let 1701–1703, kdy budovu přestavěl podle starších plánů G. P. Tencally biskup Karel Lotrinský. V 50. letech 19. století dostaly svou nynější podobu oba hlavní historické sály zámku. V Rytířském sále byly provedeny romantizující úpravy, sál dostal kazetový strop a erby Fürstenbergů a spřízněných rodů. Zde byly a jsou vystaveny zbraně z třicetileté a následných tureckých válek, které sem byly převezeny z Mírova. I v Ječmínkově sále, původně hostinské jídelně s majolikovými kamny ze 60. let 17. století, byl instalován kazetový strop, i zde došlo na romantizující úpravy. Koncem 19. století zničil požár cibulovou helmici střechy věže, kterou nahradilo dnešní jehlové zastřešení. Zchátralý objekt byl v 70. letech památkově rekonstruován. Příležitostné výstavy se konají v rozlehlých sálech v přízemí zámku, kde se nachází i nevelký Památník připomínající skladatele a hudebního teoretika Emila Axmana (1887 - 1949), autora mnoha symfonií, sborů a kantát, který v roce 1946 zkomponoval Znělku městečka Chropyně pro dechové nástroje. V prvním patře najdeme zmíněné sály Rytířský a Ječmínkův, v přilehlých místnostech jsou nastíněny dějiny Chropyně počínaje pravěkem, dějiny místního zemědělství, rybnikářství, lidové kultury. Ve druhém patře zámku je umístěn Památník slavného chropyňského rodáka, malíře, sochaře a grafika Emila Filly (1882 - 1953), předního představitele expresionismu a kubismu v českém výtvarném umění. Kromě podrobných bibliografických údajů jsou zde ukázky Fillovy grafické tvorby, např. cyklus deseti původních leptů Herakles z roku 1946. Sousedící místnosti, tzv. Krbový pokoj a Ložnice jsou zařízeny dobovým nábytkem ze sbírek Muzea Kroměřížska. Muzeum Kroměřížska pořádá s MěÚ Chropyně od roku 1985 v zámeckém areálu každý druhý rok populární Hanácké slavnosti, akci zaměřenou k uchování a obnově folklorních tradic regionu. Slavnosti vždy provází i jarmark s ukázkami tradičních řemesel a pouťovými atrakcemi, k vidění je i produkce renomovaných hudebních uskupení, např. Hradišťanu. Hanácké slavnosti se v Chropyni konají každého lichého roku koncem května. K účasti jste zváni i Vy.

Muzeum se nachází v historickém jádru města Tábor. V historické budově na ploše více jak 200m2 uvidíte výstavu stavebnice LEGO ze sbírky jedné sběratelky. Muzeum je interaktivní, najdete zde přes 1,5 milionu LEGO kostiček. Expozice je tématicky dělena, např. LEGO Architecture, LEGO Technic, LEGO Ideas a další. K vidění jsou stovky originálních modelů z celého světa a neustále přibívají další zajímavé, raritní a exklusivní kousky. Mezi exponáty uvidíte i Sochu Svobody, Tower Bridge, Eiffelovu věž či indický Taj Mahal. Můžee si prohlédnout i kopii Benešovy vily v měřítku 1:42, další zajímavou stavbou je kopie táborské restaurace Střelnice v měřítku 1:50, postavené z více jak 100 tisíc LEGO kostiček. Mezi nejstaršíeponáty s adí oiinály dřevěných hraček ze 40. a 50. let minulého století nebo lisované plastové hračky z 50. let. Expzice patří neje mezi evrpské, ale i světové unikáty a rarity.

Muzeum řemesel v Chanovicích se nachází přímo v budově zámku, na zámeckém nádvoří jsou vstupní dveře do muzea označené nápisem. Po schodech sejdete do sklepení, kde jsou ve dvou místnostech umístěny exponáty.

Muzeum loutkářských kultur sídlí v renesančním Mydlářovském domě s věžičkou, ze které je krásný výhled na okolí města. Ve třech patrech najdete nejen historické loutky, ale i Spejbla a Hurvínka, komiksového kocoura Felixe nebo loutky Orientu. Muzeum loutkářských kultur Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi (dále jen MLK) fascinuje svými loutkami, které jsou vystaveny ve třech patrech historického domu v centru města. MLK to není pouze dům plný loutek, ale zabývá se i sbíráním a zpracováváním dokumentů týkajících se vývoje českého, ale i světového loutkářství, organizuje výstavy nejen ve svých prostorách, ale i jinde v tuzemsku i v zahraničí. Dále připravuje přednášky a jiné doprovodné programy pro kolektivy a veřejnost. Vydává zajímavé publikace. MLK bylo otevřeno dne 2. července 1972. Základem muzejních sbírek se stala soukromá sbírka Prof. PhDr. Jana Malíka (1904 - 1980), neúnavného organizátora loutkářského života, praktika i teoretika, historika, pedagoga a sběratele. Jan Malík také pomohl zorganizovat, aby jednotlivá národní centra mezinárodní loutkářské organizace UNIMA darovala muzeu loutky ze svých zemí. Za dobu existence muzea se pak sbírka značně rozrostla a je stále doplňována. Dnes vlastní Muzeum kolem 50.000 sbírkových předmětů, z toho více než 8.500 loutek z celého světa. Do sbírky dále patří scénické návrhy a makety, kulisy, výtvarná díla s loutkářskou tematikou, plakáty a programy, fotografie, zvukové záznamy a videozáznamy, tiskoviny, rukopisy a další archiválie. V současné době je vystaven jen pouhý zlomek celkové sbírky MLK. Za zmínku stojí také muzejní knihovna se specializovaným fondem, která má okolo 18 tisíc svazků. MLK je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR. Přístup do Muzea je částečně bezbariérový.   Mydlářovský dům Mydlářovský dům byl prvním a zpočátku jediným sídlem muzea. Je nejvýznamnější renesanční architektonickou památkou v Chrudimi. Byl původně postaven v gotickém slohu. V roce 1571 tento dům koupil Matěj Mydlář a dal jej přestavět v renesančním slohu. Přestavba probíhala v 70. letech 16. století a inspirovala další měšťany k obdobným zákrokům na svých domech.  Dům byl třípatrový a má ve svém průčelí ve dvou patrech loggii o pěti obloucích. První patro loggie je zdobeno reliéfy stojících a ležících postav. Nedlouho po dokončení stavby, v roce 1577, přenechal Matěj Mydlář tento dům svému nejstaršímu synu Danielovi. Jemu se přičítá postavení charakteristického minaretového dvojvěží z cihel a tesaného kamene. O tom, k jakému účelu byly postaveny, se nedochovaly žádné písemné doklady, ale od počátku svého vzniku byly nazývány "hvězdárnou".  

Jediná památka moderní architektury v České republice zapsaná na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.     Vila manželů Grety a Fritze Tugendhatových z let 1929–1930, navržená architektem Ludwigem Miesem van der Rohe, je instalovanou památkou moderní architektury. Jako jediná památka moderní architektury v České republice je zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.  V letech 2010–2012 prošla vila Tugendhat památkovou obnovou a restaurací. Stavba i s přilehlou zahradou byla restaurována do podoby v době jejího dokončení v roce 1930. Interiéry jsou vybaveny exaktními replikami původního mobiliáře. V tzv. suterénu bylo restaurováno technické zázemí vily (prostory vzduchotechniky, kotelna, strojovna spouštěcích oken, molová komora), které je nově zpřístupněno veřejnosti v rámci prohlídkové trasy. Je zde také umístěna expozice představující architekta, stavebníky a život rodiny ve vile do roku 1938, kdy před hrozbou druhé světové války Tugendhatovi emigrovali. Návštěvníkům je nově k dipozici bookshop. Ve vile Tugendhat je Studijní a dokumentační centrum, které mohou badatelé navštívit po předchozí domluvě.

Hrad Špilberk představuj jednu z hlavních dominant města, byl založen ve 13. století jako zeměpanské sídlo. Postupem času se z něj stala vojenská pevnost a později nejtěžší vězení rakouské monarchie. Od roku 1961 je sídlem Muzea města Brna. Hrad Špilberk založil v polovině 13. století český král Přemysl Otakar II. k ochraně českého státu i města Brna. Díky strategické poloze, která se obzvláště potvrdila v době švédského obléhání Brna v roce 1645, se hrad  v průběhu 17. a 18. století postupně proměnil v nejmohutnější vojenskou pevnost na Moravě. Součástí pevnostního systému byly i proslulé kasematy. Od 17. století byl na Špilberku také pevnostní žalář. Roku 1783 byl z rozhodnutí císaře Josefa II. hrad přeměněn na civilní trestnici pro nejtěžší zločince a brzy také pro politické vězně ze zemí celé habsburské monarchie. Tehdy si Špilberk vysloužil nelichotivou pověst nejtvrdšího vězení Evropy a přízvisko "žalář národů". Mezi nejznámějšími vězni byli italští karbonáři v čele s básníkem Silviem Pellicem. Vojenský význam hrad ztratil za napoleonských válek, kdy v roce 1809 francouzská armáda zničila nejdůležitější části opevnění. Po zrušení věznice v roce 1855 Špilberk sloužil jako kasárna, avšak ještě dvakrát vstoupil do obecného povědomí jako místo utrpení a nesvobody – poprvé během první světové války, kdy zde byli vězněni odpůrci rakouského režimu, podruhé pro české vlastence v době nacistické okupace Československa za druhé světové války. V roce 1962 byl hrad prohlášen za národní kulturní památku. Co můžete na Špilberku vidět:   Kasematy - Kasematy byly vestavěny do postranních hradních příkopů, jde o dvoupatrové, z cihel postavené klenuté chodby. Původně měly poskytovat úkryt vojenské posádce v případě dělostřeleckého útoku, později zde bylo vězení pro těžké zločince, vrahy, lupiče, žháře či penězokazce. Kasematy, jako proslulé vězení opředené řadou romantických a hrůzostrašných mýtů, byly poprvé zpřístupněny veřejnosti v roce 1880. I dnes se zde konají každou celou hodinu komentované prohlídky s průvodcem.  Jihozápadní bastion - Bastion tvořil spolu s podobným severním nárožním bastionem a ravelínem předsunutým mezi nimi raně barokní frontu vnějšího opevnění hradu. Tato fortifikace byla zbudována během dvou let – před návratem švédského vojska k Brnu (květen 1645) – k obraně vstupní, západní strany hradu, tehdy opevněné jen nevelkými kamennými baštami. Prohlídka možná pouze s průvodcem na objednání . Zvonkohra - Zvonkohra je instalována na velkém nádvoří, kde vytváří nad hradní studnou výrazný prvek. Rozhledna - Rozhledna je umístěna v nárožní věžici hradu Špilberk a umožňuje krásný pohled na Brno. Barokní kaple - Kapli zasvěcenou Nejsvětější Trojici nechal v roce 1693 zřídit tehdejší velitel špilberské pevnosti generál polní strážmistr Jan Vilém hrabě z Zinzendorfu a Pottendorfu. O 60 let později byl v jižní zdi prolomen oltářní výklenek, tzv. Trenckova kaple. Barokní lékárna - Vzácný, pozdně barokní mobiliář lékárny náležel brněnskému řádu alžbětinek. Muzeum města Brna Historie Slavnostní otevření městského muzea se konalo 18. září 1904 u příležitosti desátého jubilea úřadování brněnského starosty Augustina rytíře Wiesera. Muzeum bylo umístěno v historických prostorách bývalého domu moravských stavů (dnešní Nové radnice) a navázalo zde na dřívější instalaci městské galerie. V polovině třicátých let muselo muzeum opustit své původní prostory vzhledem k rekonstrukci areálu Nové radnice a nalezlo útočiště v méně vhodném prostředí tzv. městského dvoru na Šilingrově náměstí.  Zásadní zlom pro rozvoj muzea pak přineslo v roce 1960 jeho přestěhování na významnou brněnskou památku hrad Špilberk.  V únoru 1982 přešla do správy Muzea města Brna Měnínská brána a stala se součástí jeho expozičních a výstavních prostor. V roce 1994 byla muzeu svěřena do péče významná památka moderní architektury Vila Tugendhat, která byla v roce 2001 zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.  Muzeum města Brna se rozsahem i hodnotou svých sbírek a také svou vědeckou, odbornou, vzdělávací a kulturní činností, k níž neodmyslitelně patří i prezentace sbírek ve výstavách a expozicích, dnes řadí k předním muzejním institucím u nás.    Expozice, které můžete na Špilberku navštívit: Špilberk - od hradu k pevnosti  - jednotlivé etapy stavebního vývoje a osudy Špilberku od jeho počátků až do vzniku jeho současné podoby v 19. století Špilberk - žalář národů - expozice tematicky navazuje na Kasematy a seznamuje návštěvníky se Špilberkem jako pověstným žalářem habsburské monarchie proslulým v 18. a 19. století po celé Evropě. Brno na Špilberku - expozice přibližuje významné momenty brněnské historie od první zmínky o městě z roku 1091 až po vznik tzv. Velkého Brna v dubnu 1919. Od moderny po současnost - expozice mapuje výtvarnou situaci v brněnském prostředí v období od konce druhé světové války po současnost. O nové Brno - jediná stálá expozice tohoto typu v České republice přibližuje prostřednictvím plánů, studií, fotografií, modelů, nábytku, tiskovin i prezentačních a animačních programů či filmových dokumentů moderní urbanismus, architekturu i dobové interiéry města s jeho atmosférou v letech 1919–1939. Rakouská Morava - staré umění do konce 19. století Sezónní výstavy v prostorách hradu   Hrad Špilberk je otevřený celoročně, pondělí - neděle. Areál hradu od 06:00 hod. do 23:00 hod. Výstavy a expozice od 10:00 hod. do 18:00 hod.    

Stálé expozice: Archeologie Lékárna Modely Drábských světniček Národopisná expozice Obrazová galerie Ornitologická sbírka Ženíškův salon <span style="font-family: " arial="" ce",="" "helvetica="" arial,="" helvetica,="" sans-serif;="" font-size:="" 14px;"="">expozice jsou doplňovány sezónními výstavami děl výtvarníků, fotografů, ale i výstavami připomínajícími významné historické události na Mnichovohradišťsku. 

Muzeum v Ústí nad Labem existuje od roku 1876. Od počátku dvacátého století patřilo do kompetence různých stupňů státní správy nebo samosprávy. Od roku 1986 je příspěvkovou organizací statutárního města Ústí nad Labem. Muzeum města Ústí nad Labem Stěhování z místa na místo, život ve věčném provizoriu, takový osud provázel ústecké muzeum přesně 135 let jeho existence. Rokem 2011 se konečně zlomila nepřízeň hvězd a vzácné sbírky k dějinám Ústecka spočinuly v důstojných prostorech první opravdové budovy městského muzea. Muzeum v Ústí vzniklo roku 1876 a první expozici otevřelo v hotelu „Zlatá loď“ v Hrnčířské ulici (dnes sídlo restaurace Na Předmostí). Ale už za pár týdnů muselo jinam a pak zase jinam…, během prvních deseti let se stěhovalo osmkrát. Počet sbírkových předmětů i prestiž muzea stoupaly a potřeba vlastní muzejní budovy se zdála být nezbytnou. Roku 1914 město schválilo výstavbu nového městského muzea v Palachově ulici u Městských sadů. První světová válka však záměr zhatila a v poválečné nouzi se zdálo spásou ctihodné gesto přední ústecké průmyslnické rodiny Wolfrumů darovat pro potřeby muzea zámek v Trmicích. Ani šlechtické sídlo se však nestalo trvalým domovem. Jednak brzy přestalo dostačovat potřebám muzea a navíc dlouhodobá absence údržby přivedla v 60. letech zámek na pokraj totální devastace. Roku 1971 přišel další příslib výstavby specializované budovy městského muzea, která měla vyrůst na Mírovém náměstí. Opět však dostalo přednost provizorní řešení, a tak se roku 1972 nastěhovali muzejníci do neorenesanční školní budovy vedle divadla. Nejdříve spolužili v jedné budově se školáky a posléze obsadila bývalé třídy hlavní pošta. Muzeum hrálo jen roli trpěného nájemníka. Odstěhováním pošty na konci 20.století vyvstala otázka nového využití historického objektu. Přišla šance konečně zřídit důstojné městské muzeum a také předzvěst dalšího, snad už posledního stěhování. Jak dostal Císařský sál své jméno? Roku 1876 neměla jeho císařská milost nejspíš ani potuchy, že ústečtí radní právě zbudovali novou měšťanskou školu. Ale v ústeckém měřítku šlo o projekt historicky zvlášť významný. Monumentální školní budova pojatá v neorenesančním stylu představovala ve své době nejreprezentativnější stavbu v širokém okolí. Město, nemajíc vlastní radnici, nechalo do školy naprojektovat honosný sál pro zasedání zastupitelstva a jiná prestižní shromáždění. Tomu odpovídala i výzdoba zahrnující bohatou výmalbu stěn a stropů alegorickými motivy doplněnou zlacení z plátkového zlata. Škola, která se roku 1897 rozšířila přístavbou do uzavřeného bloku, položila základ ústecké „Ringstrasse“, tedy prestiží adresy plné výstavných veřejných paláců po vzoru Vídně. Brzy následovaly v sousedství další stavby poštovního paláce (1900), městského divadla (1909) a městské knihovny (1912). Když 17. června 1901 při své cestě po Českém království navštívil Ústí nad Labem císař František Josef I., nebylo sporu o tom, kde se bude konat císařská audience s předními obyvateli města. Místem této výjimečné události se logicky stala právě budova dnešního městského muzea. A tak na paměť této události získal Císařský sál své honosné jméno. Je sympatickou náhodou, že znovuotevření muzea po generální rekonstrukci se odehrálo takřka na den přesně 110 let od císařské návštěvy. Veřejnost zásluhou nečekaného objevu nástěnných maleb a jejich precizního zrestaurování  mohla poprvé opět shlédnout Císařský sál tak, jak jej viděl právě František Josef I. Do vstupní haly budovy se také po desetiletích vrátila po válce odstraněná pamětní deska, připomínající pobyt slavného rakouského císaře v Ústí nad Labem. Co skrývá ústecké muzeum? V současnosti Muzeum města Ústí nad Labem spravuje cca 200 000 evidenčních čísel muzejních sbírkových předmětů a jejich souborů. Obhospodařuje cca 60 000 knižních jednotek v odborné muzejní knihovně, která má na starost také cca 2000 svazků starých tisků a rukopisů. Mezi největší sbírky patří sbírky přírodovědné, které vznikaly již na konci 19.století. Obsahují početné a významné soubory dokumentující především přírodu severozápadních Čech, Českého středohoří a Krušných hor. Nalezneme zde tisíce geologických vzorků minerálů, hornin a doklady paleontologické. Nalezneme zde také herbář, početné jsou zvláště soubory entomologické, atraktivní jsou sbírky zoologické s řadou zajímavých preparátů. V souvislosti s výstavbou v historickém centru města Ústí nad Labem v posledních desetiletích se rozrostly také sbírky archeologické. Historické sbírky obsahují například desetitisíce fotografií, negativů, diapozitivů nebo pohlednic. Jsou zde také sbírky vojenství, které jsou mimořádné například souborem zbraní a vojenského materiálu z období kolem roku 1813, kdy se odehrála bitva u Chlumce. Vzhledem k průmyslovému charakteru regionu jsou početné technické sbírky. Výtvarná umění a umělecká řemesla jsou zastoupena například historickým nábytkem, sklem, souborem pozdně gotických dřevořezeb nebo krajinomalbou 19. a 20.století. Jak počtem, tak kvalitou sbírek patří Muzeum města Ústí nad Labem k nejvýznamnějším regionálním muzejním institucím v České republice. Rekonstrukce muzejní budovy Město Ústí nad Labem získalo v roce 2008 roce na rekonstrukci muzejní budovy prostřednictvím Regionálního operačního programu soudržnosti Severozápad dotaci z Evropského fondu pro regionální rozvoj ve výši 337 milionů korun. Celkové náklady na rekonstrukci historické z roku 1876 přesáhly 400 mil. Kč. Práce na rekonstrukci probíhaly přibližně dva roky. Rekonstrukce zahrnula kompletní stavební práce včetně inženýrských sítí. Opravou prošla střecha a půdní prostory, kde vzniklo nové patro, ve kterém jsou umístněny kanceláře a laboratoře. Nově jsou také vybaveny depozitní prostory. Jedním ze základních úkolů rekonstrukce bylo také vybudování výtahů pro muzejní provoz a pro návštěvníky. Atrium muzea bude zpřístupněné jako oddychová zóna v centru města. Budova ústeckého muzea skrývá několik zajímavostí. Například jde o první objekt napojený v roce 1922 na dálkové topení v tehdejším Československu. Poslední větší opravy na budově se odehrály na přelomu let 1945-1946, kdy byly odstraňovány škody způsobené leteckými nálety z dubna 1945. Ve zrekonstruovaném muzeu vznikly výstavní prostory pro krátkodobé výstavní projekty, přednáškové místnosti a ateliéry muzejní pedagogiky. Součástí muzea je také knihovna se studovnou. Největší část stálých expozic připravuje Collegium Bohemicum ve spolupráci s ústeckým muzeem. Správcem objektu bude Muzeum města Ústí nad Labem, které ho bude užívat v úzké spolupráci s Collegiem Bohemicem o.p.s. a s dalšími partnery projektu rekonstrukce, kterými jsou Univerzita Jana Evangelisty Purkyně a Společnost pro dějiny Němců v Čechách.

Český unikát - jediné muzeum v ČR, které se zaměřuje na dějiny zdejší národopisné tradice – masopustních průvodů. Muzeum je vhodné pro všechny věkové kategorie, od malých předškoláků až po seniory. Čeká na Vás unikátní expozice, kinosál, fotokoutek a v poslední místnosti muzea je tvořivá dílnička, kde si děti mohou vyrobit svoji vlastní masku (za příplatek). Jedinečnost milevských maškar spočívá v tom, že jde o městský masopustní průvod; podobná tradice v jiných lokalitách je v naprosté většině pouze záležitostí vesnickou. V roce 2016 byl překonán rekord v počtu 1248 masek a milevské maškary byly zapsány do České knihy rekordů a v současnosti jsou největším masopustním průvodem. Koncem roku 2017 byly milevské maškary zapsány na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Máme připravený speciální program i pro školy, dětské tábory, větší skupiny, seniory.

Muzeum Benátecka je vlastivědnou institucí, která dokumentuje historický a kulturní vývoj regionu Benátecka   Ve svých sbírkách shromažďuje hmotné doklady o minulosti kraje. Významnou složkou sbírek je hudební fond zahrnující dokumenty rodiny Bendů, předních českých hudebníků a dokumenty vztahující se k životu a dílu hudebního skladatele Bedřich Smetany. Ve sbírkách muzea jsou uloženy i zajímavé doklady k životu předního evropského hvězdáře Tycha de Brahe. Interaktivní stálé expozice muzea Benátecka zaujmou mladší i starší návštěvníky. Dozvíte se zde mnoho zajímavého z minulosti regionu, o životě a díle Tycha de Brahe, Františka a Jiřího Antonína Bendy či Bedřicha Smetany.  Zaujme i expozice o zdejší přírodě, do níž se postupně navracejí vzácní zubři, či expozice o jedinečné stavebnici Merkur.    

Muzeum Podbezdězí sídlí v reprezentativních prostorách bělského barokního zámku, v nichž se nacházejí unikátní kolorované dřevěné stropy z přelomu 16. a 17. století. Muzeum se zaměřuje zejména na kulturní historii regionu Podbezdězí. Otevřeno:   Květen až září  denně mimo pondělí; květen, červen, září 9 až 16 hodin; červenec a srpen 9 až 17 hodin. V říjnu otevřeny pouze soboty a neděle od 9 do 16 hodin. Mimo sezónu po předchozí domluvě.       PODBEZDĚZÍ V PROMĚNÁCH ČASU Stálá expozice Nová interaktivní stálá expozice Muzea Podbezdězí představuje tradici regionu, kulturní a historické památky i osobnosti Podbezdězí.  

Repliky i originály dobových letadel, letecký trenažer a spousta zajímavostí z oblasti létání. Když se v roce 1912 vznesl v Mladé Boleslavi poprvé do vzduchu Metoděj Vlach se svým jednoplošníkem, málokdo si uvědomil, že je to první Čech, který sestrojil letadlo vlastní konstrukce, poháněné automobilovým motorem, a sám na něm vzlétl.   V té době také v Mladé Boleslavi létal Ing. Otto Hieronymus na zakoupeném letounu Blériot, do kterého zamontoval motor Hiero vlastní konstrukce, první letecký motor v Rakousko-Uhersku. Tím však letecká historie v Mladé Boleslavi neskončila. Po první světové válce zavedla firma Laurin a Klement sériovou výrobu licenčních leteckých motorů Lorraine-Dietrich a Hispano-Suiza, kterými byly v období první republiky poháněny téměř všechny nově konstruované československé vojenské letouny. Nositelem projektu Leteckého muzea Metoděje Vlacha je Středočeský kraj s podporou Regionálního operačního programu Evropské unie. Muzeum je pobočkou Muzea Mladoboleslavska.Přesuňme se ale téměř o sto let později, kdy otevíráme letecké muzeum pojmenované po tomto mladoboleslavském průkopníkovi. Vznik muzea navazuje na činnost Nadačního fondu Metoděje Vlacha, založeného městem Mladá Boleslav v roce 2001, jemuž mladoboleslavský Aeroklub zapůjčil místo v hangárech na jeho stále se rozrůstající flotilu letadel. Nadační fond vlastní a provozuje repliku Vlachova letadla z roku 1912 a deset dalších replik a napodobenin historických letadel. Jedná se o repliky v kategorii ultralehkých letadel, které jsou stavěny a provozovány podle technických a letových předpisů Letecké amatérské asociace ČR. Nadační fond má patnáct pilotů, kteří s letadly nejen létají, ale pravidelně o ně pečují a udržují je v dobrém technickém stavu. Věnují se však i rekonstrukci zakoupených replik a/nebo stavbě nových letadel.Všechny tyto lidi sdružuje láska k létání a zájem o historii letectví. Odměnou pro ně je pak let v replice, který je stejně zajímavý, jako by to byl originál. Posláním Leteckého muzea i Nadačního fondu Metoděje Vlacha je přiblížit divákům historii letectví i prakticky ukazovat, jak letadla dříve létala.  

Roubená patrová budova fary byla vystavěna v roce 1785 po obnově zdejší farnosti. Jedná se o unikátní památku venkovské barokní architektury, která kombinuje tradiční stavební postupy a slohové prvky. Roubení bylo záhy po výstavbě fary podle dobových zvyklostí obíleno vápnem. Tato estetická úprava byla odstraněna až ve 2. polovině 20. století, kdy byly dřevěné konstrukce opatřeny tmavým nátěrem, zatímco spáry byly zvýrazněny vápnem. Spolu s kostelem sv. Václava areál fary a přilehlé prostranství představuje přirozený střed obce se zástavbou tzv. ulicového typu. Jako sídlo krupského faráře sloužila fara nepřetržitě od roku svého vzniku až do nuceného odchodu posledního dolnokrupského duchovního Franze Hellmicha v roce 1946 v rámci nuceného odsunu obyvatel německého původu. Poté byla využívána jako tzv. Žňový útulek pro děti zdejších členů JZD a v letech 1974 až 2012 byla pronajímána litoměřickým biskupstvím k rekreačním účelům. Roku 2012 zakoupil areál fary Středočeský kraj a svěřil jej do správy Muzeu Mladoboleslavska.  

Muzeum sídlí na bývalém hradě a zámku v Mladé Boleslavi, který od 18. století sloužil k vojenským účelům. Muzeum je otevřeno celoročně a nabízí návštěvníkům stálé expozice Venkov v poměnách času, Barokní dílna rodu Jelínků,  Enyky benyky kliky bé... - být dítětem před 150 lety a rovněž dlouhodobé i časové výstavy na nejrůznější témata. Zejména dětským návštěvníkům slouží muzejní hra Muzeion se stálými programy Malý muzejník i dalšími, počítačovými hrami k historii města a regionu a s doprovodnými programy a tvůrčími dílnami k mnohým výstavám.

Jediné muzeum "naftařiny" v České republice najdete v budově bývalých kasáren v Hodoníně. Muzeum tvoří vnitřní expozice a venkovní technologický park. MUZEUM NAFTOVÉHO DOBÝVÁNÍ A GEOLOGIE bylo otevřeno v roce 2006 a je jediné svého druhu ve střední Evropě. Muzeum je tvořeno vnitřními a venkovními expozicemi. Přibližuje návštěvníkům nejen bohatou a zajímavou industriální a svébytnou minulost regionu, ale také znalosti o vzniku a akumulaci ropy a zemního plynu, těžebních metodách a dopadu průzkumu a těžby. Expozice je doplněna řadou interaktivních modelů a reálných exponátů. Muzeum bylo vybudováno členy občanského sdružení, které projevuje zájem o tradici podnikání v oblasti ropného průmyslu na území České a Slovenské republiky. Návštěvníci si mohou osahat skutečnou surovou ropu, poznat její chemické složení a také dopady těžby na životní prostředí. V Muzeu se nachází také unikátní sbírka hornin a zkamenělin z neogénu a jury. Expozice Muzea jsou průběžně doplňovány o nové technické prvky používané v ropném průmyslu, ale i o výsledky historických studií. V Muzeu můžete shlédnout řadu audiovizuálních programů. Jsou zde pořádány přednášky na aktuální témata. Muzeum spolupracuje s řadou organizací i universit, je centrem vzdělávání a poskytuje cenné informace a poučení návštěvníkům, zejména pak zástupcům z řad studentů.   Virtuální prohlídka:http://www.virtualczech.cz/muzeumnafty/  

Jiráskovo muzeum v Hronově bylo založeno v roce 1908. V 80. letech 20. století došlo v souladu s tehdejšími tendencemi k integraci s Okresním muzeem v Náchodě. Expozice Jiráskova muzea v Hronově umístěná ve druhém poschodí v průčelí Jiráskova divadla však zůstala zachována, pouze zde došlo k některým změnám v instalaci a v roce 2002 byla částečně renovována. Muzeum i divadlo, v němž je umístěno, nesou jméno významného rodáka Aloise Jiráska (1851 – 1930). Expozice je věnována jeho osobnosti a dílu (o Hronově – Padolí – pojednává románová kronika “U nás”) a především autentickým vzorům literárních postav – Josef Regner (1794 – 1852 – Havlovický), Antonín Knahl (1801 – 1883 – Kalina). Expozice rovněž připomíná další významné hronovské rodáky (malíře a spisovatele Josefa Čapka, 1887 – 1945, spisovatele Egona Hostovského, 1908 – 1973, projektanta Jiráskova divadla ing. arch. Jindřicha Freiwalda, 1890 – 1945) a jejich tvorbu, historii známého místního ochotnického divadla (opony apod.) i další zajímavosti (např. světnice Jirásků-Dvorských, držitelů bývalého svobodného dvora, kroje, jež se na Hronovsku nosily v minulém století). Jiráskův rodný domek je roubená lidová architektura z konce 18. století (kulturní památka) s nepůvodním zařízením pekařství a lidovým nábytkem. Roubené stavení postavil v 90. letech 18. století Jakub Jirásek. Domek měl za síní šikmo přistavěnou malou roubenou světničku. V zadní části domu byl chlév a za ním v přístavku konírna. Hospodářskou část doplňovala kolmo přistavená stodola. Tyto hospodářské budovy byly později zbořeny. V domku se dne 23. 8. 1851 narodil Alois Jirásek. Jeho otec Josef zde provozoval pekařské řemeslo. V roce 1925 památné stavení koupilo město Hronov a v letech 1955 – 1957 ho nechalo podle návrhu arch. Budinky zrekonstruovat.

Muzeum města Police nad Metují je umístěno v prvním patře benediktinského kláštera v místnostech původně určených pro pobyt opata, jejichž součástí je i soukromá secesní opatova kaple. Muzeum vzniklo již v roce 1946 jako Pamatník města Police nad Metují. Později, v 80. letech 20. století, bylo v souladu s tehdejšími tendencemi integrováno s Okresním muzeem v Náchodě. To zde v roce 1993 u příležitosti 740. výročí první písemné zprávy o Polici nad Metují instalovalo tradičně pojatou expozici dějin města, která je průběžně v rámci možností inovována a doplňována (poslední rozsáhlejší reinstalace proběhla v roce 2007). Součástí prohlídky je unikátní soukromá opatova kaple s původní secesní výzdobou a oltářem. Předsálí kaple je vybaveno nepůvodním pseudohistorickým vyřezávaným nábytkem z konce 19. století. Unikátem je i záchod umístěný za kaplí. Hlavní obytná místnost bytu je zařízena jako měšťanský pokoj z 19. století, s ukázkami nábytku, obrazů a skla a porcelánu. Vlastní tradičně pojatá expozice je umístěna v jedné z místností opatova bytu. Jsou v ní vystaveny historické předměty dokumentující řemesla, obchod a činnost spolků v Policí nad Metují. Mezi exponáty zaujme především kupecké vyřezávané a polychromované znamení v podobě dvou draků podpíraných dvěma postavami – alegoriemi řemesel a obchodu, cechovní truhličky, váhy, soustava pivovarských měr, cechovní ferule či korouhev vyvěšovaná při pravidelných trzích. Poměrně rozsáhlá je i kolekce typářů pečetí. V expozici jsou dále představeny i podmalby na skle, svícny, historický model a dobové obrazy kaple na Hvězdě, či unikátní oltářní obraz malovaný na dřevěných dveřích. Zastoupeny jsou i ukázky kolovratů, historických hodin a oblečení. Své místo mají i předměty dokumentující činnost spolků (Sokol, Tamburašové, Velocipedisté…). Na chodbě je instalována stálá výstava zachycují v hlavních bodech dějiny kolonizace Policka a dějiny městečka Polici nad Metují od první písemné zmínky v roce 1253 až do roku 2003. Výstava je doplněna medailonky významných osobností z Policka, např. významného historika V.V. Tomky, jehož manželka pocházela z Police nad Metují, pokrokového faráře Sigismunda Boušky, mykologa M. Bezděka, malíře V. Luňáčka, spisovatele A. Krtičky-Polického a diplomata a historika St. Brandejse. V prostoru tzv. Laudonova sálu se v ještě v minulé sezóně konaly dočasné výstavy. Z důvodu nevyhovujícího technického stavu však bude tento prostor od sezóny 2020 pro výstavní účely uzavřen. Na stěnách jsou částečně odkryté barokní fresky zachycující mimo jiné i podobu průčelí klášterního kostela. Součástí muzea je také Muzeum zimních sportů Emericha Ratha. Jádro expozice muzea zimních sportů tvoří soukromá sbírka zesnulého pedagoga, řezbáře a sběratele Mgr. Jindřicha Vaňka z Hronova (*1937 +2011). Jádro expozice muzea zimních sportů tvoří soukromá sbírka zesnulého pedagoga, řezbáře a sběratele Mgr. Jindřicha Vaňka z Hronova (*1937 +2011). Původní Vaňkova sbírka je nově doplněna o textové a obrazové panely, které přibližují historii lyžování a skoků na lyžích v Machově, Hronově a Polici nad Metují. Připomenuty jsou i významné osobnosti z tohoto regionu, například broumovský rodák Emerich Rath (*1883 +1962), všestranný sportovec, účastník dvou olympiád, vegetarián, antifašista a tremp, či polický rodák Jiří Beran (*1952), československý reprezentant v běhu na lyžích, účastník dvou zimních olympijských her a pětinásobný vítěz běhu “Jizerská padesátka“. Expozice seznámí návštěvníky také se slavnou a dlouho tradici výroby bruslí v Polici nad Metují. Vedle toho je připomenuta také výroba lyží a hokejek v regionu (Oldřichovky a Foglarky). Expozici dále doplňují historické pracovní sáně, sportovní i dětské sáňky, skiboby, historické lyžařské boty a běžecké vosky. Mimo turistickou sezonu je muzeum otevřeno pouze každou první sobotu v měsíci od 10,00 do 14,00 hod. Turistická sezona bude zahájena v květnu, kdy bude otevřeno o víkendech (pátek, sobota, neděle) a státních svátcích. Od června do září pak lze muzeum navštívit denně mimo pondělí.

Dva výstavní prostory v Náchodě - Broučkův dům čp. 18, kde naleznete stálou expozici Dějiny Náchoda a Náchodska a výstavní síň v Tyršově ulici, kde probíhají krátkodobé výstavy. Dům čp. 18 na Masarykově náměstí v Náchodě:   Měšťanský dům na náchodském náměstí pochází patrně z konce 17. století. V roce 1999 se uskutečnila jeho náročná přestavba, kdy byly v rámci technických možností zachovány některé zajímavé původní části a jiné, dosud skryté, byly pro budoucí návštěvníky nově zpřístupněny (kamenný sloup v přízemí, část roubeného zdiva v prvním patře). Muzeum se do těchto prostor přestěhovalo z nevyhovujících podmínek na zámku v roce 2000. Přednáškový salonek a valená klenba z druhé poloviny 18. století slouží k výstavním účelům. Stálá expozice Muzea Náchodska:  Expozice Muzea Náchodska zachycuje dějiny Náchoda a jeho okolí od pravěku až po současnost (rok 2000). Regionální historie, reprezentovaná nejen dobovými věcmi, ale i sedmi dioramaty s dvaceti šesti figurínami, se zde prolíná s dějinami celého českého národa. Přijďte se seznámit s každodenními rituály pravěké ženy, poznejte lužickou, keltskou i germánskou keramiku a sledujte, kudy putovali Langobardi při své pouti za velkého stěhování národů. V části věnované středověku se ponoříte do dobrodružství zakládaní nových hradů, vyměřování městských ulic a výstavby kostelů. Nechybí ani ukázka husitských zbraní. V 16. století budete moci nahlédnout do kolorovaných biblí a být svědky rozvoje renesančního Náchoda za pánů ze Smiřic, jednoho z nejznámějších českých šlechtických rodů. Společně s jeho posledním mužským členem zažijete počátek třicetileté války, která přinesla náchodskému panství změnu majitele. Také uvidíte rozdíl mezi renesančním kavalírem z Itálie a naverbovaným náchodským vojákem. V druhém patře se návštěvníkovi nejprve nabízí pohled na každodenní život v 17. a 18. století, který byl vyplněn nejen starostí o přežití (během válek a častých požárů), ale i zbožností a prací. Na základě vystavených exponátů můžete zkusit hádat, jakému cechu jednotlivé předměty patřily a k čemu se používaly. Za vlády Marie Terezie se na náchodském panství proháněl generál Laudon se svými pandury i Antonín Nývlt s nespokojenými sedláky. Uvidíte, jaké střevíčky nosila Kateřina Vilemína Zaháňská, žena, která úspěšně brojila proti Napoleonovi a  která natolik zaujala Boženou Němcovou, že ji zvěčnila ve své Babičce. Společně s velkou spisovatelkou se Vám připomene další velikán české literatury, hronovský rodák Alois Jirásek a několik dalších náchodských obrozeneckých buditelů. Seznámíte se s kněžnou Idou z německého šlechtického rodu Schaumburg-Lippe (rod v Náchodě v letech 1842-1945), jejíž jméno proslavilo  po celé zemi kyselku z nedalekých Lázní Běloves. Určitě vás zaujme velký model představující město na počátku 19. století. Při pohledu z okna budete moci srovnávat, k jakým změnám v Náchodě došlo za „pouhých“ 200 let. Polní myslivec Vám připomene válku z r. 1866 a sednice s rodinou vyrábějící plátno zas život obyčejných lidí ve zdejším podhůří. Poslední sál je věnován nejnovějším dějinám. Budete sledovat rozmach textilnictví i kulturního a sportovního života v Náchodě na počátku 20. století. Legionáři Vám představí bojiště první světové války. Na fotografii uvidíte, jak tehdejší náchodský starosta JUDr. Čížek oznamuje z okna secesního hotelu Beránek vznik Československa. V meziválečném období zahlédnete kromě architektury ve stylu art-deco i blížící se nebezpečí ze strany sousedního Německa. Poslední místnosti dominuje 12 m dlouhý model uzávěry v Bělovsi jako ukázka důmyslného československého opevnění. Připomínkou na druhou světovou válku jsou nejen postavy úzce s ní související (např. vězen z koncentračního tábora), ale i zmapování událostí z 9. května 1945 v Náchodě, o nichž píše Josef Škvorecký ve své knize Zbabělci. Dobu komunismu zachycuje především „budování socialismu“ na Náchodsku. Na závěrečném panelu se představuje období po roce 1989, které uzavírá otevření stávající expozice 4. října 2000.

Dělostřelecká tvrz Dobrošov u Náchoda byla otevřena jako první památka vojenské fortifikace z doby před 2. světovou válkou. V sezóně 2020 z důvodu rekonstrukce UZAVŘENA! Prohlídka Pevnosti Dobrošov se skládá z několika částí. Návštěvníci si nejprve mohou prohlédnout výstavní expozici v provozní budově, kde lze každoročně shlédnout ojedinělou a zároveň toho času v Evropě největší kolekci miniatur figurek vojáčků, které ztvárňují čsl. armádu z doby před druhou světovou válkou. Dále je možné navštívit dělostřelecký srub Zelený, třetí největší objekt čsl. předválečného opevnění, a podzemními chodbami projít až do srubu Můstek, odkud se naskýtá nádherný pohled na Orlické hory a Krkonoše, stejně jako na Kladský koutek či na Kunětickou horu u Pardubic. Ve vybrané dny je otevřen i srub Jeřáb s unikátními nástěnnými malbami, které tu z doby mobilizace v roce 1938 zanechal člen vojenské posádky objektu. Okolo pevnosti se nachází i rozsáhlá naučná stezka.  

Muzeum Napajedla láká jak malé návštěvníky na stálou expozici hraček, tak i ty dospělé na dočasné výstavy a historické stálé expozice. V Muzeu Napajedla můžete zhlédnout stálou expozici Hřiště hraček, která vám hravou, interaktivní formou přiblíží legendární hračky designérky Libuše Niklové a Alfréda Kluga, které se dlouhodobě vyráběly a stále vyrábějí v podniku Fatra Napajedla. Autorem expozice je syn Libuše Niklové, známý výtvarník Petr Nikl, který ji navrhl jako "Člověče nezlob se!", kde si děti i dospělí mohou sami s hračkami hrát.   Dále jsou zde k vidění stálé expozice Fatra v čase - 80 let továrny v nápadité kostce, Příběh města - úvodní edice skutečností a výjimečností z dějin Napajedel a Slavia, příběh továrny - více než stoletá historie firmy s ukázkou historických motorů. Muzeum Napajedla disponuje unikátním audiovizuálním sálem, ve kterém pořádá dočasné výstavy - historické, spolkové, výtvarné.    

Muzeum nové generace nabízí spojení moderní audio a videotechniky s klíčovými momenty historie bývalého cisterciáckého kláštera a zámku ve Žďáru nad Sázavou. S virtuálními průvodci prožijete příběhy osobností, které ovlivnily tento unikátní areál. Zažijte Zámek ve Žďáru nad Sázavou Vydejte se s námi na cestu, kterou prošel areál bývalého cisterciáckého kláštera a nynějšího zámku během uplynulých téměř osmi století. Celý příběh se začal psát již v polovině 13. století, kdy mniši cisterciáci založili v hlubokých žďárských hvozdech zakladatelský klášter. Nový směr a dynamiku přineslo 18. století a působení opata Vejmluvy, který spolu se stavitelem Janem Blažejem Santini-Aichlem vdechl areálu nový život. Na jeho pokyn Santini vystavěl své vrcholné dílo, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který je památkou UNESCO. Za josefinských reforem v roce 1784 byl klášter zrušen a postupně upravován na zámek. V 90. letech 20. století byl žďárský zámek navrácen rodině Kinských.  Nyní cesta pokračuje vznikem nových expozic, které kombinují imersivní a zážitkové prvky s exponáty zapůjčenými z významných českých institucí. Zažijte s námi jedinečnou atmosféru týkající se historie, života, tvořivosti a krásné žďárské přírody. Přízemí expozice je věnovaná cisterciáckému řádu a temnému středověku, první patro vám umožní pohled do krásného a barevného světa baroka. Vstupte do temných hvozdů, kde nebojácní mniši vybudovali první klášter. Seznamte se s jedním dnem v životě mnicha či objevte krásu cisterciáckého umění. Poté se díky kaleidoskopu přesunete do období prosperity, rozkvětu umění, vědy a architektury, do období baroka. Seznámíte se s opatem Vejmluvou, výraznou osobností bývalého kláštera, potkáte geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho či proniknete do matematických tajů Poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Muzeum nové generace není jen muzeum, je to klíč k pochopení celého areálu bývalého kláštera a dnešního zámku ve Žďáru nad Sázavou. Po návštěvě máte v ruce všechny indicie ke své cestě! Zažijte cestu, zažijte příběh!

Sídlem Muzea Novojičínska, p. o. je od roku 1940 renesanční Žerotínský zámek v Novém Jičíně. V současnosti spravuje muzeum jedenáct poboček v okrese Nový Jičín. VE ZNAKU ZAVINUTÉ STŘELY - Stálá expozice zámku Nový Jičín. Úvodní část prohlídky zámeckého komplexu zavede své návštěvníky do prostor stálé expozice města Nového Jičína, respektive její první částí prezentující období od prvopočátků do konce 18. století.Návštěvníci zde mohou shlédnout jedinečné artefakty dokumentující život ve městě, práci městské samosprávy a velice bohaté události města na křižovatce obchodních cest. Další část pokračuje po prohlídce expozice Nechte na hlavě a zavede návštěvníky do období historie města Nového Jičína v období 19. a 20. století . NECHTE NA HLAVĚ - stálá expozice klobouků a pokrývek hlavy v prostorách Zámku v Novém Jičíně. Po náročné a rozsáhlé rekonstrukci jihovýchodního křídla Zámku v Novém Jičíně zpřístupnilo muzeum 8. prosince 2000 novou rozsáhlou expozici klobouků a pokrývek hlavy s názvem „Nechte na hlavě". V expozici mohou návštěvníci shlédnout na 600 klobouků, čepic, klobouků, čepců a přileb z období od počátku 19. století do současnosti. Většina exponátů je součástí vlastní rozsáhlé a ojedinělé sbírky. Mezi vystavenými exponáty jsou i unikátní pokrývky hlavy, mnohdy poprvé představované veřejnosti. Část expozice je pojata ve scénických celcích a návštěvníci se tak ocitnou uprostřed tematických výjevů přibližujících atmosféru doby užívání klobouků. Hosté si mohou prohlédnout skvostné klobouky a róby dam ze sklonku rakousko-uherské monarchie, shlédnout unikátní vojenské a služební přilby, čáky a čepice, mohou se nechat okouzlit elegancí ženicha a půvabem nevěsty ve svatební scéně z 20. let minulého století, kloboučnickým krámem nebo prvorepublikovou cukrárnou. Své dveře pootevře původní kloboučnická dílna se vzorkovníky, formami a dalším náčiním. Zapomenout nemůžeme na vitrínu s kolekcí pokrývek hlav významných osobností naší kultury a politiky - je zde například klobouk prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garique Masaryka, „otce národa" Františka Palackého, následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este vedle klobouků Jana Nerudy, Petra Bezruče a dalších. Malou atrakcí expozice je dobový fotoateliér, v němž se mohou návštěvníci ve vlastním nebo zapůjčeném klobouku vyfotografovat.   Otevírací doba: 1.4. – 30. 9.  úterý – pátek 8-12, 13-17;sobota a neděle 9-16 1.10. – 31.3. úterý – pátek 8-12, 13-16; neděle 9-15; v říjnu otevřeno i v sobotu 9-15    www.muzeumnj.cz https://www.facebook.com/muzeumnj/

Expozice o obilnářství. Pomůcky používané v celém procesu pěstování obilí - od sázení, přes růst až po sklizeň.

Muzeum Olomouckých tvarůžků je muzeum, které Vám přiblíží jak se dříve tvarůžky vyráběly.   Muzeum Olomouckých tvarůžků Vám přiblíží, jak se dříve tvarůžky vyráběly i dnešní výrobu tvarůžků. Uvidíte exponáty, které jsou popsány a tři promítání .  V promítání uvidíte, jak se dříve tvarůžky vyráběly i dnešní výrobu tvarůžků, promítání má německé i anglické titulky. V muzeu jsou dotykové informační tabule a Qr kódy pro cizince. Z muzea vystoupíte do podnikové prodejny, kde si můžete koupit tvarůžky ve všech dostupných příchutích a tvarech. Prohlídku si můžete rezervovat na našich webových stránkách, emailem nebo telefonicky. Muzeum je otevřené od pondělí do neděle každý den od 9:00 do 17:00. Těšíme se na Vaši návštěvu.     Muzeum Olomouckých tvarůžků Palackého 4, 78983 Loštice Tel: 583 401 217 Web: www.tvaruzky.cz Rezervace: www.tvaruzky.cz/rezervace Facebook : www.facebook.com/muzeumtvaruzku  

Výstavy panenek od různých umělců a galerii. Najdete zde jak starožitné panenky, tak panenky od známých umělců. Výstavy panenek od různých umělců a galerii. Najdete zde jak starožitné panenky, tak panenky od známých umělců.

Muzeum panenek v Bobrové vás zve do společnosti více než tisíc kusů panenek. Co exponát, to zajímavý kousek s příběhem, který vypráví zájemcům majitelka muzea. Nedílnou součástí výstavy jsou i kočárky a další retro hračky. Muzeum je otevřeno sezónně, letos zahajuje činnost 4.6.2017. Více informací najdete na webovkách a v příloze v aktuálním letáčku pro letošní rok.   Muzeum panenek v Bobrové zve návštěvníky na expozici více než 1000 kusů panenek z různých období. Najdete zde opravdové skvosty, ale i panenky ztvárněné jako postavy z večerníčků či různých povolání. Jistě mezi nimi poznáte Popelku, Krakonoše, Švejka, Sněhurku se sedmi trpaslíky a spoustu dalších postaviček známých malým i velkým návštěvníkům. V muzeu si mohou děti pohrát, nádherné ručně háčkované cukroví vám nenechá chuťové buňky spát, a rádi se přenesete do dob dávno minulých. Nejen pro pány je připravena retro knihovna a spousta dalších zajímavosti.

Muzeum papírových modelů je jediným svého druhu v Evropě. Založeno bylo r. 2012, návštěvníci zde mohli shlédnout již několik dočasných výstav i stálou expozici, kterou obměňujeme 1x ročně. Celkový počet modelů přesahuje číslo 1200! Muzeum papírových modelů je příspěvkovou organizací, založenou městem Police nad Metují v roce 2012. Jedná se o unikát - muzeum je jediné svého druhu v Evropě a jedno z pouhých dvou muzeí papírových modelů na světě. Návstěvníci zde mohou shlédnout přes 1200 modelů, které pocházejí zejména z Čech, ale také ze Slovenska, Polska či Německa. Přehlídka je to skutečně pestrá - od tradičně oblíbených hradů a zámků, přes lidové stavby, modely aut, letadel, lodí, zvířátek až po sekci vesmíru a fantasy. Muzeum je rozděleno na dvě hlavní části: jednu tvoří vitríny s dočasnými výstavami, které jsou tématické a obvykle trvají 2-3 měsíce, tu druhou pak stálá expozice, která se jednou ročně obměňuje. Takto se k nám mohou vracet i návštěvníci, kteří k nám již v minulosti zavítali, a stále zde nacházejí něco nového. Z dočasných výstav se již uskutečnila např. výstava modelů Richarda Vyškovského, výstava modelů firmy Betexa, výstava papírových betlémů a další. Při vernisážích se zde můžete setkat ze zajímavými osobnosti ze světa papírového modelářství. Během roku muzeum pořádá různé akce a workshopy pro širokou veřejnost, k těm pravidelným patří např. Vánoční tvoření, Týden s Herkulem, tvoření na sv. Martina, Valentýnská dílna atd. Pořádáme také programy pro tábory a třídní kolektivy, nechybí ani modelářský kroužek, který se koná pravidelně po celý školní rok. Ani mimo uvedené akce však návštěvník od nás nemusí odejít s prázdnou. V prostorách muzea se nachází dílnička, ve které si malí i velci mohou vystřihnout a slepit model.  

Barokně-klasicistní zámek ukazuje Podblanicko jako hudební fenomén. Kraj spojený v 16. – 20. století s mimořádným počtem osobností české a evropské hudby. Některé se tu narodily jako Jan Dismas Zelenka, Josef Suk či Zdeněk Fibich. Některé v kraji pobývaly jako např. Richard Wagner, Gustav Mahler nebo Antonín Dvořák. Přímo ve Lhoticích zažil nejšťastnější období mladý Bedřich Smetana. Rodina vlastnila zámek v letech 1835-44 a Bedřicha připomínají mimo jiné dva klavíry. Objevte kouzlo svobodnického sídla konce 18. a poloviny 19. století.

Turistické informační centrum je součástí nově zrekonstruovaného objektu Muzea Podhradí, které bylo otevřeno 20. května 2006. V červnu 2010 se dočkala slavnostního otevření Galerie na půdě, která je součástí budovy Muzea Podhradí Buchlovice. Turistické informační centrum je součástí nově zrekonstruovaného objektu Muzea Podhradí, které bylo otevřeno 20. května 2006. Muzeum Podhradí Buchlovice vzniklo v prostorách bývalých Panských mlatů v blízkosti národní kulturní památky Státní zámek Buchlovice. Vlastní rekonstrukce zchátralého objektu probíhala v období od května do listopadu roku 2005 a vyžádala si náklady ve výši 6.823.962,- Kč. Samotný projekt mohl být uskutečněn díky dotacím z Iniciativy programu INTERREG III.A. ČR – SR, v jehož rámci Evropská unie podporuje rozvoj a spolupráci příhraničních regionů. Obdobné muzeum vznikne brzy i v partnerské obci Soblahov u Trenčína. Muzeum je rozděleno na suterén, ve kterém se představuje všech 14 obcí Mikroregionu Buchlov a partnerské obce Soblahov ze Slovenska a Chotoviny z jižních Čech, a na střešní prostor, kde návštěvník zhlédne expozici obce Buchlovice. V červnu 2010 se dočkala slavnostního otevření Galerie na půdě, která je součástí budovy Muzea Podhradí Buchlovice. Tato vznikla ve společném projektu s družební obcí Soblahovem u Trenčína. Celkové náklady si vyžádaly 4,425.000 korun, z nichž obdrží městys 4,086.000 korun z fondů EU v rámci přeshraniční spolupráce a 240.380 korun ze státního rozpočtu. V prostorách muzea a galerie budou v letním období probíhat výstavy a vernisáže prací lidové umělecké výroby, studentských výtvarných prací, představení amatérských fotografů, ukázky řemesel a další zajímavosti.

Muzeum přírody Český ráj zve na prohlídku expozice zaměřené na přírodu a historii Českého ráje a zejména Prachovských skal, netradičního Žabího ráje, výstav zajímavých snímků z přírody a dětských kreseb. Zahrada muzea je minibotanickou zahradou se dřevinami a bylinami Českého ráje a se stanovišti pro volně žijící živočichy, s výběhy a venkovními terárii. Nalézá se zde řada tůněk pro obojživelníky, rybky a želvy, hmyzí hotel, broukoviště a dřevěné“varhany“ i Pelíškova zahrádka. Připraveny jsou soutěže pro děti i dospělé. Před muzeem probíhá audiovizuální program. Muzeum je otevřeno:                     v březnu a dubnu  v SO a NE od 9:00 do 17:00 hodin                     v květnu až srpen v PO – NE od 9:00 do 17:00 hodin                     v září a říjnu o víkendech od 9:00 do 17:00 hodin                     v prosinci 26. 12. – 31. 12. - – 13:00 – 16:00 hodin     Mimo tuto otevírací dobu vás rádi přivítáme po předchozí telefonické, či e-mailové domluvě. Každoročně se pořádá Žabí běh ( běh na odhadnutý čas) jarní a podzimní, exkurze Jarní zpěv ptáků, letní Setkání přátel obojživelníků a plazů,  k regionální historii roku 1866 se váže Vzpomínka na boje v Prachovském sedle, vycházka Kudy prošel císařpán, od Vánoc do konce roku pak Výstava betlémů. V areálu Turistického centra Český ráj, jehož je muzeum součástí, je možno zajistit i ubytování  a stravování.

Muzeum Radeč se nachází na místě zaniklého JZD Radeč a je spravováno občanským sdružením Chalupění již od roku 2002. Nabízí návštěvníkům několikahodinovou prohlídku rozsáhlým areálem na ploše 3500m2. Sbírkový fond se skládá z historických předmětů ze všech činností života našich předků a obsahuje přes 5000 exponátů. Velká část prohlídky zaujímá prezentaci historické zemědělské techniky používané od jara do žní (historické oradla, secí stroje, mlátičky, čistící mlýnky, šrotovníky obilí, vyorávač brambor aj.), další část předvádí návštěvníkům řemesla našich předků , dále historické pračky, mandly, žehličky,  šicí stroje, dále hračky a vybavení kuchyní. Nově zde připravujeme zajímavou prezentaci papírových modelů a betlémů . 

Expozice se nachází v budově hraběcí rezidence z první třetiny 18. století. V pěti výstavních a dvou prezentačních sálech se návštěvníci seznámí s přírodními poměry, dějinami města Boskovice a regionu Boskovicko od pravěku do současnosti. Boskovicko - krajinou sedmizubého hřebene Expozice se nachází v budově hraběcí rezidence z první třetiny 18. století. Prostorové řešení expozice zdůrazňuje původní dispoziční formy památkově chráněné stavby. V pěti výstavních a dvou prezentačních sálech se návštěvníci seznámí s přírodními poměry, dějinami města Boskovice a regionu Boskovicko od pravěku do současnosti. Expozice představuje nejnovější poznatky z přírodních oborů, archeologie, historie středověku, novověku i moderních dějin. Z dokladů a nálezů zaujmou: ukázky druhohorních vymřelých obojživelníků - krytolebců, jedinečný soubor keltských nálezů z Hradiska u Protivanova, středověký meč z doby Jana Lucemburského, současný velkoplošný vyřezávaný model města dle nejstaršího vyobrazení z roku 1730, maketa Boskovické bible či fragmenty více než čtyři metry dlouhého unikátního renesančního praporu. Součástí expozice je sedm kreativních programů určených různým skupinám návštěvníků od nejmenších dětí po zdravotně hendikepované, či turisticky zaměřené návštěvníky. Zájemci všech věkových kategorií si budou moci vyzkoušet například tkaní vlněného vlákna, tvarování keramických předmětů v pravěku, písařské techniky středověku, nebo ruční výrobu fotoalba první třetiny 20. století.

Ve sbírce jsou parní lokomobily, traktory, stabilní motory vyrobené v českých, moravských i světových továrnách. Největším exponátem je osmadvacetitunová parní oračka. Historické zemědělské stroje Základ sbírky historických strojů tvoří exponáty shromažďované Středním odborným učilištěm v Boskovicích v 70. letech minulého století, které sloužily k výuce. Sbírka obsahuje výrobky českých a moravských továren (Škoda, Praga, Wikov, Svoboda, Zetor, Slávia), ale i výrobky zahraničních značek (Lorenc, Benz, Kokora, Lanz Bulldog, Famo, Fordson, Farmall, Massey Harris, Mc Cormick), které byly používány v období první masové mechanizace zemědělství. Součástí expozice je i soubor dobového zemědělského nářadí.

Expozice o historii židovské obce v Boskovicích je umístěna v synagoze, v barokní stavbě z roku 1639 s pozdějšími úpravami. Její klenby a stěny zdobí mimořádně hodnotná dekorativní výmalba a hebrejské liturgické texty. Synagoga Maior   Regionální tematická expozice o historii a památkách židovské obce v Boskovicích je umístěna v synagoze v Traplově ulici, v barokní stavbě z roku 1639 s pozdějšími úpravami. Její klenby a stěny zdobí mimořádně hodnotná dekorativní výmalba a hebrejské liturgické texty, které jsou mistrovským dílem polských židovských utečenců z druhé poloviny 17. a z 18. století. Navíc se v hlavním sále synagogy konají sezónní výtvarné výstavy, koncerty a divadelní představení.   Historie Židů v Boskovicích Kromě bohatě zdobeného interiéru je v budově instalována expozice seznamující návštěvníky s hisotrií Židů v Boskovicích, s nejvýznamnějšími osobnostmi, s historií židovské obce, s historickou podoubou židovské čtvrti, představeny jsou také boskovické synagogy a židovský hřbitov.    Mikve, židovská rituální lázeň Mikve  je  nádrž s čistou přírodní vodou, v níž lze nabýt rituální očisty. V mikvi se očišťovali všichni zbožní Židé v předvečer šabatu a dalších židovských svátků. Mikve ve sklepě domu č. 3/5 na ulici U Templu uvedl do stavu přibližujícímu se historické podobě Klub přátel Boskovic za finančního přispění Nadace Občanského fóra Praha. Slavnostně byla zpřístupněna 9.6.2005. Lázně si lze prohlédnout po prohlédce synagogy maior.

Rozsáhlejší dvoupodlažní stavba z roku 1826, v níž bývaly umístěny kancelář židovské obce, školní učebna, studovna, byty rabína a správce špitálu a pekárna macesů se skladem. V budově je expozice Židovské čtvrti v českých zemích. Židovský obecní dům Starší obecní dům - nedílná součást cenného areálu židovské čtvrti - shořel při katastrofálním požáru ghetta v roce 1823. Nová budova vznikla podle plánů vrchnostenského stavitele Mathiase Flocha v roce 1826 v empírovém slohu. Je to rozsáhlejší dvoupodlažní stavba se sedlovou střechou, členěnou fasádou a klenbami v přízemí, v níž bývaly umístěny kancelář židovské obce, školní učebna, studovna, byty rabína a správce špitálu a pekárna macesů se skladem.   Expozice - Židovské čtvrti v českých zemích Židovské čtvrti v českých zemích představují v rámci celé Evropy určitý fenomén, který má značnou výpovědní hodnotu a potenciál zaujmout návštěvnickou veřejnost. Právě Boskovice se mohou pochlubit jednou z nejzajímavějších a nejlépe dochovaných židovských čtvrtí u nás, která je pro své urbanisticko-architektonické hodnoty cílem četných návštěv domácích i zahraničních turistů.  Muzejní expozice ve třech místnostech ukazuje v plné šíři bohatství forem židovských čtvrtí u nás, historické příčiny jejich vzniku, důvody jejich lokalizace a situování, jejich typické projevy z hlediska urbanistického, architektonického a funkčního. Také přibližuje běžný život v ghettu, další vývoj čtvrtí poté, co je opustili původní obyvatelé, a péči o toto kulturní dědictví. K prezentaci jsou využity panely s kopiemi historických dokumentů, map a plánků, s černobílými historickými a barevnými soudobými fotografiemi a s textovým doprovodem a dále vitríny s šesti modely vybraných typů židovských čtvrtí na území ČR.   Byt rabína a pekárna macesů Na návštěvnické centrum v přízemí navazuje místnost s náznakovou instalací původního vzhledu židovské domácnosti - bytu rabína a pekárny-výrobny macesů, která se dříve v domě opravdu nalézala

Klasicistní zámek hrabat Kinských, kteří se zasloužili o jeho současnou podobu nabízí nově zrekonstruované historické interiéry a anglický park se vzácnými dřevinami. Během roku pak výstavy, kulturní a společenské akce, svatby a programy pro školy. Lešenský zámek nedaleko Valašského Meziříčí byl sídlem rodové větve hrabat Kinských, kteří se zasloužili o jeho současnou podobu. Dnes mu atraktivitu dodávají nejen nově zrekonstruované historické interiéry, ale i anglický park se vzácnými dřevinami. Počátky lešenského zámku spadají do poloviny 14. století. Poprvé se svobodný statek Lešná uvádí v zemských deskách roku 1355. V první polovině 15. století k němu náležely sousední vsi Perná, Vysoká, Lhotka a v poslední třetině 16. století přibyly ještě Příluky. V držení Lešné se vystřídala řada rodů, např. Pražmové z Bílkova (1481–1628), Podstatští z Prusinovic (1684–1740), Beesové z Chrostiny (1793–1865) a poslední šlechtičtí majitelé Kinští z Vchynic a Tetova (1888–1945). Ve středověku sídlili zdejší vladykové na tvrzi obklopené vodním příkopem (písemně doložené k roku 1415) a na přelomu 16. a 17. století přestavěné na pozdně renesanční čtyřkřídlý jedno-patrový zámek s arkádovým nádvořím. K dalším stavebním úpravám došlo ve druhé čtvrtině 18. století za Rudolfa Podstatského z Prusinovic, který sídlo zvelebil v barokním stylu. Změn doznalo členění interiéru: panstvo mělo k užívání 13 místností v prvním patře a barokní okázalost se projevila v nové reprezentativní části, takzvaném piano nobile. Později došlo k podstatným terénním úpravám. Byly strženy hospodářské budovy a na jejich místě byly počátkem 19. století položeny základy dnešního parku.                         Dílo dokončili až Kinští, kteří objektu vtiskli klasicizující ráz s romantizujícími novogotickými detaily. Sídlili zde až do konce druhé světové války, kdy jim byl zámek na základě Benešových dekretů zkonfiskován. Od roku 1948 zde sídlila téměř třicet let mateřská a měšťanská škola. V roce 1975 získalo památkově chráněný zámek spolu s parkem do své správy Okresní vlastivědné muzeum Vsetín, dnešní Muzeum regionu Valašsko. Zchátralý stav objektu a neutěšená situace parku si vyžádaly rozsáhlé rekonstrukční práce. Muzeum nechalo od roku 1983 provést statické zabezpečení budovy, osazení původních dřevěných a zborcených stropů, opravení střechy a fasády. Od roku 1997 má zámek novou fasádu a obnovena byla i střecha. Konečně byla úspěšně završena i rekonstrukce vnitřních prostor a od listopadu 2011 je zámek zpřístupněn veřejnosti jako památkový objekt s částečně původním zámeckým vybavením a dalšími zajímavými muzejními expozicemi.  

Muzejní lapidárium Trojice se nachází v areálu bývalého hřbitovního kostela Nejsv. Trojice ve Valašském Meziříčí. Je zde umístěna expozice architektonické, sepulkrální a oltářní plastiky. Exponáty pocházejí z poloviny 16. až z počátku 20. století. Muzejní lapidárium Trojice se nachází v areálu bývalého hřbitovního kostela Nejsv. Trojice ve Valašském Meziříčí. Památkově chráněný polodřevěný kostel je příkladem provinciální slohové církevní stavby ze 16. století s přístavbami z období baroka. V architektonickém tvarosloví se dozvuky gotického slohu pojí se záměrnými gotizujícími reminiscencemi a barokním slohem. První zmínka o hřbitovním kostelíku sv. Trojice pochází z r. 1605. Jeho malá boční kaple je z r. 1754. Z téže doby je i dřevěná loď kostela lemovaná zvenčí ochozem. Uvnitř je zasazen ve zdi náhrobní kámen s plastikou rytíře Jana Žernovského z Žernoví z r. 1585. Roku 1908 se jednalo o jeho zbourání, ale zásahem předsedy MS prof. E. Domluvila byl kostelík upraven pro bohoslužby studentů z gymnázia. Na svátek sv. Trojice se tu konaly poutě a sloužily bohoslužby.Roku 1919 byl zrušen hřbitov kolem kostela. Liturgickou funkci plnil kostel do 50. let minulého století. V roce 1963 byl předán k muzejním účelům. Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm nechalo opravit střechu a dosadilo kostelík novou vížkou.                     Vlastivědný ústav ve Vsetíně převzal objekt do své správy v roce 1971. Po opravě a rekonstrukci byla v roce 1980 zpřístupněna první expozice lapidária. Ve druhé polovině 90. let si budova vyžádala rozsáhlou památkovou obnovu a v roce 2001 zde byla otevřena obnovená muzejní expozice - lapidárium.

Muzeum spravuje rozsáhlé umělecké, historické, etnografické a přírodovědné sbírky.. V zámku se nachází také knihovna regionálních tisků, která je pro veřejnost otevřena každou středu od 9 do 17 hodin. Empírový zámek vznikl na místě původní správní budovy rožnosvsko-krásenského panství, která byla v roce 1854 za majitele hr. Eugena Kinského přestavěna na panské sídlo. Došlo ke zvýšení budovy o poschodí s provedením mansardové střechy, kryté přírodní břidlicí. Tato přestavba vtiskla objektu v podstatě dnešní podobu.                   K zámku přiléhá rozsáhlý park se vzácnými dřevinami, založený na rozhraní 18. a 19. století. Pravděpodobně v období přestavby správní budovy v empírový zámek se uskutečnila i rozsáhlá úprava parku, určující v zásadě jeho dnešní ráz. Park má rozlohu 6,297 ha. Bývalý úřednický dům s ovocnou a okrasnou zahradou, později zámek s anglickým parkem, byl v majetku rodů Žerotínů a Kinských. Po roce 1945 se stal zámecký objekt majetkem státu. V letech 1949 - 1950 došlo k přestěhování valašskomeziříčského muzea do uvolněných místností zámku. V části objektu byly zřízeny byty, mateřská škola a depozitáře Okresního archivu. Zámek Kinských v Krásně je od r. 1949 nepřetržitě až dodnes sídlem muzea.

Muzeum spravuje rozsáhlé etnografické, historické a umělecké (i uměleckoprůmyslové) sbírky. V zámku se nachází také veřejnosti přístupná muzejní knihovna zaměřená na odbornou literaturu a regionální tisky. Renesanční zámek s vnitřním dvorem vroubeným arkádami, byl postaven v prvním desetiletí 17. století (první zmínka z r. 1610) tehdejšími majiteli panství Lukrecií Nekšovnou z Landeka a jejím druhým manželem Albrechtem z Valdštejna na základech středověké tvrze z první poloviny 15. století na vyvýšenině pravého břehu řeky Bečvy. Pozdějšími majiteli - uherskou šlechtou z rodu Illésházy - byla zámecká budova v průběhu 18. století několikrát přestavována a upravována. (V r. 1708 zámek vyhořel na holé zdi.)                Dnešní klasicistní podobu získal vsetínský zámek v letech 1833-1834 za posledního šlechtického majitele Josefa z Wachtlerů. V této době byl založen také přilehlý zámecký park se vzácnými dřevinami. Požár zámku v r. 1915 zničil celou střechu i s věží. Tehdejší majitelé zámku - Thoneti - nechali v r. 1924 opravit zámek do původní podoby před požárem. Posledními soukromými vlastníky zámku od r. 1938 byli Marie Baťová se synem Tomášem. V únoru 1949 byl zámek převzat do národní správy. V padesátých letech, díky nerozvážnému umístění nejrůznějších státních institucí v budově zámku, došlo ke značnému poškození zámeckých interiérů. Proto se v letech 1963 - 1974 muselo přistoupit k nákladné generální opravě budovy, která byla veřejnosti zpřístupněna 9. 5. 1975.

Muzeum romské kultury je jedinou institucí v Evropě, která dokumentuje kulturu Romů. Ve svých unikátních sbírkách uchovává romské umění, řemesla, oděvy, literaturu či fotografie. Muzeum romské kultury je jedinou institucí v Evropě, která dokumentuje kulturu Romů. Muzeum bylo založeno v roce 1991, roku 2005 se stalo příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR. Ve svých unikátních sbírkách muzeum uchovává romské umění, řemesla, oděvy, literaturu či fotografie. Část sbírek je zpřístupněna ve stálé expozici "Příběh Romů", která poutavou i naučnou formou návštěvníka seznámí s dějinami Romů. Expozice obsahuje originální exponáty i věrné repliky, které jsou doplněny o audiovizuální projekce a dioramata (imitace skutečných událostí v životní velikosti). Muzejní knihovna obsahuje rozsáhlý fond romské i romistické literatury. Umožňuje prezenční výpůjčky a podporuje badatelské aktivity. Muzeum romské kultury realizuje řadu edukačních aktivit - přednášky, workshopy či dětský muzejní klub. V prostorách muzea se nachází příjemná kavárna BENG.

Muzeum řemesel bylo otevřeno 18 května 2000. Je umístěno v památkově chráněném areálu Nového dvora z roku 1750. Plochou 1750 m2 je největším muzeem svého druhu v ČR. Zahrnuje více než 50 ucelených ex­pozic řemesel a živností z období 1840 - 1930. Kromě relativně známých profesí, jako je truhlář či řezbář, prezentuje i práci kovotlačitele, koláře, bednáře, šindeláře a mnoha dalších. Mezi nejzajímavější exponáty patří vyřezávaný mechanický skanzen řemesel, mechanické dílny, pilnice se třemi funkčními katry a 100 let stará školní třída a nově zubní a gynekologická ordinace. Po prohlídce muzea můžou návštěvníci posedět ve stylové Restauraci Nový dvůr, která je umístěna ve stejné budově s muzee

Muzeum řeznictví se věnuje řeznickému řemeslu na Valašsku a připomíná výjimečné kvality uzenářských a masných výrobků v regionu. Zároveň je kulturním a společenským centrem. Muzeum řeznictví Valašské Meziříčí je kulturním a společenským centrem, které upevňuje dobré jméno řeznického řemesla a povědomí o výjimečných kvalitách uzenářských a masných produktů u nás na Valašsku. Muzeum řeznictví nabízí atraktivní exkurze pro veřejnost i školy. Ochutnat u nás můžete uzenářské speciality z Krásna a Řeznictví H+H, partnerů našeho muzea, nebo pivní speciál Řeznický lev, který jen pro nás vaří v minipivovaru Paličák v Palačově. Muzeum založil současný majitel MP Krásno, a. s. Karel Pilčík v září 2015. V muzeu se pravidelně konají kulturní akce, součástí je galerie zaměřená na regionální výtvarnou tvorbu.  

Výstavy, venkovní expozici, výukové programy, geopark, Den Země a Den stromů, řemeslné dílny, pec na chleba a naučnou stezku - to vše a mnohé další nabízí muzeum kousek za Prahou. Podívejte se na náš web! Co u nás uvidíte a zažijete V hlavní budově 4 - 5 x ročně uvidíte krátkodobou výstavu. Vybíráme taková témata, která oslovují dospělé návštěvníky a zároveň jsou atraktivní pro žáky a studenty. Ke každé výstavě je pro školy i veřejnost připraven doprovodný program.  U Říčanské hájovny si můžete projít venkovní expozici "Les a jeho obyvatelé". Pravidelně zde pořádáme velké a hojně navštěvované akce (např. Den Země), řemeslné dílny a pobytové programy pro školy. Les v okolí hájovny vybízí k výletům krajem Josefa Lady. Pro vzdělávací aktivity je možné si hájovnu i pronajmout. Od dubna do října Vás rádi přivítáme v Didaktickém centru geologie neboli geoparku. V geoparku, který jsme vybudovali u 1. ZŠ na Masarykově náměstí, jsou k vidění typické horniny z celé ČR. Model paleontologického naleziště umožňuje hledat a odkrývat kosti dinosaurů či obrovské schránky hlavonožců. V jezírku je možné vyzkoušet rýžování zlata a pozorovat, jak vznikají delty řek. Stanoviště jsou osázena typickou vegetací. Vybavení geologické laboratoře umožňuje kameny řezat, leštit a díky speciálnímu mikroskopu, dosud běžně dostupnému pouze na vědeckých pracovištích, také nahlédnout do jejich nitra. Sledujte naši nabídku nejen řemeslných dílen pro veřejnost a pedagogy, některé dílny naízíme i na objednávku k vám domů či do firmy, ať už jako součást oslavy narozenin nebo teambuildingu. Pro celou rodinu připravujeme rodinná odpoledne - prohlédnete si výstavu, vyzkoušíte něco nového a  zabavíte se skutečně všichni. Školám a pedagogům nabízíme široký výběr výukových programů především přírodovědného, historického a řemeslného zaměření, dětem přírodovědné kroužky. Udělejte si okruh po naší naučné stezce a neminete největší zajímavosti Říčan a jejich okolí (většina stezky prochází lesem). Více na našem webu! http://www.ricany.cz/org/muzeum/ Vize Naší vizí je muzeum, které posiluje místní identitu a zprostředkovává poznání historie, kultury a přírody regionu všem věkovým skupinám. Úsilí směřujeme k povzbuzení vzájemné spolupráce lidí, respektu, jejich zájmu a odpovědnosti ke svému okolí.    Poslání Poskytujeme informace o přírodě, historii a kultuře regionu. Tvoříme sbírky, dokumentujeme současnost a předáváme praktické dovednosti, které vycházejí z místních tradic. Nabízíme místo pro setkávání všech věkových skupin. Provoz muzea je šetrný k životnímu prostředí, snažíme se k tomuto přístupu inspirovat také návštěvníky. Je pro nás samozřejmostí osobní přístup, otevřenost a vstřícnost.

Původní budova stavědla s čtyřřadým elektrodynamickým zabezp. zařízením, vývoj tohoto typu, telekomunikační zařízení, historie žel. stanice Děčín.

Muzeum zaměřující se na historii stezek, cest, silnic a silničních mostů. Muzeum silnic ve Vikýřovicích nabízí čtyři  stálé muzejní expozice: "Via est vita - silnice je život" je pohledem na silniční historii, práci cestářů a silničářů. Vystaveno je pracovní nářadí, služební odznaky, mapy, dobové fotografie a pohlednice, staré dopravní značky ad. " Po stopách bratří Kleinů - stavitelů sinic, želenic a mostů" představí návštěvníkům pozoruhodnou historii rodinné firmy Kleinů, která patřila mezi naše nejvýznamnější stavitele silnic, železnic a mostů. Prezentována je řada archivních materiálů, vybavení (nábytek, obrazy ad.) ze zámků, které Kleinové vlastnili, výrobků jejich železáren apod. "Z historie a současnosti našich silničních mostů" prezentuje na řadě mostních prvků (piloty, mostní štítky, ložiska apod.), dobových vyobrazeních, historických modelech naše silniční mosty. Expozici obohacuje řada interaktivních prvků. Venkovní expozice silničních mechanismů a mostů ukazuje dnes již historické silniční stroje (válce, frézy, nakladače ad.) a také mosty, které již svému účelu dosloužily. Nejméně 4 x do roka jsou v muzeu instalovány tématické výstavy.

Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou je zřizováno Ministerstvem kultury České republiky a je specializovaným muzeem s celostátní působností v oborech sklářství a bižuterie. Návštěvníkům nabízí výběr jedné z největších sbírek skla na území naší republiky a evropsky ojedinělé kolekce bižuterie. Na žádném místě na světě než právě v jabloneckém muzeu nenajdete zastoupení bižuterie v plné šíři technologií a sortimentu. Hlavní budova muzea byla vystavěna na počátku 20. století v secesním stylu a najdete ji v samotném historickém a kulturním centru města Jablonce nad Nisou. Nabízí to nejlepší z rozsáhlých sbírkových fondů muzea. Ve stálé expozici "Nekonečný příběh bižuterie" můžete vedle zmíněné bižuterie současně obdivovat knoflíky, mince, medaile, autorský šperk či historické šperky, spínadla a oděvní doplňky z unikátní sbírky Waldes. Expozice "Čarovná zahrada - České sklo sedmi století" zaznamenává příběh cesty skla od anonymní číše po autorský solitér a představuje nejen luxusní sklo, ale i předměty denní potřeby. K vidění je návštěvnicky atraktivní výběr skleněných cen a trofejí ze známých soutěží a anket, například cena pro vítěze taneční soutěže STAR DANCE nebo Zlatý slavík Lucie Bílé. Expozice byla rozšířena o prostorový křišťálový objekt Expo2, dílo ikony českého uměleckého sklářství Reného Roubíčka. Hlavní budova dále nabízí krátkodobé výstavy, počítačový informační systém o světě skla a bižuterie, odbornou knihovnu se studovnou, doprovodné muzejní programy, tvůrčí dílny, veřejný internet, prodejnu a možnost drobného občerstvení.

Jediné dochované stavení kdysi významné sklářské osady Kristiánov, památkově chráněná roubenka z 2. poloviny 18. století tzv. "Liščí bouda", po kompletní stavební rekonstrukci v letech 2016-2017. Nabízí stálou expozici "Sklářská osada Kristiánov" s dětskou hernou, malý naučný okruh po zaniklých objektech osady, prodej suvenýrů a drobného občerstvení. Každoročně se zde první sobotu v září koná tradiční Sklářská slavnost na Kristiánově.

Muzeum socialistických vozů vzniklo v roce 2011 s cílem prezentovat motorismus východního bloku 50.-80. let minulého století i obraz doby a připomenout návštěvníkům časy nedávno minulé. Desítky vozů, které se ještě před několika lety proháněly po silnicích, či na ně lidé stáli frontu před národním podnikem Mototechna byly původně prezentovány v muzeu, které se nacházelo ve středočeské vesničce Kozovazy. Dnes je nejen z nich sestavena expozice otevřená 5.7. 2014 v severních Čechách ve Velkých Hamrech – Svárově.  Zveme Vás k návštěvě našeho severočeského muzea, ve kterém je na ploše více než 900m2 sestavena expozice Československých i zahraničních vozů především východní Evropy. Od vývojové řady automobilů Škoda s motorem vzadu, ve které nechybí ani vzácný dvoudveřový model 1000MBX, přes luxusní limuzíny Tatra se přenesete do Sovětského svazu. Ten reprezentují vozy značek Lada, GAZ, robustní Moskviče či ukrajinský Záporožec. Naleznete zde i východoněmecké dvoutaktní automobily Wartburg a legendární „bakeliťák“ Trabant 601 s duroplastovými díly karoserie. Východní blok doplňují mimo jiné rumunská Dacia, ARO, Oltcit, polské Fiaty a jejich italské kolegy, na které navazuje výběr západních automobilů, u nás prodávaných přes síť prodejen Tuzex. Součástí expozice je i velmi zajímavý prototyp, jediná vyrobená Škoda 765 combi special. V části věnované služebním vozidlům nepřehlédnete typické oranžovo-bílé vozy Veřejné bezpečnosti, jejich starší modro-bílé provedení, požární Avii A30N nebo sanitní i pohřební verzi Škody 1203. Navazují motocykly a expozici doplňuje mnoho modelů, hraček a dalších drobných exponátů nejen s motoristickou tématikou. Muzeum socialistických vozů také zajišťuje pronájem vozidel pro film, reklamu, kulturní a společenské akce. Pro podrobnější informace nás neváhejte kontaktovat. Kolektiv Muzea socialistických vozů se těší na vaši návštěvu. Otevírací doba:  červen – září: denně mimo pondělí říjen – květen: víkendy a svátky Vždy od 10:00 do 16:00 hod.    Vstupné: - základní:     60,-Kč - snížené:      30,-Kč - rodinné:     150,-Kč - foto-video:  30,-Kč

Muzeum stavebnice Merkur bylo otevřeno v roce 2006. Ve dvou nadzemních podlažích a části sklepení vystavuje více jak 500 modelů z Merkuru. Stavebnice Merkur je fenoménem, který si návštěvu jistě zaslouží. Muzeum stavebnice Merkur naleznete v malebném městečku Police nad Metují. Stavebnice Merkur je nerozlučně spjatá s tímto městem, kde se od svého vzniku vyráběla. V roce 2020 firma slavila sté výročí od svého založení. Prvních pět let ale stavebnice nesla název „Inventor“ a až v roce 1925 vznikla první stavebnice Merkur, tak jak ji známe dodnes. V Muzeu je vystaveno přes 500 exponátů. Kromě klasických modelů a staveb z Merkuru můžeme spatřit repliku čočkostroje, na kterém profesor Wichterle odlil první hydrogelové kontaktní čočky a který je vyroben právě ze stavebnice Merkur. Další ukázkou toho, že Merkur není pouze hračka, je robot postavený týmem studentů z Litomyšle, který se svým projektem vyhrál v USA titul mistrů světa v robotice. V Muzeu stavebnice Merkur nalezneme i ikonické stavby jako je např. londýnský Tower Bridge, hrad Karlštejn, vysílač Ještěd. A stejně tak si můžete prohlédnout neméně ikonické rypadlo, které bylo v osmdesátých letech zobrazeno na obalech stavebnice. Největším lákadlem však zůstává Ocelové město, inspirované románem Julese Verna a postavené panem stavitelem Jiřím Mládkem. Expozice nabízí jak pohled do historie (a kromě samotného Merkuru je k vidění i několik konkurenčních stavebnic, které byly na trhu mezi světovými válkami) tak i do současnosti prezentované nejnovějšími modely stavebnice, které je si možné přímo na místě i zakoupit. Firma Inventor se od třicátých let věnovala kromě výroby stavebnice i produkci vláčků, kterým je věnován nemalý prostor. Pro příznivce modelové železnice je připravené velké klasické kolejiště a sbírka vláčků. V roce 2020 byla zahájena kompletní přestavba expozice, jejíž koncept vytvořil pan architekt Zdeněk Rychtařík. Tento moderní a čistý styl je postupně realizován ve všech prostorách muzea. Od stejného roku začalo Muzeum stavebnice Merkur pořádat krátkodobé výstavy hraček, které probíhají přímo v expozici. Větší děti jistě potěší dílnička stavebnice Merkur. Pro menší je připravena herna s dřevěnými kostkami.

Muzeum sídlí v prostorách strakonického hradu. Nabízíme jedinečnou expozici dud a dudáctví, loutek, historie textilní výroby, zbraní a motocyklů značky ČZ a v neposlední řadě i expozici věnovanou Suverénnímu řádu maltézských rytířů. Muzeum založené roku 1894 sídlí v prostorách strakonického hradu, národní kulturní památky. Muzeum po náročné rekonstrukci otevřelo nové a zcela unikátní expozice, které představují pět hlavních oblastí typických pro město Strakonice. Prohlédnout si tak můžete jedinečnou expozici dud a dudáctví. Ve Strakonicích působí řada dudáků a dudáckých muzik. Dudy se vyučují na místní hudební škole a ve městě se koná i věhlasný mezinárodní dudácký festival, kam se sjíždí muzikanti z celého světa. Dále expozici loutek nebo expozici historie textilní výroby. Každý jistě zná tradiční pokrývku hlavy zvanou „fez.“ Zajímavá je také expozice zbraní a motocyklů světoznámé značky ČZ. Těšit se můžete například na předválečný motocykl ČZ 500 či závodní motocykl ČZ 125 z roku 1957. A v neposlední řadě nabízíme i unikátní, v rámci střední Evropy jedinečnou, expozici věnovanou Suverénnímu řádu maltézských rytířů, který ve Strakonicích působil téměř 700 let. Čekají na vás modely lodí galera a karaka, interiér válečné lodi karaka a interiér sanitního vlaku, zmenšenina husitského vozu a mnoho dalšího. Vše je doplněno o nejrůznější interaktivity. Na dotykových obrazovkách si můžete zahrát puzzle či pexeso, poskládat opravdové dudy a zahrát na ně, pustit audio a video nahrávky dudáckých skupin či hranou pohádku v loutkovém divadle. Pohrát si v replice saracénského stanu. Převléci se za rytíře, potěžkat si repliku rukavic a meče, přidat plyn na vystavených motorkách a posadit se na model závodní motorky. Otevřené jsou opět i krásné prostory kapitulní síně a ambitu s restaurovanými nástěnnými malbami či vyhlídková věž Rumpál. Otevírací doba: 1. 3. – 22. 12. / úterý – neděle / 9:00 – 17:00 h Muzeum dále spravuje i mimořádnou národní kulturní památku a to Vodní mlýn v Hoslovicích s funkčním mlecím zařízením a etnografickou expozicí Ze života šumavského Podlesí. V areálu jsou sociální zařízení, občerstvení a informační centrum s prodejem suvenýrů Nabízíme: • speciální nabídka školních výletů • zázemí pro návštěvníky a služby informačního centra ve vodním mlýně • rodinné vstupné Poslední návštěvníci budou vpuštěni do areálu 60 minut před koncem návštěvní doby. Pohyb návštěvníků v areálu se řídí návštěvním řádem.

17 km od Strakonic Nabízíme autentický obraz života na vesnici, areál s domácími zvířaty a hospodářským vybavením, řemeslné akce s pečením chleba, venkovské hry a zábavu pro děti. Děti do 6 let vstup zdarma. Přijeďte za zážitkem!   Unikátní areál vodního mlýna, který spravuje Muzeum středního Pootaví Strakonice, naleznete 17 km jihozápadně od Strakonic. Jeho návštěva Vás přenese do dob dávno minulých. Autentický obraz života na mlýně připomíná původní hospodářské vybavení s funkčním mlecím zařízením a domácí zvířata. Zapůsobí na Vás i silný životní příběh rodiny Harantů, posledních mlynářů. Atmosféru dokreslují pravidelné řemeslné akce, ukázky zemědělské výroby, venkovské hry pro děti, zvykosloví na šumavském Podlesí prezentované v etnografické expozici. Co jinde nenajdete: autentický obraz života na mlýně areál s domácími zvířaty a hospodářským vybavením řemeslné akce s pečením chleba a ochutnávkou procházku po místech natáčení pohádek Vodník a Karolínka, Kouzla králů a Tři bratři Otevírací doba: duben, květen, září, říjen: út - ne 9.00 - 16.00 h červen-srpen: denně 9.00 - 17.00 h

Na rohu uličky V brance ve vchodu do bývalého židovského ghetta se nachází tzv. "Samsonův dům", č.p.233 OTEVÍRACÍ DOBA: po - pá: 9.00 - 17.00 hodin so,ne: zavřeno VSTUPNÉ:  jednotné vstupné 10,- Kč  děti do 6ti let zdarma a matky s dětmi do 5 let zdarma vstupné též v rámci vstupenky do muzea Galerie Samson Cafée je nekuřácká kavárna, kde si lze objednat několik druhů kávy, čaje, a dalších nápojů. V pokladně je možný nákup uměleckých předmětů a drobných dárků. Pořádají se zde výstavy převážně regionálních výtvarníků, literární a hudební autorské večery, autogramiády a prezentační akce našeho muzea      Historie objektu  Na rohu uličky V brance ve vchodu do bývalého židovského ghetta se nachází tzv. "Samsonův dům", č.p.233. Objekt patřil rodině Samsonů, která ve městě žila v 16. a 17. století, jejíž členové zastávali v Rakovníku významné úřady. Nejznámější byli pravděpodobně Bartoloměj a Diviš Samsonové plnící funkce (mimo dalších) také rakovnických primátorů.  Dům č.p. 233 patří k nejstarším dochovaným stavbám ve městě. Při opravách byla na domě odkryta renesanční sgrafita znázorňující výjev ze života biblického Samsona. Dochovaná výzdoba a architektura interiéru svědčí o renesanční původu přední části budovy. Na snímku z Vysoké ulice (OM č.p. 540) z přelomu 19. a 20. století je dobře vidět vchod do přízemního krámu. Vpravo v patře se ještě dochovalo malé renesanční okno, které bylo po opravách nahrazeno větším.  Sgrafity bylo ve městě zdobeno více domů (na náměstí a v Trojanově ulici), ale veškerá výzdoba byla zničena ve 2. polovině 19.století.  Objekt č.223 před rekonstrukcí Budova Galerie Samson Cafée se sgrafity Galerie Samson Cafée - otevření dětského muzea Indiánské odpoledne v Galerii Samson Cafeé - MŠ z Olešné

Muzeum Nové Strašecí - dvě stále expozice: Expozice venkova Keltové na Rakovnicku Kromě stálých expozic se zde konají různé tematické výstavy. Nově otevřená expozice venkova se snaží přiblížit moderním trendům současného muzejnictví a názornější formou s možností vlastního vyzkoušení konkrétního jevu blíže nastínit naši minulost. S některými aktivitami se již mohli seznámit žáci místních škol koncem minulého roku (pečení perníčků, výroba zvykoslovných předmětů, základy vyšívání apod.) Za pomoci originálních sbírkových předmětů i replik se zde návštěvníci seznamují s běžnými činnostmi i s vybranými řemesly našich předků provozovanými především na venkově. Expozici tvoří čtyři samostatné celky volně na sebe navazující. V části věnované přípravě pokrmů jsou k vidění pomůcky sloužící ke zpracování zemědělských produktů – ke mletí mouky, k drcení různých surovin, k přípravě mléčných produktů. Replika pece a kamen s troubou včetně potřebného náčiní navozuje vlastní vaření a pečení. Kout s matkou a miminkem připomíná péči o naše nejmenší v minulých dobách i zvyklosti, které doprovázely tuto radostnou událost. K tradičním venkovským činnostem patřilo také zpracování textilních surovin od vlákna po tkaní textilií a následné práce - ukázka řady jednoduchých rukodělných textilních technik i vlastní šití oděvů. K tradičním venkovským řemeslům, které úzce souviselo s regionálním zemědělstvím, patřilo především zpracování dřeva (tesaři, truhláři, sekerníci) a kovů (kováři) a také výroba a oprava obuvi (ševci). Základní výrobní nástroje vybraných řemesel opět představuje názorná expozice. Expoziční síň se průběžně doplňuje dalšími předměty a zároveň slouží jako prostor přednáškový i místo pro tematické školní aktivity. Významná je expozice Keltové na Rakovnicku. Základní myšlenkou stálé expozice realizované v roce 2007 je prezentace evropsky významných archeologických lokalit z doby laténské (mladší doba železná, 400 př. n. l. - 0 n. l.) na Rakovnicku a především Novostrašecku. Je to oblast, která přilákala Kelty v 5. století př. n. l. svým neobyčejným surovinovým bohatstvím železné rudy a švartny. Nejvýznamnějším nálezem prezentovaným ve výstavě je kamenná hlava z Mšeckých Žehrovic, jež byla nalezena rozbitá na 4 části vně valového areálu v r. 1943. Valový areál - Viereckschanze ve Mšeckých Žehrovicích v poloze „Na Libeni“ o rozloze 2 ha dokumentuje prostředí sociálně významnějších ohrazených areálů, jako byly dvorce elity nebo shromažďovací a ceremoniální okrsky. Dále se v expozici nachází náznakové rekonstrukce několika objektů hutnické dílny, která byla často součástí vesnice. Novostrašecko se ve 3. - 2. st. př. n. l. vyznačuje velkou koncentrací hutnických dílen a představuje jeden z nejvýznamnějších železářských okrsků v keltské Evropě. Další činnost prezentuje dílna na výrobu švartnových výrobků (kruhové šperky – náramky, nápažníky, prsteny a další drobné předměty). Jsou zde vystaveny některé zajímavé originály nálezů ze švartny, ale i dalších předmětů souvisejících s touto specializovanou výrobou. K nezajímavějším patří bronzový náramek se švartnovými a jantarovými vložkami z Lenešic u Loun.   Kromě stálých expozic se v muzeu konají různé tematické výstavy.   OTEVÍRACÍ DOBA: pondělí: zavírací den úterý až pátek: 8.00 - 16.00 hodin sobota: 9.00 - 13.00 hodin neděle:13.00 do 17.00 hodin V letních měsících (červenec, srpen) o víkendu (sobota, neděle) otevřeno od 9.00 do 17.00 hodin.

Muzeum T. G. Masaryka v Lánech prezentuje osobnost prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, jeho rodinu a historické události spojené s jeho osobou. Muzeum sídlí v bezbariérovém a v architektonicky velmi zajímavě upraveném dobovém špýcharu z 18. století. V areálu muzea je kavárna.   Otevírací doba KVĚTEN - ZÁŘÍ pondělí - zavřeno úterý - neděle - 9.00 - 17.00 ŘÍJEN - DUBEN pondělí - zavřeno úterý - pátek - 9.00 - 16.00 sobota, neděle - 10.00 - 16.00 Změna otevírací doby vyhrazena.   Vstupné dospělí: 100,- Kč děti 6 - 15 let: 50,- Kč  rodinná vstupenka (2 dospělí a 2 děti do 15ti let): 200,- Kč senioři, studenti: 50,- Kč školy: 20,- Kč (po telefonické domluvě předem); za lektorský program je jednorázový poplatek na skupinu 100,- Kč (po telefonické domluvě předem) školy: 20,- Kč (po telefonické domluvě předem) - zvýhodněná vstupenka do dvou objektů - Muzeum M. G. Masaryka v Lánech a Muzeum Alice. G. Masarykové (platí pouze pro předem objednané školní skupiny!) Prostory muzea jsou bezbariérové.      

Otevírací doba po - zavřeno říjen - duben: út - ne (po předchozí domluvě) 8.30 - 15.30; p. Kolářová, Skryje 33, tel.: 602 734 906 květen, červen, září: út - pá (po předchozí domluvě) 8.30 - 15.30; p. Kolářová, Skryje 33, tel.: 602 734 906 so, ne 9.00 - 17.00 červenec, srpen: út - ne 9.00 - 17.00   Vstupné dospělí - 40,- Kč děti do 15ti let - 20,-Kč senioři,studenti - 20,- Kč školy - 15,- Kč děti do 6ti let zdarma   Expozice   Ještě před vstupem do Památníku J.Barranda se můžete seznámit s geologickými vrstvami a horninami z okolí Skryj a Týřovic. Vše je umístěno na fásádě budovy Památníku. Jednotlivé horniny jsou zde jak v původní, tak i v leštěné podobě. Vše je doplněno názornými vysvětlivkami.  Paleontologická a geologická expozice  Vystavená sbírka obsahuje množství paleontologických nálezů prvohorní fauny z okolí Skryj a Týřovic, Jsou zde také vystaveny horniny typické pro skryjsko-týřovické kambrium. Zajímavostí je ukázka možného vzniku zkamenělin či model ontogenetického vývoje trilobita Sao hirsuta. Tento trilobit proslavil Skryje v celém světě. Vše je doplněno obrazovými materiály, informačními panely, fototapetami a modely prvohorních živočichů. Významnou součástí expozice jsou dvě vitríny s osobními přístroji J.Barranda.    Týřov známý i neznámý  Hned vedle pokladny můžete shlédnout expozici věnovanou hradu Týřov, která vznikla ve spolupráci našeho muzea a Ústavu archeologické památkové péče středních Čech. Tato unikátní kulturní památka rakovnického regionu si zaslouží naši pozornost a důstojnou prezentaci přesahující možnosti informační tabule v terénu. K vidění jsou i nálezy z archeologické sbírky Muzea T. G. M. Rakovník.    Muzeum našich prababiček  Místnost upravená jako kuchyně představuje ukázku bydlení na venkově s nábytkem, textiliemi a nádobím, které pamatují naše babičky a prababičky. Základ tvoří kuchyňský lakovaný nábytek (kredenc, stůl se židlemi, postel, lavička). Interiér doplňuje stojan s umyvadlem a vyšívaným ručníkem, závěsná police, sporák s troubou a množství nezbytného keramického, plechového a dřevěného nádobí. Vzhled podtrhují ve své době oblíbené vyšívané „kuchařky“. 

Muzeum Alice G. Masarykové a Českého červeného kříže prezentuje osobnost Alice G. Masarykové a historii Červeného kříže včetně Československého červeného kříže. Muzeum Alice G. Masarykové a Českého červeného kříže prezentuje osobnost Alice G. Masarykové a historii Červeného kříže včetně Československého červeného kříže. V přízemí objektu je instalována rekonstrukce bytu Alice G. Masarykové s autentickým Aliciným nábytkem a rekonstrukci dobové čekárny pro matky s dětmi. V prvním patře se expozice věnuje především historii světového Červeného kříže s důrazem na období první světové války a válečných konfliktů vůbec. Prostor je zde ale situován tak, že se dá zároveň využít k přednáškám a besedám či jako místo k setkávání. Expozici doplňují interaktivní hry a videa. Otevírací doba: červenec – srpen úterý až neděle 10.00 – 16.00 červen, září soboty, neděle 10.00 –16.00 Otevření mimo tuto otevírací dobu je možné ve všední dny po předchozí domluvě na lany@muzeumtgm.cz Děkujeme za pochopení! Vstupné Dospělí 40,- Kč Děti 6 – 15 let, studenti, senioři 20,- Kč  

Pamětní síň Jaroslava Fraňka je věnována výrazné regionální historické osobnosti - legionáři a bojovníku proti fašismu. Otevírací doba červenec - srpen: po domluvě předem volejte tel. 731 449 323 Vstupné dospělí 20,- Kč děti 10,- Kč Idea vzniku pamětní síně věnované této osobnosti vznikla v roce 1997, kdy byla na restauraci Rozvědčík slavnostně odhalena pamětní deska věnovaná Jaroslavu Fraňkovi. Při této slavnostní příležitosti byla v nezabudické hospodě U Jindřicha otevřena krátkodobá výstava, která prezentovala dokumenty týkající se života Jaroslava Fraňka. Tato výstava byla podnětem k dohodě mezi Obecním úřadem v Nezabudicích a Okresním muzeem Rakovník o vybudování pamětní síně Jaroslava Fraňka v jedné místnosti obecního úřadu.  Pamětní síň Jaroslava Fraňka v Nezabudicích byla slavnostně otevřena v roce 1998. Jejím základem se staly předměty z pozůstalosti Jaroslava Fraňka, které do té doby byly v soukromé sbírce a muzeu byly pro pamětní síň darovány. V roce 1999 získalo muzeum navíc část Fraňkovy korespondence, která obsahuje také jeho poslední dopis před popravou.  Od roku 2008 byla Pamětní síň z technických důvodů uzavřena. Konečně v roce 2011 byl obcí Nezabudice nabídnut jiný prostor pro expozici a Pamětní síň ted opět slouží turistům a návštěvníkům.

ADRESA BUDOVY S EXPOZICEMI: ŽIžkovo náměstí 1 269 01 Rakovník tel: 313 512 768; 731 449 331 e-mail: cp1@muzeumtgm.cz   Otevírací doba celoročně: po: zavřeno út - ne 9:00 - 17:00 hodin V současné době Pražská brána z technických důvodů uzavřena! Děkujeme za pochopení.   Vstupné dospělí 80,- Kč děti do 15ti let 40,- Kč rodinná vstupenka (2 dospělí a 2 děti do 15ti let) 160,- Kč senioři 40,- Kč školy 15,- Kč vstup zdarma: členové AMG a Muzejního spolku, držitelé průkazek ICOM, ISIC, ITIC, ZTP a ZTP/P, děti do 6ti let zde zakoupené vstupenky platí i v Galerii Samson-Cafeé STAŇTE SE NAŠIMI FANOUŠKY NA FACEBOOKU Vchod do Muzea T. G. M. Rakovník Průčelí Muzea T. G. M. Rakovník HISTORIE MUZEA T. G. M. RAKOVNÍK Muzeum T. G. M. Rakovník (dříve městské, později okresní) vzniklo v souvislosti s přípravami a sběry na Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze v roce 1895. Bylo slavnostně otevřeno v budově chlapecké školy 24.7.1898 u příležitosti 100.narozenin Františka Palackého. V roce 1907 se sbírky přestěhovaly do prostor městské spořitelny a jejich správa byla svěřena Janu Rennerovi. Petrovcova vila - původní sídlo rakovnického muzea Ve stejném roce zemřel rakovnický občan pan Jaroslav Petrovec. Ve své závěti odkázal městu dům a další majetek k účelům městského muzea. Časem se i Petrovcova vila stala těsnou pro přibývající sbírky. Město proto zakoupilo dům poblíž chrámu sv.Bartoloměje tzv."starou poštu" (původně dům plaských cisterciáků) a započalo v roce 1933 s adaptací. Do restaurovaného objektu se přenesla většina sbírek a v roce 1936 zde byla instalována expozice, která až na malé změny přetrvala do roku 1963. Výraznější změny v instalaci expozice nastaly v 70.letech. Muzeum spravovalo i další historické objekty na území města - Pražskou a Vysokou bránu. V roce 1984 se (v souvislosti s integrací muzeí a galerií) pobočkami tehdejšího Okresního muzea stávají muzea v Novém Strašecí, v Jesenici a Památník Joachima Barranda ve Skryjích. V roce 1991 byla delimitací oddělena od Okresního muzea Rabasova galerie. Od počátku 90.let se postupně modernizovaly expozice. V posledních letech muzeum získalo do své správy Galerii Samson Cafeé v Rakovníku a Pamětní síň J.Fraňka v Nezabudicích (ta je v současné době z technických důvodů nepřístupná). V roce 2001 začalo muzeum budovat pamětní sín Alice Masarykové a Českého Červeného kříže v Lánech. V prosinci následujícího roku získalo Okresní muzeum Rakovník od Nadace pro výstavbu muzea T.G.M. v Lánech darem rekonstruovaný špýchar, kde se postupně vytváří expozice věnovaná osobnosti prvního českosloveského prezidenta. V souvislosti s převzetím Muzea T. G. Masaryka v Lánech a vybudováním Pamětní síně Alice Masarykové a ČČK v Lánech došlo k 1.2.2002 také ke změně názvu Okresního muzea v Rakovníku na Muzeum T. G. M. Rakovník. Budova "Staré pošty" před adaptací, rok 1928 Pohled do starší expozice muzea v 60.letech 20.stol. - kultura Rakovnicka Historie objektu Na místě současné budovy muzea v Rakovníku stával původně farní dům (děkanství) vystavěný v 16.století a zničený v době třicetileté války. V roce 1781 zde postavili cisterciáci z Plas dům, který měl sloužit členům řádu k odpočinku při jejich častých cestách do Prahy. Po zrušení řady klášterů císařem Josefem II. ztratila budova svůj účel a měnila své majitele. Jeden z názvů "ve fabrice" připomíná, že zde byla několik let textilní továrnička, v přízemí býval hostinec, poté tiskařská živnost. Později se do budovy nastěhoval poštovní úřad (odtud název "stará pošta"). Budova postupně chátrala a stala se domovem rakovnické chudiny. V roce 1928 zakoupila rakovnická spořitelna chátrající objekt pro účely muzea. Od roku 1936 do současnosti slouží budova muzejním účelům.    

Muzeum věnované nákladním veteránům Tatra 111 Otevírací doba: Leden a Únor po telefonické domluvě 603 182 823 Muzeum bylo založeno v r. 1993 Milanem Horkou. Za pomoci syna a tolerance manželky se rozhodl jako jeden z mála vytvořit sbírku  historických nákladních automobilů, ke kterým má od dětství slabost. Sbírek s osobními vozy a motocykly je u nás poměrně dost, málokdo se totiž pouští do renovace těžké civilní nákladní techniky, jsou to ale právě tyto vozy, které si renovaci a odpočinek v suchu pod střechou zaslouží. Od pamětníků slýcháváme, že Tatry budovaly tehdejší Československo, jezdily na velkých stavbách, v lomech, podílely se na stavbě vodních přehrad apod. Je proto smutné, že většinou ukončily svůj život na šrotišti, pokud by takovýto osud potkal všechny, naše děti by tuto významnou část historie mohly spatřit pouze na fotografiích - toto je vlastně poslání každého muzea. Jako první se ve sbírce objevil jeřáb Tatra 111 HSC-4, který udal směr, jakým se má muzeum ubírat. Majitel byl totiž nadšen jednoduchostí a spolehlivostí konstrukce tohoto vozu, který se začal vyrábět již za 2.světové války. V průběhu let se tedy sbírka rozšiřovala především o vozy Tatry typu 111 (11ks s různými nástavbami) a o další vozy stejné značky např.:horský autobus HB500 a T 815 Dakar - s kterou se Karel Loprais několikrát dostal na stupně vítězů). Vozy se postupně renovují do původního stavu. Muzeum je budováno svépomocí za občasné podpory kamarádů, sponzorů a obchodních partnerů, kterým bych rád tímto poděkoval.

Muzeum techniky a řemesel s výstavní plochou 1000 m2 a více než 7000 exponáty patří mezi největší a nejobsáhlejší muzea svého druhu v Česku. V muzeu nachází 67 kompletních řemeslných dílen a živností. Muzeum techniky a řemesel s výstavní plochou 1000 m2 a více než 7000 exponáty patří mezi největší a nejobsáhlejší muzea svého druhu v Česku. V expozicích jsou zastoupena všechna tradiční řemesla a živnosti, které se nacházely na vesnici. V současnosti se v muzeu nachází 67 kompletních řemeslných dílen a živností a dalších dvanáct technických expozic. Návštěvníci mohou zhlédnout například tyto řemeslné dílny- řeznickou, pekařskou, cukrářskou,vlásenkářskou, bednářskou, sedlářskou, kloboučnickou, hřebenářskou,kartáčnickou,kamenickou,hodinářskou. Ze živností zaujme holičství a kadeřnictví, hostinec ,koloniální obchod, řeznický obchod, tkalcovna i ordinace dentisty s laboratoří. Dále je k vidění expozice hodin a hracích strojů, kočárků a hraček, elektropřístrojů, zařízení kuchyně, pasti na zvířata,zpracování mléka ,školní třídu i hasičskou zbrojnici. K zajímavostem patří i světoznámý kolovečský mlýn na přemílání starých bab na mladá děvčata. Součástí prohlídky je také stále vyrábějící hrnčířská dílna rodiny Volfů vyrábějící známou kolovečskou keramiku.

Muzeum Terezína je součástí návštěvnického centra a nachází se v objektu Retranchement 5. Návštěvnické centrum je otevřeno denně od 09:00 do 17:00 hod. Muzeum Terezína denně od 09:00 do 17:00 hod. Vstupné: 80 Kč/plné, 50 Kč/snížené, 220 Kč/rodinné   Prohlídky podzemních chodeb denně od 10:00 do 16:00 hod. Vstupné: 80 Kč/plné, 50 Kč/snížené, 220 Kč/rodinné   Poznej Terezín trochu jinak (muzeum+podzemí) Vstupné: 120/plné, 75 Kč/snížené, 300 Kč/rodinné Terezínská pevnost byla založena roku 1780 císařem Josefem II. za účelem obrany hranic Čech proti útokům ze severu. Představuje vrchol evropského bastionového pevnostního stavitelství. Složitě vypadající trojitý věnec mohutných valů dovoloval obráncům křížovou palbou pokrýt celé předpolí a útočník se tak neměl kde schovat. Dodnes funkční systém obrany vodou dovoloval nejen zaplavovat rozsáhlé kotliny kolem pevnosti, ale i vyvolat umělou přívalovou vlnu ničící každého nepřítele, který by stál v cestě. Mimo to se pod terezínským opevněním klikatí několik desítek kilometrů podzemních minových chodeb. Ty umožňovaly postupujícího útočníka podzemním výbuchem vyhodit do povětří. Tzv. Retranchement 5 je poslední obrannou linií pevnosti Terezín, jelikož uzavírá hrdlo Bastionu 5. Pokud by se stalo, že nepřítel po mnoha týdnech urputných bojů opanoval bastion, stál by mu v cestě již jen právě tento retranchement. Z valu jeho zelené střechy mohli proto střílet obránci a přízemí je vybaveno dělostřeleckými i pěchotními střílnami. Další kasematy v přízemí sloužily vojákům jako bezpečný úkryt během obléhání. Kromě toho zde po staletí fungoval tzv. pevnostní stavební dvůr. Dnes bychom možná řekli technické služby pro celou pevnost. Byla zde kovárna, kamenická, tesařská i truhlářská dílna a na vnějším prostranství dnešního parkoviště jámy na vápno a kůlny na uskladnění stavebního materiálu. Zde probíhala údržba a drobné opravy opevnění. Dnes je zde zřízeno vůbec první Muzeum Terezína zabývající se historii města a pevnosti od založení až po období První republiky. Odsud se s průvodcem vyráží na prohlídky zdejšího jedinečného opevnění a podzemních chodeb.

Patří k nejstarším roubeným lidovým stavbám na Těšínsku a je jednou z poboček Muzea Těšínska. Byla postavena v roce 1781. Kotulova dřevěnka patří k nejstarším roubeným lidovým stavbám na Těšínsku. Byla postavena v roce 1781 a je posledním dokladem původní zástavby na území dnešního Havířova. Od roku 1979 je zde umístěna expozice lidového bydlení z přelomu 19. a 20. století a od roku 1999 je zpřístupněna hospodářská budova s expozicí zemědělství.   Expozice bydlení prezentuje vybavení interiéru a způsobu života na přelomu 19. a 20. století ve střední části Těšínského Slezska. Pro tuto dobu bylo charakteristické tzv. kovozemědělské hospodaření. Od počátku 19. století se v okolí rozvíjel hornický průmysl, a tak mnozí bezzemci a chalupníci nacházeli nový zdroj výdělku. Mnozí si však ponechávali malé hospodářství. Dále pěstovali obilí, brambory, zeleninu, chovali krávu, prase, králíky, slepice a často i včely. Proto také najdeme v jejich obydlí nářadí na zpracování mléka a včelařské potřeby. V interiérech dřevěnky návštěvníci zhlédnou celou řadu keramických výrobků, pocházejících z místních bludovických hrnčířských dílen.     Zděná stodola s chlévem v polozapuštěném sklípku je objektem mnohem mladším než chalupa. V objektu jsou vystavena různá zemědělská nářadí včetně těch, která byla používána v dřívější době. Návštěvníci si mohou prohlédnout chlév, ve kterém majitelé chovali krávu a prase a skladovali potřebné nářadí.   Součástí hospodářství je větrný mlýnek viatrak. Mlecí zařízení je umístěno v malém prkenném stavení, křídla mlýnku a mechanismus jsou ze železa. Mlecí zařízení sloužilo především ke šrotování obilí, návštěvníci mohou sledovat mlecí zařízení v provozu.   Zeleninová zahrádka u dřevěnky prezentuje různé druhy zeleniny pěstované tradičně na Těšínsku. U domu je obnovená studna, ze které se voda čerpá pomocí dlouhého bidla s hákem. U tohoto typu studny není nutný rumpál, jelikož hladina vody ve studni je velmi vysoká.

V současné době je tato pobočka Muzea Těšínska uzavřena. Otevření nové historické budovy plánujeme v roce 2020.

Archeologická lokalita Chotěbuz-Podobora je jednou z nejvýznamnějších pravěkých a raně středověkých památek Těšínského Slezska. Na říční terase se rozkládalo v minulosti mohutné trojdílné hradiště, pod kterým původně protékala řeka Olše. Archeologická lokalita Chotěbuz-Podobora je jednou z nejvýznamnějších pravěkých a raně středověkých památek Těšínského Slezska. Na říční terase se rozkládalo v minulosti mohutné trojdílné hradiště, pod kterým původně protékala řeka Olše. Hradisko v Podoboře bylo osídleno ve dvou fázích. První byla fáze pravěká, která zabírá období starší doby železné, konkrétně slezsko-platěnickou kulturu (cca 800–400 let př. n. l.). Mezi nejvýraznější památky tohoto období patří např. korálky ze skelné pasty, železné sekery a jemná tuhovaná keramika. Druhá fáze osídlení spadá do období slovanského. V této době zde postupně vyrostlo mohutné hradisko, které sloužilo jako mocenské a hospodářské centrum, kde pravděpodobně sídlila tehdejší společenská elita. Důkazem toho jsou archeologické nálezy vykopané při dlouholetých výzkumech realizovaných Muzeem Těšínska ve spolupráci s AV ČR v Brně vedených doc. PhDr. Pavlem Kouřilem, CSc. Jedná se o výbavu jízdních bojovníků jako např. udidlo a ostruhy či zbraně svědčící o násilném zániku hradiska, např. sekery, hroty šípů, nože. Z množství nálezů lze jmenovat také běžné předměty jako byla kosa, nůžky, vědérko apod. Velmi známé je i železné pouto, pravděpodobně používané při obchodu s otroky. O obchodních kontaktech obyvatel hradiska svědčí také nález mince uherského krále Štěpána. Kromě nálezů movitých zde bylo objeveno množství archeologických objektů, které nelze uchovat jinak než dokumentačně. Především to byly pozůstatky fortifikací, sídelních a výrobních objektů jako např. pícky či dokonce kultovní objekt nalezený na prvním předhradí. V současné době je na této lokalitě budováno výukové centrum, které přiblíží návštěvníkům a veřejnosti vůbec život raně středověkého hradiska a rekonstruuje i přibližnou podobu zde nalezených objektů. Jeho součástí jsou rekonstrukce jak fortifikací, tak i běžných obytných staveb či výrobních zařízení. Návštěvník tak získá možnost nahlédnout do každodenního života našich předků v minulosti.

Trvalá připomínka obětí nacistické zvůle. Jako odplata za partyzánskou akci, při níž byli zabiti tři příslušníci těšínského gestapa, byla vykonána 6. srpna 1944 likvidační akce, která si vyžádala životy 36 mužů z Životic a okolí. Památník životické tragédie slouží jako trvalá připomínka obětí nacistické zvůle. Jako odplata za partyzánskou akci, při níž byli zabiti tři příslušníci těšínského gestapa, byla vykonána 6. srpna 1944 likvidační akce, která si vyžádala životy 36 mužů z obcí Životice (dnes součást Havířova), Horní a Dolní Suché, Dolních Bludovic a Dolního Těrlicka. Jednalo se o nejmasovější likvidační akci na území Těšínského Slezska v době II. světové války. Hrůzná událost z Životic se tak zařadila po bok dalších odvetných akcí, jako bylo vypálení Lidic a vyhlazení Ležáků. Ne nadarmo Životice získaly po válce přídomek „slezské Lidice“. Pomník Matky, slavnostně odhalený v roce 1949, je také mementem všech obětí okupace v letech 1938-1945. Jeho autorem je karvinský akademický sochař a malíř Franciszek Świder. U pomníku byla v letech 1982-1984 vystavěna budova, v níž je umístěna stálá muzejní expozice. Muzeum Těšínska spravuje památník od roku 1990.  V roce 1994 byla vytvořena nová stálá expozice. Kromě vlastní životické tragédie se expozice věnuje i vývoji okupačních poměrů, formám nacistické represe, polskému a českému odboji nebo osvobození. Složité období dokládají unikátní dokumenty, fotografie stejně jako dobové zbraně nebo oděvy.        

Zdejší stálá expozice se proto může chlubit originálními horalskými (gorolskými) kroji a mistrně provedenými výrobky kovářů, tkalců, hrnčířů, tesařů a truhlářů, stejně jako bohatým nehmotným odkazem – významnými a jinde neznámými tradicemi. Muzeum Těšínska má jednu ze svých poboček také v Jablunkově, ve městě, které bylo roku 1560 povýšeno na knížecí. Bezpochyby se tak stalo i díky jeho výjimečné strategické poloze v rámci Těšínského knížectví. Blízkost Jablunkovského průsmyku a výhodná poloha města na starobylé obchodní cestě vytvářely podmínky pro jeho rychlý rozmach, což se projevovalo také na rozvoji zdejší řemeslné výroby. Měšťanům, řemeslníkům i pastevcům se díky čilému obchodnímu ruchu dobře dařilo a mohl se proto příznivě rozvíjet také jejich kulturní a společenský život. Dřívější obyvatelé městu zanechali několik architektonických památek a pyšnili se také osobitým krojem. Díky četným stříbrným doplňkům a šperkům patřil k nejbohatším oděvům své doby. Zdejší stálá expozice se proto může chlubit originálními horalskými (gorolskými) kroji a mistrně provedenými výrobky kovářů, tkalců, hrnčířů, tesařů a truhlářů, stejně jako bohatým nehmotným odkazem – významnými a jinde neznámými tradicemi. Stálá expozice je doplňována proměnnými výstavami.

Karvinská výstavní síň Muzea Těšínska sídlí v prostorách někdejších Larisch-Mönnichových koníren, v krásném prostředí fryštátského náměstí a má bezbariérový přístup Karvinská výstavní síň Muzea Těšínska sídlí v prostorách někdejších Larisch-Mönnichových koníren, v krásném prostředí fryštátského náměstí a má bezbariérový přístup. Jeho stálá expozice připomíná všechny významné milníky z historie města, které vzniklo spojením původně samostatných měst a obcí – Fryštátu, Karviné, Ráje, Darkova a Starého Města, od středověku, přes církevní vývoj, zaniklé i současné sakrální objekty, řemeslnou a cechovní tradici. Opomenuta samozřejmě není ani zdejší šlechta, především rod Larisch-Mönnichů, jehož členové přímo psali historii nejen Karviné, ale také širšího regionu. Ke Karviné neodmyslitelně patří také hornické a další průmyslové tradice, zdravotnictví a lázeňství, které expozice zdejší výstavní síně rovněž připomíná.   Mezi zdejší nejvýznamnější exponáty patří středověké a raně novověké nálezy z Fryštátu, liturgické předměty ze zaniklého farního kostela sv. Jindřicha, barokní votivní dary vztahující se k milostnému obrazu Panny Marie Fryštátské, části mobiliáře zaniklých zámků Solca a Ráj, kamenný erb Larisch-Mönnichů, dobové hornické uniformy, hornický oltář sv. Barbory, předměty z původních jodobromových lázní v Darkově z konce 19. století – 30. let 20. století či funkční klavírový orchestrion značky Dalibor, vyrobený firmou J. Klepetář Praha kolem roku 1905.   Stálá expozice je pravidelně doplňována proměnnými výstavami.

Stálá expozice havířovské výstavní síně Muzea Těšínska Musaion si klade za cíl připomenout i starší vývoj osídlení katastru současného Havířova, který sahá až do středověku. Ačkoli je Havířov nejmladším městem v České republice (vznikl na základě usnesení vlády ČSR 4. 12. 1955), zdejší území bylo osídleno daleko dříve před tím. Stálá expozice havířovské výstavní síně Muzea Těšínska Musaion si klade za cíl připomenout i starší vývoj osídlení katastru současného Havířova, který sahá až do středověku. Všechny původně samostatné obce, na jejichž území současný Havířov stojí, se nacházejí na území historického Těšínského Slezska. Těšínsko, jehož centrem se okolo roku 1155 stal těšínský knížecí hrad, se coby geopolitický útvar konstituovalo už v poslední třetině 13. století. Spletitý vývoj během následujících staletí tu pak zanechal nesmazatelné stopy v podobě hmotných památek. Na vzniku Havířova se výrazně podepsal hospodářský život regionu, ovlivněný zejména během 19. století těžbou černého uhlí. Toto dominantní odvětví ovlivnilo také etnografický vývoj a nezvratně přetvořilo ráz celé oblasti. Ojedinělou přeměnu dokládá řada unikátních exponátů. Stálá expozice je doplňována proměnnými výstavami. 

Do historie Orlové lze nahlédnout ve výstavní síni Muzea Těšínska například prostřednictvím fotografií, pohlednic, archivních dokumentů a dobových tisků, shlédnout je zde možné také zámecké, školní a kavárenské aranžmá. První zmínky o Orlové pocházejí už z první třetiny 13. století. Tehdy patřila řádu krakovských benediktýnů. V držení orlovských statků se poté vystřídalo několik šlechtických rodů. Také Orlovou, stejně jako okolní obce a města, od poloviny 19. století výrazně ovlivnila a změnila rozsáhlá těžba černého uhlí. Z malé vesnice se stalo významné průmyslové centrum. První dřevěné šachtice tu rostly už po roce 1817. Roku 1908 byla Orlová císařským rozhodnutím povýšena na městys a v roce 1922 na město. Novodobé osudy města kráčejí ruku v ruce s těžbou uhlí. V jejím důsledku došlo k zániku některých částí rozvíjejícího se města. Do historie tohoto místa lze nahlédnout ve zdejší výstavní síni Muzea Těšínska například prostřednictvím fotografií, pohlednic, archivních dokumentů a dobových tisků, shlédnout je zde možné také zámecké, školní a kavárenské aranžmá. Stálá expozice je vždy doplněna o proměnnou výstavu.

Technické muzeum Petřvald nabízí prostřednictvím svých stálých expozic výlet do historie starých tramvají a seznamuje s tradicí hornictví. Technické muzeum Petřvald nabízí prostřednictvím svých stálých expozic výlet do historie starých tramvají a přibližuje tradici hornictví. Obě oblasti jsou typické pro region ostravsko-karvinské  uhelné pánve. Hornictví je součástí života obyvatel Těšínského Slezska už déle než dvě staletí. Přineslo sem obrovský průmyslový rozmach i změnu životního stylu. Expozice Tradice hornictví návštěvníky seznamuje s dolováním uhlí, s jeho počátky i technickým pokrokem v dobývání, se zdejšími důlními podniky, životem v hornických koloniích i změnami krajiny. Představuje také dodnes živé a udržované hornické tradice i slavnosti. K vidění jsou také uniformy a nejrůznější nástroje. Spolu s rozmachem hornictví, nárůstem pracovních míst v tomto regionu a nutností dopravovat denně mnoho osob na větší vzdálenosti do dolů nastal na Ostravsku a Karvinsku rozmach tramvajové dopravy, který přešel ve fenomén. Obsáhl tramvaje normálního rozchodu (1 435 mm) i tramvaje úzkorozchodné (760 mm), které zajišťovaly přímé propojení nejvýznamnějších sídel ostravsko-karvinského uhelného revíru. Vývoj a osudy zdejších tramvajových drah přibližuje množství exponátů, pohlednic, nákresů i plánků. Velké tramvajové vozy byste však v malém domečku Technického muzea Petřvald hledali marně. V expozici Kouzelný svět tramvají je zastupuje  funkční model tramvajového vozu s evidenčním číslem 7  M.D.O.K. Stejně jako v dalších pobočkách Muzea Těšínska jsou také zde stálé expozice doplňovány proměnnými výstavami na nejrůznější témata. Jejich aktuální nabídku naleznete na webových stránkách Muzea Těšínska.

V budově se nachází expozice perleťářství a starých značkových cihel. Budova muzea je příkladem typické hospodářské usedlosti střední Moravy s valbovou střechou krytou došky. V budově se nachází expozice perleťářství a starých značkových cihel. V přilehlé zahradě stojí funkční pícka se sušárnou na ovoce a dále jsou na zahradě vystaveny staré zemědělské stroje.

Muzeum Tupeské keramiky se nachází v objektu, který v minulosti sloužil k výrobě keramiky a je situován v centru obce Tupesy. Jeho součástí je dobová expozice, obydlí hrnčíře a vypovídá o způsobu jeho práce a životě na přelomu 19. a 20. století. Na něj navazuje objekt nové expozice zachycující historii a technologii výroby majolikové keramiky v Tupesích. Přes dvůr je umístěna současná výroba Keramiky a vzorková prodejna keramiky. Všechny objekty jsou koncipovány tak, aby uspokojily každého zájemce o historii výroby keramiky, exkurze a školní výlety, ale také sloužil jako alternativní prostor pro kulturní akce a workshopy. Zájemcům nabízíme po předchozí domluvě možnost zhotovit si vlastnoručně kousek keramiky, třeba hrníček, nebo si jej sám zkusit namalovat. Ideální využití této akce je ve větších skupinkách, exkurzích nebo školních výletech. Muzeum keramiky je zapojeno do realizace projektu Cesty řemesel a kulturních tradic.

- výtvarná kultura 20. a 21. století v 5 výstavních sálech - stálá expozice moderního umění Století relativity - krátkodobé výstavy současného výtvarného umění z ČR i zahraničí Muzeum moderního umění se specializuje na výtvarnou kulturu 20. a 21. století. Pořádá dlouhodobé expozice i krátkodobé výstavy českého i zahraničního moderního umění. Uspořádalo již výstavy například Victora Vasarelyho, Magdaleny Abakanowicz, Magdaleny jetelové, Milana Kunce, Františka Skály, Dalibora Chatrného, Josefa Lady i Káji Saudka a celé řady dalších umělců. Jako jediné muzeum v ČR se věnuje sběratelství tzv. autorské knihy.

- 16 výstavních sálů a 300 uměleckých skvostů z 11. až 18. století - trezorové poklady olomouckých arcibiskupů - národní kulturní památka Přemyslovský hrad Muzeum evropského významu a jediné svého druhu v ČR pro duchovní výtvarnou kulturu 12. až 18. století. Bylo slavnostně otevřeno 1. června 2006. Sídlí v rekonstruované národní kulturní památce Přemyslovský hrad (kapitulní děkanství, věž s kaplí sv. Barbory a románský biskupský palác). Areál je dokladem tisíciletí stavebního vývoje a patří k nejstarším trvale osídleným lokalitám střední Evropy (nálezy kolem r. 4000 př. n. l.). V r. 1306 zde byl zavražděn poslední český král z rodu Přemyslovců Václav III. Stálá expozice představuje v 16 sálech přes 300 děl od románského slohu po baroko včetně slavné Šternberské madony či kočáru biskupa Troyera.

Správa, ochrana a prezentace sbírek Arcibiskupského zámku v Kroměříži, které patří k nejhodnotnější kolekci svého druhu ve světovém měřítku. Arcidiecézní muzeum Kroměříž bylo založeno v červnu roku 2007. Jeho úkolem je správa, ochrana a postupné představování jedinečných sbírkových fondů soustředěných v Arcibiskupském zámku v Kroměříži, kde také muzeum sídlí. Sbírky patří mezi nejhodnotnější kolekce svého druhu v celosvětovém měřítku. Celkový počet exponátů či sbírkových předmětů činí úctyhodných 135 000 a také díky nim se kroměřížský zámek spolu se zahradami stal památkou UNESCO. 

Kulturní památka r.č. 39923/8-177 Hrad Sovinec založený počátkem 14. století byl v 16. století renesančně upravován a v letech 1627 -1643 mohutně opevněn. Roku 1643 ho dobyli Švédové. Za 2. sv. války zde byli vězněni francouzští důstojníci. V roce 1945 vyhořel, nyní je postupně rekonstruován. Na hradě jsou instalovány expozice k historii hradu. Hrad je v majetku Moravskoslezského kraje a ve správě Muzea v Bruntále.

Národní kulturní památka r.č. 45628/8-11 Areál zámku v Bruntále představuje zámek a přírodně krajinářský zámecký park se sallou terenou, městským opevněním a kamennými plastikami. Interiéry zdobené štukami a nástěnnými malbami jsou zařízené původním převážně barokním mobiliářem. Je zde umístěna zámecká obrazárna a knihovna i knihovna hradu Sovince. Zámek je v majetku Moravskoslezského karje a je sídlem regionálního muzea se stálými expozicemi a krátkodobými výstavami a kulturně společenskými akcemi.

Národní kulturní památka r.č. 38652/8-116 Objekt bývalé kosárny v Karlovicích je z hlediska architektury tvarově i dispozičně ojedinělý. Jedná se o jediný zachovaný objekt pro oblast kdysi typické architektury. Z původních budov v areálu se dochoval ještě zděný chlév a ke špýcharu byla přistavena velká sloupová stodola. Expozice lesnictví - představuje všechny lesnické činnosti od minulosti do součastnosti. Prezentace pomocí tradičních i nejnovějších muzejních metod. Expozice bydlení - představuje rekonstrukci dvou z původně tří domácností, sídlících v hlavním objektu kosárny od poslední třetiny 19. století. V přízemí výměnek se sklepem, v patře domáctnost lesníka včetně kuchyně, pracovny, ložnice a pokoje babičky, vybavené mobiliářem a doplňky především z 1. poloviny 20. století. Expozice zemědělského nářadí a náčiní - je umístěná ve stodole a představuje zemědělské a lesnické pracovní činnosti spojené se životem na vesnici na počátku 20. století. Chlév - samostaná budova se stáním pro kozu a dobytek, chlévem pro prase a kurníkem.  

Památková rezervace Betlém leží v samotném středu města Hlinska. Historie tohoto města na Českomoravské vrchovině sahá do 12. století, roubené domky na Betlémě jsou však mladší. Jejich vznik souvisí se zrušením nevolnictví a rozvojem řemesel. V polovině 18. století uvolnila tehdejší rychmburská vrchnost pro nově příchozí obyvatele Hlinska pozemek na pravém břehu řeky Chrudimky, který byl do té doby využíván jako obecní pastvina. O čilém stavebním ruchu svědčí archivní doklady. Například ještě na mapě z roku 1731 v tomto prostoru vidíme dva objekty, o několik desítek let později se tu domky tísní jeden vedle druhého tak, že takřka nezbývalo volné místo. Původními obyvateli roubených domků byli drobní řemeslníci – především hrnčíři. Po zániku hrnčířství se lidé věnovali tkalcovství a dalším řemeslům (například bychom zde nalezli ševce, klempíře, hračkáře, krejčí, pasíře, kožešníky …). Od konce 19. století a zejména v první třetině 20. století se Betlém stal domovem pro rodiny továrních dělníků. Jakoby zázrakem si tato hlinecká část uchovala svůj původní urbanistický ráz až do 80. let 20. století. Díky snaze pracovníků památkové péče a dalších nemnoha nadšenců se podařilo v roce 1989 prosadit záchranu alespoň části objektů. Od roku 1989 je tak Betlém součástí Souboru lidových staveb Vysočina. První opravené objekty byly návštěvníkům zpřístupněny v roce 1993, od roku 1995 je část hlineckého Betlému prohlášena památkovou rezervací. V současné době jsou zde návštěvníkům přístupné domky s umístěnými dílnami lidových řemeslníků: obydlí tkalce, výrobce hraček a továrního dělníka se ševcovskou dílnou ve výměnku. V jednom z domků připravujeme nainstalování pilníkářské dílny. Kromě toho se v dalších objektech v průběhu roku pořádají různé tématické výstavy, nalézají se zde prodejny s upomínkovými předměty, příjemná restaurace, kavárna a dokonce i základní umělecká škola – učebna výtvarného oboru. V letošním roce byla na Betlémě také otevřena tkalcovna, kde máte možnost nahlédnout pod šikovné prsty místního tkalce Josefa Fidlera např. při výrobě šál a dozvíte se od něho spoustu zajímavých informací.

Nejstarší zmínka o osadě Svobodné Hamry a zdejším hamru pochází z konce 15. století, tehdy se ještě osada nazývala Hamr nad Kamenicí. Osada vznikla kolem železárny a dodnes je na charakteru zdejší zástavby patrné, že obyvatelé byli řemeslníci a ne zemědělci. Návštěvníci zde mají možnost navštívit kovací hamr, jehož velké kladivo bylo poháněno vodou. Expozici doplňuje nejen množství nářadí, výrobků a velká výheň, ale také navazující mlýnice s ukázkou výroby jáhel z prosa a výroby krup. Ve Svobodných Hamrech naleznete ještě další památky: zámeček postavený v 17. století a upravený do novobarokní podoby v roce 1894, roubenou hospodu datovanou rokem 1794 a památník připomínající pobyt malířů Františka Kavána a Gustava Macouna.

Osada Veselý Kopec byla založena v první polovině 16. století, jako řada dalších sídel na Hlinecku zabydlujících lesní krajinu. Domov zde našli drobní rolníci, kteří si těžce zajišťovali základní obživu. Část roubených chaloupek původní osady postupem let zanikla, některé zásadním způsobem změnily podobu, jedna jediná se dochovala do dnešních dnů (soukromý objekt čp. 4). Na počátku 70. let 20. století byl tento objekt spolu s okolní neporušenou krajinou důvodem, proč právě sem byly přenášeny památky lidového stavitelství. Dnes zde naleznete téměř třicet objektů, které dohromady tvoří osadu s volně rozptýlenou zástavbou. Zdejší expozice přinášejí svědectví o životě a práci drobných rolníků od první poloviny 19. století do poloviny 20. století. Zemědělské usedlosti doplňují nejen drobné vesnické stavby (špýchar, chlívky, haltýř apod.), ale i lidové technické památky na vodní pohon. Nejvýznamnější z nich je vodní obilní mlýn přenesený na základy původního veselokopeckého mlýnu. Původní mlýn postaven před rokem 1580 byl zničen požárem v roce 1909, k jeho obnově došlo v roce 1977 přenesením mlýna z Oldřetic. V interiéru mlýnice zaujme nejen mlecí zařízení – tzv. české složení, ale i stoupa na kroupy a varna na povidla. Všechna tato zařízení využívala hnací vodní síly k pohonu důmyslných mechanismů. V blízkosti mlýnu stojí také vodní olejna, pila a stupník na tlučení třísla (zřejmě poslední veřejnosti přístupný v České republice). Voda k těmto technickým památkám je přiváděna původním náhonem vybudovaným v 16. století. K jedinečným dokladům lidového stavitelství v rámci České republiky patří čtrnáctiboká stodola přenesená ze Sádku u Poličky. Na původním místě stávala od roku 1680. Ze zemědělských usedlostí zde připomeňme alespoň dvě – obydlí drobného rolníka ze začátku 19. století přenesené z Lezníku u Poličky, reprezentující čtyřbokou zástavbu dvora, zajímavý interiér je datován do poloviny 19. století. Na konci prohlídkové trasy pak na návštěvníky čeká statek z Mokré Lhoty u Nových Hradů s krásným klasicistním průčelím. Obytná část spolu s chlévem a klenutým vjezdem jsou zděné z opuky, statek doplňuje roubený špýchar a podstáj. Uvnitř je umístěna expozice dokládající bydlení a způsob hospodaření soukromého zemědělce z 50. let 20. století. Kromě uvedených objektů se na Veselém Kopci nacházejí samozřejmě další zajímavé usedlosti a stavby (sušky, bělidlo apod.), ale třeba i včelín a zvonička. Naší snahou je využít zachovalého krajinného prostředí k vytvoření historické sídelní krajiny. Na Veselém Kopci se snažíme o atmosféru autentického způsobu života i hospodaření drobných zemědělců v prostředí kopcovité krajiny. K tomu patří drobné políčko, předzahrádky i hospodářská zvířata.

Největší vojenské střetnutí 19. století na území Čech a Moravy v expozici Muzea války 1866 na Chlumu. Severozápadně od Hradce Králové na vyvýšenině Chlum byla 3. července 1866 svedena prusko-rakouská bitva. V centrálním prostoru bojiště bylo v roce 1936 vybudováno válečné muzeum, ve kterém byla až do roku 2008 expozice výzbroje a výstroje všech armád zúčastněných v této druhé největší vojenské bitvě 19. století. V letech 2008 až 2010 proběhla přístavba nové části muzea a o dva roky byla otevřena nová expozice Muzea války 1866 na Chlumu. V roce 1997 vyhlášená památková zóna Areál bojiště bitvy 1866 u Hradce Králové zahrnuje území, na kterém jsou rozmístěny více než čtyři stovky pomníků, individuálních hrobů i hromadných pohřebišť, z nichž nejvýznamnější jsou přístupné po značených turistických a cyklistických trasách i po speciálních naučných stezkách (Svíb a Chlum). Možnost dokonalého výhledu na celý centrální prostor bojiště nabízí od roku 1999 vyhlídková věž. Každoročně ve výroční dny bitvy se v prostoru památkové zóny konají pietní a vzpomínkové akce.

Muzeum Varnsdorf K prvnímu pokusům o založení městského muzea došlo již v roce 1902. Rodící se instituce získala jednu místnost v přízemí dnešní základní školy na náměstí Edvarda Beneše. Nejvýznamnějším exponátem byl tehdy sádrový model kvadrigy od sochaře Vincenze Pilze (+ 14. 11. 1816 –  † 26. 4.1896), který se ve Varnsdorfu narodil, a později žil a tvořil jako uznávaný sochař v hlavním městě Rakousko-Uherska, ve Vídni. V roce 1913 došlo k přestěhování skromné sbírky do sklepení Vyšší reálné školy ve Střelecké ulici (dnes Biskupské gymnázium). Během první světové války pochopitelně zájem o muzejní činnost ochladl. Až dva roky po jejím skončení, v roce 1920, se ujal předsednictví v muzejním výboru agilní učitel a vlastivědec Ludwig Schlegel, který se snažil získat odpovídající prostory pro muzejní sbírku. Po několika marných pokusech se však v roce 1924 vzdal své funkce. Jako samostatná instituce vzniklo muzeum ve Varnsdorfu v roce 1926. Největší zásluhu na tom měl městský knihovník Arthur Herr, který se stal také jeho prvním vedoucím. Muzeum nadále zůstávalo v nevyhovujících prostorech varnsdorfské reálky. Teprve v roce 1939 získalo empírovou manufakturní vilu čp. 415 v Poštovní ulici, jež byla postavena v roce 1834 továrníkem Johannem Lindnerem. V témže roce začal v muzeu jako kustod působit Erwin Pilz, jehož největším zájmem a životní láskou byla archeologie. Díky němu byla muzejní sbírka obohacena o významné exponáty z jihomoravských paleolitických nalezišť. Během druhé světové války probíhala v muzeu přísná inventarizace a příprava nové expozice, jejímž ústředním bodem byly dějiny místní textilní výroby s rekonstrukcí tkalcovské jizby. Další činnost muzea byla zpomalena rokem 1945. Z práce se na delší dobu vytratila systematičnost a nastalo období postupného chátrání sbírky i expozice. V roce 1976 se Městské muzeum ve Varnsdorfu stalo pobočkou Oblastního (dříve Okresního) muzea v Děčíně. V letech 2009 a 2010 muselo být muzeum přestěhováno do náhradních prostor v bývalé budově jeslí v ulici Legií 2574, neboť krásná manufakturní Lindnerova vila se nejen vlivem dřevokazných škůdců dostala do havarijního stavu a nebylo možné nadále deponovat sbírku v takto nevyhovujících podmínkách. Z těchto důvodů je v současnosti muzeum pro veřejnost nepřístupné a bojuje o svoji budoucnost.  Stěžejní část sbírky byla vytvořena již před rokem 1945. Pokrývá především minulost Varnsdorfu a jeho nejbližšího okolí. Od svého vzniku tak byla i koncipována. Základem byly menší sbírky místních spolků (střelecký spolek, dobrovolní hasiči, tělocvičný spolek, pěvecký spolek), ve kterých se nacházely pietně uchované doklady jejich minulosti, jako například prapory, kroniky, uniformy, terče. Postupně se nashromáždila celá řada historických předmětů a písemností i na městském úřadě. Varnsdorf je spojen především s textilní výrobou a největší část sbírky s ní také souvisí. Nejpočetněji jsou ve sbírce zastoupené vzorníky látek od místních výrobců. Nejstarší pochází z prvních desetiletí 19. století a nabízejí nám pohled do bohatství vzorů a typů látek, které se v té době nejen ve Varnsdorfu vyráběly. Mezi nejvzácnější sbírkové předměty nepochybně patří soubor koptských tkanin ze 4. - 12. století našeho letopočtu, který byl znovuobjeven v roce 1961 při úklidu půdních prostor internátu n.p. Elite Varnsdorf. Tkaniny pochází ze sbírky obchodníka a egyptologa Theodora Grafa z Vídně a sloužily jako učební pomůcka v odborné textilní škole ve Varnsdorfu. Velmi bohatá je také sbírka regionálního výtvarného umění, ve které se nachází celá řada kvalitních sbírkových předmětů. Mimo jiné i z minulosti děkanského kostela svatých Petra a Pavla. Nově restaurovaná soška Jezulátka v dřevěné zdobené skříňce z roku 1741, která stála na oltářním stole (tzv. mense) v původním kostele, byla do kostela darována představenou kláštera bosých karmelitánek od sv. Josefa v Praze na Malé Straně abatyší Marií. Abatyše (rozená Franziska z Bořetína) byla dcerou varnsdorfského lesního Ernsta z Bořetína. Dalším příkladem je pozdně barokní oltářní obraz od vídeňského malíře Johanna Zimbala zobrazující smrt sv. Josefa, který zdobil od roku 1778 boční oltář v nově postaveném kostele sv. Petra a Pavla (1766 – 1776). Bohatě je také doložena tradice výroby betlémů ve Šluknovském výběžku. Nejkrásnějšími příklady jsou betlémové figury malované na papíře z Donátovy a Birnbaumovy dílny v Jiřetíně pod Jedlovou, které vznikaly v období od druhé poloviny 18. do první poloviny 19. století. Anton a Augustin Donátové patřili mezi zakladatele tradice malby betlémů na papír v Jiřetíně pod Jedlovou. Anton byl ale také zručným malířem, který se na konci sedmdesátých let 18. století podílel na freskové výzdobě kostela sv. Petra a Pavla ve Varnsdorfu. Na oba bratry navazoval jiřetínský Johann Birnbaum st., který založil plodnou malířskou dílnu. Ze které pochází velké množství betlémů, ale i sakrálních obrazů, dodnes zdobících celou řadu kostelů nejen ve Šluknovském výběžku. Důležitým hmotným pramenem ke kulturním dějinám je rodinná portrétní galerie místních továrníků Fröhlichů a Hanischů, zachycující podoby příslušníků obou rodin od konce 18. až do počátku 20. století. Najdeme v ní mimo jiné dva portréty Antona Fröhlicha, jenž v roce 1777 položil základy jedné z největších textilních továren ve Varnsdorfu a také krásný klasicistní portrét jeho synovce Georga Antona Fröhlicha. Ten spolu se svým bratrem Franzem v roce 1810 nechal postavit reprezentativní empirovou manufakturní vilu čp. 498 v dnešní Národní ulici, vilu, která představuje symbol bohatství a prosperity tehdejšího Varnsdorfu. Sbírka také obsahuje několik pozůstalostí významných umělců spojených s Varnsdorfem. Z pozůstalosti varnsdorfského rodáka, sochaře a malíře Vincenze Pilze, se do naší sbírky dostaly části dvou christologických cyklů (tužka na papíře), které vytvořil ve Vídni v době svých studií v padesátých letech 19. století. Největší a nezajímavější pozůstalost, kterou muzeum spravuje, pochází od lužickosrbské malířky a grafičky Hanky Krawcec, působící zde od roku 1945 až do své smrti v roce 1990. Hanka Krawcec ve svém díle vycházela především z tradic malého lužickosrbského národa, za jehož emancipaci a udržení také bojovala. Neméně důležitým pramenem tentokrát pro ztracenou podobu Varnsdorfu je bohatá sbírka historických fotografií a pohlednic, která dokumentuje jeho proměny v rozmezí od padesátých let 19. do první poloviny 20. století. Varnsdorf v době nástupu industrializace zachycuje jeho nejstarší veduta od Johanna Grusse z roku 1828, která se nachází ve středu panoramatického výhledu z vrcholku hory Luž, a také čtyři kolorované mědirytiny z roku 1835 od Johanna Vincence Reima. Muzeum je v současné době uzavřené pro veřejnost, ale připravuje výstavy menších formátů a přednášky, které jsou prezentovány v jiných institucích. Také ochotně spolupracuje s dalšími subjekty a zapůjčuje své exponáty na různé typy výstav. Největším úspěchem byla prezentace několika sbírkových předmětů na výstavě Biedermeier, Umění a kultura v českých zemích 1814 – 1848, která proběhla v Jízdárně Pražského hradu 28. května – 28. září 2008.  

Historické exponáty používané venkovany v zemědělství v oblasti Besednicka.

Historie poštovní přepravy železnicí, letadly a automobily. Expozice je mobilní. Adresa pouze do kanceláře a redakce. Muzeum vlakové pošty (založeno 2009) si klade za cíl přiblížit veřejnosti zaniklý způsob přepravy poštovních zásilek prostřednictvím ambulantních pošt ve vlacích, letadlech a autech. V těchto poštovních ambulancích byly zásilky třízeny posádkou poštovních zaměstnanců za jízdy. Tento způsob zpracovávání zásilek v České republice zanikl 29. května 1999 a byl zcela nahrazen velkokapacitními automatickými třídícími stroji v poštovních přepravních uzlech. Muzeum shromažďuje předměty denní služební i osobní potřeby pracovníků poštovní přepravy. Shromažďuje dobové fotografie, záznamy a dokumenty. Zaznamenává autentické vzpomínky pamětníků. Výstupem badatelské a sbírkotvorné činnosti jsou výstavy v dobových poštovních dopravních prostředcích - zejména v železničních vozech bývalých vlakových pošt. Muzeum 3x ročně vydává časopis "Československá vlaková pošta" (ISSN 2336-5153). Muzeum aktivně podporuje soukromé majitele historických vozidel, modeláře a badatele.  Expozice v poštovních vozech je ve stylu "běžný den". Interiér je vybaven veškerým vybavením, které posádka vlakové pošty potřebovala ke své činnosti. Maximální autentičnosti prostředí napomáhá použití velkého množství dobových poštovních zásilek. Součástí expozice je aktuální výstava "Pošta na kolejích, 1850 - 2015", která na 13 panelech mapuje vývoj ambulantních pošt.  Vzhledem k charakteru expozice nemá muzeum stálé místo. Expozice se konají na různých místech ve vozech různých majitelů. Na adrese v Brně se nachází kancelář muzea a redakce časopisu. Plán výstav na stránkách muzea.

Vltavíny jsou světovou raritou a krásnými šperkovými kameny. V muzeu si nejen prohlédnete nejkrásnější sbírku, ale zábavnou formou se dozvíte spoustu zajímavostí. Expozice muzea je vytvořená jako interaktivní hra, která Vás provede celým příběhem vzniku těchto vzácných kamenů - od srážek planet a asteroidů, přes velká vymírání živočichů, až po vznik vltavínů a jejich vlastnosti i užití ve špercích. Kromě filmu o vltavínech (natočeném exkluzivně pro Muzeum vltavínů) si můžete v muzeu prohlédnout také vzorky meteoritů, nebo virtuálně navštívit nejhezčí krátery na Zemi, interaktivně projít samotným vznikem impaktního kráteru, nebo si hodit vlastním meteoritem na zeměkouli a zjistit, co se bude dít.

Jedinečný monument budovy muzea pro prezentaci pečlivě vybraných vzorků třímilionové sbírky vystavěný v letech 1909-1912 podle návrhu architekta Jana Kotěry. Muzeum bylo v Hradci Králové založeno v roce 1880 jako městské muzeum, původně rozdělené do oddělení archeologického a průmyslového. V meziválečném období vznikla v Hradci Králové další muzea (přírodovědecké, župní pedagogické muzeum), která se v poválečném období sloučila v jedinou organizaci. Dnes je Muzeum východních Čech v Hradci Králové největší regionální muzeum v Královéhradeckém kraji. Teprve 32 let od vzniku městského muzea byla pro jeho potřeby postavena speciální budova dle návrhu architekta, Jana Kotěry (1871-1923) zakladatele moderní architektury. Monumentální secesní budova svým racionálním rozvržením prostor splňovala náročné požadavky muzea a současně obohatila hradeckou architekturu o jednu z nejkrásnějších budov vůbec. Architekt Jan Kotěra navrhl také původní vnitřní zařízení a fontánu před budovou. Na umělecké výzdobě se podíleli i další významní umělci. V roce 1995 byla prohlášena Ministerstvem kultury České republiky národní kulturní památkou.

Expozice o historickém odsunu obyvatel z oblasti Novohradska.

Pozdně gotický hrad s dominantní sedmibokou věží se nachází v lesích poblíž Telče. Hrad Roštejn byl založen v první polovině 14. století jako strážný hrad s mohutnou sedmibokou věží (výška 48 m) na obranu hranic telčského panství. V 16. století byl přestavěn na renesanční lovecký hrad s rozsáhlou oborou. V interiérech hradu Roštejna je v současné době umístěna stálá expozice, která dokumentuje nejen samotnou historii hradu. Soubory sbírkových předmětů dokládají způsob života a řemeslný um našich předků. Zajímavostí je jistě sál s nástěnnými malbami s biskupskými atributy a Botanický sál s rostlinnými motivy. V průběhu turistické sezóny se na Roštejně konají noční prohlídky, různé kulturní a společenské akce. Aktuální informace naleznete na www.hrad-rostejn.cz nebo na http://muzeum.ji.cz.

Muzeum Vysočiny Jihlava sídlí ve dvou renesančních domech na Masarykově náměstí v Jihlavě a se svými pobočkami v Telči, Třešti a hradem Roštejnem je největším muzeem v kraji. Jihlavské muzeum založené v roce 1892 se nachází na Masarykově náměstí ve dvou architektonicky cenných domech, které byly pro muzejní účely vzájemně propojeny. Od roku 2003 je Muzeum Vysočiny Jihlava zřizováno Krajem Vysočina a se svými pobočkami v Telči, Třešti a hradem Roštejnem je největším muzeem v kraji. Dlouhodobé expozice jsou zaměřeny převážně na region Českomoravské vrchoviny. V přírodovědné sekci se návštěvník seznámí s přírodou tohoto regionu v době ledové, nahlédne do otevřené krajiny a přes lesy, vody a mokřady, se dostane až ke geologii Českomoravské vrchoviny.  Historické expozice prezentují krásu středověké plastiky a mapují Jihlavu od gotiky po XX. století. V podzemních prostorách je možné zhlédnout expozice dolování a mincování na Českomoravské vrchovině. Vedle dlouhodobých expozic se v muzeu konají tématické výstavy a řada dalších kulturních  a společenských akcí.

Telčské muzeum vzniklo v roce 1896 a v současné době sídlí v prvním patře jihozápadního křídla Státního zámku v Telči. Telčské muzeum vzniklo v roce 1896 a jeho činnost od počátků řídil Muzejní spolek. V současné době sídlí tato pobočka Muzea Vysočiny Jihlava v prvním patře jihozápadního křídla Státního zámku v Telči. Expozice dokumentuje vývoj města v průběhu staletí. Zvláštností telčského muzea je africká sbírka manželů Foitových. Cizokrajné předměty z cest do Afriky jsou vystaveny společně se sochařskými pracemi sochaře F. V. Foita. Návštěvníci si mohou prohlédnout i unikátní více než pět metrů dlouhý betlém manželů Vostrých, který je převážně vyroben z kašírovaného papíru.

Třešťské muzeum bylo založeno v roce 1934 a v současné době sídlí v Schumpeterově domě. Muzeum v Třešti bylo díky členům Muzejního spolku otevřeno v roce 1934. V současnosti je pro návštěvníky připravena expozice věnovaná betlémářství v Třešti a okolí. Ucelená muzejní sbírka betlémů zahrnuje nejstarší papírové, přes ukázky z tvorby mnoha lidových řezbářů 19. a 20.století, až po betlém dodnes aktivního autora. Dále návštěvník zhlédne zámecký pokoj, který je součástí rozsáhlého inventáře třešťského zámku. Dům, který se stal sídlem muzea, patřil v minulosti rodině místních továrníků Schumpeterů. Život a dílo významného ekonoma J. A. Schumpetera, který pocházel z této rodiny, představuje další část expozice. Nejnovější část expozic pod názvem Zaniklý třešťský průmysl přenese návštěvníky do doby průmyslového rozkvětu města.

Muzeum Vysočiny Pelhřimov se nachází v prostorech bývalého zámku pánů z Říčan. Od roku 2005 se zde nachází expozice akademického sochaře a medailéra Josefa Šejnosta (rodáka z Těšenova pod Křemešníkem) a jeho syna akademického sochaře Zdeňka Šejnosta. Je zde k vidění rozsáhlá sbírku medailí, plaket, plastik, modelů a kreseb z dílny těchto významných umělců. Další části expozice se zaměřují na historii města napříč staletími. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout nejstarší předměty ze sbírek muzea jako je Pelhřimovský graduál z konce 15. století, pozdně gotická socha Madony z Červené Řečice a městské pokladnice z konce 18. století. Poté je možné nahlédnout do společenského života 19. století: 135 let starý dort, zbraně, devocionálie, porcelán, sklo a keramika. Okouzlující freskový sál, který sloužil jako jídelna, radní a soudní síň, je pokryt freskami, jejich autorem je Jan Jakub Quirin Jahn (1739–1802). V místech bývalé městské šatlavy je instalována mučírna, cela a vězeňská kaple. Expozice mučírny je zařízená přesnými a věrohodnými kopiemi mučicího nástroje - skřipce a pulpitu (stolku pro písaře).

Hrad Kámen byl založen v polovině 13. století. Hrad je známý především díky své expozici jednostopých vozidel, která byla otevřena v červnu roku 1974. Kromě prohlídky jednostopých veteránů nabízí hrad Kámen expozici bydlení 19. a 20. století. Původně gotický hrad dostal svůj název po pozoruhodném skalisku, na kterém byl v polovině 13. století vystaven. První písemná zmínka o hradu Kámen pochází z roku 1316 a váže se k jistému Nimírovi z Kamene. V letech 1327 až 1504 je Kámen královským lenním hradem.  Od roku 1523 vlastnila hrad větev rodu Malovců z Malovic. Nejvýznamněji se do historie kámenského panství  zapsal Jan Kryštof Malovec z Malovic, pán na Kámeni, Zvěstově a Libouni. Ten nechal hrad na konci 17. století přestavět do pozdně renesanční residenční  podoby. Na západním okraji vsi dal vystavět ranně barokní kapli Panny Marie Bolestné a v ní zřídil rodinnou hrobku.  Posledním soukromým majitelem byl pražský podnikatel Antonín Fleissig, kterému byl hrad spolu s panstvím po roce 1948 vyvlastněn. Od 1. ledna 2011 je hrad Kámen pobočkou Muzea Vysočiny Pelhřimov. Hrad Kámen je spíše znám jako muzeum jednostopých vozidel, které bylo otevřeno roku 1974 z iniciativy Národního technického muzea a řadí se tak k nejstarším expozicím tohoto druhu na našem území. V současné době zaujímají značnou část sbírky stroje značky Jawa a ČZ z předválečné i poválečné produkce. V expozici jsou umístěné motocykly jiných značek, z nichž některé stále můžeme potkávat na veteránských akcích. Mezi ně patří například Poustka (1925), Praga BD (1928), Ogar 250 Standart (1936), Premier Sachs 98 (1939). Unikátem dnešní kolekce je vodící motocykl z roku 1910, který byl stavěn zcela amatérsky a dvouválec Walter z roku 1913, pocházející od stejnojmenné pražské firmy.  Kromě prohlídky jednostopých veteránů nabízí hrad Kámen expozici bydlení 19. a 20. století. Tato expozice byla postupně budována od roku 1997. Má evokovat způsob bydlení v devatenáctém a na počátku dvacátého století na ne příliš bohatém panském sídle. V roce 2014 obohatila expozici interiérů velmi cenná sbírka loveckých trofejí patřící původně na zámek Konopiště. Jedná se většinou o trofeje, které údajně pocházejí z konopišťského panství ještě z doby, kdy je vlastnil rod Lobkowitzů.  Nejvýznamnějším a nejzajímavějším hradním exponátem je Svatební korouhev korunního prince Rudolfa z roku 1881. Součástí expozice bydlení je Hradní sklepení, Rytířský sál, Chodba, Lovecký salón, Ložnice, Jídelna, Knihovna a Hudební salón.

Muzeum řemesel Moravské Budějovice, pobočka Muzea Vysočiny Třebíč, se nachází v budově zámku a v bývalých Mastných krámech v centru města. Moravskbudějovické muzeum řemesel se nachází v budově zámu na náměstí Míru a v bývalých Mastných krámech v Purcnerově ulici. Část expozic se věnuje zaniklým a zanikajícím řemeslům a část historii regionu a samotného zámku. V polovině zámecké budovy jsou umístěna řemesla charakteristická pro město. Historie řemesla je zachycena od cechovního uspořádání až do průmyslové výroby 20. století. Nejstarší období zastupují například výrobky a nástroje cínařů, hodinářů, voskařů, kožešníků, pilníkářů a jiných. Mezi nejmladší řemesla jihozápadní Moravy patřilo hřebenářství a perleťářství.  Druhá část se věnuje historii Moravských Budějovic a samotného zámku. Mezi unikáty patří pravěká hliněná soška „Idol s měsíčkovitou hlavou“ je zachovalostí ojedinělá. Zámecké interiéry přibližují život zdejších šlechtických majitelů Wallisů, Salmů a Schaffgotschů. V Masných krámech se prezentují řemesela převážně venkovského charakteru. V jednotlivých dílnách se návštěvník seznámí s nástroji a výrobky sítařů, barvířů, hrnčířů, kamnářů, kolářů, kovářů, podkovářů, přadláků lnu, sedlářů, ševců a řezníků.

Muzeum Vysočiny Třebíč - muzeum 21. století! Nakombinujte si program na míru! Moderní muzeum s tradičními expozicemi je místem pro každého. Čtyři stálé expozice odkrývají bohaté kulturní a přírodní dědictví města Třebíč a jeho okolí. Pečlivě zrekonstruovaný objekt třebíčského zámku láká k poznání zdejší historie, tradičního života a krás přírody. Čtyři tematicky samostatné expozice: 1) V expozici SVĚT NEŽIVÉ PŘÍRODY vás uchvátí nejen světově proslulá sbírka moravských vltavínů, ale i jedinečná ukázka pegmatitů, nerostů tropického zvětrávání či nerostů křemenných žil.   2)  Expozice muzea SVĚT PORTÁLŮ A BRAN - Rajský dvůr a zachovalé prostory benediktinského kláštera vám přiblíží vznik baziliky a dějiny benediktinského a kapucínského řádu, sahající až do 12. století. Na modelu zámeckého areálu si lze prohlédnout baziliku i zámek z ptačí perspektivy. Expozice je doplněna o dochovalé náhrobní kameny rodu Osovských z Doubravice (2. pol. 16. stol.) a tragické osudy církve i jejích představitelů v 50. letech 20. století, dva precedentní případy z Vysočiny: Číhošť a Babice.   3)  Komentovaná prohlídka zámeckých prostor, na trase VALDŠTEJNOVÉ NA TŘEBÍČI, vás seznámí nejen s historií, ale i současností života na zámku. Nechte se unést noblesou 19. a 20. století a nahlédněte do zámeckých pokojů rodiny Valdštejnů. Poznejte jejich život a trpký osud, který jim přinesl rok 1945.   4)  Interaktivní expozice Lidé.Místa.Osudy. umožňuje poznání zdejšího kraje jako celku. Seznámí vás s náboženstvím a lidovou tradicí papírových betlémů, výtvarným uměním, architekturou města, přírodou, průmyslem či válečnou historií. Součástí výstavy jsou exponáty s nádechem Orientu - samurajská zbroj a oblek tahitské tanečnice.   Muzeum Vysočiny Třebíč - objekt cestovního ruchu nominovaný na cenu EMYA 2016 - Evropské muzeum roku.    Expozice jsou vybaveny audiovizuální technikou s interaktivními prvky. V expozicích lze čerpat informace i pomocí QR kódů. Veškeré prostory muzea jsou zcela bezbariérové. Další poskytované služby: muzejní kavárna, wc, prostorná šatna, prodej suvenýrů a publikací, zázemí pro rodiny s dětmi. Skupinové zájezdy prosíme o předchozí rezervaci. Sídlíme v prostorách třebíčského zámku. Vchod vedle Baziliky sv. Prokopa. V těsné blízkosti se nachází bezplatné parkoviště pro osobní auta i autobusy. Více informací na webu: http://www.muzeumtr.cz a http://www.zamek-trebic.cz.

V Muzeu Bučovice, které se nachází v prostorách bučovického zámku, Vám nabízíme k prohlídce stálou expozici Bučovice v dějinách. Na prohlídkovou trasu expozice navazuje výstavní sál, kde se konají krátkodobé výstavy muzea. Expozice Bučovice v dějinách zobrazuje v pěti sálech vývoj města a jeho okolí od pravěkých nálezů do roku 1945. V místnosti věnované archeologickým nálezům kromě paleolitických nástrojů a mamutí stoličky jistě návštěvníka zaujme ženský hrob z doby laténské a nejstarší slovanský nález z Bučovicka – hrnec pražského typu. V místnosti věnované středověku a ranému novověku lze zhlédnout vykopávky z bučovického hrádku z přelomu 13. a 14. století. Několika exponáty (nápis ze synagógy z roku 1546, šofar, kořenka bešamin) jsou zde připomenuti bučovičtí židé. Pozornost upoutají cechovní postavníky a truhlice, rychtářské právo, popravčí meč, moždíře ke slavnostnímu střílení, ruční požární stříkače a votivní obraz zemřelých čtyřčat z roku 1744. V další místnosti lze spatřit ukázky bučovické fajánse z 18. a 19. století, poličky vykládané slámou a „mořské hady“ – znak obchodu s koloniálním zbožím. Ve čtvrté místnosti expozice vynikne jako památka na přelomový rok 1848 prapor bučovické národní gardy, někdejší bučovický textilní průmysl připomíná tovární tkalcovský stav. Zastoupen je i bučovický spolkový a veřejný život. V závěrečné místnosti připomínají zbraně, nouzové peníze a výrobky z náhradních surovin 1. světovou válku, rozmnožovací přístroj, platidla z terezínského ghetta, osobní věci vězňů z koncentračních táborů, dělostřelecká munice zase okupaci, odboj a osvobození v roce 1945. Dokumentován je i politický, kulturní a hospodářský život města za 1. republiky.    

Muzeum se nachází v historickém objektu vyškovského zámku. Nabízíme k prohlídce stálé expozice: Pravěk Vyškovska, Vyškovsko ve středověku, Vyškovsko do roku 1850, Expozice k životu a dílu Aloise Musila, Život vyškovského venkova, Vyškovská lidová keramika. V muzeu se také nachází výstavní sály, kde se konají výstavy, kulturní akce, přednášky a tvořivé dílny. Počátky vyškovského muzejnictví lze klást do 90. let 19. století, kdy došlo pod vlivem příprav na pražskou národopisnou výstavu nejdříve k ustavení národopisného odboru a roku 1893 k založení Národopisného spolku. Shromážděné sbírky připomněl v roce 1911 prof. Josef Tvrdý úspěšnou výstavou vyškovské lidové keramiky. V roce 1923 bylo díky prof. Vojtěchu Procházkovi otevřeno městské muzeum v budově měšťanských škol, roku 1931 přemístěné do bývalého templu na náměstí. Od roku 1954 sídlí muzeum zásluhou MUDr. Jana Zháněla v tehdy renovovaném starém křídle vyškovského zámku, původně gotickém hradu olomouckých biskupů. V současné době tvoří sbírkový fond Muzea Vyškovska přes 110.000 inventárních čísel. K uložení na prostor náročnějších sbírek slouží depositář v Dědicích. V kapli sv. Anny na Dukelské ulici ve Vyškově se příležitostně konají výstavy a koncerty. Detašovaným pracovištěm Muzea Vyškovska je Muzeum v Bučovicích.

Nová expozice Muzea Zubří, která je umístěná ve veřejnosti přístupném depozitáři, zachycuje historii, každodenní život ve městě, ale hlavně představuje práce zuberských vyšívaček. Návštěvníci se tak mohou seznámit s výšivkou známou pro svojí neuvěřitelnou jemnost a krásu, která se dostala do celého světa. Expozice Muzeum Zubří se však může pochlubit nejen výšivkou místních žen, ale i zrestaurovanými nálezy ze středověkého hradu Rožnov nebo polodrahokamy z relativně bohaté mineralogické sbírky.