Seznam muzeí

V regionálním informačním centru a jeho okolí si lze prohlédnout a osahat místní, především pravěkou, historii. Regionální informační centrum Keltské oppidum Závist je novým lákavým místem pro všechny věkové kategorie. Je vhodným výletním místem - přímo v RIC je moderní muzeum, které představuje místní, mimořádně bohatou historii osídlení od pravěku po dnešek, a to i za využití virtuálních metod (3D promítání v CAVE), dále zde začínají dvě naučné stezky (jedna v Břežanech, druhá na keltské Závisti), nedaleko se nachází keltský park s několika dětskými hřišti, sportoviště pro větší děti a nelze opomenout ani místní cyklistické trasy (mapky jsou k dispozici na recepci). RIC dále nabízí vzdělávací programy pro školy a školky (ve spolupráci s archeology z FF UK), občasně pořádá vzdělávací workshopy a přednášky pro širokou veřejnost a různé kulturní akce. Za zmínku stojí i multifunkční sál v RIC, který se 1-2x týdně mění v Břežanský biograf. A pokud občas v neděli odpoledne nevíte, co podniknout, v RIC probíhá každou 1. a 3. neděli v měsíci klubové odpoledne s deskovými hrami a případným doprovodným programem pro nejmenší účastníky. Budeme se těšit na Vaši návštěvu!

Regionální muzeum a galerie v Jičíně je vyhledávané návštěvníky především kvůli své interaktivní expozici. V prostorách Valdštejnova paláce na náměstí v Jičíně je skryto Regionální muzeum a galerie, vyhledávané návštěvníky zejména díky jeho interaktivní expozici.Stálou expozici Muzea hry - Dějiny a příroda Jičínska - je možné projít s Rodinným průvodcem, který je součástí vstupenky, upozorňuje na nejzajímavější exponáty i na interaktivní místa označená zvláštním symbolem a zároveň vybízí návštěvníky, aby objevili v každé místnosti kopii historické mince a přenesli si její obraz frotáží do svého průvodce. Návštěvníci si mohou vyrobit hůlku ze stočeného papíru, podobnou jako má vévoda Valdštejn na všech vyobrazeních v jičínském muzeu. Za pomoci mapy rozkrývá další příběhy a tajné zámky. Valdštejnova hůl je klíč, který poodhaluje vůně, zvuky a jiná tajemství Valdštejnových snů. Někde ke spuštění hudby, jinde k roztočení stroboskopu a nakonec je tím jediným klíčem, který otevírá tajnou komnatu. V muzejním loutkovém divadélku si můžete sehrát podle svých představ nebo podle skutečných událostí strašlivou (avšak zcela pravdivou) historii lásky šlechtičny Elišky Kateřiny ke kováři a tragickému konci rodiny Smiřických. V r. 2003 získala interaktivní expozice ocenění Gloria musaealis jako nejlepší muzejní expozice v České republice. Je každoročně inovovaná a doplňovaná o nové prvky. Posledním počinem je tzv. "haptická skříň", kde mohou návštěvníci prozkoumávat exponáty výhradně hmatem. Stává se tak prvním krůčkem ve snaze zpřístupnit expozici návštěvníkům nevidomým nebo těm se zbytky zraku.

Dějiny papírenské výroby v Žatci sahají do roku 1866, kdy Johann Schöffl založil manufakturu na výrobu kartonáže v historické části města. Tuto manufakturu koupil roku 1873 Moritz Lüdersdorf.   Dějiny papírenské výroby v Žatci sahají do roku 1866, kdy Johann Schöffl založil manufakturu na výrobu kartonáže v historické části města. Tuto manufakturu koupil roku 1873 Moritz Lüdersdorf. Manufaktura zřejmě nestačila pokrýt zájem odběratelů, takže dal M. Lüdersdorf postavit na žateckém Horním předměstí při silnici do Rakovníka (dnešní ulice Volyňských Čechů) novou továrnu (č. p. 733, dostavěna roku 1878) podle návrhu žateckého architekta Josefa Petrovskeho. Závod byl značně rozšířen v letech 1881 a 1888 – 1889 a tak se ke konci 19. století stala továrna největší kartonážkou v celém Rakousku-Uhersku a jen v sousedním Německu byly dva o málo větší závody se stejným výrobním programem. Tehdy továrna zaměstnávala na 300 lidí a vyráběla především lékárnické a klenotnické krabičky, kartonáž pro cukrovinky a pro kosmetiku. K potisku krabic měl závod svou vlastní tiskárnu. Další tovární hala byla k závodu přistavěna v roce 1909 podle návrhu Josefa Salomona. Tím se nejen opět zvýšil objem výroby, ale i její sortiment - součástí závodu je k tomuto datu i knihtiskárna. Moritz Lüdersdorf (a jeho manželka Maria) vlastní továrnu spolu s vilou do poloviny 30. let 20. století, kdy vlastnictví přechází na syna původních majitelů Rudolfa Lüdersdorfa. Ten vlastní závod pravděpodobně až do roku 1945, kdy mu je na základě tzv. dekretů prezidenta republiky odebrán a přechází na československý stát. Po krátkém období národní správy je továrna opět krátce začleněna do národního podniku Západočeské papírny. V roce 1950 přechází kartonážka do n. p. Děčínské papírny. Na počátku 60. let se pak továrna stává pobočným závodem n. p. Severočeské papírny Štětí (a tedy také užívá známou obchodní značku SEPAP) se specializací na výrobu krabic, papírových pytlů a krabiček pro luxusní výrobky (české křišťálové sklo a karlovarský porcelán), později – v 90. letech 20. století - i papírových nákupních tašek. Po privatizaci se ze závodu stala dceřiná společnost a. s. SEPAP Štětí. V roce 1995 zaměstnává továrna 70 lidí. Po změně majitele papírny ve Štětí se žatecká továrna stává rovněž majetkem švédské firmy Assidomän a stejně tak o několik let poté majetkem rakouské firmy Frantschach Consumer Bags. V roce 2002 firma zastavila v žatecké továrně výrobu, areál prodala developerovi, který ve dvoře bývalé továrny postavil prodejnu řetězci LIDL. V  roce 2015 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce části budov bývalých papíren v Žatci, financovaná z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Poskytovatelem dotace byl ROP Severozápad. Prostory někdejší slavné kartonážky Moritze Lüderdorfa (pozdější pobočky Severočeských papíren SEPAP) budou Regionálnímu muzeu K. A. Polánka sloužit jako depozitář. Potvrdilo to svým usnesením o předání majetku do užívání muzeu zastupitelstvo Žatce na své schůzi dne 9. listopadu 2015. Své místo zde má také nová expozice „Z historie žateckého průmyslu". Budova poskytuje rovněž prostor pro pořádání kulturních a vzdělávacích akcí.  

Počátky muzejní činnosti v Žatci spadají do devadesátých let 19. století. V roce 1896 bylo založeno německé Městské muzeum v čele s tehdejším ředitelem gymnázia Josefem Hollubem. Počátky muzejní činnosti v Žatci spadají do devadesátých let 19. století. V roce 1896 bylo založeno německé Městské muzeum v čele s tehdejším ředitelem gymnázia Josefem Hollubem, Josef Hollub strýcem slavného cestovatele Emila Holuba. Sbírky byly původně shromažďovány na radnici, později v budově sirotčince v Husově ulici. V letech 1929 - 1939 bylo muzeum v budově bývalého gymnázia na dnešním náměstí 5. května. Od roku 1940 se muzeum přestěhovalo do svého současného místa působení v Husově ulici. Významnými osobnostmi, které řídily Městské muzeum, byli mj. ředitelé dr. Maxmillian Wurdinger a dr. Hermann Fődisch. V národnostně smíšeném prostředí Žatce bylo v roce 1925 založeno České menšinové muzeum. V jeho čele stál učitel a vlastivědný pracovník Karel Alois Polánek. Expozice byly pro veřejnost otevřeny v roce 1927 v budově Obecné školy na dnešní Pražské ulici. Muzeum a Český muzejní spolek pro kraj Žatecký vydávaly vlastivědný časopis Krajem Lučanů (1928 - 1949). V době okupace byly sbírky obou muzeí zčásti sloučeny. S poválečnou činností muzea je spojeno jméno žateckého učitele Františka Ladislava Kopeckého. Ten se zasloužil o znovuotevření v roce 1947, kdy muzeum prezentovalo sbírky obou předválečných institucí. Až do roku 1960 fungovalo muzeum jako okresní, později jako Městské muzeum v Žatci. Jelikož vždy v minulosti přesahovala činnost muzea rámec katastru města, byl udělen v roce 1991 muzeu statut regionální instituce rámcově pro oblast středního Poohří (Žatecko, Podbořansko).

Pobočka Regionálního muzea v Žatci, která slouží veřejnosti k prohlídkám interiéru budovy, výstav a uskutečnění svatebních obřadů. Vila Dr. Kříže je skvělým příkladem neorenesanční architektury s dochovanými původními interiéry, která je přístupná návštěvníkům celoročně.  Ve městě se pro ni vžil název podle jejího posledního soukromého majitele, okresního soudního rady JUDr. Wiléma Kříže. Dnes vlastní  opravený objekt město Žatec, jeho provozovatelem je Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci. Můžete si vybrat mezi prohlídkou samotné budovy, návštěvou příležitostné výstavy, vernisáže, koncertu či přednášky v historických prostorách. Nebo se vydat na některou z tradičních akcí pořádaných v objektu i v krásné přilehlé zahradě. Ve velkém sále probíhají také svatební obřady. Historická vila stojí ve staré žatecké čtvrti s názvem Skotník. První písemná zmínka o existenci domu v těchto místech pochází z roku 1769. Jeho majitelem byl tehdy Josef Osswald a jeho švagr. Do roku 1863, kdy objekt koupil Josef Anderle, se zde vystřídala řada majitelů. Známý historik města Žatce Dr. Adolf Seifert napsal, že zmíněný Josef Anderle přestavěl „starou chatrnou chalupu“ na „krásný pohodlný obytný dům.“ Roku 1895 zdědila majetek Anderlova dcera Františka. Její manžel Ambrož Wolfram, pocházející z Radíčevsi, se stal roku 1871 prvním městským lékařem. Byl také předsedou německého Spolku pro zkrášlení města a nadšeným ovocnářem. Motivy ovoce jsou patrné i ve výzdobě objektu (stěny, stropy). Wolfram navíc začal pořádat ve své rozsáhlé zahradě velké ovocnářské výstavy, jejichž tradici se snaží Regionální muzeum obnovit (vždy v září). Zmiňovaný Wilém Kříž, rodák z Plzně, vystudoval práva a v červnu roku 1911 byl přeložen k okresnímu soudu do Žatce. Zde se stal zemským radou a později přednostou soudu. Vilu koupil roku 1926 a nechal ji přestavět podle dobového vkusu konce 19. století do dnešní podoby. Neorenesanční výzdobu fasády z čelní strany tvoří kuželková balustráda s atikou, doplněná keramickým obkladem a štuky. Fasádu hlavního sálu v prvním patře v dvorní části zdobí sedm pilastrů, opatřených bohatými hlavicemi. Pod hlavní římsou je po celém obvodu severní a jižní strany ozdobný zubořez. Ve dvoře stávala dnes již zbořená letní kuchyně, rovněž zahrada je dnes menší. Interiér vily je bohatě zdoben štukovými a papírmašovými prvky. Ve třech sálech se dochovaly působivé nástropní malby od ústeckého malíře Josefa Reinera z roku 1898 s mytologickými a přírodními náměty. Zachovala se také zdobená kachlová kamna a původní lustr. Po druhé světové válce připadl objekt městu. Vila byla od poloviny 50. let  částečně využívána k bydlení. Dvě místnosti v patře sloužily jako depozitáře muzea. Roku 1995 byla opravena střecha a vyměněny klempířské prvky. V letech 2000 – 2001 se pak vila dočkala kompletní rekonstrukce. Roku 2003 se provozovatelem stalo Regionální muzeum K. A. Polánka. Hlavní budovu muzea s archeologickou a historickou expozicí najdete nedaleko, v Husově ulici čp. 678.  

Najdete u nás expozice zabývající se historií Kladrub, a to od dob založení kláštera v roce 1115 až do roku 1945. Dozvíte se o budování lehkých opevnění, uvidíte 3D model Kladrub, na který promítá požár z roku 1843, a spoustu dalšího. Přímo na kladrubském náměstí je od července 2015 otevřené Regionální muzeum Kladrubska. Prohlédnout si zde můžete expozici týkající se Norimberské zemské stezky, významné středověké ochodní trasy, dále expozici s názvem Objekty pevnostního systému na Kladrubsku, která byla vytvořena ve spolupráci s Muzeem československého opevnění, nejrozsáhlejší expozice se pak věnuje devítisetleté historii města. Nejatraktivnější částí této expozice je 3D model Kladrub, na který se technikou videomapingu promítá největší požár v historii města. Dále u nás vždy najdete několik zajímavých výstav. A v našich prostorách se konají i různé kulturní akce.

Muzeum sídlí v centru města v budově bývalého kapucínského kláštera. Expozice jsou zaměřeny na téma regionální historie, přírody a vinařství. Navštívit lze i expozici Historických kočárků. Muzeum nabízí i posezení v kavárně s nabídkou vín z regionu. Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace sídlí v budově bývalého kapucínského kláštera, původně měšťanského domu pocházejícího z 2. poloviny 14. století na náměstí Míru v historickém centru města. Muzeum se specializuje na historii výroby dětských kočárků v České republice a historii vinařství v Čechách. V budově kláštera s přilehlým kostelem Čtrnácti svatých pomocníků se zachovaly původní secesní nástěnné malby a gotické sklepy. V historickém interiéru se nachází stálá expozice muzea, jejíž hlavním tématem je regionální historie a příroda a vinařství. Část expozice vinařství je umístěna v původních středověkých sklepích. Druhá stálá expozice Historických kočárků se nachází v samostatné budově v Ostruhové ulici cca 100 metrů od hlavní budovy muzea a představuje návštěvníkům vývoj dětského kočárku v ČR od druhé poloviny 19. století do konce osmdesátých let 20. století. Muzeum nabízí svým návštěvníkům ochutnávku kvalitních českých vín. Skupiny mohou po předchozí objednávce degustovat víno v původních středověkých sklepích z 2. poloviny 14. století. Na jednotlivce čeká stejný sortiment vín v muzejní kavárně, která láká i příjemným posezením na historických hradbách. Muzeum pořádá řadu zajímavých výstav a akcí pro děti i dospělé po celý rok. V pokladně získáte nejen vstupenky do expozic a na výstavy, ale i informace o městě či okolí, propagační materiály, zakoupíte suvenýry, mapy, publikace či víno. Bezbariérový přístup: přízemí - kavárna, atrium, parkán, WC (euroklíč) Muzeum obdrželo certifikát Společnost přátelská rodině!  Muzeum obdrželo cenu: Muzeum roku 2017, Muzeum roku 2018 v soutěži portálu www.do-muzea.cz Otevírací doba: Celoročně: úterý - neděle 9:00-12:00 a 12:30-17:00 hodin

Při svých toulkách nádherným Kokořínským údolím můžete navštívit unikát nejdéle obývaného obydlí ve skalách, které je dokladem neobvyklých konstrukčních metod i častého způsobu, jakým nemajetní lidé řešili své bydlení. Při svých toulkách nádherným Kokořínským údolím můžete navštívit unikát nejdéle obývaného obydlí ve skalách, které je dokladem neobvyklých konstrukčních metod i častého způsobu, jakým nemajetní lidé řešili své bydlení. Skalní byt, který je vytesán v pískovcovém skalním bloku, byl obýván až do 1982. Jeho prostory jsou na dnešní poměry velmi skromné.  Při prohlídce objektu můžeme nahlédnout do světnice, kde je pec, na které se vařilo a kde spaly děti. Je zde i postel pro dospělé. Dále můžeme vstoupit i do chléva a po schůdkách vystoupat do malé sýpky v druhém patře. Areál dotváří přistavěné objekty bývalé řezárny a dalšího malého hospodářského objektu. Zahrádka bývala dříve obdělávána a nechyběly ovocné stromy. Voda, ani elektrika zde nikdy nebyla zavedena. Pitným zdrojem zde byla pro místní studna na návsi a poslední obyvatelé objektu měli od sousedů nataženou pouze tzv. dvounulku. Tento skalní byt leží na žluté turistické stezce, která navazuje na známou Máchovu cestu vedoucí celým Kokořínským údolím (značenou červeně). Trasa je vhodná pro pěší i cyklistický výlet. Otevírací doba skalního obydlí Lhotka u Mělníka:  čtvrtek-neděle, svátky 10:00 – 12:00 a 13:00 – 17:00 hodin v měsích květen - září. Poslední prohlídka vždy půl hodniny před koncem otevírací doby. Hromadné návštěvy mohou skalní obydlí navštívit po předchozí dohodě domluvě, tel.: 315 630 936, email: pokladna@muzeum.cz

Veřejnosti jsou přístupné dvě budovy Regionálního muzea města Žďáru nad Sázavou: Tvrz, ve které se konají krátkodobé výstavy a na dohled od ní Moučkův dům s trvalou expozicí a přednáškovým sálem. Regionální muzeum města Žďáru nad Sázavou sídlí od roku 1993 v prostorách městské Tvrze v centru Žďáru nad Sázavou pod kostelem sv. Prokopa. Je otevřeno celoročně. V hlavní budově na Tvrzi se během roku střídají různé výstavy převážně s regionální tématikou (Svět žďárského měšťana, Žďárský hokej 1939-2009, Kouzlo a magie horáckých Vánoc), dále výstavy umění (Anton Johann Ferenz) včetně toho amatérského (Miloslav Dvořák - obrazy), prezentace v rámci různých festivalů a naučné výstavy nejen pro školy (Mechanica Perspecta, Komunikujeme). V nedalekém Moučkově domě naproti faře u kostela sv. Prokopa se nachází trvalá expozice dějin města, jejíž součástí je také prvorepublikový obchod a měšťanský salón. Pokladna pro krátkodobé výstavy na Tvrzi i pro expozici v Moučkově domě se nachází v budově Tvrze. Pracovníci muzea poskytují veřejnosti také odborné konzultace a zodpovídají ty nejrůznější dotazy převážně z dějin regionu. Konzultují vysokoškolské seminární, ročníkové a diplomové práce a realizují odborné přednášky a diskuze. Veřejnosti slouží též Knihovna a Archiv Regionálního muzea. Knihy jsou půjčovány pouze prezenčně ke studiu v badatelně, nelze si je tedy vypůjčit domů. Více informací naleznete na těchto odkazech: Regionální muzeum města Žďáru nad Sázavou (zdarns.cz) http://cs-cz.facebook.com/muzeumzdar  

Regionální Muzeum Nečtiny Obec Nečtiny vlastní objekt bývalého zájezdního hostince čp. 79 již od roku 2003. Tato ojedinělá, památkově chráněná stavba byla již tehdy odkoupena obcí od soukromých vlastníků za účelem záchrany architektonického dědictví a tehdejší zastupitelé a občané se shodli, že nejlepší způsob využití bude zřízení regionálního muzea, které by dokumentovalo bohaté dějiny zdejšího území. Přes veškerou snahu, která trvala sedm let, byl tento záměr fyzicky zahájen až získáním dotace z ROP NUTS II Jihozápad v roce 2010. Obec Nečtiny provedla v letech 2011 a 2012 jeho celkovou rekonstrukci a dne 30. 6. 2012 zde bylo otevřeno Regionální muzeum Nečtinska s Informačním a kulturním centrem. Prostory informačního centra v přízemí využívá hned několik skupin. Například slouží místním občanům ke spolkovým činnostem, různým přednáškám, koncertům, promítání, mateřskému centru Jablůňka, seniorům, dětským aktivitám, tvořivým dílnám a především turistům ze světa i domova. Muzeum se snaží podchytit co nejvíce cílových skupin a vytváří podle toho programy. Stálá expozice v prvním patře je tematicky rozdělena do 5 částí, přibližuje rozmanitou a bohatou historii Nečtinska v průřezu staletími s využitím interaktivních prvků, národopisná část expozice je umístěna do autentického prostředí roubené místnosti domu čp. 79 a dále zde můžete vidět společnou expozici Církev – škola – spolky, dřevařství a lesnictví a velkou zajímavostí je využití audiovizuálních prvků, např. unikátní scénka výslechu řezníka četníkem na četnické stanici. Velkou chloubou je 9 figurín, jež doplňují expozici, které jsou vytvořeny místní kamenicí podle skutečných obyvatel Nečtin a okolí. Druhé patro pak slouží k různým akcím a výstavám především regionálních umělců a řemeslníků . Vašíčková Soňa – vedoucí Regionálního muzea Nečtiny

Stálá expozice prezentuje obuvnictví a kamenictví v řemeslné i průmyslové podobě. Výrobky, stroje a zařízení mapují jednotlivé éry vývoje. Krátkodobé výstavy různého zaměření doplňuje cyklus přednášek, komorních koncertů a představení.

Regionální muzeum v Chrudimi sídlí v novorenesanční budově z let 1897 – 1898 v centru města. Vzniklo v roce 1892 jako Průmyslové muzeum pro východní Čechy v Chrudimi. Svou činností se soustřeďuje především na regionální dějiny a umělecký průmysl. Muzeum nabízí přednáškové cykly, interaktivní prohlídkové trasy, komentované prohlídky, edukační programy, letní příměstský tábor či workshopy. Po celý rok je možné navštívit čtyři expozice: Alfons Mucha - Plakáty, Mozaika z dějin regionu a expozice lidového nábytku. První z nich nabízí kolekci 42 plakátů významného českého secesního umělce doplněnou audiovizuální projekcí, grafickými listy, trojrozměrnými exponáty. Druhá předkládá prostřednictvím dvanácti scénických zastavení historii našeho města a poslední nabízí interiér jídelny dle architekta Jana Kouly z roku 1900. Přibližně patnáctkrát do roka jsou pořádány krátkodobé tematické výstavy dle výstavního plánu.  Expozicemi muzea Vás provedou zkušení průvodci, kteří Vám poskytnou zajímavé informace. Pro školy jsou připravené edukační programy, které vedou k aktivnímu poznávání a tvůrčí činnosti. V současnosti můžete navštívit následující EXPOZICE: MOZAIKA Z DĚJIN REGIONU Tato expozice Vás seznámí s dějinami města Chrudimi neobvyklým a zajímavým způsobem. Během prohlídky prochází návštěvník temným koridorem, ve kterém postupně objevuje 12 prostorových scén. Jejich prostřednictvím se přenese přímo do víru událostí, které ovlivnily historii města i chrudimského regionu. Každý ze 12 výjevů je oživen dynamickým osvětlením a zvukovou nahrávkou. Během prohlídky uvidíte žárový pohřeb matky v pravěku, zmenšený model středověkého města s ukázkami řemesel a domácností, vyplenění dominikánského kláštera v Chrudimi husity, scénu s opilými švédskými vojáky a služkou Dorotou znázorňující legendu o zázračném obrazu sv. Salvátora, ničení zakázaných knih páterem Koniášem, návštěvu císaře Františka Josefa I. v Chrudimi, lazaret za I. světové války či návštěvu prezidenta Masaryka na chrudimském hlavním náměstí.  Vážení pedagogové, k expozici Mozaika z dějin regionu jsme připravili tři programy: Chrudimská mozaika (1.–4.třída), Mozaika pohádek, legend a pověstí (5.–7.třída), Mozaika z dějin regionu (8.třída-2.ročník). Edukační program Vaše žáky seznámí s historií města a pomůže jim lépe se orientovat v regionálních dějinách. Aktivizačními metodami provedeme žáky expozicí, získané informace ukotvíme společnou tvůrčí činností. Aktivity jsou přizpůsobeny danému věku. Čeká na ně power-pointová prezentace, samostatná práce s pracovními listy v prostorách muzea, tvůrčí činnost "Mozaika". ALFONS MUCHA – PLAKÁTY Moderní expozice plakátů Alfonse Muchy, která splňuje po technické stránce veškerá kritéria pro dlouhodobé uchovávání a vystavovaní takto cenných exponátů. Nechybí tu audiovizuální projekce, obrazové prezentace i interaktivní edukační programy v esteticky jedinečném prostředí. Tematicky je expozice rozdělena na divadelní, reklamní a propagační plakáty, dekorativní panó a kalendária. Kolekce 42 plakátů byla doplněna grafickými listy, trojrozměrnými exponáty a informacemi o životě Alfonse Muchy a jeho vztahu k Chrudimi. K expozici jsme vytvořili bohatou nabídku výchovně vzdělávacích programů. Pracovní listy, prezentace, hry, které jsou určeny mateřským, základním i středním školám, pomohou poznat osobnost Alfonse Muchy i jeho dílo. EXPOZICE LIDOVÉHO NÁBYTKU Návštěvník zde může vidět interiér jídelny dle architekta Jana Kouly z roku 1900 a lidovou světnici s malovaným nábytkem regionálního charakteru z konce 19. století.

Nová halířská štola, která byla vyražena při posledním velkém geologickém průzkumu v jílovského revíru. Představuje ukázku moderních hornických prací a narozdíl od ostatních štol provozovaných muzeem má bezbariérový přístup. Štola Halíe Ražba zdejší štoly vedené z údolí Turyňského potoka proběhla v létech 1949 – 1950 v rámci průzkumu celého jílovského zlatonosného revíru. Ve stejné době byla v západní části Halířů zpřístupněna stará štola ražená směrem na východ z údolí Chotouňského potoka. Zmáhání staré štoly neposkytlo žádné zajímavé výsledky. Nová halířská štola, která svou délkou cca 270 m otevřela celé žilné pásmo, podfárala rozsáhlé povrchové zbytky, možná středověkých prací. Zastihla staré dobývky na dvou paralelních křemenných žilách sz. – jv. směru. Mocnosti žil ponechaných mezi dobývkami byly velmi malé, pouze ojediněle přes 10 cm. Průzkumnou štolou byla zastižena i další křemenná žíla shodného směru, neporušená starými pracemi, která místy prokazovala obsahy zlata až v desítkách g/t. Její mocnost však byla nepatrná, většinou pouze několik cm. Vzhledem k malé mocnosti žil byla celá oblast Halířského pásma vyhodnocena jako neperspektivní a průzkumné práce tu byly v roce 1951 ukončeny. Vzhledem k zachovalosti podzemních prostorů (bez větších závalů), nepřítomnosti podzemních vod a pěkným ukázkám starých prací, které byly štolou zastiženy, vybralo Regionální muzeum v Jílovém u Prahy Novou halířskou štolu ke zpřístupnění veřejnosti. Svou roli sehrálo také krásně zachované pinkoviště na hřbetu Halířů, výhodná poloha při značených turistických cestách na okraji nejhezčího lesního komplexu v blízkém okolí Prahy – Hornopožárského lesa. Otevírací doba DUBEN - ŘÍJEN: Sobota, neděle a svátky: 10 – 17 hod Poslední prohlídka vždy v 16 hod. MIMO PROVOZNÍ DOBU pouze pro předem objednané skupiny (minimální výše vstupného je 320 Kč - tedy 4x celé vstupné nebo 8x snížené). Mimo pondělí. VSTUPNÉ 80 Kč dospělí, 40 Kč zlevněné (děti, studenti, senioři)   www.facbook.com/muzemjilove

Štoly sv. Josefa a sv. Antonína Paduánského Obě štoly se nachází na Kocourském pásmu v Dolním Studeném. Štola sv. Josefa je starší, možná se v ní kutalo již v době předhusitské. Ve štole sv. Antonína Paduánského se pracovalo v letech 1753 až 1754. Štola sv. Josefa Štola sv. Josefa je jedním z mnoha důlních děl významné části jílovského zlatonosného revíru – Kocourském žilném pásmu. Štola je zakreslena na jedné z nejstarších dochovaných map jílovského revíru z roku 1718. Není tedy vyloučeno, že těžařské společnosti pracující zde v 18. století, pokračovaly ve starém důlním díle, možná již z doby předhusické (nejslavnější období těžby, s velkým rozsahem důlních prací, bylo ve 14. století). Jisté je, že původní štola se později rozrostla v důlní dílo, jehož přesný rozsah ani historie nejsou známy. Dále předkládáme některé zjistitelné údaje. Celková délka dosud známých chodeb je 280 m (z toho přístupno je 200 m). Profil chodeb je šikmý, odpovídající uložení hornin (metabazity), s mírným sklonem ve směru k řece Sázavě. Objem vytěženého materiálu z prostor, které jsou prozkoumány činí přibližně 1100 m3. Vytěžená zlatá ruda byla z dolu dopravována povozy na pravý břeh Sázavy, na Žampach, kde byly rudní mlýny a kde se také ruda vypírala. Pravděpodobně se i hlušina dostávala z větší části k uložení na pravý břeh řeky, i k úpravě cesty tímto údolím. Přesnější zprávy z historie důlního díla, o výtěžnosti dolu ap. nejsou známy. Vzhledem k blízkosti dalších starých důlních prací zde ve stráni, není vyloučeno ani někdejší spojení dolu Josef s některou z nich.Pět minut procházkou odtud roklí Kocour je další zajímavá technická památka – železniční viadukt (nejvyšší kamenný železniční most ve střední Evropě, výška 41,5 m). Otevírací doba: DUBEN - ŘÍJEN: sobota, neděle a svátky: 10 – 17 hod. ČERVENEC - SRPEN Navíc také v úterý – pátek 13 – 17 hod. MIMO PROVOZNÍ DOBU pouze pro předem objednané skupiny (minimální výše vstupného je 300 Kč - tedy 6x základní nebo10x snížené vstupné). Mimo pondělí.     Štola sv. Antonína Paduánského Štola sv. Antonína Paduánského Je jedním z mnoha desítek důlních děl v této části Kocourského žilného pásma, v Hrádeckém vrchu. Přelom 17. a 18. století znamenal po třech stoletích úpadku první větší oživení těžby zlata od husitských nepokojů. Zájem těžařů se soustředil hlavně na Kocourské pásmo, kde byly otevírány staré práce i zakládána nová důlní díla. V okolí Starokocourské štoly pracovali v polovině 18. století těžaři knížete Josefa Viléma Fürstenberka. Na štole sv. Antonína Paduánského se pracovalo v letech 1753 a 1754. V dobových zprávách se píše, že „nalezli staré dílo hluboké 22 láter (přibližně 40 metrů), a protože nebyla hned spatřena nadějná žilovina, dílo opustili.“ Štola byla pak nepřístupná více jak 250 let. Zabezpečení opuštěného důlního díla provedl mezi lety 2005 – 2007 státní podnik Diamo. Od roku 2007 byla práva a povinnosti k této štole převedena na muzeum. První návštěvníky pak štola přivítala v roce 2008. Zabezpečení štoly proběhlo s ohledem na její zpřístupnění veřejnosti citlivě, pomocí výdřevy, která byla usazena do původních vysekaných skalních patek. Trasa pro návštěvníky je výjimečná nejen v Jílovém, ale i mezi ostatními zpřístupněnými důlními díly v naší zemi. Vede totiž ve dvou úrovních, spojení mezi nimi je realizováno systémem sedmi žebříků a povalů v původním úzkém komíně. Navíc není chodba osvětlena, každý návštěvník projde prohlídkovým okruhem se skutečnou hornickou lampou. Velikost dobývek je ze všech tří zpřístupněných štol největší, na stěnách jsou stopy po ručním vrtání, způsob dobývání dokumentuje technologii používanou v 18. století. Profil zadní části (veřejnosti nepřístupný) a rozměry chodeb horního patra jsou pravděpodobně zbytky původního, mnohem staršího dolu. Délka hlavní chodby má podle historických map délku kolem 170 metrů.     Otevírací doba: DUBEN - ŘÍJEN: sobota, neděle a svátky: 10 – 17 hod. ČERVENEC - SRPEN Navíc také v úterý – pátek 13 – 17 hod. MIMO PROVOZNÍ DOBU pouze pro předem objednané skupiny (minimální výše vstupného je 300 Kč - tedy 6x základní nebo10x snížené vstupné). Mimo pondělí.     www.facebook.com/muzemilove  

Jílovské muzeum je příspěvkovou organizací Středočeského kraje. Sídlí v areálu bývalého domu Mince. Ve středověku zde sídlil královský horní úřad a dům vlastnil na krátkou dobu alchymista Edvard Kelley. Stálé expozice: Historie těžby a zpracování zlata Jílovský zlatonosný revír lze podle historických zpráv a rozsahu starých prací považovat za nejvýznamnější zlatonosný revír v Česku. Jílovské muzeum ve své expozici zlata umožňuje návštěvníkům nahlédnout na zlato u nás i ve světě z mnoha různých úhlů. Úvodní část expozice je věnována výskytu zlata v přírodě a jeho použití v lidském životě. Poté se můžete seznámit s jednotlivými oblastmi těžby zlata u nás, se středověkými hornickými pomůckami, s rýžováním pomocí pánví (v letních měsících si rýžování můžete na nádvoří muzea i vyzkoušet), můžete si prohlédnout i výstavu hornin a minerálů, které majívztah ke zlatu, historické dokumenty a staré mapy, zlaté mince, památky na dolování v Jílovém. Historie regionu: Archeologické nálezy dokládají, že jílovský region byl osídlen již v laténském období. Významnou lokalitou je i nedaleká lokalita Závist, jedno z největších keltských oppid u nás. Nejdůležitějším křesťanským centrem byl na počátku druhého tisíciletí Ostrovský klášter. Jílovým prochází i nejkrásnější železnice u nás - slavný Posázavský pacifik. V 19. a 20. století byl ve městě bohatý společenský život, celá řada řemesel, spolků a žilo zde mnoho zajímavých osobností. Ve sklepních prostorách muzea je umístěna první část archeologické expozice, která je věnovaná Ostrovskému klášteru založenému v roce 999. Byl to druhý nejstarší mužský klášter v Čechách. Druhá část archeologické expozice se vztahuje k počátkům osídlení Jílovska v době prehistorické. Další dvě místnosti předkládají návštěvníkovi exponáty spojené se životem v Jílovém a jeho okolí od středověku do počátku 20. století. Jsou zde modely chalup, které dokumentujístavitelství Jílovska v 19. století. Fotografie a předměty svázané s voroplavbou na Sázavě i Vltavě, faksimile "Jílovského kancionálu" ze 16. století, rychtářské ferule, kopie městských jílovských pečetidel z doby Karla IV. a Vladislava Jagelonského nebo dřevěné plastiky s několika dalšími předměty, které pocházejí z jílovského minoritského kláštera, zrušeného v roce 1785. V části výstavní místnosti je soustředěno vybavení světnice venkovského člověka 19. století. Nepřehlédnutelná je vitrína s exponáty, které patří mezi první sbírkové předměty muzea, neboť jsou ze sbírky jeho zakladatele, pana Leopolda Čiháka. Tramping a příroda dolního Posázaví Expozice "Tramping a příroda v jižním okolí Prahy" je věnována krajině mezi Kocábou, Vltavou a Sázavou a historii trampského hnutí. Právě v jižním okolí Prahy totiž tramping kolem roku 1918 vznikal. Návštěvníci muzea mají možnost poznat romantický život prvních táborníků, kteří se do zdejších divokých údolí vydávali, ať už jako členové různých spolků typu KČT nebo Junáka, či rovnou na vlastní pěst. Podrobně je zde mimo jiné vysvětleno, co ovlivňovalo tramping při jeho začátcích a dozvíte se také, které významné osobnosti, zejména z řad sportovců a hudebníků, jím byly odchovány. Na přehledné mapě navíc naleznete polohu historických i současných chatových osad. Expozice byla poprvé otevřena v roce 1987, poté byla dvakrát přebudována a aktualizována. Autory její současné podoby jsou Václav Eminger a Ivo Nevečeřal, na výtvarném zpracování se podíleli ak. mal. Miroslava Krausová a Petr Kříž.   Otevírací doba: Září - červen Pondělí : zavřeno Úterý - neděle: 9-12 a 13-16 hodin Státní svátky: 9-12 a 13-16 hodin   Červenec - srpen: Pondělí : zavřeno Úterý - pátek: 9-16 hodin Sobota - neděle : 9-16 hodin Státní svátky: 9-16 hodin   Při zvláštních příležitostech je otevírací doba uvedena vždy u konkrétní akce. Prohlídky muzea lze pro ucelené skupiny objednat i mimo uvedenou otevírací dobu, pokud to dovolí provozní podmínky.   www.facebook.com/muzemjilove  

Muzeum lidových staveb v Kouřimi shromažďuje stavitelské památky ze středních, východních a severních Čech, a nabízí tak přímé srovnání různých typů regionální lidové architektury z období od 17. do 19. století. Muzeum lidových staveb v Kouřimi je jediným nadregionálně zaměřeným skanzenem v České republice, který shromažďuje stavitelské památky z území středních, východních a severních Čech, a nabízí tak přímé srovnání různých regionálních typů lidové architektury z období od 17. do 19. století. Nachází se zde zatím čtrnáct větších obytných a hospodářských objektů, které doplňuje několik drobnějších památek. Muzeum je celoročně dějištěm mnoha národopisných pořadů, řemeslných kurzů, lektorských a dalších doprovodných programů. Národopisné pořady: 2022 Adventní neděle 18. 12.    2023   Tříkrálová koleda 7. 1. Zima na vsi 4. 2. Masopust 19. 2. Bílá sobota 8. 4. Boží hod velikonoční 9. 4. Před filipojakubskou nocí 30. 4. Letnice 28. 5. Svatojánská noc 23. 6. Léto na vsi 1. 7. Dožínky 19. 8. Podzim na vsi 30. 9. Svatohavelské posvícení 15. 10. Svatomikulášská obchůzka 3. 12. Adventní neděle 17. 12.

Muzeum Kouřimska nabízí k prohlídce rozsáhlou a atraktivní historickou expozici o dějinách města a jeho blízkého okolí. Pořádají se zde i krátkodobé výstavy. Muzeum Kouřimska, založené roku 1906, sídlí v historické budově Staré radnice uprostřed kouřimského náměstí. Zdejší sbírkový fond dokumentuje bohaté dějiny někdejšího krajského a královského města Kouřim a jeho bezprostředního okolí. Muzeum nabízí k prohlídce rozsáhlou a atraktivní historickou expozici a zároveň zajišťuje také průvodcovskou službu v kostele sv. Štěpána, kde se nachází unikátní raně gotická kaple sv. Kateřiny. V bezprostřední blízkosti kostela stojí renesanční zvonice s obrácenými zvony, kterou je rovněž možné navštívit. Expozice muzea zachycují dějiny Kouřimi a regionu od dob Slovanů do poloviny 19. století. První, Staroslovanská Kouřim, prezentuje výzkumy a nálezy ze slovanského hradiště Stará Kouřim. Druhá expozice Středověká Kouřim a Kouřimsko seznamuje návštěvníky s vývojem města a jeho okolím ve středověku, mj. také pomocí interaktivního modelu města. Poslední navazující část Historická Kouřim a Kouřimský kraj se zabývá dějinami kraje a města od 16. století do poloviny 19. století.

Podlipanské muzeum v Českém Brodě sídlí v pozoruhodné secesní budově postavené podle projektu architekta Antonína Balšánka. Muzeum, jež tvoří jednu z dominant historické vilové čtvrti, nabízí k prohlídce tři expozice. Bitva u Lipan a ohlasy husitství ve středních Čechách zachycuje nejen přípravu a průběh bitvy, ale i hlubší souvislosti husitského hnutí a jeho tradic ve středních Čechách od 2. poloviny 19. století. Menší expozice Antické a orientální starožitnosti Josefa Zounka představuje antické starožitnosti a egyptologické předměty z unikátní sbírky cestovatele a statkáře Josefa Zounka z Mrzek a miniexpozice Slovanská hradiště v Pošembeří ve vstupních prostorách muzea prezentuje archeologické nálezy ze slovanských hradišť.

V Červinkovském domě, jehož počátky sahají až do 13. století, naleznete expozici rozdělenou do tří tematických okruhů. V budově se nachází stálá expozice "Měšťanský dům", jejíž základní část přibližuje formou instalovaných interiérů hlavní trendy v bydlení a stylu života měšťanských vrstev 19. století. Muzeum zde představuje umělecky cenný a vzhledově atraktivní soubor obrazů, nábytku, skla, keramiky a dalších uměleckořemeslných výrobků. Expozice je doplněna audiovizuálním programem. Další část expozice s názvem "Královské město Kolín ve středověku" je instalována ve sklepních prostorách domu s unikátními raně gotickými architektonickými detaily. Zajímavý je také rekonstrukční model středověké podoby Kolína na počátku 15. století. Třetí část expozice přibližuje téma "Hygiena a péče o tělo v průběhu staletí". Vedle hygienických potřeb, zejména z 19. století, nechybějí ani doprovodné texty, které dokumentují historický vývoj záchodů, toaletního papíru, mýdla a další zajímavosti.

Dvořákovo muzeum pravěku slouží k instalaci dlouhodobých výstav s archeologickou tématikou. Renesanční Nová farní škola stojí v areálu chrámu sv. Bartoloměje. Vznikla roku 1612 přestavbou gotické hřbitovní kaple sv. Jakuba Většího, vybudované v roce 1401 nákladem německého kazatele Mikuláše Keyla. Roku 1793 byla klasicistně upravena a rozšířena přístavbou východního křídla. Svému účelu sloužila až do roku 1860, kdy byla na Kutnohorském předměstí dokončena pro městské školy nová budova. Sídlem muzea se tento dům stal již roku 1913. Osobnost zakladatele muzejní archeologické sbírky MUDr. Františka Dvořáka, popraveného nacisty v roce 1943, připomíná bronzová plaketa od Vladimíra Jana Hnízda, která je osazena na západním průčelí budovy.

Nově zrekonstruovaný Veigertovský dům je hlavní budovou Regionálního muzea v Kolíně. Jsou zde umístěny expozice zaměřené na dějiny města a blízkého okolí, výstavní sál pro krátkodobé výstavy, zázemí pro pracovníky muzea či depozitáře. Rozlehlý měšťanský dům na hlavním kolínském náměstí byl založen ve druhé polovině 13. století. V letech 1494 - 1499 byl jeho majitelem Jakub Krčín st. z Jelčan, děd slavného rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan. V první třetině 18. století dům vlastnil městský úředník a pozdější správce radovesnického panství Pavel Samuelis. V této době byla uskutečněna významná barokní přestavba. V letech 1757 - 1858 byl dům majetkem členů zámožné rodiny Veigertovy. Do dnešní pozdně klasicistní podoby byl přestavěn v roce 1863 nákladem obchodníka Josefa Turnaua.  V roce 2016 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce a dostavba domu a od roku 2017 zde sídlí Regionální muzeum v Kolíně. 

V Lašském muzeu se vydáte za dobrodružstvím po stopách Zdeňka Buriana, kopřivnického rodáka, malíře a ilustrátora známého především svými obrázky a kresbami z pravěku. Expozice je doplněna uměleckou majolikou, keramikou, kachlovými kamny a archeologickými nálezy. Původním obyvatelem této budovy byl syn zakladatele slavné kočárovky Josef Šustala s rodinou.

Muzeum Fojtství, jehož budova č. 1 je nejstarší stavbou v Kopřivnici. Můžete zde nahlédnout do života lidí v minulosti, seznámit se s lidovými zvyky a tradicemi. Poznáte, jak cestovali naši předkové. Vždyť právě zde v roce 1850 začal Ignác Šustala, fojtův syn, s výrobou prvních bryček a kočárů a právem mu náleží vzpomínka mezi významnými kopřivnickými rodáky. Několik dochovaných kočárů zde můžete vidět na vlastní oči.

Technické muzeum Tatra poskytuje jedinečnou možnost shlédnout historii světoznámé automobilky TATRA pod jednou střechou. V muzeu je vystaveno na 70 automobilů, nespočet modelů, motorů a světových unikátů. K těm nejvyhledávanějším a nejzajímavějším patří opakovaná stavba prvního automobilu v Rakousko-Uhersku. Tento „kočár bez koní“, jak se vůz Präsident lidově nazýval, byl vyroben v Kopřivnici na sklonku 19. století a v roce 1898 již úspěšně reprezentoval um kopřivnických mechaniků na slavnostní výstavě ve Vídni. Opakovaná stavba je věrnou kopií originálu, postavena dle dobové technické a fotografické dokumentace v 70. letech. Dalšími originálními zajímavostmi jsou mj. i malá Tatra 11 z roku 1923, při jejíž stavbě byla prvně užita typická a ve světě známá a stále uznávaná tatrovácká koncepce stavby automobilů s centrální nosnou rourou, výkyvnými polonápravami a vzduchem chlazeným motorem nebo Aerosaně V 855 z roku 1942, první prototyp malého aerodynamického vozu V 570 nápadně připomínajícího VW Brouka, Tatra 600 Tatraplan kabriolet pro Stalina z roku 1949, Tatra 87 proslavená hlavně cestovateli Hanzelkou a Zikmundem, replika prvního nákladního vozu z roku 1898, nejslavnější nákladní automobil tatrovácké historie Tatra 111, expediční vozy, osmnáctiválcový tankový motor, železniční drezína a v neposlední řadě rovněž největší exponát a zároveň Národní kulturní památka, železniční rychlíkový vůz Slovenská Strela z roku 1936, který vítá návštěvníky přímo u vchodu do muzea. V expozici je umístěno 7 vícejazyčných video boxů, z nichž se návštěvníci dovědí vše, co je o Tatře a její historii zajímá. Filmové prezentace obsahují velké množství dobových autentických záběrů z výroby, polygonu, testovacích jízd, závodů, aj. I majitelé chytrých telefonů si u nás přijdou na své, neboť mají příležitost využít bezdotykové NFC technologie, a to prostřednictvím QR kódů, díky nimž získají přístup k mnoha zajímavým informacím u vybraných druhů exponátů a možnost propojení na sociální sítě, takže své zážitky mohou ihned sdílet se svými přáteli. Prohlídka muzea i pro větší skupiny je možná bez předešlé objednávky. Návštěvníkům je k dispozici bohatě zásobený muzejní obchůdek s originálními suvenýry s tatrováckou tématikou. Součástí Technického muzea Tatra je i jedinečná Expozice Dany a Emila Zátopkových, fenomenálních českých olympioniků. 

Portmoneum – Museum Josefa Váchala je unikátní památka, kde můžete obdivovat pestrobarevné malby Josefa Váchala, odkazující na jeho oblíbená témata a různé malířské styly. U dnes slavného malíře a grafika si monumentální dílo objednal  úředník, amatérský tiskař a milovníka umění Josef Portman. Výmalba proběhla v několika etapách mezi lety 1920 a 1924. Expozici doplňuje malovaný a vyřezávaný nábytek, provedený také Josefem Váchalem a představena je i jeho knižní a výtvarná tvorba. Vše doplňují informace o restaurování maleb a majitelích domu, kterým byl naposledy Ladislav Horáček, zakladatel nakladatelství Paseka a velký Váchalův obdivovatel. Regionální muzeum v Litomyšli nabízí návštěvníkům expozice a výstavy v hlavní budově na zámeckém návrší, Rodný byt Bedřicha Smetany a Portmoneum - Museum Josefa Váchala (každý z objektů má na tomto portálu samostatný profil). Budovy se nacházejí v centru Litomyšle, jen pár minut chůze od sebe. Nejvýhodněji je můžete navštívit se sdruženým vstupným - více na webu muzea.

RODNÝ BYT BEDŘICHA SMETANY V prostorách bývalého sládkova bytu v zámeckém pivovaru, kde se v roce 1824 narodil hudební skladatel Bedřich Smetana, je zřízena expozice, která připomíná dobu skladatelova dětství v Litomyšli a atmosféru tehdejší domácnosti rodiny Smetanových. Expozice je obohacena interaktivní dětským programem.   Regionální muzeum v Litomyšli nabízí návštěvníkům expozice a výstavy v hlavní budově na zámeckém návrší, Rodný byt Bedřicha Smetany a Portmoneum - Museum Josefa Váchala (každý z objektů má na tomto portálu samostatný profil). Budovy se nacházejí v centru Litomyšle, jen pár minut chůze od sebe. Nejvýhodněji je můžete navštívit se sdruženým vstupným - více na webu muzea.

Litomyšlské muzeum nabízí návštěvníkům expozice a výstavy v hlavní budově na zámeckém návrší, Rodný byt Bedřicha Smetany a Portmoneum - Museum Josefa Váchala (každý z objektů má na tomto portálu samostatný profil). Budovy se nacházejí v centru Litomyšle, jen pár minut chůze od sebe. Nejvýhodněji je můžete navštívit se sdruženým vstupným - více na webu muzea. HLAVNÍ BUDOVA Expozice - Nová stálá expozice „Litomyšl – město kultury a vzdělanosti“ představuje nebývale bohaté dějiny Litomyšle od jejich počátků až do současnosti. Hned v úvodu, v suterénním ochranném objektu, jsou prezentovány pozůstatky středověké a raně novověké zástavby kolem tzv. scholastikovy brány tak, jak byly archeology objeveny v roce 2013. Vedle navazuje expozice zámeckého návrší, kde je prostřednictvím 3D modelů a dokumentárního filmu představen pozoruhodný stavební vývoj této lokality – od kláštera přes biskupství, hrad s novým městem, zámecký areál, původní piaristické budovy až po současný stav. Další části expozice obsahují řadu unikátních předmětů – mamutí kel nalezený v Litomyšli, katovský meč, iluminovaný graduál literátského sboru ze 16. století, obrovskou Müllerovu mapu Čech z 18. století, podmalby na skle, „Litomyšlské nebe“ s originálními osobními předměty A. Jiráska, B. Němcové, M. D. Rettigové a dalších osobností nebo staré tisky litomyšlské tiskárny a ruční tisky a štočky Josefa Portmana. Jedinečné jsou předměty technického charakteru jako nejstarší fotoaparát v České republice, funkční replika Křižíkovy obloukové lampy či motocykl ESO 500. Vedle stovek dalších historických artefaktů, zbraní, malovaných střeleckých terčů, středověkých architektonických článků či kuriozit zde naleznete nejrůznější historické mapy, vyobrazení města i půvabné karikatury Quidona Šimka. Pro (nejen) mladší návštěvníky je připraven pestrý interaktivní program – můžete si vyzkoušet, jak staří kartografové měřili vzdálenosti, hravou formou si ověřit své znalosti historie, obléknout se do kopií měšťanského a lidového oblečení z 19. století či si zahrát hru Za starého mocnářství. Nepřehlédnutelná je dětská expozice „Račte vstoupit“ s „replikou“ litomyšlského náměstí v „dětské“ velikosti a řadou zábavných prvků pro děti. Na závěr prohlídky si můžete odpočinout při sledování některého z historických filmů o Litomyšli. Expozice je koncipována pro širokou veřejnost, od kulturních turistů po rodiny s dětmi. V nové expozici se rozhodně nudit nebudete. Další nabídka – Muzeum pořádá celou řadu krátkodobých výstav zaměřených na historii i výtvarné umění. O prázdninách můžete strávit příjemný čas v dětské herně. Celoročně je otevřena kavárna nabízející mj. špičkovou kávu a v letních měsících i příjemné posezení na venkovních „slunečních“ terasách. Budova - Barokní budova muzea byla postavena začátkem 18. století podle projektu Giovanni Battisty Alliprandiho jako sídlo piaristických škol. Piaristé zde poskytovali základní a středoškolské vzdělání, později tu působil i filozofický ústav. Studovaly a vyučovaly zde významné osobnosti své doby, právě tady se odehrává známá novela Filosofská historie od zdejšího profesora Aloise Jiráska. Muzeum zde sídlí od roku 1926. V letech 2012–2014 proběhla generální oprava muzea dle projektu našeho předního architekta Josefa Pleskota. Investorem revitalizace spolufinancované z prostředků Evropské unie byl Pardubický kraj, zřizovatel muzea. Smyslem celé revitalizace bylo více otevřít muzeum veřejnosti a vytvořit z něj místo poučení, relaxace a zábavy, místo, v němž je příjemné pobývat. Revitalizace muzea byla v prestižní Národní soutěži muzeí Gloria musaealis oceněna prvním místem v kategorii Muzejní počin roku 2014.   Zřizovatelem Regionálního muzea v Litomyšli je Pardubický kraj.    

Památník sídlí v tzv. Vilémově domě čp. 57. Památník zaměřuje svou činnost nejenom na život a dílo obou bratrů ale také na lidové tradice, ke kterým měli oba bratři blízký vztah a často je využívali ve své tvorbě. květen–září: úterý–neděle 9:00–17:00 duben, říjen, listopad: pátek–neděle 9:00–16:00 leden, únor, březen, prosinec: ZAVŘENO (prohlídka možná po předchozím objednání)

Synagoga z poloviny 16. století s unikátní štukovou výzdobou a barokním svatostánkem. Horní synagoga, nazývaná též Stará, Dómská či Altschul, se nachází v řadové domovní zástavbě Husovy ulice, která kdysi tvořila hlavní osu mikulovské židovské čtvrti. Byla vystavěna ve svažitém terénu těsně na úpatí Zámeckého vrchu, na exponovaném místě, kudy vedla jedna z přístupových cest na zámek. Z liturgických důvodů je vzhledem k ostatní řadové zástavbě orientována mírně nakoso. Stavba Horní synagogy se datuje do roku 1550, později budova prošla několika přestavbami a svou současnou barokní podobu získala v letech 1719-1723, kdy byla přestavěna po ničivém požáru židovského města. Impozantní vnitřní prostor byl vynesen v čtveřici kupolí, které jsou sklenuty do čtyřsloupového pilíře uprostřed haly. Tímto unikátním architektonickým řešením je jedinou synagogu takzvaného polského (či východního) typu u nás. Interiér hlavního modlitebního sálu je bohatě vyzdoben štukami a kartušemi. Celému prostoru dominoval barokní svatostánek aron ha-kodeš, jehož autorem byl Ignác Lengelacher. Bohoslužebným účelům sloužila synagoga do roku 1938, kdy Židé před nacistickou hrozbou uprchli z Mikulova. Za války se budova stala skladištěm a k podobným účelům byla využívána i po válce. Neudržovaný objekt však chátral. Zásluhou Regionálního muzea v Mikulově byla synagoga zachráněna před demolicí a v letech 1977-1989 proběhla její náročná oprava. Doba však obnově náboženských památek příliš nepřála a většina religiózních prvků tak ze synagogy zmizela. Odbourána byla zimní modlitebna i rozpadající se přístavek se schodištěm na ženskou galerii, hebrejské nápisy v hlavní síni byly překryty novou výmalbou a odstraněn byl rovněž poničený  svatostánek. Po znovuotevření byla synagoga využívána pro potřeby muzea jako výstavní síň a koncertní sál, v roce 2003 zde byla otevřena expozice "Mikulov a moravští Židé". Poslední velkou proměnou prošla Horní synagoga v letech 2010-2014 kdy v rámci projektu Federace židovských obcí "10 hvězd" - revitalizace židovských památek v ČR" proběhla kompletní rekonstrukce, při níž byla synagoze navrácena podoba, jakou znali mikulovští Židé před druhou světovou válkou. Podle původního půdorysu byla vystavěna nová zimní modlitebna, stejně tak se do původních míst vrátilo schodiště na ženskou galerii, snížila se úroveň podlahy, zcela se zrestaurovala štuková výzdoba včetně kartuší s hebrejskými nápisy a dle dochovaných fotografií a obrazů byl obnoven i svatostánek. Poslední zachovaná mikulovská synagoga dnes slouží výstavním účelům a během celého roku se zde koná řada kulturních a vzdělávacích akcí, pořádaných Regionálním muzeem v Mikulově. OTEVÍRACÍ DOBA (24. 3.-25. 11. 2018) duben, říjen, listopad pátek–neděle 9:00–12:00 13:00–16:00 květen, červen, září úterý–neděle 9:00–12:00 13:00–17:00 červenec a srpen pondělí–neděle 9:00–12:00 13:00–18:00 VSTUPNÉ 50 Kč 25 Kč - sleva 120 Kč - rodinné společná vstupenka do synagogy a na židovský hřbitov 68 Kč 34 Kč - sleva 156 Kč - rodinné

Archeopark Pavlov je unikátní muzeum prezentující dobu tzv. lovců mamutů, kteří žili a lovili v krajině pod Pálavou asi před 30 000 lety. Unikátní muzeum umístěné přímo v místě archeologického průzkumu, Vám umožní nahlédnout do života lovců mamutů sídlících v této oblasti v období před 30 tisíci lety.   UNIKÁTNÍ MUZEUM V MÍSTĚ SÍDLIŠTĚ LOVCŮ MAMUTŮ Na začátku projektu stál ideový záměr stavby archeoparku, zpracovaný v roce 2003 z podnětu Archeologického ústavu AV ČR Brno, v. v. i., jenž je také partnerem a odborným garantem projektu. Ten připravilo Regionální muzeum v Mikulově ve spolupráci s architektonickým ateliérem Radko Květ. Realizaci stavby provedlo sdružení firem OHL ŽS, a. s., a SKR stav, s. r. o. Zhotovitelem expozice je firma Pixl-e a dodavateli mobiliáře a AV techniky A. M. O. S. Design, s. r. o., a Lotech, s. r. o. Návrh výstavby muzea vycházel z daností lokality. Předpokládalo se, že nálezová vrstva bude uložena hluboko pod spraší – proto tedy koncept podzemní stavby. Druhým neméně důležitým aspektem byla skutečnost, že stavba bude umístěna v chráněné krajinné oblasti. Architekti tedy zvolili formu podzemního prostoru s vystupujícími věžemi z bílého betonu, evokujícími výchozy okolních vápencových skal. Tím bylo dosaženo požadavku, aby stavba nezatěžovala svým měřítkem a hmotou místní krajinnou scenérii. Od samého začátku bylo také počítáno s expozicí in situ – tedy že archeologické nálezy zůstávají po svém odkrytí na původním místě. Výjimečná architektura a atraktivním způsobem pojatá expozice, kombinující na ploše více než 500 m2 současné audiovizuální technologie i klasickou muzejní prezentaci, zpřístupnila široké veřejnosti to nejdůležitější, co vědecké výzkumy lokality přinesly. Prezentace nezapomíná na zajímavou historii těchto výzkumů, především se však věnuje samotnému materiálnímu a duchovnímu světu tehdejších lidí, představuje nejen originální kamenné nástroje a kostěné předměty sloužící potřebám běžného života, ale i umělecké předměty; pozornost je věnována tématům jako lov, každodenní život na sídlišti, umění a rituály, pohřbívání a magie. Vyzdvihuje nejcennější objevy, k nimž patří právě kostry samotných lidí a doklady nových technologií.   UNIKÁTNÍ ARCHEOLOGICKÁ NALEZIŠTĚ SVĚTOVÉHO VÝZNAMU Naše populární literatura mluví o lovcích mamutů, evropská archeologická literatura o paleolitické kultuře gravettienu (podle francouzského skalního převisu La Gravette) a ta moravská konkrétněji o pavlovienu (podle archeologického naleziště Pavlov I). Počátek této doby se datuje do období před více než 30 000 lety. Kultura pak zaniká přibližně před 22 000 lety. Z hlediska etnografie se jedná o společnost takzvaných komplexních lovců-sběračů, pro které je příznačná stabilita osídlení a vnitřní rozvrstvení společnosti, a je to právě moravský gravettien, který se nejvíce přibližuje nejstarším známým prvním společnostem tohoto typu. Z archeologického pohledu dokazují objevy u Pavlova, Dolních Věstonic a Milovic existenci úspěšné paleolitické společnosti. Nálezy ve své komplexnosti dávají představu širokého spektra chování a umožňují zkoumat nejen činnosti, technologie a vztahy k přírodnímu prostředí, ale také předpokládané společenské, symbolické a rituální struktury stojící někde za těmito činnostmi. Dlouhodobý výzkum loveckých sídlišť pod Pálavou ukazuje, že v období gravettienu Morava na několik tisíciletí zazářila jako skutečné civilizační a kulturní centrum tehdejšího světa. Strategicky rozhodující území spojující východ a západ kontinentu získalo primát v celé řadě technologií, jako je keramika, tkaní látek či broušení kamene. Doloženo bylo také drcení rostlinné potravy. Všechny tyto znaky se dosud považují za základní pro přechod k zemědělskému způsobu života o dalších 10 000 let později. Komplexní systém gravettienu Moravy představuje jeden z nejúspěšnějších adaptačních modelů v předzemědělské historii lidstva. Území Moravy má ještě další primát – shodou okolností naše gravettská naleziště poskytla největší a prokazatelně nejstarší soubor kosterních pozůstatků moderního člověka, který má dnes antropologie k dispozici. Více informací o muzeu a jeho akcích a výstavách najdete na www.archeoparkpavlov.cz nebo na www.rmm.cz. 

Příspěvková organizace Ústeckého kraje specializující se na archeologii, historii a přírodu severozápadních Čech. Značnou pozornost věnuje dokumentaci sklářství, keramiky, cínařství a lázeňství a správě vzácných knižních sbírek. Regionální muzeum v Teplicích je příspěvkovou organizací Ústeckého kraje a sídlí v budově teplického zámku, který po staletí patřil šlechtickému rodu Clary-Aldringenů a byl postaven na zbytcích románského kláštera benediktinek který v polovině 12. století založila česká královna Judita – druhá manželka českého krále Vladislava II. Vedle starších stálých expozic – archeologie, keramika a porcelán, lázeňství, gotické a barokní umění, historické hodiny, mincovní kabinet, historické pokoje – si zde můžete prohlédnout novou tzv. románskou expozici Po stopách zaniklého kláštera v T a také zbytky románské krypty basiliky. Stejně tak můžete navštívit řadu výstav, připravených pro vás ve výstavních prostorách zámku. Více se o nich i o vlastních expozicích a aktuálním programu dozvíte na internetových stránkách teplického muzea. Ve svých sbírkách má teplické muzeum téměř na dva milióny předmětů, o něž pečuje 5 oddělení. Přírodovědné oddělení s geologickým a zoologickým pracovištěm dokumentuje vývoj přírodních poměrů v severozápadních Čechách a jejich změny v důsledku civilizačních procesů. Archeologické oddělení se zaměřuje na vývoj osídlení regionu a provádí terénní výzkumy v oblasti důlní a stavební činnosti. Historické oddělení spravuje historické, etnografické, numismatické a umělecko-historické sbírky, zabývá se hospodářským, politickým, kulturním a společenským vývojem regionu, změnami způsobu života a životního prostředí. Značná pozornost je věnována dokumentaci sklářství, keramiky, cínařství a lázeňství. Knihovna buduje fondy odborné a regionální literatury, sbírky starých a vzácných tisků a spravuje dva historické knihovní celky. O konzervaci a restaurování sbírek se stará oddělení muzejních služeb, v jehož náplni je rovněž fotografická dokumentace a prezentace expozic a výstav. Současné muzeum navazuje na tradici sahající až k r. 1894, kdy se v Teplicích ustavila Muzejní společnost a 7. prosince 1897 otevřela ve Školní ulici č. 17 muzeum. Zde sídlilo do r. 1905, kdy se přestěhovalo do Živnostenského domu (dnes budova okresního archivu). Původní sbírkový fond tvořily předměty odkoupené od všestranného sběratele A. H. Fassla, který je již od r. 1873 zpřístupnil veřejnosti. Muzejní společnost formulovala svůj program v přímé souvislosti s rozvojem industrializace na Teplicku a stanovila proto muzeu tři hlavní úkoly. Kromě obvyklého shromažďování vlastivědné dokumentace mělo prostřednictvím sbírek napomáhat snahám po zdokonalení technologické a estetické úrovně keramické a sklářské produkce a zajišťovat archeologické památky, každodenně odkrývané při těžbě uhlí a dalších zemních pracích. Tato orientace po desetiletí ovlivňovala práci muzea, které bylo počítáno mezi největší a nejlepší venkovská muzea v Čechách. V r. 1945 muzeum přešlo do správy města a v r. 1947 dostalo do užívání zámek Clary-Aldringenů. V pozdější době spadalo pod Severočeský krajský národní výbor a vykonávalo krajskou funkci. V 90. letech 20. století patřilo mezi organizace zřizované přímo Ministerstvem kultury ČR a od 1.10.2001 působí s nezměněnou funkcí ve zřizovatelské působnosti Ústeckého kraje.

Stálá expozice Po stopách zaniklého kláštera v Teplicích je situována v přízemí tzv. románského křídla teplického zámku a spolu s umělou jeskyní a malovaným sálem tvoří nový návštěvnický okruh teplického zámku. Románské křídlo teplického zámku zámku bylo součástí kláštera benediktinek založeného okolo roku 1160 českou královnou Juditou, manželkou krále Vladislava, která zde byla zřejmě také pohřbena. Součástí expozice, která prostřednictvím multimediálních prvků prezentuje historii kláštera v celoevropském kontextu, jsou kromě ukázek dochovaných románských architektonických prvků, také artefakty, písemnosti a grafiky, které byly získány během archeologických, stavebně – historických a archivních průzkumů. Umělou jeskyni ve svém sídle v Teplicích vybudoval kolem roku 1630 Vilém Vchynský, věrný podporovatel Albrechta z Valdštejna, se kterým byl roku 1634 zabit v Chebu. Na konci 18. století, další z majitelů teplického panství, Jan Nepomuk Clary-Aldringen tyto prostory přestavěl podle antických vzorů. Z dochovaných stavebních plánů je zřejmé, že zahradní sál sloužil jako jídelna pro vyšší služebnictvo. Rekonstrukce těchto prostor byla součástí velkorysé klasicistní přestavby teplického zámku, která zahrnovala i romantické úpravy zámecké zahrady. Zámek tak získal dnešní podobu, podobně jako celé město Teplice, které se vybudováním jednotné klasicistní zástavby dostalo na roveň lázeňských měst Západní Evropy.   

Barokní areál se skládá z kostela sv. Mikuláše, poustevny a budovy lázní se stálou expozicí. Kostel sv. Mikuláše je nejvýraznější stavbou vraclavského areálu a je to velmi kvalitní příklad vrcholně barokní architektury. V první čtvrtině 18. století by ovšem na Vraclavi nikdy nebyl postaven tak nákladný sakrální prostor, kdyby nebyl chápán jako výsostně reprezentativní duchovní centrum významného poutního a lázeňského místa. Právě sloučení duchovní poutě s očistou těla přispívalo ke slávě Barokního areálu, a zároveň to tomuto zvláštnímu místu vtisklo originální podobu. V současné době můžete v interiéru kostela sv. Mikuláše najít další barokní skvost v podobě zrestaurovaného cyklu pocházejícího z poutní cesty z Králík ke klášteru na Hedči. Dřevěné polychromované plastiky v mírně nadživotní velikosti byly vytvořeny kolem r. 1740.  Anonymní tvůrce pašijových scén pravděpodobně patřil k žákům M. B. Brauna. Věděli jste, že před založením Vysokého Mýta bylo centrem přemyslovské moci v regionu hradiště Vraclav? Slyšeli jste o vyvraždění rodu Vršovců, které započalo právě v tomto hradišti? Zajímá Vás, co se s hradištěm stalo a kdy se začala psát historie obce? Tyto i další otázky Vám zodpoví stálá expozice nesoucí název „Tisíciletá Vraclav. Dějiny obce v obrazech.“ umístěná v budově lázní. Opomenuta není ani bohatá historie samotného barokního areálu.  

V muzeu na vás čeká expozice firmy na výrobu hasicí techniky Stratílek a expozice Vysoké Mýto světové. Ve městě nejdete pobočku Muzeum českého karosářství, v nedaleké Vraclavi Barokní areál. Pravidelně připravujeme výstavy i akce pro veřejnost. Expozice Statílek Expozice historie významné hasičské firmy V. Ig. Stratílek a jejich pokračovatelů nabízí návštěvníkům velké množství továrních fotografií či dokumentů a samozřejmě originálních výrobků. Naznačuje technický vývoj a také ukazuje, že i tato technika má své designové řešení, které se vyvíjelo a odráželo dobové trendy. Zvídavý návštěvník si jistě povšimne zajímavých změn hasičských karosérií. Expozice Vysoké Mýto světové V prvním patře rodného domu A. V. Šembery byla v  roce 2021 v rámci oslav 150 let muzea otevřena nová expozici s názvem Vysoké Mýto světové. Představuje historii Vysokého Mýta od jeho založení až po bouřlivé události 20. století. Vysoké Mýto prezentuje nejen jako jedno z věnných měst českých královen, ale též jako město, které mělo kulturní, společenské, hospodářské, politické a vojenské styky s celým světem. Pro uvedení do příběhu města slouží krátký videomapping, po kterém následuje výstava plná historických fotografií, plánů, modelů i celé řady trojrozměrných předmětů. Nechybí ani koutek, kde si návštěvník může vyzkoušet některou z replik uniforem dob minulých. Z historie Počátky muzea ve Vysokém Mýtě sahají do 19. století a jsou spojeny s osobností Karlouše Richtera, vzdělaného mlynáře ze Sárovce, radního a kronikáře Vysokého Mýta. Na Richterův návrh město v roce 1871 zřídilo také muzeum a jeho správou pověřilo právě Karlouše Richtera. Provolání představitelů města vyzvalo občany, aby shromáždili a muzeu darovali své starožitnosti. Po několika letech potýkání se s nedostatečnými prostorami a klesajícím zájmem veřejnosti však muzejní činnost téměř ustala, zvláště po roce 1877, kdy K. Richter nebyl znovu zvolen do zastupitelstva a stáhl se do ústraní. I s uvážením tohoto období nevelké aktivity můžeme považovat rok 1871 za vznik městského muzea. Muzeum ve Vysokém Mýtě je tedy nejstarší institucí svého druhu v Čechách, v roce 2021 slavilo krásných 150 let od založení.  

Regionální muzeum vesnice provozuje KLUB OŽIVENÍ HISTORIE MIKROREGIONU LITOMYŠLSKO-DESINKA Z.S. (počátky Klubu se datují rokem 1995) 29. října 2004 Klub slavnostně otevřel Regionální muzeum vesnice v Dolním Újezdě. V bývalém vestibulu muzea je stálá expozice k Selskému povstání na Litomyšlsku, je zde umístěna také zrekonstruovaná socha sv. Josefa z „Pražského mostu“ v Dolním Újezdě. Ve dvou místnostech je instalována stálá expozice ve stylu selských světnic, které se tématicky doplňují (Velikonoce, Vánoce…). Z vestibulu přecházíme do komory – černé kuchyně a prostor s ukázkami nástrojů řemeslníků a zemědělců.   V komoře – černé kuchyni se selskou pecí a sušárnou jsou převážně předměty ze dřeva, keramiky a litiny, včetně oplatečnic, rendlíků atp. Jsou zde jednoduché má­selnice "tlučky" i strojky na odstředění mléka, lisování tva­rohu atp. V dalších prostorách si můžete prohlédnout různé ná­řadí a jednoduché stroje řemeslníků, počínaje kovářem, zámečníkem, klempířem, kolářem, bednářem či truh­lářem. V poslední místnosti je zemědělské nářadí, více různých pluhů, hran, pleček, chomoutů a mnoho ručního nářadí. V patře objektu – v bývalých sýpkách – představujeme zpracování lnu a další řemesla: sedlář, krejčí, švec, holič a knihař, a ukázku ruč­ních prací našich žen.  V druhé velké místnosti prezentujeme exponáty paleontologických a archeologických nálezů, menší zemědělské stroje z konce 19. a poč. 20. století. Asi 1/3 plochy je vyhrazena nejstarší hasicí technice. Na panelech jsou stručné informace z historie i současnosti vesnic sdružených v Mikroregionu Litomyšlsko - Desinka.   Větší starou zemědělskou techniku nabízíme návštěvníkům v prostoru dvora a podstájí objektu. Kromě nahlédnutí do trvalé expozice každým rokem pořádáme tématické výstavy v nové výstavní místnosti (bývalý chlév a půdní prostory nad ním).

Největší a nejucelenější expozice běžného života z období 50 - 90 let včetně prezentace více než 50 vozů značek Trabant, Wartburg, Ifa, Barkas, Multicar, Tatra, Volha a dalších... V brněnských Dolních Heršpicích najdete nevšední expozici nazvanou „Retro muzeum na statku“, která byla otevřena 1. července 2017. Na ploše více než 1000 m2 představuje největší a nejucelenější prezentaci běžného života z období 50. - 90. let 20. století a techniky států bývalé RVHP. Muzeum má v současné době dvě části, retro a veterány. Tento rok se výstavní plocha rozšíří o dalším 300 m2 v rámci otevření nové stálé expozice historie zemědělství nazvané „Od zasetí po sklizeň“, ve které Vám představíme stroje, kočáry, povozy, dílny a další potřeby či ukázky života na statku. Samotné retro muzeum se nachází v prvním patře hospodářské budovy. Zde je výstava rozdělena do mnoha tematických sekcí. Můžete zde vidět více než 600 rádií, 100 TV, 100 vysavačů, praček, sporáků, velkou sbírku hraček, her či kočárků, kompletní hospodu, řezníka, kadeřníka, koloniál včetně autentických potravin, drogerii, obchod Baťa s exponáty od střevíčku až po nesmrtelné cvičky, plně vybavenou školní třídu, dobovou kuchyni nebo třeba obývací pokoj a mnoho dalších. Na venkovní ploše najdete dobový stánek PNS, dětské hřiště, camping nebo třeba původní čerpací stanici. Muzeum veteránů obsahuje především osobní i nákladní vozy, traktory nebo další techniku z produkce bývalých socialistických států, které jsou vystaveny v kryté expozici i na venkovních plochách. Výrobu z NDR zastupují značky Trabant (od P70 až po 600, 601, 1,1 kombi nebo limuzínka), přívěs Camptourist, Wartburg (311, 353), Barkas V 901/2 „Framo“ (valník, kombi i bus), Barkas (1000), IFA (9, W50), Garant (K30, 32), Robur, Multicar (M21, 22, 24, 25 v různých variantách) či traktor RS 9 neboli „splašená traverza“, produkci ČSSR zastupují značky Škoda (MB 100), Tatra (603, 613), Avia (A30L), Praga S5T, Zetor (Z25, 50 Super, 3011), z bývalého SSSR zde můžete vidět vozy značek Gaz (2101), Volha (21,24). Dále jsou zde prezentovány motocykly značek Jawa, ČZ, Simson, kola, koloběžky a mnoho další techniky. Celkem je zde vystaveno více než 50 vozů v původním stavu nebo po kompletní renovaci. Celý areál je dostupný pěšky, na kole či in-linech po cyklostezce Brno-Vídeň nebo prostřednictvím MHD a samozřejmě i autem. V areálu je dostatečný počet parkovacích míst. Součástí statku je i hospůdka „U Trabanta“ kde návštěvníci mohou posedět a občerstvit se. Samozřejmé je sociální zařízení nebo wifi free. Otevřeno je od dubna do října vždy každou sobotu a neděli od 10 do 18:00 hodin. Ostatní dny po telefonické domluvě. Aktuální informace naleznete na FB profilu nebo www.retromuzeumnastatku.cz.  

V tomto domě se v roce 1875 narodil Ferdinand Porsche, který se proslavil jako automobilový konstruktér a tvůrce vozu Volkswagen. V tomto domě se v roce 1875 narodil Ferdinand Porsche, který se proslavil jako automobilový konstruktér a tvůrce vozu Volkswagen. Obytný dům sloužil současně i jako provozovna živnosti Ferdinandova otce Antona Porscheho, který měl v přilehlém objektu prosperující klempířskou dílnu. Těžištěm expozice je inženýrský a konstruktérský duch Ferdinanda Porscheho: Na tomto autentickém místě zobrazuje velkou osobnost v historických souvislostech a ukazuje cestu k dosažení individuální mobility, završenou konstrukcí vozu Volkswagen. Expozice současně vykresluje zásadní momenty vývoje inženýrského a konstrukčního umění, jehož je životní dílo Ferdinanda Porscheho součástí. Inženýrské umění Čtyři vitríny prezentují historické milníky konstrukčního a inženýrského umu – od prvních nástrojů až po vynálezy, které se uplatní v blízké budoucnosti. Zvláštní pozornost je věnována regionu Čech a bohaté tradici, kterou v oblasti technického vývoje máme. Ferdinand Porsche Mobilita Středobodem této části expozice je replika vozu Lohner- Porsche, obklopená ukázkami vývojových prací, designových studií či výzkumných projektů, které se uplatní u automobilů budoucnosti. To vše je doplněno výhledem, jak by mohla mobilita zítřka vypadat. Ferdinand Porsche Rodina Velký stůl v části věnované rodině Porscheových je zaplněn vzpomínkami a historickými milníky, které vyprávějí o životě Ferdinanda Porscheho ve Vratislavicích, Vídni, Vídeňském Novém Městě, Stuttgartu, Wolfsburgu, Gmündu a Zell am See. Dobové fotografie jsou přitom vstupem do multimediální prezentace o životě a díle Ferdinanda  Kontakty Tanvaldská 38 463 11 Liberec – Vratislavice nad Nisou Tel.: +420 326 832 028 E-mail: vratislavice@skoda-auto.cz Web: rodnydumporsche.cz, muzeum.skoda-auto.cz   Otevírací doba pátek–neděle, 9–17 hod. 31.12. do 14:00 hod Zavřeno 24., 25., 26.12. a 1.1.   Vstupné: Aktuální ceník vstupného naleznete zde: rodnydumporsche.cz