Nenačítá se Vám mapa? Zkuste si zapnout JavaScript.

Zobrazit stránku muzea

Wergelandův odkaz: Život Židů v Norsku 1851-1945

Hrad a pevnost Špilberk (Muzeum města Brna)

20. 01. 2016 - 27. 03. 2016

Unikátní výstava přiblíží život norských Židů prostřednictvím vzácných fotografií a dokumentů.

Unikátní výstava přiblíží život norských Židů prostřednictvím vzácných fotografií a dokumentů. Židé se mohli do Norska stěhovat až po roce 1851, většina jich přišla ze střední a východní Evropy. Když norský parlament zrušil v nové ústavě v roce 1851 zákaz vstupu Židů do království, vyvrcholily tím snahy vědce, básníka, filosofa a pedagoga Henrika Wergelanda. Právě on bojoval proti antisemitismu a usiloval o zrušení tzv. „židovského ustanovení“ v ústavě. Toho se sice nedožil, ale díky jeho snahám se mohli Židé začít stěhovat do Norska a začít tam nový život. Jak vypadal, ukáže výstava na Špilberku.

V polovině 19. století se Norské království stalo liberálním ostrovem. Mezi lety 1851 až 1920 se v Norsku ve dvou přistěhovaleckých vlnách usadilo přes 1200 Židů. Právě jejich potomci tvoří většinu dnešních norských Židů. Během první vlny do roku 1880 přicházeli do Norska Židé z Německa, Dánska nebo Rakouska-Uherska. Byli to vzdělaní lidé, často obchodníci.

Po roce 1881 započala druhá vlna imigrace. Tehdy do Norska začali přicházet Židé z Pobaltí, Polska a Ruska. Tam byli vystavováni pogromům, museli žít ve vymezených oblastech a měli minimum práv, což je nutilo k emigraci. Většina chtěla odejít do Ameriky, avšak jen málo z nich si mohlo dovolit tak nákladnou cestu. Část proto směřovala do Norska. Při této vlně šlo často o méně vzdělané ortodoxní Židy z venkova – o to těžší pro ně bylo sžít se s úplně cizím prostředím, navíc nasyceným předsudky. Běžně šel do Norska nejprve muž, aby nové prostředí prozkoumal. Pak se za ním vydala rodina i sousedé z jeho vesnice.

Židé prchající do Norska měli jen jediné přání – usadit se na místě, kde by mohli v noci spát v bezpečí a kde by jejich děti mohly chodit do školy. Toužili stát se součástí norského národa, zároveň si ale chtěli udržet i vlastní identitu a tradice. Na začátku druhé světové války do Norska utíkali i Židé z Československa. Přímo z Brna pocházel např. psychiatr Leo Eitinger nebo architekt Otto Eisler, autor slavné brněnské funkcionalistické synagogy.

Většina fotografií, které jsou na výstavě k prohlédnutí, pochází ze soukromých sbírek. Mají za sebou pohnuté osudy, během války je Židé uschovali u přátel, brali s sebou na útěk do Švédska, často jako jediný majetek, některé fotografie také poškodil oheň.

Fotografie zachycují konkrétní lidi a jejich povolání, synagogy, oslavy židovských svátků jako Chanuka, Purim nebo Pesach (včetně nejslavnostnější večeře zvané seder), pravidelné držení Šabatu, svatby, bar micva i kulturní činnost, třeba divadelní představení v jidiš. Výstava ukazuje i temnější věci – protižidovské plakáty nebo novinové karikatury, ale i nacistickou perzekuci. I norské Židy stihl tragický osud jménem šoa. Během druhé světové války se části Židů podařilo odejít do sousedního neutrálního Švédska, část však zemřela v koncentračních táborech. Víc než polovinu lidí na vystavených fotografiích nacisté zavraždili.

 

Projekt je financován grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Vystavené fotografie a dokumenty sesbíralo v rámci projektu „Norwegian-Jewish Documentation“ (Norsko-židovská dokumentace) Norské muzeum kulturní historie (Norwegian Museum of Cultural History) a Židovské muzeum Oslo (Oslo Jewish Museum). Na výstavě spolupracovala i Židovská obec Oslo (Jewish Community of Oslo) a Centrum studií holokaustu a náboženských menšin v Oslo (Center for Studies of Holocaust and Religious Minorities in Oslo).


Vyhledat muzeum


Dejte muzeu od 1 do 5 bodů. Čím více bodů, tím větší spokojenost.