Nádraží v Roudnici nad Labem

22. 06. 2016 - 31. 12. 2016

Dějiny železniční dopravy na trase Praha - Podmokly na níž se nacházela i Roudnice nad Labem

 Začátek druhé poloviny 19. století se nesl ve znamení rozvoje průmyslu a s ním spojeným rozšířením železniční dopravy. Pokrok se nevyhnul ani malým provinčním městům jako byla tehdejší Roudnice. Železniční stanice měla být původně umístěna v širém poli před Bezděkovem, ale po tehdy výhodné koupi pozemků zahrnujích část pivovaru, bývalý špýchar, Hošteckou bránu a pozemek bývalého kostelíka u Labe byly původní plány změněny. Změny zasáhly i bývalé židovské ghetto, kde byla z důvodu budouvání nového náspu stržena synagoga, která stála blíže k labskému břehu. Obyvatelé ghetta si během několika let vybudovali novou, jejíž budova stojí v Havlíčkově ulici dodnes. Železniční doprava v Roudnici byla zahájena 1. června roku 1850 do Lovosic a o rok později až do Podmokel.

Nádraží prošlo první rekonstrukcí v roce 1895, kdy byly provedeny úpravy dle návrhu architekta Aloise Otokara Samohrda, který v Roudnici přechodně sídlil. Tehdy byl vybudován krytý peron a čekárna III. třídy, jednalo se však o pouhou přístavbu hlavní budovy a přidání jedné koleje.

Daleko rozsáhlejších změn se dočkalo nádraží a kolejiště až mnohem poději. Ministerstvo československých železnic uznalo potřebu velkého moderního nádraží což spočívalo v podstatném rozšíření kolejišť, přesunu nákladního nádraží na Bezděkov a stavbě nové hlavní budovy. V letech 1930 - 1932 byla vystavěna nynější budova podle návrhu architekta Vojtěcha Krcha ve funcionalistickém slohu. V roce 1929 byly zahájeny přípravné práce na totální přestavbu, jejímž výsledkem je nynější podoba celého objektu. Tehdy se začala stavět moderní staniční budova nahrazující tzv. "štaci". Během hloubení základů byly odhaleny původní dlažby a celé zdi náležející k východnímu křídlu knížecího pivovaru, klentuá chodba, kterou vedlo potrubí čerpající říční vodu do pivovaru a žlab pro odvod splašků. V tamějším prostoru směrem od přívozu situovaného v místech roudnického mostu až po pivovar stály odedávna domky rybářů, plavců a přívozníků. Základy těchto staveb byly taktéž odkryty během stavebních prací.

Podle písemných pramenů Roudnicí téměř od nepaměti procházely karavany zahraničních obchodníků z jihu ubíracící se po lužické cestě. Přes řeku se nechávali převážet na místě, kde stojí nynější most. U roudnických břehů zastavovaly lodě a nakládaly převážně obilí a odváželi jej do Německa. Proti proudu pak přistávaly lodě se solí či mořskými rybami. Zde se též vybíralo clo pro držitele města Roudnice. Roku 1310 biskupem Janem IV. Z Dražic byl u přívozu postaven kostelík sv. Václava o délce asi 29 metrů, který byl později rozšířen. Následovala stavba kostela Nar. Panny Marie, kamenného mostu a špitálu pro chudé umístěného v blízkosti kostela sv. Václava.