Muzea dle kritérií

Prožijte příběh piva od starověku do současnosti Pivovarské muzeum v Plzni jako jediné odborné muzeum svého druhu v Čechách střeží legendu pivovarnictví, a co se týče pojetí i šíře expozice, údajně nemá ve světě konkurenci. Zjistěte vše o pivu.. Prožijte příběh piva od starověku do současnosti V Pivovarském muzeu vás pohltí atmosféra středověku, sídlí totiž ve starobylém právovárečném domě pocházejícím z 15. století, který se jako zázrakem zachoval ve své původní podobě. Díky tomu si zde můžete prohlédnout pozdně gotickou sladovnu, jejíž důležitou součást tvoří tzv. humna, kde probíhalo máčení a klíčení obilí. Na hvozdu se zastavoval proces klíčení obilí a valečka sloužila původně k uložení a předsoušení zeleného sladu – k tzv. válení. Dozvíte se vše o historii piva a pivovarnictví nebo o středověkém postupu vaření piva. Expozice Pivovarského muzea v Plzni přibližuje nejstarší historii města Plzně, rozvoj řemesel, vznik a rozmach cechů, počátky a vývoj pivovarnictví. Vypráví taktéž o řemeslech, která jsou s pivovarnictvím od pradávna spojená, jako je sladovnictví, bednářství, povoznictví nebo pohostinství.  Projdete sladovnou, takzvaným hvozdem, valečkou, laboratoří a sklepy s lednicí. Prohlédnete si pivní korbely ze skla, keramiky a cínu, kolekce pivních lahví a další sběratelské kuriozity.

Co u nás uvidíte? Celoročně přístupné expozice: Archeologie, Historie, Plzeňská městská zbrojnice, Umělecké řemeslo / Užité umění. V dalších dvou sálech probíhají krátkodobé výstavy různého zaměření. Západočeské muzeum v Plzni Dnešní Západočeské muzeum v Plzni bylo založeno v roce 1878. Rozsahem svých sbírek patří k největším muzejním ústavům v České republice.  V muzeu najdete čtyři stálé expozice: Plzeňská městská zbrojnice (největší historická zbrojnice v ČR); interaktivní expozice Archeologie a Historie (zaměřené na historii regionu od pravěkého osídlení až do poloviny 19. století) a expozici Umělecké řemeslo / Užité umění. V dalších dvou výstavních sálech probíhají krátkodobé výstavy různého zaměření.  Vedle výstavní činnosti muzeum pořádá přednášky, komentované prohlídky, edukační programy pro školy a příměstský tábor.  Součástí muzea je rozsáhlá knihovna se studovnou a přednáškový sál vybavený audio technikou, data projektorem a promítacím plátnem. Ideální místo pro prezentaci Vaší firmy nebo koncert komornějšího rázu.  Reprezentativní prostory muzea bývají stále častěj využívány k pořádání svatebních obřadů. Příjemné posezení s širokým výběrem káv a nealkoholických nápojů nabízí muzejní kavárna. V prostorách šatny probíhá komisní prodej odborných publikací a upomínkových předmětů. Neorenesanční budova muzea patří k nejkrásnějším dominantám města Plzně. Nachází se přímo v jeho historickém jádru. 

Od ledna 2021 je Národopisné muzeum Plzeňska dlouhodobě uzavřeno z důvodu generální rekonstrukce a přípravy nových stálých expozic. Národopisné muzeum Plzeňska je v současnosti jednou z poboček Západočeského muzea v Plzni, p. o. Vznik Národopisného muzea Plzeňska úzce souvisí s aktivitami členů plzeňského Kroužku přátel starožitností, kteří se v letech 1910 a 1912 výraznou měrou zasloužili o uchránění Gerlachovského domu v Dřevěné ulici před zamýšlenou demolicí. Spolu s plány na záchranu historicky cenného objektu, vyvstala v té době také otázka po jeho smysluplném využití. Obecně akceptovatelný návrh na zřízení národopisného muzea byl stvrzen založením Společnosti pro národopis a ochranu památek v Plzni. Ustavující valná hromada společnosti se konala na jaře roku 1911 a již o rok později byla v prostorách Měšťanské besedy uspořádána národopisná výstava. Mnohé z vystavovaných předmětů se po jejím skončení staly základem sbírky národopisného muzea. V letech 1913 – 1914 prošel Gerlachovský dům náročnou adaptací, při které bylo užito mnoho dochovaných stavebních prvků ze zaniklých plzeňských památek. Počátkem roku 1914 získala Společnost pro národopis také prozatímní povolení k vytvoření muzejní expozice a na svátek sv. Václava roku 1915 bylo muzeum provizorně otevřeno veřejnosti. K definitivnímu předání Gerlachovského domu muzejním účelům však došlo až 4. dubna 1919. O několik dní později byl do čela muzea jmenován také přední člen Kroužku přátel starožitností a Společnosti pro národopis, plzeňský obchodník Ladislav Lábek. Základním cílem nově zřizovaného národopisného muzea byla snaha o postižení co nejširší palety aspektů každodenního života v Plzni a na širším Plzeňsku. Do konce 20. let se Ladislavu Lábkovi podařilo vytvořit rozsáhlý sbírkový fond a spolu s ním také na tehdejší dobu unikátní soubor studijních materiálů, zahrnující archiv fotografií a negativů, tisíce stran výpisků z odborné literatury a obsáhlou knihovnu s několika sty svazky. Národopisné muzeum Plzeňska se tak stalo jednou z několika plzeňských institucí, které otvíraly své brány badatelům různorodého zaměření a mnohým zájemcům o poznání dějin města a nejbližšího okolí. Od 30. let 20. století muzejní expozice postupně expandovala nejprve do nádvorního stavení (někdejší proboštské rezidence) a v průběhu nadcházejících desetiletí také do prostor celého Chotěšovského domu, orientovaného do náměstí Republiky. Ani v pohnutých letech 1938 – 1941 se provoz muzea nezastavil. Vše se však změnilo počátkem roku 1943, kdy byl do muzea dosazen německý správce dr. Ulrich Nicolai z bavorského Eisenachu, který byl pověřen reorganizací všech tří plzeňských muzeí. K nelibosti dosavadního ředitele došlo k vážným zásahům nejen do tematicky ucelených expozic, ale také do sbírkového fondu. Koncem roku 1945 byly však expozice opětovně obnoveny a veřejnosti představeny také předměty, které se podařilo Ladislavu Lábkovi před zcizením či naprostým zničením v průběhu války uchránit. Po změně politické situace v roce 1948 došlo ke sloučení Národopisného muzea Plzeňska, Historického muzea a Uměleckoprůmyslového muzea do jednoho organizačního a správního celku s názvem Západočeské muzeum v Plzni. V 50. letech se expozice tehdy již národopisného oddělení Západočeského muzea v Plzni ocitly v ohrožení. Uvažovalo se dokonce o nahrazení národopisných expozic muzeem feudalismu. Ladislav Lábek byl z národopisného oddělení Západočeského muzea v Plzni propuštěn v roce 1963. Jeho nucený odchod dovršil konec „zakladatelské“ epochy Národopisného muzea Plzeňska i přes to, že Lábkova osobitá a dodnes aktuální koncepce národopisných sbírek určuje směr a charakter rozvoje národopisného muzea dodnes. V roce 1992 získalo národopisné oddělení Západočeského muzea v Plzni oficiálně svůj původní název Národopisné muzeum Plzeňska, pod kterým nadále prezentuje své expozice a ojedinělou muzejní sbírku. Roku 2000 došlo k otevření stálé expozice, jejíž první část představuje vývojovou řadu měšťanských interiérů z období gotiky, renesance, baroka, empíru, biedermeieru a první třetiny 20. století. Druhá část je věnována životu na venkově. Její součástí jsou dvě lidové světnice, původní černé kuchyně z počátku 19. století, ukázky lidových krojů z plzeňského regionu a fotografie zobrazující příklady mnohdy již zaniklé venkovské architektury. Ojedinělým doplňkem expozice je dobová lékárna s pomůckami oficiální medicíny a lékařských nástrojů z lidového prostředí. Závěr prohlídky tvoří předměty dokumentující lidové zvyky a tradice Plzeňska. Od ledna 2021 je muzeum dlouhodobě uzavřeno z důvodu rekonstrukce a přípravy nových stálých expozic. Práce jsou plánovány na 3 roky.  

Západočeská galerie v Plzni je nejvýznamnější galerijní institucí Plzeňského kraje. Sbírky Západočeské galerie pokrývají období od 14. století po současnost a vedle jednotlivých špičkových děl obsahují kvalitní soubory umění 19. století, umění přelomu století a české moderny, zahrnující zvláště hodnotnou sbírku kubismu. Sbírkový fond v současnosti čítá přes 10 000 děl. Západočeská galerie v Plzni využívá k výstavním účelům dva historické objekty v centru města - někdejší středověkou tržnici, od r. 1972 výstavní síň „Masné krámy“, a zrekonstruovaný goticko-renesanční dům č. p. 13 v Pražské ulici, tzv. výstavní síň "13". Náročný výstavní program, vydavatelská činnost a kvalita sbírek řadí Západočeskou galerii v Plzni k nejvýznamnějším muzeím a galeriím v republice. Ve výstavních síních představuje krátkodobé výstavní projekty. Otevřeno je denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin. Výstavní síň „13“, Pražská 13/83 Původně gotický dům na rohu Pražské a Perlové ulice byl renesančně upraven, zásadní přestavba proběhla v době klasicismu. Z nejstarší doby se dochovalo dvoupatrové sklepení a vzácný pozdně gotický záklopový dřevěný strop v přízemí, malovaný rostlinným ornamentem. Vstupní portál a klenby mázhauzu jsou dokladem renesanční přestavby před rokem 1607, kdy byl objekt upravován údajně Janem Draginem, zedníkem italského původu. K roku 1614 je jako majitel domu uváděn Antonín (Anton) de Stazio, italský stavitel činný v letech 1602–1631 v Plzni, který pocházel patrně z rodiny Giovanniho de Stazia († 1595), jednoho z prvních příslušníků italské kolonie v Plzni a stavitele plzeňské radnice. Počátkem 18. století byl objekt prodloužen o zadní východní křídlo, na sklonku klasicismu v 19. století byl zřízen boční přístup z Perlové ulice a do bývalého průjezdu bylo vestavěno schodiště. Během 20. století docházelo podle dochovaných záznamů k úpravám mázhausu pro potřeby obchodů; k těmto účelům bylo přízemí využíváno do počátku osmdesátých let, poté byla budova z důvodu havarijního stavu uzavřena. V roce 1989 byla zahájena celková rekonstrukce budovy pro galerijní účely podle projektu architekta Jana Soukupa. Výrazné úpravy respektovaly nejpodstatnější prvky stavby, razantní zásah však pozměnil dispozici i vzhled domu. Došlo ke změně tvaru střechy a jejímu doplnění hmotově neúměrnými vikýři. Odstraněním úprav z 19. století byla změněna dispozice i vnější vzhled objektu. Charakter dvora utrpěl odstraněním pavlače. Některé cenné prvky byly zachovány a restaurovány – především pozdně gotický malovaný záklopový strop v přízemí, sluneční hodiny na hlavním průčelí, gotická ostění a renesanční portál. Roku 1997 byla budova předána do užívání Západočeské galerii v Plzni. Byla sem přemístěna administrativní část instituce a interní knihovna galerie, v přízemí vznikla výstavní síň pro krátkodobé expozice. Přednáškový sál zřízený ve třetím podlaží byl využíván k pořádání kulturních pořadů. V roce 2009 proběhla rekonstrukce výstavní síně a přednáškového sálu podle návrhu architektů Romana Kouckého a Šárky Malé. Dosavadní, z výstavního hlediska nevyhovující prostor byl upraven ve prospěch koncepčně jasné, esteticky přesvědčivě vyjádřené myšlenky komorní výstavní síně. Prostor přednáškového sálu byl scelen a zjednodušen do moderní, světlé podoby, nahrazující dosavadní pseudohistorizující charakter interiéru.

Západočeská galerie v Plzni je nejvýznamnější galerijní institucí Plzeňského kraje. Sbírky Zpadočeské galerie pokrývají období od 14. století po současnost a vedle jednotlivých špičkových děl obsahují kvalitní soubory umění 19. století, umění přelomu století a české moderny, zahrnující zvláště hodnotnou sbírku kubismu. Sbírkový fond v současnosti čítá přes 10 000 děl. Západočeská galerie v Plzni využívá k výstavním účelům dva historické objekty v centru města - někdejší středověkou tržnici, od r. 1972 výstavní síň „Masné krámy“, a zrekonstruovaný goticko-renesanční dům č. p. 13 v Pražské ulici, tzv. výstavní síň "13". Náročný výstavní program, vydavatelská činnost a kvalita sbírek řadí Západočeskou galerii v Plzni k nejvýznamnějším muzeím a galeriím v republice. Ve výstavních síních představuje krátkodobé výstavní projekty. Otevřeno je denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin. Výstavní síň Masné krámy, Pražská 18/353 Budova středověké masné tržnice byla postavena v roce 1392 v místech bývalého městského parkánu. Dnes tvoří její průčelní obrys s malebným cimbuřím charakteristickou dominantu spodní části Pražské ulice a Křižíkových sadů. Jedna z mála dochovaných staveb tohoto typu si z gotické doby uchovala podélný půdorys a některé partie zdiva, novogotická přestavba v roce 1856 vytvořila zvýšením střední části siluetu bazilikální dispozice (boční lodi ve skutečnosti tvořily jednotlivé krámky přilepené k podélné hmotě stavby). Při hlavním vstupu na východní straně byla postavena novogoticky pročleněná stěna s branou, fasáda byla vybavena rozetou, obloučkovým vlysem a štíhlým, protáhlým cimbuřím. Budova sloužila svému původnímu účelu tržnice nejméně do druhé světové války, poté byla využívána jako skladiště. Celou dobu však nezadržitelně chátrala, proto se v poválečných letech začalo vážně uvažovat o jejím stržení. V roce 1962 byl vydán demoliční výměr. Zánik stavby odvrátilo rozhodnutí z roku 1965 využít budovu jako výstavní síň Západočeské galerie v Plzni. V následujícím roce byl architektem Františkem Matějovičem ze Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze připraven projekt rekonstrukce. Průzkumy, řízení celé stavby i roli investora zajistilo Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Plzni (dnešní Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni). Rekonstrukce proběhla v letech 1967―1971 a v březnu roku 1972 zde byla otevřena nová výstavní síň Západočeské galerie v Plzni Masné krámy, svou dispozicí a uspořádáním vnitřního prostoru v České republice ojedinělá. V duchu dobového názoru pracovala koncepce prostoru s multifunkčním kulturním provozem, což se odrazilo v řešení střední lodi jakožto komorní koncertní síně. Rekonstrukce, typická pro závěr šedesátých let, respektovala historické konstrukce a detaily, současně však došlo k odstranění novogotické úpravy z 19. století, která v té době za cennou považována nebyla. Gotický vzhled průčelí byl puristicky usměrněn, z členících a dekorativních prvků zůstalo zachováno pouze malebné cimbuří na štítech a objekt doplnily přístavby bočních lodí s horním osvětlením. Příčné zdi v interiéru, které oddělovaly původní krámky od centrálního prostoru, byly nahrazeny prosklenými průhledy, jež posloužily jako vitríny. Rekonstrukce představovala ve svém celkovém řešení kultivovaný a architektonicky kvalitní projekt. V devadesátých letech došlo k úpravě stavby, která toto původní řešení částečně porušila. V roce 2009 proběhly (paralelně s úpravou výstavní síně „13“) úpravy interiéru podle projektu architekta Romana Kouckého, jenž prostor z hlediska pohybu návštěvníka sjednotil podtržením symetrické trojlodní dispozice a zdůraznil jeho světlý charakter konceptem „velké bílé galerie“ v kontrastu ke „komorní černé galerii“ výstavní síně „13“. V prostoru někdejší šatny pak vznikla galerijní prodejna. Výstavní síň Masné krámy je využívána rovněž ke kulturním pořadům, mezi nimiž mají tradici pravidelná nedělní hudební matiné, a konají se zde příležitostná společenská setkání.