Muzea dle kritérií

Vila Milady a Františka Müllerových v Praze (1928–30) představuje chef-d'oeuvre světové architektonické avantgardy. Je příkladem vzácné shody mezi osvíceným klientem a geniálním architektem. František Müller, spolumajitel stavební firmy Kapsa-Müller, patřil mezi významné představitele tehdejší české společnosti. Projekt vlastního reprezentativního sídla neváhal zadat jednomu z největších architektů té doby – Adolfu Loosovi, jenž tehdy působil v Čechách. Tato zakázka Loosovi umožnila dovést jeho originální koncepci prostoru, tzv. Raumplan, k nejvyššímu vrcholu. Vybavení interiérů vily, které vybral a v mnoha případech dokonce navrhl sám architekt, ztělesňuje překvapivou harmonii moderního funkcionalismu a klasicizujícího anglického stylu. Po pohnutém osudu v poválečné době byla vila v letech 1997–2000 zrestaurována a jako Národní kulturní památka byla zpřístupněna veřejnosti. Otevřeno: ÚTERÝ, ČTVRTEK, SOBOTA, NEDĚLE Začátky prohlídek: duben – říjen: 9:00, 11:00, 13:00, 15:00, 17:00 listopad – březen: 10:00, 12:00, 14:00, 16:00 Návštěva vily je možná POUZE PO PŘEDCHOZÍ REZERVACI  

Galerie Jaroslava Fragnera jednou z mála galerií u nás, která se kontinuálně věnuje současné architektuře, a zároveň historii architektury. Galerie vznikla v rámci rekonstrukce Betlémské kaple Jaroslavem Fragnerem v 1. pol. 50. let v přilehlém kolejním domě, pojmenování na architektovu počest je však používáno až od doby po roce 1968. Galerie se vždy specializovala na výstavy architektury a užitého umění.    Výstavní síň patřila od počátku Svazu českých architektů, v porevoluční době ji spravovala nejdříve Obec českých architektů, později Nadace české architektury. Ta je jejím majitelem dodnes, výstavní program a provoz galerie je však nezávislý.    Po roce 1989 se galerie dostala do obecného povědomí především v období, kdy ji vedla Soňa Ryndová. Výstavní program zaměřila na dosud nezmapovaná období v historii české moderní architektury a monograficky se věnovala význačným osobnostem české architektury 20.stol. (př. A. Benš, J. Fragner, B. Fuchs, J. Krejcar, O. Rothmayer; I. Kroupa, R. Koucký, J. Pleskot, E. Přikryl, A. Šrámková atd.). Rovněž představovala moderní a současnou architekturu v zahraničí.    Tato tendence ještě zesílila s nástupem Dana Merty v roce 2001 na post ředitele galerie. Pravidelně zde vystavují zejména mladá studia ze zahraničí (BIG, Querkraft, FOA, Jürgen H.Mayer, Riedijk Neutelings, MVRDV, Mitchell Joachim, René van Zuuk, Bartlett School atd.), každý rok je představen progresivní český ateliér (Projektil, Kamil Mrva, Aulík Fišer architekti, DAM, Zdeněk Fránek, NEW WORK atd.) a významná osobnost české architektury (Věra a Vladimír Machoninovi, Miroslav Baše, Martin Rajniš, Emil Králíček, Martin Roubík atd.). GJF také připravuje autorské tématické výstavy české architektury (kubismus, šetrná architektura, porevoluční Praha, nejmladší generace, sociální inkluze v evropské architektuře). V posledních letech se rovněž věnuje prezentaci české tvorby v zahraničí (Evropa, Japonsko, USA).    Galerie Jaroslava Fragnera jednou z mála galerií u nás, která se kontinuálně věnuje současné architektuře, a zároveň historii architektury.

Salmovský palác (též zvaný malý Swarzenberský) je nepřehlédnutelnou dominantou Hradčanského náměstí. SALMOVSKÝ PALÁC Salmovský (též zvaný malý Schwarzenberský) palác je klasicistní trojkřídlá budova palácového typu s čestným dvorem na Hradčanském náměstí. Stavbu nechal provést v letech 1800 až 1811 pražský arcibiskup Vilém Florentan, kníže Sal-Salm podle návrhu Františka Pávíčka (Pawitschka) na místě, kde před tím stálo několik menších šlechtických sídel. Původně se mělo jednat o luxusní bytový dům, jenž od roku 1811 náležel Schwarzenberkům, kteří jej spojili se sousedním Schwarzenberským palácem. Novodobá historie paláce vedla k jeho devastaci, až v roce 2004 převzala objekt Národní galerie v Praze, která palác zrekonstruovala pro potřeby své expozice a navázala tak na rekonstrukci vedlejšího Schwarzenberského paláce. Do prostoru dvora mezi paláci byla na základě mezinárodní architektonické soutěže provedena vestavba vstupního objektu. Na konci roku 2011 byla rekonstrukce završena kolaudačním souhlasem s užíváním. Umění 19. století od klasicismu k romantismu Sbírka umění 19. století Národní galerie v Praze otevřela v rekonstruovaném Salmovském paláci na Hradčanském náměstí novou expozici umění 19. století, která představuje nejvýznamnější díla malířství a sochařství období od klasicismu k romantismu. Vybraná kolekce, doplněná o reprezentativní zápůjčky z významných institucí a soukromých sbírek, je koncipovaná v chronologické linii do stylových, tematických a autorských celků. České umění bylo nedílnou součástí středoevropského uměleckého prostoru a jeho východiska, kritéria i hodnocení byla úzce spojena nejen s uměleckou scénou, ale i s institucemi ve Vídni i v německých uměleckých centrech. Z těchto důvodu jsou integrální součástí expozice též plátna německých a rakouských tvůrců. Představený umělecký soubor svým charakterem i drobnějšími formáty dokonale souzní s prostory klasicistního paláce i s vybavením jeho interiérů. Návštěvníci se mohou těšit na nejvýznamnější obrazy Františka Tkadlíka, Antonína Machka, Josefa Navrátila, Augusta Piepenhagena nebo reprezentativní kolekci malířské rodiny Mánesů v čele s pracemi Josefovými. Haushoferovu krajinářskou školu pražské Akademie reprezentují plátna Adolfa Kosárka, Bedřicha Havránka a dalších, díla studentů Rubenovy školy historické malby provedou diváka naší i evropskou historií. Rakouské a německé umění zastupují slavné malby Caspara Davida Friedricha, Carla Spitzwega, Christiana Morgensterna, Carla Rottmanna, Friedricha Amerlinga nebo Ferdinanda Georga Waldmüllera, dokládající vzájemné umělecko-kulturní vztahy. V širším výběru je zastoupena také sochařská tvorba našich nejlepších autorů – Václava Prachnera, Václava Levého, bratří Josefa a Emanuela Maxů a dalších. Prostory v přízemí Salmovského paláce jsou vyčleněné na proměnné výstavní projekty. Návštěvníci zde najdou také studijní depozitář, kde mohou v rámci speciálních programů lektorského oddělení nahlédnout do zákulisí galerijní práce a uvidí umělecká díla v instalaci na sítích tak, jak se nacházejí v našich depozitářích. Velký prostor zde má také interaktivní studio lektorského oddělení, doplněné přednáškovou místností a ateliérem. Senioři si mohou zapůjčit lehké mobilní židličky, které jim zpříjemní prohlídku nové expozice. Druhou část sbírkové prezentace, nazvanou Umění 19. století od realismu k moderně, připravujeme na jaro 2015 do čtvrtého patra Veletržního paláce. V rekonstruované expozici představíme díla umělců, kteří za svým vzděláním a inspiracemi směřovali již do Paříže, jež se ve druhé polovině 19. století stala evropským uměleckým centrem. Vedle již vystavených prací realistů Karla Purkyněho, Soběslava H. Pinkase a Viktora Barvitia zhlédnou diváci také díla Antonína Chittussiho, Jaroslava Čermáka, umělců generace Národního divadla Václava Brožíka, Vojtěcha Hynaise či Julia Mařáka. Tvůrci konce 19. století budou zastoupeni pracemi Maximiliana Pirnera, Beneše Knüpfera a Jakuba Schikanedera. Závěr expozice tvoří plátna žáků Mařákovy krajinářské školy v čele s Antonínem Slavíčkem.  

Galerie Kroupa je zaměřená především na kvalitní české a evropské umění od počátku 19. století do současnosti. Cílem galerie je všeobecné uznání výtvarných hodnot českého malířství v mezinárodním měřítku a obchod s kvalitními a prověřenými uměleckými díly zajímavých a významných autorů.

Národní muzeum není jen jedna budova! I Památník Jaroslava Ježka je Národní muzeum. České muzeum hudby - Památník Jaroslava Ježka E-mail: marketa_kabelkova@nm.cz Telefon: 257 257 777, 237 327 285 Kde nás najdete: Kaprova 10 110 00 Praha 1 Spojení: Metro: stanice Staroměstská Tram: 17, 18, zast. Staroměstská Původní Ježkův pokoj v soukromém bytě. Zařízení interiéru ve stylu funkcionalismu na přání skladatele navrhl jeho přítel, architekt František Zelenka, který byl též autorem scénických návrhů pro Osvobozené divadlo. Modrý pokoj, stejně jako ucelený soubor dokladů Ježkova tvůrčího odkazu, zůstal uchován díky péči skladatelovy matky Františky Ježkové a sestry Jarmily Strnadové. K vidění je zde mimo jiné také originální Ježkův klavír, knihovna a diskotéka.

Ateliérovou vilu v Praze-Hradčanech vystavěl František Bílek v letech 1910-1911 podle vlastních plánů. Ateliérovou vilu v Praze-Hradčanech vystavěl František Bílek v letech 1910-1911 podle vlastních plánů. Bílek byl především sochař a grafik, ale jeho náboženské pojetí umění ho vedlo k potřebě utvářet celá prostředí, ve kterých by se jeho díla uplatňovala v mnohostranném působení, naplňujíc své poslání spiritualizace lidského života. Jeho architektura byla motivována ideově. Pražská vila měla podle Bílka vyjadřovat „Život jako pole plné zralých klasů, skýtajících výživu bratří na každý den. Mnohé klasy svázány ve snopy - sloupy. Některé ze sloupů nedostavěny, protože ničeho nenesou.“ Segmentovitý půdorys stavby lze číst jako stopu kosy sklízející obilí. Nápadný je rovněž tvar sloupů připomínajících staroegyptskou chrámovou architekturu. Režná cihla a hrubě opracovaný kámen přibližují dílo přírodě a lidské práci. Nepravidelně členěnému interiéru dominuje vysoký ateliér jako přirozené pracovní a duchovní středisko stavby. Od roku 1963 je Bílkova vila spravována Galerií hlavního města Prahy. V nově otevřené stálé expozici, umístěné ve vile, jsou kromě původního vybavení interiéru prezentována Bílkova díla z jeho vrcholného tvůrčího období.  

Objekt Galerie hl. m. Prahy, jehož kořeny sahají do 2. pol. 13. stol., nyní slouží jako výstavní prostor pro významné výstavní projekty. Podle posledních stavebně historických průzkumů se počátky domu U Kamenného zvonu datují do druhé poloviny 13. století, kdy za mohutným věžovým nárožím s masivními obvodovými zdmi vzniklo i podélné boční stavení. Nejstarší stavební etapa se zachovala ve sklepích a v přízemí jižního křídla.    Druhá stavební etapa následovala kolem roku 1310. Tehdy byla v přízemí zřízena kaple s bohatou figurální a ornamentální malířskou výzdobou, pokrývající stěny i klenbu. Výsledkem přestavby objektu ve druhé čtvrtině 14. století byl reprezentativní městský palácový dům s věžovým nárožím, který je pozoruhodným dokladem činnosti severofrancouzsky orientované dvorské huti a jenž je ojedinělým dodnes dochovaným příkladem tohoto typu architektury v Praze. Hlavní dominantu průčelí bohatě zdobeného gotickými architektonickými prvky tvořila plastická figurální výzdoba. Její ikonografický program oslavoval ideu království a panovnickou rodinu - v této souvislosti vznikla domněnka, že stavebníkem byl někdo z okruhu královského dvora. Typické domovní znamení umístili na nároží budovy v 16. století. Po roce 1685 a v 18. století proběhly barokní úpravy budovy. Náročné rekonstrukci domu U Kamenného zvonu, při které byla stržena novobarokní fasáda z 19. století a objeveno gotické průčelí, předcházel rozsáhlý stavebně historický průzkum. Rekonstrukce byla dokončena v roce 1988 a město přidělilo objekt GHMP, které slouží jako výstavní prostor pro její významné výstavní projekty. V objektu je otevřena prodejna knih a katalogů a ve spodní zadní části objektu je umístěna kavárna.  

Budova od architekta Františka Roita z roku 1928 byla koncipována jako víceúčelový kulturní objekt. Ve výstavních sálech 2. patra budovy pořádá galerie reprezentativní výstavy moderního a současného umění. Městská knihovna na Mariánském náměstí byla postavena v letech 1925-1928 podle projektu architekta Františka Roitha, žáka profesora vídeňské akademie Otto Wagnera. Budova byla koncipována jako kulturní instituce s širokými možnostmi svého využití včetně výstavních, přednáškových a koncertních sálů.    Ve východním křídle stavby je umístěn reprezentační byt pražského primátora zařízený ve stylu art deco. Architektura budovy vychází z racionalisticky pojatého půdorysu a jednoduchého rozvržení hmoty. Nad hlavním vchodem a balkónovou balustrádou jsou umístěny alegorické sochy od Ladislava Kofránka. Fasáda budovy je pokryta travertinem, který se spolu s mosazí a umělým kamenem uplatňuje i ve výzdobě interiéru. Autorem ornamentálně geometrického dekoru na stropě centrální haly je František Kysela.   Rozsáhlé výstavní prostory ve II. patře získala GHMP v roce 1992. Po jejich rekonstrukci zde pořádá reprezentativní výstavy. Součástí úprav bylo i nové výtvarné řešení hlavního vstupu do Galerie z Valentinské ulice od architekta Vlado Miluniče z roku 1996.