Nenačítá se Vám mapa? Zkuste si zapnout JavaScript.

Zobrazit stránku muzea

Koudelka: Návraty

Uměleckoprůmyslové museum v Praze - historická budova (Uměleckoprůmyslové museum v Praze)

22. 03. 2018 - 23. 09. 2018

Rozsáhlou retrospektivní výstavu Koudelka: Návraty, která představuje více než tři stovky autorových fotografií v převážně vzácných dobových tiscích, připravilo Uměleckoprůmyslové museum v Praze jako poctu autorovi k jeho osmdesátým narozeninám.

„Velmi si považujeme toho, že výstava v našem muzeu je největší a nejreprezentativnější přehlídkou bohatého díla Josefa Koudelky a že se staneme správci největšího souboru fotografií, který se Josef Koudelka rozhodl darovat své vlasti,“ říká Helena Koenigsmarková, ředitelka Uměleckoprůmyslového musea v Praze. „Vážíme si toho, že se nám společně podaří poskytnout jeho fotografiím trvale útočiště ve státní sbírce, ale že i díky rekonstruovaným prostorám muzea můžeme našim návštěvníkům nabídnout takto unikátní výstavu.“
Autorská výstava je řazena chronologicky do sedmi kapitol, dle jednotlivých tematických cyklů. Prvním cyklem je soubor vzácných původních autorských zvětšenin z konce 50. let a začátku 60. let s názvem „Začátky“, které Koudelka připravil pro svou první výstavu v roce 1961 v Divadle Semafor. Následuje soubor raných studií s názvem „Experimenty“, jež jsou důležité pro pochopení originality Koudelkovy tvorby. Další dvě témata vznikala paralelně – stěžejní Koudelkovo téma Cikáni, soubor fotografií, který je dnes považován za klasické dílo světové fotografie, a cyklus „Divadlo“ představující krajní stylizaci formy, výrazné grafické obrazy, které se staly nezaměnitelným autorovým rukopisem v rámci tehdejší divadelní fotografie. Důležitou roli hrála v životě Koudelky rozsáhlá reportáž Invaze 68, která byla důvodem, proč byl nucen v roce 1970 odejít ze své vlasti. Celých pětadvacet let vznikal cyklus nazvaný Exily, snímky zachycující pocit odcizení, vyhnání a nemožnosti návratu. Poslední část tvoří monumentální Panorama, velkoformátové fotografie, které představují tři desetiletí práce mapování vlivu člověka na současnou krajinu. 
„Autor během svého života vždy šel svou cestou, nepodléhal vnějším vlivům či uměleckým směrům,“ říká k Josefu Koudelkovi kurátorka výstavy Irena Šorfová. „Překračoval hranice různých forem vyjádření, od reportáže, přes grafické fotografie, poetický dokument, k výtvarným velkoformátovým obrazům. Svůj rukopis vždy přetvářel a podřizoval zobrazenému tématu. Josef Koudelka nesporně patří k nejvýznamnějším současným osobnostem světové fotografie, jeho dílo je řazeno k humanistické dokumentární fotografii, ač je těžké kamkoli tuto výraznou osobnost zařazovat. Řada fotografů vytváří dobré jednotlivé fotografie, nicméně není mnoho těch, kteří zanechávají nepřehlédnutelné lidské poselství celým svým dílem.“
Fotografie Josefa Koudelky jsou dnes velice ceněné především pro vysokou uměleckou hodnotu, a také díky tomu, že Koudelka nikdy nevytvářel zvětšeniny ve velkých edicích, od některých starších fotografií existuje jen několik zvětšenin. Tento fakt výrazně přispívá k jedinečnosti souboru, který věnuje UPM v Praze. To se tak stane jednou z mála institucí, jež má ve svých sbírkách a ve správě Koudelkovo dílo v takovém rozsahu. 
„Josef Koudelka se stal fotografickou osobností světového významu, nikdy však nepřestal připomínat svoje české, přesněji moravské kořeny,“ říká Jan Mlčoch, kurátor sbírky fotografie UPM. „Začlenění reprezentativního souboru autorových prací do sousedství světových dokumentaristů agentury Magnum Photos nebo českých klasiků Františka Drtikola, Josefa Sudka, Jaromíra Funkeho, Jaroslava Rösslera, Miroslava Háka, ale i jeho osobních přátel a generačních druhů Markéty Luskačové, Dagmar Hochové, Pavla Diase, Miloně Novotného a dalších, je zcela přirozené a logické. V Uměleckoprůmyslovém museu v Praze se stane majetkem nejen jeho rodné země, ale i součástí muzejního a galerijního provozu Evropy a vlastně i celého světa.“ Fotografická sbírka Uměleckoprůmyslového musea v Praze je nejrozsáhlejší kolekcí české fotografie, která je průběžně představována na desítkách domácích i mezinárodních výstavách.
K výstavě vyjde obsáhlá fotografická publikace v české i anglické verzi ve spolupráci s nakladatelstvím KANT, obohacená o rozsáhlý dokumentační materiál a originální texty šesti autorů, Stuarta Alexandra, Josefa Chuchmy, Jana Mlčocha, Josefa Mouchy, Tomáše Pospěcha a Ireny Šorfové, a dobový text Anny Fárové z roku 1967.
Výstava Koudelka: Návraty byla podpořena státním programem připomínky významných výročí připadajících na rok 2018 – 100. výročí založení samostatného státu, 50. výročí srpnové okupace a 25. výročí samostatného českého státu.
Výstava Národní galerie v Praze Koudelka: De-creazione představuje ve Veletržním paláci soubor dvanácti velkoformátových fotografií, jež Josef Koudelka vytvořil pro vůbec první prezentaci Vatikánu na Bienále v Benátkách 2013. Cyklus inspirovaný knihou Genesis zachycuje tři témata myšlenky destrukce: zásahy času do lidské historie a životního prostředí, válečné konflikty a přírodu versus industriální svět.
JOSEF KOUDELKA se narodil v Boskovicích na Moravě v roce 1938. Původně letecký inženýr se začal věnovat fotografii od roku 1958. V té době fotografoval svět několika pražských divadel a život Cikánů. V roce 1968 zdokumentoval Invazi vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa. Následující rok byly tyto snímky publikovány k výročí invaze v mnoha zahraničních časopisech pod pseudonymem P.P. (Prague Photographer), aniž o tom Koudelka předem věděl. Snímky „anonymního českého fotografa“ získaly od Overseas Press Club ocenění Robert Capa Gold Medal a jsou dnes považovány za klasické dílo poválečné reportážní fotografie (u příležitosti čtyřicátého výročí invaze vydal Josef Koudelka v roce 2008 knihu obsahující 249 fotografií doplněných texty historiků, kniha byla dosud vydána ve dvanácti jazykových mutacích). 
V obavách z možných represí, se Josef Koudelka v roce 1970 rozhodl opustit svou vlast. Odjel do Velké Británie, kde získal politický azyl, od roku 1974 je členem agentury Magnum Photos. Později odešel do Francie, v roce 1987 získal francouzské občanství. V roce 1975 publikoval ve spolupráci s francouzským nakladatelem Robertem Delpirem knihu Cikáni, v roce 1988 následovala kniha Exily. Od té doby Josef Koudelka publikoval patnáct knih věnujících se dokumentování vlivu člověka na současnou krajinu. 


Vyhledat muzeum


Aktuality

Via lucis. Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová pro sakrální prostory v Čechách a na Moravě

21. 10. 2021 - 31. 01. 2023
Uměleckoprůmyslové museum v Praze - historická budova (Uměleckoprůmyslové museum v Praze)

Expozice je věnována méně známé poloze díla dvou mezinárodně etablovaných českých umělců-sklářů: profesora Stanislava Libenského a spoluautorky společných úspěchů Jaroslavy Brychtové.  Konkrétně přibližuje rozměrná okna –vitraile v pražské kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie z let 1964–1968 a okno v kapli sv. Anny v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě z let 1974–1975. Vypráví o vzniku a charakteru sedmi vitrailí, jež oba umělci navrhli a realizovali v zámecké kapli v Horšovském Týně mezi lety 1987 až 1991 a představuje historii osmi oken v hradní kapli brněnského Špilberku z let 2001 až 2003. Díla této dvojice umělců určená do architektury jsou hodnocena jako zásadní příspěvek rozvoje fenoménu světového autorského skla. Vrchol mezi nimi  představují právě díla integrovaná do rekonstrukcí sakrálních prostor mezi lety 1964 – 2003, protože se těchto  úkolů oba zhostili nejen výtvarně zcela svébytně, ale i neortodoxně: spíše je pojali  jako obecný symbol duchovního života, než konkrétní liturgie. Ve svých vitrailích použili unikátně i novou technologii – stavovaného skleněného reliéfu v otevřených formách. Cílem výstavy je zprostředkovat  informace o těchto dílech, která jsou vlastně málo známá a ukazuje spojení experimentálního sklářského díla a rekonstruovaných významných  historických prostor. Cílem autorů výstavy je ukázat vzájemné souvislosti těchto návrhů do architektury s paralelním proudem jejich autorské komorní plastiky, která byla nesčetněkrát vystavována doma i v zahraničí a je proto mnohem známější. Zároveň je zdůrazněn osobní příspěvek Stanislava Libenského ke společné práci – především v oblasti kreseb jako svébytných uměleckých artefaktů a zároveň tvořících podkladové plány pro vznik trojrozměrných prací ve skle. Ale neméně dobře objasňuje a oceňuje i úlohu Jaroslavy Brychtové, která zajišťovala sochařské a realizační etapy těchto děl.    V instalaci výstavy Via lucis nalezneme jen tři sklářská díla. Ta dvě největší UPM získalo zápůjčkou od sklářské firmy Lasvit (další objekty lze vidět v obou souvisejících sálech výstav Plejády skla 1946 – 2018). Instalace tedy vychází  z četných originálních kreseb, které realizoval Stanislav Libenský. Dvě největší, téměř sedm metrů vysoké malby týkající se oken v kapli sv. Václava, muzeum za podpory Ministerstva kultury ČR v roce 2021 získalo do sbírek, další si zapůjčilo laskavostí dědiců z jejich archivu a ze sbírky Muzea města Brna. Vizuálně expozice stojí také na nově pořízených autorských digitálních fotografiích Gabriela Urbánka a Ondřeje Kocourka. Fotografie jasně akcentují  práci umělců se světlem nejen v rámci modelování samotných vitrailí,  ale i to, jak jejich transparence a barva přispěla k definování samotného prostoru, jehož charakter završovaly. Světlo tvoří nejen podstatu symboliky sakrálních prostor, ale odpovídá zároveň speciální metodě práce Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové s taveným sklem. Titul expozice Via lucis – Cesta světla, převzatý ze stejnojmenného spisu Jana Amose Komenského, naznačuje sílu  a stálou platnost „světlého odkazu“ těchto dvou sklářských osobností. Enable Ginger U příležitosti výstavy vyjde odborná stejnojmenná publikace, jejíž autorkou je PhDr. Sylva Petrová. Cannot connect to Ginger Check your internet connection or reload the browserDisable in this text fieldRephraseRephrase current sentenceEdit in Ginger×

Přečíst více





Dejte muzeu od 1 do 5 bodů. Čím více bodů, tím větší spokojenost.