Hledání výrazu: %252522narodni muzeum%252522

Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici zve na zahájení výstavy České země uprostřed Evropy na mapách a plánech Národního archivu, které se koná 25. 4. 2023 od 17 hodin v kostele Zvěstování Panně Marii. Výstava potrvá do 25. 6. 2023. Výstava představuje klenoty kartografického dědictví České republiky uložené ve Sbírce map a plánů a dalších archivních fondech Národního archivu. Tematicky se výstavní projekt zaměřuje na dva základní okruhy. I. CO NÁS S EVROPOU SPOJUJE A OD NÍ DĚLÍ? První okruh představuje didakticky pojaté vazby, které nás někdy vydělují a jindy spojují s Evropou, jíž jsme součástí. V Evropě lze identifikovat celou řadu hodnot, jevů, tendencí a věcí, které vždy zůstanou pro integrující se Evropany přesto symbolem určité odlišnosti, výjimečnosti, případně svébytnosti. Vzhledem k tomu, že Evropu tvoří velké množství národů a národností, disponuje také velkým množstvím dorozumívacích jazyků, různorodostí mentalit, kultur, území, národních i zemských dějin a především pestrostí národních tradic. Je běžné a bylo tomu tak i v minulosti, že v jedné zemi žije více národů pospolu. Tyto výše vypsané jevy tvoří specifikum každého národa, jehož vnějším znakem je dorozumívací jazyk, podléhající neustálému vývoji v čase. V neposlední řadě odrážejí historii každého národa, resp. společenství, i podmínky jeho vývoje, které na něm zpravidla zanechávají následky a formují tak jeho podobu i rozvoj, přičemž jsou však tímto společenstvím formovány, z čehož plyne, že historické události mohou ovlivnit a zpravidla také ovlivňují vztah jednoho národa k jinému a naopak. Každé z pěti vybraných témat (hranice, lesy, montana – nerostné bohatství, řeky a vodní díla, doprava, architektura a urbanismus) poukazuje na vazby s některou sousedící evropskou zemí, ale zároveň mají přesah do širšího evropského prostoru. I takové je dědictví tolik vzpomínané a občas i trochu zatracované Habsburské podunajské monarchie, promítnuté do aktuální i nedávné současnosti. Informace obsažené v kartografických archiváliích jsou ideálním prostředkem pro vyjádření a pochopení takových vzájemných vazeb. Pomiňme v této souvislosti fakt, že to občas můžou být i prostředky vedoucí k jejich možnému odcizení navzájem, k potencionálním vzájemným sporům a dokonce i teoreticky k válečným konfliktům. Zaměřme se spíše na to, že mapová díla vznikala především proto, aby se podobným konfliktům předcházelo, nebo aby se na jejich základě vzniklé spory urovnaly. II. CO PŘINÁŠÍME EVROPĚ? Druhý okruh výstavy naopak prezentuje to, co české země ve svém vývoji a Česká republika v současnosti přinesly a přinášejí Evropě a v jaké se tak děje podobě a formě. K rozvoji evropské kultury a vzdělanosti přispěly také české země, nejen významnými osobnostmi své doby, ať již panovníky, vědci nebo učenci, jako byli Karel IV., Jiří z Poděbrad, Jan Ámos Komenský, Jaroslav Seifert, Jaroslav Heyrovský, ale také sbírkotvornou a ediční činností, jejíž doklady nalézáme v depozitářích i otevřených expozicích paměťových institucí a jedná se přitom o poklady nejen evropského, ale mnohdy celosvětového významu. Není samozřejmě reálné prostorově představit vše, co by bylo možné považovat za evropské či světové kulturní dědictví, tudíž bylo nutné pro stěžejní část výstavy sáhnout pouze k vybranému reprezentativnímu „vzorku“. Staly se jimi po zásluze národní hřebčín Kladruby nad Labem s chovnou stanicí koní (běloušů) českého plemene starokladrubských koní, dále je to lázeňství, které si vydobylo uznání a získalo světový věhlas i za oceánem a konečně ojedinělý stavební sloh „barokní gotika“, nedílně spjatý s působením geniálního architekta té doby Jana Blažeje Santini-Aichla. Autoři výstavy si jsou vědomi skutečnosti, že každé z výše vytyčených témat lze podpořit poměrně značným množstvím svědečných kartografických dokumentů, nicméně k tomu je nutné poznamenat, že výstava je podle autorského klíče zaměřena převážně na dostupné mapy a plány ze sbírek Národního archivu, čemuž byl podřízen i výběr takových dokumentů. Web akce ZDE.

V sobotu 13. listopadu 2021 se v prostorách budovy Technického muzea v Brně – Králově Poli uskuteční akce nejen pro rodiny s dětmi Zažij svět nevidomých. Ve světě je zhruba 300 miliónů (evidovaných) lidí s těžkým postižením zraku, z toho téměř 40 miliónů zcela nevidomých. Jak vypadá jejich každodenní život? Vyzkoušet si to budou moci zájemci na akci Technického muzea v Brně Zažij svět nevidomých. „Technické muzeum v Brně má jako jediné v České republice obor Slepecká historie,“ říká garantka Barbora Kopecká. „Společně s námi na akci, kterou pořádáme k Mezinárodnímu dni nevidomých, se podílí i další významné organizace – Škola pro výcvik vodicích psů Milana Dvořáka, TyfloCentrum Brno, Tyfloservis Brno, Společnost pro ranou péči, SŠ, ZŠ a MŠ pro zdravotně znevýhodněné, Brno, Kamenomlýnská 2, Tandem Brno. Z Prahy přijede Odborná skupina pro bezbariérovou astronomii a kosmonautiku Nesmír. A jenom jako konkrétní příklad od 10.00 do 14.00 bude zájemcům zdarma měřit zrak Ortoptika Brno.“ Od 10.00 do 16.30 bude ve všech patrech muzea probíhat program. Různá stanoviště nabídnou témata vztahující se k slabozrakým a nevidomým. Ve třetím patře v prostoru Technické herny najdou návštěvníci v tento den sportovní aktivity jako ping pong, zvukovou střelbu či ozvučený míč pro nevidomé (Tandem Brno a Český svaz zrakově postižených sportovců). V prvním patře budou připravena interaktivní stanoviště, která představí činnosti typické pro jednotlivé denní období s názvy: Ráno, Dopoledne ve škole, Oběd, Odpoledne doma, Večer. V prostorách expozice Parní motory se uskuteční v určitých časech ukázky výcviku vodicích psů, celodenní stanoviště pro práci s keramikou (TyfloCentrum Brno) a kulturní program. V jeho rámci vystoupí skupina V rytmu žáků SŠ, ZŠ a MŠ Kamenomlýnská 2. Jejich repertoár tvoří písně z tvorby Kataríny Grochalové s charakteristickým výrazným rytmickým a textovým prvkem a také aranžmá lidových a umělých písní převážně z oblasti folku a swingu. Dále vystoupí manželé Arnerovi, Milan a Petra, ve dvou komornějších koncertech pro kytaru a klarinet. Součástí kulturního programu bude i malá soutěž. Z další nabídky akce Zažij svět nevidomých můžeme zmínit třeba prostorovou orientaci bez použití zraku (Tyfloservis Brno), vjemy ostrosti (Společnost pro ranou péči) či místnost pro zrakovou stimulaci. Den věnovaný nejen nevidomým v Technickém muzeu v Brně uzavře v 16.30 v expozici Parní stroje klasickým rock´and´rollem kapela The 6 Fireballs. „Součástí akce jsou také 4 workshopy, které pořádá nadace Světluška a skupina Nesmír, na téma Vzdělávání zrakově postižených nejen v přírodních vědách s využitím 3D tisku,“ informuje dále Barbora Kopecká. „Vzhledem k tomu, že kapacita workshopů je omezená, pouze 8 účastníků, žádáme zájemce o tuto dílnu, aby se hlásili předem na adrese akce@tmbrno.cz.“ Vstupné na akci je jednotné 20 Kč, na workshop z důvodu použitého materiálu 50 Kč. Těžce zrakově postižení lidé jsou ti, kterým k normálnímu životu již nestačí dioptrické brýle. „Chtěli bychom,“ přeje si garantka, „aby vidící návštěvníci zažili alespoň jeden den v kůži nevidomého, a to doslova od rána do večera.“ A pokračuje dále: „Zavřete oči a spolehněte se na ostatní svoje smysly. Získejte nevšední zážitek ze světa, ve kterém nevidomí lidé žijí každý den,“ uzavírá Barbora Kopecká. Třináctého listopadu slavíme Mezinárodní den nevidomých. V tento den se v roce 1745 narodil Valentin Haüy, zakladatel prvního výchovného a vzdělávacího ústavu pro nevidomé (Paříž) a první učitel a vychovatel nevidomých dětí. Podrobné a aktuální informace naleznete na https://www.tmbrno.cz/zazij-svet-nevidomych-program. Zažij svět nevidomých Den s aktivitami nejen pro rodiny s dětmi (pro lepší zážitek si zájemci mohou přinést vlastní šátek k zakrytí zraku) sobota 13. listopad 2021 otevřeno 10.00–18.00 program 10.00–16.30 od 16.30 v expozici Parní stroje koncert skupiny The 6 Fireballs Moderátor: Aleš Zbořil Během akce je nutné dodržovat aktuální opatření Ministerstva zdravotnictví ČR proti šíření COVID-19.  

Volný cyklus výtvarně literárních výstav se v Galerii Slováckého muzea pomalu stává tradicí. Oslovuje a přitahuje širokou veřejnost hned několika generací najednou. Do galerie přicházejí nejen děti ze škol, ale také celé rodiny. Brouček s Beruškou přiletí do galerie Druhou aktuální výstavou představí Galerie Slováckého muzea dílo rodáka z Kněžpole Volný cyklus výtvarně literárních výstav se v Galerii Slováckého muzea pomalu stává tradicí. Oslovuje a přitahuje širokou veřejnost hned několika generací najednou. Do galerie přicházejí nejen děti ze škol, ale také celé rodiny. Ti starší vzpomínají na své dětství, věkově střední si vybavují rodinnou knihovničku i povinnou školní četbu, a ti nejmladší v mnoha případech objevují něco, co jim v současném moderním a přetechnizovaném světě uniká. „Vedle přehlídek samostatných autorských ilustrátorských profilů figuruje i forma příběhu jedné knížky. Po Babičce Boženy Němcové budou proto dalším takovým vystavovaným formátem v přízemním sále galerie Broučci od Jana Karafiáta,“ svěřila se její kurátorka Marie Martykánová. Tento literární počin vyšel poprvé v roce 1876 a po „tichém rozjezdu“ se pomalu zařadil do kategorie českého kulturního pokladu. „Bez ostychu se připojuji k tvrzení, že je po právu toto dílo uváděno jako první česká moderní pohádka. S postupným výtvarným doprovodem od čtyř desítek českých malířů a kreslířů pak dostalo punc ryze českého bohatství, o kterém stojí za to mluvit a připomínat si ho,“ prohlásila Martykánová s úsměvem. „Spočítat kolik lidí se o to zasloužilo, to se už nepodaří, ale ve spojení s výtvarným uměním se dá potvrdit, že literární zpracování okouzlilo hodně našich umělců. Úplně prvním ilustrátorem v roce 1902 byl Vojtěch Preissig. Přes dvě stovky ilustrací z galerijních, muzejních i soukromých sbírek doplňuje několik desítek knižních vydání,“ doplnila Martykánová k první ze dvou vernisáží. Jan Karafiát, autor a evangelický kněz si určitě nepředstavoval, že jeho knížka bude známá ještě v 21. století. I dnes nám jeho polidštění broučci mohou dávat nadčasové poučení a dokonce přinést zklidnění do uspěchanosti současného světa.  Výstavu Broučci Jana Karafiáta, ilustrace a knihy připravilo Slovácké muzeum ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Havlíčkově Brodě.   Umělecká práce Františka Karla Foltýna (1937–2000) je pro oblast Slovácka poněkud neznámá, a to i přesto, že se narodil v Kněžpoli. Po studiu na uherskohradišťské umprumce a vojenské službě se v roce 1958 odstěhoval do Kolína. „Opravdu je Foltýn pro většinu místních neznámým autorem. Kolektivní výstavy Setkání ve Slováckém muzeu se výjimečně zúčastnil v roce 1969 a nikdy víc se ve svém rodném kraji neucházel o samostatnou výstavu,“ řekla Martykánová, která přidala i důvod tohoto postoje. „Byla to přílišná skromnost, i když si své moravské kořeny nesl v sobě po celý život.“ Hledání vlastního tvůrčího názoru ho vedlo od expresivní krajinomalby, geometricky konstruktivní záběry průmyslově formovaného exteriéru přes etapu abstraktních kompozic, z níž přešel do proudu nové figurace až k novému hledání svého malířského projevu, který byl značně zpřetrhán událostmi spojovanými s rokem 1968 a následnou normalizací. „Vytvářel obrazy s kompoziční a rukopisnou pečlivostí, výjevy rozvíjel v širokých souvislostech historických a civilizačních dějin lidstva, včetně kritických postřehů ekologicky zaměřených a důmyslně odkazujících na prapůvodní podstatu krajiny a pozemského života,“ přiblížila Martykánová Foltýnovo dílo, které je naplněné spoustou symbolických znaků, jejichž dešifrování je možné, pokud v komunikaci s díly zapojíme svou představivost a osobní pohled na svět. Návrat na Moravu si František Karel Foltýn rozhodně zaslouží, zvláště když si v letošním roce připomínáme jeho nedožité 80. výročí narození. Slavnostní otevření obou výstav proběhne 4. května a potrvají do 9. července 2017.   Galerie Slováckého muzea, Otakarova 103, Uherské Hradiště. Vernisáže čtvrtek 4. května 2017 v 17.00 hodin. Výstavy potrvají do 9. července 2017. Bližší Informace: Mgr. Marie Martykánová, kurátorka výstav, mobil: 774 124 016    

V posledním listopadovém týdnu proběhne již XVII. ročník cestovatelského festivalu Okolo světa, který nás opět přenese za dobrodružstvím do vzdálených zemí. Začátky přednášek jsou vždy v 18 hod. PROGRAM Pondělí 22. 11. 2021 Petr Kosek - Continental Divide Trail – 4500 km pěšky Skalistými horami V USA je více než desítka dlouhých, několikaměsíčních trailů, Continental Divide Trail je bez debaty nejdelší a nejnáročnější - vede po nejvyšších hřebenech skalistých hor napříč kontinentem od Mexika po Kanadu. Pouště, sníh, nadmořská výška, požáry, sucho, chřestýši, medvědi... čekali jsme to náročné, ale skutečnost během 5ti měsíců na trailu se ukázala brutálnější - těch necelých 5000 km nás s manželkou prověřilo ve všech směrech a pokaždé na maximum. Naše promítání není jen o místech, kterými jsme prošli, ani nemá boží videa... je hlavně o tom, co můžete na takhle dlouhém treku zažít, o úžasných, inspirativních lidech, které potkáváte, o úplně jiném životě...   Úterý 23. 11. 2021 Slávek Král - Stopařův průvodce zeměkoulí Slávek Král cestuje už 9 let. Dvakrát objel svět stopem a na každém obydleném kontinentu strávil minimálně půl roku. Nastopoval přes 300 000 km po více než 86 zemích světa. V listopadu vyšla Slávkova první kniha „Stopařův průvodce zeměkoulí“, ve které najdete ty nejzajímavější, nejbláznivější a nejextrémnější příběhy. Nebaví ho sedět doma, a tak jezdí na výlety. Během 7 výletů navštívil 8 divů světa, pracoval v 19 státech, dobrovolničil na víc než 40 místech a navštívil 86 zemí. Stopnul si autobus, sanitku, pohřební auto, motorky, lodě, drogový dealery, policisty, koně i letadlo.   Středa 24. 11. 2021 Viktorie Hlaváčková - Albánie: země plná příběhů Viktorka se vydala na dvou a půl měsíční cestu po západním Balkánu. Po celou dobu se nedělo nic zvláštního, dokud nepřekročila albánskou hranici. Jako by v ten moment vešla do říše divů, začal se odehrávat jeden příběh za druhým. Během šesti týdnů objela celou zemi dokola částečně stopem, částečně přešla pěšky. Na pozadí fantastické horské krajiny se potýkala s nepřízní počasí, s pasteveckými psy i místní pohostinností, která leckdy přesáhla míru snesitelnosti. Byla hostem v mnoha domácnostech, stopla si osla, spala v jeskyni, potkala spoustu medvědích stop i ochutnala místní kuchyni… a aby ji neunesla mafie, unesl ji jeden z řidičů, které si stopla. Zemí, kde se dodnes udržuje zvykové právo, jehož součástí je krevní msta a urputná pohostinnost, velící nenechat poutníka přes noc venku, se navzdory všem drobným nepříjemnostem nechala okouzlit natolik, že by tam nejradši zůstala dodnes.   Čtvrtek 25. 11. 2021 Michal Tyl a Jana Tylová Výpravy na sever: Aljašský Brooks Range a Lov velryb v eskymácké vesničce Kaktovik Pohoří Brooks Range je podle dostupných informací nejsevernějším významným pohořím na světě. Michal a Jan Tylovi se rozhodli v těchto divokých horách, kde nefungují žádné komunikační přístroje, podniknout devítidenní trek a dojít do eskymácké vesničky Anaktuvuk Pass. V druhé části večera se přesuneme do vesničky Kaktovik. Místní Eskymáci jako původní obyvatelé Aljašky mají právo k ulovení tří velryb ročně. My se na tento lov a následnou hostinu ledních medvědů prostřednictvím fotografií podíváme.   Pátek 26. 11. 2021 Martin Šíl - Namibie – pouštní kráska Země, která nabízí neobyčejné přírodní krásy, vstřícné a přátelské lidi a poutavou minulost. Najdete v ní druhý největší kaňon světa, nejvyšší dunu světa i největší meteorit na světě. Kromě legendárního parku Etosha nebo dunových polí Sossuvlei vás mohou více než nadchnout rudé útesy Waterberge tyčící se dvě stě metrů nad okolní plání, či údolí Twyfelfontein se stovkami skalních rytin. Jedna z nejmladších zemí Afriky je pro cestovatele nejen lákavá, ale i více než vstřícná.   Přednášky jsou vždy od 18 hod. v přednáškové místnosti muzea.   Změna programu vyhrazena www.muzeum-myto.cz

Panelová výstava je zaměřená na významné lokality doby velkomoravské ve středních a severozápadních Čechách poodhaluje historické dění i významné mocenské kontakty tehdejší doby. Panelová výstava v Památníku Velké Moravy vás přenese do doby panování knížat Svatopluka i Bořivoje Slovácké muzeum zpřístupnilo v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě novou panelovou výstavu s názvem Velká Morava a Čechy. Podrobněji je zaměřená na významné lokality doby velkomoravské ve středních a severozápadních Čechách. Poodhaluje historické dění i významné mocenské kontakty tehdejší doby. Přibližuje centra raně středověkých Čech, která se vážou k době spolupráce Čech s Moravou za knížete Bořivoje i k době Svatoplukovy vlády v Čechách (889/90–894).  Představuje např. starobylé hradiště Stará Kouřim – jedno z největších českých hradišť s úzkými vazbami na prostředí Velké Moravy, stejně jako další významné místo Levý Hradec, na němž v 80. letech 9. století nechal kníže Bořivoj postavit první křesťanský kostel v Čechách, i blízké Klecany. Informační prostor je věnován také bohatému knížecímu hrobu pod mohylou v severočeských Želénkách, který bývá někdy spojován s tzv. „moravskou nevěstou“. Podrobněji o výstavním projektu prozradila jeho kurátorka Dana Menoušková, archeoložka Slováckého muzea.   Co stálo za myšlenkou uskutečnit tuto výstavu? Cílem výstavy je zasadit období Velké Moravy do širšího kontextu. Navazujeme na téma, které jsme představili již loni výstavou Velká Morava a Pražský hrad. Nyní se soustřeďujeme na další a možná ne tak známé lokality a poukazujeme na vazby, které mezi moravským a českým prostředím byly. Jak se v čase proměňovaly a jaké byly jejich dosahy. Kontakt obou oblastí se projevil nejen v mocenské sféře (dvůr moravských knížat tak třeba několikrát poskytl azyl prominentním uprchlíkům z Čech, mezi jinými i samotnému knížeti Bořivojovi), ale také například oblibou velkomoravských šperků a ozdob v českém prostředí, které si je osvojilo a výtvarně je inovovalo.   Z pozice kurátorky představte čtenářům autorku výstavy? Autorkou výstavy je PhDr. Naďa Profantová, CSc., z Archeologického ústavu AV ČR v Praze, která se dlouhodobě zaobírá hmotnou kulturou raně středověkých Čech a tématem mocenských elit. Zmínit můžeme například studie ke klecanskému pohřebišti, které je představeno i na naší výstavě. Širší veřejnosti bude známá jako spoluautorka publikace Velké dějiny Zemí koruny české.   Čím, že to je, že zmíněná místa nejsou laické veřejnosti tak známá? Představené lokality skutečně nejsou zakořeněné v širokém povědomí veřejnosti tak, jak např. loni prezentovaný Pražský hrad či nejvýznamnější velkomoravská naleziště. Je to převážně dáno už samotnou historií jejich objevování, stavem výzkumu a popularizací těchto míst. Svou roli hraje i zájem veřejnosti, jemuž se např. Staré Město u Uherského Hradiště či Mikulčice na Hodonínsku (tedy lokality spojené s velkomoravskou tradicí) dlouhodobě těší.   V čem spočívali úzké vazby mezi Starou Kouřimí a Velkou Moravou? Zahraniční kontakty kouřimského knížete sahaly jak do karolínské říše, tak k Moravanům. Dokládají je především archeologické nálezy. Ty ukazují, že nejvýznamnější muži byli vybaveni symboly moci západního typu, jako jsou meče, ostruhy a botka k praporci či kopí vyrobená v Řezně. Ženy naopak zcela přijaly velkomoravskou módu, krášlily je soupravy šperků zdobených granulací převážně ze stříbra, často zlacené, a jen ojediněle vyrobené přímo ze zlata   Jsou známé souvislosti proč kníže Bořivoj nechal postavit první kostel v Čechách? Levý Hradec bylo původní sídlo knížete Bořivoje. Bylo to také místo, kde po svém křtu na Moravě (za vlády knížete Svatopluka) nechal Bořivoj vystavět první křesťanský kostel v Čechách zasvěcený sv. Klimentu. Výstavba kostela byla tedy projevem přijetí křesťanství. Nejstarší podobu kostela ale neznáme.  Teprve později Bořivoj přesídlil na Pražský hrad. Levý Hradec je nicméně s dějinami vznikajícího českého státu spojen velice těstě. Zdejší kostel byl také místem, kde byl v roce 982 zvolen Slavníkovec Vojtěch (později sv. Vojtěch) pražským biskupem.   Památník Velké Moravy, Jezuitská 1885, 686 02 Staré Město. Zpřístupněno od 17. září 2020. Výstava potrvá do 31. ledna 2021.   Bližší informace: Mgr. Dana Menoušková, kurátorka výstavy mobil: 734 282 556, e-mail: dana.menouskova@slovackemuzeum.cz www.slovackemuzeum.cz, www.facebook.com/slovackemuzeum    

Schwarzenberský palác je jednou z nejkrásnějších renesančních staveb v Praze. Národní galerie zde představuje stálou expozici Od rudolfínského umění až po baroko v Čechách Schwarzenberský palác Schwarzenberský palác je jednou z nejkrásnějších renesančních staveb v Praze a výraznou dominantou Hradčanského náměstí. Pro hraběte Jana ml. z Lobkovic postavil toto sídlo architekt Agostino de Galli v letech 1545 – 1567, kdy docházelo k obnově Pražského hradu po velkém požáru.   Palác, rozvržený do tří křídel obklopujících arkádový dvůr, je v mnohém ovlivněn italskými renesančními vzory. V jeho držení se postupně vystřídali Lobkovicové, císař Rudol II., Rožmberkové, Švamberkové, Eggenberkové a Schwarzenberkové, po nichž zůstal paláci jeho současný název. Stavba si z velké části uchovala původní renesanční podobu, a to nejen zvenčí, ale i zevnitř. Začátkem 18. století provedl barokní úpravy paláce Marcantonio Canevalle a později dle návrhu Antonia Erharda Martinelliho také Thomas Haffenecker. Na konci 18. a v první polovině 19. století proběhly klasicistní úpravy paláce a v 19. a 20. století dvě rozsáhlé obnovy sgrafitové výzdoby jeho fasády. Od roku 1910 sloužila budova výstavním účelům – nejprve jako Technické a později jako Vojensko historické muzeum. Po dokončené rekonstrukci objektu byla v březnu 2008 v jeho třech podlažích otevřena  stálá expozice Sbírky starého umění Národní galerie v Praze, nazvaná „Baroko v Čechách".   Od rudolfínského umění až po baroko v Čechách Stálé expozice Národní galerie v Praze, Uměleckoprůmyslového musea v Praze a Vojenského historického ústavu v Praze Sochařská část expozice Od rudolfínského umění po baroko v Čechách je instalována v přízemí objektu. Zde rovněž najdeme malířské a sochařské „skicárium," přibližující dílenskou praxi barokních ateliérů. Ve 2. a 1. patře paláce je představena tvorba nejvýznamnějších umělců v rozpětí od pozdní renesance do konce 18. století. Klíčovým osobnostem Karla Škréty a Petra Brandla byly vyčleněny reprezentativní prostory paláce. V záměrné konfrontaci byly instalovány portréty Petra Brandla a Jana Kupeckého. Instalací obrazů podle bilaterální symetrie je připomenuta dobová obliba šlechtických obrazáren. V suterénu paláce byla v roce 2009 otevřena stálá expozice „Barokní umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze", která návštěvníkovi představuje umělecké řemeslo středoevropského kulturního prostoru od manýrismu přelomu 16. a 17. století až po klasicismus. Naopak pod unikátním barokním krovem paláce byla v únoru 2011 zpřístupněna expozice nejcennějších historických zbraní z 15. až 19. století ze sbírek Vojenského historického ústavu nazvaná „Císařská zbrojnice." Součástí expozice je také Grafický kabinet, kde probíhají krátkodobé výstavy kreseb a grafických listů z rozsáhlého fondu Národní galerie.   Rudolfínské umění (H. von Aachen, B. Spranger, A. de Vries...) Barokní sochařství (J. J. Bendl, M. B. Braun, F. M. Brokof...) Barokní malířství (K. Škréta, M. L. Willmann, P. Brandl, J. Kupecký, V. V. Reiner, N. Grund...) Barokní umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze (suterén paláce) V suterénu paláce Archeologická expozice a hmatová expozice Doteky baroka. Císařská zbrojnice (na půdě paláce). Expozici připravil Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Národní galerií v Praze.       KOMENTOVANÉ PROHLÍDKY NA OBJEDNÁVKU Pro skupiny do 30 osob nabízíme komentované prohlídky včetně cizojazyčných. Objednávky nejméně dva týdny předem. Cena: česky 30 Kč za os. (21 – 30 os ve skupině), 600 Kč (skupina do 20 os) + vstupné, výklad v cizím jazyce 1200 Kč za skupinu do 15 osob nebo 1500 Kč za skupinu 16 - 25 os + vstupné   NAROZENINY V GALERII Narozeniny vašeho dítěte proběhnou netradiční formou – hosté se promění v postavy z uměleckých děl, hrají hry a věnují oslavenci vlastnoručně vyrobený dárek. Pro starší děti nabízíme programy „Slavnost bohů“ či „V urozené společnosti“, pro mladší „Zvířátka u Orfea“. Vhodné pro děti od 7 do 12 let. Rezervace: nutná alespoň měsíc předem                                                                                                                                  ÚKOLY A HÁDANKY PRO RODINY S DĚTMI „Návštěva v ptačí říši“ a „Cesta barokem s věrným přítelem“ K rodinné vstupence je možné u pokladny vyzvednout pracovní listy pro děti ve věku 3 –6 a7 – 11 let (zdarma) v rámci projektu Rodiny v Národní galerii.   HMATOVÁ EXPOZICE NEJEN PRO NEVIDOMÉ DOTEKY BAROKA Expozice odlitků barokních soch v suterénu paláce. Exponáty jsou opatřeny popiskami v Braillově bodovém písmu a ve zvětšeném černotisku. PROGRAMY Sochy veselé a smutné – budeme hádat, jaký výraz mají zobrazené tváře Povídání o sochách – co je volná socha, sousoší, reliéf… Matyáš Bernard Braun a jeho alegorie z Kuksu - o naší významné barokní památce. Na hmatovou prohlídku může navázat modelování v ateliéru. Rezervace: nejméně tři týdny předem  Z paláce do paláce - Netradiční oslava narozenin: v dobových kostýmech budeme cestovat mezi starými paláci, zatancujeme si, vyrobíme šperk a zúčastníme se slavnostní hostiny. Rezervace na: tel.233081720, ssueduc@ngprague.cz  

Výstava představuje nejdokonalejší modely na dálkové ovládání, ať už jde o letadla, vrtulníky, drony, auta či lodě. Je připraven simulátor letu, autodráha aj. aktivity. Výstava vznikla ve spolupráci se společností Astra, spol. s r. o. Uherský Brod.   TZ: 1. dubna 2016 Modely, o kterých sní nejen děti Slovácké muzeum přiblíží svět RC modelů, tedy hraček, které chce ovládat každý   Plachetnice, čluny, závodní i terénní automobily, letadla a samozřejmě hit 21. století drony. Vše v několika modelových měřítkách. K tomu funkční závodní trať o délce 8,5 metrů a herní koutek pro nejmenší. A co hlavně! Instalace není omezena pouze na vitríny, modely budou umístěny do scenérií pouště, přístavu a dalších s podkresem velkoformátových fotografií. Tím vším se stane svět RC modelů, který spatříte na vlastní oči ve Slováckém muzeu 7. dubna, kdy hlavní sál s prvními jarními paprsky prozáří výstava Kdo si hraje, ovládá. „Nezvykle pro muzejní prostředí jde o unikátní a netradiční výstavu, neboť místo muzeálních kousků mohou návštěvníci obdivovat věci převážně zcela nové,“ zmiňuje Pavel Portl, autor výstavy, který při realizaci spolupracoval s firmou Astra z Uherského Brodu. „Současným modelářským hitem jsou 3D akrobatické vrtulníky a letadla, stále více populární drony, lodě a automobily, doplněné o nezbytné součásti, které bývají většinou skryté – motory, serva, akumulátory,“ rozšiřuje Portl základní data o výstavě. Více než stovka exponátů podává jasný přehled o tom, jak se vyvinulo a jakým směrem se ubírá moderní modelářství. K jak velkým změnám došlo, mohou návštěvníci vidět na dvou letadlech vytvořených před více než 30 lety, a také pláncích a nářadí, jejichž pomocí si modeláři dříve každý kousek uřezal a slepil. „Dnes začít s modelařením, resp. zařadit se do řad modelářů ukazuje tzv. rozsyp stavebnice, tedy to, co se na vás vysype z krabice, když si model donesete domů. Většina vystavených modelů však spadá do kategorie RTF (Ready To Fly – připraveno k létání) nebo RTR (Ready To Run – připraveno k jízdě),“ poukazuje Portl na jednoznačný fakt, že se vytrácí manuální zručnost, um a kutilství modelářů, ale za to se dostavuje propracovaný design a funkčnost pořizovaných modelů přímo z výroby. „Svým designem nijak zvlášť nevyčnívá automobil Traxxas Blue Tooth, a přesto je to unikát. Jde totiž o nejrychlejší RTR auto na světě. Z nuly na 100 km/hod. dokáže zrychlit za neuvěřitelné 2,3 vteřiny, přičemž může jet rychlostí 160 km/hod. V roce 2012 se na Masarykově okruhu v Brně podařilo dosáhnout rekordu – 168,2 km/hod. Při testech zrychlení tento model obstál i ve srovnání s Porsche 911 Carrera,“ blíže představil Portl jeden automobil z přehršle dalších vystavených. Nikdo rozhodně nepřehlédne obří model Mini Cooper s benzínovým motorem postavený v měřítku 1:5. „Patří mu minimálně dvě nej – s téměř metrovou délkou jde o největší vystavený automobil a o vůbec nejtěžší exponát ve výstavě – váží totiž více než 18 kg. Někdo mu může přiřadit i třetí, osobní nej: nejkrásnější model,“ říká Portl, který rychle pronikl do světa automobilismu, i když kupodivu sám řidičský průkaz nevlastní. V řadě aut výrobci vychází z reálného předobrazu, ať už historického, nebo současného, jak dokládá model Ford Mustang z roku 1967 a proti němu poslední model Ford Mustang 2015. Ještě více takových modelů najdeme mezi letadly. Především jde o letouny z období druhé světové války, jako jsou například tzv. létající pevnost B-17G, Thunderbolt nebo Mosquito. „Ze soukromé sbírky bylo zapůjčeno největší letadlo výstavy s rozpětím křídel tři metry. Jde o kopii historického letadla – německého průzkumného dvojplošníku Rumpler,“ ukázal Portl ke stropu, kde se vznáší další desítka letadel. Zajímavostí najde návštěvník celou řadu – například nejmenší kvadrokoptéru o hmotnosti pouhých 8 gramů, a naopak největší a nejtěžší loď váží přes 9 kg; auto s benzínovým motorem, náhonem na všechna kola pro nejbrutálnější jízdu po skalách; vrtulníky pro extrémní 3D akrobacii. Návštěvníci během výstavy nebudou jen pasivními pozorovateli. „Jaké pocity zažívá pilot, si může každý vyzkoušet na simulátoru letu. Volně dostupná autodráha poskytne nezapomenutelné chvíle závodníků Formule 1 nebo na demonstračním modelu letadla můžete přijít na kloub tomu, jak pracují směrovka, křidélka a výškovky a jak se stane, že se letadla odlepí od země a letí,“ láká Portl a dodává, že pro ty menší je připraveno velké nástěnné pexeso, omalovánky nebo skládání Lega.     Hlavní budova Slováckého muzea v Uherském Hradišti, Smetanovy sady 179. Vernisáž čtvrtek 7. dubna, výstava potrvá do středy 6. července 2016. Bližší Informace poskytne: Mgr. Pavel Portl, mobil: 777 066 612 Tiskové oddělení: Pavel Princ 774 124 027.  

Tradiční týden plný cestopisných přednášek, které nás zavedou do vzdálených krajů, liduprázdných míst i za krásnou přírodou. Pondělí až pátek začínáme v 18 hod., v sobotu již v 15 hod. Pondělí 25. 11. 2019 CESTA DO PRAVĚKU   Jiří Junek Putování za sopečným sklem Vyprávění o expedici Monoxylon III, která se uskutečnila na přelomu května a června letošního roku. Její účastníci se vydali na replice neolitického člunu z pevninského Řecka až na Krétu. Na své plavbě překonali jen pomocí pádlování úctyhodných 418 km a svým výkonem posunuli poznání o námořní plavbě v mladší době kamenné.   Petr Zítka Jako v neolitu - ukázky štípání kamene Pazourek či obsidián, to jsou nejznámější kameny používané pravěkými lidmi pro výrobu mnoha nástrojů. Petr Zítka nám ukáže, jak se takový kámen štípe, aby z něho vznikl funkční hrot šípu nebo čepel nože.   Úterý 26. 11. Jiří Sladký ÍRÁNSKÉ NEŘESTI, aneb Írán, jak ho možná neznáte Jak se žije v Íránu. Neobvyklý a humornou formou podávaný pohled za oponu země větší než celá střední Evropa nabízí autor dvou knih o současném Íránu, přírodovědec a cestovatel RNDr. Jiří Sladký. Záběr na všední život 75milionové, prudce se rozvíjející země – jak se baví mladí a jak starší, co smějí anebo nesmějí ženy a co muži. Jak by se měl a naopak neměl chovat návštěvník z ciziny. Máme se v Íránu bát? Jak se kouří opium? Tajné a nejtajnější zákulisí života v  Íránu. Zaostřeno na tamní zábavu – čaj, vodní dýmky a opium. Zatímco alkohol je tabu, opium, ale také čaj a pikniky s vodními dýmkami patří k tradiční íránské "zábavné" gastronomii. Pojďme se podívat na všední život, na to, co běžný návštěvník nezahlédne.   Středa 27. 11. Tomáš Grim Poslední opravdová divočina: SEDMÝ KONTINENT Antarktida, Falklandy, Jižní Georgie, Jižní Shetlandy a návdavkem kousek Ohňové země. Na ledový kontinent vstoupilo v celé historii o řádu méně lidí, než jich každoročně navštíví Prahu, a podstatně méně, než jich brouzdá různými kouty „divočiny“ jinde po světě. Antarktida je díky mezinárodním úmluvám a přísné kontrole návštěvnosti skutečně posledním velkým kusem divočiny na Zemi.   Čtvrtek 28. 11. Kuba Frank Povídání o ráji – SRÍ LANKA  Jak se žije v ráji? Srí Lanka nabízí všechno - oceán, džungli, čajové plantáže, vlny na surf, čerstvé tropické ovoce, úžasnou kuchyni a úžasné příjemné lidi. Zajímá vás, kolik čaje nasbírá průměrná Srí Lančanka za den? Jak se chytají vlny a ryby na oceánu? Jaké to je potkat divokého slona v noci? Co všechno člověk uslyší a ochutná? Přednáška, která odpoví na všechny uvedené otázky je zároveň sondou do života místních, jejich kultury i tradic.   Pátek 29.11. AUSTRALSKÝ VEČER   Jiří Junek Čtyři měsíce v Austrálii Nejdříve se podíváme do největšího australského města Sydney a jeho okolí. Dozvíme se, jak se zde žije, cestuje, pracuje i studuje. Navštívíme slavné pláže i nedaleké Blue Mountains. V druhé části přednášky procestujeme jihovýchod Austrálie od Sydney přes Melbourne až po slavnou Great Ocean Road. Navštívíme Snowy Mountains s nejvyšší horou Austrálie Mt. Kosciuszko, legendární Zlatá pole i hlavní město Canberru.   Australské písně a balady Hraje skupina Aussie   „Such is life“ – australští bandité a desperáti Tak jako Amerika měla v 19. století svoje pistolníky, desperáty a bandity, měla je i Austrálie. Tam se jim však říkalo bushrangers a v mnohém se od svých amerických protějšků odlišovali. Dost často měli blíže k lidovým hrdinům a u velké části obyvatel budili značné sympatie. V přednášce navštívíme místa spjatá s takovými jmény, jako byl Kapitán Thunderbolt či Ben Hall. Skončíme u legendy všech legend Neda Kellyho a zjistíme, kolik pravdivého je na jeho slavné větě: Such is life – Takový je život.     Začátky přednášek vždy v 18:00 hodin Přednášková místnost muzea   SOBOTA 30. 11. v 15:00 hodin KLUB MLADÝCH CESTOVATELŮ   Jakub Diblík SRDEČNÁ KEŇA Hledání kvalitní kávy a čaje na Keňských plantážích doplněné poznáváním odlišné kultury, kde nesmělo chybět ani setkání s exotickou zvěří nebo návštěva pobřeží Indického oceánu. Jan Dejdar ZÁPADNÍ AFRIKOU Z MAROKA DO DAKARU Zajímavá cesta z Maroka napříč Saharou, přes nejdelší minové pole na světě, přes dvě divoké nespoutané země, kolem písečných dun i vln oceánu až do nejmenšího afrického státu - Gambie.   Jeroným Stříteský, Marek Doseděl, Šimon Doseděl, Tomáš Potštejnský DIVOKÝ KYRGYZSTÁN A KAZACHSTÁN Povídání o vzdáleném a turisticky neznámém Kyrgyzstánu a jihu Kazachstánu plném drsné panenské přírody, nádherných hor, zelených luk, ale i pouští a tyrkysového nebe.   Promítání filmu EXPEDICE MONOXYLON III 40 minut trvající dokument o cestě na replice neolitického člunu z pevninského Řecka až na Krétu a všech dobrodružstvích s tím spojených.   ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA www.muzeum-myto.cz

Výstava olomouckého malíře Slavoje Kovaříka na zlínském zámku v Galerii Václava Chada představuje retrospektivní pohled do jeho tvorby. Výstava představuje i díla, která ještě doposud nebyla prezentována. Příběh olomouckého malíře Slavoje Kovaříka (1923–2003), někdejšího studenta Školy umění ve Zlíně (1939–1941), byl sice již několikrát popsán, ale přesto nás nadále přitahuje. Což je dáno tím, že autorova rozsáhlá a obtížně zmapovatelná tvorba nám umožňuje objevovat v umělcově odkazu neustále něco nového, vzrušujícího. Podle vyprávění očitých svědků totiž malíř značnou část své práce z období konce čtyřicátých a následujících padesátých let rozdal neznámo komu, část přemaloval a hodně děl zničil. Tento „koloběh“ se pak opakoval i v následujících desetiletích a neskončil ani po jeho velké retrospektivní výstavě, kterou mu v roce 2000 uspořádalo Muzeum umění Olomouc.1/ Po jejím skončení totiž řada významných obrazů i prací na papíře skončila v anonymních soukromých sbírkách a některá díla malíř přemaloval či zničil…2/ Od konce 40. let a v průběhu 50. let se Kovařík věnoval zejména malování krajin a prostých zátiší, kterými byl obklopen ve svém „ateliéru“ – kuchyni. Tradiční malířské náměty ale ztvárňoval osobitým způsobem zcela přirozeně navazujícím na meziválečnou tvorbu jeho velkých uměleckých vzorů – především Pabla Picassa, Emila Filly a rovněž Oskara Domíngueze, s nímž se setkal v roce 1947 při příležitosti jeho olomoucké výstavy.3/ Dnes víme, že malířovo pozoruhodné směřování k ornamentálně-znakovému zpracování všedních motivů patří k podstatným příspěvkům moravské větve českého malířství do poválečného vývoje moderního umění, a že v některých momentech Kovařík dokonce předjímal jeho některé vývojové peripetie. Vedle toho v roce 1955, tedy v době vrcholícího kulturního útlaku, malíř v klauzuře svého „ateliéru“ vytvořil několik ryze geometrických Kompozic a Imaginárních architektur, které na jedné straně předjímaly poetiku tzv. bruselského stylu a na straně druhé rozvíjely odkaz předválečného neoplasticismu. Těchto děl bylo původně mnohem více, jenže malíř je spálil. V 60. letech pak Kovaříkova tvůrčí energie vytryskla jako gejzír hned do několika proudů. Již na jejich počátku můžeme v autorově tvorbě pozorovat sílící zájem o civilizační problematiku a město vůbec. V rozsáhlém volném cyklu olejomaleb Město (1960–1963), inspirovaném rodnou Olomoucí, malíř záhy přetavil její panoráma nejprve do chvějivé horizontálně-vertikální sítě, a následně začal ztvárňovat město jako tajemný labyrint v podobě překrývajících se plošných plánů. Jeho tvorba se tak v roce 1963 ocitla na samé hranici lyrické geometrické abstrakce. Zájem o město se ale u Kovaříka promítl kolem roku 1965 i do dalších poloh. V obrazech „pískových parcel“ a „smetišť“ – autor sám tvrdil, že „smetiště je tím nejvýstižnějším obrazem městské civilizace“ – reagoval na vlnu materiálové abstrakce. Odtud pak malířův zájem směřoval k plakátovacím plochám. V druhé polovině 60. let tak Kovařík vytvořil v českém umění ojedinělou řadu koláží, dekoláží a asambláží. Pochopitelně se tehdy ve světě těmito technikami zabývala celá řada autorů, ale Kovaříkovo specifikum spočívalo v tom, že ve svých dekolážích, často kombinovaných se skriptuálními a gestickými zásahy či přemalbami bílou barvou, využíval „místní materiál“, například výtečné plakáty olomouckého grafika Františka Bělohlávka. Tedy i v této poloze se v umělcově tvorbě znovu setkáváme s jeho reflexí místního genia loci. A konečně, v Kovaříkových dekolážích se zrcadlí dobový, nejen kulturní kolorit do té míry, že je svým způsobem můžeme považovat za syntetizující – byť osobně jistě vyhraněnou – výpověď o tehdejší atmosféře ve společnosti. Vedle obrazových kompozic malíř vytvořil v obdobném duchu odhadem kolem dvou set prací na papíře, které vzaly za své – respektive skončily v kontejneru – při vystěhovávání jeho ateliéru. V 70. letech pod vlivem drasticky změněné kulturně-politické situace se malíř opět stáhl do klauzury svého ateliéru a dál osamoceně pokračoval na rozvíjení svého programu. Kolem roku 1973 se ale v jeho malbě začaly objevovat první zárodky nové malířské etapy. Dynamické, nervní malířské gesto autor poznenáhlu vymaňoval z područí významové roviny obrazu, aby se vzápětí samo stalo plně obsahovou složkou jeho malby. Tento přístup již předjímal následující desetiletí autorovy tvorby, přičemž ale řada obrazových asambláží kombinovaných často s písmem patřila svým existenciálním obsahem k dílům v nejlepším slova smyslu společensky angažovaným a dodnes zneklidňujícím. Na počátku 80. let se vzrušený rukopis tehdy sedmapadesátiletého malíře začal pomalu proměňovat. Už při zběžném pohledu na jeho tehdejší práce je patrné, že autor hledal nové jistoty. Oporu našel, podobně jako na začátku své malířské práce, v krajině. Nicméně malířova dřívější krajinářská zkušenost je v jeho nových olejích přetavena natolik, že malby se stávají výpovědí o krajině jako takové – a nejen o ní. Jsou otiskem Kovaříkových niterných stavů, které zachycoval na plátno či papír při svých téměř každodenních, dlouhých nočních malířských meditacích. Teprve však počátkem 90. let se autorova tvorba začala pravidelněji objevovat na veřejnosti. Nejčastěji však byly vystavovány autorovy práce z 60. a 80. let. Současná výstava retrospektivního rázu je tedy tentokrát zaměřena především na autorova díla z 50. a 60. let, přičemž je třeba zdůraznit, že mnohá díla z 50. let jsou díky historiku umění Davidu Vodovi vystavené vůbec poprvé. A tak tato výstava víceméně komorního charakteru velmi vhodně navazuje na umělcovu poslední retrospektivu, která se uskutečnila před dvaceti lety v Muzeu umění Olomouc. ​ Ladislav Daněk, Olomouc, 2006 / 2018 Informace o výstavě a galerii zde  

Název výstavy je odvozen ze závěru dopisu Josefa Němce, který psal své ženě na přelomu let 1856/1857 z korutanského Villachu. Dopis, který je dnes uložen v archivu Muzea Boženy Němcové v České Skalici, ilustruje upřímný zájem, který oba manželé věnovali po smrti nejstaršího Hynka svým třem dospívajícím dětem. Ojedinělá výstava je koncipována jako obrazový průvodce věnovaný rodině Boženy Němcové, to znamená Josefu Němcovi, dětem a některým vnukům. Pomocí fotografií zachycuje příběh života potomků Boženy Němcové. Ukazuje poprvé její děti jako individuální osobnosti, přibližuje průběh jejich života a názory. Život syna Boženy Němcové Karla a mládí jeho dětí jsou úzce spjaty zejména s jihočeským Táborem, kde s přestávkami po smrti své ženy žil i Josef Němec. Za otcem i bratrem Karlem sem přijížděly i další dvě děti – Jaroslav z Ruska a Dora z Jičína. Pojítkem a laskavým zázemím dětem i vnoučatům Boženy Němcové byla táborská rodina Šechtlů. Manželka zakladatele slavného fotografického rodu Šechtlů Kateřina byla nejen švagrovou Karla Němce, syna Boženy Němcové, ale současně i matkou jeho syna. Obě rodiny pojilo proto i v dalších generacích upřímné přátelství. Dodnes jsou v Šechtlově archivu uloženy širší veřejnosti neznámé fotografie dětí a vnuků Boženy Němcové. Každé dítě Boženy Němcové si s sebou nese svůj příběh, někdy smutný, někdy laskavý, každé dítě prožilo svůj život jinde a za jiných podmínek. Všechny byly po smrti matky nezralé, otec jim byl velkou oporou. Všechny dlouho hledaly své místo v životě, ale nakonec ho našly. Syn Karel prožil velkou část svého života v Táboře. V červnu 1870 zde byl jmenován zahradníkem a zároveň učitelem štěpařství, zelinářství a botaniky v hospodářské škole. Mimo to, že zde založil několik soukromých zahrad, vypracoval i plán na vybudování nové části městských sadů. V roce 1896 vyhrál konkurs na ředitele Zemského pomologického ústavu v Praze – Tróji. Téma, v němž si všichni sourozenci rozuměli, bylo sadařství. Sadařem se na sklonku života stal i mladší Karlův bratr Jaroslav. Ten velmi záhy po smrti matky odešel do Ruska. První roky svého pobytu v Rusku přemýšlel o profesi fotografa. Doufal, že když si zařídí fotografický závod, rychle zbohatne. Brzy však začal uvažovat o profesi učitele. Stal se učitelem kreslení a rýsování na oděské reálce, později byl jmenován inspektorem oděské reálky a po sedmi letech ředitelem gymnázia v Rovně. I Jaroslav se začal horlivě zabývat ovocnářstvím a sadařstvím. V roce 1895 byl vyslán ruským ministrem zemědělství do Spojených států a Kanady, aby se tam seznámil s průmyslovým zužitkováním ovoce. Výsledkem této Jaroslavovy cesty byl rozsáhlý spis Promyšlennoje plodovodstvo v Severnoj Amerike. Jedná se o knihu, jež na čtyřech stech stranách s více než dvěma sty třiceti nákresy ilustruje ovocnářství Severní Ameriky. Dcera Dora se stala učitelkou na soukromé dívčí škole v Jičíně, zůstala svobodná, neboť jako učitelka musela dodržovat celibát, který byl zrušen krátce před její smrtí. Osamělá Dora stejně jako bratři propadla zahradnické vášni. V roce 1890 si v Jičíně pronajala velkou zahradu, kterou v roce 1894 koupila. Na části pozemku si Dora postavila v letech 1910-1911 podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče vilku. Pokračovatelem rodu Boženy Němcové byly děti Karla, dvě manželství, sedm dětí. Pět z nich se narodilo v Táboře. Ale všechny se do Tábora vracely. Vracely se k Šechtlům. Největší díl babiččina talentu a dědečkovy obětavosti zdědila Marie (doma Madla) Němcová. Marie Němcová se věnovala řadě pedagogických aktivit. Začala psát nejen příručky pro práci s dětmi, eseje, hry pro loutková divadla (Princezna Čárypíše), ale společně s redaktorkou časopisu Česká dívka Annou Hlavatou vydávala i knihovnu praktických příruček „Umělecké snahy“. Provdala se za gymnaziálního profesora francouzštiny a němčiny Zdeňka Záhoře. Po své matce Anně Němcové převzala Marie Záhořová práci ve spolku Záchrana. Jako předsedkyni spolku se jí podařilo v roce 1926 dokončit stavbu spolkového domu - Ženského domu Ch. Masarykové - v Praze. Ve spolkovém domě Záchrany našly dívky a ženy z nižších sociálních vrstev, studující, ženy hledající práci nebo bez domova a zaměstnání – hotel, internát, ubytovny, dílny, lékařskou pomoc i zprostředkovatelnu práce. Penzion kryl režii z levného pronájmu lůžek, provozoven a prodeje vlastních výrobků, zejména koberců. Zbytek nákladů byl uhrazen subvencemi, dary a sbírkami. Přátelství s Alicí Masarykovou přivedlo Madlu i k založení spolku Československá YWCA (Křesťanské sdružení mladých žen), kde se stala předsedkyní. Po velkorysém projektu spolkového domu Záchrany se Marie Záhořová také v YWCE soustředila na vybudování vlastního sídla – Dívčího domova v Žitné ulici. Podobné domovy stačila vybudovat i v Brně a v Bratislavě. Marie byla členkou mnoha dalších spolků, například Československého červeného kříže a Československé ochrany matek a dětí. V roce 1921 se Marie Záhořová stala ministerským radou na ministerstvu sociální péče. Měla v referátu péči o děti, matky a opuštěné ženy. Na této netradiční výstavě se pomocí fotografického příběhu dozvíme, že dramatický život, který v její době nebyl obvyklý, žila nejen Božena Němcová. I její děti a někteří vnuci prožili životy, které za sebou zanechaly nesmazatelnou stopu – ať už materiální nebo duchovní. Podstatnou část výstavy tedy tvoří fotografie, jež oproti zvyklostem literárních výstav obsah výstavy nejen ilustrují, ale jsou její nedílnou rovnocennou součástí: každou z fotografií doprovází citát - vyjádření spoluúčastníka nebo dokonce spolutvůrce událostí - a komentář rozšiřující a doplňující informace uvedené v citátu. Nepoložili jsme důraz ani tak na vnímání fotografie po umělecké stránce, i když fotografie Ignáce Šechtla jsou nejen technicky dokonalé, ale i po umělecké stránce vynikající. Ignác Šechtl se snažil na svých snímcích plně zachytit povahu, charakter a pomocí detailů i sociální postavení portrétovaného. Díky tomu mají fotografie velkou vypovídající pramennou hodnotu. Chtěli jsme ukázat, že i fotografii lze číst, a tak je v našem pojetí fotografie na výstavních panelech určena i ke čtení, stává se zde spíše novým druhem pramene než druhem výtvarna. Nevšední výstava nabídne návštěvníkům Ostravského muzea více než 60 panelů s texty, fotografiemi a ilustracemi, které mapují život Josefa Němce a jeho všech čtyř dětí. Přibližuje nám i osud některých vnoučat, zejména Marie Záhořové-Němcové, učitelky, sociální pracovnice a zakladatelky YWCA. Expozice ukazuje, že i jednotliví členové rodiny Boženy Němcové byli vzrušujícími a inspirujícími osobnostmi. Autorkou výstavy je Mgr. Yvetta Dörflová z Památníku národního písemnictví v Praze, který je spolupořadatelem výstavy společně s Muzeem Šechtl & Voseček v Táboře, Muzeum Boženy Němcové v České Skalici a Muzeem textilu UPM v České Skalici. Výstava se koná u příležitosti: ◾210. výročí narození Josefa Němce ◾195. výročí křtu/narození Boženy Němcové ◾160. výročí 1. vydání Babičky ◾95. výročí úmrtí Theodory Němcové