Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou

Počátky železářství na Žďársku jsou svázány s kolonizací krajiny na pomezí Čech a Moravy v pramenné oblasti Sázavy cisterciáckým klášterem ve Žďáře nad Sázavou v polovině 13. století a v obdobích těsně následujících. V tomto období došlo patrně k založení několika železářských hamrů. Jedním z těchto hamrů je tak řečený Šlakhamr, který je v pramenech spojován se jménem Niklase Flexlina, rychtáře v Německém Brodě (nyní Havlíčkově Brodě), nájemcem zmíněného hamru. Současně existovaly další hamry v blízkém Najdeku (tzv. Václavův hamr) v Dolních Hamrech (Fiklův hamr) a Horních Hamrech (Frendlův hamr). Pro vlastní činnost Šlakhamru v období 14.–17.století se dochovalo pouze několik údajů. Tak je roku 1410 mezi škůdci kláštera, kteří neodváděli klášteru patřičné platy, zmiňován i Nicolaus, řečený Flexl, rychtář v Německém Brodě a nájemce hamru. Podle listiny z roku 1357 dostával hamr od pozemkové vrchnosti zadarmo stavební dříví, ovšem za dřevo pro výrobu dřevěného uhlí (palivo) a za železnou rudu musel nájemce platit. Provoz hamru trval až do poloviny 17. století. Pro pozdější období již není hamr zmiňován, vždy jen grunt či tvrz s mlýnem (1694, 1742). Činnost mlýna skončila před druhou světovou válkou. Po dobu protektorátu mlýn pouze šrotoval a k pohonu zařízení sloužil stacionární spalovací motor. V padesátých letech polnosti a ostatní pozemky ve vlastnictví rodiny Brdíčků (kromě parcely mlýna a předzahrádky) přešly do užívání místního JZD.

TMB zakoupilo od původních majitelů objekt v roce 1976. V roce 2000 bylo provedeno statické zajištění objektu a zahájena stavba technologických zařízení hamru. Stavbu dvojice vodních kol a zařízení tzv. chvostového hamru, včetně dalších nezbytných úprav, provedl sekerník p. Josef Kudrna z Dolního Radíkova.