Aktuality

Muzeum JUDr.Otakara Kudrny s informačním střediskem sídlí v renesančním domě na netolickém náměstí. Národopisná výstava, která se konala v Netolicích v roce 1893, dala zřejmě podnět k pozdějšímu vzniku muzea. První písemný návrh na zřízení městského  muzea v Netolicích pochází již z roku 1904. Následovalo další několikaleté jednání a  v roce  1909 byla vydána tištěná výzva ke zřízení muzea. Dne 12. dubna 1913 bylo městské muzeum  zpřístupněno veřejnosti a mělo své sídlo na radnici. V letech 1889 až 1918 byl starostou města JUDr. Otakar Kudrna. Především jeho zásluhou bylo založeno v Netolicích městské muzeum.  Muzejní činnost byla omezena událostmi I. světové války a po vzniku samostatné republiky v roce 1918 se pozvolna opět začala rozvíjet. Expozice muzea byla ve dvou místnostech na radnici. Městské muzeum spravoval  lékárník František Krause a ředitel školy Rudolf Hampl. V roce 1926 byli pověřeni správou muzea učitelé Ludvík Kohout a František Řezanka. V roce 1928 se správy tohoto městského muzea ujal JUDr. Otakar Kudrna, který jej spravoval do roku 1936. Jeho nástupcem se stal Adolf Černý, odborný učitel, který v roce 1943 ukončil zápis sbírek do knih a provedl jejich inventarizaci. JUDr. Otakar Kudrna (1853-1940) byl  nejen  advokátem, ale i nadšeným archeologem, historikem, etnografem i archivářem. Sbíral rozličné historické a  národopisné památky převážně z netolického kraje, které shromažďoval ve svém domě č. 248 na náměstí v Netolicích. Ve své poslední vůli z roku 1939 ustanovil rozdělení svého majetku. Univerzálním dědicem se stal synovec JUDr. O. Kudrny. Dále zde stanovil zřídit nadaci pro správu svých sbírek s názvem „Nadace netolického muzea JUDr. Otakara Kudrny“, aby jeho sbírky byly zachovány  pro budoucí generace. Nadaci odkázal svou sbírku starožitností, sbírku pohlednic, poštovních známek a cenin, železničních lístků, zbraní, výšivek, šatů, knih, keramiky apod. a dům č. 248 v Netolicích  pro uložení těchto sbírek. Správu nadace a muzea JUDr. O.Kudrny spravovalo kuratorium, které bylo složeno ze zástupců rodiny - synovců (zemřelého JUDr. O. Kudrny 1940) Otakara Kudrny a Jaromíra Kudrny a zástupců města a některých úřadů. Členem kuratoria se stal i Adolf Černý, odborný učitel.  V Netolicích byla dvě muzea: Městské muzeum – umístěno v budově radnice a Muzeum JUDr. Otakara Kudrny – umístěno v jeho domě na náměstí č. 248. Na návrh odborného učitele Adolfa Černého v červnu 1947 rozhodlo plénum  MNV v Netolicích ve své veřejné schůzi věnovat sbírky městského muzea kuratoriu musea Dr. Otakara Kudrny v Netolicích. Ještě téhož roku byla muzea  sloučena v jedno  a přístupno veřejnosti s názvem  Muzeum Dr. Ot. Kudrny. Muzeum bylo podle městské kroniky slavnostně otevřeno Adolfem Černým a JUDr. Otakarem Kudrnou ml., který zanechal významnou stopu v dějinách netolického muzea. Na podzim 1947 bylo muzeum uzavřeno za účelem přestavby. V důsledku politických změn po II. světové válce byla  v roce 1950 rozhodnutím KNV v Českých Budějovicích a   Místního národního výboru v Netolicích  zavedena na muzeum a nadaci národní zpráva a majetek byl zestátněn.  V letech 1947 až 1951 byla prováděna velká stavební oprava domu, jeho vnitřních částí a rohové části podloubí. Práce organizovalo nejen vedení kuratoria, ale zejména JUDr. O.Kudrna ml. Investice do budovy muzea převážně hradil stát prostřednictvím památkové péče, KNV, ministerstva kultury a osvěty a ministerstva školství. Muzeum bylo znovu otevřeno 1.5.1954, autorem expozice byl tehdejší správce Jaromír Kudrna. Doba jeho působení byla pro netolické muzeum velkým přínosem, vytvořil též řadu fotografických dokumentů o Netolicích. Před rokem 1960 z rozhodnutí vedení města musel z muzea nedobrovolně odejít.        O historii muzea a zachování jeho sbírek se významně zasloužili zejména dobrovolní správci: odb. učitel Adolf Černý, JUDr. Otakar Kudrna ml., Jaromír Kudrna. V roce 1960 převzala správu muzea první placená pracovnice B.Vobořilová. V dalších letech působily ve vedení muzea M.Burdová, ing.Jana Trajerová a D. Liščáková. Muzeum neslo v průběhu let různé názvy: Muzeum Dr.Ot. Kudrny, Okresní muzeum Dra.Otakara Kudrny, Městské muzeum v Netolicích.  V roce 1990 byl muzeu vrácen název Muzeum JUDr.Otakara Kudrny v Netolicích. Zřizovatelem muzea je Město Netolice.

Regionální muzeum a galerie umístěné v areálu bývalého cisterciáckého kláštera přibližně 40 km severně od Plzně. Stálá expozice obsahuje vzdělanost a kulturu, národopis a život ve městech. Přístupný je i kostel s ambitem. historie Mariánské Týnice Poutnímu areálu v Mariánské Týnici patří mezi skvosty architektury středoevropského baroka nepochybně významné  postavení.  Dějiny poutního  místa v Týnici jsou však podstatně starší. Souvisí s působením cisterciáckého kláštera, založeného v nedalekých Plasech knížetem Vladislavem II. v roce 1144. Obec Týnici získal klášter v roce 1230 a brzy poté je zde doložen kostel s uctívanou sochou Panny Marie. Živá poutní úcta k "P. Marii od anděla pozdravené" zde přetrvávala i v dalších stoletích a kvetla i po husitských válkách, kdy okolní kraj náležel světské vrchnosti.  Klášter se pokoušel získat poutní místo  nazpět a podařilo se mu to teprve roku 1613. Barokní rozkvět a zvelebování poutního místa započalo až  ve  druhé  polovině 17. století,  po  konsolidaci v  předchozí době rozchváceného klášterního hospodářství. V té době nechal opat Ondřej Trojer týnický kostel přestavět a zvětšit, připojil k němu ambitové nádvoří se zvonicí a založil v Týnici proboštství. Trojerův nástupce, opat Evžen Tyttl, byl znalcem a příznivcem umění a jedním z nejvelkorysejších stavebníků českého baroka. Do služeb získal Jana Blažeje Santiniho, génia středoevropského vrcholného baroka. Dle Santiniho projektů byla na panství kláštera postavena řada vynikajících staveb, které podstatně přispěly ke kulturnímu výrazu kraje. Do Mariánské Týnice navrhl Santini novostavbu celého poutního areálu s proboštstvím, založenou na prostorově i objemově jedinečné a velmi komplikované, do detailů propracované kompozici. Stavba započatá roku 1711 byla  dokončena   až   ve  druhé  polovině 18. století. Klášter však byl roku 1785 zrušen dekretem Josefa II. a majetek byl spravován Náboženským fondem. Od roku 1826 byl v majetku Metternichů. Nevyužíván pro žádné účely, postupně chátral. V letech 1920 - 1922 došlo ke zřícení centrální kopule kostela. Díky zásluze architekta Hanuše Zápala byly provedeny první záchranné práce.    Od roku 1952 je v prostorách proboštství zřízeno regionální muzeum, které postupně začalo uskutečňovat rekonstrukce objektu. K těm nejvýznamnějším však došlo až počátkem 90. let, nejprve v části proboštství (obnova východní a západní věže a fasáda), potom k nákladné a obtížné rekonstrukci kostela.                 

Muzeum Napajedla láká jak malé návštěvníky na stálou expozici hraček, tak i ty dospělé na dočasné výstavy a historické stálé expozice. V Muzeu Napajedla můžete zhlédnout stálou expozici Hřiště hraček, která vám hravou, interaktivní formou přiblíží legendární hračky designérky Libuše Niklové a Alfréda Kluga, které se dlouhodobě vyráběly a stále vyrábějí v podniku Fatra Napajedla. Autorem expozice je syn Libuše Niklové, známý výtvarník Petr Nikl, který ji navrhl jako "Člověče nezlob se!", kde si děti i dospělí mohou sami s hračkami hrát.   Dále jsou zde k vidění stálé expozice Fatra v čase - 80 let továrny v nápadité kostce, Příběh města - úvodní edice skutečností a výjimečností z dějin Napajedel a Slavia, příběh továrny - více než stoletá historie firmy s ukázkou historických motorů. Muzeum Napajedla disponuje unikátním audiovizuálním sálem, ve kterém pořádá dočasné výstavy - historické, spolkové, výtvarné.    

Starý židovský hřbitov patří k nejstarším židovským pohřebištím na světě a spolu se Staronovou synagogou nejvýznamnější památku pražského Židovského Města. Byl založen v první polovině 15. století. Nejstarší náhrobek pochází z roku 1439, poslední pohřeb se konal o 348 roků později. Areál hřbitova byl během staletí vícekrát rozšiřován, ale jeho plocha přesto nestačila potřebám Židovského Města. Zesnulí tak byli ukládáni do země v až deseti vrstvách nad sebou. Na hřbitově se nachází na 12 000 náhrobních kamenů, mnohé s poutavou zvířecí i rostlinnou symbolikou. Nejvýznamnější pohřbené osobnosti učenec a pedagog, rabi Jehuda Leva ben Becalel, zvaný rabi Löw (zemřel r. 1609) učenec a básník Avigdor Kara (zemřel r. 1439) stavitel Pinkasovy synagogy Aharon Mešulam Horovic (zemřel r. 1545) primas pražského Židovského Města a stavitel Maiselovy synagogy Mordechaj Maisel (zemřel r. 1601) renesanční učenec, historik, matematik a astronom David Gans (zemřel r. 1613) sběratel hebrejských rukopisů a tisků rabín David Oppenheim (zemřel r. 1736) Cestovatelský magazín National Geographic jej řadí mezi deset turisticky nejzajímavějších hřbitovů světa. Návštěvnické info Součást prohlídkového okruhu: Židovské muzeum v Praze a Pražské Židovské Město. Bezbariérový přístup: ano (vstup východem u Klausové synagogy)

Staronová synagoga v Praze je jedna z nejstarších synagog v Evropě, která se stále používá k náboženským obřadům. Zároveň je jednou z nejstarších dochovaných synagog ve střední Evropě a také nejstarší dochovanou stavbou Josefova. Vznikla někdy ve druhé polovině třináctého století, ještě na původních náplavkách Starého města pražského (v průběhu 13. století došlo ke zvýšení úrovně Starého města o 1–3 m jako součást protipovodňového opatření). Dříve se zvala Novou, protože v dnešní ulici Dušní existovala Stará synagoga. Později byla vystavěna synagoga nazvaná Nová škola a tak vznikl název Staronová synagoga. V historických materiálech se setkáváme též s názvem Velká škola. Ke vzniku synagogy se váže i vznik židovského hřbitova Židovská zahrada, na Novém městě pražském. Synagoga se postupně stává centrem Židovského města. V jejím okolí vzniká volné prostranství, které je využíváno jako tržiště, či sem lidi chodí prát prádlo. Tento prostor plní též funkci protipožární, protože pokud hoří okolní domy, plameny nemohou přeskočit na synagogu. http://www.synagogue.cz/ Stálé expozice v Jeruzalemské synagoze Stálá expozice  „Židovská obec v Praze od roku 1945 po dnešek“  představuje dosud neznámou poválečnou  historii  Židovské obce v Praze a za pomoci unikátních fotografií, dokumentů  a dokumentárních filmů zachycuje klíčové okamžiky  její existence od konce druhé světové války až do současnosti. Výstava je  realizována Židovskou obcí v Praze, za finanční podpory  Magistrátu hl.města Prahy a Nadace Židovské obce v Praze. Stálá expozice  nazvaná „Židovské památky a jejich rekonstrukce po roce 1989“ ukazuje návštěvníkům  průběh oprav a rekonstrukcí židovských památek spravovaných Židovskou obcí v Praze formou fotodokumentace, grafickými  a audiovizuálními zdroji informací. Varhany Jeruzalémské synagogy opět hrají Reportáž České televize o opravě varhan v Jeruzalémské synagoze – http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/188934-varhany-jeruzalemske-synagogy-opet-hraji/