Aktuality

V srdci obce Vlčnov, kde probíhá každoročně tradiční jízda králů je stylově zasazená expozice přibližující různorodost ilegální výroby alkoholu v černých pálenicích. Výstavní prostor staré stodoly doplňuje řada inštrumentů a dokumentů souvisejících s pálením datujících se do minulého století. Muzeum bylo v roce 2011 oceněno I. místem v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis v kategorii – Muzejní počin roku 2010. Muzeum Lidových pálenic ve Vlčnově bylo v roce 2011 oceněno I. místem v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis v kategorii – Muzejní počin roku 2010. Tradiční lidové kultuře je v České republice věnována poměrně velká pozornost. Poněkud stranou zájmu však stála oblast podomácké výroby pálenek ve vesnickém prostředí. Dané téma bylo sice zpracováváno v různé míře řadou autorů v odborné i populárně naučné literatuře, přesto jeho soubornější prezentace veřejnosti dlouho chyběla. Snad prvním výrazným počinem se stala v roce 1992 výstava Moravského zemského muzea v Brně o historii a současnosti pálení destilátů, kterou její autorka Helena Beránková nazvala „Už máte vypálené?“. Tato výstava byla velmi úspěšná a sklidila vřelý ohlas návštěvníků v téměř dvou desítkách muzeí u nás i v zahraničí. Bohužel, jak už to bývá u většiny putovních expozic, po jejím skončení byly exponáty vráceny svým majitelům a její dílčí prohlídka je možná již jen z převážně písemných, archivních či fotografických materiálů. Proto se zrodila v roce 2006 v hlavách dvou přátel a kolegů ze Slováckého muzea v Uherském Hradišti Jiřího Severina a Ivo Frolce myšlenka zřídit specializované muzeum lidových pálenic se stálou expozicí. Od úmyslu po jeho realizaci však vedla dlouhá a poměrně trnitá cesta. Hledání vhodných prostor pro nové muzeum bylo úspěšné díky podpoře tehdejšího hejtmana Zlínského kraje Libora Lukáše, vstřícnosti starosty Vlčnova Jana Pijáčka a následnému partnerství s obcí Vlčnov. Provedené terénní výzkumy a sběry ukázaly, že získat ilegální destilační přístroje bude obtížné a skutečně se tak podařilo jen v ojedinělých případech. Černé pálení bylo a dosud je poměrně častým jevem, ale obavy z trestního postihu (do konce roku 2009, kdy došlo ke změně legislativy a přehodnocení trestného činu na přestupek) logicky bránily majitelům k jakémukoliv zveřejnění a tedy i vystavování jejich mnohdy velmi zajímavých podomácky vyrobených přístrojů. Bylo tedy nutné spolupracovat s policií, úřady a soudy na území několika příhraničních krajů a tímto způsobem získávat do sbírky státem zabavené nelegální kompletní pálenice či jejich části. Následovalo studium archivních pramenů, literatury a zpracování scénáře expozice ve spolupráci s další členkou autorského týmu Martou Kondrovou rovněž ze Slováckého muzea. Zájem o problematiku se rozšířil na celé moravsko-slovenské pomezí a Slovácké muzeum získalo dva další partnery – Centrum tradičnej kultúry v Myjave a Trenčianske múzeum v Trenčíne. Toto partnerství a podpora Zlínského a Trenčínského kraje pak umožnily získat potřebnou finanční dotaci z Evropského fondu regionálního rozvoje v rámci Programu příhraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007–2013. Ke slavnostnímu otevření Muzea lidových pálenic ve Vlčnově dne 15. května 2010 se podařilo shromáždit, zpracovat a vystavit kolem tří desítek kompletních destilačních přístrojů a jejich částí, velké množství dalších potřeb souvisejících s pálením, nádob, vinět a dokumentů. Textové panely, vydané drobné tisky, publikace, hudební i obrazové snímky pak dokreslují minulost i současnost podomácké výroby ovocných pálenek a jiných destilátů. Tímto však rozvoj expozice zdaleka nekončí. Sbírka bude i v dalším období rozšiřována, exponáty doplňovány a obměňovány. Ve výstavních i venkovních prostorách muzea budou pro návštěvníky připravovány různé doplňkové tématické kulturní akce tak, aby se sem měl návštěvník důvod stále vracet

Dějinné souvislosti zrodu moravské kultury 9. století na jednom místě. Památník Velké Moravy je umístěn u dochovaných základů velkomoravského kostela ve Staré Městě „Na Valách“. Součást objektu tvoří multimediální expozice. Památník Velké Moravy ve Starém Městě v poloze „Na Valách“ byl vybudován nad základy hřbitovního kostela z 9. století objeveného archeologem Vilémem Hrubým roku 1949. Církevní stavbu obklopovalo ve velkomoravském období rozsáhlé pohřebiště. Pohřbeni zde byli jak příslušníci velkomoravské nobility s bohatou výbavou se zbraněmi a šperky, tak i lidé chudí, zemědělci a řemeslníci. Doposud zde bylo prozkoumáno přes 2000 hrobů, což z pohřebiště „Na Valách“ činí nejrozsáhlejší nekropoli Velké Moravy. Některé z hrobů v blízkosti základů někdejšího kostela jsou zachovány na původních místech. Památník Velké Moravy je od roku 1969 národní kulturní památkou a je mu tedy ze strany státu a Zlínského kraje věnována zásadní ochrana a péče. Současně je vytvářen prostor pro to, aby nadčasové kulturní a historické hodnoty této lokality byly specifickými muzejními metodami a postupy zpřístupněny nejširším vrstvám společnosti, zejména mladé generaci, jako významný zdroj informací o prvním státním útvaru západních Slovanů – Velké Moravě a jeho vyspělé kultuře. Vzhledem k tomu, že od svého otevření v roce 1969 neprošel objekt památníku výraznější opravou a modernizací, byla v letech 2008–2009 provedena jeho generální rekonstrukce, v závěru roku 2009 završená instalací moderní multimediální expozice, která odpovídá současným výstavním trendům a potřebám tuzemských i zahraničních návštěvníků. Dnem 16. ledna 2010 byl památník opětovně otevřen pro veřejnost. Oproti sezónnímu provozu před rekonstrukcí bude památník otevřen celoročně. Realizátorem projektu se stalo Slovácké muzeum v Uherském Hradišti jako správce této národní kulturní památky a příspěvková organizace Zlínského kraje. Multimediální expozice nahradila již neaktuální a poněkud zastaralou expozici z roku 1985. Využívá dvou desítek figurín v životní velikosti k modelaci výjevů života a práce našich předků na velkomoravském hradisku. Zhlédneme zde repliky dobových oděvů, obuvi, vzácných šperků, pracovních nástrojů a dalších nálezů z archeologických výzkumů, jež ve Starém Městě probíhají již déle než století. Autoři této expozice doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc. z Moravského zemského muzea a Mgr. Miroslav Vaškových, Ph.D. ze Slováckého muzea ve spolupráci s architektem Svatoplukem Sládečkem ponechali v centru pozornosti návštěvníků základy velkomoravského kostela a na přilehlé ploše pohřebiště názorně přiblížili metody archeologické práce. Nová expozice je pak založena na příběhu jednoho konkrétního člověka, pojmenovaného archeology Mojslav, pohřbeného v 9. století na pohřebišti ve Starém Městě „Na Valách“. Příběh je představen v podobě historických dioramat. Ty jsou tvořeny konkrétními postavami v životní velikosti a zachycují základní dějinné okamžiky Velké Moravy, ale také prezentují veškeré životní aktivity obyvatel 9. století. Díky Mojslavovi se návštěvníci dozvědí vše o Velké Moravě, počínaje jeho dětstvím, přijetím mezi bojovníky, až po úmrtí – mimochodem, právě u hrobu bojovníka, který byl v minulosti poblíž základů velkomoravského kostela objeven, bude také celá expozice končit, návštěvníci k hrobu sestoupí a tak se s celým výstavním okruhem rozloučí. Muzejní expozici doplňuje úvodní film režiséra Rudolfa Chudoby, elektronický průvodce i počítačové animace s tématikou Velké Moravy na dotykových obrazovkách. I díky nim mají návštěvníci možnost se podrobně seznámit s dějinami Velké Moravy, rovněž uvidí 3D modely rekonstruovaných kostelů, opevnění i rozsah někdejšího Veligradu. Nechybí ani prezentace na velké obrazovce, na které jsou představeny osobnosti, které se podílely na archeologických nálezech Velké Moravy, i samotné nálezy. Nepřetržitý provoz Památníku umožnil rozšířit programovou nabídku o přednášky pro veřejnost a zejména o výukové programy pro školní mládež a studenty. Krátkou reportáž naleznete na: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10153307805342300.1073742226.85398412299&type=1 Náklady spojené s rekonstrukcí dosáhly výše přibližně 30 milionů korun. Na financování obnovy této významné národní kulturní památky se podílel Zlínský kraj společně s grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu. Podporu při budování expozice poskytlo Moravské zemské muzeum v Brně.

Muzeum JUDr.Otakara Kudrny s informačním střediskem sídlí v renesančním domě na netolickém náměstí. Národopisná výstava, která se konala v Netolicích v roce 1893, dala zřejmě podnět k pozdějšímu vzniku muzea. První písemný návrh na zřízení městského  muzea v Netolicích pochází již z roku 1904. Následovalo další několikaleté jednání a  v roce  1909 byla vydána tištěná výzva ke zřízení muzea. Dne 12. dubna 1913 bylo městské muzeum  zpřístupněno veřejnosti a mělo své sídlo na radnici. V letech 1889 až 1918 byl starostou města JUDr. Otakar Kudrna. Především jeho zásluhou bylo založeno v Netolicích městské muzeum.  Muzejní činnost byla omezena událostmi I. světové války a po vzniku samostatné republiky v roce 1918 se pozvolna opět začala rozvíjet. Expozice muzea byla ve dvou místnostech na radnici. Městské muzeum spravoval  lékárník František Krause a ředitel školy Rudolf Hampl. V roce 1926 byli pověřeni správou muzea učitelé Ludvík Kohout a František Řezanka. V roce 1928 se správy tohoto městského muzea ujal JUDr. Otakar Kudrna, který jej spravoval do roku 1936. Jeho nástupcem se stal Adolf Černý, odborný učitel, který v roce 1943 ukončil zápis sbírek do knih a provedl jejich inventarizaci. JUDr. Otakar Kudrna (1853-1940) byl  nejen  advokátem, ale i nadšeným archeologem, historikem, etnografem i archivářem. Sbíral rozličné historické a  národopisné památky převážně z netolického kraje, které shromažďoval ve svém domě č. 248 na náměstí v Netolicích. Ve své poslední vůli z roku 1939 ustanovil rozdělení svého majetku. Univerzálním dědicem se stal synovec JUDr. O. Kudrny. Dále zde stanovil zřídit nadaci pro správu svých sbírek s názvem „Nadace netolického muzea JUDr. Otakara Kudrny“, aby jeho sbírky byly zachovány  pro budoucí generace. Nadaci odkázal svou sbírku starožitností, sbírku pohlednic, poštovních známek a cenin, železničních lístků, zbraní, výšivek, šatů, knih, keramiky apod. a dům č. 248 v Netolicích  pro uložení těchto sbírek. Správu nadace a muzea JUDr. O.Kudrny spravovalo kuratorium, které bylo složeno ze zástupců rodiny - synovců (zemřelého JUDr. O. Kudrny 1940) Otakara Kudrny a Jaromíra Kudrny a zástupců města a některých úřadů. Členem kuratoria se stal i Adolf Černý, odborný učitel.  V Netolicích byla dvě muzea: Městské muzeum – umístěno v budově radnice a Muzeum JUDr. Otakara Kudrny – umístěno v jeho domě na náměstí č. 248. Na návrh odborného učitele Adolfa Černého v červnu 1947 rozhodlo plénum  MNV v Netolicích ve své veřejné schůzi věnovat sbírky městského muzea kuratoriu musea Dr. Otakara Kudrny v Netolicích. Ještě téhož roku byla muzea  sloučena v jedno  a přístupno veřejnosti s názvem  Muzeum Dr. Ot. Kudrny. Muzeum bylo podle městské kroniky slavnostně otevřeno Adolfem Černým a JUDr. Otakarem Kudrnou ml., který zanechal významnou stopu v dějinách netolického muzea. Na podzim 1947 bylo muzeum uzavřeno za účelem přestavby. V důsledku politických změn po II. světové válce byla  v roce 1950 rozhodnutím KNV v Českých Budějovicích a   Místního národního výboru v Netolicích  zavedena na muzeum a nadaci národní zpráva a majetek byl zestátněn.  V letech 1947 až 1951 byla prováděna velká stavební oprava domu, jeho vnitřních částí a rohové části podloubí. Práce organizovalo nejen vedení kuratoria, ale zejména JUDr. O.Kudrna ml. Investice do budovy muzea převážně hradil stát prostřednictvím památkové péče, KNV, ministerstva kultury a osvěty a ministerstva školství. Muzeum bylo znovu otevřeno 1.5.1954, autorem expozice byl tehdejší správce Jaromír Kudrna. Doba jeho působení byla pro netolické muzeum velkým přínosem, vytvořil též řadu fotografických dokumentů o Netolicích. Před rokem 1960 z rozhodnutí vedení města musel z muzea nedobrovolně odejít.        O historii muzea a zachování jeho sbírek se významně zasloužili zejména dobrovolní správci: odb. učitel Adolf Černý, JUDr. Otakar Kudrna ml., Jaromír Kudrna. V roce 1960 převzala správu muzea první placená pracovnice B.Vobořilová. V dalších letech působily ve vedení muzea M.Burdová, ing.Jana Trajerová a D. Liščáková. Muzeum neslo v průběhu let různé názvy: Muzeum Dr.Ot. Kudrny, Okresní muzeum Dra.Otakara Kudrny, Městské muzeum v Netolicích.  V roce 1990 byl muzeu vrácen název Muzeum JUDr.Otakara Kudrny v Netolicích. Zřizovatelem muzea je Město Netolice.

Moravská galerie v Brně je výjimečná šíří svého záběru. Jako jediné muzeum umění v České republice se zabývá výtvarnou kulturou zcela komplexně. Pracuje jak s volným uměním, tedy malbou, kresbou, grafikou a plastikou od nejstaršího období po současnost, tak s fotografií, užitým uměním, grafickým designem a architekturou. Moravská galerie v Brně je druhým největším muzeem umění v České republice. Moravská galerie v Brně vlastní čtyři architektonicky pozoruhodné budovy: Pražákův palác, Uměleckoprůmyslové muzeum, Místodržitelský palác a Jurkovičovu vilu. Společně s vídeňským Muzeem užitého umění (MAK) spravuje Rodný dům Josefa Hoffmanna v Brtnici u Jihlavy. Prezentuje výtvarnou kulturu území České republiky v evropském kontextu, a to jak ve stálých expozicích, tak prostřednictvím krátkodobých výstav. S tímto úsilím souvisí i spolupráce s řadou tuzemských i zahraničních institucí a účast na mezinárodních projektech. V celosvětovém měřítku má z aktivit Moravské galerie v Brně největší význam Mezinárodní bienále grafického designu pořádané od roku 1963. Výstavy i expozice obohacuje doprovodný program ve formě přednášek, komentovaných prohlídek výstav, dílen, koncertů a performancí koncipovaný pro všechny návštěvnické skupiny. Zvláštní důraz je kladen na dětské publikum, ať už se jedná o individuální návštěvníky nebo organizované skupiny. O otevřenosti muzea svědčí i zřízení kolekce uměleckých děl pro nevidomé a slabozraké a na ni vázané výstavní projekty. Pražákův palác, Husova 18, Brno Uměleckoprůmyslové muzeum, Husova 14, Brno Místodržitelský palác, Moravské náměstí 1a, Brno Rodný dům Josefa Hoffmanna, náměstí Svobody 263, Brtnice Jurkovičova vila, Jana Nečase 2, Brno - Žabovřesky

Regionální muzeum a galerie umístěné v areálu bývalého cisterciáckého kláštera přibližně 40 km severně od Plzně. Stálá expozice obsahuje vzdělanost a kulturu, národopis a život ve městech. Přístupný je i kostel s ambitem. historie Mariánské Týnice Poutnímu areálu v Mariánské Týnici patří mezi skvosty architektury středoevropského baroka nepochybně významné  postavení.  Dějiny poutního  místa v Týnici jsou však podstatně starší. Souvisí s působením cisterciáckého kláštera, založeného v nedalekých Plasech knížetem Vladislavem II. v roce 1144. Obec Týnici získal klášter v roce 1230 a brzy poté je zde doložen kostel s uctívanou sochou Panny Marie. Živá poutní úcta k "P. Marii od anděla pozdravené" zde přetrvávala i v dalších stoletích a kvetla i po husitských válkách, kdy okolní kraj náležel světské vrchnosti.  Klášter se pokoušel získat poutní místo  nazpět a podařilo se mu to teprve roku 1613. Barokní rozkvět a zvelebování poutního místa započalo až  ve  druhé  polovině 17. století,  po  konsolidaci v  předchozí době rozchváceného klášterního hospodářství. V té době nechal opat Ondřej Trojer týnický kostel přestavět a zvětšit, připojil k němu ambitové nádvoří se zvonicí a založil v Týnici proboštství. Trojerův nástupce, opat Evžen Tyttl, byl znalcem a příznivcem umění a jedním z nejvelkorysejších stavebníků českého baroka. Do služeb získal Jana Blažeje Santiniho, génia středoevropského vrcholného baroka. Dle Santiniho projektů byla na panství kláštera postavena řada vynikajících staveb, které podstatně přispěly ke kulturnímu výrazu kraje. Do Mariánské Týnice navrhl Santini novostavbu celého poutního areálu s proboštstvím, založenou na prostorově i objemově jedinečné a velmi komplikované, do detailů propracované kompozici. Stavba započatá roku 1711 byla  dokončena   až   ve  druhé  polovině 18. století. Klášter však byl roku 1785 zrušen dekretem Josefa II. a majetek byl spravován Náboženským fondem. Od roku 1826 byl v majetku Metternichů. Nevyužíván pro žádné účely, postupně chátral. V letech 1920 - 1922 došlo ke zřícení centrální kopule kostela. Díky zásluze architekta Hanuše Zápala byly provedeny první záchranné práce.    Od roku 1952 je v prostorách proboštství zřízeno regionální muzeum, které postupně začalo uskutečňovat rekonstrukce objektu. K těm nejvýznamnějším však došlo až počátkem 90. let, nejprve v části proboštství (obnova východní a západní věže a fasáda), potom k nákladné a obtížné rekonstrukci kostela.