Zaměření

Pro výstavní síň byly během roku 2004 zrekonstruovány prostory bývalé knihovny. Slavnostní otevření proběhlo v pondělí 17.1. 2005. Pro výstavní síň byly během roku 2004 zrekonstruovány prostory bývalé knihovny. Slavnostní otevření proběhlo v pondělí 17.1. 2005. Pořádají se tu výstavy výtvarného i muzejního charakteru.

Na rohu uličky V brance ve vchodu do bývalého židovského ghetta se nachází tzv. "Samsonův dům", č.p.233 OTEVÍRACÍ DOBA: po - pá: 9.00 - 17.00 hodin so,ne: zavřeno VSTUPNÉ:  jednotné vstupné 10,- Kč  děti do 6ti let zdarma a matky s dětmi do 5 let zdarma vstupné též v rámci vstupenky do muzea Galerie Samson Cafée je nekuřácká kavárna, kde si lze objednat několik druhů kávy, čaje, a dalších nápojů. V pokladně je možný nákup uměleckých předmětů a drobných dárků. Pořádají se zde výstavy převážně regionálních výtvarníků, literární a hudební autorské večery, autogramiády a prezentační akce našeho muzea      Historie objektu  Na rohu uličky V brance ve vchodu do bývalého židovského ghetta se nachází tzv. "Samsonův dům", č.p.233. Objekt patřil rodině Samsonů, která ve městě žila v 16. a 17. století, jejíž členové zastávali v Rakovníku významné úřady. Nejznámější byli pravděpodobně Bartoloměj a Diviš Samsonové plnící funkce (mimo dalších) také rakovnických primátorů.  Dům č.p. 233 patří k nejstarším dochovaným stavbám ve městě. Při opravách byla na domě odkryta renesanční sgrafita znázorňující výjev ze života biblického Samsona. Dochovaná výzdoba a architektura interiéru svědčí o renesanční původu přední části budovy. Na snímku z Vysoké ulice (OM č.p. 540) z přelomu 19. a 20. století je dobře vidět vchod do přízemního krámu. Vpravo v patře se ještě dochovalo malé renesanční okno, které bylo po opravách nahrazeno větším.  Sgrafity bylo ve městě zdobeno více domů (na náměstí a v Trojanově ulici), ale veškerá výzdoba byla zničena ve 2. polovině 19.století.  Objekt č.223 před rekonstrukcí Budova Galerie Samson Cafée se sgrafity Galerie Samson Cafée - otevření dětského muzea Indiánské odpoledne v Galerii Samson Cafeé - MŠ z Olešné

Palác Kinských je významnou rokokovou stavbou v Praze na Staroměstském náměstí. Stojí na jeho východní straně poblíž pomníku Jana Husa, vedle Domu U kamenného zvonu. Roku 1949 se stal palác Kinských sídlem sbírky grafiky Národní galerie v Praze. Umění Asie (ze sbírek Národní galerie v Praze, 1. patro paláce Kinských) Palác Kinských na Staroměstském náměstí v Praze je od roku 2010 - po přesídlení ze Zámku Zbraslav - mimo jiné sídlem Sbírky umění Asie a Afriky Národní galerie v Praze. Kurátorky této sbírky připravily pro návštěvníky ucelenou přehlídku starého i současného umění Asie. V centru Prahy může návštěvník obdivovat expozici představující nejvýznamnější umělecké soubory archaického čínského umění, buddhistického sochařství, tibetské votivní obrazy zvané thankgy, islámskou keramiku a umění kovu, japonské dřevořezy a ilustrované knihy a starou i moderní čínskou malbu.    Sbírka umění Asie a Afriky NG v Praze Sbírka umění Asie a Afriky, jež v roce 2015 oslavila 63 let své existence v rámci Národní galerie v Praze, spravuje 13 574 předmětů původem z Japonska, Číny, Koreje, Tibetu, jižní a jihovýchodní Asie, islámské kulturní oblasti a Afriky. Vedle Náprstkova muzea, které je součástí Národního muzea, je Národní galerie jedinou veřejnou institucí zaměřující se na sbírání, studium a prezentaci asijského umění v České republice. Svým rozsahem a významem patří Sbírka umění Asie a Afriky k předním kolekcím podobného materiálu ve střední a východní Evropě. V západní Evropě bychom mohli najít paralely například v kolekcích institucí jako jsou Musée Cernuschi v Paříži, Museum für Ostasiatische Kunst v Berlíně, Museum für Ostasiatische Kunst v Kolíně nad Rýnem nebo Ashmolean Museum v Oxfordu. Od svého založení v roce 1952 pod vedením dr. Lubora Hájka Sbírka systematicky buduje soubory krásných i užitých umění výše zmíněných oblastí a rozšiřuje je cílenými nákupy, převody z jiných veřejných institucí, stejně jako odkazy a dary soukromých sběratelů. Zásadní význam Sbírky proto spočívá v tom, že relativně přesně dokumentuje obraz sběratelství asijského umění v českých zemích přibližně od poloviny 19. století do současné doby. Kulturní výměna a styky českých zemí s oblastmi východní Asie jsou také jedním ze stěžejních témat, jehož zpracovávání a prezentaci se Sbírka ve své odborné činnosti věnuje. Sídlem Sbírky je po přesídlení ze Zámku Zbraslav, kde byla její stálá expozice instalována v letech 1998–2009, nyní palác Kinských na Staroměstském náměstí. V prvním patře zde mohou návštěvníci shlédnout expozici představující nejvýznamnější umělecké soubory Sbírky, k nimž patří archaické čínské umění, buddhistické sochařství, čínské a japonské předměty užitého umění, tibetské votivní obrazy zvané thankgy, islámská keramika a umění kovu, japonské dřevořezy a ilustrované knihy a stará i moderní čínská malba. V prezentaci těchto souborů se Sbírka nesnaží o vyčerpávající historický či umělecko-historický přehled, nýbrž staví především na představení unikátních mistrovských děl jednotlivých kultur s poukazem na jejich původní společenský kontext na jedné straně a jejich recepci v evropském prostředí na straně druhé.

Významná středověká památka Staré a Velké Moravy (8. - 10. st.). Sídlo velkomoravských králů a pravděpodobné místo působení sv. Cyrila a Metoděje. Archeologická expozice s velmi cennými nálezy. Vyhlídková věž. Krásná příroda. Národní kulturní památka. V 8. a 9. století velkomoravský hrad s rozsáhlým podhradím na ostrovech v řečišti toku Moravy o celkové rozloze až 50 ha. Významné místo počátků naší státnosti. Místo možného působení slovanských věrozvěstů sv. Konstantina - Cyrila a sv. Metoděje. Místo nazývané Morava (grad Morava) nebo starobylé město Rasticovo (urbs antiqua Rastizi). Základy knížecího paláce a 12 kamenných kostelů, pohřebiště s celkovým počtem přes 2.500 objevených hrobů, pozůstatky mohutného valu, kůlových mostů. Vynikající stálá archeologická expozice. Přírodní rezervace Skařiny, meandry řeky Moravy, krásy fauny a flóry. Kulturní akce pro děti, mládež i dospělé. Neopakovatelné kouzlo spojení historie, kultury a přírody. Místo aspirující o zápis na listinu UNESCO.

Hrad založili Bítovští z Lichtenburka ve 20. letech 14. století. Od r. 1617 se připomíná již jako pustý. Ve sklepeních obou hradních paláců se nacházejí expozice mučírny a šenku hradní posádky. V době prázdnin zde vystupují skupiny historického šermu Hrad Cornštejn  (Zornstein) stojí na strategické poloze západní strany kopcovitého výběžku ze tří stran obtékaného řekou Dyjí, poblíž výšinného sídliště z pozdní doby kamenné. Jeho jméno je odvozeno z německého  Zorn  (hněv) a   Stein   (kámen, skála), tím měla být vyjádřena síla i pevnost hradu. Vznikl na původně zeměpanském území, jež náleželo k hradu Bítovu a které přešlo koncem 13. století jako trvalá zástava do rukou panského rodu Lichtenburku. Pro posílení předpolí hradu Bítova, k ochraně cesty spojující Bítov s Vranovem a konečně jako sídlo pro své potomky nechal Raimund z Lichtenburka se souhlasem krále Jana Lucemburského někdy ve 20. létech 14. století postavit hrad Cornštejn. Poprvé se uvádí v listině moravského markraběte Karla z 31 května 1343, na jejímž základěsměli Raimundovi synové Smil a Čeněk rozdělit bítovské léno s hrady Bítovem a Cornštejnem na tři díly. V polovině 14. století vznikl o hrad spor mezi Líchtenburky a pány z Hradce, avšak k roku 1363 se Lichtenburkovéopět uvádějí jako jeho držitelé. Původně nevelký hrad s palácem a nádvořím nechal Jindřich z Lichtenburka v 2. polovině 14. stoleti rozšířit o věnec ohrazený parkánovou hradbou. Daleko více se však do podoby hradu zapsal Jan z Lichtenburka a Cornštejna, který zesílil opevnění Cornštejna v 1. třetině 15. století novým předhradím s hospodářskými a administrativními budovami a zesílenými vstupními branami. Na severozápadní straně nádvoří tehdy také vyrostl nový palác. Roku 1422 se o dobytí hradu pokoušeli husité. Mocenské postavení Lichtenburku vzrostlo ve 40. letech 15. století do té míry. že Jan z Lichtenburka dokázal vést boj se sousedními Rakousy, a dokonce vzdorovat i římskému králi Fridrichovi III. V polovině 15. století držel Cornštejn Hynek z Lichtenburka a na Bítově, který odmítl přísahat věrnost králi Jiřímu z Poděbrad a podporován papežem Piem II. zahájil v roce 1463 otevřenou vzpouru. Cornštejn se proto logicky stal terčem útoku královského vojska. Jedenáctiměsíční obléháni Cornštejna (1464-1465), řízené hejtmanem Oldřichem Mládencem z Miličína, se stalo politickou událostí evropského významu, neboť za vzpurným Lichtenburkem stál samotný papež. Nakonec však byl Cornštejn vyhladověn, Hynkovi z Lichtenburka konfiskován a lénem udělen pánům Krajířúm z Krajku. Wolfgang Krajíř z Krajku, který si na králi Vladislavu Jagellonském vymohl převod cornštejnského panství do svobodného držení, hrad opravil a nově opevnil V sedle jižně od hradu tehdy vyrostlo moderní předsunuté opevnění s dělovými baštami. Oba hradní paláce byly modernizovány. Po roce 1526 hrad opět přechází do vlastnictví Lichtenburku, pánu na Bítově. Za jejich panství bylo v roce 1542 opevnění Cornštejna na základě usnesení moravského zemského sněmu v souvislosti s tureckým nebezpečím naposled posíleno. Roku 1576 se Cornštejn jako součást bítovského panství dostal do rukou Štrejnu ze Švarcenavy. kteří přestali sídlo udržovat. Hrad tak zpustl. Mezi dalšími majiteli se vystřídali Jankovšti z Vlašimi (1617), hrabata z Daunu (1788) a Haasové z Hasenfelsu (1912). Na základě Benešových dekretu byl hrad v roce 1945 zestátněn. Nynější podoba hradu je výsledkem jeho rozsáhlé rekonstrukce, kterou v 70. letech 20. století provádělo tehdejší Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně. Rekonstrukce či dostavba nebyla dokončena a v polovině 80. let byl hrad převeden do správy Jihomoravského muzea ve Znojmě, které nyní zajišťuje nejnutnější sanační práce, umožňující zpřístupnění zříceniny veřejnosti.