Seznam muzeí

Pokud vás zajímá historická technika, u nás si přijdete na své - historické automobily a motocykly, kola, tramvaje či lokomotivy z různých období. To vše a další exponáty naleznete v libereckém Technickém muzeu Technické muzeum Liberec se nachází v prostorách pavilonu G bývalých Libereckých výstavních trhů (LVT) . Jedná se o muzeum soukromé, které bylo veřejnosti otevřeno v září 2014.

Technické muzeum v Brně představuje historii řemesel, průmyslu a techniky na našem území. Muzeum nabízí patnáct stálých expozic a nechybí ani aktuální výstavy a řada dalších akcí, které fascinující svět techniky přibližují návštěvníkům. Muzeum se zabývá dokumentací vývoje vědy a techniky a průmyslové výroby v širokém rozsahu téměř tří desítek oborů – počínaje řemeslnou výrobou a konče moderní výpočetní technikou.   Za zmínku stojí např. dokumentace významných osobností vědy a techniky, jejichž pozůstalosti jsou trvalým zdrojem poučení a inspirace (např. pozůstalost V. Kaplana, F. Píška a V. Lista).   V depozitářích jsou uloženy doklady o výrobě automobilů na Moravě, autentická vozidla brněnské Zbrojovky, prostějovského Wikovu, kopřivnické Tatry, doklady o výrobě vodních a parních turbín, včetně turbín vyráběných v První brněnské strojírně.   V muzeu nechybí ani vývojová řada fotopřístrojů moravské provenience, radiopřijímače, kancelářská technika, technika domácnosti či řemeslná technika – kovářství, kolářství, holičství, truhlářství a mnoha dalších. Ve stálé expozici Kabinetu elektronové mikroskopie je k vidění celkem devět elektronových mikroskopů. Nejstarším exponátem je Tesla BS 242, první sériově vyráběný mikroskop v tehdejším Československu.   Svůj sbírkový fond prezentuje formou muzejních expozic a výstav, které pořádá samostatně nebo ve spolupráci s jinými institucemi včetně zahraničních. Muzeum dále pořádá např. konference a přednášky, rozvíjí ediční činnost, věnuje soustavnou pozornost práci s veřejností, především s dětmi a mládeží.   Stranou zájmů pracovníků muzea nezůstaly ani historické výrobní objekty v místě své původní existence – technické památky. V současné době jich muzeum spravuje šest. Jsou umístěny v jihomoravském regionu. Jsou to Stará huť v Josefově s expozicí železářství, Kovárna v Těšanech s expozicí kovářství a kolářství, Větrný mlýn v Kuželově s expozicí větrného mlynářství, Vodní mlýn ve Slupi s expozicí mlynářské techniky, Areál čs. opevnění a železné opony v Šatově a Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou s expozicí hamernictví.   K dispozici je návštěvníkům také Technická herna. Je to zařízení, které návštěvníkovi umožňuje seznamovat se zábavnou formou s různými zákony fyziky a jejich technickými aplikacemi.

Kovárna se nachází na náměstí v Těšanech nedaleko od Brna. Zdejší zajímavostí navíc je, že z obce Těšany pocházela postava Maryši z proslulého dramatu bratří Mrštíků. Kovárna se nachází na náměstí v Těšanech, jihovýchodně od Brna. Kovárna byla součástí vrchnostenského dvora, který je připomínán již v roce 1377. Současnou podobu vtiskla kovárně přestavba z roku 1700. Kovárna má vzhled přízemní čtyřkřídlé budovy ve slohu venkovského baroka s podsíní a zahrádkou. V objektu jsou instalovány expozice kovářství a kolářství s příslušným venkovským interiérem. Těžiště expozice tvoří kovářská dílna, odpovídající svým vybavením a uspořádáním druhé polovině 19. století. Tvoří ji dvouohnišťová výheň s dvěma původními měchy a širokým otevřeným komínem, kovadlinou a kovářským ponkem. Interiér doplňuje kovářské nářadí. V hospodářských budovách jsou instalovány ukázky velkých kusů kovářské práce, bran, pluhů, částí zemědělských povozů a drobné výrobky kovářů. Na expozici kovářství navazuje kolářská dílna představující základní technologie, typické výrobky a nářadí tohoto dnes již mizejícího řemesla. Technologie kolářského řemesla je prezentována základní kolářskou prací – výrobou kola, a to v jednotlivých pracovních fázích. Instalaci doplňují základní nástroje a pomůcky. Závěr expozice představuje upravené kovářovo obydlí zařízené dobovým nábytkem, nádobím a dalšími domácími pomůckami. Kovárna několikrát do roka ožívá kulturními a společenskými akcemi. Nejvýznamnější z nich jsou Národopisné slavnosti Těšany – dědina na pomezí spojené se soutěží Mladý těšanský kovář a konají se na přelomu srpna a září. V roce 1999 byla v Těšanech s úspěchem obnovena tradice Babských hodů. Vedle kovárny tvoří architektonické skvosty obce též zámek z konce 17. století, sochy sv. Dominika a sv. Gottharda z roku 1773 a farní kostel sv. Barnabáše, postavený v letech 1897-1906. Obec proslula jako dějiště románu Maryša bratří Mrštíků. Hrdinka románu vlastním jménem Marie Turková se dožila 76 let a je pochována na místním hřbitově, kde je dosud možné spatřit její hrob. V obci se pěstuje víno a v minulosti proslula chovem koní. V obci oblíbené cyklisty je možno navštívit několik restaurací. 

Stará huť v Moravském krasu představuje historii zpracování železa na našem území. Kromě objektu vysoké železářské pece nabízí památka také stálou muzejní expozici s názornými ukázkami. Objekty Staré huti jsou umístněny v Josefovském údolí u Křtinského potoka přibližně 3 kilometry východně od Adamova. Jsou pozůstatkem hutnického komplexu, který zde nechal počátkem 18. století vybudovat kníže Jan Adam z Liechtensteina. Vysoká pec byla vystavěna v roce 1746, koncem 18. století pak byla přestavěna. Podnik se zaměřoval na výrobu pro armádu. Koncem 19. století však byl pro nerentabilnost uzavřen. V roce 1971 byla zahájena rekonstrukce areálu, který později převzalo TMB. Po dokončení v roce 1984 byla otevřena i expozice. Památkový areál státní technické rezervace Stará huť se rozkládá na ploše téměř 12 hektarů. Dominantou celého areálu je vysoká dřevouhelná železářská pec, jejíž mohutná stavba o základně 12 x 12 metrů dosahuje desetimetrové výše. Expozici doplňují dvě menší pece na pálení vápna, rampy, bývalá modelárna nazývaná Kameňák a obytná budova. V budově bývalé modelárny je instalována expozice Železářství střední části Moravského krasu. Přízemí budovy je věnováno počátkům metalurgie železa, v poschodí je pozornost zaměřena na vysoké pece, které byly v Moravském krasu budovány od poloviny 17. století, a zvláště pak vlastnímu objektu a provozu hutě. Jsou zde instalovány modely, z nichž mnohé jsou pohyblivé, ukázky místních rud, archeologické nálezy, litinové výrobky atd. Součástí aktivit TMB jsou příležitostné experimentální a ukázkové tavby v replikách slovanských železářských pecí, které byly odkryty v okolí na více jak patnácti lokalitách. V areálu vzniká i muzeum kusových železářských pecí pod širým nebem.

Šlakhamr je kovářská dílna, která využívá obrovského kladiva poháněného mlýnským kolem. Stavení se nachází v malebném údolí a je tak ideálním cílem k výletu. Počátky železářství na Žďársku jsou svázány s kolonizací krajiny na pomezí Čech a Moravy v pramenné oblasti Sázavy cisterciáckým klášterem ve Žďáře nad Sázavou v polovině 13. století a v obdobích těsně následujících. V tomto období došlo patrně k založení několika železářských hamrů. Jedním z těchto hamrů je tak řečený Šlakhamr, který je v pramenech spojován se jménem Niklase Flexlina, rychtáře v Německém Brodě (nyní Havlíčkově Brodě), nájemcem zmíněného hamru. Současně existovaly další hamry v blízkém Najdeku (tzv. Václavův hamr) v Dolních Hamrech (Fiklův hamr) a Horních Hamrech (Frendlův hamr). Pro vlastní činnost Šlakhamru v období 14.–17.století se dochovalo pouze několik údajů. Tak je roku 1410 mezi škůdci kláštera, kteří neodváděli klášteru patřičné platy, zmiňován i Nicolaus, řečený Flexl, rychtář v Německém Brodě a nájemce hamru. Podle listiny z roku 1357 dostával hamr od pozemkové vrchnosti zadarmo stavební dříví, ovšem za dřevo pro výrobu dřevěného uhlí (palivo) a za železnou rudu musel nájemce platit. Provoz hamru trval až do poloviny 17. století. Pro pozdější období již není hamr zmiňován, vždy jen grunt či tvrz s mlýnem (1694, 1742). Činnost mlýna skončila před druhou světovou válkou. Po dobu protektorátu mlýn pouze šrotoval a k pohonu zařízení sloužil stacionární spalovací motor. V padesátých letech polnosti a ostatní pozemky ve vlastnictví rodiny Brdíčků (kromě parcely mlýna a předzahrádky) přešly do užívání místního JZD. TMB zakoupilo od původních majitelů objekt v roce 1976. V roce 2000 bylo provedeno statické zajištění objektu a zahájena stavba technologických zařízení hamru. Stavbu dvojice vodních kol a zařízení tzv. chvostového hamru, včetně dalších nezbytných úprav, provedl sekerník p. Josef Kudrna z Dolního Radíkova.

Větrný mlýn holandského typu, který se tyčí na kopci nad Kuželovem na Horňácku, je krásným dokladem historie. Součástí prohlídky je i zařízení mlýna je jeho přilehlé stavení. Větrný mlýn se nachází na nezalesněném hřbetu Bílých Karpat jihovýchodně nad obcí Kuželov a jihozápadně od Velké nad Veličkou. Je jedním z mála dodnes zachovalých větrných mlýnů tzv. holandského typu. Byl pravděpodobně postaven v roce 1842 a více než sto let sloužil zemědělcům z Kuželova, Hrubé Vrbky a dalších vesnic. V roce 1946 ustala jeho činnost úplně. V roce 1973 byl převeden do správy TMB, které provedlo jeho rekonstrukci a renovaci. Mlýn byl znovu uveden do provozuschopného stavu, ovšem již jako muzejní exponát. Celý areál je ponechán v původním prostředí s téměř zachovanou původní architekturou umožňující ukázkový provoz. Mlýn má kuželovitou kamennou konstrukci, která nese střechu se šindelovou krytinou. Střecha je uložena otočně a natáčena kolem svislé osy mlýna tak, aby větrné kolo bylo vždy nastaveno proti větru. Má čtyři křídla upevněná na konci hlavní hřídele. Vedle mlýna stojí přízemní budovy hospodářských stavení. Původní technické zařízení, umístěné ve třech podlažích mlýna (palečné a cévové kolo v nejvyšším podlaží, mlecí zařízení v druhém podlaží, moučnice s prosévacím zařízením v přízemí), dokládá technologický systém tzv. českého mlýnského složení. Vlastní mlecí zařízení se skládá ze dvou mlýnských kamenů. Horní běhoun je možno nadzvedávat a měnit mezeru podle způsobu mletí. V přízemí je postavena i zděná pec na pečení chleba. Do přízemí vedou dvoje dveře pro případ, že by se před některými z nich otáčelo větrné kolo. V přilehlých obytných a hospodářských budovách je zřízena expozice horňáckého bydlení a místního způsobu malovýrobního hospodaření z přelomu 19. a 20. století. Je zde vystaven soubor zemědělského nářadí a zařízení dokumentující tradiční zemědělské výrobní postupy. Součástí expozice je i ukázka různých nástrojů používaných k údržbě strojního zařízení mlýna, kterou většinou prováděl sám mlynář. Každoročně v červenci se v prostorách památky konají některé z pořadů tradičních "Horňáckých slavností".

Vodní mlýn ve Slupi na Znojemsku je se svými čtyřmi funkčními mlýnskými koly nejen chloubou, ale i technickou raritou. Mlýn se nachází asi 15 kilometrů jihovýchodně od Znojma. Objekt je pozoruhodnou renesanční stavbou velkomlýna se čtyřmi funkčními vodními koly a mlýnským náhonem. Svým rozsahem a architektonickým ztvárněním je opravdu ojedinělou a zajímavou technickou památkou. Vzhledem k rekonstrukčním pracem v interiéru a tvorbě nové expozice byla pochůzková trasa upravena. Těžiště prohlídky spočívá ve vlastních prostorách mlýna, kde si návštěvník může prohlédnout v ukázkovém provozu čtyři kompletní výrobní celky – staročeské mlýnské složení, kašník, amerikánské a válcové mlýnské složení. Na nich lze sledovat celý proces mletí obilí. Každoročně v měsíci září se před památkou za spolupořadatelské účasti TMB koná setkání tradičního lidového řemesla a folklorních souborů pod názvem "Slavnosti chleba". V červnu 2009 byla v národní kulturní památce volního mlýna otevřena nová stálá expozice Vývoj mlynářství. Tato expozice se umístila na 1. místě ocenění Gloria musealis v kategorii Muzejní počin roku 2009.

Areál československého opevnění v Šatově se zpřístupněným pěchotním srubem MJ-S3 "Zahrada" nabízí ukázku dochované dobové vojenské techniky. Součástí areálu jsou objekty stálého těžkého opevnění v obci Šatov a jejím bezprostředním okolím, budované v letech 1935–1938 k ochraně státních hranic, z nichž některé byly využívány armádou i v poválečném období. Zpřístupněný pěchotní srub MJ-S3 "Zahrada" je uveden do podoby z osmdesátých let, včetně maskovacího nátěru používaného na objektu v tomto časovém období. Objekt je vybaven původní výzbrojí a výbavou používanou zde v letech 1960–1999, včetně dvou pevnostních kanónů vz. 44/59. Druhým srubem v areálu je MJ-S 2 "Úvoz", který je však nepřístupný pro veřejnost, možná je prohlídka pouze jeho exteriéru. Objekt bude zvenku uveden do podoby z posledních let využívání Armádou České republiky. K památce náleží také několik lehkých objektů vz. 37 typu A a typu E. Dva lehké objekty typu A jsou situovány mezi pěchotní sruby a budou příležitostně zpřístupňovány pro veřejnost (provoz bude zajišťován členy Klubu vojenské historie a Vojensko-historických jednotek). Zájemcům o další informace doporučujeme publikaci Utajené pevnosti – Československé opevnění z let 1935–1938 na jižní Moravě. Podrobnosti o knize a další informace o pevnostních muzeích v ČR najdete na internetových stránkách: http://www.armyfort.com/ - Infocentrum. Zde jsou k dispozici rovněž odkazy na internetové stránky dalších pevnostních muzeí.

Třebechovické muzeum betlémů je odborným pracovištěm specializujícím se na dokumentaci statických a mechanických betlémů. Nabízí muzeím a soukromým sběratelům odborné poradenství při restaurování mechanických betlémů. Muzeum v Třebechovicích existuje již od r.1925 díky nadšení a píli třebechovického rodáka Viléma Koleše (1869 – 1944), který pro muzeum získával sbírkové předměty darem od spoluobčanů. O sbírkách a historii města pravidelně informoval ve  vlastivědném sborníku Staré Třebechovice. Muzeum se postupem času vyprofilovalo jako specializované muzeum betlémů, a to především zásluhou manželů Vaclíkových. TMB je jediným zařízením svého druhu v České republice a také v Evropě. V současné době spravuje  muzeum městské sbírky a sbírkový fond betlémů. Nejvzácnějším předmětem městských sbírek je ručně psaný  iluminovaný Literátský graduál z r. 1559. Sbírkový fond betlémů tvoří více než 300 betlémů zhotovených z nejrůznějších materiálů, pocházejících z tradičních i netradičních betlémářských oblastí. Nejcennějším betlémem je Proboštův mechanický betlém.