Kata Sedlak | Dětství

08. 03. 2019 - 22. 04. 2019

Slovenská fotografka Kata Sedlak proměnila svoje každodenní mateřství do fotografické eseje, plné absolutní důvěry a blízkosti domova. Autorka hledáčkem svého fotoaparátu zachycovala nezkrotnou intenzitu dětských emocí, prožitků a vzájemných vztahů.

Automatické, neoriginální, příliš osobní, sentimentální, bez nadhledu, kýčovité. Těmito slovy se prvoplánově vybízí hodnotit fotografování vlastních dětí. A dokonce to pokládat za umění a prezentovat se tím v galerii? Ano, u fotografování Katy Sedlak je objektivní pouze objektiv. Autorka totiž nefotí děti, ale dětství.

V každodenní rutině starostí o domácnost, spokojenost a rozvoj dětí najednou autorka objevuje zajímavou kompozici, moment pro vznik obrazu. Bez zaznamenávání prvních krůčků, prvního vypadnutého zubu či oslavy narozenin, vytváří atlas dětství, do kterého ji děti pouští. Do jejich „tady a teď“, do nezastavitelného toku prožívání. Do emocí, které autorka abstrahuje do polocelků, nadhledů a podhledů. S vodou, oblohou i bezpečím domova. Zastavuje tak unikátní okamžiky sžívání se se světem, sebou samým i svými blízkými, kdy z nich vyzařuje jejich dětská odevzdanost i bezprostřední radost z vlastních objevů. Kdy mladší z bratrů Alan provází dobrodružstvími svého o rok staršího autistického bratra Olivera. A oba dynamicky obklopují přemýšlivou jemnost a pnutí Stellina dospívání.

A tak, místo vytváření reprezentativního fotografického alba pro návštěvy, volí Kata Sedlak k zachycení dětství intimní jazyk spoluprožívání. Fascinovaná vnitřní silou rodinných vztahů dokumentárně zaznamenává jednotlivé okamžiky. Vrství je na sebe, až vznikne plynoucí příběh, jehož univerzálnost převažně zvýrazňuje „odbarvením skutečnosti“, až do jeho „černobílé esence“. Otvírá tak osobní prostor s denně přibývajícími událostmi a na vytvoření portrétu dětské duše, zcela odevzdané přítomnému okamžiku, jí stačí pouze pár metrů čtverečních. 

Výběrem z tvorby z let 2013 – 2019 nás přivádí na křehkou „Pevninu detstva“, která v nás tiše pluje dál. S vědomím jejích vlastních slov, že to nejpodstatnější, co může svým dětem jako jejich matka předat, je láska k životu.

Veronika Markovičová, kurátorka