Nenačítá se Vám mapa? Zkuste si zapnout JavaScript.

Zobrazit stránku muzea

Krzysztof Miller | Objektiv revoluce

Leica Gallery Prague, o.p.s.

08. 11. 2019 - 05. 01. 2020

Výstava nejlepších snímků polského dokumentaristy připomene ikonické okamžiky roku 1989 a místa, kde revoluce a konflikty probíhaly i v následujících dekádách.

Rok 1989 byl přelomem nejen pro Polsko a celý náš region, ale také pro Krzysztofa Millera. Z amatérského fotografa, který dokumentoval demonstrace Nezávislého svazu studentů, se stal profesionálním fotoreportérem jednoho z nejdůležitějších deníků ve svobodném Polsku. Dokumentoval společenské a politické změny v Polsku, průběh sametové revoluce v Československu a krvavý převrat v Rumunsku. 

V letech 1990–2008 zachytil řadu válečných konfliktů, oběti masakrů a hladu. Byl na téměř 60 zahraničních cestách, na řadu míst se vracel několikrát. Fotil mj. v Rumunsku, Iránu, Gruzii, Náhorním Karabachu, Bosně, Chorvatsku, Tádžikistánu, Afghánistánu, Kambodži, tureckém Kurdistánu, Abcházii, JAR, Čečensku, Rwandě, Burundi, Zairu, Kosovu, Kongu, Iráku, Ugandě, Jižním Súdánu a Keni. 

Krzysztof Miller zvěčnil přelomové okamžiky a hlavní konflikty 20. století – o tom vyprávějí fotografie na výstavě. Snímky představují nejen obraz současného světa, ale také vnímavého a výjimečného fotoreportéra, který díky své citlivosti dokázal zachytit obyčejného člověka a jeho každodennost. 

Demonstrace, velké události, války. Krzysiek se stal skutečným fotoreportérem, spojoval touhu po adrenalinu s chladným kalkulem profesionála. Jeho fotky nejsou kanonické, spíše nezvykle naléhavé. Informují o tom, co se právě děje, ale jsou zároveň nezapomenutelné. Krzysiek se nepokládal za umělce, fotoreportáž měla dokumentovat a ne tvořit novou skutečnost. V práci byl klidný, soustředěný, sebejistý – ale také plný úcty k lidem, které fotil. Nesmělý introvert, jak o sobě sám mluvil, dokázal svým fotoaparátem dodat váhu každému příběhu. Plnil záběry štěstím i neštěstím, díval se do očí obětem válek i králům života. 

Krzysztof Miller dostal v roce 1989 svou šanci a nepromarnil ji. Jeho snímky to nejsou jen fotografie, ale především historie.

Byl zvědavý, chtěl být lidem blízko. I když někdy stál  trochu bokem, tak jen proto, aby viděl víc. „Jestli chceš fotit, neboj se toho,“ říkal.

 

Waldemar Gorlewski, Beata Łyżwa-Sokół, Katarzyna Puchalska, kurátoři výstavy


Vyhledat muzeum


Aktuality

Můj otec Antonín Kratochvíl

11. 05. 2020 - 06. 09. 2020
Leica Gallery Prague, o.p.s.

Výstava fotografií otce a syna: Antonína a Michaela Kratochvílových vznikla při natáčení dokumentu Andrey Sedláčkové "Můj otec Antonín Kratochvíl". Fotograf Antonín Kratochvíl (*1947 v Lovosicích) se proslavil svými unikátními černobílými portréty světových celebrit i dokumentárními fotografiemi z válek a katastrof, míst nezměrné lidské nouze a utrpení. Mezi mnoha jeho oceněními jsou i čtyři z World Press Photo v několika různých kategoriích. Časopis American Photo ho zařadil mezi sto nejvýznamnějších fotografů světa. Jak se do jeho stylu, promítal i jeho vlastní turbulentní život, to zkoumá v celovečerním dokumentárním filmu „Můj otec Antonín Kratochvíl“ režisérka Andrea Sedláčková. Antonín Kratochvíl emigroval z totalitního režimu Československa v roce 1967 a se svým tehdy ještě nenarozeným synem Michaelem, dnes také fotografem, se poprvé setkal až po dlouhých devatenácti letech. Právě Michael ve filmu odhaluje otcovu tvorbu i minulost ve snaze znovu propojit rodinné vztahy přerušené železnou oponou. Při natáčení se oba fotografové rozhodli své putování od USA po ukrajinský Černobyl samostatně zdokumentovat a výsledné fotografie představit na společné výstavě v Leica Gallery Prague, která je partnerem tohoto dokumentárního filmu. 

Přečíst více





Dejte muzeu od 1 do 5 bodů. Čím více bodů, tím větší spokojenost.