Hrad Seeberg

Svým návštěvníkům nabízí rozsáhlé exposice presentující dějiny hradu,  černou kuchyni, či výstavu "Ze života porcelánového šálku". Prostory hrázděné barokní stodoly, kolny a věžového špejcharu v předhradí jsou naopak věnovány lidové kultuře, zemědělství a řemeslům chebského venkova v 19. století. V létě hrad Seeberg pravidelně ožívá při dnes již tradičním Historickém jarmarku či roku 2015 poprvé uspořádaném Festivalu vína. Ke zdejšímu programu patří každoročně též koncerty nejrůznějších žánrů a tematická odpoledne pro děti i dospělé.

Historie hradu Seeberg sahá až do dob štaufské dynastie. Předpokládaný vznik hradu ve 3. čtvrtině 12. století souvisí s tehdejším územním rozvojem Svaté říše římské a zároveň dokládá dějinná specifika historického Chebska, jež se tehdy jako samostatné říšské území postupně proměňovalo ve vzorový model štaufské rodové državy [*1]. Zásadní roli při tom sehráli právě ministeriálové, původně nesvobodní a na panovníkovi závislí služebníci, kteří se stali výhradními správci tehdejšího Chebska, kde od 12. století budovali síť vlastních opevněných sídel. Smyslem této vojensko-správní soustavy v okolí chebské falce byla také kultivace zdejší řídce osídlené krajiny, což z ministeriálních hradů současně činilo centra intensivní kolonisace. Od 13. století však chebská ministerialita své dominantní postavení paralelně s úpadkem štaufské moci a následným interregnem postupně ztrácí a hegemonem rozpadajícího se historického Chebska se tak stává město Cheb, ovládané početným a silným patriciátem vzešlým rovněž z řad ministeriálů. Monopol na tuto oblast městu potvrdila zástava Chebska českému králi, kvůli níž se z oblasti značná část ministeriálů vázaných na říši a císaře postupně vytratila. Listina Ludvíka IV. Bavora ze 4. října 1322, jíž bylo říšské léno Chebsko zastaveno Janu Lucemburskému za 20 000 hřiven stříbra, je současně první písemnou zmínkou o hradu [*2]. 

Ve stejné době patřil hrad Seeberg pravděpodobně již městu Cheb, jemuž Karel IV. roku 1349 udělil právo spravovat hrad prostřednictvím vlastního úředníka. Roku 1434 věnoval císař Zikmund Lucemburský hrad Seeberg svému věrnému služebníkovi, říšskému kancléři, chebskému a loketskému purkrabímu Casparu Schlickovi. Ten hrad o dva roky později předává svým bratřím a už v 60. letech 15. století hrad koupí získávají další majitelé, tentokrát významná chebská patricijská rodina Junckerů, kteří v Seebergu nechali vystavět kostel sv. Wolfganga. Následně hrad po dlouhou dobu drží příslušníci původně ministeriálních rodů von Neiperg (vlastně „z Neubergu“ – dnes Podhradí u Aše) a von Brand, které o hrad připravila až třicetiletá válka. Během ní se na Seebergu usazuje velitel chebské posádky Veit Dietrich von Steinheim. Jeho zásluhou byl celý hrad obnoven poté, co byl Švédy 7. dubna 1648 dobyt, vyrabován a vypálen.

Roku 1703 se hrad včetně přilehlého panství vrátil opět do majetku města Cheb, pod jehož správou se proměňuje v poplužní dvůr a v hradním paláci je následně zřízena ubytovna chudých tkalců a nádeníků. Teprve na počátku 20. století vzešel z kruhů vlastivědných a národopisných badatelů okolo časopisu „Unser Egerland“ impuls k záchraně chátrající historické památky, načež byl hrad pod vedením městského stavebního rady Josefa Paschera od roku 1907 postupně renovován. Již v květnu 1915 byla na hradě otevřena výletní restaurace v historickém stylu, která se brzy stala oblíbeným cílem lázeňských hostů a výletníků z širokého okolí [*3].  

Stejnému účelu hrad sloužil ještě do poloviny 50. let. Později však opět chátrá a teprve v polovině 80. let přiměl jeho neutěšený stav skupinu nadšenců zachránit hrad před demolicí. Zásluhou ředitele Městského muzea Františkovy Lázně PhDr. Pavla Stříbrného, jenž si obnovu hradu vzal za vlastní, se podařilo tento záměr prostřednictvím veřejných financí realizovat a hradní komplex, doplněný historickou sýpkou a kolnou, tak byl roku 1990 opět zpřístupněn veřejnosti.

[*1] Kubů, František. Štaufská ministerialita na Chebsku. Cheb: Chebské muzeum, 1997, s. 21.
[*2] Siegl, Karl. Schloß Seeberg im Egerlande. Eger: Stadtgemeinde Eger, 1915, s. 7-8.
[*3] John, Alois. Burg Seeberg. Unser Egerland. Eger, 1916, XX. Jg. (Heft V.): s. 37-40.