Výstava Keltské železářství
Muzeum Nové Strašecí (Muzeum T. G. M. Rakovník)
17. 05. 2019 - 21. 06. 2019
Jak se těžila ruda, co bylo pražení a jak vypadaly pravěké „vysoké pece“? To vše se můžete dozvědět na naší výstavě s názvem „Keltské železářství“. Panely s texty oživují originální keltské výrobky zapůjčené Oblastním muzeem v Lounech.
Železné rudy jsou velmi běžné, avšak železo bylo posledním kovem starověku, který byl vytaven. Technologie tavby byla objevena zřejmě již v pozdním 3. tisíciletí př. Kr. Chetity, ale po mnoho století zůstávalo železo vzácným, téměř mystickým materiálem. V pozdní době bronzové již někteří metalurgové znali technologii výroby železa, ale jeho užití bylo velmi omezené. Sloužilo hlavně k výrobě drobných nástrojů (dlátka, rydla) a ozdob.
Přestože z doby halštatské máme zachováno mnoho železných předmětů jak ze sídlištních objektů, tak z hrobových výbav, přímé doklady hutnictví železa u nás téměř chybí nebo jsou sporné. Jednou z možností je, že artefakty byly na naše území dováženy a zde pak dále upravovány. Velmi pravděpodobně však nebyly hutě doposud v archeologických situacích rozpoznány.
Plně rozvinutou železářskou výrobu u nás musíme spojovat až s dobou laténskou. Četné železné předměty se tehdy staly běžnou součástí každé domácnosti. Po Čechách vzniklo několik větších železářských center u výchozů železných rud, téměř průmyslového charakteru, se stovkami pecí pro tavbu, odkud byl nový kov distribuován do ostatních osad a později také do nově zakládaných oppid, která potřebovala stavební železo. V téměř každé vesnici pak stála dílna, kde keltští kováři zhotovovali z dodávané suroviny nové nástroje či opravovali poškozené. Nástroje tehdy dostaly podobu, ve které se udržely prakticky dodnes; týká se to nejen sekery, pily a pérových nůžek, ale i nového žacího nástroje - kosy a železné radlice.
Železnorudné suroviny pro větší hutnické dílny byly získávány především formou povrchové těžby. Část skupiny železářů tak obstarávala surovinu na tavení povrchovým sběrem vhodných rud. Vytěžená ruda musela projít ještě úpravami různého druhu, než mohla být redukována v železářských zařízeních.
