Muzeum Varnsdorf

Muzeum Varnsdorf

K prvnímu pokusům o založení městského muzea došlo již v roce 1902. Rodící se instituce získala jednu místnost v přízemí dnešní základní školy na náměstí Edvarda Beneše. Nejvýznamnějším exponátem byl tehdy sádrový model kvadrigy od sochaře Vincenze Pilze (+ 14. 11. 1816 –  † 26. 4.1896), který se ve Varnsdorfu narodil, a později žil a tvořil jako uznávaný sochař v hlavním městě Rakousko-Uherska, ve Vídni. V roce 1913 došlo k přestěhování skromné sbírky do sklepení Vyšší reálné školy ve Střelecké ulici (dnes Biskupské gymnázium).

Během první světové války pochopitelně zájem o muzejní činnost ochladl. Až dva roky po jejím skončení, v roce 1920, se ujal předsednictví v muzejním výboru agilní učitel a vlastivědec Ludwig Schlegel, který se snažil získat odpovídající prostory pro muzejní sbírku. Po několika marných pokusech se však v roce 1924 vzdal své funkce. Jako samostatná instituce vzniklo muzeum ve Varnsdorfu v roce 1926. Největší zásluhu na tom měl městský knihovník Arthur Herr, který se stal také jeho prvním vedoucím. Muzeum nadále zůstávalo v nevyhovujících prostorech varnsdorfské reálky. Teprve v roce 1939 získalo empírovou manufakturní vilu čp. 415 v Poštovní ulici, jež byla postavena v roce 1834 továrníkem Johannem Lindnerem. V témže roce začal v muzeu jako kustod působit Erwin Pilz, jehož největším zájmem a životní láskou byla archeologie. Díky němu byla muzejní sbírka obohacena o významné exponáty z jihomoravských paleolitických nalezišť. Během druhé světové války probíhala v muzeu přísná inventarizace a příprava nové expozice, jejímž ústředním bodem byly dějiny místní textilní výroby s rekonstrukcí tkalcovské jizby.

Další činnost muzea byla zpomalena rokem 1945. Z práce se na delší dobu vytratila systematičnost a nastalo období postupného chátrání sbírky i expozice. V roce 1976 se Městské muzeum ve Varnsdorfu stalo pobočkou Oblastního (dříve Okresního) muzea v Děčíně. V letech 2009 a 2010 muselo být muzeum přestěhováno do náhradních prostor v bývalé budově jeslí v ulici Legií 2574, neboť krásná manufakturní Lindnerova vila se nejen vlivem dřevokazných škůdců dostala do havarijního stavu a nebylo možné nadále deponovat sbírku v takto nevyhovujících podmínkách. Z těchto důvodů je v současnosti muzeum pro veřejnost nepřístupné a bojuje o svoji budoucnost. 

Stěžejní část sbírky byla vytvořena již před rokem 1945. Pokrývá především minulost Varnsdorfu a jeho nejbližšího okolí. Od svého vzniku tak byla i koncipována. Základem byly menší sbírky místních spolků (střelecký spolek, dobrovolní hasiči, tělocvičný spolek, pěvecký spolek), ve kterých se nacházely pietně uchované doklady jejich minulosti, jako například prapory, kroniky, uniformy, terče. Postupně se nashromáždila celá řada historických předmětů a písemností i na městském úřadě. Varnsdorf je spojen především s textilní výrobou a největší část sbírky s ní také souvisí. Nejpočetněji jsou ve sbírce zastoupené vzorníky látek od místních výrobců. Nejstarší pochází z prvních desetiletí 19. století a nabízejí nám pohled do bohatství vzorů a typů látek, které se v té době nejen ve Varnsdorfu vyráběly. Mezi nejvzácnější sbírkové předměty nepochybně patří soubor koptských tkanin ze 4. - 12. století našeho letopočtu, který byl znovuobjeven v roce 1961 při úklidu půdních prostor internátu n.p. Elite Varnsdorf. Tkaniny pochází ze sbírky obchodníka a egyptologa Theodora Grafa z Vídně a sloužily jako učební pomůcka v odborné textilní škole ve Varnsdorfu. Velmi bohatá je také sbírka regionálního výtvarného umění, ve které se nachází celá řada kvalitních sbírkových předmětů. Mimo jiné i z minulosti děkanského kostela svatých Petra a Pavla. Nově restaurovaná soška Jezulátka v dřevěné zdobené skříňce z roku 1741, která stála na oltářním stole (tzv. mense) v původním kostele, byla do kostela darována představenou kláštera bosých karmelitánek od sv. Josefa v Praze na Malé Straně abatyší Marií. Abatyše (rozená Franziska z Bořetína) byla dcerou varnsdorfského lesního Ernsta z Bořetína. Dalším příkladem je pozdně barokní oltářní obraz od vídeňského malíře Johanna Zimbala zobrazující smrt sv. Josefa, který zdobil od roku 1778 boční oltář v nově postaveném kostele sv. Petra a Pavla (1766 – 1776). Bohatě je také doložena tradice výroby betlémů ve Šluknovském výběžku. Nejkrásnějšími příklady jsou betlémové figury malované na papíře z Donátovy a Birnbaumovy dílny v Jiřetíně pod Jedlovou, které vznikaly v období od druhé poloviny 18. do první poloviny 19. století. Anton a Augustin Donátové patřili mezi zakladatele tradice malby betlémů na papír v Jiřetíně pod Jedlovou. Anton byl ale také zručným malířem, který se na konci sedmdesátých let 18. století podílel na freskové výzdobě kostela sv. Petra a Pavla ve Varnsdorfu. Na oba bratry navazoval jiřetínský Johann Birnbaum st., který založil plodnou malířskou dílnu. Ze které pochází velké množství betlémů, ale i sakrálních obrazů, dodnes zdobících celou řadu kostelů nejen ve Šluknovském výběžku. Důležitým hmotným pramenem ke kulturním dějinám je rodinná portrétní galerie místních továrníků Fröhlichů a Hanischů, zachycující podoby příslušníků obou rodin od konce 18. až do počátku 20. století. Najdeme v ní mimo jiné dva portréty Antona Fröhlicha, jenž v roce 1777 položil základy jedné z největších textilních továren ve Varnsdorfu a také krásný klasicistní portrét jeho synovce Georga Antona Fröhlicha. Ten spolu se svým bratrem Franzem v roce 1810 nechal postavit reprezentativní empirovou manufakturní vilu čp. 498 v dnešní Národní ulici, vilu, která představuje symbol bohatství a prosperity tehdejšího Varnsdorfu. Sbírka také obsahuje několik pozůstalostí významných umělců spojených s Varnsdorfem. Z pozůstalosti varnsdorfského rodáka, sochaře a malíře Vincenze Pilze, se do naší sbírky dostaly části dvou christologických cyklů (tužka na papíře), které vytvořil ve Vídni v době svých studií v padesátých letech 19. století. Největší a nezajímavější pozůstalost, kterou muzeum spravuje, pochází od lužickosrbské malířky a grafičky Hanky Krawcec, působící zde od roku 1945 až do své smrti v roce 1990. Hanka Krawcec ve svém díle vycházela především z tradic malého lužickosrbského národa, za jehož emancipaci a udržení také bojovala. Neméně důležitým pramenem tentokrát pro ztracenou podobu Varnsdorfu je bohatá sbírka historických fotografií a pohlednic, která dokumentuje jeho proměny v rozmezí od padesátých let 19. do první poloviny 20. století. Varnsdorf v době nástupu industrializace zachycuje jeho nejstarší veduta od Johanna Grusse z roku 1828, která se nachází ve středu panoramatického výhledu z vrcholku hory Luž, a také čtyři kolorované mědirytiny z roku 1835 od Johanna Vincence Reima. Muzeum je v současné době uzavřené pro veřejnost, ale připravuje výstavy menších formátů a přednášky, které jsou prezentovány v jiných institucích. Také ochotně spolupracuje s dalšími subjekty a zapůjčuje své exponáty na různé typy výstav. Největším úspěchem byla prezentace několika sbírkových předmětů na výstavě Biedermeier, Umění a kultura v českých zemích 1814 – 1848, která proběhla v Jízdárně Pražského hradu 28. května – 28. září 2008.