Komentované prohlídky a přednáška k výstavě výtvarného spolku Lunghnasadh na Novoměstské radnici
Novoměstská radnice
10. 08. 2020 - 25. 08. 2020
K srpnové výstavě výtvarného spolku Lughnasadh s názvem "Jak dubové listí na Moráni šustí aneb Náš posvátný háj, co jinde nemaj“ se konají v Galerii v přízemí Novoměstské radnice komentované prohlídky a přednáška.
Expozice představí vzniklou sestavu uměleckých děl členů a hostů keltského spolku, inspirovaných odkrýváním pozapomenutých keltských vrstev historie Karlova náměstí, spolu s bájí o cestě do neznáma.
Pro veřejnost se během výstavy bude konat pro veřejnost komentovaná prohlídka výstavy, a to v úterý 25. srpna od 15:30 hodin. Pro případné zájemce poté od 16:30 hod proběhne přednáška ke keltské tématice prom. mat. Jiřího Svobody v prostorech kavárny Café Neustadt na nádvoří radnice. V pondělí je ve výstavě zavírací den, ale po závazné oboustranné domluvě se budou konat rovněž pro členy spolku a jejich přátele a pro média uzavřené komentované prohlídky výstavy, a to vždy právě v pondělí 10., 17., a 24. srpna od 15:30 hod. Pondělní komentovanou prohlídku si lze však dohodnout i individuálně pro skupinu /10 - 30 osob/.
Kontaktní osobou pro dohodnutí prohlídek je paní Kristina Küblbecková / tel.: 77 66 99 519, e-mail: kristina.kublbeckova@seznam.cz
O čem že to Na Moráni dubové listí šustí?
To je název letošní výstavy spolku Lughnasadh, kolekce nově vzniklých děl jeho členů a jejich hostů, inspirovaných zvláštní legendou, sestavenou z názvuků keltského dávnověku speciálně pro místo na dnešním Karlově náměstí, zvané již od doby slovanského středověku Na Moráni, a reflektující přitom i odezvy pozdější historie této součásti pražského Podskalí.
Moráň, je méně turisticky frekventovaná lokalita v centru Prahy, ale přesto ukrývá zajímavou a velmi starou historii, bohužel překrytou mnoha pozdějšími neblahými asanačními zásahy.
Název Moráň, v němž zůstalo slyšitelné jméno bájné slovanské bohyně Morany, nám též napovídá, co zde možná v minulosti bývalo. Jednak jsou zprávy z různých kronik, že zde bývalo pohanské pohřebiště, s nímž bývá Morana spojována. Jednak legendy vyprávějí o bájném Libušině posvátném háji. Obě tyto verze napovídají, že ve slovanském pohanském dávnověku bylo toto posvátné místo zasvěceno poctě dávných významných předků kmene, jejich památce a jejich duchovnímu odkazu následovníkům celého kmenového etnika. Ve spojení významu slavnostního pohřebiště a posvátného háje však cítíme poněkud jiné sdělení, než je tomu u keltských posvátných hájů (nemeton), na jejichž území bylo striktně zakázáno pohřbívat. Toto posvátné místo bylo totiž vyhrazeno pouze sdělením bohů, a ti jsou nehmotní.
Co vlastně znamená vytvoření pozice posvátného háje? Znamená to chráněný a hájený prostor osázený výhradně uctívanými druhy stromů, případně vyčlenění části již vzrostlého lesa, jenž splňuje mystické požadavky konkrétního etnika. Takové stromy se, pochopitelně nesmí kácet. Tehdy se mohou stromy posvátného háje stát prostředníky božských sdělení, a šumění jejich listů může oslovovat citlivé a vnímavé uši svou poeticky laděnou duchovní řečí. Což platí jak pro keltské, tak pro slovanské posvátné háje. Pohříchu právě to se asi hrubě nelíbilo svatému Václavu, který dle legendy nechal bez milosti vykácet posvátný Libušin háj, rozkotat celé pohanské pohřebiště na jeho území, a údajně pokácet a spálit sochu Morany, na jejímž místě pak nechal postavit kostelík svatých Kosmy a Damiána. Bývalý farní kostel již zaniklé osady Podskalí je poprvé zmíněn v roce 1178. Podle legend tu měli kázat sv. Vojtěch a sv. Prokop.
Kostelík na Moráni sice stále stojí, ale po přestavbě v roce 1657 má ranně barokní podobu. Vyhnulo se mu únorové bombardování Prahy v roce 1945, ale zatím v něm nebyl udělán archeologický průzkum. Můžeme tedy snít o tom, jaká asi tajemství pod podlahou skrývá.
V roce 1347 se císař Karel IV rozhodl na tomto místě založit klášter se slovanskou liturgií. Uvědomoval si jedinečnost českých zemí, jako místa společného dědictví západního ritu a cyrilometodějské tradice východní liturgie. Uctil tak i svou mateřskou přemyslovskou linii... V roce 1372 byla dokončena výstavba kláštera Na Slovanech. Karel IV. dostal dispens z Říma a mohl sem tedy pozvat mnicha Hlaholáše ze Zadaru.
Při stavbě základů kláštera se nacházely kosti z „pohanských“ hrobů, a podle legendy byly blízko Výtoně hroby pohanských knížat. Proto nedaleká ulice nese dodnes název Na Hrobci. Všechna tato místa jsou od středověku stále asanována, nyní je navíc téměř překryla moderní Praha. Tam, kde dříve tekl potok, jezdí dnes na Palacké náměstí tramvaj… nebo rybníky na Karlově náměstí? Podobných otázek by mohlo být víc. Osloví též fantazii našich diváků?
Autor projektu Josef Ryzec v letošním inspiračním textu k výstavě nabízí svoji legendu o tom, jak se přihodilo, že v roce 400 před naším letopočtem stanuli Keltové na Karlově náměstí.
SPOLEK LUGHNASADH
sdružuje výtvarníky, kteří se dlouhodobě zabývají inspirací keltskými tématy. Je nástupcem sdružení Lugh, které tyto výstavy pořádá již od roku 1997. Od té doby způsob tvorby a organizace těchto keltských výstav vychází z předem daného tématu, jež předkládá výtvarníkům autor projektu Josef Ryzec. Umělci dostanou toto téma zhruba 9 měsíců předem, aby symbolicky mohly uzrát plody jejich práce. Lughnasadh je keltský svátek, kterým symbolicky začíná období sklizně (srpen - obilí, září - ovoce, říjen – zvěř). Tato výstava je myšlena jako jakási sklizeň duchovních plodů. Takto bylo na nejrůznějších místech realizováno přes 30 výstav.
