Profil návštěvníka

Národní technické muzeum

NESAHAT, NEKOUKAT, NEŠLAPAT, NEFOTIT a vlastně radši vůbec NECHODIT!!! Návštěva muzea byla pro mě a celou mou rodinu OBROVSKÝM zklamáním - a to po všech stránkách. Nutno říci, že jsme byli dva dospělí a 2 děti (jedno v kočárku a druhé ve věku, kdy se na vše ptá PROČ?) Bylo pošmurné nedělní dopoledne a tak nás napadlo, že bychom mohli vyrazit někam za kulturním zážitkem a napadla nás návštěva NTM. Oba s manželkou jsme si to pamatovali z dětství a tak jsme byli docela plni očekávání, co se tam po rekonstrukci za několik stovek milionů vlastně změnilo. Začnu samotným vstupem, hlavní vstup není bezbariérový, ne že by pro nás těch deset schodů byl nepřekonatelný problém, to opravdu ne, ale už z principu jsme hledali alternativní vstup. Po krátkém hledání jsme skutečně objevili piktogram invalidního vozíku a vydali se k pravé části budovy. Po zazvonění Vás uvítá milá ostraha "CO JE?", hmm asi se tu chceme ubytovat, co bychom v muzeu asi tak chtěli dělat. Po úvodní studené sprše odpovídám s klidem, že jsme zde s kočárkem a rádi bychom do muzea. Čekáme minutu, dvě a čekat ještě chvíli tak se tam asi udusíme pachem z moči, protože toto skvělé zákoutí slouží mimo otvírací dobu jako veřejné záchodky. Po vstupu jsme instruování k výtahu a pokladnám. Tak si říkám výborně, bude to super - bezbariérový interiér, moderní výtahy (byť pro kočárek trochu těsné). Dojedeme do přízemí, manželka prohodila pár milých vět s šatnářkou a vlastně nám ani nedošlo, že už jsme v expozici, takže jsme vlastně ani nemuseli platit. Bohužel jsem se jako starý poctivec vydal k pokladně, abych zaplatil vstupné. Toto už je trochu nedomyšlené. Jsem uvnitř a zvenku fronta asi 30 lidí, nu což říkám si, že ač nerad, tak předběhnu - jsem tu s kočárkem, tak jakýpak copak. Požaduji 2x vstupné pro dospělé a odházím o čtyři stovky lehčí, což není zrovna málo. Kultura je na mizině, tak mě alespoň hřeje ten dobrý pocit, že podporuji rozvoj české kultury a už si to s rodinkou valíme do hlavní expozice s dopravou. Z dálky vidíte ty krásné a vznášející se exponáty letadel, které vás vtahují do atria. Přijdete blíž, ještě blíž, a když už jste tam, tak zjistíte, že už se vlastně nikam dále nedostanete. Inu ptám se kustoda (postaršího pána), jak že se to máme dostat do všech těch pater, to asi máme použít ty výtahy, které jsme viděli u vstupu? Načež odpovídá, že výtahy tam jsou, ale není z nich přístup do expozice dopravy a že jediným způsobem je snést kočárek. Inu, říkám si, že asi zde aplikují vzor z Nádraží Veleslavín a mají zde nosiče kočárků, ale při pohledu na zdejší osazenstvo jsem musel uznat, že nikdo z přítomných by toho nebyl fyzicky schopen a tak jsem tuto službu raději nevyužil. Synek celý natěšený na vláčky, letadla a motorky záhy tvrdě narazil, když zjistil, že si na mašinku nejen nesáhne, ale ani nepodívá z také blízkosti, z které by měl alespoň šanci něco vidět. Takže máte možnost vidět parní lokomotivu, ale do kotle se nepodíváte, máte možnost vidět vagon z dob císaře pána, ale ani oknem nahlédnout nemůžete a nedej bože abyste chtěli vyzkoušet třeba jak funguje stavědlo. To už u Vás jsou kustodi (ano ti samí, kteří zprvu vypadali, že by kočárek byl pro ně tím posledním, co by v životě nesli) a důrazně Vám sdělují NESAHAT. Po této zkušenosti se odebíráme před lokomotivu, abychom synátora zvěčnili na mobil. A to už byl u nás kustod podruhé a křičí na nás NEFOTIT!. Pak nám vysvětluje, že se tu fotí jen za příplatek a to ne zrovna malý v porovnání se vstupným rovných 100 Kč. Nejsem profi fotograf a tak to s díky odmítám. Už jsem pár muzeí po světě prošel a tenhle přežitek zůstal snad jen tady. Pochopím poplatek za užití v komerci, dokonce bych chápal i focení bez blesku, ale za to že si pro svou osobní potřebu vyfotím synátora na památku? Nemělo by muzeum platit za to, že se mi do záběru se synkem nachomýtla parní lokomotiva KLADNO? Po této eskapádě se odebíráme k veteránům a to už malý zvědavec odhalil, že některá auta nemají volant. "Tatí proč? Na co to je?" U jednoho exponátu jsem jej přizdvihl, aby měl lepší pohled na interiér vozu, jsem udělal osudovou chybu a to, že jsem šlápnul jednou nohou do kačírku, kterým mají obloženy všechny exponáty v přízemí. Načež se stejným zapálením jako prve přiřítil kustod a se slovy NEŠLAPAT nám bylo taktně naznačeno, že tu nejsme vítání. Upozorňuji, že jsem od vozu samého byl ještě na metry daleko, takže o tom, že bych se jej dotýkal nebo na ně dýchal, nemůže být ani řeč. Na mnoha srazech veteránů máte šanci se přiblížit mnohem víc a někde si můžete i sednout, ale zde jsem na to ani nepomýšlel. Po této zkušenosti jsme se odebrali do suterénu -2, kde měla být HERNA a tak jsme sjeli do -1, protože ve výtahu si můžete zvolit jen lichá čísla Emotikona smile Snesli jsme tedy kočárek do -2 a na dveřích se nám omlouvají, že je "dočasně" uzavřená. Vracíme se do -1, dáváme si oběd, protože na další interakci s tímto muzeem už mi nezbývá sil. Vydáváme se k šatně, kašleme na bezbariérový vstup a hlavním vchodem, tedy východem prcháme pryč. Věta, která nás motivovala k návštěvě "Expozice jsou interaktivní", tak zde platí na 100%, pokud za exponát považujete kustody, kteří s námi tak báječně interagovali. Marně přemýšlím nad tím, jestli by mi vrátili vstupné podobně jako to dělají cestovky, když se Vám nelíbí dovolená. Ale také přemýšlím nad tím, jaká by to měla být satisfakce? Sleva z ceny? Dva volňásky zdarma? Děkuji nechci. Udělejte rodinám s dětmi službu a po zaplacení vstupného je nakopněte do zádele, protože efekt to bude mít naprosto stejný a ještě jim ušetříte drahocenný čas a peníze za oběd. P.S. Nemusím si za každou cenu na všechno sáhnout, ale alespoň zmáčknutí repliky klaksonu od auta by za ten dětský úsměv rozhodně stálo. Nemyslíte?