Nenačítá se Vám mapa? Zkuste si zapnout JavaScript.

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti

Ohodnoťte muzeum

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, příspěvková organizace

Stálou národopisnou expozici Slovácko, oceněnou II. místem v Národní soutěži Gloria musaealis 2015, umístěnou v hlavní budově Slováckého muzea doplňují dva výstavní sály. Součástí objektu je prodejna tradičních lidových výrobků.


4,9
Celkový dojem z muzea

Slovácké muzeum bylo v roce 2015 oceněno II. místem v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis v kategorii – Muzejní výstava roku 2014 za stálou národpisnou a multimediální expozici Slovácko. V roce 2004 pak III. místem za Muzejní výstava roku 2003 za výstavu Egypt za vlády faraonů.

V roce 1929 zakoupilo město pro potřebu muzea budovu bývalého střeleckého městského spolku a pozdější restauraci Na Střelnici ve Smetanových sadech, postavenou v letech 1801–1803 na místě někdejší dřevěné střelnice. Po nezbytných rekonstrukčních a instalačních pracích zde bylo muzeum nově otevřeno v srpnu 1931. V roce 1936 byly zahájeny práce na první nevelké přístavbě muzejní budovy. Stavební práce pokračovaly ještě v dubnu 1937 a za dva měsíce později zde již byla otevřena expozice, která byla součástí Výstavy Slovácka 1937.

S další přístavbou se započalo 15. června 1940. V průběhu dostavby byl přijat návrh, aby první poschodí nové budovy bylo věnováno národopisu, přízemí starší přístavby obrazové galerii a keramice a další místnosti dole historii, prehistorii a všemu ostatnímu. Hrubá stavba budovy byla ukončena počátkem roku 1942. Do jejích základů byly zazděny architektonické články získané archeologickým výzkumem kostela ve starém řečišti Moravy ve Spytihněvi. Ve válečných podmínkách se obtížně sháněl materiál. Proto bylo rozhodnuto, že v novém sále v poschodí se postaví kulaté betonové sloupy jako podpěry pro dřevocementovou střechu. Pro nedostatek železa také nemohlo být instalováno ústřední topení, ale otápění bylo prováděno kamny, a proto musely být přistavěny komíny. V průběhu stavby byly provedeny i drobné úpravy v přízemí staré budovy. Stavební práce byly dokončeny na jaře 1943.

V polovině 60. let byla nejstarší část muzea (střelnice, opravená v roce 1930) v havarijním stavu, střecha se rozpadala, do zdí zatékalo a elektroinstalace neodpovídala normám. Při následné opravě této části budovy byly částečně nahrazeny expoziční sály v přízemí prostorem pro depozitáře a konzervační dílnu. V prvním patře byl rozšířen výstavní sál s horním lucernovým osvětlením na plochu 190 m². V první fázi byla v přízemí staré budovy vytvořena klubovna a depozitáře, byl zbourán přístavek s Landsfeldovou pecí. Ve druhé etapě byla upravena horní část staré budovy. Zrušila se stará střecha a byl vyprojektován nadúrovňový nový sál s lucernou, který propojil s velkým sálem, čímž vznikl jeden velkorysý výstavní prostor se dvěma lucernami. V roce 1964 byla hlavní budova Slováckého muzea prohlášena architektonickou památkou.

V první polovině 80. let doznala drobné, ale významné změny boční zeď budovy muzea. V roce 1984 na ni byla přenesena mozaika z barevných keramických kachlů, dílo Jano Köhlera.

Poslední větší stavební úpravy hlavní budovy muzea byly dokončeny v roce 1995. Z někdejších depozitářů v přízemí byl vytvořen nový výstavní sál pro krátkodobější výstavy. Původní klubovna, dříve využívaná pro menší putovní výstavy, byla přeměněna v muzejní klub, sloužící veřejnosti nejen jako přednáškový sál, ale také jako kavárna. Vstupní prostor s pokladnou a schodištěm byl upraven tak, aby odpovídal funkcionalistickému charakteru budovy. V roce 1997 byly stavební úpravy dokončeny modernizací bočního křídla, v němž jsou umístěny pracovny muzea.

Slovácké muzeum ve Smetanových sadech za svých 100 let existence uspořádalo několik set výstav a rozrostlo se o několik dalších objektů, které spadají pod jeho správu. Kromě uherskohradišťské galerie spravuje také Památník Velké Moravy ve Starém Městě a dvě stálé sezónní expozice v Topolné a Vlčnově. Nedílnou součástí se stalo pracoviště archeologů s následnou restaurátorsko-konzervační sekcí. I v 21. století mají tito pracovníci stále co na práci. V roce 2014 byly při základových pracích výstavby polyfunkčního domu v centru města nalezeny kůly z dřevěného opevnění z období 15. století. Na konci jara následujícího roku bylo pak při rekonstrukci silnice u Ostrožské Lhoty odhaleno 7 tisíc let staré sídliště z období neolitu. Samozřejmostí je aktivní podílení se na kulturním životě i formou veřejných akcí. Kromě realizace doprovodných akcí a aktivit k jednolivým výstavám nebo k podpoře návštěvnosti jednotlivých objektů se pravidelně účastní květnové Muzejní noci nebo Dnů otevřených památek v měsíci září.

Zaměření: národopisné

Vložit příspěvek

Diskusní příspěvky

žádné příspěvky

Když ruce pracují srdcem

20. 07. 2020 - 03. 01. 2021
Slovácké muzeum v Uherském Hradišti (Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, příspěvková organizace)

Lidé odedávna přetvářeli přírodní materiály v předměty, které jim sloužily v každodenním životě. Někteří jim zároveň dokážou vtisknout osobitou výtvarnou stránku odrážející um, zručnost, nadání i výtvarný talent. Tisková zpráva 17/7/2020   Nadání povolaných Slovácké muzeum představuje 36 mistrů tradiční rukodělné výroby   Slovácké muzeum ve všech třech hlavních objektech aktuálně nabízí hned několik různorodých výstavních projektů. Vliv pandemie pozměnil výstavní plán, a tak v hlavní budově ve Smetanových sadech jedna zrušená uspíšila realizaci následující. Připravilo ji etnografické oddělení muzea a prezentuje a popularizuje rukodělné technologie, které se udržují, přežívají a některé i díky činnosti výjimečných tvůrců dále rozvíjí. Výstava nazvaná „Když ruce pracují srdcem“ představuje osobnosti a práci celkem 36 tvůrců, z nichž je 24 oceněno titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje do konce roku 2019 a 16 z nich je laureátem titulu udělovaného ministrem kultury ČR Nositel tradice lidových řemesel. O tom, jak zasáhl nouzový stav do příprav výstavy. Krátce o některých autorech i jejím poselství, odpověděl Petr Číhal, etnograf a spoluautor výstavy.   Co bylo impulsem, aby tato výstava vznikla? Nedá se říct, že by její vznik podnítil nějaký impuls, protože výstava byla v letošním roce zahrnuta ve výstavním plánu na září. Nicméně nejrůznější okolnosti a omezení v době pandemie, kdy musely být některé výstavy zrušeny, její otevření jen uspíšily na konec května.   Realizace byla v době koronakrize. Co bylo největším úskalím? Vzhledem k tomu, že přípravy a realizace výstavy probíhaly v průběhu dubna a května, kdy ještě trvala různá omezení, největším úskalím mohly být, nicméně nakonec nebyly, a to díky vstřícnosti oceněných tvůrců, osobní setkání s některými oceněnými výrobci, u kterých nám do výstavy chyběla vhodná obrazová dokumentace nebo jejich výrobky.   Která z činností při přípravě Vás obohatila? Jednalo se především o dvě služební cesty na Valašsko kvůli pořízení fotografií a získání výrobků do výstavy za oceněnými tvůrci spolu s muzejním fotografem Tomášem Heřmánkem. Mohli jsme tam navštívit například kolářskou dílnu Augustina Krystyníka v Novém Hrozenkově nebo dílnu Víta Kašpaříka ve Velkých Karlovicích, který se věnuje výrobě rozmanitých druhů fléten a píšťal. A pak to byla samozřejmě tvůrčí práce ve výstavním sálu spolu s mými kolegy, která je vždy obohacující.   Co je hlavním cílem představení výstavy? Věřím, že hlavní záměr a cíl výstavy – prezentovat jednotlivé oceněné výrobce titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje a Nositel tradice lidových řemesel z našeho kraje – se podařil naplnit. A to i vhodnou myšlenkou jejich rozdělení podle povahy materiálu, se kterým tvůrci pracují. Lidé tak mají možnost vidět skutečné skvosty jejich práce. Výrobky ze dřeva tak střídají předměty z kovu a kamene, přírodních materiálů – proutí a pedigu, kukuřičného šustí, kůže a perleti, textilií, až po hrnčířské výrobky, broušené sklo, kraslice, vizovické pečivo a hudební nástroje. K tomu přistupuje možnost zhlédnout některé technologické postupy na audiovizuálních záznamech. Jejich pestrost a rozmanitost, ale zároveň regionální spojitost dává tušit, že oblast Zlínského kraje je skutečně stále bohatá na tradiční rukodělnou činnost. Krása obohacuje ducha, pozvedává mysl, proto přijďte a nechejte na sebe působit tvořivost lidských rukou. Výstava potrvá do 3. ledna 2021.   Hlavní budova Slováckého muzea v Uherském Hradišti, Smetanovy sady 179. Výstava potrvá do 3. ledna 2021.   Bližší informace: Mgr. Petr Číhal, etnograf Slováckého muzea, mobil: 734 282 557, e-mail: petr.cihal@slovackemuzeum.cz. www.slovackemuzeum.cz, www.facebook.com/slovackemuzeum  

Přečíst více

Expozice Věznice Uherské Hradiště - Reduta, Masarykovo náměstí


Slovácké muzeum v Uherském Hradišti (Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, příspěvková organizace)

Nová expozice věnovaná dějinám uherskohradišťské věznice se zaměřuje na období nacistického a komunistického režimu. Pohled do nepřístupné věznice poskytne videozáznam, který byl pořízen na podzim roku 2016. Věznice míří do Reduty Jizvu na tváři města Uherské Hradiště zacelí nová stálá expozice   Ve čtvrtek 27. dubna 2017 v 17.00 hodin bude v prostorách podkroví Reduty otevřena nová stálá expozice věnovaná dějinám věznice v Uherském Hradišti. Tato výstava se stává prvním reálným signálem v naplnění tolik očekáváného vypořádání se s minulostí. S nechvalně známou minulostí, která, jak míní nejen Pavel Portl, historik Slováckého muzea, je jizvou na tváři města Uherské Hradiště. Vznikla ve spolupráci města Uherské Hradiště, Slováckého muzea, spolku Memorie a Klubu kultury v Uherském Hradišti. Jejími autory jsou Mgr. Pavel Portl a Anna Stránská z Memorie. Originální vizuální podobu výstavním panelům vtiskla MgA. Zuzana Skopalová. „Panelová expozice zprostředkuje pohled na život za mřížemi a osudy vězněných. Za zdi uzavřeného areálu věznice mohou návštěvníci nahlédnout i prostřednictvím video dokumentu, který vznikl na podzim roku 2016. V podkresu záběrů dokument doplňují audionahrávky, které jsou živým svědectvím několika vězňů. Natočený dokument doplní i aktuální rozhovor Aleše Durďáka s Annou Honovou z Uherského Brodu, která byla vězněna v letech 1950–1952,“ představil Pavel Portl základní informace o výstavě. Věznice v Uherském Hradišti byla postavena v letech 1892–1897 spolu s budovou krajského soudu, tzv. justičním palácem. „Zprvu sloužila pouze pro vězně odsouzené za kriminální zločiny. První „političtí“ vězni se sem dostali v roce 1920, a to v souvislosti s tzv. prosincovou stávkou. Ve skutečnosti však byli souzeni na základě prvorepublikového demokratického práva, na rozdíl od politických vězňů z období nacistické a komunistické totality. A právě jim je věnována expozice,“ přiblížil dále Portl. Období druhé světové války bylo ve znamení první z velkých změn v chodu věznice. Od roku 1940 začalo gestapo využívat samovazební oddělení, o rok později se do věznice přestěhoval i německý úřední soud. „Bohužel se z tohoto období nedochovalo příliš mnoho výpovědí o životě ve věznici. Je to dáno i tím, že sloužila jako tzv. zajišťovací vazba, což znamená, že zatčení lidé zde strávili jen několik dní nebo týdnů a následně byli převezeni do jiných věznic, káznic a koncentračních táborů,“ řekl Portl a zmínil jeden ze dvou zdokumentovaných tragických válečných osudů. „Jedná se příběh dvou parašutistů, kteří se před nacisty ukrývali u svých rodin a známých na Slovácku. Po vyzrazení spáchali v obklíčení sebevraždu a lidé, kteří jim pomáhali, byli odsouzeni k trestu smrti a v roce 1943 popraveni.“ Padesátá léta, resp. období po roce 1948, se stala nejsmutnějším obdobím v dějinách věznice. Kromě krajského soudu ji využívala také Státní bezpečnost pro výslechy a věznění státních (politických) vězňů. „Díky archivním materiálům i pozdějším výpovědím vězňů lze konfrontovat ze dvou pohledů, jaké výslechové metody používalo vyšetřovací oddělení StB. Obzvlášť brutální bylo používání tzv. indukčního přístroje, kterému se také přezdívá „elektrické boty“.  Bylo to krátce po roce 1948, kdy věznici velel Ludvík Hlavačka, šéfem vyšetřovacího oddělení byl Leopold Lovecký a jeho zástupcem Alois Grebeníček,“ uvedl Portl další část dějinných milníků tohoto objektu, který stojí v centru historického města Uherské Hradiště. Věznice byla uzavřena v roce 1960. Devastaci a chátrání měly zastavit dva zamýšlené projekty. „V 60. a 80. letech se plánovala úprava objektu a jeho nové využití. Ze samovazeb měla vzniknout ubytovna pro studenty Střední uměleckoprůmyslové školy, nebo tento trakt zcela zbořit a do budovy přestěhovat Dům služeb. Kvůli finančním nákladům se nic z toho nerealizovalo. I tyto plány si mohou návštěvníci prohlédnout a o zamýšlených změnách se dočíst více,“ uzavřel Portl. Otevírací doba je po dohodě s Městským informačním centrem Uherské Hradiště, telefon: 572 525 525, e-mail: mic@uherske-hradiste.cz. Výstava není přístupná pro osoby s omezenou schopností pohybu. Informace, objednávky komentovaných prohlídek pro školy – cena: 200 Kč/ skupina, max. 30 dětí, Mgr. Pavel Portl, 777 066 612, e-mail: pavel.portl@slovackemuzeum.cz.   Podkroví, U Reduty 256, Uherské Hradiště. Vernisáž: čtvrtek 27. dubna, 17.00 hodin. Bližší Informace: Mgr. Pavel Portl, mobil: 777 066 612, e-mail: pavel.portl@slovackemuzeum.cz  

Přečíst více


Kontakty

Adresa:

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti
Smetanovy sady 179
686 01 Uherské Hradiště
GPS: 49.0673201, 17.4678555

Telefon:

+420572556556

Oficiální stránky muzea:

http://www.slovackemuzeum.cz/doc/10/


Výsledky hodnocení

Expozice a výstavy
5,0
Lidé v muzeu
4,9
Služby návštěvníkům
4,9
Doprovodné akce
3,1
Zobrazit všechna hodnocení muzea (42)
4,9
Celkový dojem z muzea

Vyhledat muzeum


Aktuality

Když ruce pracují srdcem

20. 07. 2020 - 03. 01. 2021
Slovácké muzeum v Uherském Hradišti (Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, příspěvková organizace)

Lidé odedávna přetvářeli přírodní materiály v předměty, které jim sloužily v každodenním životě. Někteří jim zároveň dokážou vtisknout osobitou výtvarnou stránku odrážející um, zručnost, nadání i výtvarný talent. Tisková zpráva 17/7/2020   Nadání povolaných Slovácké muzeum představuje 36 mistrů tradiční rukodělné výroby   Slovácké muzeum ve všech třech hlavních objektech aktuálně nabízí hned několik různorodých výstavních projektů. Vliv pandemie pozměnil výstavní plán, a tak v hlavní budově ve Smetanových sadech jedna zrušená uspíšila realizaci následující. Připravilo ji etnografické oddělení muzea a prezentuje a popularizuje rukodělné technologie, které se udržují, přežívají a některé i díky činnosti výjimečných tvůrců dále rozvíjí. Výstava nazvaná „Když ruce pracují srdcem“ představuje osobnosti a práci celkem 36 tvůrců, z nichž je 24 oceněno titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje do konce roku 2019 a 16 z nich je laureátem titulu udělovaného ministrem kultury ČR Nositel tradice lidových řemesel. O tom, jak zasáhl nouzový stav do příprav výstavy. Krátce o některých autorech i jejím poselství, odpověděl Petr Číhal, etnograf a spoluautor výstavy.   Co bylo impulsem, aby tato výstava vznikla? Nedá se říct, že by její vznik podnítil nějaký impuls, protože výstava byla v letošním roce zahrnuta ve výstavním plánu na září. Nicméně nejrůznější okolnosti a omezení v době pandemie, kdy musely být některé výstavy zrušeny, její otevření jen uspíšily na konec května.   Realizace byla v době koronakrize. Co bylo největším úskalím? Vzhledem k tomu, že přípravy a realizace výstavy probíhaly v průběhu dubna a května, kdy ještě trvala různá omezení, největším úskalím mohly být, nicméně nakonec nebyly, a to díky vstřícnosti oceněných tvůrců, osobní setkání s některými oceněnými výrobci, u kterých nám do výstavy chyběla vhodná obrazová dokumentace nebo jejich výrobky.   Která z činností při přípravě Vás obohatila? Jednalo se především o dvě služební cesty na Valašsko kvůli pořízení fotografií a získání výrobků do výstavy za oceněnými tvůrci spolu s muzejním fotografem Tomášem Heřmánkem. Mohli jsme tam navštívit například kolářskou dílnu Augustina Krystyníka v Novém Hrozenkově nebo dílnu Víta Kašpaříka ve Velkých Karlovicích, který se věnuje výrobě rozmanitých druhů fléten a píšťal. A pak to byla samozřejmě tvůrčí práce ve výstavním sálu spolu s mými kolegy, která je vždy obohacující.   Co je hlavním cílem představení výstavy? Věřím, že hlavní záměr a cíl výstavy – prezentovat jednotlivé oceněné výrobce titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje a Nositel tradice lidových řemesel z našeho kraje – se podařil naplnit. A to i vhodnou myšlenkou jejich rozdělení podle povahy materiálu, se kterým tvůrci pracují. Lidé tak mají možnost vidět skutečné skvosty jejich práce. Výrobky ze dřeva tak střídají předměty z kovu a kamene, přírodních materiálů – proutí a pedigu, kukuřičného šustí, kůže a perleti, textilií, až po hrnčířské výrobky, broušené sklo, kraslice, vizovické pečivo a hudební nástroje. K tomu přistupuje možnost zhlédnout některé technologické postupy na audiovizuálních záznamech. Jejich pestrost a rozmanitost, ale zároveň regionální spojitost dává tušit, že oblast Zlínského kraje je skutečně stále bohatá na tradiční rukodělnou činnost. Krása obohacuje ducha, pozvedává mysl, proto přijďte a nechejte na sebe působit tvořivost lidských rukou. Výstava potrvá do 3. ledna 2021.   Hlavní budova Slováckého muzea v Uherském Hradišti, Smetanovy sady 179. Výstava potrvá do 3. ledna 2021.   Bližší informace: Mgr. Petr Číhal, etnograf Slováckého muzea, mobil: 734 282 557, e-mail: petr.cihal@slovackemuzeum.cz. www.slovackemuzeum.cz, www.facebook.com/slovackemuzeum  

Přečíst více

Expozice Věznice Uherské Hradiště - Reduta, Masarykovo náměstí


Slovácké muzeum v Uherském Hradišti (Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, příspěvková organizace)

Nová expozice věnovaná dějinám uherskohradišťské věznice se zaměřuje na období nacistického a komunistického režimu. Pohled do nepřístupné věznice poskytne videozáznam, který byl pořízen na podzim roku 2016. Věznice míří do Reduty Jizvu na tváři města Uherské Hradiště zacelí nová stálá expozice   Ve čtvrtek 27. dubna 2017 v 17.00 hodin bude v prostorách podkroví Reduty otevřena nová stálá expozice věnovaná dějinám věznice v Uherském Hradišti. Tato výstava se stává prvním reálným signálem v naplnění tolik očekáváného vypořádání se s minulostí. S nechvalně známou minulostí, která, jak míní nejen Pavel Portl, historik Slováckého muzea, je jizvou na tváři města Uherské Hradiště. Vznikla ve spolupráci města Uherské Hradiště, Slováckého muzea, spolku Memorie a Klubu kultury v Uherském Hradišti. Jejími autory jsou Mgr. Pavel Portl a Anna Stránská z Memorie. Originální vizuální podobu výstavním panelům vtiskla MgA. Zuzana Skopalová. „Panelová expozice zprostředkuje pohled na život za mřížemi a osudy vězněných. Za zdi uzavřeného areálu věznice mohou návštěvníci nahlédnout i prostřednictvím video dokumentu, který vznikl na podzim roku 2016. V podkresu záběrů dokument doplňují audionahrávky, které jsou živým svědectvím několika vězňů. Natočený dokument doplní i aktuální rozhovor Aleše Durďáka s Annou Honovou z Uherského Brodu, která byla vězněna v letech 1950–1952,“ představil Pavel Portl základní informace o výstavě. Věznice v Uherském Hradišti byla postavena v letech 1892–1897 spolu s budovou krajského soudu, tzv. justičním palácem. „Zprvu sloužila pouze pro vězně odsouzené za kriminální zločiny. První „političtí“ vězni se sem dostali v roce 1920, a to v souvislosti s tzv. prosincovou stávkou. Ve skutečnosti však byli souzeni na základě prvorepublikového demokratického práva, na rozdíl od politických vězňů z období nacistické a komunistické totality. A právě jim je věnována expozice,“ přiblížil dále Portl. Období druhé světové války bylo ve znamení první z velkých změn v chodu věznice. Od roku 1940 začalo gestapo využívat samovazební oddělení, o rok později se do věznice přestěhoval i německý úřední soud. „Bohužel se z tohoto období nedochovalo příliš mnoho výpovědí o životě ve věznici. Je to dáno i tím, že sloužila jako tzv. zajišťovací vazba, což znamená, že zatčení lidé zde strávili jen několik dní nebo týdnů a následně byli převezeni do jiných věznic, káznic a koncentračních táborů,“ řekl Portl a zmínil jeden ze dvou zdokumentovaných tragických válečných osudů. „Jedná se příběh dvou parašutistů, kteří se před nacisty ukrývali u svých rodin a známých na Slovácku. Po vyzrazení spáchali v obklíčení sebevraždu a lidé, kteří jim pomáhali, byli odsouzeni k trestu smrti a v roce 1943 popraveni.“ Padesátá léta, resp. období po roce 1948, se stala nejsmutnějším obdobím v dějinách věznice. Kromě krajského soudu ji využívala také Státní bezpečnost pro výslechy a věznění státních (politických) vězňů. „Díky archivním materiálům i pozdějším výpovědím vězňů lze konfrontovat ze dvou pohledů, jaké výslechové metody používalo vyšetřovací oddělení StB. Obzvlášť brutální bylo používání tzv. indukčního přístroje, kterému se také přezdívá „elektrické boty“.  Bylo to krátce po roce 1948, kdy věznici velel Ludvík Hlavačka, šéfem vyšetřovacího oddělení byl Leopold Lovecký a jeho zástupcem Alois Grebeníček,“ uvedl Portl další část dějinných milníků tohoto objektu, který stojí v centru historického města Uherské Hradiště. Věznice byla uzavřena v roce 1960. Devastaci a chátrání měly zastavit dva zamýšlené projekty. „V 60. a 80. letech se plánovala úprava objektu a jeho nové využití. Ze samovazeb měla vzniknout ubytovna pro studenty Střední uměleckoprůmyslové školy, nebo tento trakt zcela zbořit a do budovy přestěhovat Dům služeb. Kvůli finančním nákladům se nic z toho nerealizovalo. I tyto plány si mohou návštěvníci prohlédnout a o zamýšlených změnách se dočíst více,“ uzavřel Portl. Otevírací doba je po dohodě s Městským informačním centrem Uherské Hradiště, telefon: 572 525 525, e-mail: mic@uherske-hradiste.cz. Výstava není přístupná pro osoby s omezenou schopností pohybu. Informace, objednávky komentovaných prohlídek pro školy – cena: 200 Kč/ skupina, max. 30 dětí, Mgr. Pavel Portl, 777 066 612, e-mail: pavel.portl@slovackemuzeum.cz.   Podkroví, U Reduty 256, Uherské Hradiště. Vernisáž: čtvrtek 27. dubna, 17.00 hodin. Bližší Informace: Mgr. Pavel Portl, mobil: 777 066 612, e-mail: pavel.portl@slovackemuzeum.cz  

Přečíst více





Dejte muzeu od 1 do 5 bodů. Čím více bodů, tím větší spokojenost.