Nenačítá se Vám mapa? Zkuste si zapnout JavaScript.

Zobrazit stránku muzea

TARJA - Christmas Peace - PLZEŇ

Velká synagoga

Akce začíná v 20.00 ve Velké synagogy v Plzni. TARJA TURUNEN se k nám příští rok vrátí se zbrusu novou vánoční show „Pokoj Vánoc“ a to hned do 5 měst!

TARJA TURUNEN je plným právem nazývána královnou, divou, fantastickým stvořením z jiného světa…její koncerty dokáží divy…dokáží zahřát u srdce a zároveň zmrazit dech…letos se TARJA se svými dechberoucími vánočními koncerty „Christmas Together“ po dvou letech vrátila, aby přinesla pohodu, vánoční atmosféru a své osobní, silné světlo mezi nás. Všem 4 naplněným sálům dokázala vlít klid do žil a naději do myslí, dokázala neuvěřitelnou věc, přimět nás přemýšlet nad hloubkou a smyslem Vánoc a podívat se na ně jako na možný mezník v našich životech, kdy je čas něco změnit. Nejsou to jen svátky barev, přejídání a utrácení…je to čas na lásku a její moc.
Kdo letos tyto její koncerty nezvládl, nestihl, nebo nemohl navštívit, máme pro vás dobrou zprávu. TARJA, dojata svým letošním úspěchem, naplánovala vánoční turné u nás i na příští rok! Tentokrát dokonce do 5 měst:
13.12.2022 ZLÍN, Kongresové Centrum
14.12.2022 OSTRAVA, Gong
15.12.2022 PLZEŇ, Synagoga
17.12.2022 OLOMOUC, Kostel Panny Marie Sněžné
18.12.2022 PRAHA, Kongresové Centrum
Ovšem pozor! Čeká vás zcela nový vánoční program „Pokoj Vánoc“, který už TARJA nosí v hlavě a těší se, až vás s ním, opět v tom nádherném adventním čase překvapí, zahřeje, potěší, uklidní a naladí na tu hezkou vánoční notu.
Prodej vstupenek na všechna města právě odstartoval. Zajistěte si nejlepší místa včas.

Vyhledat muzeum


Aktuality

Židovské ukolébavky


Velká synagoga

Židovské ukolébavky Koncert začíná v 18.00 Jaroslava Hannah Maxová Klavír: Veronika Ptáčková Židovské ukolébavky Koncert Jaroslava Hannah Maxová Klavír: Veronika Ptáčková Koncert přináší cestu za židovským ukolébavkami. Zazní písně v jidiš, v ladinu, ukolébavky, které vznikly v Terezíně i písně novodobé. Velká synagoga v Plzni Smetanovy sady 11, Plzeň, 301 00 Předprodej proběhne na platformě GoOut, na pokladnách Velké synagogy a Rabínského domu. Před koncertem bude možnost zakoupit vstupenku na pokladně Velké synagogy. Základní - 250 Kč / Korun českých Snížené - 200 Kč / Korun českých  https://goout.net/cs/jewish-lullabies-jaroslava-hannah-maxova-and-veronika-ptackova/szuprex/ JAROSLAVA HANNAH MAXOVÁ je česká operní pěvkyně-mezzosopranistka a pěvecká pedagožka. Studovala zpěv u barytonisty Hynka Maxy, žáka italského pěvce Fernanda Carpiho. Dnes dělá mimo jiné chazana / kantorku v Liberci i v Židovské liberální unii 

Přečíst více

CESTA K ŽIVOTU

01. 05. 2024 - 27. 06. 2024
Velká synagoga

od neděle do čtvrtka, od 10 hodin do 17. se můžete přijít podívat do Velké synagogy na obrazy Ály Ptáčníkové. Letošní výstava má název: CESTA K DOMOVU Výstava akvarelů Těšíme se na Vás KDO JE ÁLA? „Jsem Ála, miláček bohů“, tvrdí můj horoskop… Kamarád a bývalý spolužák z plavecké třídy mi jednou na srazu řekl: „ Álo, ty jsi druh! Když Pán Bůh rozdával, musela jsi jít hned několikrát!“ „Vy můžete dělat naprosto cokoli! Takových možností – to Vám až závidím“, řekla mi astroložka. Potřebovala jsem pár (desítek) let, aby mi došlo, že mi bylo opravdu dáno do vínku plno úžasných věcí a že je čas to s radostí sdílet i s Vámi. Vyrůstala jsem v „takové normální rodince“. Já, mé dvě sestry a maminka. Nic nebylo tabu, každá měla svůj patent na rozum a naše debaty často končily něčím naštváním, že na tohle už fakt nemá… No a páč se lidé v zásadě nemění, máme úžasné debaty (i svůj patent na rozum) dodnes. Jen už se tak nečílíme. Tady bych prý měla napsat kde a jak jsem se učila a ohromit Vás mnohaletou dřinou. Dřina to byla; byla jsem naprosto ukázkovým příkladem správně připraveného „občana“: práce, rodina, dítě – a to v neustálém kolečku. Do toho naprosto nevědomé hledání toho, v čem jsem opravdu dobrá a při tom se nerozmělnit v tisíci možnostech. Opravdu mistrovská zkouška! To, čím dnes jsem, je výsledkem mého půlstoletého vývoje. Mohu vám tu vylíčit, jak bylo těžké, když byla mamka v nemocnici a my neměly ani na chleba. Jenže buď si můžu stěžovat nebo se nad veškeré své životní kotrmelce a lekce povznést, z hloubi duše poděkovat a brát život jako radostné poskakování a hru. A moje volba byla vždy hravá! Život totiž nemusí být dřina a odříkání! Což neznamená, že to nevyžaduje píli, odhodlání a i přes různé překážky si udržet víru v to, že to prostě půjde! A když to tak zpětně probírám, tak jsem si vždy uměla „hrát“: na základní škole jsem navštěvovala pěvecký sbor Pueri canticorum, hrála jsem na klavír, závodně jsem tancovala a k tomu jsem hrála divadlo, volejbal, tenis, jezdila na lyže a na snowboard… MALOVÁNÍ Mou láskou je akvarel. Obrazy mi vznikají pod rukama ve stavu, který lze slovy jen těžko popsat. Harmonie bytí, naprosté otevřenosti a volnosti, stav, kdy nepřemýšlím na tím, jak udělám jednotlivé tahy štětcem, ale jako by to šlo samo… A i při malování většinou tancuji a zpívám si. Je to jako jam session, kdy netušíte, kdo, kdy a s jakým nástrojem se k Vám přidá. Zároveň však víte, že vše je v pořádku. Každé cáknutí barvou nebo šmouha, kterou jsem neměla v plánu tam udělat, každé máchnutí štětcem, naprosto nepředvídatelné míchání barev a jejich nanášení na podklad, vytváří na papíru barevnou výpověď s obrovskou energií. Když píšu tyhle řádky uvědomuji si, jak je pro mne tato svoboda projevu v malování naprosto zásadní. Moje NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ… A zase: začalo to tak nenápadně. Pojeď se mnou do Soběsuk na jednodenní kurz akvarelu, Álo! Hele, já malovat neumím, to pro mě opravdu není…. Přátelé, vyšvihla jsem si tam čtyři obrazy, vůbec to dodnes nechápu. Při vyzvedávání mých zarámovaných prvotin se mi pan galerista zeptal, co dalšího jsem namalovala a že tohle tam chce prodávat.

Přečíst více

CESTA K ŽIVOTU

01. 05. 2024 - 27. 06. 2024
Velká synagoga

od neděle do čtvrtka, od 10 hodin do 17. se můžete přijít podívat do Velké synagogy na obrazy Ály Ptáčníkové. Letošní výstava má název: CESTA K DOMOVU Výstava akvarelů Těšíme se na Vás KDO JE ÁLA? „Jsem Ála, miláček bohů“, tvrdí můj horoskop… Kamarád a bývalý spolužák z plavecké třídy mi jednou na srazu řekl: „ Álo, ty jsi druh! Když Pán Bůh rozdával, musela jsi jít hned několikrát!“ „Vy můžete dělat naprosto cokoli! Takových možností – to Vám až závidím“, řekla mi astroložka. Potřebovala jsem pár (desítek) let, aby mi došlo, že mi bylo opravdu dáno do vínku plno úžasných věcí a že je čas to s radostí sdílet i s Vámi. Vyrůstala jsem v „takové normální rodince“. Já, mé dvě sestry a maminka. Nic nebylo tabu, každá měla svůj patent na rozum a naše debaty často končily něčím naštváním, že na tohle už fakt nemá… No a páč se lidé v zásadě nemění, máme úžasné debaty (i svůj patent na rozum) dodnes. Jen už se tak nečílíme. Tady bych prý měla napsat kde a jak jsem se učila a ohromit Vás mnohaletou dřinou. Dřina to byla; byla jsem naprosto ukázkovým příkladem správně připraveného „občana“: práce, rodina, dítě – a to v neustálém kolečku. Do toho naprosto nevědomé hledání toho, v čem jsem opravdu dobrá a při tom se nerozmělnit v tisíci možnostech. Opravdu mistrovská zkouška! To, čím dnes jsem, je výsledkem mého půlstoletého vývoje. Mohu vám tu vylíčit, jak bylo těžké, když byla mamka v nemocnici a my neměly ani na chleba. Jenže buď si můžu stěžovat nebo se nad veškeré své životní kotrmelce a lekce povznést, z hloubi duše poděkovat a brát život jako radostné poskakování a hru. A moje volba byla vždy hravá! Život totiž nemusí být dřina a odříkání! Což neznamená, že to nevyžaduje píli, odhodlání a i přes různé překážky si udržet víru v to, že to prostě půjde! A když to tak zpětně probírám, tak jsem si vždy uměla „hrát“: na základní škole jsem navštěvovala pěvecký sbor Pueri canticorum, hrála jsem na klavír, závodně jsem tancovala a k tomu jsem hrála divadlo, volejbal, tenis, jezdila na lyže a na snowboard… MALOVÁNÍ Mou láskou je akvarel. Obrazy mi vznikají pod rukama ve stavu, který lze slovy jen těžko popsat. Harmonie bytí, naprosté otevřenosti a volnosti, stav, kdy nepřemýšlím na tím, jak udělám jednotlivé tahy štětcem, ale jako by to šlo samo… A i při malování většinou tancuji a zpívám si. Je to jako jam session, kdy netušíte, kdo, kdy a s jakým nástrojem se k Vám přidá. Zároveň však víte, že vše je v pořádku. Každé cáknutí barvou nebo šmouha, kterou jsem neměla v plánu tam udělat, každé máchnutí štětcem, naprosto nepředvídatelné míchání barev a jejich nanášení na podklad, vytváří na papíru barevnou výpověď s obrovskou energií. Když píšu tyhle řádky uvědomuji si, jak je pro mne tato svoboda projevu v malování naprosto zásadní. Moje NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ… A zase: začalo to tak nenápadně. Pojeď se mnou do Soběsuk na jednodenní kurz akvarelu, Álo! Hele, já malovat neumím, to pro mě opravdu není…. Přátelé, vyšvihla jsem si tam čtyři obrazy, vůbec to dodnes nechápu. Při vyzvedávání mých zarámovaných prvotin se mi pan galerista zeptal, co dalšího jsem namalovala a že tohle tam chce prodávat.

Přečíst více





Dejte muzeu od 1 do 5 bodů. Čím více bodů, tím větší spokojenost.