Vlastivědné muzeum ve Slaném

Muzeum ve Slaném bylo založeno v roce 1885. Své sídlo několikráte měnilo, až v roce 1940 trvale zakotvilo v této budově. Od počátků bylo budováno jako vlastivědné. Převážily v něm sbírky archeologické, historické a národopisné. Základem archeologických sbírek se staly nálezy ze Slánské hory, rozšiřované od prvních let činnosti muzea vlastním výzkumem a doplňovány o nálezy z dalších lokalit Slánska.

Základ historických sbírek daly cechovní a církevní památky. Národopisné sbírky pro muzeum nejtypičtější, byly zpracovány zvláště po Národopisné výstavě českoslovanské, která se uskutečnila v roce 1895 v Praze a kde okres Slaný měl svůj vlastní pavilon.

Dosud ji připomíná interiér selské světnice v národopisné části muzejní expozice, který je cenným historickým dokumentem. Tento základ byl doplňován dary občanů, nákupy a terénními výzkumy.

Ve 20—30. letech tohoto století byl sbírkový fond muzea obohacen i o sbírky zaniklých místních muzeí v Kolči a Zvoleněvsi. V téže době se začala vytvářet i obrazová sbírka, jež měla dát základ budoucí městské galerii, jejíž založení si předsevzal spolek Navrátil. Zůstalo však jen u plánů a sbírka se stala součástí muzejních fondů. Slánské muzeum se stalo v podstatě regionálním historicko–etnografickým muzeem, neboť přírodovědné sbírky byly vytvářeny jen okrajově. Tato koncepce byla v posledních letech posílena vybudováním specializovaného Národopisného muzea Slánska ve Třebízi (pobočka Vlastivědného muzea v Slaném).

Stálé expozice dokreslují historii města a jeho okolí. Ostatní sály jsou věnovány krátkodobým výstavám, především výtvarného umění a výstavám tématickým.

Trvalá pozornost je věnována zakladateli muzea Václavu Štechovi, jemuž je věnován samostatný sál. Tento nadaný učitel měl velkou zásluhu o rozvoj kulturního života v Slaném. Jeho zásluhou bylo postaveno v Slaném divadlo (1863), založeno muzeum (1885) a knihovna (1897). Byl též prvým kustodem muzea. Nábytek i ostatní vystavené předměty v tomto sále jsou dary rodiny Václava Štecha.

Součástí budovy je bývalá kolejní kaple zasnoubení pany Marie, Oltářní obraz "Sen sv. Josefa" je od italského malíře C. I. Carloniho z roku 1727. Na stěnách visí obrazy světců, portrét šlechtice znázorňuje hraběte Bernarda Ignáce Martinnice, zakladatele piaristické koleje. V průběhu roku 1997 probíhala celková rekonstrukce budovy, jejíž součástí byla i výmalba kaple. Při restaurátorském průzkumu byla objevena na několika místech vzácná torsa raněborských fresek.

Hlavní budova muzea prošla v r. 2014 dílčí rekonstrukcí, při níž byl kompletně obnoven atriový dvůr, členěný cestami na křížovém půdorysu. Ve středu dvora byla upravena původní studna, která je doplněna zcela novou kamennou konstrukcí (kašnou) završenou kovářsky zpracovanou mříží. Dvůr byl doplněn záhony, lavičkami a dřevěným "podiem". Dvůr získal novou fasádu, byly vyměněny veškerá okna a dveře. Na severní a jižní straně dvora byla otevřeny a zaskleny dvě čtveřice arkádových oblouků, čímž se výraz dvora přiblížil původnímu baroknímu řešení.

Ve stejném roce vznikl v zrcadle hlavního schodiště nový výtah, který zajišťuje bezbariérovost objektu se všemi expozicemi. Novou fasádu získalo také průčelí budovy směrem do náměstí. V interiéru byly kompletně obnoveny obě místnosti pro sezónní výstavy včetně malé galerie v přízemí (přednášková místnost).