Václav Žák - Pábitel

Výstava Václava Žáka (1906–1986) je připomínkou zapomenuté, avšak významné osobnosti české neškolené, marginální či naivní tvorby. Ryzí outsider svým svérázným imaginativním malířským projevem, zahrnujícím jak početnou řadu podmaleb na skle, tak rozsáhlou expresivní výzdobu interiéru i exteriéru svého domu, brzy zaujal po svých začátcích (1952) pražskou kulturní elitu šedesátých let. Vedle malířů ( Jaroslav Paur, Karel Souček, Richard Fremund) a fotografů (Eva Fuková, Václav Chochola) to byl především spisovatel Bohumi Hrabal, který svou svéráznou postavu handicapovaného malíře v povídce Bambini di Praga 1947 přiřadil k charakteristickým postavám tzv. pábitelů. Tato rozsáhlá povídková kniha vyšla knižně v roce 1964 a o rok později příběh o neobyčejném malíři pak skvěle převedl do filmové podoby režisér Evald Schorm ve snímku „Dům radosti“. Sběratel kožek Václav Žák v něm hrál sám sebe, jak je možné vidět na projekci ukázky z filmu

při výstavě.
 

Výstava, kurátorsky připravená Pavlem Konečným je tvořena výběrem několika desítek malířských prací Václava Žáka dochovaných v depozitáři Melicharova vlastivědného muzea v Unhošti a dále obrazů zapůjčených ze sbírky Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích a ze tří soukromých sbírek. Nedílnou součástí expozice jsou i dokumentární fotografie Evy Fukové a Václava Chocholy, zachycující jak kouzelné životní prostředí umělce, tak některé kulturní osobnosti, s nimiž se přátelil. Výstavu ve zlínské Galerii Václava Chada, první po dlouhých letech od jeho úmrtí, provází katalog se třemi texty autorů (Zuzana Krišková, Miroslav Oliverius, Pavel Konečný) přibližujících nejen životopis tvůrce, ale také specifickou poetiku jeho děl a důvody vedoucí k jeho znovuobjevení pro současnou kulturní scénu.