Václav Rabas

05. 05. 2016 - 29. 05. 2016

Galerie Josefa Lieslera vystavuje práce malíře a grafika Václava Rabase. Můžete zde vidět jeho grafiky, kresby i malby, a to především s tématem krajiny a portrétu.

Václav Rabas vystudoval Akademii výtvarných umění, kde navštěvoval školy Bohumíra Roubalíka, Vlaho Bukovace a Hanuše Schwaigera. Kvůli tomu, že kritizoval vedení školy, musel studia přerušit a dokončil je až v letech 1911-13 v ateliéru M. Švabinského. Byl členem Umělecké besedy (od 1909), spoluzakladatelem Sdružení českých umělců grafiků Hollar; v roce 1945 mu byl mezi prvními udělen titul národního umělce.

Rabas byl ve své tvorbě ovlivněn několika výtvarnými styly, které promítal do své tvorby. Čerpal ze slohů 19. století, především navazoval na impresionismus. Vlastním se mu stala krajinomalba a figurální motivy. V barevné kompozici i prostorovém rozvržení obrazu ho ovlivnil Paul Cézanne. Jako více než padesátiletý se nechal inspirovat magickým realismem.

Dlouhou dobu dával důraz na práci v ateliéru. Hlavní roli pro něj hrála v těchto letech figura, skrze niž hledal určitou symboliku. První vlastní soubornou výstavu měl v roce 1921 v Rokycanech. Zajímavý byl jeho cyklus České hlavy z roku 1923, v němž vypodobnil známé osobnosti (Bedřich Smetana, Božena Němcová, prezident Masaryk) a část z tohoto cyklu lze vidět i v prostorách galerie. Postupem času však stále více přesouval své malování přímo ven do krajiny. Téměř výhradně se v tomto směru věnoval rodnému Rakovnicku.

U příležitosti svých padesátin vystavoval v roce 1935 v Obecním domě v Praze a Umělecká beseda vydala jeho monografii. O tři roky později uspořádal v Alšově síni v Praze výstavu krajinomaleb nazvanou „Svému kraji“. Jeho obrazy selského života byly protkány sítí cest a barevnými kompozicemi zajímavých odstínů. Pozoruhodným počinem se stal cyklus 24 obrazů s názvem Chleba. Během roku 1939 v něm zachytil proces vzniku chleba od obilného zrna, přes mouku až k pečení a vzniku bochníků.

Za druhé světové války tvořil v ústraní v Krušovicích svůj cyklus proměn přírody. V roce 1940 sepsal autobiograficky laděnou knihu Malířovo vyznání. Po válce dokončil také další cyklus, který tentokrát nazval Píseň míru. Vystavoval ho v roce 1950 v domě U Hybernů. V roce 1953 vydal knihu Malíř o jaru veršem i štětcem.