Adolf Loos - Viktor Bauer. Konfiskované vzpomínky.

12. 04. 2018 - 15. 06. 2018

Výstava Muzea hl. m. Prahy ve Studijním a dokumentačním centru Norbertov představuje dílčí výsledky výzkumu věnovaného tvorbě architekta Adolfa Loose pro významného brněnského průmyslníka a vizionáře Viktora Bauera.

Viktor Moritz Peter Maria rytíř von Bauer-Rohrfelden (1876–1939) byl nadmíru pozoruhodnou osobností. Ač byl vzděláním právník, byl zároveň propagátorem automobilismu, cestovatelem, sportovcem, panevropsky zaměřeným myslitelem, diplomatem, vyznavačem ezoterických nauk, ale také vášnivým amatérským fotografem. Bauer pocházel z rodiny významných moravských velkoprůmyslníků a po smrti rodičů v roce 1911 převzal vedení průmyslového impéria.

Architekt Adolf Loos (1870–1933) patřil k významným osobnostem evropské kulturní scény přelomu století. Ve svých proslulých textech a přednáškách prosazoval úsporné architektonické formy, pohodlné a praktické bydlení a užití ušlechtilých materiálů. Svá nejvýznamnější díla navrhl ve Vídni, Praze, Plzni a Paříži.

Donedávna se zdálo, že zakázky provedené architektem Loosem pro průmyslníka Viktora Bauera jsou dobře probádanou oblastí. Další otevření tématu nicméně ukázalo, že vztah obou brněnských rodáků, Loose a Bauera, byl ve skutečnosti mnohem intenzivnější. Novým objevem je přítomnost Loosova nábytku ve vile v Drážďanech, kterou Viktor Bauer zakoupil pro svou rodinu v roce 1912, podíl na řešení dvou vídeňských bytů v ulicích Friedrichstraße
a Babenbergerstraße, a zejména nová zjištění učiněná v souvislosti s Loosovou úpravou interiérů zámečku ve Starém Brně.

Nová zjištění se pojí i s úpravou klasicistního zámečku, který byl postaven kolem roku 1850 na adrese V Hlinkách ve Starém Brně a který je dnes součástí areálu brněnského výstaviště. Adaptaci zámečku na moderní bydlení, jenž Viktor Bauer používal od počátku 20. let 20. století jako hlavní rodinné sídlo, opět svěřil vídeňskému architektovi a brněnskému rodákovi Adolfu Loosovi.

Dokladem o architektově podílu na úpravě interiérů zámečku a vybavení rezidencí, v nichž stavebník se svou rodinou pobýval, jsou snímky z fotografických alb, která Bauer koncipoval jako kroniky z cest i rodinného života. Alba obsahují bohatý fotografický materiál, jenž napomáhá rekonstruovat podobu dnes již neexistujících nebo jen nekompletně zachovaných interiérů.

Loosův podíl na adaptaci zámečku potvrzují také soupisy majetku pořízené po druhé světové válce v souvislosti s konfiskací majetku občanům německé národnosti. Součástí konfiskátu byla také zmíněná rodinná alba, která se dnes nacházejí ve správě Národního památkového ústavu.

Alba se do současnosti nedochovala v plném rozsahu, stránky s některými fotografiemi, které by ještě důkladněji dokreslily podobu zkoumaných interiérů, jak napovídají autorovy popisky, byly násilně vytrženy neznámo kým. Přesto se autorky ve spolupráci s Muzeem hl. m. Prahy rozhodly formou této studijní výstavy představit výběr z dostupných materiálů k dalšímu bádání odborné veřejnosti i k potěše milovníků architektury, bytové kultury a fotografií první poloviny 20. století.