Archeologické žně Podřipského muzea

Letošní jarní a letní sezóna byla z hlediska archeologických aktivit nejbohatší v novodobé historii Podřipského muzea.

Prvním výzkumem byla záchranná aktivita při stavbě rodinných domků na severním okraji Doksan. Při kontrole plochy pro budoucí domky zde bylo zjištěno asi 20 kostrových hrobů z konečné fáze pozdní doby kamenné a počínající doby bronzové. Byli zde pohřbeni obyvatelé našeho kraje, kteří jej obývali před zhruba 4300 až 3800 lety. Zemřelým byly do hrobu dávány různé milodary, nejčastěji však keramické nádoby, podle kterých lze také jednotlivé hroby datovat. O skutečnosti, že život v minulosti byl nesrovnatelně těžší, než dnes vypovídají poměrně často zastoupené pohřby malých dětí, kterým nebylo souzeno dožít se vyššího věku.

            V další části pohřebiště se nacházela unikátní superpozice (překrytí) dvou hrobů. Starší z nich náležel zemřelému jedinci ve starší době železné, tedy zhruba v 6. století př. Kr. Zemřelý ležel na břiše, měl zkřížené nohy a byla mu uťata hlava. Archeologové zpravidla podobné situace interpretují jako pohřby vyloučených jedinců soudobé komunity, a to ať již důvodem tohoto vyloučení byl kriminální čin či spolčení se zlými silami. Nejinak tomu mohlo být i v případě tohoto nebožtíka. V mladší době železné, v období, kdy naše území obývali tzv. historičtí Keltové, byl hrob ze starší doby železné narušen tím, že do jeho těsné blízkosti a částečně též do jeho vlastního prostoru byl uložen hrob keltského dítěte, starého cca 10 let se dvěma bronzovými náramky na rukou.

            Kromě žárových hrobů, které prozatím nejsme schopni blíže časově zařadit, byl v Doksanech objeven také příkop zhruba sedm metrů široký a tři metry hluboký, který je možno zařadit do vrcholného středověku. Nelze vyloučit, že jde o pozůstatek obléhacího díla z doby, kdy doksanský klášter obléhali husité.

            Archeologické výzkumy Podřipského muzea dále pokračovaly na nedalekém vrchu Sovice, kde se badatelé společně se studenty Univerzity v Hradci Králové zabývali podhradím kopce, osídleným v pravěku i raném středověku.     V této době se již aktivity roudnických archeologů přesouvaly na území samotného města Roudnice. Zde byly výkopy zasaženy v souvislosti s rozsáhlou rekonstrukcí kanalizačního a plynového vedení také dvě velmi významné lokality. První z nich je Komenského ulice, resp. její část v bezprostřední blízkosti kostela Narození Panny Marie. V kanalizačním výkopu zde byly odkryty zbytky budovy, která je zanesena již na Carratiho plánu Roudnice ze 17. století. Její součástí byl i sklípek, jehož vchod s pískovcovým portálem se podařilo odkrýt výzkumem.

            Další výzkum pokračoval v šachtách pro plynové vedení pod roudnickým mostem. Zde byla odkryta sídlištní vrstva s nálezy z 14. a 15. století, která se nacházela v těsné blízkosti zdejšího kostela sv. Václava, který roku 1310 založil Jan IV. z Dražic.

            Poslední akcí byl výzkum v souvislosti se stavbou stanice RZS na roudnickém letišti. Zde byl odkryt hrob velmože ze starší doby železné (7. století př. Kr.), který byl pohřben na pohřebním voze. Hroby tohoto typu náleží tehdejší společenské elitě, důkazem čehož je rovněž přítomnost zlatých nálezů v hrobové výbavě. Železné zbytky vozu včetně dřevěných (!) částí jsou nyní konzervovány v Archeologickém ústavu AVČR v Praze a po ukončení konzervace se stejně jako všechny nálezy z výše uvedených akcí stanou součástí sbírek Podřipského muzea.

Martin Trefný

Podřipské muzeum Roudnice nad Labem