Nenačítá se Vám mapa? Zkuste si zapnout JavaScript.

Zobrazit stránku muzea

Modrobílý svět

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti (Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, příspěvková organizace)

31. 10. 2019 - 16. 02. 2020

Modrotisk Antonie Dostálkové pastvou pro oči a pohlazení po duši

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti v hlavní budově otevřelo jednu z posledních krátkodobých výstav letošního roku. Tak trochu připomíná čas podzimu a pootevírá dvířka nezadržitelně se blížících Vánoc. V malém sále ve Smetanových sadech pod kurátorským vedením Gabriely Směřičkové představí své modrobílé vidění světa Antonie Dostálková. Na výtvarném řešení a instalaci výstavy Modrobílý svět se velkou měrou podílela výtvarnice Petra Tománková.

„Modrobílý svět Antonie Dostálkové zcela vystihuje autorčino celoživotní zapálení pro specifickou textilní techniku, kterou je modrotisk. Do výstavy vtiskla atmosféru podzimní přírody přecházející do zimní nálady s adventním tématem zvěstování a zrození. Touto výstavou zúročila své dlouholeté zkušenosti a životní názory, které ji od mládí formovaly,“ charakterizuje autorku Gabriela Směřičková etnografka Slováckého muzea.

Antonie Dostálková, rodačka ze Starého Města, vystudovala výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a poté externě dvouleté studium loutkářství na Divadelní fakultě AMU v Praze. Okolnosti ji po roce 1968 přivedly do Lidové školy umění v Uherském Hradišti, kde působila až do svého odchodu do důchodu. „Ráda pracuje s hlínou, s textilem, a to především při výrobě loutek, maňásků a textilních hraček, blízká je jí i fotografie. Ve vlastní tvorbě uplatňovala nejprve techniku koláže, posléze začala využívat možnosti malby vzoru pomocí štětce, trubičky, šablony a dalších technik,“ představuje blíže Směřičková autorčinu tvorbu.

Celoživotní vztah k loutkové tvorbě a práce v divadelním prostředí ji stále vedou při práci s modrotiskem k potřebě plastického vyjádření. Kromě postav z betléma, měkkých polštářků, tak vznikli například prstoví maňásci z modrotisku. „Nebojí se ani velkoplošných formátů, navrhuje závěsy, dlouhé závěsné šály, kalendáře či leporela. Oslovují ji i témata vycházející z lidové kultury, přírody i vzpomínek na dětství. Ráda pracuje se světlem; střídání dne a noci, léta a zimy, zrodu a zániku vyjadřuje skrze kontrastní modrobílou kombinaci,“ dodává Směřičková a podtrhuje její velmi výrazný a osobitý styl tvorby: „Díky využití a propagaci tradiční techniky a v novém uměleckém uchopení je Antonie Dostálková považována za významnou osobnost. Za tento přínos byla v roce 2019 oceněna čestným uznáním ceny Vladimíra Boučka za významný přínos v oblasti výtvarných dovedností inspirovaných tradičními textilními technikami a práci s modrotiskem.“

Hlavní budova Slováckého muzea v Uherském Hradišti, Smetanovy sady 179. Výstava potrvá do 16. února 2020.


Vyhledat muzeum


Aktuality

Karel Cudlín / Izrael

07. 08. 2020 - 01. 11. 2020
Slovácké muzeum v Uherském Hradišti (Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, příspěvková organizace)

Výstava fotografií předního českého fotodokumentaristy Karla Cudlína, držitele mnoha ocenění Czech Press Photo i dalších mezinárodních cen, je výběrem z autorova archivu, který zahrnuje tisíce negativů a digitálních snímků pořízených v Izraeli. Izrael přes hledáček Ve Slováckém muzeu se představí špička současné české dokumentární fotografie   Přední český fotograf Karel Cudlín bývá poměrně častým hostem Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Pravidelně tu vedl fotografický workshop a prezentován byl i v několika doprovodných výstavách LFŠ. Na letošním již 46. ročníku se však vůbec poprvé představí také v hlavní budově Slováckého muzea. Výstava je součástí doprovodného programu sekce Současnost Terra festivalis: Izrael. Zachycuje proměny krajiny a společnosti od Sinaje po Golany za posledních více než dvacet let. Nejen pro návštěvníky Letní filmové školy ji připravilo Slovácké muzeum ve spolupráci s autorem a Asociací českých filmových klubů. „Karel Cudlín je vynikající český fotodokumentarista a jediný český fotograf, který věnuje Izraeli svoji pozornost soustavně, nikoli pouze v rámci jednoho časově ohraničeného projektu,“ charakterizuje autora Milada Frolcová, kurátorka z Galerie Slováckého muzea. „Jeho fotografie z cest po Izraeli nejsou místopisné záznamy okořeněné pitoreskními motivy blízkovýchodní reality ani politické reportáže. Nemají jednotící téma. Nesledují určitý předem daný program. Vznikají spontánně z čirého zájmu o dění, bez agendy, očekávání a ambicí vkládat do obrazu více, než může přinést momentální situace, ať už se odehrává v prostoru města, v poušti nebo na pláži,” dodává Michaela Sidenberg, autorka doprovodného textu k výstavě. Vystavená kolekce čtyř desítek černobílých fotografií obsahuje starší práce, které jsou díky fotografickým i beletristickým publikacím dnes již ikonami, ale také zcela neznámé záběry, z nichž řada vznikla teprve nedávno.   Hlavní budova, Smetanovy sady 179, Uherské Hradiště. Zpřístupnění pátek 7. srpna, vernisáž neděle 9. srpna v 15.00 hodin. Výstava potrvá do 1. listopadu. Bližší informace: PhDr. Milada Frolcová, historik umění Galerie Slováckého muzea, mobil: 774 124 015, e-mail: milada.frolcova@slovackemuzeum.cz www.slovackemuzeum.cz, www.facebook.com/slovackemuzeum

Přečíst více

Když ruce pracují srdcem

20. 07. 2020 - 03. 01. 2021
Slovácké muzeum v Uherském Hradišti (Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, příspěvková organizace)

Lidé odedávna přetvářeli přírodní materiály v předměty, které jim sloužily v každodenním životě. Někteří jim zároveň dokážou vtisknout osobitou výtvarnou stránku odrážející um, zručnost, nadání i výtvarný talent. Tisková zpráva 17/7/2020   Nadání povolaných Slovácké muzeum představuje 36 mistrů tradiční rukodělné výroby   Slovácké muzeum ve všech třech hlavních objektech aktuálně nabízí hned několik různorodých výstavních projektů. Vliv pandemie pozměnil výstavní plán, a tak v hlavní budově ve Smetanových sadech jedna zrušená uspíšila realizaci následující. Připravilo ji etnografické oddělení muzea a prezentuje a popularizuje rukodělné technologie, které se udržují, přežívají a některé i díky činnosti výjimečných tvůrců dále rozvíjí. Výstava nazvaná „Když ruce pracují srdcem“ představuje osobnosti a práci celkem 36 tvůrců, z nichž je 24 oceněno titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje do konce roku 2019 a 16 z nich je laureátem titulu udělovaného ministrem kultury ČR Nositel tradice lidových řemesel. O tom, jak zasáhl nouzový stav do příprav výstavy. Krátce o některých autorech i jejím poselství, odpověděl Petr Číhal, etnograf a spoluautor výstavy.   Co bylo impulsem, aby tato výstava vznikla? Nedá se říct, že by její vznik podnítil nějaký impuls, protože výstava byla v letošním roce zahrnuta ve výstavním plánu na září. Nicméně nejrůznější okolnosti a omezení v době pandemie, kdy musely být některé výstavy zrušeny, její otevření jen uspíšily na konec května.   Realizace byla v době koronakrize. Co bylo největším úskalím? Vzhledem k tomu, že přípravy a realizace výstavy probíhaly v průběhu dubna a května, kdy ještě trvala různá omezení, největším úskalím mohly být, nicméně nakonec nebyly, a to díky vstřícnosti oceněných tvůrců, osobní setkání s některými oceněnými výrobci, u kterých nám do výstavy chyběla vhodná obrazová dokumentace nebo jejich výrobky.   Která z činností při přípravě Vás obohatila? Jednalo se především o dvě služební cesty na Valašsko kvůli pořízení fotografií a získání výrobků do výstavy za oceněnými tvůrci spolu s muzejním fotografem Tomášem Heřmánkem. Mohli jsme tam navštívit například kolářskou dílnu Augustina Krystyníka v Novém Hrozenkově nebo dílnu Víta Kašpaříka ve Velkých Karlovicích, který se věnuje výrobě rozmanitých druhů fléten a píšťal. A pak to byla samozřejmě tvůrčí práce ve výstavním sálu spolu s mými kolegy, která je vždy obohacující.   Co je hlavním cílem představení výstavy? Věřím, že hlavní záměr a cíl výstavy – prezentovat jednotlivé oceněné výrobce titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje a Nositel tradice lidových řemesel z našeho kraje – se podařil naplnit. A to i vhodnou myšlenkou jejich rozdělení podle povahy materiálu, se kterým tvůrci pracují. Lidé tak mají možnost vidět skutečné skvosty jejich práce. Výrobky ze dřeva tak střídají předměty z kovu a kamene, přírodních materiálů – proutí a pedigu, kukuřičného šustí, kůže a perleti, textilií, až po hrnčířské výrobky, broušené sklo, kraslice, vizovické pečivo a hudební nástroje. K tomu přistupuje možnost zhlédnout některé technologické postupy na audiovizuálních záznamech. Jejich pestrost a rozmanitost, ale zároveň regionální spojitost dává tušit, že oblast Zlínského kraje je skutečně stále bohatá na tradiční rukodělnou činnost. Krása obohacuje ducha, pozvedává mysl, proto přijďte a nechejte na sebe působit tvořivost lidských rukou. Výstava potrvá do 3. ledna 2021.   Hlavní budova Slováckého muzea v Uherském Hradišti, Smetanovy sady 179. Výstava potrvá do 3. ledna 2021.   Bližší informace: Mgr. Petr Číhal, etnograf Slováckého muzea, mobil: 734 282 557, e-mail: petr.cihal@slovackemuzeum.cz. www.slovackemuzeum.cz, www.facebook.com/slovackemuzeum  

Přečíst více

Expozice Věznice Uherské Hradiště - Reduta, Masarykovo náměstí


Slovácké muzeum v Uherském Hradišti (Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, příspěvková organizace)

Nová expozice věnovaná dějinám uherskohradišťské věznice se zaměřuje na období nacistického a komunistického režimu. Pohled do nepřístupné věznice poskytne videozáznam, který byl pořízen na podzim roku 2016. Věznice míří do Reduty Jizvu na tváři města Uherské Hradiště zacelí nová stálá expozice   Ve čtvrtek 27. dubna 2017 v 17.00 hodin bude v prostorách podkroví Reduty otevřena nová stálá expozice věnovaná dějinám věznice v Uherském Hradišti. Tato výstava se stává prvním reálným signálem v naplnění tolik očekáváného vypořádání se s minulostí. S nechvalně známou minulostí, která, jak míní nejen Pavel Portl, historik Slováckého muzea, je jizvou na tváři města Uherské Hradiště. Vznikla ve spolupráci města Uherské Hradiště, Slováckého muzea, spolku Memorie a Klubu kultury v Uherském Hradišti. Jejími autory jsou Mgr. Pavel Portl a Anna Stránská z Memorie. Originální vizuální podobu výstavním panelům vtiskla MgA. Zuzana Skopalová. „Panelová expozice zprostředkuje pohled na život za mřížemi a osudy vězněných. Za zdi uzavřeného areálu věznice mohou návštěvníci nahlédnout i prostřednictvím video dokumentu, který vznikl na podzim roku 2016. V podkresu záběrů dokument doplňují audionahrávky, které jsou živým svědectvím několika vězňů. Natočený dokument doplní i aktuální rozhovor Aleše Durďáka s Annou Honovou z Uherského Brodu, která byla vězněna v letech 1950–1952,“ představil Pavel Portl základní informace o výstavě. Věznice v Uherském Hradišti byla postavena v letech 1892–1897 spolu s budovou krajského soudu, tzv. justičním palácem. „Zprvu sloužila pouze pro vězně odsouzené za kriminální zločiny. První „političtí“ vězni se sem dostali v roce 1920, a to v souvislosti s tzv. prosincovou stávkou. Ve skutečnosti však byli souzeni na základě prvorepublikového demokratického práva, na rozdíl od politických vězňů z období nacistické a komunistické totality. A právě jim je věnována expozice,“ přiblížil dále Portl. Období druhé světové války bylo ve znamení první z velkých změn v chodu věznice. Od roku 1940 začalo gestapo využívat samovazební oddělení, o rok později se do věznice přestěhoval i německý úřední soud. „Bohužel se z tohoto období nedochovalo příliš mnoho výpovědí o životě ve věznici. Je to dáno i tím, že sloužila jako tzv. zajišťovací vazba, což znamená, že zatčení lidé zde strávili jen několik dní nebo týdnů a následně byli převezeni do jiných věznic, káznic a koncentračních táborů,“ řekl Portl a zmínil jeden ze dvou zdokumentovaných tragických válečných osudů. „Jedná se příběh dvou parašutistů, kteří se před nacisty ukrývali u svých rodin a známých na Slovácku. Po vyzrazení spáchali v obklíčení sebevraždu a lidé, kteří jim pomáhali, byli odsouzeni k trestu smrti a v roce 1943 popraveni.“ Padesátá léta, resp. období po roce 1948, se stala nejsmutnějším obdobím v dějinách věznice. Kromě krajského soudu ji využívala také Státní bezpečnost pro výslechy a věznění státních (politických) vězňů. „Díky archivním materiálům i pozdějším výpovědím vězňů lze konfrontovat ze dvou pohledů, jaké výslechové metody používalo vyšetřovací oddělení StB. Obzvlášť brutální bylo používání tzv. indukčního přístroje, kterému se také přezdívá „elektrické boty“.  Bylo to krátce po roce 1948, kdy věznici velel Ludvík Hlavačka, šéfem vyšetřovacího oddělení byl Leopold Lovecký a jeho zástupcem Alois Grebeníček,“ uvedl Portl další část dějinných milníků tohoto objektu, který stojí v centru historického města Uherské Hradiště. Věznice byla uzavřena v roce 1960. Devastaci a chátrání měly zastavit dva zamýšlené projekty. „V 60. a 80. letech se plánovala úprava objektu a jeho nové využití. Ze samovazeb měla vzniknout ubytovna pro studenty Střední uměleckoprůmyslové školy, nebo tento trakt zcela zbořit a do budovy přestěhovat Dům služeb. Kvůli finančním nákladům se nic z toho nerealizovalo. I tyto plány si mohou návštěvníci prohlédnout a o zamýšlených změnách se dočíst více,“ uzavřel Portl. Otevírací doba je po dohodě s Městským informačním centrem Uherské Hradiště, telefon: 572 525 525, e-mail: mic@uherske-hradiste.cz. Výstava není přístupná pro osoby s omezenou schopností pohybu. Informace, objednávky komentovaných prohlídek pro školy – cena: 200 Kč/ skupina, max. 30 dětí, Mgr. Pavel Portl, 777 066 612, e-mail: pavel.portl@slovackemuzeum.cz.   Podkroví, U Reduty 256, Uherské Hradiště. Vernisáž: čtvrtek 27. dubna, 17.00 hodin. Bližší Informace: Mgr. Pavel Portl, mobil: 777 066 612, e-mail: pavel.portl@slovackemuzeum.cz  

Přečíst více





Dejte muzeu od 1 do 5 bodů. Čím více bodů, tím větší spokojenost.