Výstava věnovaná zimnímu kroji na Slovácku je založena na bohatém sbírkovém fondu Slováckého muzea doplněného o historické fotografie a reprodukce z cyklu Jože Uprky Kožuchy. Výstava věnovaná zimnímu kroji na Slovácku se zaměřením na kožichy, kožíšky, lajbly, haleny, kacabaje, kabaně představí tyto jednotlivé součásti lidového oděvu, ale také specifika jejich oblékání při všedních, svátečních a obřadních příležitostech od podzimu do jara. Ukáže také, jak končily starší obnošené součásti, které se dotrhávaly při práci, zatímco ze starších halen se šily zimní papuče. Roztrhané kožichy sloužily i jako pokrývka na peci, jako maškara čerta nebo se staly součástí masopustního přestrojování. Instalace nás tak provedou obdobím od posledních hodových slavností až po Velikonoce, kdy se zimní kroje, haleny a kožíšky, pomalu odkládaly. Vernisáž proběhne ve čtvrtek 12. října v 17.00 v hlavní budově muzea, Smetanovy sady 179, Uherské Hradiště.  

Přednáška Ing. Lubomíra Vejražky z Ústavu pro studium totalitních režimů. Na rodiny historie obecně zapomíná. Rodiny muklů, rodiny vojáků nevrátivších se z války a dalších. Pro média a organizace zobrazující minulost je totiž snadnější popsat příběhy vojáků z druhé světové války a osudy odbojářů proti nacismu a komunismu. Válečná vřava, zatýkání a výslechy gestapáky a estébáky, monstrprocesy, prostředí věznic a lágrů a šachet, útěky, bestialita bachařů. Jde o silné momenty plné spádu a napětí. Hrdinství, štěstí a smůla, odvaha, vynalézavost a pevné nervy. Zájem posluchače, diváka a čtenáře zajištěn, komerční rovina vyřešena. Niterné roviny vypravěč a tazatel obvykle opomíjejí. Ten s mikrofonem se neoptá, zpovídaný citlivé téma sám nenakousne. Kde není otázek, není odpovědí. A chybí jim čas. Na opravdu hlubokou sondu nestačí dvě hodiny, případně dvakrát dvě hodiny posezení. Vedle toho ženy a rodiny vězňů, odbojářů, vojáků… Jejich cesta svou atraktivitou silně pokulhává za story „chlapáků“. V případě rodin jde (na první pohled) jen o zdánlivě obyčejný život. Žádný střih za střihem, žádné napětí a překvapení v každém odstavci, záběru. Místo dobrodružství pouze vnitřní drama: Rozvést se, či ne, když StB vydírá? Jak odolat ústrkům v práci? Jak se porovnat s pohledem na dítě šikanované ve škole a tesknící po tátovi? Jak ustát návštěvu v lágru a pohled na zdevastovaného manžela, syna, tátu? Jak den za dnem přečkat tupou realitu a chudobu, strach z budoucnosti, donášení domovnice? Co dělat, když má muž před sebou patnáct let a poblíž ženy se objeví někdo třetí, který jí nabídne budoucnost? A když se muž vrací a soužití vyloženě drhne, co pak? Jak se deset let útlaku rodiny promítne za další tři desetiletí ve stáří? Jde o samé niterné záležitosti, občas o pocity domnělého selhání. S takovým materiálem se pracuje daleko hůř, vyloženě lopotně, než s dějem prostoupeným příběhy z muklovského a vojenského prostředí, které lze díky poutavosti uchopit snadněji a svižně. I proto (a nejen proto) zůstaly rodiny opomenuty. Zahodíme jednu rovinu pohromy, tedy úděl příbuzných muklů, protože se v jejich příběhu neskrývá vzrušující prvek? Protože se jejich story hůř prodá? Poněvadž nemáme natolik vytříbenou sociální vnímavost, abychom zahrnuli rodiny do zobrazení totality? K událostem ztvárňovaným na půdorysu „mukl-voják-atraktivní vnější drama“ patří i půdorys „rodina-děti-neatraktivní komorní drama“. Ženy a děti persekuce poznamenaly mnohdy daleko víc než vlastní mukly. O tématu bude vyprávět Ing. Lubomír Vejražka z Ústavu pro studium totalitních režimů. Vstup volný. Přednáškové centrum, Štefánikova 1285, Uherské Hradiště. Přednáška je realizována ve spolupráci Moravského zemského muzea, Ústavu pro studium totalitních režimů a Spolku Memoria. Co o sobě říká sám Lubomír Vejražka? „Od roku 2004 se věnuji tématu muklů a jejich rodin, jejich příbuzným. Hovořil jsem s přibližně třiceti z nich. Šlo o cca 120 rozhovorů v délce přes 700 hodin. Nešlo o krátké, např. dvouhodinové povrchní rozhovory, ale mnohahodinová sezení. S některými jsem hovořil i patnáctkrát v průběhu šesti let. Mohl jsem tedy jít proto do hloubky a věnovat se nejen vnějším faktům, ale i niterným záležitostem. Zpovídaní mně mnohdy svěřili záležitosti, které nevědí ani jejich rodiny. Výsledkem práce se staly 3 knihy a přes 100 příspěvků ve sdělovacích prostředcích.“ Publikace Lubomíra Vejražky věnované tématice muklů (Nezhojené rány národa; Jizvy zůstávají/Dědictví zla stále živé; Bolest přetrvává a cesta nekončí/Nesmazatelný otisk v podvědomí národa) a jejich rodin zachycují jejich osobní peripetie, váhání popřípadě selhání, vztahové záležitosti a složitost rozvodů pro obě strany. Také nejednoduché opětovné začlenění muklů do života po propuštění, těžkou situaci dětí muklů atd. Je zde vysvětleno, kde muklové nacházeli sílu překonat v lágru nepřekonatelné. Jsou zde jejich názory na smysl odboje, na mladé zuřivé straníky a přerod některých z přisluhovačů v odpůrce režimu, na rok 1968, na Chartu 77, na problematiku vin, odpuštění a pokání atd. Knihy hledají odpovědi na otázky, proč se po roce 1990 společnost nevyrovnala s érou KSČ a proč nebyli potrestáni ani jasní viníci. Texty se zamýšlí nad tlustou čárou – kde má být učiněna a kde ne, také nad jejími dopady po roce 1990. Jsou zde příklady výmluv KSČM po roce 1990, upozornění na úskalí jakýchkoli debat s komunisty a vysvětlení, jak se dívat na údajné dobré činy režimu apod. Knihy tedy nejsou jen příběhové. Materiál byl sbírán do velké hloubky i šířky, což umožnilo rozkrývat skryté roviny a hledat souvislosti, zevšeobecňovat, dovozovat, vyhodnocovat, popisovat různé modelové situace, ukazovat psychologické a sociologické prvky. Je zde zachycen též určitý morální étos a poselství zpovídaných.  

O podzimních prázdninách se uskuteční dílnička, kde si mohou všichni, malí i velcí, vyrobit podzimního skřítka a drobné podzimní dekorace. Připraveny budou přírodniny a další tvořivý materiál. Vstupné dle platného ceníku. Akce se koná v čase 10.00 až 15.00.