Nenačítá se Vám mapa? Zkuste si zapnout JavaScript.

Zobrazit stránku muzea

Jan Blažej Santini Aichel. Geometrie posvátného prostoru

Dům U Černé Matky Boží (Uměleckoprůmyslové museum v Praze)

07. 03. 2019 - 15. 09. 2019

Výstava vysvětluje geometrii kompoziční sítě společné půdorysným návrhům hlavních děl českého architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela.

O Janu Blažeji Santinim Aichelovi se již napsalo mnoho, a proto jen krátce z toho, co o něm víme, jak si ho představuji. Necelých čtyřicet sedm let krátkého života, rozděleného létem roku 1700 na dvě poloviny, z nichž ta druhá je naplněna intenzivní prací. Patrně drobnější postavy, nápadně kulhající. Ví, že si na něho lidé potajmu ukazují. Občas za zády zaslechne posměšky dětí, a ty jeho vlastní umírají… Pronásledován těžkými osudovými ranami, vyvažovanými jen mimořádným talentem, který mu zajistil přízeň církevních řádů, a tím i společenský respekt. Avšak stále sám ve svých myšlenkách, sám mezi lidmi. Z bolesti a talentu se rodící genialita. Téměř hmatatelný spor pekla s nebem poznání je až faustovský. Jak vyplývá z korespondence, kulhavý ďábel a veliké světlo architektury. I když to první označení je míněno více ironicky, je pod tím cosi hluboce bolestného.

Je zřejmé, že Santiniho dílo přesáhlo rámec doby, v níž žil. Jeho stavby jsou natolik přesné, že známe-li kompoziční síť, můžeme od jedné stavby k libovolné další počítat se stejnou lehkostí, s jakou se třeba procházíme parkem. Z tohoto pohledu se stavby jeví spíše jako skořepiny těsně obepínající geometrické rovnice. To jim propůjčuje zcela unikátní proporční rytmus, který z nich podvědomě vnímáme a který považujeme za harmonický.

Srovnávací studie ukazují, že Jan Blažej Santini důvěrně znal rozměry pražského Chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha a že kompoziční vzory, které používal, nalezl právě v něm. Svato- vítská katedrála se stala ideovou matricí – Matkou – jeho díla. Rozměry staveb i kompoziční postupy to potvrzují. Co je na tvorbě Jana Blažeje Santiniho geniální, není ale ve skutečnosti vlastně vůbec vidět. Soubor vybraných staveb tvoří díky užití téže kompoziční sítě a jednotkové míry jedinečný a nedělitelný celek, proporčně a rozměrově sladěný se Svatovítským chrámem. Z rozměrů jedné stavby lze geometrickou cestou odvodit míry a proporce stavby následující.

Geometrie je jazykem přírody, a protože i my jsme této přírody součástí, snažíme se její řeči porozumět a rozvíjet ji. Z hlediska moudrostního je spíše imaginační hrou, ze strany rozumu vědou. Chceme-li tedy v ní něco pochopit, je třeba umět si to nejprve představit. Geometrie je nám vrozena podobně jako hudba, pouze je zasunuta v hlubší paměti. Proto je někdy architektura přirovnávána ke zkamenělé či zamrzlé hudbě. Geometrie byla kdysi jedním z hlavních myšlenkových sloupů filosofie; byla vlastní těm, kdo v jejích cestách hledali Moudrost a smysl stvoření. Na první pohled strohá a chladná, avšak nepostrádající kouzlo poezie. Podobně jako je hudba spojena s tancem, je geometrie svázána s pohybem. Naučíme-li se chápat tento pohyb v architektuře, jsme schopni pozorovat kompoziční tahy již dávno nežijících mistrů stavitelů.

Tato výstava vysvětluje geometrii kompoziční sítě společné půdorysným návrhům hlavních děl českého architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela. Celá řada indicií ale poukazuje k tomu, že jím používaná kompoziční síť je tradiční a povědomí o ní v naší zemi sahá až do raného středověku.

 

 


Vyhledat muzeum


Aktuality

Akvizice kubismus. Nákup do sbírek UPM

19. 10. 2023 - 01. 07. 2024
Dům U Černé Matky Boží (Uměleckoprůmyslové museum v Praze)

První prezentace kubistické sbírky, kterou UPM koupilo s přispěním ministerstva kultury v roce 2022. Uměleckoprůmyslové museum v Praze získalo v loňském roce díky mimořádné dotaci poskytnuté Ministerstvem kultury ČR kvalitou i rozsahem nejvýznamnější privátní sbírku kubistických artefaktů, kterou vytvořila Nadace českého kubismu a více než deset let pečovala o její propagaci a prezentaci formou expozice v Bauerově vile v Libodřicích. Tuto sbírku tvoří 14 nábytkových souborů (59 předmětů) a dalších 65 položek-souborů keramických, kovových i skleněných prací (s více než 160 sbírkovými kusy), zahrnuje díla nejvýznamnějších představitelů kubismu – Vlastislava Hofmana, Josefa Gočára, Pavla Janáka a dalších autorů. Muzeu se touto akvizicí podařilo zásadním způsobem rozšířit svou sbírku kubistického designu o zcela nedostupná díla, zhodnotit některé soubory nábytku a keramiky jejich scelením (například nábytek Vlastislava Hofmana pro sochaře Josefa Mařatku), a umožnit tak uchování dokladů výjimečného fenoménu českého umění pro příští generace i pro jeho reprezentaci v zahraničí. Artefakty kubistického interiéru představují unikátní a nejcennější doklady českého designu první čtvrtiny 20. století. Pouze v Čechách se kubismus rozvinul jako styl, a uplatnil se tak v době před první světovou válkou nejen v malířství a sochařství, ale i v architektuře, nábytkové tvorbě a užitných předmětech z keramiky, kovů a skla. Česká kubistická architektura a design zvláště z období 1910–1914 nemají ve světové tvorbě obdoby a jsou jedinečným fenoménem českých dějin umění. Kubistický fond byl v UPM utvářen od 50. let minulého století, nejprve z majetku samotných autorů nebo objednatelů. Do popředí zájmu se tehdy začala dostávat témata a umělecké styly do té doby okrajové nebo vnímané ambivalentně. Postupným doplňováním jednotlivých kusů a souborů formou darů a nákupů vznikala reprezentativní sbírka, poprvé zhodnocená publikací a výstavou Český kubistický interiér, která se konala v UPM v roce 1976. Vlna zájmu o kubismus – zejména o jeho projevy v architektuře a designu – vrcholila v devadesátých letech, kdy byl tento směr představen na komplexně pojaté výstavě v Jízdárně Pražského hradu (1991) s reprízou v Düsseldorfu, díky níž specifika českého kubismu začalo objevovat a oceňovat zahraniční publikum. Následovala série dalších prezentací v zahraničí (Vitra Design Museum ve Weilu nad Rýnem 1991, Vídeň 2009), které vyvolaly značný ohlas a českou tvorbu propojily s kontextem evropského umění. S rozvojem trhu s uměním a sběratelstvím stoupal zájem o jedinečné artefakty kubismu – na rozdíl od jiných dokladů moderního užitého umění 20. století však nebyly kubistické nábytkové kusy vyráběny sériově, ale jen jako zakázkové solitéry. Dochovaných děl v soukromém majetku bylo tedy velmi málo, a proto jsou mimořádně raritní a vyhledávané. Podobně tomu je u kubistické keramiky, u které vznikly některé kusy jen jako prototypy, nebo jsou známé v jediném exempláři. Enable Ginger Cannot connect to Ginger Check your internet connection or reload the browserDisable in this text fieldRephraseRephrase current sentenceEdit in Ginger×

Přečíst více





Dejte muzeu od 1 do 5 bodů. Čím více bodů, tím větší spokojenost.