Bydliště: panelové sídliště / Plány, realizace, bydlení 1945–1989

25. 01. 2018 - 20. 05. 2018

Výstava přibližuje historii vybraných sídlišť v České republice a společenské, politické, kulturní a ekonomické souvislosti, jež jejich vznik doprovázely.

Výstava přiblíží od 25. ledna do 20. května 2018 historii vybraných sídlišť v České republice a společenské, politické, kulturní a ekonomické souvislosti, jež jejich vznik doprovázely. Je vyvrcholením výzkumného a výstavního projektu Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí (zkráceně Paneláci), který probíhal v letech 2013–2017. Tým badatelů zkoumal 73 českých sídlišť především z uměleckohistorického hlediska, věnoval se jejich architektuře a urbanismu, demografickým charakteristikám obyvatel a možnostem památkové ochrany.

Panelová sídliště představují důležitý urbanistický, architektonický i historický fenomén. Přestože byla nejtypičtější a nejrozšířenější formou hromadné bytové výstavby 50. až 80. let a dnes na sídlištích žijí téměř tři miliony obyvatel České republiky, je výzkum jejich významu a sociokulturní role teprve v počátcích. Po letech jednostranné kritiky a odmítání jsme dnes svědky vzrůstajícího zájmu o téma panelových sídlišť nejen mezi odborníky, ale také mezi širší veřejností.

„Na výstavě v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze bychom chtěli ukázat, že všechna sídliště nejsou stejná, nemusí to být nutně monotónní shluky budov, mají svou minulost, současnost i budoucnost a často za nimi stojí konkrétní autorský záměr,“ říká vedoucí projektu Paneláci Lucie Skřivánková. Kurátorka výstavy Mariana Kubištová k tomu dodává: „Členění výstavy vychází z periodizace výstavby sídlišť, kterou jsme v rámci projektu vytvořili. Divák tak získá přehled o proměnách, jimiž sídliště, jednotlivé domy i vnitřní zařízení bytů v historii prošly.“

Výstava sleduje výstavbu sídlišť v českých zemích od jejích počátků v dřevní fázi (40. léta), již zastupují především tzv. protosídliště, stavěná ještě klasickou zděnou technologií, ale využívající prefabrikované prvky a také principy funkcionalistického urbanismu. Ve fázi socialistického realismu (50. léta) se podle sovětské doktríny stavěly zděné, ale i první panelové domy s historizujícími fasádami uspořádané do symetrických kompozic. Pionýrská fáze (druhá polovina 50. a začátek 60. let) byla ve znamení experimentů s panelovými technologiemi, které vyústily v první celostátně rozšířené konstrukční systémy řad G a o něco později T 0 B. Na výstavě je věnována pozornost prvnímu panelovému domu G 40 ve Zlíně dokončenému roku 1954. V krásné fázi 60. let vznikly díky uvolněnějším politickým poměrům architektonicky i urbanisticky nejzdařilejší soubory s jedinečnou identitou, širokým spektrem občanské vybavenosti a obytnými kvalitami veřejného prostoru. Utužení režimu během tzv. normalizace 70. let se v sídlištní výstavbě promítlo do technokratické fáze, kdy byla architektura zcela ve vleku požadavků na kvantitu a finanční úspory. Poslední fáze pozdních krásných a postmodernistických sídlišť (80. léta) vyrůstá z kritiky nelidského prostředí obřích obytných souborů předcházející etapy. Architekti se snažili navzdory politickým tlakům realizovat sídliště podle humanistických plánů z 60. let nebo se přikláněli k postmoderně. Výstava je zakončena stručným připomenutím fenoménu „humanizace“ panelových domů a jejich odborné reflexe v současnosti.