Výstavní síň „13“

Sbírky Západočeské galerie pokrývají období od 14. století po současnost a vedle jednotlivých špičkových děl obsahují kvalitní soubory umění 19. století, umění přelomu století a české moderny, zahrnující zvláště hodnotnou sbírku kubismu. Sbírkový fond v současnosti čítá přes 10 000 děl.

Západočeská galerie v Plzni využívá k výstavním účelům dva historické objekty v centru města - někdejší středověkou tržnici, od r. 1972 výstavní síň „Masné krámy“, a zrekonstruovaný goticko-renesanční dům č. p. 13 v Pražské ulici, tzv. výstavní síň "13".

Náročný výstavní program, vydavatelská činnost a kvalita sbírek řadí Západočeskou galerii v Plzni k nejvýznamnějším muzeím a galeriím v republice. Ve výstavních síních představuje krátkodobé výstavní projekty. Otevřeno je denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.

Výstavní síň „13“, Pražská 13/83

Původně gotický dům na rohu Pražské a Perlové ulice byl renesančně upraven, zásadní přestavba proběhla v době klasicismu. Z nejstarší doby se dochovalo dvoupatrové sklepení a vzácný pozdně gotický záklopový dřevěný strop v přízemí, malovaný rostlinným ornamentem. Vstupní portál a klenby mázhauzu jsou dokladem renesanční přestavby před rokem 1607, kdy byl objekt upravován údajně Janem Draginem, zedníkem italského původu. K roku 1614 je jako majitel domu uváděn Antonín (Anton) de Stazio, italský stavitel činný v letech 1602–1631 v Plzni, který pocházel patrně z rodiny Giovanniho de Stazia († 1595), jednoho z prvních příslušníků italské kolonie v Plzni a stavitele plzeňské radnice. Počátkem 18. století byl objekt prodloužen o zadní východní křídlo, na sklonku klasicismu v 19. století byl zřízen boční přístup z Perlové ulice a do bývalého průjezdu bylo vestavěno schodiště. Během 20. století docházelo podle dochovaných záznamů k úpravám mázhausu pro potřeby obchodů; k těmto účelům bylo přízemí využíváno do počátku osmdesátých let, poté byla budova z důvodu havarijního stavu uzavřena.

V roce 1989 byla zahájena celková rekonstrukce budovy pro galerijní účely podle projektu architekta Jana Soukupa. Výrazné úpravy respektovaly nejpodstatnější prvky stavby, razantní zásah však pozměnil dispozici i vzhled domu. Došlo ke změně tvaru střechy a jejímu doplnění hmotově neúměrnými vikýři. Odstraněním úprav z 19. století byla změněna dispozice i vnější vzhled objektu. Charakter dvora utrpěl odstraněním pavlače. Některé cenné prvky byly zachovány a restaurovány – především pozdně gotický malovaný záklopový strop v přízemí, sluneční hodiny na hlavním průčelí, gotická ostění a renesanční portál. Roku 1997 byla budova předána do užívání Západočeské galerii v Plzni. Byla sem přemístěna administrativní část instituce a interní knihovna galerie, v přízemí vznikla výstavní síň pro krátkodobé expozice. Přednáškový sál zřízený ve třetím podlaží byl využíván k pořádání kulturních pořadů.

V roce 2009 proběhla rekonstrukce výstavní síně a přednáškového sálu podle návrhu architektů Romana Kouckého a Šárky Malé. Dosavadní, z výstavního hlediska nevyhovující prostor byl upraven ve prospěch koncepčně jasné, esteticky přesvědčivě vyjádřené myšlenky komorní výstavní síně. Prostor přednáškového sálu byl scelen a zjednodušen do moderní, světlé podoby, nahrazující dosavadní pseudohistorizující charakter interiéru.