Muzea dle kritérií

Galerie Slováckého muzea se stala nejdůležitějším a nejvýznamějším místem galeristů v okrese Uherské Hradiště. Prolíná se zde tvorba významných českých i zahraničních tvůrců všech uměleckých proudů. Výstavní prostory každoročně využívají také v doprovodném programu organizátoři Letní filmové školy (LFŠ). Budova bývalé vojenské zbrojnice je dominantou dnešní Otakarovy ulice a přilehlého okolí. Barokní architektura interesantně zaplňuje prostor, kudy v minulosti vedlo opevnění města, a později byla obklopena další novodobou výstavbou. Svým vzhledem a polohou je přitažlivým místem pro setkání s výtvarným uměním. Umělecká sbírka Slováckého muzea je umístěna v budově bývalé vojenské zbrojnice, která při zásadní rekonstrukci na přelomu 50. a 60. let byla přizpůsobena potřebám galerijního využití. Historicky cenný barokní objekt byl dostaven v r. 1723 podle projektových návrhů Leandra Anquisoly a Jakoba Albla. Poměrně rozsáhlá stavba je řešena jako dvoukřídlé těleso s přilehlým čtvercovým nádvořím v zadním traktu. Na čelní straně fasády je dominantním prvkem vstupní portál zdobený vojenskými atributy, v opačném pohledu je levé křídlo doplněno půlkruhovou věží, v jejímž plášti je původní dřevěné schodiště spirálovitě vybíhající přes obě podlaží až do půdních prostor. Další významnou cenností je dochovaná nástěnná kartuše pocházející z dílny Baldassara Fontany. Dokladem řemeslné zručnosti je trámový strop v prvním poschodí pravého křídla a zvláště pozoruhodný je půdní prostor (dnes výstavní sál s expozicí), kde je zachována barokní vazba krovů ve tvaru ondřejských křížů. Původnímu účelu – vojenské zbrojnici – přestala budova sloužit na počátku 80. let 18. století. Po mnoha různých využitích se budova dostala ve druhé polovině 20. století do majetku Slováckého muzea, které zde vybudovalo novou galerii (pro veřejnost otevřena 21. října 1962). Při druhé rekonstrukci (1990–1992) byl objekt přizpůsoben současným požadavkům galerijní praxe, přičemž interiér byl vybaven novými technickými prvky. Třetí rekonstrukce (1997–1998) byla nutností po povodních a stala se symbolem mimořádného úsilí o záchranu celého objektu (Galerie SM byla nejpoškozenější památkově chráněnou stavbou v oblasti Moravy). Roční výstavní programy jsou zpracovávány s důrazem na kvalitu, jednotlivé výtvarné disciplíny, časový a vývojový záběr. V pestré skladbě je prezentována tvorba jak moravských a českých umělců, tak i díla zahraničních autorů. Prostorové možnosti Galerie SM, její vybavení a reprezentativní vzhled dovoluje navazovat spolupráci s významnými uměleckými osobnostmi. Mimo výstavní činnost jsou v prostorách galerie pořádány pravidelné kulturní programy (koncerty, módní přehlídky, divadelní představení atd.). Ve spektru dalších aktivit kromě metodické pomoci (pro soukromé majitele a instituce, odborné konzultace se studenty aj.) je programově zaměřována pozornost také na mládež v různých věkových kategoriích (přednášky, výklady k výstavám, tvořivé programy). V rámci rozsáhlého projektu Slováckého muzea orientovaného na kulturní výchovu mládeže realizuje Galerie SM speciální program pro předškolní věk, který přiměřeným způsobem vysvětluje základní pojmy z výtvarného umění. Galerie Slováckého muzea vychází nejen z tradičních a osvědčených poznatků své dlouhodobé historie, ale stále hledá možnosti dalšího obohacení a rozšíření svých aktivit. Podrobnější informace o uměnovědném oboru Slováckého muzea lze nalézt v publikaci vydané v roce 1999.

Dějinné souvislosti zrodu moravské kultury 9. století na jednom místě. Památník Velké Moravy je umístěn u dochovaných základů velkomoravského kostela ve Staré Městě „Na Valách“. Součást objektu tvoří multimediální expozice. Památník Velké Moravy ve Starém Městě v poloze „Na Valách“ byl vybudován nad základy hřbitovního kostela z 9. století objeveného archeologem Vilémem Hrubým roku 1949. Církevní stavbu obklopovalo ve velkomoravském období rozsáhlé pohřebiště. Pohřbeni zde byli jak příslušníci velkomoravské nobility s bohatou výbavou se zbraněmi a šperky, tak i lidé chudí, zemědělci a řemeslníci. Doposud zde bylo prozkoumáno přes 2000 hrobů, což z pohřebiště „Na Valách“ činí nejrozsáhlejší nekropoli Velké Moravy. Některé z hrobů v blízkosti základů někdejšího kostela jsou zachovány na původních místech. Památník Velké Moravy je od roku 1969 národní kulturní památkou a je mu tedy ze strany státu a Zlínského kraje věnována zásadní ochrana a péče. Současně je vytvářen prostor pro to, aby nadčasové kulturní a historické hodnoty této lokality byly specifickými muzejními metodami a postupy zpřístupněny nejširším vrstvám společnosti, zejména mladé generaci, jako významný zdroj informací o prvním státním útvaru západních Slovanů – Velké Moravě a jeho vyspělé kultuře. Vzhledem k tomu, že od svého otevření v roce 1969 neprošel objekt památníku výraznější opravou a modernizací, byla v letech 2008–2009 provedena jeho generální rekonstrukce, v závěru roku 2009 završená instalací moderní multimediální expozice, která odpovídá současným výstavním trendům a potřebám tuzemských i zahraničních návštěvníků. Dnem 16. ledna 2010 byl památník opětovně otevřen pro veřejnost. Oproti sezónnímu provozu před rekonstrukcí bude památník otevřen celoročně. Realizátorem projektu se stalo Slovácké muzeum v Uherském Hradišti jako správce této národní kulturní památky a příspěvková organizace Zlínského kraje. Multimediální expozice nahradila již neaktuální a poněkud zastaralou expozici z roku 1985. Využívá dvou desítek figurín v životní velikosti k modelaci výjevů života a práce našich předků na velkomoravském hradisku. Zhlédneme zde repliky dobových oděvů, obuvi, vzácných šperků, pracovních nástrojů a dalších nálezů z archeologických výzkumů, jež ve Starém Městě probíhají již déle než století. Autoři této expozice doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc. z Moravského zemského muzea a Mgr. Miroslav Vaškových, Ph.D. ze Slováckého muzea ve spolupráci s architektem Svatoplukem Sládečkem ponechali v centru pozornosti návštěvníků základy velkomoravského kostela a na přilehlé ploše pohřebiště názorně přiblížili metody archeologické práce. Nová expozice je pak založena na příběhu jednoho konkrétního člověka, pojmenovaného archeology Mojslav, pohřbeného v 9. století na pohřebišti ve Starém Městě „Na Valách“. Příběh je představen v podobě historických dioramat. Ty jsou tvořeny konkrétními postavami v životní velikosti a zachycují základní dějinné okamžiky Velké Moravy, ale také prezentují veškeré životní aktivity obyvatel 9. století. Díky Mojslavovi se návštěvníci dozvědí vše o Velké Moravě, počínaje jeho dětstvím, přijetím mezi bojovníky, až po úmrtí – mimochodem, právě u hrobu bojovníka, který byl v minulosti poblíž základů velkomoravského kostela objeven, bude také celá expozice končit, návštěvníci k hrobu sestoupí a tak se s celým výstavním okruhem rozloučí. Muzejní expozici doplňuje úvodní film režiséra Rudolfa Chudoby, elektronický průvodce i počítačové animace s tématikou Velké Moravy na dotykových obrazovkách. I díky nim mají návštěvníci možnost se podrobně seznámit s dějinami Velké Moravy, rovněž uvidí 3D modely rekonstruovaných kostelů, opevnění i rozsah někdejšího Veligradu. Nechybí ani prezentace na velké obrazovce, na které jsou představeny osobnosti, které se podílely na archeologických nálezech Velké Moravy, i samotné nálezy. Nepřetržitý provoz Památníku umožnil rozšířit programovou nabídku o přednášky pro veřejnost a zejména o výukové programy pro školní mládež a studenty. Krátkou reportáž naleznete na: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10153307805342300.1073742226.85398412299&type=1 Náklady spojené s rekonstrukcí dosáhly výše přibližně 30 milionů korun. Na financování obnovy této významné národní kulturní památky se podílel Zlínský kraj společně s grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu. Podporu při budování expozice poskytlo Moravské zemské muzeum v Brně. Nové expozice 2022 - zpřístupněny od 1. 9. 2022 Nová přístavba, Cyrilometodějské centrum, se spolu s původní expozicí Velká Morava stává jednou z dominant Starého Města na Uherskohradišťsku. Připojí se tak k jednomu z hlavních prezentačních center Evropské kulturní stezky svatých Cyrila a Metoděje. Ta propojí několik států. Stavba je proskleným krčkem propojená s původní stavbou, ve které je instalována expozice Velká Morava. Památníkem Velké Moravy. Prostor přístavby nabídne především moderní stálou expozici Příběh Cyrila a Metoděje. Má být interaktivní a hodně zaměřená na techniku, neopírat se pouze o klasické exponáty, ale také o audiovizuální techniku, která návštěvníka provede životem a dílem věrozvěstů. Třetí expozice s názvem Pravěk Uherskohradišťska nabídne návštěvníkům originály nejvýznamnějších archeologických nálezů či unikátní haptickou stezku. V nových prostorech se počítá také s badatelnou a přednáškovým sálem.    

Lidové stavitelství na Slovácku reprezentuje usedlost v Topolné. Dva dochované objekty formou sezónní stálé expozice doplňují nabídku míst, které spravuje Slovácké muzeum. Zemědělské usedlosti v obci Topolná č.p. 90 a 93 jsou památkami lidového stavitelství. Přibližují obydlí s patrovou komorou, expozici rybářství a praní prádla, v traktu dvora jsou chlévy a další stavby – stodoly, sušírna ovoce, udírna, včelín, vahadlová a roubená studna, polní kříž. Areál doplňuje sad starých odrůd ovocných stromů.

V srdci obce Vlčnov, kde probíhá každoročně tradiční jízda králů je stylově zasazená expozice přibližující různorodost ilegální výroby alkoholu v černých pálenicích. Výstavní prostor staré stodoly doplňuje řada inštrumentů a dokumentů souvisejících s pálením datujících se do minulého století. Muzeum bylo v roce 2011 oceněno I. místem v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis v kategorii – Muzejní počin roku 2010. Muzeum Lidových pálenic ve Vlčnově bylo v roce 2011 oceněno I. místem v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis v kategorii – Muzejní počin roku 2010. Tradiční lidové kultuře je v České republice věnována poměrně velká pozornost. Poněkud stranou zájmu však stála oblast podomácké výroby pálenek ve vesnickém prostředí. Dané téma bylo sice zpracováváno v různé míře řadou autorů v odborné i populárně naučné literatuře, přesto jeho soubornější prezentace veřejnosti dlouho chyběla. Snad prvním výrazným počinem se stala v roce 1992 výstava Moravského zemského muzea v Brně o historii a současnosti pálení destilátů, kterou její autorka Helena Beránková nazvala „Už máte vypálené?“. Tato výstava byla velmi úspěšná a sklidila vřelý ohlas návštěvníků v téměř dvou desítkách muzeí u nás i v zahraničí. Bohužel, jak už to bývá u většiny putovních expozic, po jejím skončení byly exponáty vráceny svým majitelům a její dílčí prohlídka je možná již jen z převážně písemných, archivních či fotografických materiálů. Proto se zrodila v roce 2006 v hlavách dvou přátel a kolegů ze Slováckého muzea v Uherském Hradišti Jiřího Severina a Ivo Frolce myšlenka zřídit specializované muzeum lidových pálenic se stálou expozicí. Od úmyslu po jeho realizaci však vedla dlouhá a poměrně trnitá cesta. Hledání vhodných prostor pro nové muzeum bylo úspěšné díky podpoře tehdejšího hejtmana Zlínského kraje Libora Lukáše, vstřícnosti starosty Vlčnova Jana Pijáčka a následnému partnerství s obcí Vlčnov. Provedené terénní výzkumy a sběry ukázaly, že získat ilegální destilační přístroje bude obtížné a skutečně se tak podařilo jen v ojedinělých případech. Černé pálení bylo a dosud je poměrně častým jevem, ale obavy z trestního postihu (do konce roku 2009, kdy došlo ke změně legislativy a přehodnocení trestného činu na přestupek) logicky bránily majitelům k jakémukoliv zveřejnění a tedy i vystavování jejich mnohdy velmi zajímavých podomácky vyrobených přístrojů. Bylo tedy nutné spolupracovat s policií, úřady a soudy na území několika příhraničních krajů a tímto způsobem získávat do sbírky státem zabavené nelegální kompletní pálenice či jejich části. Následovalo studium archivních pramenů, literatury a zpracování scénáře expozice ve spolupráci s další členkou autorského týmu Martou Kondrovou rovněž ze Slováckého muzea. Zájem o problematiku se rozšířil na celé moravsko-slovenské pomezí a Slovácké muzeum získalo dva další partnery – Centrum tradičnej kultúry v Myjave a Trenčianske múzeum v Trenčíne. Toto partnerství a podpora Zlínského a Trenčínského kraje pak umožnily získat potřebnou finanční dotaci z Evropského fondu regionálního rozvoje v rámci Programu příhraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007–2013. Ke slavnostnímu otevření Muzea lidových pálenic ve Vlčnově dne 15. května 2010 se podařilo shromáždit, zpracovat a vystavit kolem tří desítek kompletních destilačních přístrojů a jejich částí, velké množství dalších potřeb souvisejících s pálením, nádob, vinět a dokumentů. Textové panely, vydané drobné tisky, publikace, hudební i obrazové snímky pak dokreslují minulost i současnost podomácké výroby ovocných pálenek a jiných destilátů. Tímto však rozvoj expozice zdaleka nekončí. Sbírka bude i v dalším období rozšiřována, exponáty doplňovány a obměňovány. Ve výstavních i venkovních prostorách muzea budou pro návštěvníky připravovány různé doplňkové tématické kulturní akce tak, aby se sem měl návštěvník důvod stále vracet

Stálou národopisnou expozici Slovácko, oceněnou II. místem v Národní soutěži Gloria musaealis 2015, umístěnou v hlavní budově Slováckého muzea doplňují dva výstavní sály. Součástí objektu je prodejna tradičních lidových výrobků. Slovácké muzeum bylo v roce 2015 oceněno II. místem v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis v kategorii – Muzejní výstava roku 2014 za stálou národpisnou a multimediální expozici Slovácko. V roce 2004 pak III. místem za Muzejní výstava roku 2003 za výstavu Egypt za vlády faraonů. V roce 1929 zakoupilo město pro potřebu muzea budovu bývalého střeleckého městského spolku a pozdější restauraci Na Střelnici ve Smetanových sadech, postavenou v letech 1801–1803 na místě někdejší dřevěné střelnice. Po nezbytných rekonstrukčních a instalačních pracích zde bylo muzeum nově otevřeno v srpnu 1931. V roce 1936 byly zahájeny práce na první nevelké přístavbě muzejní budovy. Stavební práce pokračovaly ještě v dubnu 1937 a za dva měsíce později zde již byla otevřena expozice, která byla součástí Výstavy Slovácka 1937. S další přístavbou se započalo 15. června 1940. V průběhu dostavby byl přijat návrh, aby první poschodí nové budovy bylo věnováno národopisu, přízemí starší přístavby obrazové galerii a keramice a další místnosti dole historii, prehistorii a všemu ostatnímu. Hrubá stavba budovy byla ukončena počátkem roku 1942. Do jejích základů byly zazděny architektonické články získané archeologickým výzkumem kostela ve starém řečišti Moravy ve Spytihněvi. Ve válečných podmínkách se obtížně sháněl materiál. Proto bylo rozhodnuto, že v novém sále v poschodí se postaví kulaté betonové sloupy jako podpěry pro dřevocementovou střechu. Pro nedostatek železa také nemohlo být instalováno ústřední topení, ale otápění bylo prováděno kamny, a proto musely být přistavěny komíny. V průběhu stavby byly provedeny i drobné úpravy v přízemí staré budovy. Stavební práce byly dokončeny na jaře 1943. V polovině 60. let byla nejstarší část muzea (střelnice, opravená v roce 1930) v havarijním stavu, střecha se rozpadala, do zdí zatékalo a elektroinstalace neodpovídala normám. Při následné opravě této části budovy byly částečně nahrazeny expoziční sály v přízemí prostorem pro depozitáře a konzervační dílnu. V prvním patře byl rozšířen výstavní sál s horním lucernovým osvětlením na plochu 190 m². V první fázi byla v přízemí staré budovy vytvořena klubovna a depozitáře, byl zbourán přístavek s Landsfeldovou pecí. Ve druhé etapě byla upravena horní část staré budovy. Zrušila se stará střecha a byl vyprojektován nadúrovňový nový sál s lucernou, který propojil s velkým sálem, čímž vznikl jeden velkorysý výstavní prostor se dvěma lucernami. V roce 1964 byla hlavní budova Slováckého muzea prohlášena architektonickou památkou. V první polovině 80. let doznala drobné, ale významné změny boční zeď budovy muzea. V roce 1984 na ni byla přenesena mozaika z barevných keramických kachlů, dílo Jano Köhlera. Poslední větší stavební úpravy hlavní budovy muzea byly dokončeny v roce 1995. Z někdejších depozitářů v přízemí byl vytvořen nový výstavní sál pro krátkodobější výstavy. Původní klubovna, dříve využívaná pro menší putovní výstavy, byla přeměněna v muzejní klub, sloužící veřejnosti nejen jako přednáškový sál, ale také jako kavárna. Vstupní prostor s pokladnou a schodištěm byl upraven tak, aby odpovídal funkcionalistickému charakteru budovy. V roce 1997 byly stavební úpravy dokončeny modernizací bočního křídla, v němž jsou umístěny pracovny muzea. Slovácké muzeum ve Smetanových sadech za svých 100 let existence uspořádalo několik set výstav a rozrostlo se o několik dalších objektů, které spadají pod jeho správu. Kromě uherskohradišťské galerie spravuje také Památník Velké Moravy ve Starém Městě a dvě stálé sezónní expozice v Topolné a Vlčnově. Nedílnou součástí se stalo pracoviště archeologů s následnou restaurátorsko-konzervační sekcí. I v 21. století mají tito pracovníci stále co na práci. V roce 2014 byly při základových pracích výstavby polyfunkčního domu v centru města nalezeny kůly z dřevěného opevnění z období 15. století. Na konci jara následujícího roku bylo pak při rekonstrukci silnice u Ostrožské Lhoty odhaleno 7 tisíc let staré sídliště z období neolitu. Samozřejmostí je aktivní podílení se na kulturním životě i formou veřejných akcí. Kromě realizace doprovodných akcí a aktivit k jednolivým výstavám nebo k podpoře návštěvnosti jednotlivých objektů se pravidelně účastní květnové Muzejní noci nebo Dnů otevřených památek v měsíci září.