Muzea dle kritérií

Klasicistní zámek hrabat Kinských, kteří se zasloužili o jeho současnou podobu nabízí nově zrekonstruované historické interiéry a anglický park se vzácnými dřevinami. Během roku pak výstavy, kulturní a společenské akce, svatby a programy pro školy. Lešenský zámek nedaleko Valašského Meziříčí byl sídlem rodové větve hrabat Kinských, kteří se zasloužili o jeho současnou podobu. Dnes mu atraktivitu dodávají nejen nově zrekonstruované historické interiéry, ale i anglický park se vzácnými dřevinami. Počátky lešenského zámku spadají do poloviny 14. století. Poprvé se svobodný statek Lešná uvádí v zemských deskách roku 1355. V první polovině 15. století k němu náležely sousední vsi Perná, Vysoká, Lhotka a v poslední třetině 16. století přibyly ještě Příluky. V držení Lešné se vystřídala řada rodů, např. Pražmové z Bílkova (1481–1628), Podstatští z Prusinovic (1684–1740), Beesové z Chrostiny (1793–1865) a poslední šlechtičtí majitelé Kinští z Vchynic a Tetova (1888–1945). Ve středověku sídlili zdejší vladykové na tvrzi obklopené vodním příkopem (písemně doložené k roku 1415) a na přelomu 16. a 17. století přestavěné na pozdně renesanční čtyřkřídlý jedno-patrový zámek s arkádovým nádvořím. K dalším stavebním úpravám došlo ve druhé čtvrtině 18. století za Rudolfa Podstatského z Prusinovic, který sídlo zvelebil v barokním stylu. Změn doznalo členění interiéru: panstvo mělo k užívání 13 místností v prvním patře a barokní okázalost se projevila v nové reprezentativní části, takzvaném piano nobile. Později došlo k podstatným terénním úpravám. Byly strženy hospodářské budovy a na jejich místě byly počátkem 19. století položeny základy dnešního parku.                         Dílo dokončili až Kinští, kteří objektu vtiskli klasicizující ráz s romantizujícími novogotickými detaily. Sídlili zde až do konce druhé světové války, kdy jim byl zámek na základě Benešových dekretů zkonfiskován. Od roku 1948 zde sídlila téměř třicet let mateřská a měšťanská škola. V roce 1975 získalo památkově chráněný zámek spolu s parkem do své správy Okresní vlastivědné muzeum Vsetín, dnešní Muzeum regionu Valašsko. Zchátralý stav objektu a neutěšená situace parku si vyžádaly rozsáhlé rekonstrukční práce. Muzeum nechalo od roku 1983 provést statické zabezpečení budovy, osazení původních dřevěných a zborcených stropů, opravení střechy a fasády. Od roku 1997 má zámek novou fasádu a obnovena byla i střecha. Konečně byla úspěšně završena i rekonstrukce vnitřních prostor a od listopadu 2011 je zámek zpřístupněn veřejnosti jako památkový objekt s částečně původním zámeckým vybavením a dalšími zajímavými muzejními expozicemi.  

Muzeum lidových staveb v Kouřimi shromažďuje stavitelské památky ze středních, východních a severních Čech, a nabízí tak přímé srovnání různých typů regionální lidové architektury z období od 17. do 19. století. Muzeum lidových staveb v Kouřimi je jediným nadregionálně zaměřeným skanzenem v České republice, který shromažďuje stavitelské památky z území středních, východních a severních Čech, a nabízí tak přímé srovnání různých regionálních typů lidové architektury z období od 17. do 19. století. Nachází se zde zatím čtrnáct větších obytných a hospodářských objektů, které doplňuje několik drobnějších památek. Muzeum je celoročně dějištěm mnoha národopisných pořadů, řemeslných kurzů, lektorských a dalších doprovodných programů. Národopisné pořady: 2022 Adventní neděle 18. 12.    2023   Tříkrálová koleda 7. 1. Zima na vsi 4. 2. Masopust 19. 2. Bílá sobota 8. 4. Boží hod velikonoční 9. 4. Před filipojakubskou nocí 30. 4. Letnice 28. 5. Svatojánská noc 23. 6. Léto na vsi 1. 7. Dožínky 19. 8. Podzim na vsi 30. 9. Svatohavelské posvícení 15. 10. Svatomikulášská obchůzka 3. 12. Adventní neděle 17. 12.

Osada Veselý Kopec byla založena v první polovině 16. století, jako řada dalších sídel na Hlinecku zabydlujících lesní krajinu. Domov zde našli drobní rolníci, kteří si těžce zajišťovali základní obživu. Část roubených chaloupek původní osady postupem let zanikla, některé zásadním způsobem změnily podobu, jedna jediná se dochovala do dnešních dnů (soukromý objekt čp. 4). Na počátku 70. let 20. století byl tento objekt spolu s okolní neporušenou krajinou důvodem, proč právě sem byly přenášeny památky lidového stavitelství. Dnes zde naleznete téměř třicet objektů, které dohromady tvoří osadu s volně rozptýlenou zástavbou. Zdejší expozice přinášejí svědectví o životě a práci drobných rolníků od první poloviny 19. století do poloviny 20. století. Zemědělské usedlosti doplňují nejen drobné vesnické stavby (špýchar, chlívky, haltýř apod.), ale i lidové technické památky na vodní pohon. Nejvýznamnější z nich je vodní obilní mlýn přenesený na základy původního veselokopeckého mlýnu. Původní mlýn postaven před rokem 1580 byl zničen požárem v roce 1909, k jeho obnově došlo v roce 1977 přenesením mlýna z Oldřetic. V interiéru mlýnice zaujme nejen mlecí zařízení – tzv. české složení, ale i stoupa na kroupy a varna na povidla. Všechna tato zařízení využívala hnací vodní síly k pohonu důmyslných mechanismů. V blízkosti mlýnu stojí také vodní olejna, pila a stupník na tlučení třísla (zřejmě poslední veřejnosti přístupný v České republice). Voda k těmto technickým památkám je přiváděna původním náhonem vybudovaným v 16. století. K jedinečným dokladům lidového stavitelství v rámci České republiky patří čtrnáctiboká stodola přenesená ze Sádku u Poličky. Na původním místě stávala od roku 1680. Ze zemědělských usedlostí zde připomeňme alespoň dvě – obydlí drobného rolníka ze začátku 19. století přenesené z Lezníku u Poličky, reprezentující čtyřbokou zástavbu dvora, zajímavý interiér je datován do poloviny 19. století. Na konci prohlídkové trasy pak na návštěvníky čeká statek z Mokré Lhoty u Nových Hradů s krásným klasicistním průčelím. Obytná část spolu s chlévem a klenutým vjezdem jsou zděné z opuky, statek doplňuje roubený špýchar a podstáj. Uvnitř je umístěna expozice dokládající bydlení a způsob hospodaření soukromého zemědělce z 50. let 20. století. Kromě uvedených objektů se na Veselém Kopci nacházejí samozřejmě další zajímavé usedlosti a stavby (sušky, bělidlo apod.), ale třeba i včelín a zvonička. Naší snahou je využít zachovalého krajinného prostředí k vytvoření historické sídelní krajiny. Na Veselém Kopci se snažíme o atmosféru autentického způsobu života i hospodaření drobných zemědělců v prostředí kopcovité krajiny. K tomu patří drobné políčko, předzahrádky i hospodářská zvířata.

Nejstarší zmínka o osadě Svobodné Hamry a zdejším hamru pochází z konce 15. století, tehdy se ještě osada nazývala Hamr nad Kamenicí. Osada vznikla kolem železárny a dodnes je na charakteru zdejší zástavby patrné, že obyvatelé byli řemeslníci a ne zemědělci. Návštěvníci zde mají možnost navštívit kovací hamr, jehož velké kladivo bylo poháněno vodou. Expozici doplňuje nejen množství nářadí, výrobků a velká výheň, ale také navazující mlýnice s ukázkou výroby jáhel z prosa a výroby krup. Ve Svobodných Hamrech naleznete ještě další památky: zámeček postavený v 17. století a upravený do novobarokní podoby v roce 1894, roubenou hospodu datovanou rokem 1794 a památník připomínající pobyt malířů Františka Kavána a Gustava Macouna.

Památková rezervace Betlém leží v samotném středu města Hlinska. Historie tohoto města na Českomoravské vrchovině sahá do 12. století, roubené domky na Betlémě jsou však mladší. Jejich vznik souvisí se zrušením nevolnictví a rozvojem řemesel. V polovině 18. století uvolnila tehdejší rychmburská vrchnost pro nově příchozí obyvatele Hlinska pozemek na pravém břehu řeky Chrudimky, který byl do té doby využíván jako obecní pastvina. O čilém stavebním ruchu svědčí archivní doklady. Například ještě na mapě z roku 1731 v tomto prostoru vidíme dva objekty, o několik desítek let později se tu domky tísní jeden vedle druhého tak, že takřka nezbývalo volné místo. Původními obyvateli roubených domků byli drobní řemeslníci – především hrnčíři. Po zániku hrnčířství se lidé věnovali tkalcovství a dalším řemeslům (například bychom zde nalezli ševce, klempíře, hračkáře, krejčí, pasíře, kožešníky …). Od konce 19. století a zejména v první třetině 20. století se Betlém stal domovem pro rodiny továrních dělníků. Jakoby zázrakem si tato hlinecká část uchovala svůj původní urbanistický ráz až do 80. let 20. století. Díky snaze pracovníků památkové péče a dalších nemnoha nadšenců se podařilo v roce 1989 prosadit záchranu alespoň části objektů. Od roku 1989 je tak Betlém součástí Souboru lidových staveb Vysočina. První opravené objekty byly návštěvníkům zpřístupněny v roce 1993, od roku 1995 je část hlineckého Betlému prohlášena památkovou rezervací. V současné době jsou zde návštěvníkům přístupné domky s umístěnými dílnami lidových řemeslníků: obydlí tkalce, výrobce hraček a továrního dělníka se ševcovskou dílnou ve výměnku. V jednom z domků připravujeme nainstalování pilníkářské dílny. Kromě toho se v dalších objektech v průběhu roku pořádají různé tématické výstavy, nalézají se zde prodejny s upomínkovými předměty, příjemná restaurace, kavárna a dokonce i základní umělecká škola – učebna výtvarného oboru. V letošním roce byla na Betlémě také otevřena tkalcovna, kde máte možnost nahlédnout pod šikovné prsty místního tkalce Josefa Fidlera např. při výrobě šál a dozvíte se od něho spoustu zajímavých informací.

Na počátku 20. století se objevují první snahy o vybudování národopisného muzea v přírodě na jihovýchodní Moravě. Teprve v roce 1973 se začíná s výstavbou muzea ve Strážnici. Otevírací doba: květen - říjen Každý den kromě pondělka, pokud není státním svátkem.   CENY VSTUPNÉHO NA ROK 2016 dospělí - 110 Kč školnímládež 6 - 15 let (včetně programů pro školy) - 60 Kč studenti po předložení průkazu a držitelé ISIC karty (do 26 let) - 60 Kč osoby nad 60 let - 60 Kč permanentní vstupenka na rok 2016 pro 1 osobu (10 vstupů) - 500 Kč   VSTUP ZDARMA děti do 15 let v doprovodu dospělé osoby (max. 3 děti) držitelé průkazů TP, ZTP, ZTP/P, FOD, NPÚ držitelé karty Asociace muzeí a galerií - AMG, ICOM, Zväzu múzeí na Slovensku, Rady galerií Slovenska držitelé průkazu Český svaz muzeí v přírodě, ICOMOS, Muzejní společnost Uherské Hradiště   Prohlídka s cizojazyčným výkladem (min. 20 osob): příplatek 250Kč, nutné objednat předem   Historie Na počátku 20. století se objevují první snahy o vybudování národopisného muzea v přírodě na jihovýchodní Moravě. Teprve v roce 1973 se začíná s výstavbou muzea ve Strážnici. Koncepce vychází z představy jejich iniciátorů o ukázce lidového stavitelství jednotlivých oblastí Slovácka, a proto je skanzen rozčleněn do areálů představujících tyto regiony. Od roku 1981 jsou veřejnosti zpřístupněny areály Moravských Kopanic, luhačovického Zálesí, Horňácka, technických vodních staveb, vinohradnický areál a areál lučního hospodářství. Celkem je zde umístěno 64 objektů v terénu, který byl uměle modelován navážkami a vysazen zelení tak, aby odpovídal původnímu prostředí. Expozice situované do vybraných objektů seznamují návštěvníka se způsobem života a bydlení lidu jak v horských oblastech Slovácka, tak v úrodné části Pomoraví, kde je velká část hospodaření rolníků založena na pěstování vinné révy. Ukázka vinohradnických staveb a jejich zařízení, která je doplněna vinohradem představujícím pěstování vína od nejstarších dob po současnost, je jedinou expozicí svého druhu na našem území. Řemeslná výroba je zastoupena kovárnou z Lipova a tkalcovskou dílnou z Nové Lhoty na Horňácku. Zajímavá a starobylá je i vstupní budova do muzea, která pochází z roku 1612 a je přestavěna v barokním slohu. Původně zde byl panský pivovar, dnes objekt slouží jako zázemí pro návštěvníky. Během roku v areálu skanzenu probíhá nespočet různých tematicky laděných akcí zaměřených nejen na způsob života na moravské vesnici přelomu 19. a 20. století ale např. hasičská neděle, vojenská neděle, setkání s ochotnickým divadlem a mnoho dalších.