Zaměření

Nové stálé expozice přírody, historie, etnografie a archeologie. Slavnostní otevření 26. 6. 2020 v 19.00 hodin. Vlastivědné muzeum Kyjov nabízí k prohlídce expozici archeologickou, etnografickou a expozici přírody Kyjovska. V průběhu roku se konají také krátkodobé výstavy.

Pojďte se tedy s námi bavit, zakládat město, dobově se odívat, poznávat historii, zařadit se mezi poličské ostrostřelce, smlouvat na tržišti a nasát atmosféru života minulého století v tvorbě Bohuslava Martinů. Centrum Bohuslava Martinů v Poličce se nachází v objektu Městského muzea, na rohu Tylovy a Šaffovy ulice v těsném sousedství Palackého náměstí. Jedná se o historickou budovu, která byla v roce 1934 věnována Muzejnímu spolku Palacký. Do té doby byla sídlem chlapecké měšťanské školy, kterou navštěvoval i Bohuslav Martinů. V budově byl umístěn také divadelní sál, kde se konala představení místního Spolku divadelních ochotníků, a to až do roku 1929, kdy byl pro postaven Tylův dům, jenž tento úkol převzal.    Po poslední obnově muzejní budovy zde byly instalovány nové expozice, které jsou připraveny tak, aby své návštěvníky zábavnou formou vtáhly do dávných časů našich předků. Pojďte se tedy s námi bavit, zakládat město, dobově se odívat, poznávat historii, zařadit se mezi poličské ostrostřelce, smlouvat na tržišti a nasát atmosféru života minulého století v tvorbě Bohuslava Martinů. Vstupte s námi do světa křehké a barevné krásy v expozici horáckého skla. Vyzkoušejte si znalosti historie nebo umění zpěvu v lavicích školní třídy, kde se malý Bohuslav učil. Čeká na Vás řada her a možností pro pobavení i vyzkoušení sebe sama. K dispozici vám jsou následující expozice:    Větším skupinám doporučujeme se předem objednat. Historie města Poličky a okolí Seznamuje poutavým způsobem s historií královského věnného města Poličky od doby jejího založení českým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1265 až do současnosti. Expozice je rozdělena do dvou výstavních sálů. V prvním je zachyceno nejstarší období poličských dějin od gotiky přes zlatý věk baroka až k roku 1845, v němž Poličku zasáhl velký ničivý požár. Druhý sál představuje Poličku jako město, které se, i přes zničující požár, kulturně a společensky rozvíjí. V expozici je tak prezentována celá řada spolků, jako např. Poličští ostrostřelci, Spolek dobrovolných hasičů, divadelní spolek Tyl, nebo Muzejní spolek „Palacký“. Stěžejním prvkem tohoto sálu je tržiště z poloviny 19. století. V sálech si můžete vyzkoušet postavit město, obléci část zbroje nebo vzít do ruky meč. Na chvíli se ocitnete v roli ostrostřelce na střelnici či účastníka městského trhu, na němž získáte přehled o dobových platidlech a zboží. Prožitek z návštěvy podtrhne využití audiovizuální techniky, jež významně rozšíří a umocní celkový dojem. Sbírky Centra Bohuslava Martinů je možno prohlédnout či prostudovat v elektronické podobě na dvou informačních monitorech vkusně zabudovaných do reklamního sloupu. Sklářství na Horácku Vás zavede do světa křehké krásy horáckého skla. Polička leží v oblasti se staletou tradicí sklářské produkce, na pomezí českomoravského Horácka vymezeného přibližně městy Nové Město na Moravě, Litomyšl a Polička. V tomto regionu pracovalo v minulosti přes dvacet různých sklářských hutí. Velkou část z jejich produkce se podařilo shromáždit v poličském muzeu, jež takto vytvořilo jednu z vůbec nejrozsáhlejších sbírek horáckého skla v naší republice. Uvidíte zde produkci většiny horáckých sklářských hutí z 19. století, z Milov, Lubné, Budislavi, Herálce aj., od těch nejstarších až po poslední, škrdlovickou, která ukončila svou činnost v roce 2008. Vystavené exponáty Vás jistě přesvědčí o kvalitě a kráse tohoto skla, jež se ve své době vyváželo do padesáti zemí světa včetně dalekých trhů Blízkého Východu a Ameriky. Kromě samotných exponátů je k vidění též sklářské nářadí a suroviny potřebné pro výrobu skla. Expozice vedle sklářské produkce představuje i uměleckou plastiku z dílny Jana Černého a Vladimíra Kopeckého.   UZAVŘENÍ EXPOZICE SKLÁŘSTVÍ NA HORÁCKU od 1. 2. – 30. 6. 2018 Příčinou uzavření expozice je rekonstrukce ulice Šaffova. Otevřeny zůstávají expozice Historie města Poličky a okolí, Třída Bohuslava Martinů, expozice věnovaná životu a dílu Barevný svět Bohuslava Martinů a krátkodobé výstavy. Děkujeme za pochopení.    Třída Bohuslava Martinů Součástí expozic je zrekonstruovaná školní třída z přelomu 19. a 20. století, kdy do školy začal docházet malý Bohuslav. Usedněte s  námi do školních lavic a nasajte atmosféru tehdejších časů umocněnou zrekonstruovanou výmalbou a dalším dobovým vybavením. V současné době se prostory třídy využívají i pro pořádání oblíbených krátkodobých výstav přibližujících život a zvyky našich předků v minulosti.   Barevný svět Bohuslava Martinů Originální expozice poodhaluje alespoň část tajemství bohatých sbírkových fondů muzea. Návštěvníci mají možnost seznámit se s výjimečnou osobností Bohuslava Martinů prostřednictvím vizuálně atraktivního obrazového materiálu, originálních osobních předmětů a dokumentů z majetku rodiny Martinů, z nichž některé jsou veřejnosti zpřístupněny vůbec poprvé. Nechte se vtáhnout do vyprávění poutavého příběhu o fascinujících životních osudech poličského rodáka, jednoho z nejvýznamnějších skladatelů 20. století, který proslavil českou hudbu po celém světě. Jako mávnutím kouzelného proutku se budete přesouvat časem z rodné Poličky do Paříže 30. let, odtud do New Yorku a po skončení II. světové války zpět přes oceán do Itálie a Švýcarska.   Audiovizuální sál Prostory tohoto sálu jsou určeny pro promítání dokumentů o historii Poličky, o životě a díle Bohuslava Martinů, nebo filmových záznamů jeho jevištních děl. Nabízí se zde také možnost poslechu skladeb poličského rodáka podle vlastního výběru a prohlídka muzejních sbírek v elektronické podobě. Příjemná atmosféra sálu, pohodlné sezení a špičková audio-video technika umocní Vaše obrazové i sluchové vjemy. Sál je k dispozici také pro pořádání besed, konferencí a komorních koncertů.        

O Muzeu Brněnska Brněnsko je region charakteristický přírodní, krajinnou, sociální a kulturní rozmanitostí. Ta se projevuje i v činnosti a působení regionálního Muzea Brněnska. Vzniklo v 60. letech 20. století, tehdy pod názvem Okresní muzeum Brno - venkov, sloučením několika samostatných institucí, dnes poboček Muzea Brněnska. Jde o Podhorácké muzeum v Předklášteří (založeno v r. 1929) na severozápad od Brna, Muzeum ve Šlapanicích (vzniklo v r. 1934) na jihovýchod od moravské metropole, Památník Mohyla míru (dostavěn těsně před vypuknutím I. světové války, veřejnosti předán v r. 1923) v centru někdejšího bojiště bitvy u Slavkova, Muzeum v Ivančicích na jihozápad od Brna (otevřeno v r. 1894) a konečně Památník písemnictví na Moravě. Vyvíjí svou činnost od roku 2005 a má sídlo v benediktinském klášteře v Rajhradě na jih od Brna. Od roku 2015 je nejmladší pobočkou Vila Löw-Beer poblíž známého brněnského parku Lužánek. Nejstarší pobočkou je Muzeum v Ivančicích. Podnětem k jeho založení byla rozsáhlá sběratelská aktivita v souvislosti s přípravami pražské Národopisné výstavy českoslovanské pořádané v roce 1895. Rozsáhlé celky tvoří v muzeu archeologické doklady z dějin města, například z bývalého ivančického českobratrského sboru, vzácná sbírka cínového nádobí, keramika, kolekce zbraní a sbírkové předměty vztahující se k dávnějším i novějším dějinám města. V muzeu je také fond vztahující se k životu a dílu nejznámějšího ivančického rodáka Alfonse Muchy. Sbírkový fond pobočky je uložen v rajhradském klášteře, výstavní činnost Muzea v Ivančicích probíhá v galerii ivančického Památníku Alfonse Muchy. Podhorácké muzeum sídlí v malé, nicméně daleko za hranicemi okresu známé obci Předklášteří. Ta vděčí za svůj věhlas ženskému cisterciáckému klášteru Porta coeli (Brána nebes), založenému v roce 1232 královnou Konstancií. Podhorácké muzeum se do areálu kláštera, který byl v roce 2010 prohlášen Národní kulturní památkou, přestěhovalo v polovině 50. let 20. století z nedalekého Tišnova. Také v případě tohoto muzea došlo k prvnímu pokusu o jeho založení v souvislosti s národopisnou výstavou v Praze. Formálně bylo muzeum založeno v roce 1929 a začalo systematicky budovat sbírkový fond. Jeho jádro pochází z 50. a 60. let 20. století. Unikátní součástí sbírkového fondu muzea je rozsáhlý mineralogický materiál, bohaté jsou i fondy dokumentující vybavení zejména měšťanských domácností z Podhoráckého regionu a doklady řemeslné výroby, hospodářské, živnostenské, umělecké a školské minulosti i lidové kultury předhůří Vysočiny.  Šlapanice, kde sídlí další pobočka Muzea Brněnska, jsou prakticky na dohled od Brna. Jsou střediskem oblasti na jihovýchod od moravské metropole. Pozoruhodná minulost zde sahá daleko do pravěku – zkoumána tu byla rozsáhlá pohřebiště už z pozdní doby kamenné a starší doby bronzové, ne tak dávno také mauzoleum z období stěhování národů na nedalekém návrší Žuráni. Archeologické nálezy ze zmíněných prehistorických pohřebišť uchovává Muzeum ve Šlapanicích jen v malé míře, rozsáhlejší jsou doklady z oboru národopisu a památky hmotné kultury minulých generací z oblasti na východ od Brna. Samostatným celkem je fond šlapanického rodáka, malíře Aloise Kalvody. Ve výstavní činnosti se muzeum důsledně zaměřuje na doprovodné programy pro děti a úzce spolupracuje se školami. Svébytnými celky Muzea Brněnska jsou dva památníky. Dominantou slavkovského bojiště je Památník Mohyla míru, vybudovaný z podnětu P. Aloise Slováka v letech 1910 – 14 jako památník obětem válek. Ve své době šlo o zcela výjimečný monument, první válečný památník s mírovým posláním vůbec. Dnes je kulturní památkou. V sousedství Mohyly míru byla v roce 1925 zpřístupněna nevelká expozice ke Slavkovské bitvě. Sbírkový fond památníku obětí Slavkovské bitvy „tří císařů" (2. 12. 1805) je poměrně malý (početně i kvalitativně utrpěl mj. řadou necitlivých reorganizací před více než padesáti lety), je však v posledních letech intenzivně doplňován. K dvoustému výročí bitvy byla v muzejním objektu zpřístupněna mimořádně atraktivní multimediální expozice, která přitahuje trvalý zájem návštěvníků z celého světa. V roce 2005 začala v rámci Muzea Brněnska působit nová pobočka - Památník písemnictví na Moravě. Ve starobylých zdech kláštera v Rajhradě, jehož komplex je kulturní památkou, se tak dnes stýká a prolíná historie příslovečné benediktinské učenosti s písemnictvím Moravy, starším i tím živým. Literatura, písemné památky měly v Rajhradě vždy své pevné místo a Památník písemnictví na Moravě na tuto tradici navazuje. Vedle pravidelné výstavní činnosti se věnuje rozšiřování svého sbírkového fondu literárních moravik, jenž zahrnuje také výtvarné artefakty související s knižní produkcí. Úzký kontakt s dětmi a mládeží již několik let zajišťuje literární soutěž Skrytá paměť Moravy a její doprovodný program, seminář tvůrčího psaní Krocení literární múzy. Památník je literárním muzeem, které si za krátkou dobu své existence již získalo své pevné místo v duchovním životě Moravy i v cestovních plánech zájemců o její kulturní bohatství. Nejnovější pobočkou muzea, která svou činnost naplno rozvine od počátku roku 2015, je Vila Löw-Beerů. V památkově obnovené vile, kterou obývala významná brněnská židovská rodina velkoprůmyslníků a obchodníků s textilem, bude otevřena stálá expozice pod názvem „Svět brněnské buržoazie od Löw-Beer k Tugendhat“. Muzeum Brněnska je členem Asociace českých a moravskoslezských muzeí a galerií a také členem Českého výboru ICOM (mezinárodní organizace muzeí). Při plnění svého poslání zaměřuje pozornost především na sbírkotvornou činnost, na získávání dalších dokladů historického a (v menší míře) přírodního vývoje regionu a na péči o bohaté sbírkové fondy, které jsou výsledkem setrvalého úsilí několika generací muzejních pracovníků. A samozřejmě také na prezentaci sbírkových předmětů i výslefků studia odborných pracovníků - a jejich využití pro dospělé i mladší návštěvníky. Nepominutelnou součást muzejní práce tvoří spolupráce se školami. Dlouhodobými výzkumnými úkoly odborných pracovníků jsou dokumentace některých stránek minulosti v regionu, ať už v jeho centrech či mimo ně. Výsledkem úsilí odborných pracovníků jsou výstavy a další formy prezentace, jako jsou články v odborném i laickém tisku, přednášky, besedy, tzv. „dětské dílny“ a další. Své poslání se snaží Muzeum Brněnska naplňovat ve všech ohledech. Na každé z poboček působí odborný pracovník ve funkci historika se zaměřením na dané místo a region, kde sídlí; s výjimkou Ivančic je zároveň správcem depozitáře pobočky. Působnost dvou etnoložek, historičky umění a archeoložky je územně širší, zahrnuje celé Brněnsko. V současnosti působí v muzeu 50 kmenových zaměstnanců, z nichž je 20 odborných pracovníků, 12 průvodců, 5 technickohospodářských pracovníků a 13 pracovníků v dělnických profesích.

Památník Petra Bezruče je jedním ze šesti expozičních objektů a areálů Slezského zemského muzea. Vznikl ještě za života básníka Petra Bezruče a stojí na místě jeho rodného domu. Památník Petra Bezruče je jedním ze šesti expozičních objektů a areálů Slezského zemského muzea.Vznikl ještě za života básníka Petra Bezruče a stojí na místě jeho rodného domu. Památník Petra Bezruče je literárněvědným pracovištěm a zároveň expozičním areálem. Svou činnost zaměřuje již přes padesát let převážně na zpracovávání a získávání pozůstalostí významných literárních osobností Slezska a severní Moravy. V depozitářích památníku se nachází přes 200 000 dokumentů z pozůstalostí zhruba 85 literátů. Tímto množstvím literárních památek se Slezské zemské muzeum řadí v rámci České republiky na druhé místo, hned za Památník národního písemnictví v Praze. V přízemí Památníku Petra Bezruče se nachází expozice připomínající život tohoto velkého slezského básníka. V prvním patře je pak sál sloužící pro kulturní akce muzea – krátkodobé výstavy, přednášky či autorská čtení.

Srub Petra Bezruče na Ostravici získalo Slezské zemské muzeum jako součást dědictví po významném slezském básníkovi Petru Bezručovi. Srub Petra Bezruče na Ostravici získalo Slezské zemské muzeum jako součást dědictví po básníku Petru Bezručovi. Obytná část srubu byla ponechána v původní podobě i se zařízením interiéru, který si Bezruč sám navrhl. V přilehlém dřevníku byla v roce 1983 zbudována expozice s názvem Krajem Petra Bezruče. Návštěvník srubu zde nalezne nejen autentické prostředí letního příbytku básníka, ale nutně chodí v jeho stopách, dotýká se životních příběhů básníka a především může poznat prostředí kraje pod Beskydem, jehož osud, v minulosti tak svízelný, zachytil básník ve svém stěžejním díle - ve Slezských písních.

Promítneme vám příběh sklárny Moser mapující více než 155 let historie sklárny. Navštívíte srdce sklárny, sklářskou huť, v níž zažijete pravou atmosféru ruční výroby a ucítíte vůni vypalovaných dřevěných forem. Muzeum sklárny Moser v Karlových Varech nabízí unikátní expozici, která mapuje více než 155 let historie sklárny. Expozice představuje nejstarší sklářskou tvorbu až po současné kolekce i jejich slavné majitele. Výstava je doplněna desetiminutovým dokumentárním filmem, který shrnuje slavnou historii sklárny. K dispozici je také audioprůvodce, který podrobně komentuje muzeální expozici. Sklářská huť Moser - srdce sklárny v Karlových Varech nabízí pravou atmosféru výroby skla. Návštěvnící uvidí mistry skláře, jak přeměňují žhavou masu skla v jedinečný výrobek. Ucítí vůni vypalovaných dřevěných forem a zažijí neopakovatelnou atmosféru tvůrčí ruční práce. Prohlídky jsou obohaceny o prezentaci sklářských surovin, nářadí a výrobních postupů.  

Šlakhamr je kovářská dílna, která využívá obrovského kladiva poháněného mlýnským kolem. Stavení se nachází v malebném údolí a je tak ideálním cílem k výletu. Počátky železářství na Žďársku jsou svázány s kolonizací krajiny na pomezí Čech a Moravy v pramenné oblasti Sázavy cisterciáckým klášterem ve Žďáře nad Sázavou v polovině 13. století a v obdobích těsně následujících. V tomto období došlo patrně k založení několika železářských hamrů. Jedním z těchto hamrů je tak řečený Šlakhamr, který je v pramenech spojován se jménem Niklase Flexlina, rychtáře v Německém Brodě (nyní Havlíčkově Brodě), nájemcem zmíněného hamru. Současně existovaly další hamry v blízkém Najdeku (tzv. Václavův hamr) v Dolních Hamrech (Fiklův hamr) a Horních Hamrech (Frendlův hamr). Pro vlastní činnost Šlakhamru v období 14.–17.století se dochovalo pouze několik údajů. Tak je roku 1410 mezi škůdci kláštera, kteří neodváděli klášteru patřičné platy, zmiňován i Nicolaus, řečený Flexl, rychtář v Německém Brodě a nájemce hamru. Podle listiny z roku 1357 dostával hamr od pozemkové vrchnosti zadarmo stavební dříví, ovšem za dřevo pro výrobu dřevěného uhlí (palivo) a za železnou rudu musel nájemce platit. Provoz hamru trval až do poloviny 17. století. Pro pozdější období již není hamr zmiňován, vždy jen grunt či tvrz s mlýnem (1694, 1742). Činnost mlýna skončila před druhou světovou válkou. Po dobu protektorátu mlýn pouze šrotoval a k pohonu zařízení sloužil stacionární spalovací motor. V padesátých letech polnosti a ostatní pozemky ve vlastnictví rodiny Brdíčků (kromě parcely mlýna a předzahrádky) přešly do užívání místního JZD. TMB zakoupilo od původních majitelů objekt v roce 1976. V roce 2000 bylo provedeno statické zajištění objektu a zahájena stavba technologických zařízení hamru. Stavbu dvojice vodních kol a zařízení tzv. chvostového hamru, včetně dalších nezbytných úprav, provedl sekerník p. Josef Kudrna z Dolního Radíkova.