Zaměření

Památník Mohyla míru byl postaven na počest obětí Napoleonovy vítězné bitvy u Slavkova (2. 12. 1805) podle záměru kněze A. Slováka jako naplnění jeho myšlenky učinit z centra někdejšího bojiště pietní "místo světla", memento válek. Je dominantou i přirozeným středem chráněné památkové zóny Slavkovské bojiště. O státních a církevních svátcích a významných dnech a také po celý červenec a srpen je památník slavnostně osvětlen. V renovovaném muzejním objektu sousedícím s památníkem mohou návštěvníci shlédnout netradičně pojatou multimediální expozici „Bitva tří císařů. Slavkov / Austerlitz 1805“ a v muzejním pavilonu expozici "Fenomén Austerlitz". V areálu památníku probíhá každoročně na přelomu listopadu a prosince pietní akt k uctění padlých jako vyvrcholení vzpomínkových akcí k výročí bitvy. O státních svátcích, významných dnech a po celý červenec a srpen je Mohyla míru slavnostně osvětlena. Pobyt na Mohyle míru zpříjemní návštěvníkům Kavárna Mohyla míru. Bližší informace lze získat na tel. čísle 544 228 152. Prodejna suvenýrů poskytuje široký výběr. K návštěvě památníku můžete využít pravidelnou městskou linku MHD - BUS č. 48 z ul. Úzká - OD TESCO u hlavního nádraží do obce PRACE - náves a dále 1,2 km pěšky nebo pravidelnou městskou linku MHD - BUS č. 40 z ul. Úzká - OD TESCO u hlavního nádraží do obce SOKOLNICE, žel. st. a dále cca 2,5 km pěšky.

Maiselova synagoga byla postavena v letech 1590-92 na základě privilegia císaře Rudolfa II. Jejím zakladatelem byl primas pražského Židovského města Mordechaj Maisel. Na svou dobu neobvyklý trojlodní chrám v renesančním stylu zbudovali stavitel Juda Coref Herz a Josef Wahl. Roku 1689 synagoga při požáru ghetta vyhořela a následně byla několikrát přestavěna. Do současné novogotické podoby byla obnovena podle projektu prof. A. Grotta v letech 1893-1905. Stálá expozice Židé v českých zemích, 10.-18. století Návštěvníci se mohou těšit na audiovizuální 2D projekci, díky níž se ocitnou přímo v uličkách starého Židovského Města, jak je ztvárňuje slavný Langweilův model Prahy. Kromě bohatství vzácných sbírkových předmětů v novém uspořádání a významovém kontextu si zájemci mohou na dotykových obrazovkách prolistovat staré hebrejské rukopisy, nahlédnout do historických plánů židovských sídlišť nebo vyhledávat v databázi významných židovských osobností.   Večerní pořady Díky možnosti proměnit výstavní prostory i v auditorium se synagoga ve večerních hodinách se stává též místem pro komorní umělecká vystoupení: hudební, recitační či divadlo jednoho herce.

Veřejnosti jsou přístupné dvě budovy Regionálního muzea města Žďáru nad Sázavou: Tvrz, ve které se konají krátkodobé výstavy a na dohled od ní Moučkův dům s trvalou expozicí a přednáškovým sálem. Regionální muzeum města Žďáru nad Sázavou sídlí od roku 1993 v prostorách městské Tvrze v centru Žďáru nad Sázavou pod kostelem sv. Prokopa. Je otevřeno celoročně. V hlavní budově na Tvrzi se během roku střídají různé výstavy převážně s regionální tématikou (Svět žďárského měšťana, Žďárský hokej 1939-2009, Kouzlo a magie horáckých Vánoc), dále výstavy umění (Anton Johann Ferenz) včetně toho amatérského (Miloslav Dvořák - obrazy), prezentace v rámci různých festivalů a naučné výstavy nejen pro školy (Mechanica Perspecta, Komunikujeme). V nedalekém Moučkově domě naproti faře u kostela sv. Prokopa se nachází trvalá expozice dějin města, jejíž součástí je také prvorepublikový obchod a měšťanský salón. Pokladna pro krátkodobé výstavy na Tvrzi i pro expozici v Moučkově domě se nachází v budově Tvrze. Pracovníci muzea poskytují veřejnosti také odborné konzultace a zodpovídají ty nejrůznější dotazy převážně z dějin regionu. Konzultují vysokoškolské seminární, ročníkové a diplomové práce a realizují odborné přednášky a diskuze. Veřejnosti slouží též Knihovna a Archiv Regionálního muzea. Knihy jsou půjčovány pouze prezenčně ke studiu v badatelně, nelze si je tedy vypůjčit domů. Více informací naleznete na těchto odkazech: Regionální muzeum města Žďáru nad Sázavou (zdarns.cz) http://cs-cz.facebook.com/muzeumzdar  

Galerie Jaroslava Fragnera jednou z mála galerií u nás, která se kontinuálně věnuje současné architektuře, a zároveň historii architektury. Galerie vznikla v rámci rekonstrukce Betlémské kaple Jaroslavem Fragnerem v 1. pol. 50. let v přilehlém kolejním domě, pojmenování na architektovu počest je však používáno až od doby po roce 1968. Galerie se vždy specializovala na výstavy architektury a užitého umění.    Výstavní síň patřila od počátku Svazu českých architektů, v porevoluční době ji spravovala nejdříve Obec českých architektů, později Nadace české architektury. Ta je jejím majitelem dodnes, výstavní program a provoz galerie je však nezávislý.    Po roce 1989 se galerie dostala do obecného povědomí především v období, kdy ji vedla Soňa Ryndová. Výstavní program zaměřila na dosud nezmapovaná období v historii české moderní architektury a monograficky se věnovala význačným osobnostem české architektury 20.stol. (př. A. Benš, J. Fragner, B. Fuchs, J. Krejcar, O. Rothmayer; I. Kroupa, R. Koucký, J. Pleskot, E. Přikryl, A. Šrámková atd.). Rovněž představovala moderní a současnou architekturu v zahraničí.    Tato tendence ještě zesílila s nástupem Dana Merty v roce 2001 na post ředitele galerie. Pravidelně zde vystavují zejména mladá studia ze zahraničí (BIG, Querkraft, FOA, Jürgen H.Mayer, Riedijk Neutelings, MVRDV, Mitchell Joachim, René van Zuuk, Bartlett School atd.), každý rok je představen progresivní český ateliér (Projektil, Kamil Mrva, Aulík Fišer architekti, DAM, Zdeněk Fránek, NEW WORK atd.) a významná osobnost české architektury (Věra a Vladimír Machoninovi, Miroslav Baše, Martin Rajniš, Emil Králíček, Martin Roubík atd.). GJF také připravuje autorské tématické výstavy české architektury (kubismus, šetrná architektura, porevoluční Praha, nejmladší generace, sociální inkluze v evropské architektuře). V posledních letech se rovněž věnuje prezentaci české tvorby v zahraničí (Evropa, Japonsko, USA).    Galerie Jaroslava Fragnera jednou z mála galerií u nás, která se kontinuálně věnuje současné architektuře, a zároveň historii architektury.

Stálá expozice české malířky, grafičky, knižní výtvarnice a organizátorky uměleckého a kulturního dění. Navozuje atmosféru původního prostředí ateliéru, který si nechala postavit podle vlastního návrhu a jenž byl za jejího života místem setkání významných osobností české i evropské kultury. Za rehabilitaci budovy ateliéru a její využití pro stálou expozici obdrželo Středočeské muzeum Národní cenu Gloria musaealis v kategorii Muzejní počin roku 2005

Budova špejcharu byla postavena v 1. polovině 18. století jako součást spálenopoříčského zámeckého velkostatku.O samotném vzniku objektu neexistují podrobnější záznamy, dendrochronologickým průzkumem však bylo zjištěno, že trámy, použité ke stavbě původního krovu, jsou z jedlového dřeva a stromy pro výrobu trámů byly pokáceny v letech 1723 a 1724. Ke svému původnímu účelu, uskladnění obilovin, sloužil špejchar až do konce 20. století, kdy byl již v havarijním stavu. Postupná záchrana objektu začala v roce 2004, dokončena pak byla v roce 2010.  Komplexní rekonstrukcí budovy vznikly prostory galerie pro příležitostné výstavy, stálá expozice historické zemědělské techniky, dále unikátní „naučná stezka pod střechou“, která nás provede přírodou Brd a životem jejích obyvatel v minulosti i současnosti a celé jedno patro špejcharu je věnováno galerii kresleného humoru Jiřího Wintera NEPRAKTY. Tato stálá výstava je jediná v republice. Špejchar naleznete v areálu hotelu Ve Dvoře v blízkosti zámku a ochotně Vás jím provede pracovnice Infocentra (lidová roubená chaloupka vedle fary).