Nenačítá se Vám mapa? Zkuste si zapnout JavaScript.

Zaměření

Řazení dle:

Žebříček muzeí

Muzeum harmonik v Litovli

5,0

Přečíst více

Muzeum čs. opevnění z let 1935-38 (Památník obětem…

5,0

Památník obětem internace Králíky se nachází v klášteře na Hoře Matky Boží v Dolní Hedeči, okres Ústí nad Orlicí. Rozsáhlá stálá expozice, jedinečná v ČR, byla zřízena Muzeem K-S 14 otevřená v roce 2012. Památník s historickou expozicí je důstojnou připomínkou internace řeholníků, kteří byli na základě tzv. státem řízené centralizace deportováni a na tomto místě v období let 1950–1961 a komunistickým režimem omezeni na osobní svobodě.Centralizačním klášterem v Králíkách prošlo v letech 1950–1961 celkem přes 500 osob. Mnozí z nich byli pro svoji víru a přesvědčení dále odsouzeni a vězněni v komunistických věznicích nebo táborech nucené práce na území tehdejší ČSR. Někteří na následky útrap zemřeli. V Památníku má návštěvník možnost seznámit se s osudy některých z nich. Historická expozice chronologicky přímo navazuje na expozici v Muzeu čs. opevnění z let 1935–38, Pěchotního srubu K-S 14 „U  cihelny“ o historii a vývoji čs. státu do r. 1938 a některých souvislostech poválečného vývoje Československa. Památník se stálou expozicí se nachází v historické přístavbě prvního nádvoří kláštera a skládá se z hlavního sálu a dvou podélných místností. I. Hlavní sál V hlavním sále se návštěvník seznámí s tématem vztahu státu a církve v letech 1948 – 1961 po mocenském ovládnutí politické scény v Československu komunistickou stranou. Prostřednictvím informativních tabulí s  dobovými fotografiemi a archivními materiály je možné se seznámit s řízeným procesem likvidace řeholí v Československu a omezením svobody slova a demokracie, pronásledování duchovních osob i laiků a jejich odsouzení ve vykonstruovaných procesech, včetně dodnes nevyjasněných úmrtí některých obětí. Výstavní panely odhalují zákulisí tehdy zřízeného Státního úřadu pro věci církevní, Náboženské matice a dalších orgánů státního dohledu. Pomocí ikonografického i trojrozměrného materiálu si může každý návštěvník nastudovat propracovaný systém centralizačních a internačních klášterů a způsob jejich ostrahy bezpečnostními složkami totalitního režimu. Panely ukazují také konkrétní struktury Sboru národní bezpečnosti a Státní bezpečnosti v Králíkách, v Žaberku, na Orlicko-ústecku, i v ústředním vedení, které mělo problematiku církví v gesci. Výstava zahrnuje profily a medailony pronásledovaných. V části výstavy je zmínka o neobvyklé podpoře statečných občanů z Králík, kteří pomáhali řeholníkům zprostředkovávat korespondenci s blízkými osobami a byli za svoji činnost pronásledováni a vězněni. Samostatnou kapitolu tvoří vůbec poprvé zveřejněné informace o celé historii centralizačního kláštera v Králíkách a jeho vedení, řízené politické převýchově řeholníků, hospodářské správě a pracovním nasazení internovaných řeholníků v zemědělství na Králicku i ve výrobě. Ve vitrínách je možné si prohlédnout konkrétní autentickou výstroj a výzbroj ostrahy centralizačního kláštera tehdejšího Sboru národní bezpečnosti, ale také některé velmi vzácné osobní potřeby a části pozůstalostí řeholníků kongregace redemptoristů, které se podařilo zachránit. Z liturgických a obřadních předmětů ze zcela unikátních sbírek je možné shlédnout některé oděvy řeholníků, dále pak liturgické oděvy (pluviály, kasule, ornáty), kalichy, pyxidy, ciboria, monstrance, včetně relikviářů svatých a knih, které byly v 50. letech 20. století řádům a kongregacím zabavovány. S ohledem na význam poutního místa se jedná o významnou část sbírek mající vztah k redemptoristům a klášteru na Hoře Matky Boží. Ucelenou sbírku obřadních předmětů mající vztah k poutnímu místu, může shlédnout veřejnost vůbec poprvé. V místnosti se nalézá největší existující model tehdejšího Centralizačního kláštera Králíky s okolními, dnes již neexistujícími, hospodářskými budovami, který odpovídá 50. létům 20. století a byl vyhotoven na základě leteckých snímků a archivních dokumentů. V rohové části sálu se nachází promítací místnost s informacemi o nucené převýchově řeholníků v 50. letech minulého století organizované politickým referentem kláštera. Návštěvníci mají možnost vyzkoušet si speciální vězeňskou lavici a shlédnout v projekci živé vzpomínky internovaného řeholníka P. Jána Janoka z videoarchivu Ústavu pamäti národa v Bratislavě II. Místnost Tábory Podélná místnost seznámí návštěvníka se neblahou historií Táborů nucené práce (TNP) zřízených na základě zákona č. 247/1948 Sb., a Nápravně pracovních táborů (NPT), jak byla pojmenována vězeňská zařízení ústavního nebo táborového typu k výkonu trestu odnětí svobody v letech 1955 - 1961, a to v souladu s Řádem pro NPT Ministerstva vnitra, vydaným v roce 1955. Činnost NPT byla upravena podle sovětských zkušeností a navazovala na praxi pracovních útvarů z let 1949 - 1954, které byly nejednotně označovány jako trestanecké pracovní tábory (TPT), pracovní útvary vězňů (PÚV), pracovní útvary odsouzených (PÚO) nebo pracovní útvary potrestaných (PÚP). V místnosti se nachází ukázka interiéru velitelského „baráku“ (ukázka kanceláře za mřížemi v interiéru) a strážní věže tzv. „špačkárny“ (ukázka za plotem v interiéru). Největším modelem, který lze navštívit i zevnitř, je interiér části obytného „baráku“ Nápravně pracovního tábora (NPT). V obytném „baráku“ NPT bylo přibližně deset světnic, ve kterých bylo umístěno v průměru dvacet vězňů - „muklů“ (slangový výraz vězňů léta používaný pro „mužeurčené k likvidaci“). Vězni spali většinou na dřevěných palandách se slamníky. V místnosti je možné shlédnout kovové postele vz. 10. Na zdi jsou zavěšeny poličky na osobní potřeby. V místnosti se kromě postelí nachází také kamna, která se z důvodu nedostatku otopu používala jen za obzvláště mrazivého počasí. Na věšáku visí přilba zvaná „želva“, používaná v uranových dolech, černá pláštěnka a různé potřeby. V 50. letech prošly různými NPT desítky odsouzených kněží a bohoslovců, zejména v období cílené těžby uranu a nerostných surovin. Uranovou rudu nechala čs. vláda těžit ve velkém na základě tajné smlouvy se SSSR z listopadu 1945. Trestanci v táborových podmínkách velmi strádali a trpěli. Pracující byli také kromě těžké práce v dolech vystaveni ponižování, mučení a snižování lidské důstojnosti. Podmínky se však lišily v závislosti na veliteli tábora, místě a období. Známou oblastí tězby uranu bylo Jáchymovsko, kde bylo v roce 1953 v celkem dvanácti táborech vězněno 12 000 politických vězňů. V letech 1953 - 1959 byli dalsí tisíce vězňů umístěno v příbramských táborech Vojna a Bytíz. Celkem proslo uranovými "lágry" přes 70 000 politických vězňů (pozn.: kromě politických i vězni retribuční a kriminální), kteří byli trvale vystaveni nelidským podmínkám, radioaktivnímu záření a vdechování zulového prachu. Mnozí zemřeli na rakovinu plic, nebo přezili, avsak s trvalými následky. Do SSSR bylo vyvezeno celkem 98 000 tun uranové rudy. III. Místnost Věznice Poslední místností okruhu návštěvní prohlídky je ukázka chodby z typizované věznice 50. let 20. století s ukázkou dvou samovazeb - „izolací“, z nichž jedna je otevřená a je tedy možné shlédnout i její jediné vybavení - sklopné lože na zdi. Návštěvník se tak může seznámit s poměry v československém vězeňství v období režimu nesvobody, kde zemřelo mnoho řeholníků a kněží. Na tabuli se nachází plánek táborů nucené práce a zařízení Správy sboru nápravné výchovy v ČSR a řada informací k organizaci vězeňství a postavení vězňů v letech 1950-1961. Zvláštní pozornost je věnována také výkonu trestu smrti a s ním souvisejícím tehdejším právním předpisům a jeho zneužití vůči politickým vězňům v dané době. Místnost je z důvodu prostorové dispozice vstupním prostorem památníku pro návštěvníky a je vybavena dobovým nábytkem, který používaly útvary Nápravných zařízení MV. KNIHOVNA generála Mašína Pomocná studijní knihovna a archiv s badatelnou se nachází na Velkém náměstí 367 u zřizovatele Památníku obětem internace Králíky (Muzeum čs. opevnění z let 1935-38, Pěchotní srub K-S 14 „U cihelny“ Králíky) v odpovídajících prostorách. S ohledem na charakter materiálů a podmínky jsou přístupné pouze odborné veřejnosti (muzejní pracovníci, pracovníci ústavů a institucí, studenti apod.) na dožádání u ředitele Muzea. Návštěvu je nutné dohodnout předem e-mailem. Na studium materiálu neziskové nevládní organizace není právní nárok.

Přečíst více

Muzeum Terezína a Prohlídky podzemních chodeb (Ret…

5,0

Muzeum Terezína je součástí návštěvnického centra a nachází se v objektu Retranchement 5. Návštěvnické centrum je otevřeno denně od 09:00 do 17:00 hod. Muzeum Terezína denně od 09:00 do 17:00 hod. Vstupné: 80 Kč/plné, 50 Kč/snížené, 220 Kč/rodinné   Prohlídky podzemních chodeb denně od 10:00 do 16:00 hod. Vstupné: 80 Kč/plné, 50 Kč/snížené, 220 Kč/rodinné   Poznej Terezín trochu jinak (muzeum+podzemí) Vstupné: 120/plné, 75 Kč/snížené, 300 Kč/rodinné Terezínská pevnost byla založena roku 1780 císařem Josefem II. za účelem obrany hranic Čech proti útokům ze severu. Představuje vrchol evropského bastionového pevnostního stavitelství. Složitě vypadající trojitý věnec mohutných valů dovoloval obráncům křížovou palbou pokrýt celé předpolí a útočník se tak neměl kde schovat. Dodnes funkční systém obrany vodou dovoloval nejen zaplavovat rozsáhlé kotliny kolem pevnosti, ale i vyvolat umělou přívalovou vlnu ničící každého nepřítele, který by stál v cestě. Mimo to se pod terezínským opevněním klikatí několik desítek kilometrů podzemních minových chodeb. Ty umožňovaly postupujícího útočníka podzemním výbuchem vyhodit do povětří. Tzv. Retranchement 5 je poslední obrannou linií pevnosti Terezín, jelikož uzavírá hrdlo Bastionu 5. Pokud by se stalo, že nepřítel po mnoha týdnech urputných bojů opanoval bastion, stál by mu v cestě již jen právě tento retranchement. Z valu jeho zelené střechy mohli proto střílet obránci a přízemí je vybaveno dělostřeleckými i pěchotními střílnami. Další kasematy v přízemí sloužily vojákům jako bezpečný úkryt během obléhání. Kromě toho zde po staletí fungoval tzv. pevnostní stavební dvůr. Dnes bychom možná řekli technické služby pro celou pevnost. Byla zde kovárna, kamenická, tesařská i truhlářská dílna a na vnějším prostranství dnešního parkoviště jámy na vápno a kůlny na uskladnění stavebního materiálu. Zde probíhala údržba a drobné opravy opevnění. Dnes je zde zřízeno vůbec první Muzeum Terezína zabývající se historii města a pevnosti od založení až po období První republiky. Odsud se s průvodcem vyráží na prohlídky zdejšího jedinečného opevnění a podzemních chodeb.

Přečíst více

Expozice Kasárna a Muzeum La Grace (Kavalír 2)

5,0

úterý - neděle od 10:00 do 16:00 hod. Vstupné: 80 Kč/plné, 50 Kč/snížené, 220 Kč/rodinné Kavalír je součást vnitřní obranné linie pevnosti. Je umístěn do nitra bastionu 2, aby tak zvýšil obranyschopnost jižní strany Terezína. Kdyby nepřítel dobyl bastion, v cestě by mu stál právě tento tzv. kavalír. Jeho první patro by se v tom případě změnilo v dělostřeleckou pevnost chrlící oheň a zkázu na útočníka. Proto je vyšší než okolní opevnění a na jeho zelených střechách je hned několik postavení pro děla, která odsud měla široký rozhled. Spolu s kavalírem 6 na severu tak jde o nejvyšší dělostřelecké postavení v pevnosti. Palbou tak odsud mohli krýt předpokládaný útok na Terezín od západu. Kromě toho byl Kavalír 2 jednou z nejdůležitějších částí pevnosti. V přízemí, kryty mohutným valem zelených střech a okolním opevněním, byly umístěny pevnostní pekárny. Do dnešních dnů se bohužel nedochovaly, ale v dávných dobách se zde mohlo upéci až téměř 75 tun chleba denně. To bylo dostatek, aby se zásobila nejen posádka Terezína, ale zbylo i na polní armádu, která by operovala v severních Čechách nebo za hranicemi v Sasku. Dnes můžete v kavalíru zažít kousek 18. století na vlastní kůži. V Kasárnách, expozici života vojáků v 18. století, můžete projít jejich kvartýry od téměř zámeckého salónu velitele pevnosti, přes byty důstojníků až do prosté ložnice mužstva. Nahlédnout můžete do strážnice, štábu i kuchyně. Můžete však nejen nahlédnout. Můžete se posadit na lavici ve strážnic či se natáhnout na slamník v ložnici mužstva. Zavítáte-li na vojenský dvorek, můžete si mimo jiné pohladit ovečky, kozičky i prasátko Princeznu. a trochu exotických dálek nabízí i Muzeum La Grace, kde se dostanete do skutečného podpalubí plachetnice brázdící moře v 18. století.  

Přečíst více

Park Rochus, o.p.s. (Muzeum v přírodě Rochus)

5,0

Je odtud nejkrásnější pohled na Uherské Hradiště i široké okolí. K přírodě má tady člověk tak blízko, jak jen to je nejvíc možné. A navíc se právě tady můžete setkat s tradicemi kraje, který jste navštívili. Stačí jít chvíli do kopce a člověk se ocitne v místech, kde ho čeká hned několik zajímavých překvapení. Je sice ve městě, v Uherském Hradišti - Mařaticích, ale zároveň se ocitl ve vesnickém prostředí, které jej vrací na konec 19. a začátek 20. století. Kde jsme? Ve zcela novém skanzenu lidové architektury Uherskohradišťka, který je součástí Parku Rochus! V jednom místě stojí původní dřevěná stodola, která sem byla přenesena z nedaleké obce Břestek. O několik metrů dále vyrostly další dvě zemědělské usedlosti, nad kterými je ještě nadsklepní objekt se starým vinným sklepem. Právě v tomto muzeu se lidé seznámí s etnografickou oblastí uherskohradišťského Dolňácka, s tradičním stavitelstvím, bydlením, způsoby zaměstnání a obživy, odíváním, výtvarnou kulturou, zvyky, obyčeji i folklorními projevy. Chcete zažít tradiční masopust, na Slovácku nazývaný fašank či Velikonoce? Stavění máje, otevírání pastvin, žně, pouť? Nebo třeba štěpánské koledování? Toto vše se zde během roku odehrává, včetně akcí, spojených s péčí o  zdejší přírodu a krajinu. Vyjděte si prohlédnout dva ovocné sady, tvořené starými ovocnými odrůdami Uherskohradišťska a Uherskobrodska, vydejte se po městském turistickém okruhu ke kapli sv. Rocha a nakonec přes Výšinu sv. Metoděje, která je archeologickou kulturní památkou, až do centra Uherského Hradiště. Ještě ale chvíli na Rochusu zůstaňte a vyšlapejte 125 schodů rozhledny Rovnina. Z výšky dvaceti čtyř metrů dohlédnete na Vizovické vrchy, Nízký Jeseník, Bílé Karpaty i Pálavu. Jak vidíte, Park Rochus za návštěvu rozhodně stojí. A určitě ne jednu.

Přečíst více

Zlínský zámek (Galerie Václava Chada)

5,0

Galerie Václava Chada se nachází v centru Zlína přímo na zlínském zámku v 2. poschodí. Galerie Václava Chada Václav Chad byl malíř nevšedního talentu a člověk nevšedního osudu spojený se Zlínem. Byl to člověk, který za svůj občanský postoj zaplatil tu nejvyšší možnou cenu. Galerie nesoucí jeho jméno reprezentuje jak vztah k výtvarnému umění ve Zlíně, tak i vztah k lidem okolo, schopných pozoruhodných činů a obětí. Postava Václava Chada je pro nás výjimečnou a inspirující. Galerie Václava Chada vyplňuje mezeru mezi Krajskou galerii výtvarného umění a soukromými komerčními galeristy ve Zlíně. Pro ctitele výtvarného umění se rodí nová možnost seznámit se díky pečlivě připravenému plánu výstav s dalšími zajímavými tvůrci. Nová zlínská galerie otevřela poprvé prostory v roce 2014, které dlouhá desetiletí sloužily jako kanceláře a badatelny muzea. Jde o první část zámku, kde proběhla rozsáhlejší rekonstrukce prostor pro jejich nové využití. První místo, které se dostává do kontrastu s okolními sály, demonstruje, jak chceme při obnově a postupném zpřístupňování zámku pokračovat. Pečlivě, neokázale, s úctou k minulosti v historické budově, k vzácným lidem, kteří ji ozdobili svoji přítomností. Nyní jsme již realizovali 31 výstav. 2014 Václav Chad – Pocta Václavu Chadovi Vladimír Jarcovják – Výběr z tvorby Viera Kraicová – Výběr z díla Jiří Beránek – Před setměním Sochy v parku Ludmila Padrtová – Stromy, ptáci, hladiny 2015 Stanislav Libenský – Kresby Fotografie 1950 – 90 – Takoví jsme byli? Alex Beran – Zlínské odpoledne Palo Macho – Ve službách světla Malý princ – Stovky jazyků, jeden příběh Adolf Born – Dialogy Jan Perůtka – Umělecká knižní vazba Jan Koblasa a Sonia Jakuschewa – Rozhovory Pavel Kosek – Informel Václav Chad – „Nevěděli jsme kdy skončí válka“ 2016 Lubomír Jarcovják – A...báze Marian Volráb – Temnota ve skle, světlo v obrazech  Zdenek Seydl – Kniha Adriena Šimotová – Grafitový anděl Viktor Karlík – Bronzy / oleje / tisky Jan Rajlich – Hloubka plochy 2017 Jan Sikora – Lomná a Beskydy před padesáti lety Czech Houses/ České domy Miroslav Šimorda – Imprese Theodor pištěk – Obrazy František Chmelař – Malíř, který psal básně Petr Stanický – Zpřítomnění Milada Schmidtová Čermáková – Autoportréty a portréty 2018 Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová – Otisk anděla Miroslav a Anežka Kovalovi - Spolu Druhý život Petr Nikl - Opice Radim Hanke - Bílý stín tvaru Zdeněk Tománek - Výpěstky Jindřich štreit a jeho studenti Ivana Šestáková, Petra Ocelková, Dominik Bachůrek - Nechci tě ztratit 2019        37. Slavoj Kovařík - "Vždy jsem měl rád noci"   OTVÍRACÍ DOBA: ÚT - PÁ: 14-17:00 nebo dle individuální domluvy. https://www.facebook.com/galerievaclavachada/ https://twitter.com/GVChad https://www.instagram.com/gvchad/ http://zlinskyzamek.cz/galerie/    

Přečíst více

Galerie Kroupa

5,0

Galerie Kroupa je zaměřená především na kvalitní české a evropské umění od počátku 19. století do současnosti. Cílem galerie je všeobecné uznání výtvarných hodnot českého malířství v mezinárodním měřítku a obchod s kvalitními a prověřenými uměleckými díly zajímavých a významných autorů.

Přečíst více

Regionální muzeum v Mikulově (Archeopark Pavlov)

5,0

Archeopark Pavlov je unikátní muzeum prezentující dobu tzv. lovců mamutů, kteří žili a lovili v krajině pod Pálavou asi před 30 000 lety. Unikátní muzeum umístěné přímo v místě archeologického průzkumu, Vám umožní nahlédnout do života lovců mamutů sídlících v této oblasti v období před 30 tisíci lety.   UNIKÁTNÍ MUZEUM V MÍSTĚ SÍDLIŠTĚ LOVCŮ MAMUTŮ Na začátku projektu stál ideový záměr stavby archeoparku, zpracovaný v roce 2003 z podnětu Archeologického ústavu AV ČR Brno, v. v. i., jenž je také partnerem a odborným garantem projektu. Ten připravilo Regionální muzeum v Mikulově ve spolupráci s architektonickým ateliérem Radko Květ. Realizaci stavby provedlo sdružení firem OHL ŽS, a. s., a SKR stav, s. r. o. Zhotovitelem expozice je firma Pixl-e a dodavateli mobiliáře a AV techniky A. M. O. S. Design, s. r. o., a Lotech, s. r. o. Návrh výstavby muzea vycházel z daností lokality. Předpokládalo se, že nálezová vrstva bude uložena hluboko pod spraší – proto tedy koncept podzemní stavby. Druhým neméně důležitým aspektem byla skutečnost, že stavba bude umístěna v chráněné krajinné oblasti. Architekti tedy zvolili formu podzemního prostoru s vystupujícími věžemi z bílého betonu, evokujícími výchozy okolních vápencových skal. Tím bylo dosaženo požadavku, aby stavba nezatěžovala svým měřítkem a hmotou místní krajinnou scenérii. Od samého začátku bylo také počítáno s expozicí in situ – tedy že archeologické nálezy zůstávají po svém odkrytí na původním místě. Výjimečná architektura a atraktivním způsobem pojatá expozice, kombinující na ploše více než 500 m2 současné audiovizuální technologie i klasickou muzejní prezentaci, zpřístupnila široké veřejnosti to nejdůležitější, co vědecké výzkumy lokality přinesly. Prezentace nezapomíná na zajímavou historii těchto výzkumů, především se však věnuje samotnému materiálnímu a duchovnímu světu tehdejších lidí, představuje nejen originální kamenné nástroje a kostěné předměty sloužící potřebám běžného života, ale i umělecké předměty; pozornost je věnována tématům jako lov, každodenní život na sídlišti, umění a rituály, pohřbívání a magie. Vyzdvihuje nejcennější objevy, k nimž patří právě kostry samotných lidí a doklady nových technologií.   UNIKÁTNÍ ARCHEOLOGICKÁ NALEZIŠTĚ SVĚTOVÉHO VÝZNAMU Naše populární literatura mluví o lovcích mamutů, evropská archeologická literatura o paleolitické kultuře gravettienu (podle francouzského skalního převisu La Gravette) a ta moravská konkrétněji o pavlovienu (podle archeologického naleziště Pavlov I). Počátek této doby se datuje do období před více než 30 000 lety. Kultura pak zaniká přibližně před 22 000 lety. Z hlediska etnografie se jedná o společnost takzvaných komplexních lovců-sběračů, pro které je příznačná stabilita osídlení a vnitřní rozvrstvení společnosti, a je to právě moravský gravettien, který se nejvíce přibližuje nejstarším známým prvním společnostem tohoto typu. Z archeologického pohledu dokazují objevy u Pavlova, Dolních Věstonic a Milovic existenci úspěšné paleolitické společnosti. Nálezy ve své komplexnosti dávají představu širokého spektra chování a umožňují zkoumat nejen činnosti, technologie a vztahy k přírodnímu prostředí, ale také předpokládané společenské, symbolické a rituální struktury stojící někde za těmito činnostmi. Dlouhodobý výzkum loveckých sídlišť pod Pálavou ukazuje, že v období gravettienu Morava na několik tisíciletí zazářila jako skutečné civilizační a kulturní centrum tehdejšího světa. Strategicky rozhodující území spojující východ a západ kontinentu získalo primát v celé řadě technologií, jako je keramika, tkaní látek či broušení kamene. Doloženo bylo také drcení rostlinné potravy. Všechny tyto znaky se dosud považují za základní pro přechod k zemědělskému způsobu života o dalších 10 000 let později. Komplexní systém gravettienu Moravy představuje jeden z nejúspěšnějších adaptačních modelů v předzemědělské historii lidstva. Území Moravy má ještě další primát – shodou okolností naše gravettská naleziště poskytla největší a prokazatelně nejstarší soubor kosterních pozůstatků moderního člověka, který má dnes antropologie k dispozici. Více informací o muzeu a jeho akcích a výstavách najdete na www.archeoparkpavlov.cz nebo na www.rmm.cz. 

Přečíst více

Vyhledat muzeum


Dejte muzeu od 1 do 5 bodů. Čím více bodů, tím větší spokojenost.