Muzea dle kritérií

Galerie Sýpka se zaměřuje na prezentaci současné České a Slovenské výtvarné scény. Prezentují se zde etablovaní autoři, ale zároveň poukazuje na potenciál mladých umělců a regionálních tvůrců i studentů ateliérů vysokých výtvarných škol. Bývalá barokní sýpka je součástí celého komplexu kulturně zaměřených subjektů. V poslední třetině 17. st. vzniklo pravděpodobně její jádro z místního jednozrnného kamene. Ve druhé polovině 18. st. došlo k barokně klasicistní úpravě, kdy dostala nynější podobu s charakteristickými okny. Po prodeji panství roku 1815 význam sýpky pomalu upadal. Když byla v roce 1854 založena v zámku ženská trestnice, byl v sýpce zřízen sklad postelí a také v pozdějších letech sloužila sýpka k nejrůznějším skladovacím účelům. Sýpka postupně chátrala a devastace pokračovala až do roku 1991. Více než deset let trvající proces revitalizace původně hospodářského objektu byl zdárně dokončen v roce 2006.  Pro výstavní činnost Galerie Sýpka jsou v objektu budovy vyhrazeny tři podlaží, tj. k dispozici zhruba 65 % z celkové plochy. Vznikla nejprve jako galerie s dlouhodobou expozicí výtvarného umění na Valašsku. Úplně první výstava představila sbírky profesora Adolfa Suchomela a Jiřího Demla z fondu Města Valašského Meziříčí a Muzea regionu Valašsko ve Valašském Meziříčí. Posléze byla dlouhodobá expozice zúžena a nyní se zaměřuje na prezentaci stálic současné výtvarné tvorby, mladých umělců, ale i prezentaci ateliérů vysokých uměleckých škol. Koncepčně probíhá minimálně šest výstav ročně na niž jsou k vidění čeští i slovenští autoři.

Hlavním posláním Galerie města Trutnova, jak vyplývá z jejího statutu, je výstavní, sbírkotvornou, badatelskou, osvětovou a hospodářskou činností obohacovat a rozvíjet kulturní život města a regionu. Trutnovská městská galerie je odbornou institucí zaměřenou na prohlubování a šíření poznatků o současném i historickém výtvarném životě regionu a má také své neopomenutelné místo na celé české výtvarné scéně, především díky pořádání výstav celorepublikového významu převážně z okruhu autorů 20. a 21. století. Dílčím východiskem je vlastní badatelská činnost galerie, ale také kooperace s dalšími odbornými institucemi. Dočasné výstavy, které galerie pořádá, se odehrávají ve třech prostorách: přímo v budově Galerie města Trutnova, ve výstavním síni Městského úřadu Trutnov a pak také na nejrůznějších místech ve veřejném prostoru, kde galerie každoročně pořádá přehlídku Sochy v Trutnově. Na výstavní aktivity navazuje sféra galerijní pedagogiky. K jednotlivým expozicím jsou zejména pro školní kolektivy pořádány doprovodné programy, jejichž cílem je přiblížit vystavené artefakty divákovi pomocí široké škály nejen teoretických, ale také praktických postupů. Trutnovská městská galerie je nejen institucí pořádající výstavy, ale také otevřeným duchovním prostorem, který umožňuje komunikaci o uměleckém vývoji a směřováni. 

Galerie Klatovy / Klenová je příspěvkovou organizací Plzeňského kraje a disponuje několika výstavními prostory na Klenové a v Klatovech. Pořádá proměnné výstavy současného moderního českého i zahraničního umění. Okresní galerie Klenová byla založena v roce 1964. Prvním ředitelem byl jmenován klatovský malíř Vladimír Levora, který se zasloužil o zpřístupnění tehdy zpustlého hradu a zámku. Galerie začala postupně budovat vlastní sbírkový fond. V počátečních letech se vystavovalo převážně české umění 19. století ze sbírek Národní galerie v Praze a Západočeské galerie v Plzni. V roce 1973 ztratila klenovská galerie samostatnost a stala se součástí Okresního muzea v Klatovech. Akviziční i výstavní činnost galerie byla v té době omezena, navíc zde chyběli odborní pracovníci. V historii galerie však existují světlá místa, která stojí zato připomenout. Jedním z nich byla legendární výstava Maxmiliána Pirnera v r. 1979, připravená Dr. Romanem Prahlem, dalším pak otevření stálé expozice malířky Vilmy Vrbové - Kotrbové a jejího manžela restaurátora Františka Kotrby ve Vile manželů Kotrbových (1976, v r. 1989 byla zrušena). Z oblastí akviziční je třeba zmínit nákup velkého souboru významných umělců tehdejší střední generace v r. 1987 a 1988 (J. Sopko, I. Ouhel, M. Rittstein, V. Novák, J. Sozanský, V. Bláha, F. Hodonský a další) v rozsahu a kvalitě, které neměly v Čechách obdoby. Tento počin pak předznamenal činnost galerie po r. 1989.   Současná Galerie Klatovy / Klenová vznikla v přímé souvislosti s listopadovými událostmi v r. 1989. Tehdy se podařilo "vybojovat" přízemí domu č. 149/I na klatovském náměstí, kde se nacházela expozice městského muzea z dějin dělnického hnutí, a uspořádat zde výstavu fotografií z listopadových demonstrací. Ve stejném duchu se nesla i druhá výstava, jež představila fotografie ze sovětské okupace v r. 1968. Protože následovaly další akce, které už měly ryze výtvarný charakter, bylo rozhodnuto, že výstavní činnost v těchto prostorách dostane oficiální ráz. Vhodným řešením se ukázalo spojení s galerií na zámku Klenová, která v té době byla součástí muzea. Vznikla samostatná instituce s novým názvem Galerie Klatovy - Klenová, která přešla pod nového zřizovatele - Ministerstvo kultury.   Před novým vedením galerie stál v první řadě úkol zastavit postupné chátrání zámku Klenová, ve kterém se objevila dřevomorka, a konzervace hradního torza. Posledně jmenované je téměř nepřetržitá práce, která pokračuje od šedesátých let až dodnes. Také klatovská Galerie U Bílého jednorožce prošla úpravami. Zpočátku se vystavovalo pouze v přízemí a v prvním patře, časem bylo upraveno podzemí se zajímavými sklepními prostory a v r. 1992 i druhé patro. Na jaře roku 2008 byla v přízemí otevřena galerijní kavárna, v níž se konají vernisáže. Po své reorganizaci galerie razantně změnila svou koncepci. Z Klenové byla odstraněna venkovní expozice soch, v níž převažovali autoři poplatní předchozímu režimu a venkovní prostory byly doplněny o plastiky špičkových českých umělců (např. J. Róna, J. Seifert, M. Kotrba). Jak přibývaly výstavní prostory (v současnosti na Klenové hrad, zámek, sýpka, purkrabství, hranolová věž), získával na rozmanitosti i výstavní program. Galerie se začala orientovat na současné umění a snažila se o  mezinárodní přesah svých aktivit, které zahrnovaly hlavně Slovensko a Itálii, kde vznikla spolupráce s významnými kurátory a umělci (V té době se uskutečnila i reciproční výstava z galerijní sbírky v italském Saló.) Dále se soustředila na umění českých exulantů, pořádala mezinárodní sympózia, střídavě pro studenty výtvarných oborů a erudované výtvarníky.