Zaměření

Archeologická lokalita Chotěbuz-Podobora je jednou z nejvýznamnějších pravěkých a raně středověkých památek Těšínského Slezska. Na říční terase se rozkládalo v minulosti mohutné trojdílné hradiště, pod kterým původně protékala řeka Olše. Archeologická lokalita Chotěbuz-Podobora je jednou z nejvýznamnějších pravěkých a raně středověkých památek Těšínského Slezska. Na říční terase se rozkládalo v minulosti mohutné trojdílné hradiště, pod kterým původně protékala řeka Olše. Hradisko v Podoboře bylo osídleno ve dvou fázích. První byla fáze pravěká, která zabírá období starší doby železné, konkrétně slezsko-platěnickou kulturu (cca 800–400 let př. n. l.). Mezi nejvýraznější památky tohoto období patří např. korálky ze skelné pasty, železné sekery a jemná tuhovaná keramika. Druhá fáze osídlení spadá do období slovanského. V této době zde postupně vyrostlo mohutné hradisko, které sloužilo jako mocenské a hospodářské centrum, kde pravděpodobně sídlila tehdejší společenská elita. Důkazem toho jsou archeologické nálezy vykopané při dlouholetých výzkumech realizovaných Muzeem Těšínska ve spolupráci s AV ČR v Brně vedených doc. PhDr. Pavlem Kouřilem, CSc. Jedná se o výbavu jízdních bojovníků jako např. udidlo a ostruhy či zbraně svědčící o násilném zániku hradiska, např. sekery, hroty šípů, nože. Z množství nálezů lze jmenovat také běžné předměty jako byla kosa, nůžky, vědérko apod. Velmi známé je i železné pouto, pravděpodobně používané při obchodu s otroky. O obchodních kontaktech obyvatel hradiska svědčí také nález mince uherského krále Štěpána. Kromě nálezů movitých zde bylo objeveno množství archeologických objektů, které nelze uchovat jinak než dokumentačně. Především to byly pozůstatky fortifikací, sídelních a výrobních objektů jako např. pícky či dokonce kultovní objekt nalezený na prvním předhradí. V současné době je na této lokalitě budováno výukové centrum, které přiblíží návštěvníkům a veřejnosti vůbec život raně středověkého hradiska a rekonstruuje i přibližnou podobu zde nalezených objektů. Jeho součástí jsou rekonstrukce jak fortifikací, tak i běžných obytných staveb či výrobních zařízení. Návštěvník tak získá možnost nahlédnout do každodenního života našich předků v minulosti.

Městské muzeum v Čáslavi, které patří mezi nejstarší venkovská muzea v Čechách, sídlí v jednopatrové novorenesanční budově postavené přímo pro muzejní účely v roce 1884. Městské muzeum v Čáslavi, které patří mezi nejstarší venkovská muzea v Čechách, sídlí v jednopatrové novorenesanční budově postavené přímo pro muzejní účely v roce 1884.  Ministerstvo kultury ČR prohlásilo v roce 2018 mobiliář Městského muzea a knihovny Čáslav za kulturní památku. Stálé expozice městského muzea Zoologická expozice - je původní z roku 1884, obsahuje více než 950 exponátů domácích i cizokrajných savců, ptáků a bezobratlých, vybavení bylo inspirováno muzeem v Londýně Průmyslová expozice - druhá z původních expozic obsahuje sbírku harrachovského skla, porcelánu, rozsáhlou mineralogickou sbírku, samurajská brnění a další exponáty z Dálného východu Archeologicko - historické expozice - zpřístupněné v roce 1997 a 1998 jsou rozděleny do dvou oddělení: „Historické kamnové kachle“, „Měšťan - dům - město; Čáslav ve 13. století“ Pravěká expozice - zpřístupněna v roce 2017  "Brána do pravěku" - ukazuje pravěký vývoj regionu  Expozice – Středověké město - zpřístupněna v roce 2018 K vidění je zde model města Čáslavi, zhotovený dle soudobé veduty od J. Willenberga, vytištěné už roku 1602 v Praze a dle veduty od J. Hoefnagela z roku 1617, zhotovené ale dle starší předlohy publikované už v roce 1572 v Kolíně nad Rýnem. Všední život středověkého města naznačuje jeho symbolická zvuková forma se zvuky probouzejícího se města. Expozice je doplněna originálními předměty 13. – 17. století pocházejícími z  historického jádra města, které kdysi čáslavští měšťané každodenně používali. Národopisná expozice - zpřístupněna v roce 2005, přibližuje život v chalupě a život na vesnici v období konce 18. a počátku 19. století. Expozice historického nábytku Prodejna „Clio“ - prodej rukodělných výrobků

Hrad Seeberg nacházející se přibližně 5 km západně od Františkových Lázní je jedním z hrstky zachovaných ministeriálních v Česku a jako jediný z nich slouží výlučně muzejním účelům. Svým návštěvníkům nabízí rozsáhlé exposice presentující dějiny hradu,  černou kuchyni, či výstavu "Ze života porcelánového šálku". Prostory hrázděné barokní stodoly, kolny a věžového špejcharu v předhradí jsou naopak věnovány lidové kultuře, zemědělství a řemeslům chebského venkova v 19. století. V létě hrad Seeberg pravidelně ožívá při dnes již tradičním Historickém jarmarku či roku 2015 poprvé uspořádaném Festivalu vína. Ke zdejšímu programu patří každoročně též koncerty nejrůznějších žánrů a tematická odpoledne pro děti i dospělé. Historie hradu Seeberg sahá až do dob štaufské dynastie. Předpokládaný vznik hradu ve 3. čtvrtině 12. století souvisí s tehdejším územním rozvojem Svaté říše římské a zároveň dokládá dějinná specifika historického Chebska, jež se tehdy jako samostatné říšské území postupně proměňovalo ve vzorový model štaufské rodové državy [*1]. Zásadní roli při tom sehráli právě ministeriálové, původně nesvobodní a na panovníkovi závislí služebníci, kteří se stali výhradními správci tehdejšího Chebska, kde od 12. století budovali síť vlastních opevněných sídel. Smyslem této vojensko-správní soustavy v okolí chebské falce byla také kultivace zdejší řídce osídlené krajiny, což z ministeriálních hradů současně činilo centra intensivní kolonisace. Od 13. století však chebská ministerialita své dominantní postavení paralelně s úpadkem štaufské moci a následným interregnem postupně ztrácí a hegemonem rozpadajícího se historického Chebska se tak stává město Cheb, ovládané početným a silným patriciátem vzešlým rovněž z řad ministeriálů. Monopol na tuto oblast městu potvrdila zástava Chebska českému králi, kvůli níž se z oblasti značná část ministeriálů vázaných na říši a císaře postupně vytratila. Listina Ludvíka IV. Bavora ze 4. října 1322, jíž bylo říšské léno Chebsko zastaveno Janu Lucemburskému za 20 000 hřiven stříbra, je současně první písemnou zmínkou o hradu [*2].  Ve stejné době patřil hrad Seeberg pravděpodobně již městu Cheb, jemuž Karel IV. roku 1349 udělil právo spravovat hrad prostřednictvím vlastního úředníka. Roku 1434 věnoval císař Zikmund Lucemburský hrad Seeberg svému věrnému služebníkovi, říšskému kancléři, chebskému a loketskému purkrabímu Casparu Schlickovi. Ten hrad o dva roky později předává svým bratřím a už v 60. letech 15. století hrad koupí získávají další majitelé, tentokrát významná chebská patricijská rodina Junckerů, kteří v Seebergu nechali vystavět kostel sv. Wolfganga. Následně hrad po dlouhou dobu drží příslušníci původně ministeriálních rodů von Neiperg (vlastně „z Neubergu“ – dnes Podhradí u Aše) a von Brand, které o hrad připravila až třicetiletá válka. Během ní se na Seebergu usazuje velitel chebské posádky Veit Dietrich von Steinheim. Jeho zásluhou byl celý hrad obnoven poté, co byl Švédy 7. dubna 1648 dobyt, vyrabován a vypálen. Roku 1703 se hrad včetně přilehlého panství vrátil opět do majetku města Cheb, pod jehož správou se proměňuje v poplužní dvůr a v hradním paláci je následně zřízena ubytovna chudých tkalců a nádeníků. Teprve na počátku 20. století vzešel z kruhů vlastivědných a národopisných badatelů okolo časopisu „Unser Egerland“ impuls k záchraně chátrající historické památky, načež byl hrad pod vedením městského stavebního rady Josefa Paschera od roku 1907 postupně renovován. Již v květnu 1915 byla na hradě otevřena výletní restaurace v historickém stylu, která se brzy stala oblíbeným cílem lázeňských hostů a výletníků z širokého okolí [*3].   Stejnému účelu hrad sloužil ještě do poloviny 50. let. Později však opět chátrá a teprve v polovině 80. let přiměl jeho neutěšený stav skupinu nadšenců zachránit hrad před demolicí. Zásluhou ředitele Městského muzea Františkovy Lázně PhDr. Pavla Stříbrného, jenž si obnovu hradu vzal za vlastní, se podařilo tento záměr prostřednictvím veřejných financí realizovat a hradní komplex, doplněný historickou sýpkou a kolnou, tak byl roku 1990 opět zpřístupněn veřejnosti. [*1] Kubů, František. Štaufská ministerialita na Chebsku. Cheb: Chebské muzeum, 1997, s. 21. [*2] Siegl, Karl. Schloß Seeberg im Egerlande. Eger: Stadtgemeinde Eger, 1915, s. 7-8. [*3] John, Alois. Burg Seeberg. Unser Egerland. Eger, 1916, XX. Jg. (Heft V.): s. 37-40.

Otevírací doba po - zavřeno říjen - duben: út - ne (po předchozí domluvě) 8.30 - 15.30; p. Kolářová, Skryje 33, tel.: 602 734 906 květen, červen, září: út - pá (po předchozí domluvě) 8.30 - 15.30; p. Kolářová, Skryje 33, tel.: 602 734 906 so, ne 9.00 - 17.00 červenec, srpen: út - ne 9.00 - 17.00   Vstupné dospělí - 40,- Kč děti do 15ti let - 20,-Kč senioři,studenti - 20,- Kč školy - 15,- Kč děti do 6ti let zdarma   Expozice   Ještě před vstupem do Památníku J.Barranda se můžete seznámit s geologickými vrstvami a horninami z okolí Skryj a Týřovic. Vše je umístěno na fásádě budovy Památníku. Jednotlivé horniny jsou zde jak v původní, tak i v leštěné podobě. Vše je doplněno názornými vysvětlivkami.  Paleontologická a geologická expozice  Vystavená sbírka obsahuje množství paleontologických nálezů prvohorní fauny z okolí Skryj a Týřovic, Jsou zde také vystaveny horniny typické pro skryjsko-týřovické kambrium. Zajímavostí je ukázka možného vzniku zkamenělin či model ontogenetického vývoje trilobita Sao hirsuta. Tento trilobit proslavil Skryje v celém světě. Vše je doplněno obrazovými materiály, informačními panely, fototapetami a modely prvohorních živočichů. Významnou součástí expozice jsou dvě vitríny s osobními přístroji J.Barranda.    Týřov známý i neznámý  Hned vedle pokladny můžete shlédnout expozici věnovanou hradu Týřov, která vznikla ve spolupráci našeho muzea a Ústavu archeologické památkové péče středních Čech. Tato unikátní kulturní památka rakovnického regionu si zaslouží naši pozornost a důstojnou prezentaci přesahující možnosti informační tabule v terénu. K vidění jsou i nálezy z archeologické sbírky Muzea T. G. M. Rakovník.    Muzeum našich prababiček  Místnost upravená jako kuchyně představuje ukázku bydlení na venkově s nábytkem, textiliemi a nádobím, které pamatují naše babičky a prababičky. Základ tvoří kuchyňský lakovaný nábytek (kredenc, stůl se židlemi, postel, lavička). Interiér doplňuje stojan s umyvadlem a vyšívaným ručníkem, závěsná police, sporák s troubou a množství nezbytného keramického, plechového a dřevěného nádobí. Vzhled podtrhují ve své době oblíbené vyšívané „kuchařky“. 

Leica Gallery představuje výstavy českých i zahraničních fotografů. Součástí galerie je příjemná kavárna a specializované knihkupectví fotografických publikací. Leica Gallery Prague je zaměřena výhradně na prezentaci fotografie, a to jak českých a slovenských umělců, tak nejvýznamnějších světových fotografů. Původním působištěm galerie bylo Nejvyšší purkrabství Pražského hradu. Od roku 2008 působí Leica Gallery Prague v centru Prahy ve Školské ulici. Zde můžou návštěvníci kromě výstavní síně navštívit také galerijní kavárnu a knihkupectví, specializované na fotografické publikace. Mezi nejvýznamnější výstavy realizované Leica Gallery Prague patří projekty světových umělců jako jsou Mary Ellen Mark, Elliott Erwitt, Anton Corbijn, Helmut Newton, Edward Steichen, René Burri, Sebastião Salgado, Antonín Kratochvíl, Sarah Moon, Michel Comte, Andreas H. Bitesnich nebo Jim Marshall. Součástí galerie je také malé knihkupectví specializované na prodej fotografické literatury. 

Muzeum Mattoni vzniklo ve zrekonstruovaném Löschnerově pavilonu v obci Kyselka nedaleko Karlových varů v červenci 2016. Expozice muzea Expozice muzea nabízí řadu historických dokumentů a dobových reálií, jako jsou fotografie, certifikáty ochranných známek, obchodní korespondence, mapy, projekty realizovaných staveb. Součástí muzea jsou ale i interaktivní výstavní předměty a moderní technologie, které zpestří návštěvu muzea zejména dětem. V muzeu nechybí ani rozsáhlá sbírka historických lahví na minerální vodu nebo sbírka etiket, zdobící lahve Mattoni v minulosti i současnosti. Unikátem vztahujícím se k regionu je pak originální hodinový stroj z 16. století z věže kostela v Radošově, dnešní součásti obce Kyselka.        

- 16 výstavních sálů a 300 uměleckých skvostů z 11. až 18. století - trezorové poklady olomouckých arcibiskupů - národní kulturní památka Přemyslovský hrad Muzeum evropského významu a jediné svého druhu v ČR pro duchovní výtvarnou kulturu 12. až 18. století. Bylo slavnostně otevřeno 1. června 2006. Sídlí v rekonstruované národní kulturní památce Přemyslovský hrad (kapitulní děkanství, věž s kaplí sv. Barbory a románský biskupský palác). Areál je dokladem tisíciletí stavebního vývoje a patří k nejstarším trvale osídleným lokalitám střední Evropy (nálezy kolem r. 4000 př. n. l.). V r. 1306 zde byl zavražděn poslední český král z rodu Přemyslovců Václav III. Stálá expozice představuje v 16 sálech přes 300 děl od románského slohu po baroko včetně slavné Šternberské madony či kočáru biskupa Troyera.

Centrum Mendelianum je vybudováno v autentických prostorech, kde zasedala Mendelova vědecká společnost a nabízí jedinečný výlet do světa genetiky, vědy a výzkumu! Také nabízí atraktivní vhled do oblasti genetiky a molekulární biologie nejen studentům, ale i široké veřejnosti. Díky spojení historických prostor, kde působil zakladatel genetiky Johann Gregor Mendel, se špičkově zařízenou laboratoří si návštěvníci mohou aktivně vyzkoušet řadu metod a laboratorních postupů od opylování květů hrachu po genovou expresi.   Cílem projektu je posílit zájem veřejnosti o výzkum v oblasti genetiky a molekulární biologie a populárně-vědeckou formou prezentovat i praktické a společenské dopady objevů v této oblasti. Součástí aktivit centra je také Mendelova interaktivní škola, která zahrnuje i pět mobilních laboratoří. Ty zpřístupní nejnovější poznatky vědy středoškolským studentům. Centrum Mendelianum rovněž naváže na tradici výzkumu vědeckého a kulturního odkazu jednoho z největších vědců světové historie Johanna Gregora Mendela. Nová expozice demonstruje pokrok, který věda zaznamenala za 150 let od vydání jeho přelomové práce Pokusy s rostlinnými hybridy.