Zaměření

Staronová synagoga v Praze je jedna z nejstarších synagog v Evropě, která se stále používá k náboženským obřadům. Zároveň je jednou z nejstarších dochovaných synagog ve střední Evropě a také nejstarší dochovanou stavbou Josefova. Vznikla někdy ve druhé polovině třináctého století, ještě na původních náplavkách Starého města pražského (v průběhu 13. století došlo ke zvýšení úrovně Starého města o 1–3 m jako součást protipovodňového opatření). Dříve se zvala Novou, protože v dnešní ulici Dušní existovala Stará synagoga. Později byla vystavěna synagoga nazvaná Nová škola a tak vznikl název Staronová synagoga. V historických materiálech se setkáváme též s názvem Velká škola. Ke vzniku synagogy se váže i vznik židovského hřbitova Židovská zahrada, na Novém městě pražském. Synagoga se postupně stává centrem Židovského města. V jejím okolí vzniká volné prostranství, které je využíváno jako tržiště, či sem lidi chodí prát prádlo. Tento prostor plní též funkci protipožární, protože pokud hoří okolní domy, plameny nemohou přeskočit na synagogu. http://www.synagogue.cz/ Stálé expozice v Jeruzalemské synagoze Stálá expozice  „Židovská obec v Praze od roku 1945 po dnešek“  představuje dosud neznámou poválečnou  historii  Židovské obce v Praze a za pomoci unikátních fotografií, dokumentů  a dokumentárních filmů zachycuje klíčové okamžiky  její existence od konce druhé světové války až do současnosti. Výstava je  realizována Židovskou obcí v Praze, za finanční podpory  Magistrátu hl.města Prahy a Nadace Židovské obce v Praze. Stálá expozice  nazvaná „Židovské památky a jejich rekonstrukce po roce 1989“ ukazuje návštěvníkům  průběh oprav a rekonstrukcí židovských památek spravovaných Židovskou obcí v Praze formou fotodokumentace, grafickými  a audiovizuálními zdroji informací. Varhany Jeruzalémské synagogy opět hrají Reportáž České televize o opravě varhan v Jeruzalémské synagoze – http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/188934-varhany-jeruzalemske-synagogy-opet-hraji/

Památník nabízí návštěvníkům stálou expozici o životě a díle Karla Čapka, Olgy Scheinpflugové a Ferdinanda Peroutky. Každoročně realizuje řadu dočasných výstav a programů pro veřejnost. Památník Karla Čapka zřizovaný Středočeským krajem, se nachází v historickém areálu, kde byla v 19. století zpracovávána železná ruda. Po první světové válce získal nemovitost od Colloredo-Mannsfeldů správce jejich panství Václav Palivec, který dal v roce 1935 empírový dům jako svatební dar do doživotního užívání Karlu Čapkovi (1890 - 1938) a Olze Scheinpflugové (1902 - 1968). Spisovatel se v následujících třech letech při svém pobytu věnoval úpravám domu a zahrady. Na Strži, jak své letní sídlo pojmenoval, vznikala i literární díla (např. Válka s mloky, Cesta na sever, Bílá nemoc, První parta, Matka, Život a dílo skladatele Foltýna). Zde také přijímal řadu osobností české kultury a politiky, zejména v létě roku 1938. Expozice, otevřená v roce 1997, přibližuje osobnost a dílo Karla Čapka a jeho manželky, české herečky a spisovatelky Olgy Scheinpflugové. Samostatnou expozici má v podkroví domu také novinář a spisovatel Ferdinand Peroutka (1895 - 1978). V památníku se také každoročně konají výstavy, koncerty, divadelní představení, je zde možnost svatebního obřadu. Památník Karla Čapka je dostupný vlakem a autobusem z nedaleké Dobříše, autem po rychlostní komunikaci. Jeho okolí vyniká přírodními krásami, kraj je oblíben turisty a cyklisty. Krásy bezprostředního okolí od roku 2012 přibližuje také Naučná stezka Karla Čapka, kterou památník vybudoval v místech, kudy chodíval Karel Čapek.

Památník Bible kralické se nachází v budově v sousedství bývalé tvrze, kde v letech 1578–1620 nalezla útočiště tajná bratrská tiskárna. Ta zde tiskla nejenom knihy náboženského charakteru (tj. bibli či bratrské kancionály), ale také nejrůznější světská díla a učebnice. Jejím nejvýznamnějším produktem však přesto zůstává šestidílná tzv. Bible kralická, náležící nejen k vrcholům tiskařského umění v našich zemích, ale kvalitou svého projevu především k pokladům českého jazyka, který přispěl k jeho uchování a rozvíjení v pozdějších dobách protireformace a exilu.

Muzeum JUDr.Otakara Kudrny s informačním střediskem sídlí v renesančním domě na netolickém náměstí. Národopisná výstava, která se konala v Netolicích v roce 1893, dala zřejmě podnět k pozdějšímu vzniku muzea. První písemný návrh na zřízení městského  muzea v Netolicích pochází již z roku 1904. Následovalo další několikaleté jednání a  v roce  1909 byla vydána tištěná výzva ke zřízení muzea. Dne 12. dubna 1913 bylo městské muzeum  zpřístupněno veřejnosti a mělo své sídlo na radnici. V letech 1889 až 1918 byl starostou města JUDr. Otakar Kudrna. Především jeho zásluhou bylo založeno v Netolicích městské muzeum.  Muzejní činnost byla omezena událostmi I. světové války a po vzniku samostatné republiky v roce 1918 se pozvolna opět začala rozvíjet. Expozice muzea byla ve dvou místnostech na radnici. Městské muzeum spravoval  lékárník František Krause a ředitel školy Rudolf Hampl. V roce 1926 byli pověřeni správou muzea učitelé Ludvík Kohout a František Řezanka. V roce 1928 se správy tohoto městského muzea ujal JUDr. Otakar Kudrna, který jej spravoval do roku 1936. Jeho nástupcem se stal Adolf Černý, odborný učitel, který v roce 1943 ukončil zápis sbírek do knih a provedl jejich inventarizaci. JUDr. Otakar Kudrna (1853-1940) byl  nejen  advokátem, ale i nadšeným archeologem, historikem, etnografem i archivářem. Sbíral rozličné historické a  národopisné památky převážně z netolického kraje, které shromažďoval ve svém domě č. 248 na náměstí v Netolicích. Ve své poslední vůli z roku 1939 ustanovil rozdělení svého majetku. Univerzálním dědicem se stal synovec JUDr. O. Kudrny. Dále zde stanovil zřídit nadaci pro správu svých sbírek s názvem „Nadace netolického muzea JUDr. Otakara Kudrny“, aby jeho sbírky byly zachovány  pro budoucí generace. Nadaci odkázal svou sbírku starožitností, sbírku pohlednic, poštovních známek a cenin, železničních lístků, zbraní, výšivek, šatů, knih, keramiky apod. a dům č. 248 v Netolicích  pro uložení těchto sbírek. Správu nadace a muzea JUDr. O.Kudrny spravovalo kuratorium, které bylo složeno ze zástupců rodiny - synovců (zemřelého JUDr. O. Kudrny 1940) Otakara Kudrny a Jaromíra Kudrny a zástupců města a některých úřadů. Členem kuratoria se stal i Adolf Černý, odborný učitel.  V Netolicích byla dvě muzea: Městské muzeum – umístěno v budově radnice a Muzeum JUDr. Otakara Kudrny – umístěno v jeho domě na náměstí č. 248. Na návrh odborného učitele Adolfa Černého v červnu 1947 rozhodlo plénum  MNV v Netolicích ve své veřejné schůzi věnovat sbírky městského muzea kuratoriu musea Dr. Otakara Kudrny v Netolicích. Ještě téhož roku byla muzea  sloučena v jedno  a přístupno veřejnosti s názvem  Muzeum Dr. Ot. Kudrny. Muzeum bylo podle městské kroniky slavnostně otevřeno Adolfem Černým a JUDr. Otakarem Kudrnou ml., který zanechal významnou stopu v dějinách netolického muzea. Na podzim 1947 bylo muzeum uzavřeno za účelem přestavby. V důsledku politických změn po II. světové válce byla  v roce 1950 rozhodnutím KNV v Českých Budějovicích a   Místního národního výboru v Netolicích  zavedena na muzeum a nadaci národní zpráva a majetek byl zestátněn.  V letech 1947 až 1951 byla prováděna velká stavební oprava domu, jeho vnitřních částí a rohové části podloubí. Práce organizovalo nejen vedení kuratoria, ale zejména JUDr. O.Kudrna ml. Investice do budovy muzea převážně hradil stát prostřednictvím památkové péče, KNV, ministerstva kultury a osvěty a ministerstva školství. Muzeum bylo znovu otevřeno 1.5.1954, autorem expozice byl tehdejší správce Jaromír Kudrna. Doba jeho působení byla pro netolické muzeum velkým přínosem, vytvořil též řadu fotografických dokumentů o Netolicích. Před rokem 1960 z rozhodnutí vedení města musel z muzea nedobrovolně odejít.        O historii muzea a zachování jeho sbírek se významně zasloužili zejména dobrovolní správci: odb. učitel Adolf Černý, JUDr. Otakar Kudrna ml., Jaromír Kudrna. V roce 1960 převzala správu muzea první placená pracovnice B.Vobořilová. V dalších letech působily ve vedení muzea M.Burdová, ing.Jana Trajerová a D. Liščáková. Muzeum neslo v průběhu let různé názvy: Muzeum Dr.Ot. Kudrny, Okresní muzeum Dra.Otakara Kudrny, Městské muzeum v Netolicích.  V roce 1990 byl muzeu vrácen název Muzeum JUDr.Otakara Kudrny v Netolicích. Zřizovatelem muzea je Město Netolice.

Muzeum kočárů je otevřeno od roku 2009 a nachází se v Čechách pod Kosířem. Muzeum kočárů má více jak 80 historických kočárů a saní, včetně sbírky smutečních vozů s největším smutečním vozem, kočáry zrestaurované i v původním stavu, sbírku kočárových lamp, sbírku koňských postrojů, livrejí a dalších doplňků, restaurátorská dílna je součástí prohlídky.   Otevírací doba: od 9,00 - 17,00 hodin kromě pondělí, mimo turistickou sezónu objednat na telefonu.

Muzeum Vysočiny Pelhřimov se nachází v prostorech bývalého zámku pánů z Říčan. Od roku 2005 se zde nachází expozice akademického sochaře a medailéra Josefa Šejnosta (rodáka z Těšenova pod Křemešníkem) a jeho syna akademického sochaře Zdeňka Šejnosta. Je zde k vidění rozsáhlá sbírku medailí, plaket, plastik, modelů a kreseb z dílny těchto významných umělců. Další části expozice se zaměřují na historii města napříč staletími. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout nejstarší předměty ze sbírek muzea jako je Pelhřimovský graduál z konce 15. století, pozdně gotická socha Madony z Červené Řečice a městské pokladnice z konce 18. století. Poté je možné nahlédnout do společenského života 19. století: 135 let starý dort, zbraně, devocionálie, porcelán, sklo a keramika. Okouzlující freskový sál, který sloužil jako jídelna, radní a soudní síň, je pokryt freskami, jejich autorem je Jan Jakub Quirin Jahn (1739–1802). V místech bývalé městské šatlavy je instalována mučírna, cela a vězeňská kaple. Expozice mučírny je zařízená přesnými a věrohodnými kopiemi mučicího nástroje - skřipce a pulpitu (stolku pro písaře).

Jílovské muzeum je příspěvkovou organizací Středočeského kraje. Sídlí v areálu bývalého domu Mince. Ve středověku zde sídlil královský horní úřad a dům vlastnil na krátkou dobu alchymista Edvard Kelley. Stálé expozice: Historie těžby a zpracování zlata Jílovský zlatonosný revír lze podle historických zpráv a rozsahu starých prací považovat za nejvýznamnější zlatonosný revír v Česku. Jílovské muzeum ve své expozici zlata umožňuje návštěvníkům nahlédnout na zlato u nás i ve světě z mnoha různých úhlů. Úvodní část expozice je věnována výskytu zlata v přírodě a jeho použití v lidském životě. Poté se můžete seznámit s jednotlivými oblastmi těžby zlata u nás, se středověkými hornickými pomůckami, s rýžováním pomocí pánví (v letních měsících si rýžování můžete na nádvoří muzea i vyzkoušet), můžete si prohlédnout i výstavu hornin a minerálů, které majívztah ke zlatu, historické dokumenty a staré mapy, zlaté mince, památky na dolování v Jílovém. Historie regionu: Archeologické nálezy dokládají, že jílovský region byl osídlen již v laténském období. Významnou lokalitou je i nedaleká lokalita Závist, jedno z největších keltských oppid u nás. Nejdůležitějším křesťanským centrem byl na počátku druhého tisíciletí Ostrovský klášter. Jílovým prochází i nejkrásnější železnice u nás - slavný Posázavský pacifik. V 19. a 20. století byl ve městě bohatý společenský život, celá řada řemesel, spolků a žilo zde mnoho zajímavých osobností. Ve sklepních prostorách muzea je umístěna první část archeologické expozice, která je věnovaná Ostrovskému klášteru založenému v roce 999. Byl to druhý nejstarší mužský klášter v Čechách. Druhá část archeologické expozice se vztahuje k počátkům osídlení Jílovska v době prehistorické. Další dvě místnosti předkládají návštěvníkovi exponáty spojené se životem v Jílovém a jeho okolí od středověku do počátku 20. století. Jsou zde modely chalup, které dokumentujístavitelství Jílovska v 19. století. Fotografie a předměty svázané s voroplavbou na Sázavě i Vltavě, faksimile "Jílovského kancionálu" ze 16. století, rychtářské ferule, kopie městských jílovských pečetidel z doby Karla IV. a Vladislava Jagelonského nebo dřevěné plastiky s několika dalšími předměty, které pocházejí z jílovského minoritského kláštera, zrušeného v roce 1785. V části výstavní místnosti je soustředěno vybavení světnice venkovského člověka 19. století. Nepřehlédnutelná je vitrína s exponáty, které patří mezi první sbírkové předměty muzea, neboť jsou ze sbírky jeho zakladatele, pana Leopolda Čiháka. Tramping a příroda dolního Posázaví Expozice "Tramping a příroda v jižním okolí Prahy" je věnována krajině mezi Kocábou, Vltavou a Sázavou a historii trampského hnutí. Právě v jižním okolí Prahy totiž tramping kolem roku 1918 vznikal. Návštěvníci muzea mají možnost poznat romantický život prvních táborníků, kteří se do zdejších divokých údolí vydávali, ať už jako členové různých spolků typu KČT nebo Junáka, či rovnou na vlastní pěst. Podrobně je zde mimo jiné vysvětleno, co ovlivňovalo tramping při jeho začátcích a dozvíte se také, které významné osobnosti, zejména z řad sportovců a hudebníků, jím byly odchovány. Na přehledné mapě navíc naleznete polohu historických i současných chatových osad. Expozice byla poprvé otevřena v roce 1987, poté byla dvakrát přebudována a aktualizována. Autory její současné podoby jsou Václav Eminger a Ivo Nevečeřal, na výtvarném zpracování se podíleli ak. mal. Miroslava Krausová a Petr Kříž.   Otevírací doba: Září - červen Pondělí : zavřeno Úterý - neděle: 9-12 a 13-16 hodin Státní svátky: 9-12 a 13-16 hodin   Červenec - srpen: Pondělí : zavřeno Úterý - pátek: 9-16 hodin Sobota - neděle : 9-16 hodin Státní svátky: 9-16 hodin   Při zvláštních příležitostech je otevírací doba uvedena vždy u konkrétní akce. Prohlídky muzea lze pro ucelené skupiny objednat i mimo uvedenou otevírací dobu, pokud to dovolí provozní podmínky.   www.facebook.com/muzemjilove  

Historická výstavní budova je jedním ze šesti expozičních budov a areálů Slezského zemského muzea. Pravidelně se zde pořádají výstavy, kulturní, společenské a vzdělávací akce. Historická výstavní budova je jedním ze šesti expozičních budov a areálů Slezského zemského muzea. Pravidelně se zde pořádají výstavy, kulturní, společenské a vzdělávací akce. Expozice Slezsko Expozice Slezsko, která je k vidění v nově zrekonstruované Historické výstavní budově, je zaměřena na přírodní a kulturněhistorické fenomény v současnosti nejmenší historické země České republiky – Slezska. Zahrnuje všechna tři podlaží Historické výstavní budovy. Vůbec poprvé v historii jsou zpřístupněny i sklepní prostory. První oddíl expozice nese název PŘÍRODA SLEZSKA, část druhá se jmenuje ENCYKLOPEDIE SLEZSKA a závěrečný oddíl je nazvaný HISTORIE SLEZSKA. Příroda Slezska Hlavní úlohou expozice Příroda Slezska je přiblížení přírodních podmínek a biodiverzity našeho regionu s přesahy do dalších evropských a světových oblastí. Krajina Slezska skýtá velké množství dokladů historie přírody. Geologická část ukazuje ve zkratce nejstarší historii a geologický vývoj na exponátech ze Slezska a severní Moravy. V botanické části jsou prezentovány exempláře mechorostů, lišejníků a hub v kombinaci s herbáři významných zástupců rostlinných čeledí se zaměřením na botanicky zajímavá chráněná území (NPR Velká Kotlina, NPR Praděd, NPR Mionší, NPR Radhošť atd.), endemity a relikty Slezska a severní Moravy.     V zoologické části expozice jsou zdůrazněny především druhy žijící ve Slezsku. Vychází se od vývojově nejjednodušších forem jednobuněčných přes měkkýše a členovce až k obratlovcům. Encyklopedie Slezska Myšlenkou Encyklopedie Slezska, části expozice přibližující kaleidoskopickým, výběrovým, tematickým způsobem české Slezsko od pravěku do 20. století s nezbytnými přesahy za tuto časovou hranici směrem k dnešku, je představit zemi Slezsko, její dějiny, kulturu a obyvatelstvo v příkladech. Návštěvníci by měli získat pocit, jako by listovali živou encyklopedií. Jsou zde představeny například základní sídelní typy (hesla: město a vesnice), je připomenuta výrobní a spotřební činnost závislá na materiálovém bohatství země (hesla: břidlice, keramika, těžba, textil, sklo, krajina, les), přiblíženy jsou představy související s  lidským životem i se smrtí (hesla: alegorie, památka, smrt), není opomenuta ani umělecká tvorba jako nejvyšší kulturní instance a duchovní tradice, obojí v regionálních specifikách (hesla: kostel, varhany). Kultura je vnímána jako součást komunikace lidí (hesla: jazyk, divadlo) i ve smyslu civilizačních standardů (hesla: komunikace, obchod, bydlení). Přiblíženy jsou i pojmy související s povědomím o dějinách a jejich regionální specifi čnosti (hesla: Slezsko, mír). Historie Slezska Závěrečná část expozice Slezsko vyplňuje prostor vloženého ochozu v prvním patře a je věnována stručnému nástinu dějin celého historického Slezska, ne tedy pouze jeho dnešní české části. Textové, obrazové a grafické informace jsou obohaceny výběrem předmětů stejného typu, opakujících se od pravěku po současnost. Výběr exponátů ilustruje například to, čím se v různých obdobích platilo, čím se lidé zdobili, jakými nástroji se bojovalo nebo pracovalo.  

Židovské muzeum v Praze patří k nejstarším evropským židovským muzeím, bylo založeno v roce 1906. Expozice Židovského muzea v Praze jsou umístěny celkem ve čtyřech synagogách a obřadní síni, součástí muzea je i Starý židovský hřbitov a Galerie Roberta Guttmanna. Vstupenky lze zakoupit na pokladnách jednotlivých návštěvnických objektů, v Informačním a rezervační centru (Maiselova 15) nebo na e-shopu ŽMP. Délka otevírací doby se v daném roce řídí přechodem na tzv. letní čas - 09.00 - 18.00. V období tzv. zimního času je otevírací doba 09.00 - 16.30. Historie muzea U zrodu stáli historik a hebraista Salomon Hugo Lieben a představitel českožidovského hnutí, magistrátní rada August Stein. Základem jeho sbírky se staly předměty ze synagog a modliteben, jež zanikly v důsledku asanace pražského židovského ghetta. Po nacistické okupaci českých zemí a vzniku tzv. Protektorátu Čechy a Morava byl muzejní spolek na podzim roku 1939 zrušen a muzejní sbírku převzala pražská židovská obec. Ta v průběhu roku 1942 ústy vedoucího odboru pro záležitosti venkova Karla Steina iniciovala vznik tzv. Židovského ústředního musea. Nacisté projekt schválili, i když byli vedeni jinými záměry než jeho tvůrci. Židovské ústřední museum se tak stalo krycím názvem a bezpečným úložištěm pro liturgické předměty, knihy a archiválie protektorátních židovských obcí pro dobu po válce a pro vybrané předměty z majetku Židů deportovaných z Prahy a okolí do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Díky úsilí historika umění a hlavního kurátora Josefa Poláka a jeho kolegů pracovalo toto muzeum jako nanejvýš profesionální instituce a  položilo základ dnešní odborné práce.   Po válce byla na muzeum uvalena národní správa. Stát následně vytvořil takové podmínky, že znemožnil právnímu nástupci všech židovských korporací, Radě židovských náboženských obcí v zemích České a Moravskoslezské, aby se před komunistickým převratem v únoru 1948 správy muzea účinně ujal.   V roce 1950 bylo nakonec muzeum postátněno, a to včetně svých rozsáhlých sbírek. Jeho další působení bylo poznamenáno ideologickým nátlakem, který významně ovlivnil rejstřík režimem povolených témat a jejich zpracování a pracovníkům muzea znemožnil vyvíjet nezávislou odbornou a vědeckou činnost.   K té se mohli vrátit teprve v roce 1994, kdy byly muzejní budovy vráceny pražské židovské obci, a převážnou část muzejních sbírek převzala zpět od státu Federace židovských obcí v České republice. K 1. říjnu toho roku vzniklo Židovské muzeum v Praze jako nestátní instituce a zahájilo tak další kapitolu své více než stoleté existence. Více informací v nedávno publikované knize Archa paměti. Cesta pražského židovského muzea pohnutým 20. stoletím.