Zaměření

Skanzen ve Vysokém Chlumci uchovává cenné památky venkovské architektury z oblasti Středočeské pahorkatiny a středního Povltaví. Expozice přibližují způsob bydlení na vesnici na přelomu 19. a 20. století. Vysoký Chlumec se nachází 35 km východně od Příbrami a 8 km jihozápadně od Sedlčan, v malebné krajině středního Povltaví. Tento region je zajímavý typem lidového domu povodí Berounky a Středočeské pahorkatiny s mnohými charakteristickými rysy, které vypovídají též o historii osídlení krajiny. V roce 1999 zde Hornické muzeum Příbram započalo s výstavbou Skanzenu Vysoký Chlumec – Muzea vesnických staveb středního Povltaví. Do tohoto muzejního zařízení jsou přenášeny vybrané typy nejohroženějších lidových staveb, které by na svém původním místě byly odsouzeny k zániku.  Do přírodního areálu v údolí potoka jsou citlivě zakomponovány zemědělské usedlosti, chalupnická a domkářská stavení, hospodářské stavby, technické stavby na vodní pohon a drobné sakrální objekty, které v převážné většině pocházejí z 18. až počátku 20. století. V konečné fázi výstavby skanzenu se předpokládá transfer a znovupostavení asi 20 až 25 objektů. V současné době může návštěvník Skanzenu Vysoký Chlumec zhlédnout celkem šestnáct staveb, z nichž pět je zpřístupněno veřejnosti formou interiérové či specializované expozice nebo sezonní výstavy. Návštěvníci mohou obdivovat celoroubený dům z Arnoštovic, roubené domy z Obděnic a Jíví, či roubený dům z Mašova, který je ve světnici na trámu datován rokem 1739. Mezi technické unikáty se řadí plně funkční pila na vodní pohon z Dolní Sloupnice a roubený vodní mlýn z Radešic, který představuje bydlení a hospodaření mlynáře spolu s funkčním technologickým zařízením mlýnice. Hospodářské objekty zastupují roubené špýchary z Počepic, Ratiboře a Olbramovic, roubené stodoly z Mašova a Záběhlé, včelín ze Sedlčan. K vidění jsou i další drobné hospodářské, technické a sakrální objekty. Nejnovější přenesenou stavbou je víceboká roubená stodola z Podolí, která pochází z roku 1662 a řadí se tak k nejstarším dochovaným u nás. Interiérové expozice přibližují způsob bydlení na vesnici na přelomu 19. a 20. století. Součástí nabídky jsou akce s tématikou lidového stavitelství a venkovského života – Hornické muzeum Příbram v úzké spolupráci s městysem Vysoký Chlumec každoročně pořádá několik kulturních akcí, například tradiční Masopust, Velikonoce, divácky atraktivní Den řemesel nebo zábavný Folklorní den. Skanzen Vysoký Chlumec je pobočkou Hornického muzea Příbram, příspěvkové organizace Středočeského kraje.

Obřadní síň u Starého židovského hřbitova byla zbudována na místě starší budovy pražského Pohřebního bratrstva ((Chevra kadiša) v letech 1906-08 v novorománském slohu. Svému účelu budova sloužila do konce první světové války. V roce 1926 se stala součástí Židovského muzea v Praze. V prvním patře budovy byla místnost pro rituální očistu zemřelých, v druhém patře spolková místnost Pohřebního bratrstva.   Stálá expozice Židovské tradice a zvyky II Pokračování expozice z Klausové synagogy Expozice je věnována historii a činnosti významné náboženské a sociální instituci ghetta – pražskému Pohřebnímu bratrstvu, které bylo založeno roku 1564 rabínem Eliezerem Aškenazim. Zhlédnout je možno unikátní patnáctidílný obrazový cyklus ze 70. let 18. století, podrobně zachycující zvyky a obřady spojené se smrtí a pohřbíváním, stejně jako související stříbrné rituální předměty. Jedinečnou památkou jsou fragmenty nejstarších pražských náhrobních kamenů ze 14. století. Vystaveny jsou též vzpomínkové modlitby za zesnulé a mapa dochovaných židovských hřbitovů v českých zemích. Expozice ve 2. patře je věnována samotné organizaci, vnitřnímu životu a vnější reprezentaci pražského Pohřebního bratrstva. Více o expozici   Návštěvnické info Součást prohlídkového okruhu: Židovské muzeum v Praze a Pražské Židovské Město Bezbariérový přístup: ne

Moravská galerie v Brně je výjimečná šíří svého záběru. Jako jediné muzeum umění v České republice se zabývá výtvarnou kulturou zcela komplexně. Pracuje jak s volným uměním, tedy malbou, kresbou, grafikou a plastikou od nejstaršího období po současnost, tak s fotografií, užitým uměním, grafickým designem a architekturou. Moravská galerie v Brně je druhým největším muzeem umění v České republice. Moravská galerie v Brně vlastní čtyři architektonicky pozoruhodné budovy: Pražákův palác, Uměleckoprůmyslové muzeum, Místodržitelský palác a Jurkovičovu vilu. Společně s vídeňským Muzeem užitého umění (MAK) spravuje Rodný dům Josefa Hoffmanna v Brtnici u Jihlavy. Prezentuje výtvarnou kulturu území České republiky v evropském kontextu, a to jak ve stálých expozicích, tak prostřednictvím krátkodobých výstav. S tímto úsilím souvisí i spolupráce s řadou tuzemských i zahraničních institucí a účast na mezinárodních projektech. V celosvětovém měřítku má z aktivit Moravské galerie v Brně největší význam Mezinárodní bienále grafického designu pořádané od roku 1963. Výstavy i expozice obohacuje doprovodný program ve formě přednášek, komentovaných prohlídek výstav, dílen, koncertů a performancí koncipovaný pro všechny návštěvnické skupiny. Zvláštní důraz je kladen na dětské publikum, ať už se jedná o individuální návštěvníky nebo organizované skupiny. O otevřenosti muzea svědčí i zřízení kolekce uměleckých děl pro nevidomé a slabozraké a na ni vázané výstavní projekty. Pražákův palác, Husova 18, Brno Uměleckoprůmyslové muzeum, Husova 14, Brno Místodržitelský palác, Moravské náměstí 1a, Brno Rodný dům Josefa Hoffmanna, náměstí Svobody 263, Brtnice Jurkovičova vila, Jana Nečase 2, Brno - Žabovřesky

Muzeum v historické budově tzv. Mincovny dokumentuje montánní činnost v povodí zlatonosné říčky Kocáby od nejstarších dob až do 20. století v kontextu s dějinami královského horního města Nový Knín. Muzeum zlata Nový Knín, umístěné v historické budově tzv. Mincovny na náměstí Jiřího z Poděbrad, dokumentuje montánní činnost v povodí zlatonosné říčky Kocáby od nejstarších dob až do 20. století v kontextu s dějinami města. V 15. století se zde vytěžené zlato zpracovávalo a poté odesílalo do mincoven v Praze a Kutné Hoře. Od roku 1561 budova sloužila jako sídlo perkmistrovského úřadu. Renesanční, v jádru gotický dům, byl přestavěn barokně, empírové průčelí pochází z roku 1801. Expozice umístěné v prvním patře objektu seznamují s historií těžby a zpracování zlata na Novoknínsku, s dějinami města, místními řemesly a průmyslem a s historií mistrovství světa v rýžování zlata u nás i v zahraničí.  V okolí Nového Knína jsou pro turisty k dispozici naučné stezky s geologicko-hornickou tematikou. Nejstarší stopy po lidech v této oblasti pocházejí z mladší doby kamenné. Jedná se o broušené nástroje z Libčic a Nového Knína. Nejstarší doklady o osídlení jsou až z konce starší doby železné, kdy u Starého Knína bylo zkoumáno žárové pohřebiště. O významu Knína svědčí první písemná zmínka z roku 1186, kdy zde byla na knížecím přemyslovském dvorci uzavřena smlouva, známá jako „Knínský smír“, o opětovném připojení Moravy k Čechám v nedílný celek – smlouva byla výsledkem mírového jednání mezi českým knížetem Bedřichem a moravským markrabětem Konrádem Otou. S existencí dvorce patrně souvisí i nález unikátních náramků skandinávského původu, z nichž jeden je v expozici muzea. V letech 1218 a 1219 zde přebýval král Přemysl Otakar I. a roku 1341 další náš panovník Jan Lucemburský. Rozvoj těžby zlata v následujících letech přivedl do těchto končin hlavně horníky. Městečko se povzneslo natolik, že již v roce 1379 mělo vlastní školu. Jeho rozvoj však přerušily husitské války, kdy bylo město vypáleno a při požáru shořely i vzácné listiny. V 16. století se Nový Knín dočkal největšího rozkvětu. Řadil se ke královským zlatotohorním městům, spolu s městy Jílové a Kašperské Hory. Jako jiná horní města byl i Nový Knín spravován nejvyšším mincmistrem. Těžká rána zasáhla Nový Knín během třicetileté války v roce 1639, kdy do města vtrhla švédská vojska generála Bannera, celé jej vydrancovala a vypálila. Někdejší blahobyt se již nevrátil. Pozdější snaha o obnovení těžby nevedla k úspěchům, i když tyto aktivity zde existovaly až do 2. poloviny 20. století. Muzeum zlata Nový Knín je pobočkou Hornického muzea Příbram, příspěvkové organizace Středočeského kraje.

Stálou národopisnou expozici Slovácko, oceněnou II. místem v Národní soutěži Gloria musaealis 2015, umístěnou v hlavní budově Slováckého muzea doplňují dva výstavní sály. Součástí objektu je prodejna tradičních lidových výrobků. Slovácké muzeum bylo v roce 2015 oceněno II. místem v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis v kategorii – Muzejní výstava roku 2014 za stálou národpisnou a multimediální expozici Slovácko. V roce 2004 pak III. místem za Muzejní výstava roku 2003 za výstavu Egypt za vlády faraonů. V roce 1929 zakoupilo město pro potřebu muzea budovu bývalého střeleckého městského spolku a pozdější restauraci Na Střelnici ve Smetanových sadech, postavenou v letech 1801–1803 na místě někdejší dřevěné střelnice. Po nezbytných rekonstrukčních a instalačních pracích zde bylo muzeum nově otevřeno v srpnu 1931. V roce 1936 byly zahájeny práce na první nevelké přístavbě muzejní budovy. Stavební práce pokračovaly ještě v dubnu 1937 a za dva měsíce později zde již byla otevřena expozice, která byla součástí Výstavy Slovácka 1937. S další přístavbou se započalo 15. června 1940. V průběhu dostavby byl přijat návrh, aby první poschodí nové budovy bylo věnováno národopisu, přízemí starší přístavby obrazové galerii a keramice a další místnosti dole historii, prehistorii a všemu ostatnímu. Hrubá stavba budovy byla ukončena počátkem roku 1942. Do jejích základů byly zazděny architektonické články získané archeologickým výzkumem kostela ve starém řečišti Moravy ve Spytihněvi. Ve válečných podmínkách se obtížně sháněl materiál. Proto bylo rozhodnuto, že v novém sále v poschodí se postaví kulaté betonové sloupy jako podpěry pro dřevocementovou střechu. Pro nedostatek železa také nemohlo být instalováno ústřední topení, ale otápění bylo prováděno kamny, a proto musely být přistavěny komíny. V průběhu stavby byly provedeny i drobné úpravy v přízemí staré budovy. Stavební práce byly dokončeny na jaře 1943. V polovině 60. let byla nejstarší část muzea (střelnice, opravená v roce 1930) v havarijním stavu, střecha se rozpadala, do zdí zatékalo a elektroinstalace neodpovídala normám. Při následné opravě této části budovy byly částečně nahrazeny expoziční sály v přízemí prostorem pro depozitáře a konzervační dílnu. V prvním patře byl rozšířen výstavní sál s horním lucernovým osvětlením na plochu 190 m². V první fázi byla v přízemí staré budovy vytvořena klubovna a depozitáře, byl zbourán přístavek s Landsfeldovou pecí. Ve druhé etapě byla upravena horní část staré budovy. Zrušila se stará střecha a byl vyprojektován nadúrovňový nový sál s lucernou, který propojil s velkým sálem, čímž vznikl jeden velkorysý výstavní prostor se dvěma lucernami. V roce 1964 byla hlavní budova Slováckého muzea prohlášena architektonickou památkou. V první polovině 80. let doznala drobné, ale významné změny boční zeď budovy muzea. V roce 1984 na ni byla přenesena mozaika z barevných keramických kachlů, dílo Jano Köhlera. Poslední větší stavební úpravy hlavní budovy muzea byly dokončeny v roce 1995. Z někdejších depozitářů v přízemí byl vytvořen nový výstavní sál pro krátkodobější výstavy. Původní klubovna, dříve využívaná pro menší putovní výstavy, byla přeměněna v muzejní klub, sloužící veřejnosti nejen jako přednáškový sál, ale také jako kavárna. Vstupní prostor s pokladnou a schodištěm byl upraven tak, aby odpovídal funkcionalistickému charakteru budovy. V roce 1997 byly stavební úpravy dokončeny modernizací bočního křídla, v němž jsou umístěny pracovny muzea. Slovácké muzeum ve Smetanových sadech za svých 100 let existence uspořádalo několik set výstav a rozrostlo se o několik dalších objektů, které spadají pod jeho správu. Kromě uherskohradišťské galerie spravuje také Památník Velké Moravy ve Starém Městě a dvě stálé sezónní expozice v Topolné a Vlčnově. Nedílnou součástí se stalo pracoviště archeologů s následnou restaurátorsko-konzervační sekcí. I v 21. století mají tito pracovníci stále co na práci. V roce 2014 byly při základových pracích výstavby polyfunkčního domu v centru města nalezeny kůly z dřevěného opevnění z období 15. století. Na konci jara následujícího roku bylo pak při rekonstrukci silnice u Ostrožské Lhoty odhaleno 7 tisíc let staré sídliště z období neolitu. Samozřejmostí je aktivní podílení se na kulturním životě i formou veřejných akcí. Kromě realizace doprovodných akcí a aktivit k jednolivým výstavám nebo k podpoře návštěvnosti jednotlivých objektů se pravidelně účastní květnové Muzejní noci nebo Dnů otevřených památek v měsíci září.

Muzeum založené již v roce 1888 zaujímá nyní dvě poschodí secesní budovy spořitelny na Masarykově náměstí. Vedle historické muzejní expozice mohou návštěvníci poznat i bohatou galerii výtvarných děl 19. a 20. století, stálou výstavu Bydžov známý a neznámý a pravidelně obměňované další tematické výstavy z vlastních fondů. Ozdobou muzejní expozice jsou deskové obrazy ze 16. století, mezi nimi zejména archa bydžovská, rozměrný epitaf Jindřicha Kapouna ze Svojkova z roku 1599, barokní obrazy Petra Brandla – Ukřižovaný a Matka Bolestná z roku 1733, ukázky nábytku, cechovních památek, fajánse, kameniny, porcelánu, skla, šperků a dalších uměleckých předmětů a bohatá expozice venkovského národopisu. Zvláštní pozornosti se těší pamětní síň profesora Bohumíra Nevyjela a jeho dcery se vzácným souborem dalších cenných obrazů a uměleckých předmětů.  Poetické kouzlo vyzařuje ze soch naivního umělce Václava Kudery – Křapíka.

Národní muzeum je největším muzeem České republiky. Je ústředním státním muzeem s funkcí sbírkotvornou, vědeckou, osvětovou a metodickou. Historická budova Národního muzea je celistvým uměleckým dílem, navrženým a realizovaným architektem Schulzem. Památková ochrana se vztahuje jak na architekturu, tak na sochařskou výzdobu exteriérů a interiérů a rovněž na nástěnné malby a uměleckořemeslné detaily. Za povšimnutí rozhodně stojí Panteon, jehož mramorová dlažba (vydlážděná deskami z pěti barev odlišných druhů mramoru) je považována za nejkrásnější podlahu v celé Praze. Návštěvník by neměl přehlédnout ani čtveřici pamětních mramorových desek z roku 1890, bronzové bysty podporovatelů NM (mezi nimiž je k vidění podobizna císaře Františka Josefa I. a jeho ženy Alžběty, zvané Sissi) a sochy  českých významných vlastenců.