Zaměření

Hrad Kámen byl založen v polovině 13. století. Hrad je známý především díky své expozici jednostopých vozidel, která byla otevřena v červnu roku 1974. Kromě prohlídky jednostopých veteránů nabízí hrad Kámen expozici bydlení 19. a 20. století. Původně gotický hrad dostal svůj název po pozoruhodném skalisku, na kterém byl v polovině 13. století vystaven. První písemná zmínka o hradu Kámen pochází z roku 1316 a váže se k jistému Nimírovi z Kamene. V letech 1327 až 1504 je Kámen královským lenním hradem.  Od roku 1523 vlastnila hrad větev rodu Malovců z Malovic. Nejvýznamněji se do historie kámenského panství  zapsal Jan Kryštof Malovec z Malovic, pán na Kámeni, Zvěstově a Libouni. Ten nechal hrad na konci 17. století přestavět do pozdně renesanční residenční  podoby. Na západním okraji vsi dal vystavět ranně barokní kapli Panny Marie Bolestné a v ní zřídil rodinnou hrobku.  Posledním soukromým majitelem byl pražský podnikatel Antonín Fleissig, kterému byl hrad spolu s panstvím po roce 1948 vyvlastněn. Od 1. ledna 2011 je hrad Kámen pobočkou Muzea Vysočiny Pelhřimov. Hrad Kámen je spíše znám jako muzeum jednostopých vozidel, které bylo otevřeno roku 1974 z iniciativy Národního technického muzea a řadí se tak k nejstarším expozicím tohoto druhu na našem území. V současné době zaujímají značnou část sbírky stroje značky Jawa a ČZ z předválečné i poválečné produkce. V expozici jsou umístěné motocykly jiných značek, z nichž některé stále můžeme potkávat na veteránských akcích. Mezi ně patří například Poustka (1925), Praga BD (1928), Ogar 250 Standart (1936), Premier Sachs 98 (1939). Unikátem dnešní kolekce je vodící motocykl z roku 1910, který byl stavěn zcela amatérsky a dvouválec Walter z roku 1913, pocházející od stejnojmenné pražské firmy.  Kromě prohlídky jednostopých veteránů nabízí hrad Kámen expozici bydlení 19. a 20. století. Tato expozice byla postupně budována od roku 1997. Má evokovat způsob bydlení v devatenáctém a na počátku dvacátého století na ne příliš bohatém panském sídle. V roce 2014 obohatila expozici interiérů velmi cenná sbírka loveckých trofejí patřící původně na zámek Konopiště. Jedná se většinou o trofeje, které údajně pocházejí z konopišťského panství ještě z doby, kdy je vlastnil rod Lobkowitzů.  Nejvýznamnějším a nejzajímavějším hradním exponátem je Svatební korouhev korunního prince Rudolfa z roku 1881. Součástí expozice bydlení je Hradní sklepení, Rytířský sál, Chodba, Lovecký salón, Ložnice, Jídelna, Knihovna a Hudební salón.

Budova Oblastního muzea v Mostě . Je jednou z mála budov zbouraného starého města Mostu, která unikla likvidaci a byla zapsána do státního seznamu památek. Muzeum s bohatým sbírkovým fondem nabízí návštěvníkům několik stálých expozic a řadu tematických krátkodobých výstav. Unikátní regionální přírodovědná expozice nazvaná Přírodou Mostecka je rozdělena do samostatných částí: Mineralogie Krušnohoří, Geologická minulost Mostecka a Přírodou severozápadních Čech. Expozice Historický nábytek 17. – 19. století představuje v chronologickém sledu ukázku nábytku ze sbírek muzea a tvoří vývojovou řadu nábytku městského charakteru od manýrismu až po novorenesanci. Expozice Baronka Ulrika von Levetzow (1804-1899) je v ČR ojedinělou expozicí věnovanou poslední velké lásce Johanna W. Goetha. První část se zabývá stručnou biografií baronky a její rodiny. Ve druhé části je představena tzv. posmrtná komnata baronky ze zámku v Třebívlicích se snahou věrně napodobit původní zámeckou instalaci. Půdní prostor jednoho z křídel muzea je věnován etnografickým sbírkám zaměřeným na doplňková řemesla obyvatel a ukázky předmětů jejich denní potřeby z oblasti přilehlého Krušnohoří v průběhu 19. – 20. století V recepci muzea je možno zakoupit řadu publikací, pohledů, replik historického skla a jiných upomínkových předmětů.  

Lidové stavitelství na Slovácku reprezentuje usedlost v Topolné. Dva dochované objekty formou sezónní stálé expozice doplňují nabídku míst, které spravuje Slovácké muzeum. Zemědělské usedlosti v obci Topolná č.p. 90 a 93 jsou památkami lidového stavitelství. Přibližují obydlí s patrovou komorou, expozici rybářství a praní prádla, v traktu dvora jsou chlévy a další stavby – stodoly, sušírna ovoce, udírna, včelín, vahadlová a roubená studna, polní kříž. Areál doplňuje sad starých odrůd ovocných stromů.

Činnost muzea je zaměřena především na zachování a rozvíjení identity Hlučínska jeho etnografii, umění, přírodovědu a vlastivědu. Muzeum provozuje turistické informační centrum.   Muzeum Hlučínska bylo založeno k 1. 1. 2005 jako příspěvková organizace města Hlučína. Navazuje na činnost městského muzea Hlučín založeného v roce 1948 a přeměněného v roce 1954 na muzeum okresní. Toto muzeum však bylo zrušeno roku 1962 a jeho sbírky převezeny do Slezského zemského muzea v Opavě. Činnost muzea je zaměřena na město Hlučín a region Hlučínska v jeho historických hranicích. Pořádá několik krátkodobých výstav ročně. K doprovodným akcím patří přednášky, besedy, exkurze, konají se zde křty publikací věnující se Hlučínsku a další aktivity. Při muzeu vznikl spolek "Společnost přátel Muzea Hlučínska", který se věnuje udržování originální identity hlučínského regionu v různých podobách (zvyky, tradice, historie, folklor, materiální dědictví apod.). Společným jmenovatelem všech aktivit je osvěta a šíření správného povědomí o Hlučínsku nejen pro návštěvníky, kteří přicházejí do regionu, ale především u místních obyvatel. Muzeum Hlučínska je rovněž členem Asociace muzeí a galerií České republiky a jeho sbírka je zapsána v Centrální evidenci sbírek. Provozuje turistické informační centrum.   Stálá expozice "Kdo jsou lidé na Hlučínsku"   Jádrem muzea je stálá expozice s názvem "Kdo jsou lidé na Hlučínsku". Expozice návštěvníkům nabízí ucelený pohled na pohnutou a zcela specifickou minulost, kterou Hlučínsko v průběhu svého vývoje prodělalo. Expozici tvoří tři výstavní celky. Exteriérovou část malého nádvoří představuje časová osa z šesti cihelných stěn, obsahující několik desítek pro Hlučínsko zásadních dějinných událostí. Zakřivená linka stěny napovídá o složitých peripetiích jeho historického vývoje. Obsahovou náplň druhého výstavního celku tvoří šest témat, které jsou faktografickým jádrem expozice - Války a armády, Hranice území, Správa území, Rodina, Ekonomika a Identita. Celkový dojem dotváří šest informačně bohatých krátkých filmů, dobové dokumenty, fotografie a trojrozměrné předměty. Závěrečná část v podkroví hospodářské budovy zámku nazvaná „Paměť národa“ přibližuje jedinečné a autentické individuální osudy a příběhy obyvatel formou video-záznamů. Vše dokresluje atmosféra „půdy“, která navozuje dojem dávno zašlých dob, malých pokladů na které padl prach, nažloutlých milostných dopisů a zapomenutých hraček. Muzeum, sídlící v budově zámku v Hlučíně a je otevřeno celoročně. Muzeum získalo za stálou expozici Zvláštní ocenění v národní soutěži Gloria Musaealis 2015 a také regionální značku Opavské Slezsko.  

V srdci obce Vlčnov, kde probíhá každoročně tradiční jízda králů je stylově zasazená expozice přibližující různorodost ilegální výroby alkoholu v černých pálenicích. Výstavní prostor staré stodoly doplňuje řada inštrumentů a dokumentů souvisejících s pálením datujících se do minulého století. Muzeum bylo v roce 2011 oceněno I. místem v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis v kategorii – Muzejní počin roku 2010. Muzeum Lidových pálenic ve Vlčnově bylo v roce 2011 oceněno I. místem v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis v kategorii – Muzejní počin roku 2010. Tradiční lidové kultuře je v České republice věnována poměrně velká pozornost. Poněkud stranou zájmu však stála oblast podomácké výroby pálenek ve vesnickém prostředí. Dané téma bylo sice zpracováváno v různé míře řadou autorů v odborné i populárně naučné literatuře, přesto jeho soubornější prezentace veřejnosti dlouho chyběla. Snad prvním výrazným počinem se stala v roce 1992 výstava Moravského zemského muzea v Brně o historii a současnosti pálení destilátů, kterou její autorka Helena Beránková nazvala „Už máte vypálené?“. Tato výstava byla velmi úspěšná a sklidila vřelý ohlas návštěvníků v téměř dvou desítkách muzeí u nás i v zahraničí. Bohužel, jak už to bývá u většiny putovních expozic, po jejím skončení byly exponáty vráceny svým majitelům a její dílčí prohlídka je možná již jen z převážně písemných, archivních či fotografických materiálů. Proto se zrodila v roce 2006 v hlavách dvou přátel a kolegů ze Slováckého muzea v Uherském Hradišti Jiřího Severina a Ivo Frolce myšlenka zřídit specializované muzeum lidových pálenic se stálou expozicí. Od úmyslu po jeho realizaci však vedla dlouhá a poměrně trnitá cesta. Hledání vhodných prostor pro nové muzeum bylo úspěšné díky podpoře tehdejšího hejtmana Zlínského kraje Libora Lukáše, vstřícnosti starosty Vlčnova Jana Pijáčka a následnému partnerství s obcí Vlčnov. Provedené terénní výzkumy a sběry ukázaly, že získat ilegální destilační přístroje bude obtížné a skutečně se tak podařilo jen v ojedinělých případech. Černé pálení bylo a dosud je poměrně častým jevem, ale obavy z trestního postihu (do konce roku 2009, kdy došlo ke změně legislativy a přehodnocení trestného činu na přestupek) logicky bránily majitelům k jakémukoliv zveřejnění a tedy i vystavování jejich mnohdy velmi zajímavých podomácky vyrobených přístrojů. Bylo tedy nutné spolupracovat s policií, úřady a soudy na území několika příhraničních krajů a tímto způsobem získávat do sbírky státem zabavené nelegální kompletní pálenice či jejich části. Následovalo studium archivních pramenů, literatury a zpracování scénáře expozice ve spolupráci s další členkou autorského týmu Martou Kondrovou rovněž ze Slováckého muzea. Zájem o problematiku se rozšířil na celé moravsko-slovenské pomezí a Slovácké muzeum získalo dva další partnery – Centrum tradičnej kultúry v Myjave a Trenčianske múzeum v Trenčíne. Toto partnerství a podpora Zlínského a Trenčínského kraje pak umožnily získat potřebnou finanční dotaci z Evropského fondu regionálního rozvoje v rámci Programu příhraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007–2013. Ke slavnostnímu otevření Muzea lidových pálenic ve Vlčnově dne 15. května 2010 se podařilo shromáždit, zpracovat a vystavit kolem tří desítek kompletních destilačních přístrojů a jejich částí, velké množství dalších potřeb souvisejících s pálením, nádob, vinět a dokumentů. Textové panely, vydané drobné tisky, publikace, hudební i obrazové snímky pak dokreslují minulost i současnost podomácké výroby ovocných pálenek a jiných destilátů. Tímto však rozvoj expozice zdaleka nekončí. Sbírka bude i v dalším období rozšiřována, exponáty doplňovány a obměňovány. Ve výstavních i venkovních prostorách muzea budou pro návštěvníky připravovány různé doplňkové tématické kulturní akce tak, aby se sem měl návštěvník důvod stále vracet

Regionální muzeum a galerie umístěné v areálu bývalého cisterciáckého kláštera přibližně 40 km severně od Plzně. Stálá expozice obsahuje vzdělanost a kulturu, národopis a život ve městech. Přístupný je i kostel s ambity. Historie Mariánské Týnice Poutnímu areálu v Mariánské Týnici patří mezi skvosty architektury středoevropského baroka nepochybně významné  postavení.  Dějiny poutního  místa v Týnici jsou však podstatně starší. Souvisí s působením cisterciáckého kláštera, založeného v nedalekých Plasech knížetem Vladislavem II. v roce 1144. Obec Týnici získal klášter v roce 1230 a brzy poté je zde doložen kostel s uctívanou sochou Panny Marie. Živá poutní úcta k "P. Marii od anděla pozdravené" zde přetrvávala i v dalších stoletích a kvetla i po husitských válkách, kdy okolní kraj náležel světské vrchnosti.  Klášter se pokoušel získat poutní místo  nazpět a podařilo se mu to teprve roku 1613. Barokní rozkvět a zvelebování poutního místa započalo až  ve  druhé  polovině 17. století,  po  konsolidaci v  předchozí době rozchváceného klášterního hospodářství. V té době nechal opat Ondřej Trojer týnický kostel přestavět a zvětšit, připojil k němu ambitové nádvoří se zvonicí a založil v Týnici proboštství. Trojerův nástupce, opat Evžen Tyttl, byl znalcem a příznivcem umění a jedním z nejvelkorysejších stavebníků českého baroka. Do služeb získal Jana Blažeje Santiniho, génia středoevropského vrcholného baroka. Dle Santiniho projektů byla na panství kláštera postavena řada vynikajících staveb, které podstatně přispěly ke kulturnímu výrazu kraje. Do Mariánské Týnice navrhl Santini novostavbu celého poutního areálu s proboštstvím, založenou na prostorově i objemově jedinečné a velmi komplikované, do detailů propracované kompozici. Stavba započatá roku 1711 byla dokončena až ve druhé polovině 18. století. Klášter však byl roku 1785 zrušen dekretem Josefa II. a majetek byl spravován Náboženským fondem. Od roku 1826 byl v majetku Metternichů. Nevyužíván pro žádné účely, postupně chátral. V letech 1920 došlo ke zřícení centrální kopule kostela. Díky zásluze architekta Hanuše Zápala byly provedeny první záchranné práce.    Od roku 1952 je v prostorách proboštství zřízeno regionální muzeum, které postupně začalo uskutečňovat rekonstrukce objektu. K těm nejvýznamnějším však došlo až počátkem 90. let, nejprve v části proboštství (obnova východní a západní věže a fasáda), potom k nákladné a obtížné rekonstrukci kostela a revitalizaci západního ambitu. Dostavba východního ambitu probíhala v letech 2017-2021. Definitivní dokončení areálu, jenž bezesporu patří mezi nejvýznamnější a nejpůsobivější barokní realizace v západních Čechách je závěrečným aktem procesu obnovy Mariánské Týnice a ozřejmí návštěvníkovi původní intence Santiniho geniálního návrhu. Ambitové chodby dekorované freskovou výzdobou zobrazují radosti Panny Marie. Autorem výzdoby je akademický malíř Jan Spěváček.    Více k aktuálním akcím muzea ZDE.            

Muzeum Napajedla láká jak malé návštěvníky na stálou expozici hraček, tak i ty dospělé na dočasné výstavy a historické stálé expozice. V Muzeu Napajedla můžete zhlédnout stálou expozici Hřiště hraček, která vám hravou, interaktivní formou přiblíží legendární hračky designérky Libuše Niklové a Alfréda Kluga, které se dlouhodobě vyráběly a stále vyrábějí v podniku Fatra Napajedla. Autorem expozice je syn Libuše Niklové, známý výtvarník Petr Nikl, který ji navrhl jako "Člověče nezlob se!", kde si děti i dospělí mohou sami s hračkami hrát.   Dále jsou zde k vidění stálé expozice Fatra v čase - 80 let továrny v nápadité kostce, Příběh města - úvodní edice skutečností a výjimečností z dějin Napajedel a Slavia, příběh továrny - více než stoletá historie firmy s ukázkou historických motorů. Muzeum Napajedla disponuje unikátním audiovizuálním sálem, ve kterém pořádá dočasné výstavy - historické, spolkové, výtvarné.    

Otevírací doba: květen - září po-ne 8.00-11.30; 12.30-16.00 říjen - duben po-pá 8.00-11.30; 12.30-16.00 Městské muzeum Bystřici nad Pernštejnem deponuje několika desíteky tisíc fotografií, pohlednic, negativů a skleněných desek. Dále ve svých fondech uchovává desítky tisíc tiskovin, listinných materiálů, písemných pozůstalostí, obrazů. Dalších víc než deset tisíc předmětů je trojrozměrných. Část muzejních exponátů je uložena na Nových dvorech. Sbírkový fond se skládá z přírodnin (minerály, horniny, herbář, drobná entomologická kolekce), dále archeologického - převážně střepového materiálu. Výrazná část fondu je etnografického charakteru (textil, nábytek, nářadí, ...). Nově Vám představujeme i živou přírodu v podobně nové expozice Živé ryby Vysočiny.   Výstavní trasy v suterénu muzea zahrnují expozice s názvy Mineralogie, Živé ryby Vysočiny a Uran na Vysočině. V 1. patře pak pokračuje expozice Vývoj a historie města Bystřice nad Pernštejnem, Horácká světnička, Prádelna, Ukázky původních řemesel, Stará škola s kabinetem, Štěpánovská litina a Síň odkazu Mistra Aloise Lukáška.

Muzeum Vysočiny Třebíč - muzeum 21. století! Nakombinujte si program na míru! Moderní muzeum s tradičními expozicemi je místem pro každého. Čtyři stálé expozice odkrývají bohaté kulturní a přírodní dědictví města Třebíč a jeho okolí. Pečlivě zrekonstruovaný objekt třebíčského zámku láká k poznání zdejší historie, tradičního života a krás přírody. Čtyři tematicky samostatné expozice: 1) V expozici SVĚT NEŽIVÉ PŘÍRODY vás uchvátí nejen světově proslulá sbírka moravských vltavínů, ale i jedinečná ukázka pegmatitů, nerostů tropického zvětrávání či nerostů křemenných žil.   2)  Expozice muzea SVĚT PORTÁLŮ A BRAN - Rajský dvůr a zachovalé prostory benediktinského kláštera vám přiblíží vznik baziliky a dějiny benediktinského a kapucínského řádu, sahající až do 12. století. Na modelu zámeckého areálu si lze prohlédnout baziliku i zámek z ptačí perspektivy. Expozice je doplněna o dochovalé náhrobní kameny rodu Osovských z Doubravice (2. pol. 16. stol.) a tragické osudy církve i jejích představitelů v 50. letech 20. století, dva precedentní případy z Vysočiny: Číhošť a Babice.   3)  Komentovaná prohlídka zámeckých prostor, na trase VALDŠTEJNOVÉ NA TŘEBÍČI, vás seznámí nejen s historií, ale i současností života na zámku. Nechte se unést noblesou 19. a 20. století a nahlédněte do zámeckých pokojů rodiny Valdštejnů. Poznejte jejich život a trpký osud, který jim přinesl rok 1945.   4)  Interaktivní expozice Lidé.Místa.Osudy. umožňuje poznání zdejšího kraje jako celku. Seznámí vás s náboženstvím a lidovou tradicí papírových betlémů, výtvarným uměním, architekturou města, přírodou, průmyslem či válečnou historií. Součástí výstavy jsou exponáty s nádechem Orientu - samurajská zbroj a oblek tahitské tanečnice.   Muzeum Vysočiny Třebíč - objekt cestovního ruchu nominovaný na cenu EMYA 2016 - Evropské muzeum roku.    Expozice jsou vybaveny audiovizuální technikou s interaktivními prvky. V expozicích lze čerpat informace i pomocí QR kódů. Veškeré prostory muzea jsou zcela bezbariérové. Další poskytované služby: muzejní kavárna, wc, prostorná šatna, prodej suvenýrů a publikací, zázemí pro rodiny s dětmi. Skupinové zájezdy prosíme o předchozí rezervaci. Sídlíme v prostorách třebíčského zámku. Vchod vedle Baziliky sv. Prokopa. V těsné blízkosti se nachází bezplatné parkoviště pro osobní auta i autobusy. Více informací na webu: http://www.muzeumtr.cz a http://www.zamek-trebic.cz.