Nenačítá se Vám mapa? Zkuste si zapnout JavaScript.

Seznam muzeí

sekretariat@muhradec.cz

0,0

Přečíst více

Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicíc…

3,7

Sbírky Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích jsou zpřístupněny od roku 1958  v patrové budově o čtyřech křídlech kolem malého vnitřního nádvoří v Michalské ul. 7. Budova se rozkládá na místě dvou až tří gotických domů sjednocených renesanční přestavbou, uliční průčelí pochází z let 1720–1730. Expozice je rozdělena do několika sálů, v sále gotiky jsou vystavena díla nejvýznamnějších umělců své doby z oblasti Litoměřicka a severozápadních a severních Čech z období 14.–16. století, zásadní význam má deskový oltář Mistra Litoměřického oltáře z doby po 1500. Renesance je zastoupena díly Mistra IW, žáka Lucase Cranacha st., Mistra Slavětínského oltáře, oltářem z Kerhartic a dalšími. V sále baroka se setkáme například s mistrovskými díly Petra Brandla, Jana Kupeckého, Matyáše Bernarda Brauna. Závěr expozice tvoří umění 19. a počátku 20. století vůdčích umělců české výtvarné scény. Kromě dlouhodobých expozic jsou prezentovány dočasné výstavy zaměřené převážně na současnou uměleckou tvorbu. Ze zadní strany k budově přiléhá parkán vymezený gotickými městskými hradbami. Parkán je do současné podoby upraven Václavem Ciglerem a sezonně je využíván k sochařským výstavám. Unikátní je sbírka naivního umění a art brut prezentovaná v samostatné budově na Mírovém náměstí 24.  Galerie spravuje i významnou barokní architekturu, bývalý jezuitský kostel Zvěstování Panně Marii, kde jsou v letní sezoně prezentovány krátkodobé výstavy.

Přečíst více

Severočeské muzeum v Liberci, příspěvková organiza…

4,3

Severočeské muzeum v Liberci patří mezi největší muzea v Čes­ké republice. Založeno bylo v roce 1873 jako uměleckoprůmyslo­vé muzeum a v českých zemích patří k nejstarším muzeím tohoto typu. HISTORIE      Již v prvních dvaceti letech své existence se podařilo shro­máždit mimořádně bohaté sbírky prakticky ze všech zájmových oborů z vyspělých evropských zemí a zčásti také z Blízkého a Dál­ného východu. Zásluhou četných darů a pravidelných nákupů v aukčních domech a u významných staro­žitníků v celé Evropě se sbírkové fondy rozrůstaly nato­lik rychle, že si ještě koncem 19. století vyžádaly po několikerém stěhování vlastní budovu. První návr­hy se objevily již v letech 1891–1893, ale ar­chitektonická soutěž se uskutečnila až v letech 1895–1896. Z ní vzešel vítězný návrh profesora pražské uměleckoprůmyslové školy, architekta Friedricha Ohmanna. Prováděcí plány vypracoval v roce 1896 berlínský ateliér Grise­bach a Dinklage. Muzejní budova byla postave­na v letech 1897–1898 v romanticko-historizujícím stylu, po stavební stránce propojuje typy sakrální a palácové architektury. Součástí budovy Severočeského muzea je také replika renesanční věže bývalé liberecké radnice (ta byla postavena v letech 1599–1603 podle plánů italského stavitele Marca Antonia de Lancio, zvaného též Spazi). Základní kámen budovy muzea pochází ze základů uvedené renesanční věže zbořené spolu s radnicí roku 1893 po dostavbě nové, tedy nynější radnice. KNIHOVNA   Vznikla pravděpodobně už v roce 1873 jako přirozená součást muzea. Již od počátku činnosti muzea zde byly shromažďovány předlohy ke všem oborům umělecko-řemeslné činnosti, knihy z dějin výtvarného umění, řemesel, odborné publikace o architektuře, stavitelství, sochařství, malířské monografie, příručky pro malbu, ruční práce, sběratelství, umělecká řemesla (kovářství, truhlářství) a další. Bylo odebíráno několik odborných časopisů v němčině, ve francouzštině, angličtině a italštině, muzejní sborníky a periodika nejrůznějších spolků, které působily v tehdejším Liberci nebo jeho okolí. V současné době knihovna pokračuje v doplňování fondů o publikace z oborů činnosti, kterými se muzeum zabývá, tj. dějiny umění, současné umění a design, sklo, architektura, regionální literatura, obrazové a encyklopedické publikace, odborné časopisy z oblasti historie, fotografie, archeologie, etnografie, ochrany památek a životního prostředí, přírodních věd, katalogy výstav, muzejní sborníky z ČR i ze zahraničí. Knihovna provádí běžnou výpůjční činnost, evidenci, MVS, revize, digitalizaci fondu a další běžné knihovnické činnosti. Více informací o knihovně najdete na http://muzeumlb.cz/?page=knihovna EXPOZICE   Expozice užitého umění zahrnuje vývoj evropského užitého umění od starověku do současnosti. Jedná se o nevšedně bohatý soubor skla, keramiky, porcelánu, textilu, tapiserií, nábytku, dřevořezeb, hodin, starých tisků, šperků, ušlechtilých kovů a dalších oborů. Sbírky Severočeského muzea obsahují špičkové kolekce především v uměleckých řemeslech – sbírka orientálních koberců je druhá největší v ČR. Mimořádně cenné a početné jsou soubory koptských tkanin, historických gobelínů (v expozici SM visí nejstarší vystavený gobelín v ČR), vyšívaných liturgických textilií, krajek, skla, porcelánu, uměleckého kování, cínu, plakátů, starých tisků atd. Bohatě jsou zastoupené i sbírky historické či etnografické. Na jaře 2014 byla otevřena nová expozice přírody Liberecka, která přibližuje živou i neživou přírodu Libereckého kraje. Největší část je věnována Jizerským horám, další sekce seznámí návštěvníky s přírodou Ještědského hřbetu, Frýdlantska a Českého ráje. Textové a fotografické výstavní panely jsou doplněny řadou malých dioramat s množstvím rostlin i živočichů. Expozici dominují dvě unikátní dioramata zobrazující prostředí bučiny a rybníku i s jejich typickými obyvateli.     V roce 2015 byla zpřístupněna expozice mechanických hudebních automatů, která představuje široké veřejnosti soubor samočinně hudbu (re)produkujících přístrojů a zařízení, které zaujmou především řemeslným zpracováním a nápaditostí již zapomenutých technických řešení. Většina vystavených exponátů je plně funkční a díky tomu je lze obdivovat nejen zrakem, ale i sluchem. Z vystavených exponátů jmenujme například pianoly (vyrobené v Liberci a blízkém okolí), dále pak orchestriony, polyfony, malé hřebíčkové strojky, intony či flašinety.     Nejzajímavější exponáty z celkového počtu víc jak 700 tisíc uchovávaných předmětů postupně zpřístupňujeme prostřednictvím portálu www.esbirky.cz.

Přečíst více

Skanzen Altamira

0,0

Přečíst více

Skanzen Doubrava

0,0

Přečíst více

Skanzen lidových tradic

4,0

Přečíst více

Skanzen Stará Ves

0,0

Přečíst více

Skanzen Zichpil

0,0

Přečíst více

Sklárna a minipivovar Novosad a syn (Lyžařské /Ski…

0,0

Muzeum ski najdeme ve stejné budově jako sklářské muzeum. Návštěvníci si tedy mohou prohlédnout obě expozice najednou. Expozice mapuje vývoj harrachovského lyžování i místního lyžařského klubu. Návštěvníci si mohou prohlédnout ski staré více než sto let, ale i skokanskou výzbroj od padesátých let. Pýchou sbírky je sto dvacet centimetrů vysoký pohár určený pro vítěze mistrovství světa v letech na lyžích v roce 1983, který byl vyroben místními skláři.

Přečíst více

Sklářské muzeum Lenora

4,0

Přečíst více

Sklářské muzeum Moser

5,0

Promítneme vám příběh sklárny Moser mapující více než 155 let historie sklárny. Navštívíte srdce sklárny, sklářskou huť, v níž zažijete pravou atmosféru ruční výroby a ucítíte vůni vypalovaných dřevěných forem. Muzeum sklárny Moser v Karlových Varech nabízí unikátní expozici, která mapuje více než 155 let historie sklárny. Expozice představuje nejstarší sklářskou tvorbu až po současné kolekce i jejich slavné majitele. Výstava je doplněna desetiminutovým dokumentárním filmem, který shrnuje slavnou historii sklárny. K dispozici je také audioprůvodce, který podrobně komentuje muzeální expozici. Sklářská huť Moser - srdce sklárny v Karlových Varech nabízí pravou atmosféru výroby skla. Návštěvnící uvidí mistry skláře, jak přeměňují žhavou masu skla v jedinečný výrobek. Ucítí vůni vypalovaných dřevěných forem a zažijí neopakovatelnou atmosféru tvůrčí ruční práce. Prohlídky jsou obohaceny o prezentaci sklářských surovin, nářadí a výrobních postupů.  

Přečíst více

Sklářské muzeum Nový Bor

5,0

Přečíst více

Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně

3,7

Expozice Sládečkova vlastivědného muzea připomíná ve stálé expozici pravěké osídlení Kladenska, hlavní středověké památky a vývoj městečka Kladno a jeho překotné změny v průmyslovém věku. Vidět zde můžete rekonstrukci středověké tvrze rodu Kladenských z Kladna, cechovní památky, významné jsou předměty ze zbořeného kladenského gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie. Pozdější dobu připomíná třeba model vysoké pece Vojtěšské huti, dobová mapa města nebo památky na spolkový život. Muzeum připravuje tematické výstavy z oboru historie, přírodovědy, výtvarného umění atd., ve kterých se snaží téma příbližit co nejširšímu spektru návštěvníků. Expozice a výstavní sály jsou bezbariérové. Muzeum spravuje také unikátní areál bývalého dolu Hornický skanzen Mayrau ve Vinařicích, rekonstruovaný bunkr lehkého opevnění u Bratronic a zajišťuje prohlídky raně středověkého hradiště Budeč s rotundou sv. Petra a Pavla. Více informace získáte na webových stránkách muzea, jeho FB nebo Instagramovém profilu, případně v městském infocentru.

Přečíst více

Sladovna Písek o. p. s.

0,0

Přečíst více

Slezské zemské muzeum (Památník II. světové války …

4,4

Národní památník II. světové války je jedním ze šesti expozičních areálů Slezského zemského muzea. Nachází se v bezprostřední blízkosti míst, na kterých probíhaly jedny z nejtvrdších bojů konce války na území dnešní České republiky. Národní památník II. světové války je jedním ze šesti expozičních areálů Slezského zemského muzea. Nachází se v bezprostřední blízkosti míst, na kterých probíhaly jedny z nejtvrdších bojů konce války na území dnešní České republiky. Hlavním úkolem je prezentace dějin období 2. světové války, akvizice sbírkových předmětů, které se k němu tematicky váží, dále shromažďování údajů o příslušnících československého domácího i zahraničního odboje i o obětech perzekucí nacistického režimu. Součástí areálu je symbolický hřbitov s více než 13 000 jmény příslušníků Rudé armády a obyvatel Slezska a severní Moravy, kteří padli na všech frontách 2. světové války nebo byli umučeni v koncentračních táborech. Také z tohoto důvodu je památník důležitým místem vzpomínkových a slavnostních akcí. Expozice Doba zmaru a naděje Expozice Doba zmaru a naděje připomíná v chronologickém sledu nejdůležitější vojenské a politické události 2. světové války, nezapomíná však ani na civilní život obyvatelstva. Expozice je rozčleněna do několika tematických celků – vznik a bojová činnost československých jednotek na území Sovětského svazu, boje československých vojáků a letců v Polsku, Francii, na Středním východě a ve Velké Británii, osvobozovací boje na území Československa, holocaust a koncentrační tábory a všední život obyvatelstva. Cílem expozice je nejen poskytnout návštěvníkům základní informace o období 2. světové války, ale v osobních příbězích pamětníků zprostředkovat i emocionální prožitek, umocněný autentickými předměty, které pro expozici věnovali přímí účastníci bojů. Vstupní část expozice tvoří pamětní síň, v níž je centrálním objektem skleněný sarkofág s prstí z bojišť 2. světové války, koncentračních táborů a dalších míst utrpení. Expozice je doplněna multimediálními prvky. V jedenácti infokioscích si zájemci mohou vyhledat dobové fotografie a dokumenty. Textový a obrazový materiál, stejně jako filmové dokumenty, poskytnou návštěvníkům tři desítky plazmových obrazovek. Jedním z takových filmových dokumentů je i snímek Evalda Schorma, který byl promítán v původní expozici. Ústřední scénou expozice je diorama s bojovou technikou a domem, zničeným válečnými boji. Dům byl postaven na základě dobových fotografií válkou zničené obce Hrabyně a jsou v něm umístěny autentické předměty, které věnovali obyvatelé obce.                   

Přečíst více

Slezské zemské muzeum (Arboretum Nový Dvůr)

4,8

V Arboretu v Novém Dvoře, které je součástí Slezského zemského muzea, může návštěvník zhlédnout bohatou dendrologickou sbírku Dřeviny pěti světadílů. Roste zde na 7 000 druhů rostlin, dřevin a bylin, jejich variet, kultivarů a zahradních odrůd. V Arboretu v Novém Dvoře, které je součástí Slezského zemského muzea, může návštěvník zhlédnout bohatou dendrologickou sbírku Dřeviny pěti světadílů. Roste zde na 7 000 druhů rostlin, dřevin a bylin, jejich variet, kultivarů a zahradních odrůd. Můžete zde vidět rostliny vřesovišť, rašelinišť, písečných dun pobřeží Baltu, himálajské rostliny, sbírky dřevin z Číny, Dálného východu a Japonska a rozsáhlé sbírky dřevin a bylin z východního a západního pobřeží a středozápadu severní Ameriky. Arboretum proslavila velká sbírka rodu Rhododendron, která patří k nejbohatším sbírkám v ČR. V expozici se nacházejí zástupci obřích "mamutích stromů" sekvojí, borovice osinaté z Arizony, přesahující ve své domovině stáří 4000 let i vývojově prastarého, posvátného a léčivého jinanu, pamětníka dinosaurů.   Skleníková expozice tropických a subtropických rostlin Expozice tropických a subtropických rostlin si klade za cíl zpřístupnit široké veřejnosti část z rozsáhlých skleníkových sbírek Arboreta Nový Dvůr. V expozici je soustředěno bezmála 280 druhů rostlin ze 70 čeledí. Na nevelké ploše čítající zhruba 220 m2 lze vedle sebe zhlédnout geograficky svébytné rostlinné formace americké, africké, australské a asijské flóry tropických deštných, tropických polo-opadavých a opadavých lesů. Druhově a strukturně rozmanitá flóra tropů a subtropů je zastoupena stromovými velikány, dřevitými liánami, keři, palmami, stromovými kapradinami, bambusy a bohatým podrostem bylin. Epifytní druhy bromélií, orchidejí a kapradin představují biologicky a morfologicky unikátní skupinu „rostlin bez půdy“ rostoucích na samonosném epifytním kmenu. Drsné životní podmínky panující v oblastech subtropických pouští a polopouští navozuje samostatná expozice suchomilné vegetace s formacemi kaktusů a sukulentních rostlin. Kaktusy a sukulentní rostliny tvoří zhruba ¼ všech zastoupených druhů (70 taxonů). Dendrologická expozice Dřeviny pěti světadílů Dendrologická expozice se rozkládá na ploše 23 ha a v současné době je zde evidováno bezmála 7000 druhů a kultivarů domácích i cizokrajných rostlin. Arboretum je známo bohatými sbírkami vybraných rodů dřevin, zvláště pak javorů (Acer), kalin (Viburnum), pustorylů (Philadelphus) bříz (Betula) či vilínů (Hamamelis), ale také bohatým sortimentem zahradních kultivarů. V expozici arboreta se nachází rovněž rašeliniště, vřesoviště, písečné duny či skupina časně kvetoucích dřevin. Dendrologická expozice je rozčleněna do dílčích geografických celků pod názvem „Dřeviny pěti světadílů“ a poskytuje tak jedinečnou příležitost seznámit se s bohatým sortimentem dřevin Severní Ameriky, Japonska, Číny, Koreje a Sibiře. Velmi bohatý sortiment konifer je zastoupen rody cypříšek (Chamaecyparis), zerav (Thuja), jalovec (Juniperus), smrk (Picea), borovice (Pinus), jedlovec (Tsuga) aj. V porostní skladbě se významně uplatňují rovněž listnaté dřeviny. Největší oblibě se těší bohatá kolekce pěnišníků (Rhododendron). V expozici se nacházejí zástupci obřích "mamutích stromů" sekvojí, borovice osinaté z Arizony, přesahující ve své domovině stáří 4000 let i vývojově prastarého, posvátného a léčivého jinanu, pamětníka dinosaurů. Mezi další dendrologické zajímavosti náleží legendární cedry, metasekvoj "živá fosílie", známá jen z fosilních nálezů či poléhavý keř mikrobioty s nejmenšími šiškami mezi jehličnatými dřevinami. Novodvorské arboretum se může pochlubit i vzácným exemplářem nejstarší rostliny světa - Wollemia nobilis.

Přečíst více

Slezské zemské muzeum (Památník Petra Bezruče)

5,0

Památník Petra Bezruče je jedním ze šesti expozičních objektů a areálů Slezského zemského muzea. Vznikl ještě za života básníka Petra Bezruče a stojí na místě jeho rodného domu. Památník Petra Bezruče je jedním ze šesti expozičních objektů a areálů Slezského zemského muzea.Vznikl ještě za života básníka Petra Bezruče a stojí na místě jeho rodného domu. Památník Petra Bezruče je literárněvědným pracovištěm a zároveň expozičním areálem. Svou činnost zaměřuje již přes padesát let převážně na zpracovávání a získávání pozůstalostí významných literárních osobností Slezska a severní Moravy. V depozitářích památníku se nachází přes 200 000 dokumentů z pozůstalostí zhruba 85 literátů. Tímto množstvím literárních památek se Slezské zemské muzeum řadí v rámci České republiky na druhé místo, hned za Památník národního písemnictví v Praze. V přízemí Památníku Petra Bezruče se nachází expozice připomínající život tohoto velkého slezského básníka. V prvním patře je pak sál sloužící pro kulturní akce muzea – krátkodobé výstavy, přednášky či autorská čtení.

Přečíst více

Slezské zemské muzeum (Srub Petra Bezruče)

5,0

Srub Petra Bezruče na Ostravici získalo Slezské zemské muzeum jako součást dědictví po významném slezském básníkovi Petru Bezručovi. Srub Petra Bezruče na Ostravici získalo Slezské zemské muzeum jako součást dědictví po básníku Petru Bezručovi. Obytná část srubu byla ponechána v původní podobě i se zařízením interiéru, který si Bezruč sám navrhl. V přilehlém dřevníku byla v roce 1983 zbudována expozice s názvem Krajem Petra Bezruče. Návštěvník srubu zde nalezne nejen autentické prostředí letního příbytku básníka, ale nutně chodí v jeho stopách, dotýká se životních příběhů básníka a především může poznat prostředí kraje pod Beskydem, jehož osud, v minulosti tak svízelný, zachytil básník ve svém stěžejním díle - ve Slezských písních.

Přečíst více

Slezské zemské muzeum (Areál čs. opevnění Hlučín-D…

4,2

Pevnostní areál je jedním ze šesti expozičních budov a areálů Slezského zemského muzea. Jedná se o evropsky vysoce ceněnou prezentaci ojedinělého fortifikačního sytému naší republiky, který vznikal v letech 1935–1938. Pevnostní areál je jedním ze šesti expozičních budov a areálů Slezského zemského muzea. Jedná se o evropsky vysoce ceněnou prezentaci ojedinělého fortifikačního sytému naší republiky, který vznikal v letech 1935–1938. Tvoří jej pěchotní sruby MO-S 18, MO-S 19, MO-S 20 a lehký objekt LO vz. 37A. Objekty areálu představují různé odlišnosti po stránce projekční i palebně-taktické a rovněž různé stupně odolnosti. Již od roku 1992, kdy byl areál začleněn do Slezského zemského muzea, patří k nejexponovanějším objektům návštěvnického zájmu. Obdivována je především komplexnost a dokonalost prezentace, ale vítána je také možnost setkávat se osobně s obnoviteli pevnostního areálu. Muzeum československé fortifikace se skládá ze dvou samostatných pěchotních srubů (MO-S 18 Obora a MO-S 19 Alej), jednoho řopíku (lehké opevnění vzor 37 A - 140Z, současného vojenského číslování 829) a tvrzového pěchotního srubu (MO-S 20 Orel). MO-S 18 Obora je samostatný pěchotní srub vybudovaný v II. stupni odolnosti- tloušťka stropu 2 m. Jediný pěchotní zvon srubu byl vytržen německou armádou v r. 1940 a opětovně byl osazen z OP-S 28 Mezicestí 15. 12. 1991. Ve vstupní chodbičce je pamětní deska věnovaná Jaroslavu Švarcovi, který byl v době okupace vyslán s výsadkovou skupinou TIN na území Protektorátu Čechy a Morava a padl spolu s dalšími parašutisty podílejícími se na atentátu říšského protektora R. Heydricha v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje (sv. Karla Boromejského) v Resslově ulici na Novém Městě pražském. Ve srubu se nachází původní funkční čerpadlo Royal, novodobý agregát, plně funkční ventilace s filtrací, nádrže na vodu, ubikace, muniční sklady a vybavená střelecká místnost, kde ve střílně pro původní 4 cm pevnostní kanón vz. 36 ráže 47 mm je nyní nainstalována část sovětského protitankového kanónu DOT 4, který byl původní čs. zbraní inspirován. Lehké opevnění vzor 37, tzv. řopík, A - 140Z je rekonstruovaný a jeho vnitřní vybavení obsahuje lafety, periskopy, ventilátor, ženijní nářadí. Řopík je označení malé železobetonové pěchotní pevnůstky československého opevnění. Lidové označení řopík vzniklo podle ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací), které výstavbu řídilo. MO-S 19 Alej je samostatný pěchotní srub, vybudovaný v III. stupni odolnosti - tloušťka stropu 2,5 m. Objekt má dva pozorovací zvony s osazenými lehkými kulomety vz. 26 a kopuli s dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. rekonstrukční práce probíhají na objektu od r. 1984 a dne 28.9.1988 byl objekt zpřístupněn veřejnosti. V levé střelecké místnosti je zachycena rekonstrukce a vývoj lafetace, zbývající část objektu je zrekonstruována do původní podoby z r. 1938. v pravé střelecké místnosti se nachází unikátní pevnostní protitankový kanón vz. 36 ráže 47 mm i další původní zbraně včetně lafet a optiky. Pěchotní srub patří k nejlepším pevnostním muzeím v ČR i Evropě. Tvrzový pěchotní srub MO-S 20 Orel byl vybudován v nejvyšším IV. stupni odolnosti. Měl být součástí tvrze U Orla, s jejíž výstavbou se počítalo později. Byl osazen dvěma pozorovacími zvony pro lehký kulomet vz. 26 a dělostřeleckým pozorovacím zvonem, jenž sloužil k pozorování a řízení paleb. Všechny pancéřové prvky byly německou armádou vytrženy, objekt byl během války zkušebně postřelován a na jaře 1945 se stal pilířem německé obrany. Srub má 26,25 m hlubokou šachtu, která měla být napojena na další podzemí a objekty plánované tvrze U Orla. Ustupující německá armáda však odstřelila schodiště v šachtě. V současnosti je šachta již vyčištěna od sutě a plánuje se zhotovení schodiště do podzemních prostorů. Zpřístupněním by návštěvník získal dokonalý přehled o všech typech čs. pevností. Areál je také místem dalších vzdělávacích a vzpomínkových akcí. Pravidelně se tu konají ukázky obrany pevností ve spolupráci s jednotkami Armády ČR, v září probíhá pochod po linii čs. opevnění a turisté rovněž rádi využívají Naučnou stezku po linii čs. opevnění na Hlučínsku, která je značena zelenou barvou a dlouhá cca 6,5 km. Je vhodná jak pro pěší turistiku, tak pro cykloturistiku. Vede od samostatného pěchotního srubu MO-S 16 "Rozcestí" kolem dalších objektů lehkého a těžkého opevnění přes Areál čs. opevnění v Hlučíně-Darkovičkách a končí u srubu MO-S 24 "Signál". Po trase je možno vidět různá stavební řešení objektů se zachycením vývoje čs. fortifikace. Návštěvníci si mohou prohlédnout některé objekty naučné stezky i uvnitř díky různým klubům vojenské historie, které začínají jednotlivé sruby rekonstruovat.

Přečíst více

Slezské zemské muzeum (Historická výstavní budova)

4,9

Historická výstavní budova je jedním ze šesti expozičních budov a areálů Slezského zemského muzea. Pravidelně se zde pořádají výstavy, kulturní, společenské a vzdělávací akce. Historická výstavní budova je jedním ze šesti expozičních budov a areálů Slezského zemského muzea. Pravidelně se zde pořádají výstavy, kulturní, společenské a vzdělávací akce. Expozice Slezsko Expozice Slezsko, která je k vidění v nově zrekonstruované Historické výstavní budově, je zaměřena na přírodní a kulturněhistorické fenomény v současnosti nejmenší historické země České republiky – Slezska. Zahrnuje všechna tři podlaží Historické výstavní budovy. Vůbec poprvé v historii jsou zpřístupněny i sklepní prostory. První oddíl expozice nese název PŘÍRODA SLEZSKA, část druhá se jmenuje ENCYKLOPEDIE SLEZSKA a závěrečný oddíl je nazvaný HISTORIE SLEZSKA. Příroda Slezska Hlavní úlohou expozice Příroda Slezska je přiblížení přírodních podmínek a biodiverzity našeho regionu s přesahy do dalších evropských a světových oblastí. Krajina Slezska skýtá velké množství dokladů historie přírody. Geologická část ukazuje ve zkratce nejstarší historii a geologický vývoj na exponátech ze Slezska a severní Moravy. V botanické části jsou prezentovány exempláře mechorostů, lišejníků a hub v kombinaci s herbáři významných zástupců rostlinných čeledí se zaměřením na botanicky zajímavá chráněná území (NPR Velká Kotlina, NPR Praděd, NPR Mionší, NPR Radhošť atd.), endemity a relikty Slezska a severní Moravy.     V zoologické části expozice jsou zdůrazněny především druhy žijící ve Slezsku. Vychází se od vývojově nejjednodušších forem jednobuněčných přes měkkýše a členovce až k obratlovcům. Encyklopedie Slezska Myšlenkou Encyklopedie Slezska, části expozice přibližující kaleidoskopickým, výběrovým, tematickým způsobem české Slezsko od pravěku do 20. století s nezbytnými přesahy za tuto časovou hranici směrem k dnešku, je představit zemi Slezsko, její dějiny, kulturu a obyvatelstvo v příkladech. Návštěvníci by měli získat pocit, jako by listovali živou encyklopedií. Jsou zde představeny například základní sídelní typy (hesla: město a vesnice), je připomenuta výrobní a spotřební činnost závislá na materiálovém bohatství země (hesla: břidlice, keramika, těžba, textil, sklo, krajina, les), přiblíženy jsou představy související s  lidským životem i se smrtí (hesla: alegorie, památka, smrt), není opomenuta ani umělecká tvorba jako nejvyšší kulturní instance a duchovní tradice, obojí v regionálních specifikách (hesla: kostel, varhany). Kultura je vnímána jako součást komunikace lidí (hesla: jazyk, divadlo) i ve smyslu civilizačních standardů (hesla: komunikace, obchod, bydlení). Přiblíženy jsou i pojmy související s povědomím o dějinách a jejich regionální specifi čnosti (hesla: Slezsko, mír). Historie Slezska Závěrečná část expozice Slezsko vyplňuje prostor vloženého ochozu v prvním patře a je věnována stručnému nástinu dějin celého historického Slezska, ne tedy pouze jeho dnešní české části. Textové, obrazové a grafické informace jsou obohaceny výběrem předmětů stejného typu, opakujících se od pravěku po současnost. Výběr exponátů ilustruje například to, čím se v různých obdobích platilo, čím se lidé zdobili, jakými nástroji se bojovalo nebo pracovalo.  

Přečíst více

Slezský venkov (Muzeum Slezský venkov Holasovice)

0,0

Muzeum Slezský venkov v Holasovicích u Opavy nabízí návštěvníkům prohlídku stálých expozic i přednášky na různá témata týkající se historie Slezska. Více o Muzeu a Spolku naleznete na webu - http://www.slezskyvenkov.cz/

Přečíst více

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti (Muzeum lidový…

5,0

V srdci obce Vlčnov, kde probíhá každoročně tradiční jízda králů je stylově zasazená expozice přibližující různorodost ilegální výroby alkoholu v černých pálenicích. Výstavní prostor staré stodoly doplňuje řada inštrumentů a dokumentů souvisejících s pálením datujících se do minulého století. Muzeum bylo v roce 2011 oceněno I. místem v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis v kategorii – Muzejní počin roku 2010. Muzeum Lidových pálenic ve Vlčnově bylo v roce 2011 oceněno I. místem v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis v kategorii – Muzejní počin roku 2010. Tradiční lidové kultuře je v České republice věnována poměrně velká pozornost. Poněkud stranou zájmu však stála oblast podomácké výroby pálenek ve vesnickém prostředí. Dané téma bylo sice zpracováváno v různé míře řadou autorů v odborné i populárně naučné literatuře, přesto jeho soubornější prezentace veřejnosti dlouho chyběla. Snad prvním výrazným počinem se stala v roce 1992 výstava Moravského zemského muzea v Brně o historii a současnosti pálení destilátů, kterou její autorka Helena Beránková nazvala „Už máte vypálené?“. Tato výstava byla velmi úspěšná a sklidila vřelý ohlas návštěvníků v téměř dvou desítkách muzeí u nás i v zahraničí. Bohužel, jak už to bývá u většiny putovních expozic, po jejím skončení byly exponáty vráceny svým majitelům a její dílčí prohlídka je možná již jen z převážně písemných, archivních či fotografických materiálů. Proto se zrodila v roce 2006 v hlavách dvou přátel a kolegů ze Slováckého muzea v Uherském Hradišti Jiřího Severina a Ivo Frolce myšlenka zřídit specializované muzeum lidových pálenic se stálou expozicí. Od úmyslu po jeho realizaci však vedla dlouhá a poměrně trnitá cesta. Hledání vhodných prostor pro nové muzeum bylo úspěšné díky podpoře tehdejšího hejtmana Zlínského kraje Libora Lukáše, vstřícnosti starosty Vlčnova Jana Pijáčka a následnému partnerství s obcí Vlčnov. Provedené terénní výzkumy a sběry ukázaly, že získat ilegální destilační přístroje bude obtížné a skutečně se tak podařilo jen v ojedinělých případech. Černé pálení bylo a dosud je poměrně častým jevem, ale obavy z trestního postihu (do konce roku 2009, kdy došlo ke změně legislativy a přehodnocení trestného činu na přestupek) logicky bránily majitelům k jakémukoliv zveřejnění a tedy i vystavování jejich mnohdy velmi zajímavých podomácky vyrobených přístrojů. Bylo tedy nutné spolupracovat s policií, úřady a soudy na území několika příhraničních krajů a tímto způsobem získávat do sbírky státem zabavené nelegální kompletní pálenice či jejich části. Následovalo studium archivních pramenů, literatury a zpracování scénáře expozice ve spolupráci s další členkou autorského týmu Martou Kondrovou rovněž ze Slováckého muzea. Zájem o problematiku se rozšířil na celé moravsko-slovenské pomezí a Slovácké muzeum získalo dva další partnery – Centrum tradičnej kultúry v Myjave a Trenčianske múzeum v Trenčíne. Toto partnerství a podpora Zlínského a Trenčínského kraje pak umožnily získat potřebnou finanční dotaci z Evropského fondu regionálního rozvoje v rámci Programu příhraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007–2013. Ke slavnostnímu otevření Muzea lidových pálenic ve Vlčnově dne 15. května 2010 se podařilo shromáždit, zpracovat a vystavit kolem tří desítek kompletních destilačních přístrojů a jejich částí, velké množství dalších potřeb souvisejících s pálením, nádob, vinět a dokumentů. Textové panely, vydané drobné tisky, publikace, hudební i obrazové snímky pak dokreslují minulost i současnost podomácké výroby ovocných pálenek a jiných destilátů. Tímto však rozvoj expozice zdaleka nekončí. Sbírka bude i v dalším období rozšiřována, exponáty doplňovány a obměňovány. Ve výstavních i venkovních prostorách muzea budou pro návštěvníky připravovány různé doplňkové tématické kulturní akce tak, aby se sem měl návštěvník důvod stále vracet

Přečíst více

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti (Památník Velk…

5,0

Dějinné souvislosti zrodu moravské kultury 9. století na jednom místě. Památník Velké Moravy je umístěn u dochovaných základů velkomoravského kostela ve Staré Městě „Na Valách“. Součást objektu tvoří multimediální expozice. Památník Velké Moravy ve Starém Městě v poloze „Na Valách“ byl vybudován nad základy hřbitovního kostela z 9. století objeveného archeologem Vilémem Hrubým roku 1949. Církevní stavbu obklopovalo ve velkomoravském období rozsáhlé pohřebiště. Pohřbeni zde byli jak příslušníci velkomoravské nobility s bohatou výbavou se zbraněmi a šperky, tak i lidé chudí, zemědělci a řemeslníci. Doposud zde bylo prozkoumáno přes 2000 hrobů, což z pohřebiště „Na Valách“ činí nejrozsáhlejší nekropoli Velké Moravy. Některé z hrobů v blízkosti základů někdejšího kostela jsou zachovány na původních místech. Památník Velké Moravy je od roku 1969 národní kulturní památkou a je mu tedy ze strany státu a Zlínského kraje věnována zásadní ochrana a péče. Současně je vytvářen prostor pro to, aby nadčasové kulturní a historické hodnoty této lokality byly specifickými muzejními metodami a postupy zpřístupněny nejširším vrstvám společnosti, zejména mladé generaci, jako významný zdroj informací o prvním státním útvaru západních Slovanů – Velké Moravě a jeho vyspělé kultuře. Vzhledem k tomu, že od svého otevření v roce 1969 neprošel objekt památníku výraznější opravou a modernizací, byla v letech 2008–2009 provedena jeho generální rekonstrukce, v závěru roku 2009 završená instalací moderní multimediální expozice, která odpovídá současným výstavním trendům a potřebám tuzemských i zahraničních návštěvníků. Dnem 16. ledna 2010 byl památník opětovně otevřen pro veřejnost. Oproti sezónnímu provozu před rekonstrukcí bude památník otevřen celoročně. Realizátorem projektu se stalo Slovácké muzeum v Uherském Hradišti jako správce této národní kulturní památky a příspěvková organizace Zlínského kraje. Multimediální expozice nahradila již neaktuální a poněkud zastaralou expozici z roku 1985. Využívá dvou desítek figurín v životní velikosti k modelaci výjevů života a práce našich předků na velkomoravském hradisku. Zhlédneme zde repliky dobových oděvů, obuvi, vzácných šperků, pracovních nástrojů a dalších nálezů z archeologických výzkumů, jež ve Starém Městě probíhají již déle než století. Autoři této expozice doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc. z Moravského zemského muzea a Mgr. Miroslav Vaškových, Ph.D. ze Slováckého muzea ve spolupráci s architektem Svatoplukem Sládečkem ponechali v centru pozornosti návštěvníků základy velkomoravského kostela a na přilehlé ploše pohřebiště názorně přiblížili metody archeologické práce. Nová expozice je pak založena na příběhu jednoho konkrétního člověka, pojmenovaného archeology Mojslav, pohřbeného v 9. století na pohřebišti ve Starém Městě „Na Valách“. Příběh je představen v podobě historických dioramat. Ty jsou tvořeny konkrétními postavami v životní velikosti a zachycují základní dějinné okamžiky Velké Moravy, ale také prezentují veškeré životní aktivity obyvatel 9. století. Díky Mojslavovi se návštěvníci dozvědí vše o Velké Moravě, počínaje jeho dětstvím, přijetím mezi bojovníky, až po úmrtí – mimochodem, právě u hrobu bojovníka, který byl v minulosti poblíž základů velkomoravského kostela objeven, bude také celá expozice končit, návštěvníci k hrobu sestoupí a tak se s celým výstavním okruhem rozloučí. Muzejní expozici doplňuje úvodní film režiséra Rudolfa Chudoby, elektronický průvodce i počítačové animace s tématikou Velké Moravy na dotykových obrazovkách. I díky nim mají návštěvníci možnost se podrobně seznámit s dějinami Velké Moravy, rovněž uvidí 3D modely rekonstruovaných kostelů, opevnění i rozsah někdejšího Veligradu. Nechybí ani prezentace na velké obrazovce, na které jsou představeny osobnosti, které se podílely na archeologických nálezech Velké Moravy, i samotné nálezy. Nepřetržitý provoz Památníku umožnil rozšířit programovou nabídku o přednášky pro veřejnost a zejména o výukové programy pro školní mládež a studenty. Krátkou reportáž naleznete na: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10153307805342300.1073742226.85398412299&type=1 Náklady spojené s rekonstrukcí dosáhly výše přibližně 30 milionů korun. Na financování obnovy této významné národní kulturní památky se podílel Zlínský kraj společně s grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu. Podporu při budování expozice poskytlo Moravské zemské muzeum v Brně.

Přečíst více

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti (Galerie Slová…

5,0

Galerie Slováckého muzea se stala nejdůležitějším a nejvýznamějším místem galeristů v okrese Uherské Hradiště. Prolíná se zde tvorba významných českých i zahraničních tvůrců všech uměleckých proudů. Výstavní prostory každoročně využívají také v doprovodném programu organizátoři Letní filmové školy (LFŠ). Budova bývalé vojenské zbrojnice je dominantou dnešní Otakarovy ulice a přilehlého okolí. Barokní architektura interesantně zaplňuje prostor, kudy v minulosti vedlo opevnění města, a později byla obklopena další novodobou výstavbou. Svým vzhledem a polohou je přitažlivým místem pro setkání s výtvarným uměním. Umělecká sbírka Slováckého muzea je umístěna v budově bývalé vojenské zbrojnice, která při zásadní rekonstrukci na přelomu 50. a 60. let byla přizpůsobena potřebám galerijního využití. Historicky cenný barokní objekt byl dostaven v r. 1723 podle projektových návrhů Leandra Anquisoly a Jakoba Albla. Poměrně rozsáhlá stavba je řešena jako dvoukřídlé těleso s přilehlým čtvercovým nádvořím v zadním traktu. Na čelní straně fasády je dominantním prvkem vstupní portál zdobený vojenskými atributy, v opačném pohledu je levé křídlo doplněno půlkruhovou věží, v jejímž plášti je původní dřevěné schodiště spirálovitě vybíhající přes obě podlaží až do půdních prostor. Další významnou cenností je dochovaná nástěnná kartuše pocházející z dílny Baldassara Fontany. Dokladem řemeslné zručnosti je trámový strop v prvním poschodí pravého křídla a zvláště pozoruhodný je půdní prostor (dnes výstavní sál s expozicí), kde je zachována barokní vazba krovů ve tvaru ondřejských křížů. Původnímu účelu – vojenské zbrojnici – přestala budova sloužit na počátku 80. let 18. století. Po mnoha různých využitích se budova dostala ve druhé polovině 20. století do majetku Slováckého muzea, které zde vybudovalo novou galerii (pro veřejnost otevřena 21. října 1962). Při druhé rekonstrukci (1990–1992) byl objekt přizpůsoben současným požadavkům galerijní praxe, přičemž interiér byl vybaven novými technickými prvky. Třetí rekonstrukce (1997–1998) byla nutností po povodních a stala se symbolem mimořádného úsilí o záchranu celého objektu (Galerie SM byla nejpoškozenější památkově chráněnou stavbou v oblasti Moravy). Roční výstavní programy jsou zpracovávány s důrazem na kvalitu, jednotlivé výtvarné disciplíny, časový a vývojový záběr. V pestré skladbě je prezentována tvorba jak moravských a českých umělců, tak i díla zahraničních autorů. Prostorové možnosti Galerie SM, její vybavení a reprezentativní vzhled dovoluje navazovat spolupráci s významnými uměleckými osobnostmi. Mimo výstavní činnost jsou v prostorách galerie pořádány pravidelné kulturní programy (koncerty, módní přehlídky, divadelní představení atd.). Ve spektru dalších aktivit kromě metodické pomoci (pro soukromé majitele a instituce, odborné konzultace se studenty aj.) je programově zaměřována pozornost také na mládež v různých věkových kategoriích (přednášky, výklady k výstavám, tvořivé programy). V rámci rozsáhlého projektu Slováckého muzea orientovaného na kulturní výchovu mládeže realizuje Galerie SM speciální program pro předškolní věk, který přiměřeným způsobem vysvětluje základní pojmy z výtvarného umění. Galerie Slováckého muzea vychází nejen z tradičních a osvědčených poznatků své dlouhodobé historie, ale stále hledá možnosti dalšího obohacení a rozšíření svých aktivit. Podrobnější informace o uměnovědném oboru Slováckého muzea lze nalézt v publikaci vydané v roce 1999.

Přečíst více

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti (Muzeum v přír…

5,0

Lidové stavitelství na Slovácku reprezentuje usedlost v Topolné. Dva dochované objekty formou sezónní stálé expozice doplňují nabídku míst, které spravuje Slovácké muzeum. Zemědělské usedlosti v obci Topolná č.p. 90 a 93 jsou památkami lidového stavitelství. Přibližují obydlí s patrovou komorou, expozici rybářství a praní prádla, v traktu dvora jsou chlévy a další stavby – stodoly, sušírna ovoce, udírna, včelín, vahadlová a roubená studna, polní kříž. Areál doplňuje sad starých odrůd ovocných stromů.

Přečíst více

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, příspěvková o…

4,9

Stálou národopisnou expozici Slovácko, oceněnou II. místem v Národní soutěži Gloria musaealis 2015, umístěnou v hlavní budově Slováckého muzea doplňují dva výstavní sály. Součástí objektu je prodejna tradičních lidových výrobků. Slovácké muzeum bylo v roce 2015 oceněno II. místem v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis v kategorii – Muzejní výstava roku 2014 za stálou národpisnou a multimediální expozici Slovácko. V roce 2004 pak III. místem za Muzejní výstava roku 2003 za výstavu Egypt za vlády faraonů. V roce 1929 zakoupilo město pro potřebu muzea budovu bývalého střeleckého městského spolku a pozdější restauraci Na Střelnici ve Smetanových sadech, postavenou v letech 1801–1803 na místě někdejší dřevěné střelnice. Po nezbytných rekonstrukčních a instalačních pracích zde bylo muzeum nově otevřeno v srpnu 1931. V roce 1936 byly zahájeny práce na první nevelké přístavbě muzejní budovy. Stavební práce pokračovaly ještě v dubnu 1937 a za dva měsíce později zde již byla otevřena expozice, která byla součástí Výstavy Slovácka 1937. S další přístavbou se započalo 15. června 1940. V průběhu dostavby byl přijat návrh, aby první poschodí nové budovy bylo věnováno národopisu, přízemí starší přístavby obrazové galerii a keramice a další místnosti dole historii, prehistorii a všemu ostatnímu. Hrubá stavba budovy byla ukončena počátkem roku 1942. Do jejích základů byly zazděny architektonické články získané archeologickým výzkumem kostela ve starém řečišti Moravy ve Spytihněvi. Ve válečných podmínkách se obtížně sháněl materiál. Proto bylo rozhodnuto, že v novém sále v poschodí se postaví kulaté betonové sloupy jako podpěry pro dřevocementovou střechu. Pro nedostatek železa také nemohlo být instalováno ústřední topení, ale otápění bylo prováděno kamny, a proto musely být přistavěny komíny. V průběhu stavby byly provedeny i drobné úpravy v přízemí staré budovy. Stavební práce byly dokončeny na jaře 1943. V polovině 60. let byla nejstarší část muzea (střelnice, opravená v roce 1930) v havarijním stavu, střecha se rozpadala, do zdí zatékalo a elektroinstalace neodpovídala normám. Při následné opravě této části budovy byly částečně nahrazeny expoziční sály v přízemí prostorem pro depozitáře a konzervační dílnu. V prvním patře byl rozšířen výstavní sál s horním lucernovým osvětlením na plochu 190 m². V první fázi byla v přízemí staré budovy vytvořena klubovna a depozitáře, byl zbourán přístavek s Landsfeldovou pecí. Ve druhé etapě byla upravena horní část staré budovy. Zrušila se stará střecha a byl vyprojektován nadúrovňový nový sál s lucernou, který propojil s velkým sálem, čímž vznikl jeden velkorysý výstavní prostor se dvěma lucernami. V roce 1964 byla hlavní budova Slováckého muzea prohlášena architektonickou památkou. V první polovině 80. let doznala drobné, ale významné změny boční zeď budovy muzea. V roce 1984 na ni byla přenesena mozaika z barevných keramických kachlů, dílo Jano Köhlera. Poslední větší stavební úpravy hlavní budovy muzea byly dokončeny v roce 1995. Z někdejších depozitářů v přízemí byl vytvořen nový výstavní sál pro krátkodobější výstavy. Původní klubovna, dříve využívaná pro menší putovní výstavy, byla přeměněna v muzejní klub, sloužící veřejnosti nejen jako přednáškový sál, ale také jako kavárna. Vstupní prostor s pokladnou a schodištěm byl upraven tak, aby odpovídal funkcionalistickému charakteru budovy. V roce 1997 byly stavební úpravy dokončeny modernizací bočního křídla, v němž jsou umístěny pracovny muzea. Slovácké muzeum ve Smetanových sadech za svých 100 let existence uspořádalo několik set výstav a rozrostlo se o několik dalších objektů, které spadají pod jeho správu. Kromě uherskohradišťské galerie spravuje také Památník Velké Moravy ve Starém Městě a dvě stálé sezónní expozice v Topolné a Vlčnově. Nedílnou součástí se stalo pracoviště archeologů s následnou restaurátorsko-konzervační sekcí. I v 21. století mají tito pracovníci stále co na práci. V roce 2014 byly při základových pracích výstavby polyfunkčního domu v centru města nalezeny kůly z dřevěného opevnění z období 15. století. Na konci jara následujícího roku bylo pak při rekonstrukci silnice u Ostrožské Lhoty odhaleno 7 tisíc let staré sídliště z období neolitu. Samozřejmostí je aktivní podílení se na kulturním životě i formou veřejných akcí. Kromě realizace doprovodných akcí a aktivit k jednolivým výstavám nebo k podpoře návštěvnosti jednotlivých objektů se pravidelně účastní květnové Muzejní noci nebo Dnů otevřených památek v měsíci září.

Přečíst více

Speculum Alchmiae Prague

0,0

Muzeum zpřístupňuje renesanční interiéry 16. století se vstupem do pražských katakomb s unikátní alchymistickou laboratoří. Muzeum sídlí v jednom z nejstarších domů Starého Města, který se jako jeden z mála ve čtvrti Josefov zachoval po asanaci větší části židovského města v 19. století.

Přečíst více

Staroplzenecká galerie

0,0

Přečíst více

Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy

4,7

Areál roztockého zámku svědčí o bohaté historii a složitém stavebním vývoji... Koncem 13. století byla v Roztokách v poloze přirozeně chráněné dvěma vodními toky vybudována tvrz. Původní podoba tohoto feudálního sídla spočívala v mohutné centrální obytné věži obehnané vysokou plášťovou hradbou, příkopem a valem. O století později, zřejmě z rozhodnutí majitelů, bratrů z Mühlhausenu, došlo k její vrcholně gotické přestavbě, kdy zanikla centrální věž a byla zahájena dostavba paláce, průjezdní brány a arkýřové kaple. Pro období  15. století je nejvýraznější stavební změnou dobudování celého komplexu hospodářských  a obytných budov k vnitřnímu obvodu plášťové hradby. Po roce 1564 se tvrz snad z popudu Davida Boryně ze Lhoty změnila na renesanční zámek. Bylo přistavěno druhé patro, arkýřová kaple zvýšena o renesanční nástavbu a zahájena stavba arkád v prostoru nádvoří. V 18. století již k mnoha stavebním úpravám zámku nedošlo, vyjma dokončení arkád, dalšího zvýšení arkýřové kaple  a vybudování opěrných pilířů v zámeckém příkopu. Významnějším počinem v 19. století bylo založení anglického parku se vzácnými a cizokrajnými stromy. Po rekonstrukci roztockého zámku v červnu 2014 čekají na návštěvníky dvě prohlídkové trasy. Expozice Vrchnostenská správa panství aneb jak bydlel a úřadoval pan správce přibližuje chod lichtenštejnské správy panství Roztoky a velkostatku na sklonku 18. století. Významnému fenoménu vilových letovisek, vznikajících v blízkosti Prahy zhruba od šedesátých let 19. století, se věnuje expozice Život v letovisku aneb jak se jezdilo do Roztok na letní byt.

Přečíst více

Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy (Ateliér Zd…

5,0

Stálá expozice české malířky, grafičky, knižní výtvarnice a organizátorky uměleckého a kulturního dění. Navozuje atmosféru původního prostředí ateliéru, který si nechala postavit podle vlastního návrhu a jenž byl za jejího života místem setkání významných osobností české i evropské kultury. Za rehabilitaci budovy ateliéru a její využití pro stálou expozici obdrželo Středočeské muzeum Národní cenu Gloria musaealis v kategorii Muzejní počin roku 2005

Přečíst více

Středověký skanzen Řepora

0,0

Přečíst více

Svatohorské poutní muzeum a průvodcovská služba po…

0,0

V roce 2015 prošel celý areál Svaté Hory náročnou rekonstrukcí, a tak je naše nabídka rozšířena i o nové velké muzeum. Můžete tak lépe poznat jedinečný barokní skvost v srdci České republiky. Svatohorské muzeum není zvenčí vidět, protože se nachází pod celým severním ambitem ve dvou patrech. Návštěvníci přicházejí do prodejny a infocentra v ambitech, kde celá prohlídka začíná. Cestou z muzea si pak prohlédnou barokní pec, jež byla překvapivě objevena v přízemí kláštera. Velmi zajímavá expozice v prvním patře nově zrekonstruovaných prostor vypovídá o historii Svaté Hory. Jednotlivé události jsou zde na časové ose zařazeny mezi významné body v dějinách Českých zemí. Začíná se u první zmínky o křesťanství v Čechách, a končí událostmi nedávné doby. Významné mezníky v dějinách jsou na ose vyznačeny červeně, a při chůzi kolem se rozsvítí, aby na sebe upozornily. Pro děti jsou na časové ose k dispozici samostatné symboly, které souvisí s pracovními listy zpracovanými pro dvě různé věkové kategorie. První místnost je věnována sošce Panny Marie Svatohorské a jezuitskému řádu. Je zde mapa působení jezuitů v jednotlivých obdobích. Na obrazovce naleznete prezentaci o jezuitském řádu v Čechách, vytvořenou paní PhDr. Věrou Smolovou ze Státního okresního archivu Příbram, jež se na podobě muzea podílela. Následná místnost prezentuje na obrazovkách soubor unikátních stavebních plánů ze 17. století a fotografie zachycující různé události na Svaté Hoře. Uprostřed místnosti jsou zasazeny barokní dveře, které byly nalezeny při rekonstrukci a následně zrestaurovány. Jimi můžete symbolicky projít do barokní doby. Za dveřmi začíná již výše zmíněná časová osa. Projdete-li dalším průchodem, ocitnete se v hlavní části muzea, která byla původně jezuity plánována jako krypta, ale nikdy se takto nepoužila. Zde projektor promítá fáze výstavby Svaté Hory a soubor čtyř animovaných filmů o důležitých událostech spjatých s tímto místem. Nalevo od plátna pokračuje časová osa. Jednotlivé vitríny jsou zaplněny předměty, které se tematicky vztahují k době uvedené na časové ose. Ve spodní části jsou předměty, které byly nalezeny během archeologického výzkumu, a to při poslední rekonstrukci v roce 2015. Horní části vitrín obsahují předměty ze sbírkových fondů Svaté Hory. Muzeem Vás provází i šatičky Panny Marie Svatohorské, které se vztahují jak k daným obdobím, tak datačně k exponátům pod nimi. Tedy od těch nejstarších dochovaných, až po ty moderní maskáčové vzešlé z dětské soutěže v roce 2012. Na cortenových panelech jsou detailněji popsané události z dějin Svaté Hory, které jsou doloženy fotografiemi společně s ikonografií. Největší vitrína obsahuje model Svaté Hory, jenž zachycuje její podobu takovou, jaká měla být po kompletní dostavbě v 17. století. Na konci místnosti jsou odkryty odvodňovací kanálky a nález dětského hrobu, který je datačně starší než barokní komplex a náležel ke hřbitovu kolem původní kaple. Výše zmíněné situace byly archeologicky odkryty a ponechány v původním nálezovém stavu. Během průchodu touto kryptou si můžete povšimnout zvláštností na cihlách, ze kterých je prostor stavěn. Některé totiž nesou stopy prstů dělníků, kteří je vyráběli a zároveň tím také značili jednotlivé výrobní várky. Expozice pokračuje po schodišti dolů k jedné ze studen, kde naleznete informace týkající se zásobení Svaté Hory vodou. Prohlídka muzea končí u paty objevené barokní pece, kde je možné shlédnout její zrekonstruovaný stav. U pece jsou vystaveny plotny, na kterých se pekly hostie a oplatky. Z expozice se můžete vrátit do prodejny a infocentra schodištěm či výtahovou plošinou, která činí muzeum bezbariérovým. Zřizovatelem a provozovatelem muzea je Římskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí Panny Marie Svatá Hora. Více se dozvíte na www.svata-hora.cz nebo na tel. 731 619 800. Jsme členy Asociace muzeí a galerií ČR.

Přečíst více

Sýpka Stropnice

0,0

Interaktivní muzeum ve zrekonstruované budově, která byla postavena v roce 1938 a sloužila jako zemědělský sklad pro Stropnici a okolí. Během prohlídky se zabaví děti i dospělí. Součástí expozice jsou oživlé klasy, kouřící milíř, zemědělské stroje, zajímavosti o přírodě a historii Novohradských hor. Můžete si zde upéct chléb v peci na dřevo.  

Přečíst více

Vyhledat muzeum


Dejte muzeu od 1 do 5 bodů. Čím více bodů, tím větší spokojenost.